Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem kolegovi Gandalovičovi. Ďalej
vystúpi v rozprave poslanec Kudláček, pripraví
sa poslanec Šimko, ktorý je posledný písomne
prihlásený.
Poslanec SL L. Kudláček: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
přijetím zákona o bankách se chystáme
učinit další nesmírně významný
krok v chodu československé reformy. Řekl
bych, že mnohem významnější, než
možná ještě dokážeme nyní
domyslet.
Tím větší váha spočívá
na našem rozhodování o směru tohoto
kroku. Jak dlouhý krok to bude a kterým směrem
je totiž obraz, který sleduje nejen naše veřejnost,
ale vpravdě ostřížím zrakem i
podnikatelské a finanční subjekty zahraniční.
Pod zorným úhlem takového pohledu je totiž
sledována naše schopnost netoliko pouze otevřít
dveře Evropě a světu, ale i připravit
a uspořádat to, co za těmito dveřmi
bude spatřeno. Nemůžeme si dovolit, aby to
byl pohled neradostný. Finanční svět
je nejen neúprosně přesný, je zároveň
citlivým a plachým tvorem, který při
náznaku, že něco není v pořádku,
se rychle umí ucházet o přízeň
jinde. Příležitostí je víc než
dost a nejsme v tomto smyslu ničím víc než
Malajsie či Mexiko. Naopak, čeho je ve světě
zoufale málo, je kapitál. Ale nejde zdaleka jen
o svět, jde o náš domácí trh,
o oživení a posílení vlastních
možností podpory vznikajícího domácího,
zejména soukromého sektoru. Bankovní a vůbec
finanční služby jsou bytostnou krví
ekonomiky, motorem a měřítkem její
úrovně. Bohužel dnešní zkušenosti
našich podnikatelů nejsou v tomto ohledu právě
nejpříjemnější. Schválením
zákona o bankách tedy pomůžeme toku
této krve nesmírně výrazně.
Do rozpravy jsem se však přihlásil proto, že
se domnívám, že je v našich silách
učinit ještě zřetelnější
krok k správně nastavenému cíli. Mnohokrát
bylo totiž v diskusi o čs. hospodářské
reformě připomenuto, že v mnoha ohledech je
lépe mířit na pohybující se
cíl tam, kde očekáváme jeho přítomnost
v určitém časovém horizontu. Stejně
tak tam, kde přistupujeme k systémové změně,
je lépe hledět na vzory představující
moderní stadium zkušeností a poznání,
přirozeně ověřené a životaschopné.
Abych však déle nemučil vaši představivost
a nenapínal pozornost, dovolte mi přejít
od klišé ke konkrétnu.
Bezpochyby jedním z hlavních cílů
reformy bankovnictví je položení základů
pro existenci skutečně pluralitních a bohatých
forem, kterých nabývají bankovní a
finanční služby. Myslím, že to
jednoznačně platí i pro vlastní právní
formy existence peněžních ústavů,
jak bylo již řečeno. Proto považuji za
nepříliš opodstatněné omezit
již od počátku novým zákonem
způsob zřízení bank jako pouze akciových
společností a státních peněžních
ústavů. V tomto přesvědčení
mne utvrzují názory a expertízy mnoha zahraničních
i domácích praktiků i expertů. Právem
poukazují na mnohaletou úspěšnost existence
i jiných typů bank ve světě a před
lety i u nás, ať již to jsou nejrůznější
spaarkassen či raiffeissen banky, městské,
regionální, či na bázi specifických
typů družstev založené a mnohé
jiné typy bank. Ty všechny by podle navrženého
znění zákona, kdyby takový byl v jiné
zemi přijat, ztratily právní oporu své
existence. Jsem přesvědčen, že praxe
prokáže nejlépe životaschopnost konkrétních
subjektů a není důvodu, proč bychom
tuto životaschopnost měli nějak osvíceně
předjímat sami. Zcela postačí vytvoříme-li
bankovnímu sektoru zřetelná pravidla, podle
nichž se bude - nezávisle na právní
podobě - řídit.
Měl jsem v této souvislosti připraven vlastní
pozměňovací návrh, ale připojil
bych se k formulaci, kterou navrhl poslanec Vild.
