Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji, pokud jde o návrh, dal byste jej písemně, pane poslanče? Hlásí se někdo? Ano. Kolega Kulan s technickou poznámkou.

Poslanec SN P. Kulan: Chcem len krátko zareagovať na to, čo tu povedal kolega pred chvíľou a chcem pána kolegu upozorniť na fakt, že vo Federálnom zhromaždení už viac ako trištvrte roka pracuje skupina poslancov, ktorá sa nazýva Baltskou skupinou a ktorá veľa urobila v období, keď sa tam robili tie hrozné udalosti, veľmi aktívne komunikuje aj s ukrajinskými parlamentmi, s parlamentmi napr. Bieloruska.

Preto by som sa chcel opýtať, aké urážlivé závery Federálneho zhromaždenia ste mal na mysli smerom k Pobaltiu? Chcel by som vás upozorniť, že práve z vašej strany nikto v týchto skupinách nepracoval a nepracuje, rovnako ako nikto z vašich členov nepracoval napríklad v komisii pre odsun sovietskych vojsk.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. S replikou vystoupí pan poslanec Hrivík.

Poslanec SN P. Hrivík: Pánu poslancovi Kulanovi by som povedal, že som nič takého nepovedal. To čo som povedal, nech si prečíta v stenografickom zázname.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Ano, děkuji, bude se číst. Prosím, pan poslanec Konečný. Další v rozpravě je pan poslanec Imrich Volek.

Poslanec SL J. Konečný: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, neméně vážení hosté. K tomuto krátkému projevu jsem byl vyprovokován některými vystoupeními svých kolegů. Líbil se mi výrok jedné mé kolegyně na adresu některých právě těchto vystoupení, kdy řekla "je to řeč slaboduchého agresora".

K projevu kolegy Kříže. Několik poslanců z ODS za mnou přišlo a řekli: "Projev Ericha Kříže nebyl naším stanoviskem, alespoň v závěrečných pasážích nebyl naším stanoviskem." Je politováníhodné, když někdo napadá ministra bez skutečné argumentace, mnohdy se zkreslenými fakty jen proto, aby předvedl svoji slovní ekvilibristiku. Je tady nebezpečí, že se tak hloupě můžeme chovat ke všem svým ministrům jen proto, že jsou z jiného uskupení než já. To je smutné. Rádi se oháníme demokracií, názory občanů atd. atd. V této věci si dovolím upozornit, že 80 % našich občanů, občanů této země, je spokojeno se zahraniční politikou.

Zpět k některým vystoupením kolegů. Dost mě překvapilo, jak někteří poslanci zpochybňují skutečnost, že nás na západě skutečně berou jako stabilizující faktor. Středoevropský faktor je skutečně důležitý. Západ nás bere a spatřuje v nás tento prvek. Myslím prvek stabilizace navzdory naší složité vnitropolitické situaci. Je myslím na nás, abychom participovali na tomto faktu a pomohli jej uskutečnit a ne abychom jej napadali.

Ještě k několika poznámkám. Tedy k účasti pana ministra v zahraničních výborech. Prosím vás, to je trochu složitější, všichni to víme. Vždy při našich jednáních v zahraničních výborech jsou zástupci ze Zamini. Že tam není ministr? Víckrát jsme s ním měli o řadě problémů možnost diskutovat. V tomto případě si dovolím připomenout anketu Čs. rozhlasu, kterou uspořádal v západních Čechách. Voliči kritizovali poslance, jak málo mezi ně poslanci chodí. Myslím, že i pan kolega poslanec Kříž, stejně jako řada dalších, jistě ví, proč tomu tak je, proč nemohou tak často chodit.

Pan poslanec Bratinka vyslovil názor na skutečnost, že k nám proniká málo kapitálu vyjma německého. S tím lze souhlasit. Z toho důvodu si dovolím upozornit na to, že v poslední době se vedou jednání také s francouzským, holandským, italským a dalším kapitálem a já osobně jsem pro to, aby tady nedošlo k jednostrannému vlivu kapitálu, ale aby došlo k určité vyváženosti. Čili to, jak řada našich občanů poukazuje, že by se mohlo stát, že bychom byli pod vlivem určité země, to je jedno, o kterou zemi jde, ale jakmile bychom se dostali pod kapitálovou kontrolu jen jedné země, mohlo by to mít na nás negativní důsledky.

