Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Nepřítomní poslanci:

Sněmovny lidu:

Adámek, Andelová, Bakšay, Černý J., Dienstbier J. st., Dlouhý, Hanák, Kakačka, Klaus, Kňažko, Langoš, Miller, Němcová, Ruml, Sahligerová, Soboňa, Šidík, Tvrdá, Varga, Vrchovský, Záležáková

Sněmovny národů zvolení v České republice:

Bureš, Cuhra, Jílek, Lis, Pernica F.

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice: Čalfa, Kováč, Marián, Krištofík, Mečiar, Molnár J., Muška, Pavúková, Posluch, Roman, Sándorová, Slota, Šedovič, Vincze, Vosček

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Vážené kolegyne, vážení kolegovia, budeme pokračovať v programe 19. spoločnej schôdze snemovní. Dovoľte, aby som vás čo najsrdečnejšie privítal, hlavne vítam podpredsedu vlády pána Pavla Rychetského a pána podpredsedu vlády Jozefa Mikloška.

Dnes prerokúvame tlač 848 a 946 - vládny návrh zákona o civilnej službe a príslušný návrh výborov branných a bezpečnostných obidvoch snemovní. Ďalej prerokujeme návrh zákona, ktorým sa mení a doplňuje zákon č. 229/1991 Zb., o úprave vlastníckych vzťahov k pôde a inému poľnohospodárskemu majetku, t.j. tlač 928 a príslušný návrh uznesení snemovní tlač 1106.

Ďalej nás čaká hlasovanie o vládnom návrhu zákona, ktorým sa mení a doplňuje Trestný zákon - to je záležitosť, ktorú sme preberali včera, a ďalej hlasovanie o vládnom návrhu, ktorým sa mení a doplňuje Trestný poriadok a zákon o ochrane štátneho tajomstva.

Dovoľujem si vás upozorniť, že predseda Federálneho zhromaždenia, pán Dubček, zvolal schôdzu politického grémia na dnes ráno v priebehu prerokúvania zákona o civilnej službe. Toto grémium sa zíde na niekoľko minút, aby sa poradilo o programových záležitostiach, ktoré sa týkajú zajtrajšieho dňa a piatku. Grémium bude zvolané po vystúpení pána podpredsedu vlády Mikloška a po prečítaní spravodajských správ.

Teraz pristúpime k prerokúvaniu

vládneho návrhu zákona o civilnej službe (tlač 848) a príslušného návrhu na uznesenie, ako ho vypracovali výbory branné a bezpečnostné (tlač 946).

Vládny návrh teraz odôvodní podpredseda federálnej vlády pán Jozef Mikloško. Dávam mu slovo.

Místopředseda vlády ČSFR J. Mikloško: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, platný zákon o civilnej službe, prijatý týmto Federálnym zhromaždením 14. marca 1990, ako náš prvý zákon tohto druhu, poskytol odporcom vojenskej služby práve túto službu odmietnuť. Ako náhradu za základnú vojenskú službu zaviedol takzvanú civilnú službu o polovicu dlhšie ako vojenskú činnú službu. Zákon stanovil právo občana vojenskú službu odmietnuť písomným vyhlásením kedykoľvek podaným. Z toho vyplývajúci výklad zákona pripúšťa, aby občan kedykoľvek svoje vyhlásenie zmenil v kladnom alebo zápornom slova zmysle, a to aj opakovane až do tej doby, keď obdrží úradné rozhodnutie o pridelení na výkon civilnej služby.

Po vydaní zákona použilo jeho dobrodenia do dnešného dňa 44 371 občanov, z toho 30 708, t.j. takmer 70 % až v dobe výkonu vojenskej služby, do ktorej bez námietok nastúpili. Pred vydaním tohto zákona odmietalo výkon vojenskej služby z dôvodu svedomia alebo náboženského vyznania ročne v priemere 300 osôb. Z toho je zrejmé, že väčšia časť občanov odmieta dnes vojenskú službu z iných dôvodov, ako sú v zákone uvedené. Ide predovšetkým o osobné dôvody alebo ťažkosti výkonu vojenskej služby. Ostatne, celý rad z nich svoje prehlásenie v priebehu výkonu vojenskej služby zmenil. Proti takejto praxi v doterajšom zákone, ktorá tiež ohrozuje bojaschopnosť našej armády, hovoria fakty, že sa zákon zneužíva, že celý rad občanov predpísané dôvody predstiera, teda klame, a v dôsledku toho do civilnej služby nastupujú občania, ktorí nemajú predpoklady pre uvedomelý a obetavý výkon civilnej služby v prospech trpiacich a bezbranných občanov, ktorí budú vydaní napospas jedincom bez pomeru k práci humánnej povahy, ktorú má na mysli zákon o civilnej službe. Tento rub takéhoto riešenia odporcovia komisií vôbec neberú do úvahy.

