Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslankyni Šormovej. Ďalej v rozprave vystúpi poslanec Bratinka, pripraví sa poslanec Mornár.

Poslanec SN P. Bratinka: Vážený pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové, dovolil bych si upozornit na některé dlouhodobé a velmi neblahé důsledky, které by měl stávající zákon o civilní službě, popřípadě zákon ve znění tisku 946, a obzvláště zákon, který bychom přijali, kdybychom přijali pozměňovací návrhy pana poslance Jégla.

Již existující zákon o civilní službě umožňuje občanům této země na jedné straně požívat veškerých práv, které naše republika svým občanům poskytuje, aniž by tito občané byli nuceni plnit svoji povinnost vojenské služby. Důvodem pro tento zákon byla snaha zabránit lámání lidského svědomí, tj. integrity osobnosti. Pro tento důvod lze mít pochopení, ale pouze v případě, že se jedná o skutečně hluboké zásadní překážky svědomí. Proto nelze mít mnoho pochopení pro zrušení jakéhokoli procesu ověřování, zda se tyto pohnutky zakládají na pravdě.

Víme, že podle současných statistik asi jedna pětina - pokud se nemýlím - mladých lidí ve věku 18 - 19 let vojenskou službu odmítá. Pokud by pohnutky byly skutečné, znamenalo by to, že tito lidé považují lidský život za tak posvátný, že by neučinili nic, co by mohlo ohrozit život jakéhokoli útočníka ani v případě, že by tento útočník ohrožoval životy jejich blízkých, jejich dětí, popřípadě jich samotných. O tom si samozřejmě dovoluji pochybovat. Je to zcela nepředstavitelná věc, že by jedna pětina našich mladých lidí měla tak silné morální cítění, že by to ospravedlňovalo jejich osvobození od vojenské služby. To by v tom případě bylo na jejich životě poznat a dalo by se to - myslím - snadno ověřit. Kromě příslušníků některých náboženských sekt, případně určitých etických společností nebo některých velmi zřídka se vyskytujících jedinců se vždy jedná o pohnutky politické, popřípadě čistě utilitární.

Navíc tím, že dáme na roveň tyto zřejmě nedostatečné pohnutky s pohnutkami, které jsou skutečné, tj. pohnutkami lidí, kteří jsou ochotni za odepření vojenské služby - nebo byli ochotni - chodit do kriminálu, devalvujeme pohnutky skutečné.

Další neblahá věc je, že dochází k nebezpečnému rozštěpení společnosti na občany v podstatě nerovných závazků. Odpírači mají totiž stejná politická práva jako ostatní lidé, tj. podílejí se na řízení státu stejným dílem jako ostatní lidé, a přesto nemusí snášet stejné riziko, že v důsledku určité politiky, kterou podpoří ve volbách v činnosti politických stran a ve sdělovacích prostředcích, budou občané tohoto státu nuceni snášet riziko smrti v případných válečných konfliktech apod. To je velmi nebezpečné vychýlení rovnováhy mezi právy a povinnostmi.

Konečně si musíme uvědomit, že přijatým zákonem ať už tím minulým - č. 73/1990 Sb. - popřípadě zákonem v těch podobách, které jsem uvedl, jsme učinili či učiníme obrovský průlom do vztahů mezi jedincem a státem. Učinili jsme totiž lidské svědomí, do něhož v posledku nemůžeme zcela spolehlivě vidět, nemůžeme si ověřit pravdivost toho, co daný člověk vidí, absolutním soudcem nad jedincovými závazky vůči společnosti. Dnes jsme to učinili sice jen v té oblasti, která se týká vojenské povinnosti. Co však uděláme, resp. jaké argumenty použijeme proti těm, kdo zítra oznámí, že je proti jejich bytostnému přesvědčení platit daně, jejichž část jde na armádu, případně na policii, která také občas musí použít násilí, také občas někoho zabije. Budeme lámat jejich svědomí? Budeme je k tomu nutit? A co když dál někdo prohlásí - analogický případ byl zde již uveden - že je proti jeho svědomí přihlížet nečinně, jak průmysl ničí přírodu, a začne podle svého svědomí konat? Co proti tomu uděláme? Jaké argumenty použijeme?