Smlouva se SRN. Tady už bylo vysloveno mnoho, mnoho, mnoho. Chtěl bych to trochu zobrazit. Tento problém má podobu Sysifa, který valí balvan na vrchol a nemůže jej tam dotlačit. Ale tím vrcholem jsme v tomto případě my, naše pochopení nebo nepochopení pomůže balvan dovléci až nahoru. Chtějme být těmi, kteří pomohou naší zahraniční politice v uplatnění stabilizace. Nechtějme být slaboduchými agresory, kteří za každou cenu útočí na naši zahraniční politiku. Buďme pyšní na to, co jsme v této oblasti dokázali. Buďme těmi, kteří ji tvoří. Občané nás pochopí a dovolte, dějiny nám poděkuji. A já vám děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SL R. Battěk: To byl poslanec Jindřich Konečný. Další přihlášený je poslanec Volek. Prosím, ať se ujme slova. Předtím ještě s technickou poznámkou pan kolega Kříž.

Poslanec SL E. Kříž: Jsem velmi rád, když v této sněmovně zazní argumentace na věcné rovině. Ale myslím, že přímé urážky takového způsobu, jaký předvedl předřečník, jsou svým způsobem ranou pod pás. Vím o tom, že pro spoustu řečníků toto kolbiště samozřejmě je už předvolebním kolbištěm. Nevidím na tom nic tak tragického, ale rozhodně bych neviděl v této souvislosti jako dobré, když se používají takové údery, které znamenají v boxu okamžité ukončení zápasu a vyloučení. I když si Jindřicha Konečného vážím, doufám, že to bylo způsobeno jen mírným zkratem, ale nebylo to fér, Jindro.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Chtěl bych upozornit, že ještě stále jsme v parlamentě, nikoliv na kolbišti. Prosím poslance Volka.

Poslanec SN I. Volek: Vážený pán predsedajúci, vážený pán minister, kolegyne a kolegovia, dovoľte, aby som predniesol niektoré pripomienky k správe pána podpredsedu vlády a ministra zahraničných vecí Jiřího Dienstbiera o zahraničnej politike ČSFR.

Aj keď správa v úvode konštatuje dobrú súčinnosť FMZV s príslušnými republikovými orgánmi, s Vládnym výborom pre medzinárodné vzťahy ČR a Ministerstvom medzinárodných vzťahov SR, toto pozitívne konštatovanie sa však vôbec nepremieta v tejto správe do konkrétnej podoby.

Vo svojom najbližšom geopolitickom okolí nadviazali obidve republiky väzby regionálnej spolupráce, čo pomáha realizácii jednotnej zahraničnej politiky. Na toto sa v správe dosť zabudlo. Domnievam sa, že by sa dosiahli lepšie výsledky v koordinácii závažných politických aktivít, keby sa časť zodpovednosti preniesla na národné orgány. Splnila by sa tak aj potreba prezentácie novej zahraničnej politiky ČSFR, prezentovanie nového obrazu nášho štátu, ako aj konkrétne možnosti jednotlivých republík na spoluprácu.

Tento nedostatok je zvlášť príznačný v Slovenskej republike, ktorá sa prostredníctvom Ministerstva medzinárodných vzťahov snaží vytvoriť objektívny obraz Slovenska ako jednu zo svojich základných činností, avšak celkový postoj FMZV ani zastupiteľských orgánov nevytvára potrebné pre túto činnosť, ba skôr vylučuje ju.

Z hľadiska rozširovania ekonomických vzťahov nie je zvykom v demokratických krajinách prezentovať prostredníctvom oficiálnych zástupcov štátnej správy marginálny problém radikálnych prejavov ako prevládajúce národné prostredie, ako to urobila pani veľvyslankyňa Klímová.

