Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Tahymu. Teraz vystúpi v rozprave poslanec Kudláček, pripraví sa poslanec Zahrádka.

Poslanec SL L. Kudláček: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, v první řadě se připojuji k těm, kteří zde podtrhli kvalitu zpracování předlohy a nepochybně klíčový význam přijetí tohoto zákona pro celou československou reformu, ne toliko hospodářskou. Bohužel jednání o tomto zákonu sleduje více lidí na galerii než v sále. Myslím, že to je nepřímá úměra vůči pozornosti k jiným zákonům, která se bohužel v tomto parlamentu stává neblahým zvykem.

Nicméně o postavení centrální banky, o jejích úlohách a potřebě nevyhnutelné nezávislosti promluvili zpravodajové, kolega Schneider a kolega Skalický i někteří další řečníci přede mnou. Nemá smysl to opakovat. Jenom pro ilustraci. Je známá věc, že mnozí světoví ekonomové i politologové připisují centrálním bankám úlohu čtvrtého sloupu státní či občanské moci. Staví ji tak naroveň moci zákonodárné, výkonné a soudní a není to rozhodně náhodou.

Nezávislost centrální banky v každém hospodářském systému a tedy i politickém systému každého státu takovou úlohu v podstatě plní. Není příliš závislá ani na moci zákonodárné, ani na moci výkonné, tím méně na moci soudní.

Dovolil bych si připomenout okruh činností, které zpravidla vykonávají některé typy centrálních bank. Protože o nich podrobně mluvil kolega Schneider, připomenu jenom úlohu centrální banky Federálního rezervního fondu v USA. Je v podstatě trojí. Federální rezervní fond provádí zejména obchody na otevřeném trhu, tj. tímto způsobem reguluje množství oběživa v ekonomice. Kromě toho jeho úkolem je stanovování diskontní sazby, ovšem v posledních letech tento nástroj využívá velice málo, protože o smysl uplatňování tohoto nástroje se stará mnohem lépe trh sám. Konečně vede povinné státní rezervní finanční prostředky.

Z toho jednoznačně vyplývá, že hlavním, a dá se říci, jediným cílem centrální banky v hospodářském systému státu je monetární politika, měnová politika. Myslím si, že i pozměňovací návrh poslance Vilda lépe vyjadřuje tuto skutečnost oproti původní dikci vládního návrhu v základních ustanoveních zákona. Proto ho budu podporovat.

Nyní bych vás rád seznámil s některými náměty, které vznikly v našich konzultacích s řadou zahraničních i domácích expertů.

V § 1 základních ustanovení odst. 4 se uvádí, že v majetkoprávních vztazích má Státní banka československá postavení podnikatele. Myslím, že chápu, oč věcně jde, ale setkal jsem se nicméně s mírně řečeno rozpačitou reakcí některých zahraničních komentátorů tohoto zákona, a to ve smyslu nepříliš jasného vyjádření toho, že zásadním cílem centrální banky jsou činnosti v zákoně uvedené a rozhodně ne to, aby vystupovala jako podnikatel.

Proto bych navrhl malou úpravu, a sice nové znění odst 4 § 1: "Státní banka československá má v majetkoprávních vztazích při nakládání s vlastním majetkem postavení podnikatele."

Další moje poznámka se týká § 7 odst. 3. Je to problém, o kterém se zmínil už zpravodaj pan poslanec Skalický a kterému se zřejmě pečlivě věnovaly výbory pro plán a rozpočet. V dikci vládního návrhu při samozřejmě extrémním, nicméně možném výkladu, by bylo umožněno, aby se bankovní rada sešla sice 10krát ročně, ale například v rychlém sledu za sebou po novém roce. Opakuji, je to extrémní, nicméně možný výklad. Ani navrženou úpravu ve společné zprávě nepovažuji za dobré řešení. Jednací řád je v podstatě obsažen v ustanoveních odstavců 1 a 2, není důvod podle mého názoru ho speciálně požadovat.

Navrhl bych dvě alternativy nového znění odst. 3 § 7. První alternativa vlastně není nové znění, protože je to můj návrh na vypuštění tohoto odstavce. Domnívám se, že státní banka má povinnost pravidelně informovat veřejnost o své činnosti, pravidelně informovat parlament o své činnosti. Myslím, že bychom se i bez této podmínky obešli. V případě, že neprojde, navrhl bych naopak tuto frekvenci zpřesnit, a to takto: "Bankovní rada zasedá nejméně jednou za dva měsíce." Abych se pokusil předejít možnému extrémnímu výkladu. Ponechávám samozřejmě na hlasování sněmovnám, kterou alternativu zvolí.