Zcela nepřijatelné je pak zavedení možnosti - či jejího ponechání - že by někdo po složení přísahy, tj. poté, co se definitivně stal vojákem, mohl odmítnout vojenskou službu. Tento návrh ukazuje na naprosté nepochopení toho, co vlastně přísaha je. Přísaha je vlastně ten nejsilnější možný způsob, jak projevit své přesvědčení, jak projevit svoji totožnost. Hodnota přísahy vlastně stojí a padá s její neporušitelností. S porušením přísahy souvisí veliká hanba a odsouzení. Člověk, který poruší vlastní přísahu, ztrácí totožnost, stává se lživým. Jak může člověk dosvědčit, že jeho pohnutky k odmítnutí vojenské služby jsou opravdové? Opakuji - jen svojí vlastní přísahou. Jakou cenu však má přísaha, jestliže svoji dřívější přísahu bude člověk moci kdykoli zrušit, když tato přísaha nebude představovat absolutní závazek? Jakou cenu budou mít ve společnosti, která toto připustí, jakákoliv čestná prohlášení, jakékoliv závazky, když kdokoli bude moci prohlásit, že plnění nějakého závazku, nějaké obchodní smlouvy je náhle proti jeho obrácenému svědomí?

Může-li námitka svědomí zrušit platnost přísahy vojenské, proč by nemohla zrušit platnost jakéhokoli jiného slibu? Je zde paradox: jak člověk, který změnil náhle přesvědčení, dosvědčí, že ho skutečně změnil? Jedině zase přísahou! Takže by zde byly dvě přísahy, přitom ta druhá by měla samozřejmě mnohem menší důvěryhodnost, protože by byla namířena proti přísaze první. Věrohodnost slov, věrohodnost lidských závazků stojí v základu každé civilizace. Jestliže na toto sáhneme, čeká nás velice špatná budoucnost.

A v posledku je zde nepřijatelná možnost, že by za branné povinnosti státu se mohli lidé vyhnout vojenské službě. Je přece jasné, pokud použijeme zdravého rozumu a nejsme v zajetí nějaké fanatické doktríny, že v okamžiku, kdy je stát v ohrožení, padá na občany strach a je jasné, že v tom okamžiku člověk si nemůže poctivě říci, že jeho pohnutka svědomí je skutečná, opravdová a není motivována jednoduše strachem, jednoduše snahou zachránit si život.

Myslím si, že celá argumentace pro ty věci, které jsem zde napadl, je vedena či inspirována fatálním duchovním omylem, který by mohl tuto společnost jednou zcela rozložit. Problém je v tom, že pohnutky svědomí se vždy automaticky považují za naprosto ušlechtilé, za něco, čemu je nutno vyjít vstříc za každou cenu i za cenu toho, že člověk se zbaví všech závazků. Toto však, vážení poslanci, povede ke společnosti, ve které nebude mít nikdo ani žádnou svou obětí možnost dokázat opravdovost svého svědomí. Svědomí bude naprosto devalvováno. Tato společnost nakonec upadne do naprostého pohrdání jakýmkoli svědomím, neboť zmizí jakékoli důkazy, jakákoli osvědčení, že nějaké svědomí je skutečně něčím reálným a není to pouhá chiméra, kterou si lidé vymysleli, aby nemuseli plnit ty povinnosti vůči společnosti a svým bližním, které jim v určitém okamžiku začnou připadat zbytečnými.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Pán poslanec Mornár vystúpi ako ďalší, dávam mu slovo. Pripraví sa pani poslankyňa Tarhoviská, po nej pán poslanec Čičmanec a pán poslanec Kostya.