Preto bolo nutné čeliť tomuto neočakávanému vývoju a zneužívaniu zákona zmenou doterajšieho zákona. Vláda sa v tomto smere pridržiavala vzoru väčšiny európskych štátov, ktoré do svojich zákonov o odoprení vojenskej služby zaradili inštitúciu nezávislých komisií, ktorých úlohou je skúmať, či dôvody občana pre odmietnutie vojenskej služby pre svedomie alebo náboženské vyznanie sú oprávnené a či pohnútky občana sú odôvodnené. Komisia by nemala skúmať svedomie alebo náboženské vyznanie, ale len skutočnosti občanom uvádzané.

Pre vašu informáciu uvádzam, že takéto komisie sú zavedené v SRN, Francúzsku, Belgicku, Dánsku, Nórsku, Rakúsku, Poľsku a Maďarsku. Dokonca v Holandsku, ktoré je známe svojou liberálnosťou, pred komisiu musia vystúpiť aj svedkovia na podporu žiadosti.

Najpodrobnejšie je táto otázka legislatívne vypracovaná v SRN, kde platí jednak zákon o odoprení vojenskej služby s podrobnosťami o komisiách a práve odvolanie k súdu a zvláštny zákon o výkone civilnej služby. Európsky parlament prijal odporúčanie európskych štátov v októbri 1989 v tom zmysle, že žiadna komisia nemôže skúmať svedomie jednotlivca. Je však príznačné, že cez toto odporúčanie žiadny z európskych štátov doteraz inštitúciu - komisiu zo svojich zákonov neodstránil. Ostatne, ako je vyššie uvedené, komisia neskúma svedomie, ale len dôvody, ktoré občan uvádza.

Je tiež treba pripomenúť odporúčanie komisie pre ľudské práva OSN č. 46/1987 a 59/1989. Komisia odporúča členským štátom, aby v rámci svojho národného právneho systému vytvorili nezávislé a nestranné rozhodovacie orgány, ktorých úlohou by bolo stanoviť, či námietka uvádzaná z dôvodu presvedčenia je v špecifickom prípade platná.

Tiež parížska konferencia KBSE z roku 1989 odporučila vytvoriť nezávislé a nestranné orgány, ktoré by rozhodovali o oprávnenosti odmietnutia vojenskej služby z náboženských či iných dôvodov.

Pokladal som za povinnosť vysvetliť dôvody, ktoré viedli vládu k tomu, že do pôvodného návrhu zákona zaradila tieto komisie. Po dobu prerokúvania vládneho návrhu zákona vo výboroch sa ukázalo, že vážnejším problémom ako uvedené komisie je nebezpečná fluktuácia vojakov pri výkone vojenskej základnej služby či náhradnej služby, čo doterajší zákon pripúšťal. Vedie to mimo hospodárskych strát k zníženiu disciplíny v armáde, ale aj k pracovnému preťaženiu ostatných vojakov po odchode niektorých vojakov po dobu výkonu vojenskej služby.

Vláda a hlavne Federálne ministerstvo obrany preto privítali stanovisko branných a bezpečnostných výborov Federálneho zhromaždenia, ktorým sa možnosť odchodu z vojenskej základnej či náhradnej služby prakticky vylúčila. Jediné ustanovenie § 2 ods. 1 písm. c) sa týka neveľkého počtu vojakov a nie sú proti tomu námietky. Vláda je preto ochotná upustiť od zriaďovania komisií za predpokladu, že zákonom bude odstránená doterajšia fluktuácia pri výkone vojenskej základnej, prípadne náhradnej služby tak, ako je to uvedené v § 2, tlač 946. Akákoľvek podstatná zmena toho paragrafu by mala však za následok, že vláda by musela trvať na svojom pôvodnom návrhu.