A nyní k § 1. Problém, který považuji
za ještě významnější se
týká činností, které mohou
banky podle odstavce 3 § 1 vykonávat, kromě
přijímání vkladů a poskytování
úvěrů. Tento problém zná celý
finanční svět pod lapidárním
anglickým výrazem "division of risk",
česky nejlépe "rozdělení rizika".
Zjednodušeně řečeno rozdělení
rizika znamená, že v moderním finančním
světě je nepřípustné, aby mohlo
docházet k vzájemnému prolínání
dvou základních funkcí peněžních
ústavů, a to přijímání
vkladů a poskytování úvěrů
na straně jedné a obchodování s cennými
papíry na straně druhé. Jinými slovy
je nepřípustné, aby banka vystavovala na
své klienty - vkladatele riziko, že s jeho vklady
bude provádět riskantní obchody s cennými
papíry, v případě jejichž neúspěšnosti
by mohl být bezprostředně ohrožen majetek
klientů v bankách uložený, ohrožena
důvěryhodnost takové banky a v případě
řetězové krize i bankovního systému
a nakonec i hospodářství celého. Drastické
zkušenosti s takovými riziky vedly ve Spojených
státech k tomu, že zmíněné dva
druhy bankovních činností jsou tam podle
našich informací přísně odděleny,
dokonce institucionálně. To znamená, že
jiné banky vedou vklady a poskytují úvěry
a jiné banky obchodují cennými papíry.
Například proslulá Credit Swiss First Boston
Bank, operující již i v Československu,
je banka, která výslovně nepřijímá
vklady ani neposkytuje úvěry. Abych byl objektivní,
přísné i institucionální oddělení
zmíněných činností je výsadou
anglosaského světa. Je však způsobem
výslovně moderním, k němuž funkčně
směřují pravidla činnosti bank i jinde
ve vyspělém světě. Pokud je mi známo,
v Německu sice není dosud zavedeno takové
institucionální oddělení, nicméně
tato a další evropské země se vyznačují
na rozdíl od nás stabilním finančním
systémem, v němž finanční sektor
ošlehán staletými zkušenostmi, velmi dobře
ví, co si může a co si nemůže dovolit.
A riskantní obchody s penězi vkladatelů patří
jistě do kategorie druhé.
Na základě četných doporučení
se domnívám, že vyjít vstříc
tomuto světovému trendu se nám mnohonásobně
vyplatí. Lze tak podle mého názoru učinit
i nepříliš dramatickým zásahem
do znění předloženého zákona.
Myslím, že takový krok dostatečně
učiníme i tím, že oba druhy činností
oddělíme věcně, funkčně.
Prakticky jde o to dosáhnout, aby zmíněné
činnosti nebyly prováděny, byť v rámci
jedné instituce z jednoho a téhož zdroje, jednoho
a téhož kapitálu. Separátní pojetí
takových zdrojů považuji za klíčový
faktor bezpečí a důvěryhodnosti bankovních
služeb, který požadavku "division of risk"
v našich podmínkách dostatečně
vyhoví. Neměli bychom se ale zbavit v tomto případě
výhody greenhornů, do světa velkých
bank teprve vstupujících, kteří se
ještě nemusí vyrovnávat se špatnými
návyky, protože začínají.
Z uvedených důvodů předkládám
pozměňovací návrh, který se
týká § 1, a to na zařazení nového
odstavce 5, který zní: "Bankovní činnosti,
uvedené v odst. 3 písm. a) a f) nemůže
banka vykonávat s využitím finančních
prostředků z vkladů a úvěrů
z vkladů fyzických a právnických osob,
nebude-li zvláštním zákonem stanoveno
jinak."
Protože zde hovořím o dvou písmenech
a míra rizika je u nich různá, dovolil bych
si vám předložit návrh, aby bylo hlasováno
v alternativách, nejprve o obou písmenech a potom
o písm. f). Proč požaduji takové rozdělení?
Činím tak proto, protože vás zvlášť
důrazně prosím, aby se uvedené vývody
použily na činnosti, které jsou uvedeny v §
1 odst. 3, písm. f) bod 3.!