Poslanec SL P. Mornár: Vážený pán predseda, vážení prítomní, kolegyne a kolegovia, dovoľte mi, aby som predniesol pozmeňovací návrh k tlači 946, ale skôr ako tak učiním, dovoľte mi prečítať vyjadrenie, ktoré bolo zaslané na adresu dr. Mikloška. Je to vyjadrenie predsedu biskupskej konferencie Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky a spišského biskupa monsignora dr. Františka Tondru. Budem citovať časť z toho listu.

"V tejto dobe má u nás cirkev akútny nedostatok kňazov. Tento nedostatok nám zapríčinila protináboženská politika štátu za komunistického režimu tým, že nemohlo študovať teológiu toľko uchádzačov, koľko cirkev potrebovala, aj keď záujem o toto štúdium bol veľký, hlavne na Slovensku. A tak dnes nie sme schopní uspokojiť ľudí v duchovnej oblasti. Štát by mal aspoň trochu zmierniť túto krivdu minulosti tak, že by dovolil kňazom konať službu mimo miesto základnej vojenskej služby v duchovnej službe veriacim v pastoráciu.

Obraciame sa preto na vás, aby ste našu žiadosť predložili parlamentu. Dúfame, že členovia tohto štátu, na ktoré majú právo a záujmu k tomu veľkodušné stanovisko, aby aspoň v tejto ťažkej dobe nedostatku duchovných mohli kňazi konať civilnú službu v pastorácii, teda bezplatnú, len za stravu a ubytovanie.

Za porozumenie vopred ďakujeme. S pozdravom spišský biskup dr. František Tondra."

Myslím, že táto prosba, ktorú som si dovolil tlmočiť, je viac ako jasná a že nevyžaduje komentár. Aj cez to mi dovoľte ešte pár slov.

Pri prvom prerokúvaní tohto zákona bola táto požiadavka odmietnutá s tým, že by sa mohli hlásiť aj ostatní, povedzme umelecké smery a pod. s podobnými požiadavkami. Ale dovolím si povedať, že práve toto sa nám svojím spôsobom pomstilo, že sme nedali vyhranené stanovisko k tomu, čo je vlastne vyjadrenie svojho vnútorného hlbokého cítenia tak, ako to urobili Poliaci ešte za dobu totality, keď sa pamätáte - odmietali prisahať na Varšavskú zmluvu. V tej dobe to bol skutočne od každého z nich ozaj hrdinský skutok odmietnuť prisahať na Varšavskú zmluvu z doby totality. Vieme si predstaviť a poznáme aj z našich podmienok následky, ktoré to so sebou nieslo.

A tak sa obraciam, podobne ako spišský biskup dr. Tondra, na vás s prosbou, aby sme aspoň v tejto tlači 946 dokázali odlíšiť skutočne to najdôležitejšie od vecí, ktoré nie sú natoľko dôležité a ozaj zmiernili následky totality - viete, aký následok mal zákon O dozore nad cirkvami. Bol to zákon, ktorý zakazoval kňazom odslúžiť, povedzme, cirkevný obrad mimo kostol. Myslím si, že to skutočne nevyžaduje komentár. S týmito následkami sa skutočne stretávame. Nechcem hovoriť o veciach, kedy boli nastrčení priamo do seminároch, spolupracovníci ŠTB a podobne. Sú to nechutné veci a nemienim sa k nim vracať. Ale obraciam sa na vás všetkých s prosbou, aby sme v tomto zákone odlíšili ozaj tých, ktorí vykonávajú poctivo službu pre ľudí a vykonávajú dobrú prácu ako v morálnej, tak aj duchovnej oblasti a na profesionálnej úrovni - ako tu bolo opakovane už uvedené - si vyhlásenia o svojich morálnych zásadách prispôsobujú tak, aby z toho mali výhodu v rámci vojenskej služby.

Môj pozmeňujúci návrh je takýto: V tlači 946 § 1 zaradiť nový odsek s číslom 3 a ďalší odsek prečíslovať a jeho znenie je toto:

"Duchovní cirkví a náboženských spoločností majú právo vykonávať civilnú službu v rámci pastorácie."

