Naše vztahy k SRN se vyznačují schizoidní
rozpolceností. Zatímco bychom na jedné straně
chtěli těžit ze sousedství hospodářského
giganta, na druhé některé naše kroky
groteskně pokřivují naše ne neoprávněné
obavy z toho, abychom se nestali zadním dvorkem našeho
západního souseda. Výrazem toho byly a dosud
jsou často až nedůstojné tanečky
kolem německo-československé smlouvy. Patří
k tomu beze zbytku přijatý požadavek německé
strany o minimální publicitě jednání
ke smlouvě, který v očích veřejnosti
značně znedůvěryhodnil parafovaný
text smlouvy. Zde byl pochybný zahraničně
politický zisk upřednostněn před nebezpečím
dezinformace veřejnosti a destabilizace vnitřní
situace, a to především v pohraničních
oblastech. Neobstojí zde svalování viny na
některé sdělovací prostředky.
Zodpovědné je ministerstvo zahraničních
věcí. Podle našich informací byla čs.
strana nepříliš dobře fakticky a argumentačně
vybavena pro jednání a přitom pokládala
neadekvátní požadavky. Závěrečný
text takto celkem přirozeně velice slevil z původních
čs. požadavků. Nereálný pohled
naší strany znamenal i pozdější
parafování, než se původně předpokládalo.
To se kromě jiného odrazilo i na překotném
pozdním řešení problematiky právě
hraničních přechodů mezi našimi
zeměmi, kde teprve smlouva dává žádoucí
mezinárodně právní rámec pro
další jednání.
V případě proklamované hraniční
spolupráce v rámci projektů Regio Egrerensis
a Trojmezí i dalších regionů, je potřeba
uvést, že veskrze pozitivní iniciativa zdola
nebyla, kromě slovních ujišťování,
doprovázena patřičnými konkrétními
kroky nejvyšších výkonných složek,
kromě jiného také ministerstvem zahraničních
věcí. Došlo tak ke ztrátě důvěryhodnosti
projektů a na oblastních úrovních
roste rozčarování. Své tu opět
sehrálo protahování jednání
o smlouvě mezi SRN a Československem. Mám
pocit, že dvoustranné parlamentní styky zde
daleko překonaly ve věcné rovině styky
mezivládní.
Vztahy k SSSR a nástupnickým státům
byly značně ovlivněny neujasněností
situace v tamním regionu.
I přesto, že SSSR patří k našim
nejvýznamnějším obchodním partnerům,
vzhledem k jeho zadluženosti, a to nejenom vůči
nám, nelze na tomto příliš stavět.
Rozpaky budí proto i iniciativa tzv. triangulárních
obchodů, které postrádají dlouhodobou
perspektivu a jejich krátkodobý přínos
pro čs. ekonomiku je víc jak problematický.
V souvislosti s tím je varující dosud značná
surovinová závislost Československa na SSSR.
Odbytová závislost se nám mstí již
nyní. Další dezintegrace SSSR při pokračující
velké vázanosti naší ekonomiky na tento
region může přivodit veliké obtíže.
Ve vztahu k Polsku a Maďarsku je na jedné straně
patrná snaha o užší spolupráci,
na druhé straně obava ze vzniku středoevropského
bloku. Tato dvojkolejnost také není optimálním
východiskem pro bilaterální vztahy s těmito
zeměmi.
Samostatnou kapitolou jsou vztahy k Rakousku, kde došlo k
vážnému podcenění vztahů
k této zemi, s níž nás mnohé,
nejenom s ohledem na minulost, spojuje. Dosavadní styky
působí dojmem, jakoby jediným bodem společných
jednání byla problematika jaderné energetiky.
Přitom lze navázat na řadu shodných
podmínek a zájmů. Rakousko kromě toho
představuje daleko rovnoprávnějšího
partnera než SRN. Nemyslím si, že 5. místo
v čs. zahraničním obchodě by mělo
být konečným stavem.
Nyní několik slov o spolupráci zahraničních
výborů FS a ministerstva zahraničních
věcí.
Jestliže informování pléna FS o zahraniční
politice lze považovat za poměrně dostačující,
nelze to říci v případě zahraničních
výborů. Není totiž informace jako informace.