Nyní bych se chtěl zmínit o problému, k němuž nemám pozměňovací návrh, i když jsem se pokoušel jej zformulovat nebo nějak přijít na to, jak tento problém vyřešit. Je to otázka, na kterou jsem byl rovněž upozorněn některými zahraničními komentátory tohoto zákona. Týká se skutečnosti, že státní banka je emitentem státních cenných papírů. Při diskusích se ukázalo, že není úplně jasné, zda se tím rozumí, že tyto cenné papíry jsou cennými papíry pouze státní banky, byť jako centrální banky československé, anebo to, oč se jedná ve skutečnosti, že jsou cennými papíry ČSFR. Nicméně dostalo se mi informace, že přesto, že v zákoně jsou tyto cenné papíry uvedeny jako emise SBČS, jsou v zahraničí jednoznačně chápány jako cenné papíry ČSFR. Není to problém marginální, jde samozřejmě o to, jak budou klienti těchto cenných papírů chápat záruky, které se za nimi skrývají. Je samozřejmě rozdíl, jestli záruky poskytuje banka nebo celý stát, jako je náš. Proto se o tom jen zmiňuji, nemám v tomto smyslu pozměňovací návrh.

Nicméně pozměňovací návrh mám k § 28 odst. 3. V tomto ustanovení se uvádí pravidlo, podle něhož může banka určit maximální rozsah poskytovaných úvěrů ostatními bankami. Myslím, že všichni chápeme, že při přirozeném běhu a chodu bankovního systému je to pochopitelně archaický a deklarační nástroj, nicméně naše situace je trochu jiná. Přesto si myslím, že by bylo potřeba tuto možnost snad proklamativně, ale přece jen trochu zmírnit.

Navrhl bych proto, aby sněmovny přijaly znění, které ostatně navrhuje i výbor pro plán a rozpočet Sněmovny národů, a sice před slova "určit bankám" vložit slova "ve výjimečných případech". Není třeba dodávat, že rozvoj trhu si jistě vynutí pozdější úpravu, a to i v odst. 2 tohoto paragrafu, kde je podobný problém u minimálních a maximálních úrokových sazeb z vkladů a úvěrů.

Další pozměňovací návrh směřuje k § 35 odst. 1.

Je velmi jednoduchý, navrhuji vypustit poslední část první věty, která zní: "Pokud příslušné ministerstvo financí nedohodne vedení těchto účtů s jinou bankou...", domnívám se, že jde jednak o roli, kterou může a má plnit státní banka, a potom nevidím důvod, proč by takové dohadování mělo probíhat přes ministerstvo.

K § 39, který hovoří o vedení účtů zaměstnanců SBČS u této banky. V tomto případě opravdu nevidím, a nejen já, důvod, proč by tuto činnost měl vést orgán státní správy. Jednak to může přinášet neopodstatněné výhody, jednak to činnost centrální banky podle mého názoru zbytečně zatěžuje. Je samozřejmě možná i otázka, proč právě, a jen, těmto zaměstnancům a podobně. A hlavně stát by podle mého názoru měl dělat jen to, co soukromý sektor nedokáže. Vést účty soukromým klientům dokáže soukromý sektor velmi dobře.

Navrhuji proto dvě varianty řešení. Buď vypustit § 39 celý a v případě, že toto řešení neprojde, doporučuji jej redukovat na znění: "Státní banka československá může vést účty právnických osob a poskytovat jim další bankovní služby." Právě se dovídám, že podobný návrh podal kolega Vild a v tom případě se k němu připojuji.

Další pozměňovací návrh je opět jednoduchý.

V § 44 navrhuji vypustit druhou větu, která zní: "Zahraniční banka nebo finanční instituce je povinna přihlásit zastoupení k registraci před počátkem jeho působení." Věcně nemám námitek, ale domnívám se, že takové ustanovení patří spíš do zákona o bankách.

