Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji, pokud jde o návrh, dal byste jej písemně,
pane poslanče? Hlásí se někdo? Ano.
Kolega Kulan s technickou poznámkou.
Poslanec SN P. Kulan: Chcem len krátko zareagovať
na to, čo tu povedal kolega pred chvíľou a
chcem pána kolegu upozorniť na fakt, že vo Federálnom
zhromaždení už viac ako trištvrte roka pracuje
skupina poslancov, ktorá sa nazýva Baltskou skupinou
a ktorá veľa urobila v období, keď sa
tam robili tie hrozné udalosti, veľmi aktívne
komunikuje aj s ukrajinskými parlamentmi, s parlamentmi
napr. Bieloruska.
Preto by som sa chcel opýtať, aké urážlivé
závery Federálneho zhromaždenia ste mal na
mysli smerom k Pobaltiu? Chcel by som vás upozorniť,
že práve z vašej strany nikto v týchto
skupinách nepracoval a nepracuje, rovnako ako nikto z vašich
členov nepracoval napríklad v komisii pre odsun
sovietskych vojsk.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. S replikou vystoupí pan poslanec Hrivík.
Poslanec SN P. Hrivík: Pánu poslancovi Kulanovi
by som povedal, že som nič takého nepovedal.
To čo som povedal, nech si prečíta v stenografickom
zázname.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Ano, děkuji, bude se číst. Prosím,
pan poslanec Konečný. Další v rozpravě
je pan poslanec Imrich Volek.
Poslanec SL J. Konečný: Vážený
pane předsedající, vážené
dámy, vážení pánové, neméně
vážení hosté. K tomuto krátkému
projevu jsem byl vyprovokován některými vystoupeními
svých kolegů. Líbil se mi výrok jedné
mé kolegyně na adresu některých právě
těchto vystoupení, kdy řekla "je to
řeč slaboduchého agresora".
K projevu kolegy Kříže. Několik poslanců
z ODS za mnou přišlo a řekli: "Projev
Ericha Kříže nebyl naším stanoviskem,
alespoň v závěrečných pasážích
nebyl naším stanoviskem." Je politováníhodné,
když někdo napadá ministra bez skutečné
argumentace, mnohdy se zkreslenými fakty jen proto, aby
předvedl svoji slovní ekvilibristiku. Je tady nebezpečí,
že se tak hloupě můžeme chovat ke všem
svým ministrům jen proto, že jsou z jiného
uskupení než já. To je smutné. Rádi
se oháníme demokracií, názory občanů
atd. atd. V této věci si dovolím upozornit,
že 80 % našich občanů, občanů
této země, je spokojeno se zahraniční
politikou.
Zpět k některým vystoupením kolegů.
Dost mě překvapilo, jak někteří
poslanci zpochybňují skutečnost, že
nás na západě skutečně berou
jako stabilizující faktor. Středoevropský
faktor je skutečně důležitý.
Západ nás bere a spatřuje v nás tento
prvek. Myslím prvek stabilizace navzdory naší
složité vnitropolitické situaci. Je myslím
na nás, abychom participovali na tomto faktu a pomohli
jej uskutečnit a ne abychom jej napadali.
Ještě k několika poznámkám. Tedy
k účasti pana ministra v zahraničních
výborech. Prosím vás, to je trochu složitější,
všichni to víme. Vždy při našich
jednáních v zahraničních výborech
jsou zástupci ze Zamini. Že tam není ministr?
Víckrát jsme s ním měli o řadě
problémů možnost diskutovat. V tomto případě
si dovolím připomenout anketu Čs. rozhlasu,
kterou uspořádal v západních Čechách.
Voliči kritizovali poslance, jak málo mezi ně
poslanci chodí. Myslím, že i pan kolega poslanec
Kříž, stejně jako řada dalších,
jistě ví, proč tomu tak je, proč nemohou
tak často chodit.
Pan poslanec Bratinka vyslovil názor na skutečnost,
že k nám proniká málo kapitálu
vyjma německého. S tím lze souhlasit. Z toho
důvodu si dovolím upozornit na to, že v poslední
době se vedou jednání také s francouzským,
holandským, italským a dalším kapitálem
a já osobně jsem pro to, aby tady nedošlo k
jednostrannému vlivu kapitálu, ale aby došlo
k určité vyváženosti. Čili to,
jak řada našich občanů poukazuje, že
by se mohlo stát, že bychom byli pod vlivem určité
země, to je jedno, o kterou zemi jde, ale jakmile bychom
se dostali pod kapitálovou kontrolu jen jedné země,
mohlo by to mít na nás negativní důsledky.