Myslím, že je to dostatočne jasne povedané, že u týchto ľudí, ktorí sú skutočne - povedal by som - z dnešného hľadiska profesionáli, nejde o amatérov, ktorí menia svoju prísahu, ako povedal predo mnou kolega Bratinka, alebo zmenia svoje názory podľa toho, či sa im to hodí a prispôsobujú sa zákonu. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Pani poslankyňa Tarhoviská vystúpi ako ďalší a pripravia sa páni poslanci Čičmanec, Kostya, Mikan a potom ďalší.

Poslankyně SL S. Tarhoviská: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, i napriek tomu, že som, ako asi väčšina tu prítomných kolegov nikdy na vojne nebola a o armáde toho viem ozaj pramálo, trúfam si povedať teda pár slov.

Pán poslanec Bratinka sa ako predrečník tu zmieňoval o nebezpečenstve vychýlenia správ a povinností pre tých, ktorí nastúpili civilnú službu a medzi tými, ktorí slúžia v armáde. Ja by som s nebezpečenstvom vychýlenia práv a povinností súhlasila s tým, že ma práve napadá opačná argumentácia. Zdá sa mi totiž, že v súvislosti so zákonom o civilnej službe, ktorý prerokovávame okrem účelu, ktorému tento zákon slúži, mali by sme mať na zreteli zároveň určité princípy, ktoré vymedzujú slobodnú spoločnosť a garantujú jej občanom rovnaké práva. Mám na mysli právo odoprieť vojenskú službu.

Z vládneho návrhu, ako je novo navrhnutý, vyplýva, že občan podliehajúci povinnosti vykonávať vojenskú základnú službu alebo vojenské cvičenie, môže tak urobiť, ale len pred nástupom do armády. Ide teda o zásadnú zmenu oproti zákonu, ktorý doteraz u nás platí a ja by som tu chcela rovnako, ako to urobila Rút Šormová, poukázať na absurdnosť zmeny. ktorá sa tu navrhuje a ktorú tu mnohí moji predrečníci kvalifikovali ako prednosť.

Inštitút civilnej služby predpokladá možnosť odmietnuť vojenskú službu. Znamená to, že sme ochotní rešpektovať morálne presvedčenie a svedomie tých, ktorí, nech už to vedia alebo cítia, že v armáde zotrvať nechcú, alebo nemôžu. Ale potom si musíme položiť otázku, ako to, že nenachádzame rovnaké pochopenie pre tých, ktorí presne k takému záveru, k takému presvedčeniu dôjdu rovnakými cestami, ale o deň, o mesiac alebo o rok neskôr? Chceme snáď týmito ustanoveniami tak, ako sú navrhnuté v zákone, vytvoriť akúsi špeciálnu skupinu občanov, ktorá má menšie práva, chceme ju diskriminovať alebo, prepáčte mi prehnané prirovnanie, to máme chápať tak, že ľudia na vojne sú tí, ktorí nám majú slúžiť a nežiada sa od nich, aby mysleli a cítili. Dá sa vôbec ľudské vnútro zmraziť na dva roky? Obávam sa, že nie. A nechce sa mi veriť, že by Federálne zhromaždenie pristúpilo na takúto argumentáciu. Prajeme si predsa, aby oblasť ľudských práv a oblasť bezpečnosti boli v súlade.

Civilná služba je rovnocennou alternatívou vojenskej základnej služby. Za dvojtretinový násobok dlhšie trvajúceho obmedzenia osobnej slobody je možné vykúpiť svoje presvedčenie. Domnievam sa, že urobíme chybu, ak toto právo uprieme tým, ktorí tak či tak stoja pred neľahkou voľbou. Myslím si, že ak odoberieme komukoľvek právo odoprieť vojenskú službu a prinútime ho zostať na vojne proti svojmu presvedčeniu, upierame pak sebe právo cítiť sa v tomto štáte bezpečne. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Pán poslanec Čičmanec môže vystúpiť ako ďalší, pripravia sa poslanci Kostya, Mikan, Vajnok, Adrianová, Haško. To sú všetci doteraz prihlásení.