Poslední pozměňovací návrh mám k § 47. § 47 je vlastně jedna věta: "Státní banka československá je oprávněna provádět investiční a obchodní činnost v rozsahu nezbytném pro zajištění jejích činností." Byl jsem opět upozorněn na to, že pod tímto ustanovením se může skrývat nepříliš zřetelně definované povolení v podstatě ke všemu. Myslím, že státní činnost v tomto směru by měla být omezena na určitý cíl, kterým rozhodně není to, aby státní banka byla výdělečným podnikem, který konkuruje bankám soukromým. Když jsem přemýšlel nad tím, jak tento problém odstranit, nenapadlo mě nic lepšího, než pouze vypustit slovo "investiční a" a ponechat "oprávnění k provádění obchodní činnosti samotné", nikoli investiční. To je poslední pozměňovací návrh. Možná, že mi bude vysvětleno, že není opodstatněný.

Závěrem ještě jednu otázku. Není mi z návrhu zákona zřejmé, kdo bude vykonávat dohled a příslušné činnosti vůči těm finančním institucím, které nejsou bankami. V základních ustanoveních se totiž hovoří o tom - myslím, že je to § 2d) - že státní banka vykonává dohled nad prováděním bankovních činností. Myslím, že by bylo lépe hovořit o finančních službách, nicméně tento pojem zřejmě není pro nás legislativně nijak obsažný, proto to nenavrhuji jako pozměňovací návrh, ale ptám se, zdali to znamená, že takový dohled bude vykonávat Státní banka československá.

Ještě jednou zopakuji to, čím jsem začal: Návrh patří k nejlepším, které jsme tu měli. Připojuji se k těm, co to konstatovali. Ovšem domnívám se, že i ten nejlepší návrh je nejlepší jen zdánlivě a je opravitelný.

Proto jeho přijetí plně podporuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem kolegovi Kudláčkovi za jeho vystúpenie, ďalej v rozprave vystúpi poslanec P. Zahrádka. To je posledný prihlásený do rozpravy. Pokiaľ má ešte niekto záujem, prosím, aby predložil prihlášku.

Poslanec SL P. Zahrádka: Pane předsedající, máme málo času, nebudu dlouho mluvit.

Při návštěvě poslanců hospodářských výborů ve Státní bance československé se pracovníci banky zmínili o některých potížích, které souvisí s okruhem činností okolo padělků a padělaných peněz. Po konzultacích s pracovníky banky mně dovolte doplnit dva pozměňovací návrhy, které by měly tuto problematiku usnadnit.

Jedná se o § 26, jako druhou větu navrhuji doplnit: "Právnické osoby jsou oprávněny od osoby, která padělané bankovky nebo mince předložila požadovat, aby věrohodným způsobem prokázala svou totožnost."

V tomto smyslu totiž nemají pracovníci banky vůbec žádná oprávnění, takže nemohou třeba kontrolovat příslušnou osobu, nebo zjišťovat totožnost, podávat příslušné stížnosti.

Druhý pozměňovací návrh s tím souvisí. Týká se § 27 písm. b), na konci doplnit text: "včetně postupu při zjištění, že bankovky a mince jsou padělané nebo pozměněné, nebo vznikne-li takové podezření." Tam se jedná o to, aby banka měla oprávnění stanovit zvláštní vyhláškou postup, jak se budou padělané bankovky a mince zjišťovat a jak se bude v takovém případě postupovat.

To je všechno, nebudu dále zdržovat, doporučuji zákon k přijetí včetně těchto dvou pozměňovacích návrhů.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Zahrádkovi, ďalej sa prihlásil poslanec M. Kováč. Má slovo.

Poslanec SL M. Kováč: Vážený pán predsedajúci, vážení kolegovia, chcel by som tiež podporiť predloženú koncepciu návrhu zákona o Štátnej banke československej. Chcel by som ale súčasne predniesť niekoľko pozmeňujúcich návrhov. V § 1 v bode 3 sa hovorí, že Štátna banka československá pôsobí ako federálny ústredný orgán.

Domnievam sa, že Štátna banka je ústrednou bankou, bankou bánk. Teda je svojím spôsobom podnikom, a preto nemôže pôsobiť ako ústredný orgán. Návrh, ktorý je tu predložený, aby sa postavenie ústredného orgánu ako štátnej správy zvýraznilo ešte viac, vzďaľuje postavenie Štátnej banky ako centrálnej banky. To je jeden návrh. Pokiaľ ide o menovanie, domnievam sa, že u nás nie je silný prezidentský systém, ale parlamentný systém, a preto návrhy, ktoré predložil pán Tahy, podporujem.