Smlouva se SRN. Tady už bylo vysloveno mnoho, mnoho, mnoho.
Chtěl bych to trochu zobrazit. Tento problém má
podobu Sysifa, který valí balvan na vrchol a nemůže
jej tam dotlačit. Ale tím vrcholem jsme v tomto
případě my, naše pochopení nebo
nepochopení pomůže balvan dovléci až
nahoru. Chtějme být těmi, kteří
pomohou naší zahraniční politice v uplatnění
stabilizace. Nechtějme být slaboduchými agresory,
kteří za každou cenu útočí
na naši zahraniční politiku. Buďme pyšní
na to, co jsme v této oblasti dokázali. Buďme
těmi, kteří ji tvoří. Občané
nás pochopí a dovolte, dějiny nám
poděkuji. A já vám děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
To byl poslanec Jindřich Konečný. Další
přihlášený je poslanec Volek. Prosím,
ať se ujme slova. Předtím ještě
s technickou poznámkou pan kolega Kříž.
Poslanec SL E. Kříž: Jsem velmi rád,
když v této sněmovně zazní argumentace
na věcné rovině. Ale myslím, že
přímé urážky takového
způsobu, jaký předvedl předřečník,
jsou svým způsobem ranou pod pás. Vím
o tom, že pro spoustu řečníků
toto kolbiště samozřejmě je už
předvolebním kolbištěm. Nevidím
na tom nic tak tragického, ale rozhodně bych neviděl
v této souvislosti jako dobré, když se používají
takové údery, které znamenají v boxu
okamžité ukončení zápasu a vyloučení.
I když si Jindřicha Konečného vážím,
doufám, že to bylo způsobeno jen mírným
zkratem, ale nebylo to fér, Jindro.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Chtěl bych upozornit, že ještě stále
jsme v parlamentě, nikoliv na kolbišti. Prosím
poslance Volka.
Poslanec SN I. Volek: Vážený pán predsedajúci,
vážený pán minister, kolegyne a kolegovia,
dovoľte, aby som predniesol niektoré pripomienky k
správe pána podpredsedu vlády a ministra
zahraničných vecí Jiřího Dienstbiera
o zahraničnej politike ČSFR.
Aj keď správa v úvode konštatuje dobrú
súčinnosť FMZV s príslušnými
republikovými orgánmi, s Vládnym výborom
pre medzinárodné vzťahy ČR a Ministerstvom
medzinárodných vzťahov SR, toto pozitívne
konštatovanie sa však vôbec nepremieta v tejto
správe do konkrétnej podoby.
Vo svojom najbližšom geopolitickom okolí nadviazali
obidve republiky väzby regionálnej spolupráce,
čo pomáha realizácii jednotnej zahraničnej
politiky. Na toto sa v správe dosť zabudlo. Domnievam
sa, že by sa dosiahli lepšie výsledky v koordinácii
závažných politických aktivít,
keby sa časť zodpovednosti preniesla na národné
orgány. Splnila by sa tak aj potreba prezentácie
novej zahraničnej politiky ČSFR, prezentovanie nového
obrazu nášho štátu, ako aj konkrétne
možnosti jednotlivých republík na spoluprácu.
Tento nedostatok je zvlášť príznačný
v Slovenskej republike, ktorá sa prostredníctvom
Ministerstva medzinárodných vzťahov snaží
vytvoriť objektívny obraz Slovenska ako jednu zo svojich
základných činností, avšak celkový
postoj FMZV ani zastupiteľských orgánov nevytvára
potrebné pre túto činnosť, ba skôr
vylučuje ju.
Z hľadiska rozširovania ekonomických vzťahov
nie je zvykom v demokratických krajinách prezentovať
prostredníctvom oficiálnych zástupcov štátnej
správy marginálny problém radikálnych
prejavov ako prevládajúce národné
prostredie, ako to urobila pani veľvyslankyňa Klímová.