Tam jde o termínované obchody - futures - neboli
právo budoucího obchodu - což znamená,
že banka dnes zaplatí např. 10 miliónů
korun za to, že za ně dostala předem dohodnutý
počet akcií. Ty pak mohou být výrazně
cennější, ale také stonásobně
bezcennější. Kromě uvedených
obchodů - futures - jsou tu i opce (options). Představují
nejriskantnější podniky vůbec a bylo
mi sděleno, že západním bankéřům
vstávají vlasy hrůzou na hlavě při
pomyšlení, že bychom připustili, aby se
futures či options prováděly s vklady klientů.
Proto prosím, aby v případě, že
nebude například ze strany předkladatele
můj pozměňovací návrh akceptovatelný,
se hlasovalo zvlášť o tomto ustanovení,
to je o bodu f) 3.
Další dva pozměňovací návrhy
jsou vcelku jednoduché. V § 5 odst. 3 navrhuji vypustit
písm. d) a e), považuji je jako důvody pro
udělení povolení za naprosto vágní
a proklamativní. Tam se hovoří o ekonomické
potřebnosti či účelnosti (jak se pokusily
o změnu gesční výbory) banky rozhodne
mnohem lépe a kvalifikovaněji sám trh, podobně
o reálnosti kalkulací. Nepovažuji za nezbytné,
aby takové znění v zákoně bylo.
Myslím, že banky rozhodnou mnohem lépe o tom,
jaká je ekonomická potřeba, a nakonec i sám
trh.
Navržená dikce svědčí spíš
o tom, že ducha osvícenosti úředníků
sice vyhazujeme dveřmi, ale vrací se nám
okny zpět.
Z uvedených důvodů navrhuji vypustit i ustanovení
§ 6 odst. 3, písm. d) a e).
Na základě popsaného principu rozdělení
rizika si dovoluji dále podat doplňující
návrh k § 18, odst. 2, písm.b). Zde se jedná
o neplatnost zákazu provádět určité
obchody s akciemi bez souhlasu SBČS a to v případě
jejich nabývání za účelem dalšího
prodeje třetím osobám. I v tomto případě
jde do značné míry o rizikový obchod
není-li taková operace nějakým způsobem
časově omezena. Pokusím se opět uvést
příklad.
Banka, která vede dlouhodobé vklady vázané
na nějaké užití ve vzdálené
budoucnosti, např. po 10 nebo více letech - tyto
dlouhodobé vklady se nazývají výrazem
trust - tedy taková banka může být uvedena
v pokušení riskantně obchodovat právě
s těmito vklady, neboť podle smlouvy s klientem bude
povinna je vyplatit až po dohodnuté dlouhodobé
lhůtě. Způsob, jak tomu zabránit,
je jednoduchý - zpravidla je taková operace, není-li
přímo vyloučena - omezena na krátkou
lhůtu, během níž je banka povinna takový
obchod dokončit odprodejem akcií a má tak
permanentní přehled o stavu úspěšnosti
svých obchodů, resp. může s nimi zavčasu
přestat, jestliže úspěšné
nejsou. V písm. a) zmíněného paragrafu
je takový termín naznačen, je tam uvedena
dvouletá lhůta pro povinnost odprodat takové
akcie, ale je to zde, jak to chápu, z jiných důvodů,
aby totiž banky nenabývaly dlouhodobé kontroly
nad určitými podniky či odvětvími.
Proto navrhuji, aby v písm.b) v § 18, odst. 2 byla
věta ukončena středníkem a následovala
slova: "V tomto případě je banka povinna
odprodat akcie do 90 dnů."
Konečně i můj poslední pozměňovací
návrh je obecné povahy a týká se záležitosti
dlouhodobého významu pro fungování
bankovního sektoru, při čemž se opírá
o zkušenosti ze zemí, v nichž tento sektor patří
k nejdůležitějším oborům
lidské činnosti.
Návrh zákona umožňuje již v základních
ustanoveních, aby banky mohly být založeny
i jako státní peněžní ústavy.