Chcel by som ešte upozorniť na jeden rozpor, bohužiaľ ospravedlňujem sa, že som nebol zúčastnený na predchádzajúcich jednaniach, pretože som bol chorý. Domnievam sa, že ide o rozpor s ústavným zákonom č. 103. Je treba, aby sme o tom vedeli. Nemyslím si, že to je neriešiteľné. V ústavnom zákone 103 článok 14 sa hovorí, že súčasťou Štátnej banky československej sú ústredia Štátnej banky československej pre Českú republiku a ústredia Štátnej banky československej pre Slovenskú republiku. Či je to nedopatrenie, alebo zámer, je teraz zbytočné nad tým filozofovať. Fakt je, že ústavný zákon hovorí o dvoch ústrediach a predložený návrh zákona v § 4 hovorí o troch: federálnym ústredím so sídlom v Prahe, ústredie pre Českú republiku so sídlom v Prahe a ústredím pre Slovenskú republiku so sídlom v Bratislave. Preto je potrebné sa s týmto rozporom vysporiadať, pretože by inak predložený návrh zákona bol v rozpore s ústavným zákonom 103, článok 14. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Michalovi Kováčovi. Ďalej sa hlási poslanec Kulan.

Prihlásil sa tiež pán predseda Tošovský, ale myslím, že bude vhodné, keď vystúpi v závere rozpravy pred záverečným slovom pána podpredsedu vlády.

Poslanec SN P. Kulan: Vážené Federálne zhromaždenie, milé dámy, vážení páni poslanci, dovoľte, aby som predložil stanovisko ODÚ VPN k zákonu o Štátnej banke československej. Pôvodne som mal pripravenú pomerne širokú analýzu dôvodov, pre ktoré sa náš klub rozhodol tento návrh podporovať, ale vystúpenia pánov poslancov Kudláčka a Schneidera vystihli de facto všetky dôvody a pripomienky, ktoré sme k návrhu mali, a preto nepovažujem za potrebné zabavovať vás týmto vystúpením.

Predkladaný návrh zákona vytvára právny základ k postaveniu Štátnej banky československej ako štandardnej centrálnej banky, čo je vlastne zvláštna štátna inštitúcia pre menu. Je potrebné - a tento zákon to umožňuje, aby bola relatívne nezávislá na výkonnej a zákonodarnej moci v štáte.

Zákon umožňuje autonómiu pri tvorbe a realizácii menovej politiky, ktorého základným cieľom je stabilita československej meny.

Vplyv predkladaného zákona na štátne rozpočty je len kvalitatívny, nie kvantitatívny, mení sa spôsob a podmienky, za ktorých štátny rozpočet bude využívať úvery od Štátnej banky československej k pokrytiu svojich schodkov. Poslanecký klub ODÚ VPN, ako som už naznačil, tento návrh bude podporovať. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Kulanovi, teraz udeľujem slovo predsedovi Štátnej banky československej, pánu Tošovskému.

Předseda SBČS J.Tošovský: Vážený pane předsedající, vážení páni poslanci a poslankyně, vyjádřil bych se jen stručně k některým návrhům, které zde zazněly.

Především bych chtěl říci, že všechny návrhy, jak byly uvedeny zpravodaji, považuji za opodstatněné.

K pozměňovacím návrhům pana poslance Vilda:

V § 1 odst. 3 navrhuje vložit slova: "za federální ústřední orgán státní správy". Řekl bych, že z právního hlediska je to vlastně totožné. Čili je otázka, zda to tam chceme mít nebo nechceme mít. Jinak to považuji za téměř totožné.

Druhý pozměňovací návrh je závažnější. V § 2 odst. 1: "Hlavním cílem Státní banky československé je péče o československou měnu."

Tento pozměňovací návrh je možná lepší, než jak je to vyjádřeno v navrhovaném zákoně, ale zároveň chci poslancům říci, že je to o něco měkčí dikce. Je pravdivá v tom, že Státní banka československá sama o sobě nemůže skutečně za stabilitu měny odpovídat. Protože stabilita měny závisí na více faktorech, na více institucích a jejich činnosti. Například pokud jde o fiskální politiku, státní rozpočet, ale také mzdovou politiku apod.