Antisemitské prejavy na Slovensku nepredstavujú
väčšiu skupinu občanov, ako je to kdekoľvek
inde v Európe, prípadne v Čechách,
avšak prednesený prejav pani Klímovej môže
spôsobiť, že občania židovskej konfesie
nebudú mať záujem spolupracovať ekonomicky
so Slovenskou republikou. Takto mohla svojím prehlásením
zástupkyňa rezortu Federálneho ministerstva
zahraničných vecí spôsobiť vážne
ekonomické straty pre Slovenskú republiku. Je preto
potrebné ďaleko zodpovednejšie postupovať
zo strany našich zastupiteľských orgánov
pri reprezentovaní nášho národa v zahraničí.
V odseku o bývalej RVHP sa konštatuje, že ekonomické
záujmy východoeurópskych krajín vyžadujú
nájsť nové účelové štruktúry
pre vzájomnú spoluprácu. Hľadanie tejto
štruktúry by malo byť jednou z najdôležitejších
aktivít našej zahraničnej politiky. Tejto problematike
by sa mala venovať väčšia pozornosť.
Pokiaľ ide o účasť firiem vyspelých
priemyslových krajín na podnikanie v ČSFR,
konštatuje sa, že príčinou tejto zdržanlivosti
je na prvom mieste nevyriešené štátoprávne
usporiadanie našej republiky. Dovoľujem si poznamenať,
že tieto firmy sú zdržanlivé aj voči
Maďarsku a Poľsku, ktoré nemajú žiadne
vnútorné štátoprávne problémy.
Keď jednajú slovenské podnikateľské
a politické kruhy so zahraničnými firmami,
vidia hlavnú príčinu jednak v malej informovanosti
partnerov a v našej nedokonalej schopnosti pripraviť
vhodné ekonomické a legislatívne podmienky
pre podchytenie ich investičných záujmov.
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji také. Nyní je přihlášen
poslanec Václav Benda. Nevidím ho zde. Další
přihlášený je Karel Stome. S technickou
poznámkou se hlásí pan Kulan.
Poslanec SN P. Kulan: Chcem len doplniť svojho predrečníka,
že naše posledné skúsenosti, prečo
k nám zahraničný kapitál nepreniká,
nepramenia z toho, že by tu bola obava z nevyriešených
štátoprávnych otázok, ale pramenia práve
z osobnej skúsenosti s niektorými úradníkmi
na ministerstve a rovnako tak vo všeobecnej a v štátnej
správe, ktorí sa s radosťou nechávajú
korumpovať a s radosťou čakajú od týchto
ľudí úplatky. To je celkom iný problém.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Nyní bych prosil pana poslance Stomeho.
Poslanec SN K. Stome: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové poslanci, vážení
hosté, dovolte, abych reagoval jen na jednu malou otázku,
která zde byla akcentována ze dvou stran - jednou
jako zbytečně dráždící
a jednou jako nezbytně nutná. Vracím se k
otázce Podkarpatské Rusi. Otázka Podkarpatské
Rusi, abychom se k ní nějakým způsobem
postavili. Domnívám se, že tvářit
se jako mrtvý brouk v této situaci je značně
riskantní. O této záležitosti jsem se
pokoušel hovořit tehdy, kdy se mluvilo o odchodu sovětských
vojsk a kdy se připomínaly mezinárodní
pakty uzavřené se Sovětským svazem
- tehdy jako s mocenskou silou. Domnívám se, že
by bylo na místě, aby pan ministr zahraničních
věcí - a měli bychom to dát do usnesení
- dostal uloženo zpracovat stanovisko k otázce Podkarpatské
Rusi v souvislosti se změnami v Sovětském
svazu a s vyhlášením ukrajinské samostatnosti,
a to ještě před zpracováním stanoviska
k uznání samostatnosti Ukrajiny - a toto předložit
Federálnímu shromáždění
k projednání.
Co mne k tomu vede? Vede mne k tomu to, že máme historicky
bílé místo, které jaksi všichni
polykáme a málo se nad ním zamýšlíme.
Naučili jsme se sice v dějepise, že Československá
republika sestávala ze čtyři částí
- historické země Čechy, Morava a Slezsko,
Slovensko a Podkarpatská Rus - a nyní se dozvídáme
z historie, že tyto čtyři části
zanikly tak, že 14. března 1939 vznikl Slovenský
štát a 15. března 1939 Protektorát Čechy
a Morava. O Podkarpatské Rusi se cudně mlčí.