Předkládání nic neříkajících
zpráv a přehledů rozhodně nenapomáhá
spolupráci mezi zahraničními výbory
a FMZV. Kromě toho osobní prezentace zahraniční
politiky v zahraničních výborech byla ze
strany pana ministra silně podceňována. Zejména
tomu tak bylo v loňském roce a v první polovině
roku letošního. Jestliže od srpna letošního
roku pan ministr již se zahraničním výborem
několikrát jednal, v celém období
prvního půlroku se pan ministr spokojoval víceméně
s vysíláním svých náměstků
a dalších pracovníků svého ministerstva.
Informace o aktuálních událostech si zahraniční
výbory musely často vyžadovat i přesto,
že by mělo být v zájmu ministerstva,
aby poslanci byli informováni včas a v dostačující
míře. Kromě toho je pro jednání
zahraničních výborů důležité,
aby u konfliktních bodů jednání znaly
momentální stanoviska ministerstva zahraničí.
V těchto případech, kdy se jedná především
o závažná politická rozhodnutí,
je osobní stanovisko ministra nezastupitelné, byť
by jej zastupovali jeho náměstci. Není proto
divu, že často potom dochází ke dvojkolejnosti
při řešení zahraničně
politických otázek, k dezinterpretacím a
častým nedorozuměním mezi členy
zahraničních výborů a ministrem zahraničí.
Zde by měl pan ministr více akceptovat názory
koaliční parlamentní většiny,
bez jejíž podpory se ani on neobejde.
Bylo by vhodné, aby informace předkládané
FMZV byly skutečně informativní a aby zde
nedocházelo k předkládání zastaralých,
zavádějících a nekvalitních
informací, či dokonce, aby zahraniční
výbory při projednávání důležitých
bodů tyto informace neměly, byť je FMZV k dispozici
mělo.
Tyto připomínky, stejně tak jako připomínky
většiny poslanců, nejsou směrovány
na to, aby dokazovaly nekompetentnost ministra zahraničních
věcí - i když i takové hlasy se ozývají
- ale především k tomu, aby naše zahraniční
politika byla důstojným následovníkem
vyvážené zahraniční politiky
v první republice ve dvacátých a v první
polovině třicátých let a napomáhala
tak k získání mezinárodní autority
ČSFR.
Doufáme, že tyto připomínky budou podnětem
k zamyšlení všech dotčených, takže
příští zpráva o zahraniční
politice bude obsáhlejší, vyrovnanější
a kvalitnější než tato předložená.
V této souvislosti si dovolím několik krátkých
poznámek na závěr.
Původní zprávu, tedy tu první, kterou
jsme dostali do lavic, obdrželi poslanci příliš
pozdě na to, aby se k ní mohli vyjádřit.
Proto jsem také v zahraničním výboru
inicioval odložení projednávání
zprávy na 19. plénum. Ze strany FMZV to však
nebyl jediný nonsens. V následující
dny jsme dostali - alespoň poslanci zahraničních
výborů - doplněk ke zprávě
a následně těsně před projednáváním
zprávy v zahraničních výborech a v
plénu jsme dostali poslední brožovanou verzi
zprávy. V poslední verzi došlo proti původní
často k rozsáhlým změnám. Nejednalo
se o aktualizaci textu či jeho upřesnění,
ale i o rozsáhlá doplnění, např.
v kapitole "Vztahy s ostatními zeměmi".
Takto by tedy podávání zprávy o činnosti
ministerstva rozhodně nemělo vypadat.
K závěrečnému zhodnocení činnosti
FMZV, mi dovolte říci toto: Mohu souhlasit s těmi,
kteří tvrdí, že to, čeho naše
zahraniční politika v období let 1990 a 1991
dosáhla, bylo maximum toho, čeho byl pan ministr
Dienstbier schopen dosáhnout. Domnívám se
však, že to nebylo maximum toho, čeho mohlo být
v zahraniční politice naší republiky
dosaženo.
I přes uvedené výhrady a poznámky
doporučuji a společně se mnou poslanecký
klub ODS - zprávu pana ministra zahraničních
věcí - o zahraniční politice za rok
1991 vzít na vědomí ve znění
doporučení zpravodajů.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Vyslechli jsme vystoupení poslance Ericha Kříže
za ODS. Teď by měl promluvit poslanec Pavel Zapletal,
přednese stanovisko poslaneckého klubu HSD-SMS I,
a připraví se pan poslanec Roman Zelenay za HZDS.