Poslanec SL P. Čičmanec: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, ako uviedol už pán podpredseda vlády, komisia neskúma svedomie, ale len pravdivosť dôvodov, ktoré občan uvádza.

Komisie, v ktorých by boli kvalifikovaní ľudia, psychológ, kňaz, resp. teológ a ďalší odborníci, sú schopné rozpoznať pravosť dôvodov uvedených vo vyhlásení. Do civilnej služby sa totiž hlásia i ľudia, ktorí majú morálny profil taký, že nie sú ani ochotní, ani schopní splniť humanitárne úlohy civilnej služby a spôsobuje to veľké ťažkosti.

Toto Federálne zhromaždenie pri novelizácii zákona o civilnej službe preberá na seba veľkú zodpovednosť za nápravu dezolátneho stavu, umožneného medzerami v doterajšom zákone.

Navrhujem preto, aby spoločná schôdza Snemovne ľudu a Snemovne národov Federálneho zhromaždenia prerokovala zákon o civilnej službe podľa pôvodného vládneho návrhu, tlač 848. Bolo by vhodné, aby sa o tomto návrhu hlasovalo ako o prvom. Ďakujem.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Pán poslanec Kostya vystúpi ako ďalší.

Poslanec SN L. Kostya: Pane předsedající, dámy a pánové, jsem v poněkud divné pozici, protože většinu argumentů, které jsem zde chtěl říci, přednesl před chvílí kolega Bratinka. Poprvé v tomto parlamentu jsem s chutí jeho vystoupení zatleskal.

I to ukazuje na to, že tento zákon není zákon, který by přinášel problémy z hlediska politického náhledu na meritum věci tohoto zákona. Je to zákon, který vyjadřuje vnitřní rozpor, jak se má parlament při schvalování tohoto zákona zachovat a zároveň zvážit dvě skutečnosti. Stát na straně práv jedince, který vyjadřuje svoje svědomí a na druhé straně, jak tady správně řekl kolega Blažek, brát v úvahu jako nejvyšší zákonodárný sbor také práva státu a celé společnosti na svoji obranu, na zabezpečení obranyschopnosti a svrchovanosti této země.

Když jsme v branně bezpečnostních výborech řešili tento rozpor, dospěli jsme k názoru, že když přistoupíme k řešení tohoto problému z pozice, že ponecháme jedné i druhé skupině lidí, kteří budou z krajních pozic bránit tyto dva krajní názory, možnost takovýmto způsobem vystupovat, pravděpodobně žádnou novelu zákona nepřijmeme. Potom si ale musíme postavit otázku, zda zákon o civilní službě tak, jak byl přijat loni, je v pořádku, zda novela je potřebná nebo není.

Vláda i garanční výbor, to je branný a bezpečnostní, došel k názoru, že potřebná novela je, protože se v praktickém prosazování tohoto zákona o civilní službě vyskytly značné problémy, o kterých tady mluvil jak navrhovatel, tak oba zpravodajové.

Branný a bezpečnostní výbor se zabýval tímto zákonem velice dlouho a věnoval mu mimořádnou pozornost. Dospěl v podstatě k velmi složitému výsledku a já bych vás rád upozornil, co je smyslem společné zprávy, resp. návrhu na usnesení branně bezpečnostních výborů, protože možná to mnohým uniklo. Je to v podstatě něco, co bych nazval dvojím přístupem k této otázce. Zatímco pro občana, který přichází k výkonu vojenské služby, je celá tato problematika právě s ohledem na práva, která jsme zakotvili v ústavní Listině lidských práv a základních svobod, pojímaná s největší liberálností, to znamená dokonce branně bezpečnostní výbory vypustily i problematické komise, to znamená dávají každému občanovi právo bez jakéhokoliv zdůvodnění, jenom na základě svého svědomí odmítnout - tak právě na základě druhého principu - práva společnosti na obranu ve druhé fázi, to znamená v okamžiku, kdy voják se zavázal plnit svoji povinnost bránit tuto společnost, přechází k poněkud přísnějšímu výkladu, a to znamená, že v průběhu vojenské služby neumožňuje vojákům základní služby o civilní službu žádat. Čili zavádí dvojí režim. Velice liberální do nástupu a velice - dalo by se říci - pro některé tvrdý pro výkon vojenské služby. Je to jediná možnost, jak dát do souladu principy obrany lidských práv jednotlivce a současně právo této společnosti na obranu.