Že Podkarpatská Rus přišla o svou samostatnost
zbytku československého státu až 18.
a 19. března 1939, když ustoupily oddíly Československé
armády generála Prchaly do Rumunska, se cudně
mlčí. O tom, jakým způsobem jsme odstoupili
v rámci přátelské dohody toto území
Sovětskému svazu, se pro jistotu také mlčí.
Já se domnívám, že nemáme pominout
stovky mrtvých, internovaných v Gulagu, obyvatel
Podkarpatské Rusi, které po jejím obsazení
v roce 1939 uprchly do Sovětského svazu a byly tam
internovány, ani jiné stovky mrtvých, které
padly na Dukle a které se rekrutovaly z tohoto území
buď to z Gulagu nebo z jiných věznic, nebo
ti, kteří přeběhli a vstoupili do
tehdejší Svobodovy armády. Domnívám
se, že nemůžeme zamlžovat ani otázku,
jakým způsobem Československá republika
vyjádřila mezinárodní smlouvou souhlas
s odstoupením Podkarpatské Rusi. Byla to smlouva
pana Zdeňka Fierlingera s panem Vjačeslavem Molotovem
o sjednocení s Ukrajinou na základě: "...
Jednak v souhlase s přáním obyvatel Zakarpatské
Ukrajiny a jednak na základě přátelství
a přátelské dohody mezi Československou
republikou a Sovětským svazem."
Neobávám se prohlásit, že tato smlouva
z hlediska vnitrostátního, konstitučního
i mezinárodně právního je smlouvou
neplatnou. Moment ve smlouvě akcentovaný - v souhlase
s přáním obyvatelstva Zakarpatské
Ukrajiny - je moment, který nikdy nebyl nijak ověřen
a žádným způsobem a solidně nebyl
nikdy deklarován. Navíc parlament, který
toto schválil, byl parlament, který byl pouze prozatímní.
S kolegou Zapletalem jsem se nedávno zúčastnil
v Kišiněvě v Moldávii konference Ribentrop
- Molotov (tedy k tomuto paktu). Musím říci,
že hodně momentů tehdy se severní Bukovinou
a Besarábií se velice podobalo této smlouvě.
Domnívám se, že se nemůžeme tvářit,
jakoby tam tento problém nebyl. Děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Stomemu. Dále je přihlášen
poslanec Jan Pobežal, jako poslední poté poslanec
Josef Tomsa.
Poslanec SN J. Pobežal: Pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
milí hosté, zpráva o zahraniční
politice České a Slovenské Federativní
Republiky za rok 1991 obsahuje i třířádkové
- podtrhuji třířádkové - více
než stručné konstatování, že
se úspěšně rozvíjí spolupráce
v pohraničních oblastech, např. v rámci
projektu Regio Egrensis, projektu Trojzemí a další.
Jednak to není tak docela pravda, ale především
tato stručnost zcela přesně odráží
nepatrný zájem vlády a naší zahraniční
politiky o skutečnou situaci v této oblasti. Přitom
zde jde o každodenní praktické řešení
problémů ve velmi delikátní a v souvislosti
s ratifikací bilaterální smlouvy se Spolkovou
republikou Německo i politicky dnes aktuální
oblasti.
Ještě v době nedávno minulé,
před několika měsíci, poctil svojí
přítomností otevření informační
kanceláře Euroregia Egrensis v Chebu ministr zahraničí
pan Dienstbier spolu s premiérem české vlády
panem Pithartem, zatímco od našich sousedů
se slavnostního aktu zúčastnili dva místní
starostové. Pomineme-li toto nesporné faux pas,
zůstává ve vědomí obyvatel
pochybnost, zda-li si s takovým nepoměrem skutečně
představujeme naši proklamovanou rovnoprávnou
spolupráci v rámci uvedeného projektu Euroregio
Egrensis.