Vláda taktiež trvá na ustanovení § 2 ods. 1 písm. a), aby odvedenec mohol učiniť prehlásenie len najneskôr do 30 dní od ukončenia úvodného konania. Návrh, aby sa tak mohlo stať až do doručenia povolávacieho rozkazu, je neprijateľný, pretože by to viedlo k veľkým hospodárskym stratám a ťažkostiam pri zaraďovaní vojakov do rôznych odborov vojenskej činnosti.

Podotýka sa, že tu nejde o znásilňovanie svedomia občanov, pretože s ohľadom na znížený počet brancov sa čas medzi odvodom a nástupom do vojenskej služby skracuje na minimum.

Naproti tomu sa vláda domnieva, že je porušením základného ustanovenia tohoto zákona, keď v dobe brannej pohotovosti štátu sa nepripúšťa podanie vyhlásenia. Navrhujem preto, aby sa znenie zákona vrátilo k vládnemu návrhu - pôvodný § 15, podľa ktorého za brannej pohotovosti štátu môžu podávať prehlásenia len odvedenci odvodnej komisie do skončenia odvodového konania.

Pokiaľ ide o výkon civilnej služby, trvá vláda na navrhnutej predĺženej dobe o 50 % podľa vládneho návrhu, pretože sa obáva, že pri predĺžení doby civilnej služby by sa len zvýšil počet občanov márne čakajúcich na zaradenie do civilnej služby. Doteraz bolo zaradených do civilnej služby len 11 810 občanov, to je asi štvrtina z celkového počtu viac ako 40 000 občanov, ktorí doteraz vojenskú službu odmietli. Z toho bolo zaradených v Českej republike 9 492 občanov a v Slovenskej republike 2 318 občanov. Vláda odporúča prijať pre § 6 ods. 5 variant druhý, nebráni sa však návrhu v tejto textácii: "Príslušný úrad môže na žiadosť organizácie z dôvodu hodných zreteľa nástup do civilnej služby odložiť, jej výkon prerušiť, prípadne previesť občana na výkon civilnej služby do inej organizácie."

Vláda by tiež privítala, keby § 10 návrhu znel takto: "Dĺžka civilnej služby pre odvedencov, ktorí pred účinnosťou tohto zákona odmietli výkon vojenskej služby podľa zákona č. 73/1990 Zb., a nenastúpili výkon civilnej služby pred účinnosťou tohto zákona, je o polovicu dlhšia ako vojenská základná (náhradná) služba."

Pokiaľ ide o vojakov v zálohe, pri odmietnutí nástupu na vojenské cvičenie sa lehota nemení, je rovnaká podľa doterajšieho zákona aj podľa predloženého návrhu. Skrátenie doby civilnej služby u osôb, ktoré už jej výkon nastúpili, by vyvolalo značné ťažkosti v tých prípadoch, keby títo občania presluhovali zákonnú dobu a mohli by sa dožadovať od štátu náhradu za stratu zárobku za túto skrátenú dobu.

Som presvedčený, že návrh vypracovaný brannými a bezpečnostnými výbormi zodpovedá ako potrebám brancov a občanov, ktorí budú vykonávať civilnú službu, tak aj potrebám obrany nášho štátu. Ďakujem.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pánu podpredsedovi. Návrh bol prikázaný výborom branným a bezpečnostným, ústavnoprávnym a výborom sociálnym a kultúrnym obidvoch snemovní. Po prerokovaní vo výboroch pripravili písomný návrh uznesenia - tlač snemovne 946 - výbory branné a bezpečnostné poverili ako spravodajcu pána Šolca za Snemovňu národov a pána poslanca Rajniča za Snemovňu ľudu, aby predniesli spravodajské správy. Pýtam sa, kto chce vystúpiť ako prvý? Prosím, pán poslanec Šolc.