Ještě než začnete, pane poslanče,
samozřejmě čas je na tabuli děsivý,
ale musím konstatovat, že jsme bohužel nevyužili
naší možnosti odhlasovat desetiminutový
příspěvek v rozpravě. Zatím
nejsme schopni hlasovat, nicméně uděleno
slovo už bylo a pan poslanec bude pokračovat v rozpravě.
Poslanec SN P. Zapletal: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
kolegyně a kolegové, budu se tedy držet doporučené
zásady a budu maximálně stručný.
Dovolte mi, abych se ve svém krátkém vystoupení
vyjádřil jménem poslaneckého klubu
HSD-SMS I ke zprávě pana ministra Dienstbiera o
zahraniční politice naší republiky v
roce 1991.
Podíváme-li se hlouběji na předložený
materiál, který nám byl jako poslancům
předán, musíme konstatovat, že obsahuje
bohatý výčet jednotlivých agend, ale
chybí důležitý údaj, co jednotlivé
aktivity naší republice přinesly a jaký
je jejich konkrétní dopad, včetně
finančních i politických kladů a záporů.
Další nevýhodou celkového charakteru
zprávy je fakt, že většiny problémů
se letmo dotkne, avšak nezaujímá žádná
stanoviska, což přiznali během zasedání
zahraničních výborů i zástupci
FMZV. Jejich ústy bylo sice nám členům
zahraničních výborů řečeno,
že vývoj v zahraniční politice je tak
překotný, že ho těžko obecně
formulovat, avšak jako klub se domníváme, že
některé aspekty jsou stálé. Jinak
bychom museli přijmout domněnku, že všechno
rozhodování se děje pouze v okamžitém
a nahodilém čase, aniž by byl předem
zvážen dopad. V tomto smyslu je formulována
i naše další připomínka k předloženému
materiálu, že by bylo žádoucí věnovat
koordinaci závažných politických aktivit
více pozornosti. Je přece v našem společném
zájmu, aby různé instituce a především
různí političtí činitelé
nejednali s našimi partnery o stejné věci různými
hlasy.
Z věcného hlediska také nemůžeme
souhlasit s úvodní preambulí předloženého
materiálu, kde se opět objevuje dávno překonaná
teze, že v zahraničí jsme chápáni
- cituji - jako stát, který může působit
jako stabilizační prvek ve střední
a východní Evropě. Získali jsme mnoho
sympatií, setkáváme se s ochotou napomoci
nám při splnění této role.
Konec citátu.
Myslím, že je už načase, abychom začali
jednat pragmaticky a reálně zhodnotili své
síly. Současný vývoj, spojený
se spory o státoprávním uspořádání,
z naší republiky stabilizující prvek
nedělá a dá nám to ještě
mnoho úsilí, abychom jednou nebyli bráni
jako prvek destabilizační.
Co se týče politiky Hexagonály, jako klub
jsme přivítali výsledky sobotního
jednání členů Hexagonály v
Benátkách a domníváme se, že
v budoucí možnost přeměny váhavé
Hexagonály ve středoevropskou iniciativu položí
základy k novému uvědomění
si síly a specifičnosti střední Evropy
a konečnému vzniku důstojné, užitečné
a především pružně jednající
středoevropské organizace, která může,
pokud samozřejmě bude chtít, sehrát
mnoho pozitivního při integraci západní
civilizace, blíže řečeno civilizace
římské, s civilizací východní,
tedy byzantskou, a zároveň účinně
ulamovat hroty případným konfliktům.
Z těchto důvodů věříme
- a pan ministr to naznačil - že konečně
dojde v blízké době nejen k uznání
Chorvatska a Slovinska, ale i jiných subjektů bývalé
Jugoslávie, protože současná váhavá
politika evropské "Dvanáctky", ať
si to chceme přiznat či nikoliv, jde prozatím
na ruku Srbům a my bychom měli opět začít
uvažovat reálně, zda tento postoj, který
z chronicky známých důvodů zastáváme
i my, přinese pozitiva pro naši republiku či
někomu jinému.