Čili možná, že dikce "péče o československou měnu", která je skutečně obsažena v zákoně o bundesbance, - my jsme ji zvažovali, je o něco vhodnější.

K § 28 odst. 2: Je to skutečně jenom spíše gramatická změna a souhlasím s tím: místo slova "usměrnění" by bylo "tyto sazby".

Pokud jde o § 28 odst. 3, o kterém se tady hovořilo, zda vložit slova "ve výjimečných případech", domnívám se, že skutečně tomu tak bude, že Státní banka československá bude ve výjimečných případech stanovovat maximální rozsah poskytovaných úvěrů bankám. Je to tady proto, že jsme ještě - řekl bych - napůl mezi administrativní nástroji a nástroji tržními nepřímými, kterými bychom regulovali činnost banky a toto opatření zde skutečně potřebujeme. Čili slova "ve výjimečných případech" jsou celkem opodstatněná.

K § 30 byl pozměňovací návrh, týkající se povinných minimálních rezerv. Pokud jde o odst. 1, domnívám se, že by tam měl zůstat tak, jak je navrženo v zákoně, že se zpravidla neúročí. Ono je to skutečně tak, že dokonce tyto minimálně povinné rezervy se stanovují vždy z primárních vkladů a část těchto primárních vkladů jsou vklady "na viděnou", ze kterých banky platí velmi nízké úrokové míry. Čili to není opatření pro ně bolestné, které by zasáhlo výrazně do jejich hospodaření.

Pokud jde o odst. 2 stejného § 30, výši povinných rezerv snížit ze 30 na 20 %, řekl bych, že tento návrh je celkem opodstatněný, protože v odst. 3 je možno jít i za tento limit, zase ve výjimečných případech. Čili je skutečně na zvážení, zda tam dát 30 nebo 20 %. Současná praxe je 8 % a i na příští rok počítáme s 8 %.

§ 39 odst. 1 hovoří o tom, že Státní banka československá může vést účty svých zaměstnanců a poskytovat jim další bankovní činnost a že tuto činnost může výjimečně provádět i pro právnické osoby. Ve světě je obvyklé, že centrální banky vedou účty pro své zaměstnance. Je to - řekl bych - určitá součást jejich sociálního programu.

Dále, pokud jde o provádění této činnosti i pro právnické osoby, u nás je vyvinuta praxe, že Státní banka československá vede účty federálního ministerstva vnitra a ministerstva obrany. Z důvodu utajení jsou tyto věci ponechány v centrální bance, ve zvlášť vyčleněné organizační jednotce, a nejsou dány do působnosti komerčním bankám. Domnívám se, že je to správné a že by bylo vhodné ponechat tady tuto možnost.

K § 50 odst. 1 písm. b) - zvýšení pokut místo do výše 1 miliónu do výše 10 miliónu. Jenom bych chtěl upozornit, že zde nejde o pokuty bankám, ale jiným osobám než bankám. Z tohoto důvodu se nám zdá částka 1 milión dostatečná. Ale protože jde o jakýsi strop, o maximum, tak je možno samozřejmě považovat návrh za rozumný s tím, že se bude využívat - řekl bych - rozumným způsobem.

K § 51, odst.2 - možnost použití zisku rovněž ke zvýšení základního jmění. My v celém zákoně o základním jmění Státní banky československé nehovoříme, protože se nedomníváme, že je to důležité, ale domníváme se, že je vhodné doplňovat fondy Státní banky československé, zejména všeobecný rezervní fond, možná i statutární fond. Čili domnívám se, že to tam nemusí být, ale zase je to na zvážení, zda to akceptovat, nebo nikoliv.

Dále k pozměňovacím návrhům pana poslance Tahyho.

K § 6, odst. 2 a 4 bych řekl velmi obecně: Bylo předkladatelem velmi pečlivě zvažováno, na lékárnických váhách váženo, postavení banky mezi FS a federální vládou, resp. republikovými vládami. Zdálo se nám, že toto je jediný vztah, pokud jde o jmenování do funkcí členů bankovní rady, kde existuje vztah k vládám a že by tento vztah tam měl být zachován. Je to tak i v řadě zákonů v zahraničí. Čili myslím si, že by to mělo zůstat tak, jak je to navrženo.