Společný zpravodaj výborů SN J. Šolc: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážené Federální shromáždění, vážení hosté, když na konci čtyřicátých let dostal Sovětský svaz Československo takříkajíc darem - historici prominou toto zjednodušení - pojala sovětská vojenská věda - strategický zámysl vrhnout československé ozbrojené síly v rámci prvosledového útočného uskupení armád na evropské válčiště. Tento chmurný obraz, který byl reálným Stalinovým scénářem pro padesátá léta, naštěstí nebyl našim občanům znám. Ostatně občany ani nebyli, a to mělo platit ještě pro několik příštích desetiletí.

Tuto nebetyčnou křivdu měl napravit už v prvních polistopadových měsících návrh zákona o civilní službě č. 73/1990 Sb., který byl přijat kooptovaným Federálním shromážděním v březnu 1990 - tuším, že to bylo symbolicky na první jarní den.

Je třeba říci, že přijetí tohoto zákona bylo významným politickým činem, který byl přijat v zahraničí jako důkaz, že Československo chce kráčet cestou důsledné a rychlé demokratizace. Bohužel, je třeba současně říci, že málokterý zákon měl tak rozporuplné naplňování jako zákon o civilní službě. O politickém přínosu není třeba hovořit. Zatímco praktické naplňování přinášelo záhy kritické ohlasy, a to jak z řad civilních organizací, kde občané, kteří vykonávali civilní službu, působili, tak i ze samotné armády.

Dovolte, abych ještě předem zdůraznil, že zákon o civilní službě nepatří do ranku zákonů tzv. branných, proto ho nepředkládá federální ministr obrany. Je zákonem civilním, hájí práva nejmladšího občana, a proto ho dnes předkládá místopředseda federální vlády. Gesce branných a bezpečnostních výborů tu však má svoji logiku, což se vyjeví záhy.

Dovolte, abych o tomto zákoně pohovořil především z dvojího hlediska. Jednak upozornil na rozporuplnou praxi, zatímco nezbytní statistické údaje už uvedl pan místopředseda. Před brannými výbory promluvil jako expert ředitel nemocnice Pod Petřínem dr. Novotný. Zobecnil to, co známe všichni z vlastní poslanecké praxe. Když zákon nabyl právní platnosti, dr. Novotný požádal o nástup 82 občanů, kteří se rozhodli pro civilní službu. Z této skupiny bylo možno po krátké době vyčlenit asi tři podskupiny, které zhruba představovaly skutečné třetiny. První třetina byli občané, kteří ukázněně plnili povinnosti vyplývající ze zákona o civilní službě. Dokonce do té míry, že ředitelství nemocnice je připraveno jim nabídnout pracovní smlouvu po skončení civilní služby.

Druhá skupina byla indiferentní, tak jak to bývá, a přikláněla se na tu či onu stranu, podle podmínek, podle toho, s kým pracovali tito mužové, případně s kým bydleli.

Třetí skupina - abych to řekl populárně - ta menší skupina byli občané se sklony asociálními a antisociálními, kteří v zákoně našli uličku, jak vyhovět svým zájmům. Byly tam uváděny příklady, které bych tu nerad opakoval, bylo to chování, které známe ze starověkého Egypta, kde otroci ničili své nástroje, aby s nimi nemuseli pracovat. Byly to některé skutečnosti alarmující.

Sto kilometrů na sever v lesním závodě Ještěd v Liberci mi podal podobné informace už v létě roku 1990 ing. Šroubek, který dochází k naprosto stejným závěrům.

Dámy a pánové, bylo tu uvedeno panem místopředsedou číslo 44 000, zhruba o něco více občanů, kteří do 22. listopadu podali žádost o civilní službu formou tzv. prohlášení. Současně tu bylo konstatováno, že se podařilo asi 11 000 občanů převést do civilní služby. Je to tedy jedna čtvrtina, což bude mít vliv na jeden následný jev, o němž se zmíním. S tím je tedy obecně potíž. Státy západní Evropy, které nám v mnohém slouží za příklad, měly desetiletí na to, aby tyto humanitární zásady formulovaly do svého právního řádu, aby anticipovaly celou praxi, aby si vytvořily dostatek příležitostí pro civilní službu.