Antisemitské prejavy na Slovensku nepredstavujú väčšiu skupinu občanov, ako je to kdekoľvek inde v Európe, prípadne v Čechách, avšak prednesený prejav pani Klímovej môže spôsobiť, že občania židovskej konfesie nebudú mať záujem spolupracovať ekonomicky so Slovenskou republikou. Takto mohla svojím prehlásením zástupkyňa rezortu Federálneho ministerstva zahraničných vecí spôsobiť vážne ekonomické straty pre Slovenskú republiku. Je preto potrebné ďaleko zodpovednejšie postupovať zo strany našich zastupiteľských orgánov pri reprezentovaní nášho národa v zahraničí.

V odseku o bývalej RVHP sa konštatuje, že ekonomické záujmy východoeurópskych krajín vyžadujú nájsť nové účelové štruktúry pre vzájomnú spoluprácu. Hľadanie tejto štruktúry by malo byť jednou z najdôležitejších aktivít našej zahraničnej politiky. Tejto problematike by sa mala venovať väčšia pozornosť.

Pokiaľ ide o účasť firiem vyspelých priemyslových krajín na podnikanie v ČSFR, konštatuje sa, že príčinou tejto zdržanlivosti je na prvom mieste nevyriešené štátoprávne usporiadanie našej republiky. Dovoľujem si poznamenať, že tieto firmy sú zdržanlivé aj voči Maďarsku a Poľsku, ktoré nemajú žiadne vnútorné štátoprávne problémy. Keď jednajú slovenské podnikateľské a politické kruhy so zahraničnými firmami, vidia hlavnú príčinu jednak v malej informovanosti partnerov a v našej nedokonalej schopnosti pripraviť vhodné ekonomické a legislatívne podmienky pre podchytenie ich investičných záujmov. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji také. Nyní je přihlášen poslanec Václav Benda. Nevidím ho zde. Další přihlášený je Karel Stome. S technickou poznámkou se hlásí pan Kulan.

Poslanec SN P. Kulan: Chcem len doplniť svojho predrečníka, že naše posledné skúsenosti, prečo k nám zahraničný kapitál nepreniká, nepramenia z toho, že by tu bola obava z nevyriešených štátoprávnych otázok, ale pramenia práve z osobnej skúsenosti s niektorými úradníkmi na ministerstve a rovnako tak vo všeobecnej a v štátnej správe, ktorí sa s radosťou nechávajú korumpovať a s radosťou čakajú od týchto ľudí úplatky. To je celkom iný problém.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Nyní bych prosil pana poslance Stomeho.

Poslanec SN K. Stome: Vážený pane předsedající, dámy a pánové poslanci, vážení hosté, dovolte, abych reagoval jen na jednu malou otázku, která zde byla akcentována ze dvou stran - jednou jako zbytečně dráždící a jednou jako nezbytně nutná. Vracím se k otázce Podkarpatské Rusi. Otázka Podkarpatské Rusi, abychom se k ní nějakým způsobem postavili. Domnívám se, že tvářit se jako mrtvý brouk v této situaci je značně riskantní. O této záležitosti jsem se pokoušel hovořit tehdy, kdy se mluvilo o odchodu sovětských vojsk a kdy se připomínaly mezinárodní pakty uzavřené se Sovětským svazem - tehdy jako s mocenskou silou. Domnívám se, že by bylo na místě, aby pan ministr zahraničních věcí - a měli bychom to dát do usnesení - dostal uloženo zpracovat stanovisko k otázce Podkarpatské Rusi v souvislosti se změnami v Sovětském svazu a s vyhlášením ukrajinské samostatnosti, a to ještě před zpracováním stanoviska k uznání samostatnosti Ukrajiny - a toto předložit Federálnímu shromáždění k projednání.

Co mne k tomu vede? Vede mne k tomu to, že máme historicky bílé místo, které jaksi všichni polykáme a málo se nad ním zamýšlíme. Naučili jsme se sice v dějepise, že Československá republika sestávala ze čtyři částí - historické země Čechy, Morava a Slezsko, Slovensko a Podkarpatská Rus - a nyní se dozvídáme z historie, že tyto čtyři části zanikly tak, že 14. března 1939 vznikl Slovenský štát a 15. března 1939 Protektorát Čechy a Morava. O Podkarpatské Rusi se cudně mlčí. Že Podkarpatská Rus přišla o svou samostatnost zbytku československého státu až 18. a 19. března 1939, když ustoupily oddíly Československé armády generála Prchaly do Rumunska, se cudně mlčí. O tom, jakým způsobem jsme odstoupili v rámci přátelské dohody toto území Sovětskému svazu, se pro jistotu také mlčí.