Režim činnosti takových bank je pak upraven
ve zvláštních ustanoveních v části
deváté. V důvodové zprávě
se nezbytnost zařazení těchto ustanovení
obhajuje tím, že dnes existující banky
jako státní peněžní ústavy
by zrušením zákona č. 158/1989 Sb.,
o bankách a spořitelnách ztratily právní
oporu. Kdyby toto byl jediný důvod, a protože
se předpokládá privatizace těchto
institucí, bylo by jistě možné jednoduše
odkázat na transformaci dle příslušného
zákona a ponechat režim činnosti do doby transformace
obdobný dosavadnímu. A skutečně není
mnoho přesvědčujících dokladů
ze světa, dle nichž by bylo vhodné, aby stát
zřizoval banky jako své peněžní
ústavy, pochopitelně s výjimkou banky centrální,
která je však řešena zvláštním
zákonem.
Z mnoha ohledů je to dokonce nevhodné, asi není
sporu o tom, že úkolem státu je stanovit pravidla,
kontrolovat jejich dodržování a dbát
na ochranu finančního systému. Má
dělat to, co soukromý sektor nemůže
nebo neumí. Bankovní služby soukromý
sektor dělat velmi dobře umí a naopak není
důvod jej vystavovat v tomto případě
nekalé konkurenci sektoru státního.
V předešlých větách jsem však
použil podmiňovacího způsobu. Záměrně.
Je totiž možné i vhodné, aby stát
v určitých případech inicioval či
sám založil peněžní ústav.
Jsou to případy např. banky, jejímž
účelem je podpořit rozvoj nějakého
deprivovaného regionu jako nástroje regionální
politiky státu, či politiky, sledující
dosažení určitého cíle. Takové
případy je ovšem těžké taxativně
vymezit, mají však společný jmenovatel,
a tím je skutečnost, že zásadně
není účelem, smyslem zřízení
takové banky jako státního peněžního
ústavu zisk, jako je tomu u sektoru soukromého,
jak vyplývá např. z obecních ustanovení
definice podnikání v obchodním zákoníku.
Zisk může být dobrým prostředkem,
nikoliv ale účelem.
Abych nenarušil požadovanou pluralitu návrhem
na úplné vypuštění této
možnosti, pokusil jsem se tuto tezi vyjádřit
pozměňovacím návrhem § 36, odst.
1, kde doporučuji přeformulovat začátek
věty takto: "Za účelem jiným,
než je výhradně nabytí zisku může
banku jako státní peněžní ústav
založit..." a dále pokračovat v textu,
jak je v odst. 1 uveden.
Omylem jsem se zmínil o posledním pozměňovacím
návrhu, mám ještě jeden, který
ovšem má podporu, pokud je mi známo, jak předkladatele
tak zpravodajů i našeho legislativního odboru.
Je to formulační úprava k usnesení
týkajícího se § 12 zákona o bankách.
Navrhuji upravit § 12 na toto znění: "Banky
a pobočky zahraničních bank jsou povinny
informovat ve svých provozních prostorách
písemnou formou v českém nebo slovenském
jazyce o podmínkách pro přijímání
vkladů, poskytování úvěrů
a dalších bankovních obchodů a služeb.
Ustanovení § 273 odst. 1 obchodního zákoníku
tím není dotčeno".
První věta nahrazuje dosavadní znění
§ 12, přičemž navazuje na změnu,
kterou doporučuje v tomto paragrafu provést návrh
usnesení sněmoven tisku 1090. Pokud se totiž
slova "písemnou formou zpracovat všeobecné
podmínky" nahradí "písemnou formou
informovat o podmínkách", potom se slova v
závěru § 12 "a vhodnou formou je zveřejnit"
stávají nadbytečnými a celé
ustanovení § 12, tím i nesrozumitelné.
Druhá věta odstraňuje případnou
nejasnost v otázce vzájemného vztahu §
12 tohoto zákona a § 273 odst.1 obchodního
zákoníku.
Vážené paní poslankyně, vážení
páni poslanci, tím jsem vyčerpal své
pozměňovací návrhy a také jistě
i vás. Měl bych ještě řadu otázek
a námětů k praktickým okruhům
zákona, neboť některé nepovažuji
za zcela vyřešené, ale už nehodlám
pokračovat, můj čas už přepršel,
jenom poslední větu: Věnoval jsem se tomuto
zákonu vzhledem k odpovědnosti za jeho podobu a
význam pro příští osud reformy,
neboť jej pokládám za jeden z nejdůležitějších,
které jsme v roce 1991 projednávali a proto jej
budu také při hlasování podporovat.
Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Kudláčkovi.
S faktickou poznámkou sa hlási pán poslanec
Ransdorf.
Poslanec SN M. Ransdorf: Pan poslanec Kudláček má
nepochybně pravdu, pokud hovoří o tom, že
došlo v době Rooseweltova New Dealu k oddělení
obchodu s cennými papíry od klasických úvěrových
operací, ale chtěl bych připomenout, že
zase tak úplně pravdu nemá, protože
v 80. letech došlo k živelnému srůstání
těchto operací a ústavů, takže
se vytvořily jakési finanční supermarkety.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem, ďalej sa do rozpravy prihlásil
pán poslanec Šimko. Skôr, ako príde k
mikrofónu, dovoľte, aby som informoval, že výbory
ústavnoprávne sa stretnú o 13.00 hodine.
Po vystúpení pána poslanca Šimka zrejme
prerušíme na poludňajšiu prestávku
19. spoločnú schôdzu, ale ústavnoprávne
výbory sa stretnú o 13.00 hodine v miestnosti 274
k posúdeniu ďalších návrhov na
kandidátov na sudcov Ústavného súdu
ČSFR a hneď po zahájení prestávky
sa stretnú predsedníctva s predsedami všetkých
výborov oboch snemovní, aby sme sa poradili o detailnom
priebehu a postupe programu, ktorý sme upravili dnes ráno,
teda programu na budúci týždeň.
Slovo má pán poslanec Šimko.
Poslanec SL E. Šimko: Vážený pán
predsedajúci, vážené kolegyne a kolegovia,
dovoľte, aby som zaujal stanovisko k vládnemu návrhu
zákona o bankách - tlač 1023.
Predložený návrh zákona o bankách
pripisuje Štátnej banke československej aj
funkciu ústredného orgánu štátnej
správy. Ide hlavne o vydávanie povolenia pre pôsobenie
bánk v jednotlivých republikách. Najvhodnejšie
by bolo, aby priamo príslušný zákon
stanovil podmienky pre zakladanie bánk, či už
domácich alebo zahraničných. Žiaľ,
predložený návrh zákona nedefinuje tieto
podmienky, ale splnomocňuje ŠBČS, aby ich vydala
a uverejnila v Zbierke zákonov. Som toho názoru,
že povoľovanie činnosti neprísluší
Štátnej banke, ale štátnym orgánom.
Z uvedeného dôvodu navrhujem tieto pozmeňujúce
návrhy:
§ 1 ods. 3 písm. j) za zmenárenskú činnosť
zaradiť nákup a predaj devízových prostriedkov,
teda tam je doplnenie: "predaj devízových prostriedkov".
§ 5 ods. 1 prvá veta znie: "Ten, kto chce pôsobiť
ako banka, je povinný požiadať ministerstvo príslušnej
republiky o povolenie pôsobiť ako banka". Ďalšia
časť odseku sa nemení.
§ 5 ods. 2 nové znenie: "O udelenie povolenia
pôsobiť ako banka rozhoduje ministerstvo tej republiky,
na ktorej území bude mať banka sídlo,
a to po dohode so Štátnou bankou československou".
§ 6 ods. 2 nové znenie: "O udelenie povolenia
podľa ods. 1 rozhoduje príslušné ministerstvo
financií republiky, na ktorého území
bude mať pobočka zahraničnej banky sídlo."
§ 25 ods. 1 nové znenie: "Banky a pobočky
zahraničných bánk sú povinné
archivovať doklady o uskutočnených obchodoch
do 5 rokov, o obchodoch ktorých hodnota prevyšuje
500 000.- Kčs sú povinné tieto doklady archivovať
najmenej 5 rokov."
§ 26 ods. 2 písm. e) nové znenie: "Navrhnúť
príslušnému Ministerstvu financií odobrať
povolenie pôsobiť ako banka podľa ustanovenia
časti 8."
§ 27 doplniť znenie: "Za vetou o zavedení
nútenej správy v banke, ktorá je štátnym
peňažným ústavom. V ostatných
bankách sa postupuje podľa Obchodného zákonníka."