Uvedu vám příklad ze Švýcarska, které má armádu miličního typu, které je nesporně rozvinutou zemí, ale které až teprve na začátku června tohoto roku přijalo zákon o civilní službě a kde se tato potíž řeší způsobem, řekli bychom na naše poměry nezvyklým. Mladí muži jsou vysíláni na civilní službu do států třetího světa. Je to tedy velice operativní a originální způsob, ale stát za tuto cenu dokáže splnit své závazky, to znamená okamžitě občany žádající o civilní službu k výkonu zařadit.

Civilní služba jako taková má dnes zhruba dvojí problematiku. Za prvé je to alternativnost civilní služby - zdůrazňuji, že je to v zemích, které jsou v otázkách občanských práv pokročilé a kde služba se zbraní na jedné straně je pokládána za plnoprávnou vzhledem k výkonu civilní služby třeba v humanitárních organizacích. Mezi tím je celá škála způsobů, kde se projevují občané v ústavech sociálních apod. U nás tomu tak zatím není. My jsme i v tomto případě nuceni za dva roky vstřebat celou složitost této praxe. Odtud se tedy odvozují problémy.

Druhý problém: je potřeba snížit atraktivnost civilní služby v očích mladého muže. Věc je to přirozená. Každý stát má v dnešních podmínkách stále za prvořadý úkol vlastní obrany, zatímco před zraky naší dospívající mužské populace je daleko přitažlivější způsob, jak se činné vojenské službě vyhnout.

Dámy a pánové, nemusím uvádět určité skutečnosti, které obsahovala zpráva pana místopředsedy. Dovolte mi tedy jeden krátký faktický vstup. Už před pětadvaceti léty sociologové, etologové změřili skutečnost, že mladí muži se vyhýbají strasti, vyhýbají se programově nepohodlí. Dospívající generace odmítá odpovědnost a nechce být dospělou. Předchozí průzkumy dokázaly, že zatím co fyziologicky se mladá generace vyvíjí nesmírně rychle, akceleruje, v oblasti mentální je to retardace, která ji sleduje, je to tedy nepřipravenost na nároky, na podmínky, před které společnost mládež staví. Nejinak je tomu v našich poměrech.

Tato neatraktivnost civilní služby se řeší zhruba třemi způsoby. Za prvé je to tím, že mezi odvedence a výkon civilní služby se postaví komise. Pan místopředseda již řekl, že komise nejsou něčím, co by bylo demokracii cizím prvkem. Komise neposuzují svědomí. Bylo tady jasně řečeno, že komise zvažují závažnost, věrohodnost a přesvědčivost důvodů, které mladí muži uvádějí. Přesto je trendem i v západní Evropě, pozvolně od komisí upouštět. Nahrazují se někde tzv. malými komisemi, které mají pravomoc rozhodovat spíše odvolacím způsobem. Jestliže ten, kdo podá žádost o civilní službu, současně je držitelem - uvedu příklad - loveckého lístku, je známým nimrodem ve svém okolí, případně je násilníkem nebo dokonce recidivistou. V tom případě pochopitelně tato komise odepře právo akceptovat prohlášení o odepření výkonu vojenské služby.

Byly zmíněny už deklarace OSN, prohlášení některých orgánů, institucí, které požadují existenci těchto komisí. My jsme v branných výborech vzali v úvahu i prohlášení Výboru na obranu odpíračů, podepsané pány Březinou a Podobským, to jest dokumentem, který akceptuje statut odpírače - consetions objector. Přesto některé požadavky nemůžeme z toho akceptovat.

Dále se neatraktivnost řeší tím, že se prodlužuje délka civilní služby. V Evropě statisticky od 1,4 délky, až po 2,2 délky činné vojenské služby. Československo je limitou 1,5 na samé spodní hranici tohoto vypětí.

Konečně třetí způsob je kombinace obou předešlých, které v našich podmínkách nelze realizovat, jestliže nemáme komise a jestliže máme délku civilní služby minimální.

Dámy a pánové, je několik důvodů pro které se jako zpravodaj Sněmovny národů stavím za doporučení vlády, aby možnost podat prohlášení v průběhu vojenské základní služby byla vámi důrazně odmítnuta. Důvodů je několik. Předně roku 1993 bude v našich podmínkách vojenská základní služba jednoletou. To už je velice krátká doba.