Závěrem bych se zastavil ještě u dvou
otázek, to je vztah naší republiky k Ukrajině
a smlouva se SRN. Co se týče prvního problému,
členy našeho klubu a myslím, že i jiné
poslance a poslankyně, by velmi zajímalo, jakou
přesnou strategii vůči Ukrajině FMZV
vypracovává a jestli v tomto smyslu provádí
koordinaci postupů s příslušnými
úřady v české a slovenské části
republiky. Je přece jasné, že perspektivy samostatné
Ukrajiny, která o svém osudu rozhodla přesvědčivě
výsledky nedělního referenda, budou značně
komplikovat politické, ekonomické a národnostní
problémy zejména s Ruskou republikou. Nedořešená
je otázka nukleárních zbraní, armády
a vojenských základen na Ukrajině. Rumunsko
navíc nastolilo překvapivě, jak sami všichni
víte, před několika dny své požadavky
na území Besarábie, odtržené
po válce Stalinem, avšak tímto se dále
dostává do sporu i čtyřapůlmiliónová
republika Moldova. Jak jsem se mohl na jedné ze služebních
cest jako člen zahraničního výboru
přesvědčit, žádný kladný
vztah k Ukrajině neexistuje. Díky historické
zkušenosti tamních obyvatel právem.
V návaznosti na tyto skutečnosti není bez
zajímavosti i osud Zakarpatské Ukrajiny, kde část
obyvatel odmítá podřídit se automaticky
Kyjevu a žádá buď autonomii či
úplné odtržení a připojení
k Československu nebo k Maďarsku. Z těchto
důvodů se domníváme, že koncepce
vztahů naší republiky k Ukrajině je
velice nutno zpracovat a jsme velmi rádi, jak pan ministr
naznačil, že by to mělo být hotovo už
koncem ledna. Protože toto nové sousedství
- a jedná se o velmi neklidného souseda - patrně
naší povážlivé státní
stabilitě příliš neprospěje.
Co se týče druhého problému - smlouvy
se SRN - jako klub bychom měli konstatovat, že smlouva
je velmi potřebná a nutná, avšak domníváme
se, že termín "vyhnání" v
ní obsažený není na místě.
Tento termín se neobjevuje v žádných
dokumentech souvisejících s nacistickým vpádem
do naší republiky, neobjevuje se ani v oficiálních
překladech Postupimské dohody. Držme se proto
oficiálních dokumentů a nenechme se ovlivňovat
iluzemi a spekulacemi. Tyto jevy v reálné politice
nemají své místo.
Taktéž je myslím zbytečné a netaktické
ze strany FMZV neustále zdůrazňovat, že
pro vstup ČSFR do Evropských společenství
je důležité, že v rámci smlouvy
německá strana přijala závazek podporovat
československé úsilí o plné
začlenění do tohoto společenství.
Vytváří to myslím zbytečné
dohady a spekulace o ztrátě národní
hrdosti a podporují se teorie o národní malosti
a komplexu méněcennosti vůči vyspělým
průmyslovým zemím, tedy jevy všeobecně
známé z každodenní praxe. Tolik tedy
několik stručných poznámek ke zprávě
pana ministra. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji, to byl pan poslanec Zapletal, který přednesl
stanovisko za HSD-SMS I. Hlásil jsem jako dalšího
do rozpravy pana poslance Zelenaye, on mně ovšem upozornil,
že záměrně dal svoji přihlášku
do rozpravy až po poslanci Bratinkovi. Byl jsem žádán,
abych dodržel pořadí, a já tak musím
učinit. Je vidět, že politická strategie
i v této oblasti má svůj význam. Budiž.
Abych dodržel správně pořadí,
měl by teď promluvit pan Ivan Dospíšil,
stanovisko klubu nevinných poslanců (smích
v sále) - pardon, to nemůže být nevinných,
je to za KSČM. Promiňte, to byla nevhodná
poznámka. Jde o stanovisko klubu levicových poslanců.
Poslanec SL I. Dospíšil: Děkuji, pane předsedající,
za popularitu, kterou teď mé vystoupení získá
na váze.