Já se domnívám, že nemáme pominout stovky mrtvých, internovaných v Gulagu, obyvatel Podkarpatské Rusi, které po jejím obsazení v roce 1939 uprchly do Sovětského svazu a byly tam internovány, ani jiné stovky mrtvých, které padly na Dukle a které se rekrutovaly z tohoto území buď to z Gulagu nebo z jiných věznic, nebo ti, kteří přeběhli a vstoupili do tehdejší Svobodovy armády. Domnívám se, že nemůžeme zamlžovat ani otázku, jakým způsobem Československá republika vyjádřila mezinárodní smlouvou souhlas s odstoupením Podkarpatské Rusi. Byla to smlouva pana Zdeňka Fierlingera s panem Vjačeslavem Molotovem o sjednocení s Ukrajinou na základě: "... Jednak v souhlase s přáním obyvatel Zakarpatské Ukrajiny a jednak na základě přátelství a přátelské dohody mezi Československou republikou a Sovětským svazem."

Neobávám se prohlásit, že tato smlouva z hlediska vnitrostátního, konstitučního i mezinárodně právního je smlouvou neplatnou. Moment ve smlouvě akcentovaný - v souhlase s přáním obyvatelstva Zakarpatské Ukrajiny - je moment, který nikdy nebyl nijak ověřen a žádným způsobem a solidně nebyl nikdy deklarován. Navíc parlament, který toto schválil, byl parlament, který byl pouze prozatímní.

S kolegou Zapletalem jsem se nedávno zúčastnil v Kišiněvě v Moldávii konference Ribentrop - Molotov (tedy k tomuto paktu). Musím říci, že hodně momentů tehdy se severní Bukovinou a Besarábií se velice podobalo této smlouvě. Domnívám se, že se nemůžeme tvářit, jakoby tam tento problém nebyl. Děkuji.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Stomemu. Dále je přihlášen poslanec Jan Pobežal, jako poslední poté poslanec Josef Tomsa.

Poslanec SN J. Pobežal: Pane předsedající, vážené Federální shromáždění, milí hosté, zpráva o zahraniční politice České a Slovenské Federativní Republiky za rok 1991 obsahuje i třířádkové - podtrhuji třířádkové - více než stručné konstatování, že se úspěšně rozvíjí spolupráce v pohraničních oblastech, např. v rámci projektu Regio Egrensis, projektu Trojzemí a další. Jednak to není tak docela pravda, ale především tato stručnost zcela přesně odráží nepatrný zájem vlády a naší zahraniční politiky o skutečnou situaci v této oblasti. Přitom zde jde o každodenní praktické řešení problémů ve velmi delikátní a v souvislosti s ratifikací bilaterální smlouvy se Spolkovou republikou Německo i politicky dnes aktuální oblasti.

Ještě v době nedávno minulé, před několika měsíci, poctil svojí přítomností otevření informační kanceláře Euroregia Egrensis v Chebu ministr zahraničí pan Dienstbier spolu s premiérem české vlády panem Pithartem, zatímco od našich sousedů se slavnostního aktu zúčastnili dva místní starostové. Pomineme-li toto nesporné faux pas, zůstává ve vědomí obyvatel pochybnost, zda-li si s takovým nepoměrem skutečně představujeme naši proklamovanou rovnoprávnou spolupráci v rámci uvedeného projektu Euroregio Egrensis.