K pozměňovacím návrhům pana poslance Kudláčka:

§ 1 odst.4: Státní banka československá skutečně potřebuje mít tady toto oprávnění, protože ona je skutečně trošičku zvláštní institucí. Ona na jednu stranu bude mít postavení federálního ústředního orgánu, na druhé straně bude mít určité podnikatelské role, poněvadž, jak jsem řekl, bude poskytovat služby třeba i armádě a pod., bude vydávat i cenné papíry, bude spravovat devizové rezervy státu, bude ale i stavět pobočky, bude si zřizovat platební systém, nakupovat platební systém a podobně. K tomuto všemu potřebuje toto oprávnění tady mít.

§ 7 odst.3: Zpravodajové přednesli návrh, aby v odst. 3 bylo "Jednací řád bankovní rady vydá guvernér". Je navrženo v první alternativě vypuštění tohoto odstavce a nebo dát tam zakotvit praxi, že minimálně jedenkrát za 2 měsíce se sejde bankovní rada. Domnívám se, že všechny možnosti jsou otevřeny v tomto směru, bankovní rada zpravidla zasedá jednou za 14 dní a bude tak zasedat. Jestli jakýmkoliv způsobem chce FS vnést pořádek, je možné to udělat, anebo je možno i to úplně vypustit, protože praxe a kompetence bankovní rady ji nutí zasedat zcela pravidelně.

Pokud jde o emisi státních cenných papírů ze strany SBČS, to je komplikovanější problém. Pan poslanec Kudláček měl na mysli, zda Státní banka československá vystupuje v zastoupení československého státu či nikoliv. Řekl bych, dejme toto zmocnění Státní bance československé jak tam je navrženo, a nechť si s tím poradí zahraniční právníci. Protože už v jednom případě se tato forma vyzkoušela, Státní banka československá vydala obligace 200 milionů dolarů na eurodolarovém trhu a právníci hodnotili v kuloárech riziko této emise obligací Státní bankou československou pravděpodobně jako menší, než kdyby ji vydala federální vláda nebo některá z vlád republik.

Protože v naší politické situaci pro zahraniční právníky není jasno, zda by event. následující vláda, která by při rozdělení státu přebírala závazky státu nebo závazky vlád, všechny je také chtěla honorovat. Kdežto - domnívají se - že centrální banka v každém případě bude muset existovat a bude muset honorovat závazky, protože jinak by nemohla na trh nikdy vstoupit. Čili to jen taková praktická poznámka.

Paragraf 28 - to byl totožný pozměňovací návrh jako u pana Vilda.

Paragraf 35 odst. 1 - vypustit druhou část věty "pokud příslušné ministerstvo financí nedohodne vedení těchto účtů s jinou bankou". My jsme to tam doplnili právě na žádost ministerstva financí, čili nechal bych event. vyjádření na pana místopředsedu Klause.

Pokud jde o § 39, to je stejný jako měl pan Vild, čili nebudu se k němu již dál vyjadřovat.

Paragraf 44 - návrh vypustit druhou větu s tím, že patří do zákona o bankách. Je to možné dát do zákona o bankách, ale myslím si, že to tady logicky navazuje na první větu, čili že bychom to tady měli ponechat.

Paragraf 47 - omezit činnost banky, třeba aby nemohla provádět investiční činnost. Státní banka má za povinnost budovat své pobočky nebo je renovovat nebo stavět nové budovy, což je investiční činnost.

Teď bude stavět např. novou pobočku v Ústí nad Labem, takže k tomu potřebuje, aby tam investiční činnost byla ponechána.

Dále byl dotaz vznesený panem poslancem Kudláčkem, kdo bude vykonávat dohled podle § 2 odst. 1 písm. d) nad bankovními činnostmi. Bankovní činnosti jsou vyjmenovány v zákoně, který bude rovněž Federální shromáždění dnes projednávat, v zákoně o bankách. Předpokládáme, že by měla dohlížet Státní banka československá.

K pozměňovacím návrhům k § 26, druhá věta, oprávnění prokázání totožnosti, i § 27 písm. b), oba považuji za naprosto správné a opodstatněné.