Pane předsedo, pane předsedající,
už podruhé v tomto období se dostává
na pořad jednání FS zpráva o plnění
úkolů čs. zahraniční politiky,
která se měla v letošním roce zaměřit
na upevnění dosažených výsledků
nové linie zahraniční politiky směřující
k obnovení suverenity a plné nezávislosti
a zajištění bezpečnosti Československa
ve zcela nových podmínkách a poměrech
a na úsilí přiměřeně
reagovat na dynamismus nové etapy ve vývoji Evropy
i světa.
Když hodnotíme výše uvedené úkoly
i přes poněkud zvláštně pojatý
způsob projednávání této problematiky,
lze konstatovat, že československá zahraniční
politika žila a fungovala převážně
aktivně a účinně. Bylo pokračováno
v našem úsilí o začleňování
Československa do rozhodujících evropských
struktur, kde zejména přidružení k Evropským
společenstvím bude mít zásadní
význam pro postavení Československa v Evropě
jak z hlediska politického, tak především
ekonomického. Při rozvíjení bilaterálních
vztahů se postupuje na základě nové
kvality ve vzájemných vztazích s cílem
uskutečňovat dobrovolnou a vzájemně
výhodnou spolupráci ve všech oblastech. Zřejmě
proto zahraniční politika doposud patřila
k těm málo funkcím a aktivitám státní
moci, které se v republice uplatňují a rozvíjejí
od schváleného programového prohlášení
federální vlády bez velkých překážek
a rozporů mezi rozhodujícími orgány
a politickými silami společnosti a státu.
Zdá se nám však, že na základě
postojů některých představitelů
stran vládní koalice i vystoupení poslanců
v rozporu se schválenou celkovou koncepcí naší
zahraniční politiky vezme s blížícím
se termínem voleb tento objektivní stav za své.
Tím hrozí i oblasti zahraniční politiky
zideologizování podobně jako v oblasti ekonomiky.
Že to nejsou obavy zcela neoprávněné
svědčí i některé příklady,
jako jsou neustálá zpochybňování
čistoty řad pracovníků ministerstva
zahraničních věcí a našeho diplomatického
sboru, snižování významu vztahů
se Sovětským svazem a některými státy
východní a střední Evropy a jednostranná
orientace na síly a struktury NATO.
Také parlament se nechová vždy v souladu se
schválenou koncepcí zahraniční politiky.
Správně se sice orientuje na začlenění
se do evropských struktur včetně úseku
lidských práv. Dosud se tak dělo převážně
formou přístupu nebo vyjádřením
zájmu o přístup k těmto institucím.
Rozhodujícím v tomto směru však není
počet institucí v oblasti lidských práv,
jichž jsme členy, ale skutečný soulad
mezi mezinárodními normami a hladinou stavu lidských
práv, jak garantovaných, tak skutečně
zabezpečovaných v naší společnosti.
Do jistého nesouladu se Československo dostává
otázkou garance lidských práv a svobod s
vytvářením reálného prostředí
pro jejich naplňování. Zejména v oblasti
práv hospodářských, sociálních
a kulturních je třeba dbát nejen o to, aby
práva byla zakotvena v určitých normách,
ale aby občané měli reálnou možnost
z těchto práv těžit, jako je právo
na práci, na spravedlivou odměnu za práci,
stejný přístup ke vzdělání,
kultuře, zdravotní péči apod., jak
to předpokládá členství v Radě
Evropy a evropská dohoda o ochraně lidských
práv a svobod.
Československá zahraniční politika
podle našeho názoru musí i nadále počítat,
že se mezinárodní vztahy budou vyznačovat
mimořádnou dynamikou, budou vznikat nové
problémy, konflikty a jevy, které buď vůbec
neexistovaly nebo se projevovaly zcela odlišným způsobem.
Tyto jevy a problémy vyžadují nové přístupy
a nová řešení založená na
komplexní analýze a koncepci zahraniční
politiky, přihlížející k trendům
evropského a světového vývoje. Zásadní
otázky mezinárodního vývoje a zahraničně
politická orientace musí být tedy častěji
než dosud předkládána k diskusi nejen
poslancům Federálního shromáždění,
ale také širší veřejnosti, která
na základě občanského vědomí,
odpovědnosti a angažovanosti zaujme k orientaci naší
zahraniční politiky své stanovisko.