§ 34 ods. 1 nové znenie: "Pri pretrvávaní
závažných nedostatkov v činnosti banky
alebo pobočky zahraničnej banky Štátna
banka československá navrhne príslušnému
Ministerstvu financií republík, na ktorom území
má banka alebo pobočka zahraničnej banky
sídlo, odobrať povolenie pôsobiť ako banka.
Tomuto opatreniu nemusí predchádzať zavedenie
nútenej správy."
§ 36 ods.1 nové znenie: "Banka ako štátny
peňažný ústav môže založiť
ústredný orgán štátnej správy
republiky. K jeho založeniu udeľuje povolenie ministerstvo
tej republiky, na území ktorej bude mať banka
sídlo. Činí tak na základe žiadosti,
ktorej náležitosti sú zhodné s náležitosťami
žiadosti podľa § 5 ods. 1."
§ 40 ods. 1 navrhujem vypustiť, pretože o povolení
pojednáva § 5 tohto zákona.
§ 40 ods. 2 nové znenie: "O žiadosti o udelení
súhlasu podľa § 17 a § 18 a povolení
pôsobiť ako banka podľa tohto zákona sa
rozhodne do troch mesiacov."
§ 45 nové znenie: "Keď je banka povinná
podľa právneho predpisu vydaného pred účinnosťou
tohto zákona poskytovať úvery za stanovených
podmienok a keď jej vznikne týmto majetková
ujma, štátny rozpočet príslušnej
republiky je povinný ujmu uhradiť."
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Šimkovi. Teraz bude
hodinová prestávka na obed. Ešte sú
prihlásení pán poslanec Malina, Morovič
a Világi. Ja by som prosil týchto poslancov, pokiaľ
majú pozmeňujúce návrhy pripravené
v písomnej podobe, aby ich odovzdali spravodajcom, ktorí
ich môžu spracovať, pretože poobede by sme
postupovali za predpokladu, že s tým budeme súhlasiť
takto: Ukončíme rozpravu, takzvane vystúpia
títo traja, prípadne ďalší, záverečné
slová. Potom bude nasledovať hlasovanie o zákone
o Štátnej banke československej, po ňom
za predpokladu, že dodatočné pozmeňujúce
návrhy nebudú rozsiahle, by sme mohli hlasovať
o pozmeňujúcich návrhoch a o celom zákone
o bankách. Potom prejednáme zákon o účtovníctve.
Po jeho prejednaní by sme hlasovali za predpokladu, že
budú pozmeňujúce návrhy o zákone
o civilnej službe, resp. o pozmeňujúcich návrhoch
a celom zákone. Potom o zákone o účtovníctve,
potom prejednanie interpelácií, resp. návrh
na uznesenie, ktoré tu predložil pán poslanec
Soldát. Tým by bol vyčerpaný program,
ktorý sme si stanovili na dnešný deň.
Teraz po 13.00 hodine po prerušení schôdze sa
stretnú predsedníctva a predsedovia všetkých
výborov v miestnosti 545 na V. poschodí.
Ešte pán poslanec Ransdorf.
Společný zpravodaj výborů SN M. Ransdorf:
Prosím kolegu Vilda, aby v souladu s jednacím řádem
poskytl své pozměňovací návrhy
písemně.
Poslanec SN J. Vild: Já se omlouvám, že jsem
je nedal zpravodajům. Já jsem je už poskytl
legislativě, oni už je dávají do počítače.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďalej dovoľte, aby som oznámil,
že členovia klubu Občianskeho hnutia sa stretnú
pol hodiny pred zahájením odpoludňajšieho
jednania. To znamená o 13.30 hodine. Budeme zahajovať
o 14.00 hodine.
Prerušujem spoločnú schôdzu oboch snemovní
do 14.00 hodiny.
(Schůze přerušena ve 12,57 hodin.)
(Schůze opět zahájena ve 14.03 hodin.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Vážené Federálne zhromaždenie,
pani poslankyne, páni poslanci, vážení
hostia, pokračujeme v jednaní 19. spoločnej
schôdze Snemovne ľudu a Snemovne národov rozpravou
vládneho návrhu zákona o bankách -
tlač 1023 a príslušného návrhu
uznesenia oboch snemovní - tlač 1090. Ako ďalší
je do rozpravy prihlásený poslanec Malina. Udeľujem
mu slovo.