K pozměňovacím návrhům pana poslance Kováče: Ustanovení v § 1 odst. 3, že Státní banka působí jako federální ústřední orgán v rozsahu stanoveném tímto zákonem a zvláštními zákony, je tam proto, aby Státní banka měla právní oporu k tomu, vydávat obecně závazné právní předpisy, ale jenom v oblasti, která je vymezena tímto zákonem. Kdyby to tam nebylo, Státní banka nemůže vydávat žádné obecně závazné právní předpisy, např. týkající se praní špinavých peněz apod. Čili doporučuji, aby to zůstalo tam tak, jak to je.

Pokud jde o § 6, zmíněný rozpor s ústavním zákonem, se zákonem 103 čl. 13, domnívám se, že to je otázka pro legislativce. Já v tom rozpor nevidím. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem guvernérovi Štátnej banky československej. Chce ešte niekto vystúpiť v rozprave? Pán poslanec Novosád a pán poslanec Mornár.

Poslanec SL K. Novosád: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já jsem se z debaty dozvěděl, že nebyl podán pozměňovací návrh, o který já osobně stojím. Bylo to vzneseno jenom jako otázka. Proto doporučuji v § 9 odst. 2 písm. c), i přes výklad pana Tošovského nahradit Státní banku československou slovem vláda ČSFR. Jedná se jen o setiny bodu, ale ve svém důsledku to má rozdíly, při emisi cenných papírů to jde do desítek a stovek miliónů. I když zahraniční klientela usuzuje podle stability státu na záruky, které stát dává, to pro mě není dostatečný argument k tomu, abych do jisté míry nechal stát ztrácet určité finanční prostředky, které může nabýt, pokud se náš státní systém explicitně zpevní.

Pak bych se chtěl ještě znovu zaměřit na § 39 odst. 1, kde se hovoří o poskytování finančních služeb zaměstnancům Státní banky československé. Mě nějak argument pana Tošovského, že se jedná o nějakou sociální výpomoc nebo sociální službu zaměstnancům, že to patří do souboru sociálních opatření, příliš neuspokojuje. Já jsem počítal, že uslyším zdůvodnění takového charakteru, že případně zaměstnanci, kteří mají určité informace, které nejsou zcela běžně známy, by investicemi v ostatních bankách mohli dávat signály těmto bankám, jakým způsobem mají provádět finanční operace. To by bylo celkem zdůvodnitelné hledisko. Pokud to ovšem tak není a pokud tato hrozba neexistuje, doporučoval bych změnu v § 39 odst. 1. Ponechal bych tam to, že skutečně vede účty a dělá bankovní operace pro některé právnické osoby, kterými může být ministerstvo vnitra nebo armáda, ale ty zaměstnance bych v tomto případě skutečně nerad, pokud je to jediný důvod, aby tam zůstali. Podáno to je, takže to nemusím opakovat. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Novosádovi, s faktickou poznámkou sa prihlásil pán poslanec Schneider.

Poslanec SL J. Schneider: Já jsem chtěl jen poznamenat: Pan poslanec Kováč nepředložil písemné návrhy. Pokud tak chce učinit, prosím, aby to udělal.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Prosím, pán poslanec, urýchlene to urobte, pretože je to v súlade so zákonom o rokovacom poriadku a musíme to spracovať. Pán poslanec Mornár má slovo.

Poslanec SL P. Mornár: Mali sme s pánom dr. Novosádom identický návrh. Ja by som ho chcel ešte trochu doplniť, aby názov tohto zákona neznel zákon o Štátnej banke československej, ale zákon o Štátnej banke Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Chce ešte niekto vystúpiť v rozprave k tomuto vládnemu návrhu zákona? Má niekto takéto prianie? (Nikdo se nehlásil.) Nemá.

Vyhlasujem rozpravu za ukončenú.

Udeľujem záverečné slovo najprv pánu podpredsedovi vlády Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky, ministrovi pánu Klausovi.

Ministr financí ČSFR V. Klaus: Budu velmi stručný, protože předseda Státní banky československé řekl mnoho dílčích argumentů, s kterými se ztotožňuji. A navíc si myslím, že řada příspěvků, které zazněly, skutečně není fatální pro ten zákon. Myslím, že hlasováním je snadno vyřešíme.

Tři věci: Nedoporučuji měnit slovo Státní banka československá. Je to už terminus technicus, je to název, je to uzance, v tomto smyslu je to název, který nemá bezprostřední souvislost s názvem československého státu.