Je to zcela přirozené. Vždyť v Evropě
dochází ke změně celého systému
poválečného uspořádání
a měli bychom se společně snažit - tvoříme-li
novou Evropu - aby v jejím domácím řádu
byly odraženy i naše specifické československé
zájmy. Ty by mohly mít podobu vyjádřenou
slovy našeho pana prezidenta: "Náš stát
by už nikdy neměl být přívažkem
či chudým příbuzným kohokoli
jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát
a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé
době dělat zase jako jejich rovnoprávní
partneři, kteří mají také co
nabídnout."
Součástí evropské obnovy je i sjednocené
Německo, které se stalo díky svým
hospodářským a finančním zdrojům,
počtu obyvatel a geopolitickým postavením
klíčovým faktorem v evropském vývoji.
Proto bylo možné přivítat, že od
roku 1990 doznaly československo-německé
vztahy velké intenzity. Silné impulsy k zintenzívnění
vzájemné spolupráce přinesla setkání
čelných představitelů obou států,
aktivovaly se kontakty parlamentů. V letošním
roce byla uzavřena jednání o Smlouvě
o dobrém sousedství a vzájemné spolupráci,
která byla nedávno parafována. Smlouva měla
otevřít novou kapitolu o československo-německých
vztazích včetně řešení
dosud otevřených otázek. Výsledek
je však takový, že i přes proklamovanou
nejlepší vůli z obou stran, místo čistého
stolu otvírá smlouva řadu otázek zásadního
charakteru, jako jsou majetkoprávní otázky,
neplatnost Mnichovské dohody od samého počátku,
hranice mezi oběma státy a některé
další, které zatěžují vzájemný
vztah mezi Němci a námi novými nejistotami
a labilitou. V porovnání s uzavřenými
smlouvami s Itálií, Francií a Španělskem
smlouva fakticky příliš zdůrazňuje
rozdíly ve velikosti a síle obou států.
Za této situace a bez možné diskuse smlouvy
před podpisem ve Federálním shromáždění
klub levicových poslanců KSČM nemůže
smlouvě vyjádřit podporu.
Dovolte mi vyjádřit ještě jednu poznámku.
Jakou roli sehráli poslanci našeho Federálního
shromáždění delegovaní zahraničním
výborem při jednání o československo-německé
smlouvě? Současná etapa vývoje mezinárodních
vztahů má řadu nových rysů,
podstatně se odlišujících od bipolárních
jistot předchozího období. Po rozpadu bipolarity
se země střední a východní
Evropy zmítají v etnických a národnostních
problémech, které ovlivňují politickou
a ekonomickou stabilitu Evropy. To si velmi dobře uvědomují
členské země Severoatlantického paktu,
které na základě Římského
summitu formulují nový přístup aliance
k zemím střední a východní
Evropy a Sovětského svazu. Vedle nabízené
spolupráce formou politických konzultací
s aliancí je podle našeho názoru třeba
prohloubit helsinský proces. Vždyť Evropa má
k dispozici mimořádně cenný dokument,
kterým je Závěrečný akt KBSE
včetně výsledných dokumentů
všech dosavadních následných schůzek
helsinského procesu a československé iniciativy.
Tyto dokumenty mají velmi dobré předpoklady
zejména pro vytvoření celoevropského
bezpečnostního systému.
Jednostranná orientace na vytvoření bezpečnostního
systému na základě dosavadních struktur
NATO by mohla vést k deformaci této ideje, zploštit
celý tento záměr na jednoblokový politicky
vyhraněný vojenský obranný systém
a dát na místo silné a jednostranné
orientace na přední exponenty NATO, je klub levicových
poslanců KSČ pro aktivní roli Československa
v posilování helsinského procesu a pro jeho
aktivní podíl na dotváření
struktur helsinského procesu tak, aby vznikly takové
potřebné instituce, které by skutečně
představovaly demokraticky pracující mechanismus
pro spravování celoevropských záležitostí.
Dovolte mi závěrem, abych řekl za klub levicových
poslanců KSČM, že doporučujeme vzít
zprávu ministra zahraničních věcí
a místopředsedy vlády na vědomí.
Děkuji za pozornost.