Každopádně to však dobře odráží
náš nevyvážený a nekoncepční
přístup. Na jedné straně, s celou
vahou svého úřadu, pan ministr Dientsbier
projekt tak říkajíc otevřel a považuje
jej za součást naší zahraniční
politiky, na druhou stranu nejsou známé zjevné
kroky, které by toto konkretizovaly. Co mám na příklad
na mysli? Je známo, že existují různé
typy přeshraničních regionů, jež
ale lze rozdělit do skupin podle toho, zda-li se jejich
existence a fungování opírá o legislativní
a formulovanou koncepci čili nic. Zda-li naše příhraniční
regiony mají vznikat a růst v rámci určitých
více či méně precizovaných
představ a právních norem a nebo zcela volně,
je věcí názoru. Je-li však tato oblast
zahrnuta do celku zahraniční politiky ČSFR,
nejeví se mi jako přemrštěný
požadavek na alespoň minimální konkretizaci
naší představy pojetí přeshraničních
regionů. A to jak vnitřně, tak i s naším
sousedem, Německem. Domnívám se, že
by to přispělo jak k nalezení vyváženého
modu vivendi v rámci možností, tak méně
napjatému hodnocení připravené bilaterální
smlouvy obyvatelstvem.
Přimlouvám se proto za podstatně obsažnější
vstup ministerstva zahraničí, než dnes postihuje
stručné a žel ne zcela úplné
hodnocení k předložené zprávě.
Děkuji vám za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Protože mě požádal o slovo
přítomný ministr federální
vlády pan Vavroušek, vítám ho tímto
mezi námi a současně mu slovo uděluji.
Prosím.
Ministr - předseda výboru pro životní
prostředí ČSFR J. Vavroušek: Děkuji
za udělení slova. Vážený pane
předsedající, vážení páni
poslanci. Omlouvám se, že si dovoluji doplnit vystoupení
pana poslance stručnou informací o mezinárodní
regionální spolupráci v oblasti životního
prostředí.
Chtěl bych vás informovat, že Československo
velmi úzce spolupracuje se Spolkovou republikou Německo
a s Evropským společenstvím při čištění
celého povodí řeky Labe - projekt se již
realizuje více než rok a přináší
první výsledky. Podobně, v menším
stupni rozpracování, je projekt s Polskou republikou
a s Německou republikou v oblasti čištění
bazénu řeky Odry, kde Československo má
sice jen 7 % celkového povodí, ale za to se velmi
podstatně podílí na celkovém znečišťování
řeky Odry i Baltského moře. Kromě
toho jsou ve vysokém stupni rozpracování
dva regionální projekty - jeden se týká
spolupráce v oblasti Slezska spolu s Polskou republikou
a zahrnuje nejenom ekologické aspekty, ale také
aspekty ekonomické, sociální a další.
Třetím projektem je projekt, který je připravován
k podpisu se Spolkovou republikou Německo a s Polskem -
týká se tzv. špinavého trojúhelníku
velkých uhelných pánví v severozápadní
části České republiky, v jihovýchodním
Německu a v jihozápadním Polsku. To jsou
tedy ta největší bolavá místa.
Také v tomto smyslu jde o regionální spolupráci
zcela konkrétně zaměřenou. Zpráva
bude předána v nejbližší době.
Děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji pane ministře. Přihlásil se
také poslanec Václav Benda. Prosím.
Poslanec SL V. Benda: Děkuji. Zříkám
se slova.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Já také děkuji. S technickou poznámkou
se přihlásil poslanec Kanis.
Poslanec SN P. Kanis: Niekoľkokrát sa tu hovorilo
o Zakarpatskej Ukrajine. Tí, čo vystupovali, zdá
sa mi, že nečítali dnešné noviny,
v ktorých je správa ČSTK o tom, že viac
ako dvojtretinovou väčšinou hlasov sa obyvatelia
Zakarpatska vyslovili, po prvýkrát vo svojich dejinách,
za vytvorenie zvláštneho samosprávneho útvaru
v rámci nezávislej Ukrajiny. V referende 1. decembra
hlasovalo za túto zmenu 78 % tamojších obyvateľov.
To, že väčšina tamojších obyvateľov
hlasovala za nezávislú a zvrchovanú Ukrajinu,
svedčí o tom, že úvahy o rozdelení
oblasti a jej pripojenie k niektorému zo susedných
štátov sú zatiaľ neopodstatnené.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji, ale i toto prohlášení vyvolá
repliku. Slovo má pan poslanec Kulan.
Poslanec SN P. Kulan: Ja myslím, že to bola len časť,
pán kolega, z toho prieskumu, ktorý tam bol robený,
že ďalších 60 % občanov Podkarpatskej
Rusi sa vyslovilo za pripojenie k Československu. Takto
znela kompletná správa. Môžem sa však
mýliť.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Je možné, že tato část zprávy
v Rudém právu nebyla.