Každopádně to však dobře odráží náš nevyvážený a nekoncepční přístup. Na jedné straně, s celou vahou svého úřadu, pan ministr Dientsbier projekt tak říkajíc otevřel a považuje jej za součást naší zahraniční politiky, na druhou stranu nejsou známé zjevné kroky, které by toto konkretizovaly. Co mám na příklad na mysli? Je známo, že existují různé typy přeshraničních regionů, jež ale lze rozdělit do skupin podle toho, zda-li se jejich existence a fungování opírá o legislativní a formulovanou koncepci čili nic. Zda-li naše příhraniční regiony mají vznikat a růst v rámci určitých více či méně precizovaných představ a právních norem a nebo zcela volně, je věcí názoru. Je-li však tato oblast zahrnuta do celku zahraniční politiky ČSFR, nejeví se mi jako přemrštěný požadavek na alespoň minimální konkretizaci naší představy pojetí přeshraničních regionů. A to jak vnitřně, tak i s naším sousedem, Německem. Domnívám se, že by to přispělo jak k nalezení vyváženého modu vivendi v rámci možností, tak méně napjatému hodnocení připravené bilaterální smlouvy obyvatelstvem.

Přimlouvám se proto za podstatně obsažnější vstup ministerstva zahraničí, než dnes postihuje stručné a žel ne zcela úplné hodnocení k předložené zprávě. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Protože mě požádal o slovo přítomný ministr federální vlády pan Vavroušek, vítám ho tímto mezi námi a současně mu slovo uděluji. Prosím.

Ministr - předseda výboru pro životní prostředí ČSFR J. Vavroušek: Děkuji za udělení slova. Vážený pane předsedající, vážení páni poslanci. Omlouvám se, že si dovoluji doplnit vystoupení pana poslance stručnou informací o mezinárodní regionální spolupráci v oblasti životního prostředí.

Chtěl bych vás informovat, že Československo velmi úzce spolupracuje se Spolkovou republikou Německo a s Evropským společenstvím při čištění celého povodí řeky Labe - projekt se již realizuje více než rok a přináší první výsledky. Podobně, v menším stupni rozpracování, je projekt s Polskou republikou a s Německou republikou v oblasti čištění bazénu řeky Odry, kde Československo má sice jen 7 % celkového povodí, ale za to se velmi podstatně podílí na celkovém znečišťování řeky Odry i Baltského moře. Kromě toho jsou ve vysokém stupni rozpracování dva regionální projekty - jeden se týká spolupráce v oblasti Slezska spolu s Polskou republikou a zahrnuje nejenom ekologické aspekty, ale také aspekty ekonomické, sociální a další. Třetím projektem je projekt, který je připravován k podpisu se Spolkovou republikou Německo a s Polskem - týká se tzv. špinavého trojúhelníku velkých uhelných pánví v severozápadní části České republiky, v jihovýchodním Německu a v jihozápadním Polsku. To jsou tedy ta největší bolavá místa. Také v tomto smyslu jde o regionální spolupráci zcela konkrétně zaměřenou. Zpráva bude předána v nejbližší době. Děkuji.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji pane ministře. Přihlásil se také poslanec Václav Benda. Prosím.

Poslanec SL V. Benda: Děkuji. Zříkám se slova.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Já také děkuji. S technickou poznámkou se přihlásil poslanec Kanis.

Poslanec SN P. Kanis: Niekoľkokrát sa tu hovorilo o Zakarpatskej Ukrajine. Tí, čo vystupovali, zdá sa mi, že nečítali dnešné noviny, v ktorých je správa ČSTK o tom, že viac ako dvojtretinovou väčšinou hlasov sa obyvatelia Zakarpatska vyslovili, po prvýkrát vo svojich dejinách, za vytvorenie zvláštneho samosprávneho útvaru v rámci nezávislej Ukrajiny. V referende 1. decembra hlasovalo za túto zmenu 78 % tamojších obyvateľov. To, že väčšina tamojších obyvateľov hlasovala za nezávislú a zvrchovanú Ukrajinu, svedčí o tom, že úvahy o rozdelení oblasti a jej pripojenie k niektorému zo susedných štátov sú zatiaľ neopodstatnené.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji, ale i toto prohlášení vyvolá repliku. Slovo má pan poslanec Kulan.

Poslanec SN P. Kulan: Ja myslím, že to bola len časť, pán kolega, z toho prieskumu, ktorý tam bol robený, že ďalších 60 % občanov Podkarpatskej Rusi sa vyslovilo za pripojenie k Československu. Takto znela kompletná správa. Môžem sa však mýliť.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Je možné, že tato část zprávy v Rudém právu nebyla.