Rád bych vás upozornil, že tuto společnost přece tvoří kolektiv jednotlivců, takže nemůžeme na jedné straně brát velmi dogmaticky práva každého jedince a opomíjet kolektivní právo všech občanů jako celé společnosti.

Proto bych se velmi přimlouval za to, abyste pochopili, co vedlo branně bezpečnostní výbory k tomuto závěru a chtěl bych vám doporučit, abyste ne přijímali takové pozměňovací návrhy, které by tuto společnou zprávu branně bezpečnostních výborů nějakým způsobem narušily a tím změnily celý smysl tohoto zákona. Jinak tato novela ztratí smysl.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Prosím pána poslanca Mikana, pripraví sa pán poslanec Bajnok, potom pani Adrianová, pán Haško, pán Skalický a pán Kudláček.

Poslanec SN V. Mikan: Pane předsedající, dámy a pánové! Dovolím si na příkladu jedné z nemocnic dokumentovat nutnost změny zákona o civilní službě.

Obrátil se na mne ředitel nemocnice v Hořicích a jeho hodnocení pracovníků v civilní službě se dosti shoduje se závěry zpravodaje kolegy Šolce.

Jedná se sice o malý vzorek 7 mužů, ale 2 z nich se v krátké době dopustili trestné činnosti, 2 pracují k plné spokojenosti a bez problémů, 3 se nedopustili trestné činnosti, ale časem zjistili, že nemohou být k práci nijak donuceni a polevili v pracovní kázni tak, že přestali být pro zdravotnické zařízení únosní. Nedodržují pracovní dobu, utíkají atd. Zjistili, že hranice minimální společenské nebezpečnosti nemusejí překročit, nebo jednají tak, aby je nepřekročili, aby nemohli být soudně stíháni.

Nemocnice je ve stavu, že se podle zákona nemůže rozloučit s pracovníky, kteří dělají více škody než užitku. Z toho vyplývá, že se nejedná o osoby, kterým by ve výkonu vojenské služby bránilo hluboké přesvědčení. Naopak, jedná se o osoby, které se chtějí vojenské službě vyhnout a věnovat se pokud možno příjemně svým záležitostem, jako např. dívkám, pití, vedení soukromých podniků, restaurací atd.

Nemocnice žádá o možnost ukončit civilní službu pro neplnění povinností a uložení povinnosti nastoupit základní vojenskou službu.

Podporuji doplněk číslo 11 do § 4 odst. 2, ve kterém poslanec Jégl požaduje pro příslušný úřad možnost přerušení a převedení v civilní službě. Dále se připojuji k návrhu poslance Zlochy na změnu § 6 odst. 5, který by příslušnému úřadu umožnil při porušování povinností v civilní službě službu přerušit a určit nástup vojenské služby.

Zákon jako celek podporuji.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. prosím pána poslanca Bajnoka, pripraví sa pani Adrianová.

Poslanec SN I. Bajnok: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie. Ako bývalý vojak základnej vojenskej služby, t.č. nadporučík v zálohe, súčasne však ako praktický psychiater pre deti a dorast, teda aj pre brancov, som toho názoru, že indikácia pre odmietnutie vojenskej základnej služby, resp. jej nekonanie môžu byť len zdravotné dôvody telesného alebo psychiatrického rázu, ktoré dobre fungujúca a odborne zložená lekárska odvodná komisia s pomerne veľkou presnosťou môže zistiť.

Preto v mene poslaneckého klubu MKDH-COE sa pripájam k návrhu poslanca Magyara odmietnuť zákon o civilnej službe a vypracovať zákon o vojenskej základnej službe so zbraňou a bez zbrane. Ďakujem vám.