Hlásí se ještě někdo? Dovolte,
abych udělil slovo poslednímu z přihlášených,
panu poslanci Tomsovi. Prosím.
Poslanec SL J. Tomsa: Pane předsedající,
dámy a pánové. Já budu velice stručný.
K mému krátkému projevu mne tak trochu vyprovokoval
projev pana poslance Zelenaye - snad mi to odpustí.
Zahledíme-li se do historie evropské státnosti,
zjistíme, že fungujícím a prosperujícím
státem byl jen takový stát, který
fungoval zevnitř i navenek. V nové době v
podstatě jen stát, jehož vnitřní
ekonomická stabilita byla zajištěna demokratickými,
lidskými i občanskými právy, jehož
vnitřní integrita, právní i morální
odpovídala právní i morální
integritě v oblasti zahraniční politiky.
Jako malý středoevropský stát máme
výsadní postavení v oblasti zahraniční
politiky právě svou geografickou polohou v budoucím
začlenění do Evropy. Může se
právě tento stát - stát integrující
silou a sehrát důležitou stabilizační
roli. Avšak může ji sehrát pouze jako
demokratický a právně konsolidovaný
stát. Musíme provádět realistickou
politiku nejenom na poli vnitřní struktury státu,
ale především v oblasti politiky zahraniční.
Je třeba si uvědomit, že jako malý středoevropský
stát nebudeme nikdy hrát velmocenskou politiku,
a že proto budeme vždy právě v oblasti
zahraniční politiky stále závislí
a stále závislejší na politice velmocí.
Bezpečnost tohoto státu je, vždy byla a i v
budoucnu bude závislá na bezpečnosti celé
Evropy. Budeme zde závislejší také ekonomicky,
neboť ekonomické i politické vlivy se vzájemně
prolínají.
Geografická poloha našeho státu nás
osudově vrhla do prostoru germánské rasy,
německého národa a německé
státnosti. Toto tisícileté sousedství
má své dobré, ale i své bolestné
tradice. Dnes v jistém smyslu slova dochází
ke korekci Versaillesko-trianonského období. Mizí
představa o neměnitelnosti hranic evropských
států, tvoří se nová mapa Evropy.
Vznikají nové státy, především
z bývalého Sovětského svazu a Ukrajina
je dnes největší jadernou mocností Evropy.
Je proto i zcela pochopitelné, že naše zahraniční
politika se v zájmu naší evropské integrace
i v zájmu celoevropské bezpečnosti musí
ubírat tímto směrem. Avšak struktura
státu je vždy taková, jaká je jeho struktura
občanská. Jako občané našeho
malého středoevropského státu, na
místo abychom byli oním stabilizačním
prvkem v Evropě, svými kompetenčními
spory o státoprávní uspořádání
a mnohdy i vyhrocenými nacionálními vášněmi,
stáváme se prostorem ocitajícím se
na nejlepší cestě k nástupu sil, které
by opět mohly rozhodovat o nás bez nás.
Bylo tomu tak už v minulosti několikrát a nebyl
to pouze Mnichov a Jalta, ale už dávno předtím
Osnabrück. Toto memento nás musí vést
k opatrnosti, k rozvaze právě v oblasti zahraniční
politiky.
Soudím, že Praha by se měla stát ve
sjednocené Evropě tím, čím
byla v době vlády Karla IV., totiž centrem
evropské vzdělanosti, avšak měla by
podle mého názoru zůstat i historicky českou
a ve státoprávním slova smyslu československou.
Děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Tomsovi, který byl posledním
z písemně přihlášených.
S technickou poznámkou se hlásí poslanec
Michálek.
Poslanec SL F. Michálek: Na závěr naší
rozpravy o zahraniční politice našeho státu
bych citoval 13. článek Postupimského protokolu
ze 2. 8. 1945: "Tři vlády projednaly otázku
ze všech hledisek a uznávají, že je nutné
provést přesun německého obyvatelstva
nebo jeho částí, které zůstaly
v Polsku, Československu nebo Maďarsku, na německé
území. Jsou zajedno v tom, že všechny
tyto přesuny musí proběhnout řádným
a humánním způsobem." Čeští
a slovenští historici poukázali na to, že
překlad "vyhnání" byl zvolen nevhodně
či nešťastně, to znamená, že
pro budoucnost musíme používat těch
obratů a výrazů, které by odpovídaly
pravdě. Děkuji.