Hlásí se ještě někdo? Dovolte, abych udělil slovo poslednímu z přihlášených, panu poslanci Tomsovi. Prosím.

Poslanec SL J. Tomsa: Pane předsedající, dámy a pánové. Já budu velice stručný. K mému krátkému projevu mne tak trochu vyprovokoval projev pana poslance Zelenaye - snad mi to odpustí.

Zahledíme-li se do historie evropské státnosti, zjistíme, že fungujícím a prosperujícím státem byl jen takový stát, který fungoval zevnitř i navenek. V nové době v podstatě jen stát, jehož vnitřní ekonomická stabilita byla zajištěna demokratickými, lidskými i občanskými právy, jehož vnitřní integrita, právní i morální odpovídala právní i morální integritě v oblasti zahraniční politiky.

Jako malý středoevropský stát máme výsadní postavení v oblasti zahraniční politiky právě svou geografickou polohou v budoucím začlenění do Evropy. Může se právě tento stát - stát integrující silou a sehrát důležitou stabilizační roli. Avšak může ji sehrát pouze jako demokratický a právně konsolidovaný stát. Musíme provádět realistickou politiku nejenom na poli vnitřní struktury státu, ale především v oblasti politiky zahraniční. Je třeba si uvědomit, že jako malý středoevropský stát nebudeme nikdy hrát velmocenskou politiku, a že proto budeme vždy právě v oblasti zahraniční politiky stále závislí a stále závislejší na politice velmocí. Bezpečnost tohoto státu je, vždy byla a i v budoucnu bude závislá na bezpečnosti celé Evropy. Budeme zde závislejší také ekonomicky, neboť ekonomické i politické vlivy se vzájemně prolínají.

Geografická poloha našeho státu nás osudově vrhla do prostoru germánské rasy, německého národa a německé státnosti. Toto tisícileté sousedství má své dobré, ale i své bolestné tradice. Dnes v jistém smyslu slova dochází ke korekci Versaillesko-trianonského období. Mizí představa o neměnitelnosti hranic evropských států, tvoří se nová mapa Evropy. Vznikají nové státy, především z bývalého Sovětského svazu a Ukrajina je dnes největší jadernou mocností Evropy. Je proto i zcela pochopitelné, že naše zahraniční politika se v zájmu naší evropské integrace i v zájmu celoevropské bezpečnosti musí ubírat tímto směrem. Avšak struktura státu je vždy taková, jaká je jeho struktura občanská. Jako občané našeho malého středoevropského státu, na místo abychom byli oním stabilizačním prvkem v Evropě, svými kompetenčními spory o státoprávní uspořádání a mnohdy i vyhrocenými nacionálními vášněmi, stáváme se prostorem ocitajícím se na nejlepší cestě k nástupu sil, které by opět mohly rozhodovat o nás bez nás.

Bylo tomu tak už v minulosti několikrát a nebyl to pouze Mnichov a Jalta, ale už dávno předtím Osnabrück. Toto memento nás musí vést k opatrnosti, k rozvaze právě v oblasti zahraniční politiky.

Soudím, že Praha by se měla stát ve sjednocené Evropě tím, čím byla v době vlády Karla IV., totiž centrem evropské vzdělanosti, avšak měla by podle mého názoru zůstat i historicky českou a ve státoprávním slova smyslu československou. Děkuji.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Tomsovi, který byl posledním z písemně přihlášených. S technickou poznámkou se hlásí poslanec Michálek.

Poslanec SL F. Michálek: Na závěr naší rozpravy o zahraniční politice našeho státu bych citoval 13. článek Postupimského protokolu ze 2. 8. 1945: "Tři vlády projednaly otázku ze všech hledisek a uznávají, že je nutné provést přesun německého obyvatelstva nebo jeho částí, které zůstaly v Polsku, Československu nebo Maďarsku, na německé území. Jsou zajedno v tom, že všechny tyto přesuny musí proběhnout řádným a humánním způsobem." Čeští a slovenští historici poukázali na to, že překlad "vyhnání" byl zvolen nevhodně či nešťastně, to znamená, že pro budoucnost musíme používat těch obratů a výrazů, které by odpovídaly pravdě. Děkuji.