Za druhé je tu důvod obrany země. V době, kdy lidé dávají všechno na to, aby uspěli v podnikání, kdy vstupují do rizika, mají plné právo, aby jejich zájmy a jejich usilování bylo chráněno.

Za třetí je tu důvod ekonomický, který se bude záhy řešit. Je to otázka nákladů na otázky obrany země. Belgický projekt, jeden belgický výzkum, podal důkaz o tom, že v podmínkách státu, který má poloprofesionální armádu, je jeden rok minimum, aby se náklady rentovaly.

A koneckonců poslední důvod je důvod morální. Nemám rád demagogické argumentace, ale uvedu vám jeden jediný příklad, i když bych jich mohl uvést deset. V jedné posádce, která vyčleňovala část svých sil pro kontingent naší protichemické jednotky do Saúdské Arábie, se přihlásil do této jednotky mladý muž, který vykonával základní vojenskou službu. Když z důvodů, abych tak řekl morálních, nebylo jeho žádosti vyhověno, podal obratem žádost do civilní služby. Myslím, že není třeba uvádět důvody další.

Snad ještě jeden. Michael Kocáb mi vyprávěl, že jednou, když přijeli s generálem čs. armády do vojenského výcvikového prostoru a vystoupili z vozu, odpočívala v trávě skupina vojáků, kteří neuznali za vhodné vstát a předepsaným způsobem generála pozdravit. Přes jistý rozporný stav v našich branných silách tento stav postupující demoralizace přičítám možnosti, je voják v činné službě mohl kdykoli a libovolně, v kteroukoli dobu, tuto službu přerušit. Pracovně této možnosti říkáme "interrupce" a podobně ji také morálně hodnotíme.

Dámy a pánové, uzavírám své vystoupení tím, že před dvaceti měsíci, kdy zákon o civilní službě vstupoval v platnost, jsme pevně věřili, že Evropa stojí na pokraji období, které můžeme nazvat sedmi tučnými evropskými léty míru. Poslední rok ukázal, že tomu tak není. Válka v zálivu s nebezpečným dosahem do našeho terénu, sovětský puč, který snížil naše jistoty v posledním srpnovém týdnu téměř na minimum, občanská válka v Jugoslávii s nemilým přesahem přes maďarské hranice, to všechno jsou důvody, abychom v tuto chvíli zdůrazňovali obranyschopnost země.

Proti návrhu nového zákona 848, který byl po předložení návrhu tisku 924 poslanců Jégla a Šormové shrnut brannými výbory v podobě tisku 946, který je před vámi, někteří jeho kritici zdůrazňují, že zpřednostňuje zájem armády. Dovolte, abych protestoval. Nezjednodušuje zájem armády, respektuje brannou potřebu této země.

Dovedu si představit, že za relativně nedlouhou dobu bude tento zákon, který dnes přijmeme, znovu novelizován. Ne proto, že by obsahoval výrazné legislativní chyby, ale doba tak, jak akceleruje, si vynutí novou normu.

Jestli se vám dnes zdá, že celá škála od mladého muže, který slouží se zbraní, přes ty, kteří slouží v servisu armádě, ve vojenské výrobě, ve výzkumných ústavech, v sociálních službách, v nemocnicích až po charitativní funkce v církvích, že je rovnomocná, máte pravdu. Pokud se vám zdá, že není, jste pravdě blíž vzhledem k době a k podmínkám, v nichž stále ještě existujeme.

Dovedu si představit dobu, kdy tak jako v Norsku, bude branný zákon obsahovat právo mladého muže bránit svou vlast. Tady se aspirační rovina naklání jiným směrem a tento stav teprve bude naší budoucností.

Abych ukončil tak, jak jsem zvyklý, optimisticky. Přes všechny nářky na nedostatečné branné vědomí tohoto národa, potěšil náčelník generálního štábu generálporučík Karel Pézl branné výbory ve svém vystoupení o civilní službě, když konstatoval, že v době letošní sovětské krize, tedy vojenského puče, nebylo z řad odvedenců ani vojáků základní služby Československé armády podáno ani jediné prohlášení do civilní služby.

Nyní dovolte, abych vám doporučil přijetí zákona o civilní službě tak, jak je se zahrnutými pozměňovacími návrhy vyjádřeno v tisku 946. Děkuji.