Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem kolegovi Jéglovi. Slovo teraz
dávam poslancovi Antonínovi Blažkovi.
Poslanec SN A. Blažek: Pane předsedající,
dámy a pánové, existuje poměrně
reálná možnost, že se svých teprve
nedávných svobod a možností vytvořit
s jejich pomocí konečně demokratickou a prosperující
společnost nebudeme příliš dlouho těšit,
protože prostředí naší existence,
které jsme v uplynulých desetiletích dopustili
tak nesmírně zdevastovat, se stane neslučitelné
s životem.
Bylo by však velkým zjednodušením, kdybychom
se ve snaze najít viníka tohoto stavu naší
přírody a životního prostředí
obrátili jen do nedávné minulosti a jen do
našeho vlastního společenského prostředí.
Desítky lidských generací se totiž k
přírodě chovaly jako ke svému protivníkovi,
či dokonce nepříteli, nad kterým je
v zájmu lidského rodu třeba dobývat
vítězství. A skutečně, dnes
už je lidstvo velice blízko konečnému
"vítězství" nad přírodou
a ovšem, podobno Oidipovi v jeho tragické slepotě
bránící mu rozpoznat ve vlastních
krocích cestu ke zkáze, i na dosah svému
zániku.
Myslím, že současnou situaci lidstva vzhledem
ke stavu přírody jakožto prostředí
existence všech organismů včetně člověka
je možno popsat následujícím paradoxem:
Člověk je díky rozumu dosud nesporně
nejvyšším stupněm dospělosti života,
jeho chování však samu další existenci
života zcela reálně ohrožuje.
Tento - s trochou nadsázky řečeno - sebevražedný
vztah člověka k přírodě vznikal
ovšem jako důsledek proměn lidského
poznání o přírodě, jejím
řádu a místu a úloze člověka
v něm. Ještě renesanční novoplatonismus
přinášel (např. v učení
Mikuláše Kusánského) představu
o přírodě jakožto žijícím
organismu - universu - které se sice skládá
z různých vrstev, ale tvoří jednotný
celek, který je ve své plnosti obrazem božím.
A ještě Giordano Bruno soudil, že příroda
je živá bytost a člověk jeho doby -
v souladu s renesanční antropocentrickou koncepcí
světa, která člověka učinila
středem kosmu - sice již vyžaduje, aby mu příroda
sloužila (v tom už je podoben člověku
sedmnáctého století), ale "cílem
jeho života je být pouze jejím správcem,
uživatelem a dotvořitelem. Spravuje ji však ze
středu bytí věcí v kosmu, jehož
zůstává součástí, a
proto nechce a ani nemá být na přírodě
nezávislým vládcem, pánem nebo majitelem
přírody, který bezohledně využívá
její síly." (P.Floss: Proměny vědění)
V sedmnáctém století se rodí nová
koncepce přírodovědy jako důsledek
subjekt-objektového myšlení - příroda
zde ztrácí svou subjektivitu, stává
se objektem lidského poznání: Už to
není "živá bytost", ale stroj a člověk
musí být podle Galilea geometrem, aby mohl převést
přírodní děje na geometrické
obrazce a měřitelné údaje - základem
vědění se stává geometrie.
Opojení "geometrickým" rozumem a "geometrickým"
způsobem myšlení nalézá svůj
výraz kromě jiného i ve "francouzských"
parcích evropských zámků 17. a 18.
století, kde přirozené tvary stromů
a keřů dostávají "exaktní",
geometrické formy a ztělesňují tak
"sestřižení" celé přírody
podle norem euklidovské geometrie.
Ztráta subjektivity a popření schopnosti
přírody být sama sobě účelem
pak vede k "panskému" vztahu k přírodě,
jak to představuje Descartesův výrok: Homo
est dominus et possesor naturae - člověk je pánem
a vlastníkem přírody, ze kterého vlastně
vyrůstají i novodobé antropocentrické
koncepce vztahu člověka k přírodě
jako ke skutečnosti, jejímž jediným
smyslem a účelem je člověku sloužit.
Výsledkem takového postoje k přírodě
je ale ztráta schopnosti lidskou aktivitu vůči
přírodě morálně kvalifikovat.
Tento v podstatě konzumní vztah k přírodě
přinesl s rozvíjející se civilizací
a stupňujícími se nároky lidstva na
uspokojování jeho často uměle vytvořených
potřeb takové činy, jejichž důsledky
vůči přírodě a tedy i prostředí
naší vlastní existence jsou dnes už nedohledné,
jako je tomu například v případě
děr v ozónové vrstvě atmosféry
nebo nebezpečí skleníkového efektu,
které představují zcela reálné
ohrožení života v globálním měřítku
či postupná kontaminace životního prostředí
různými jedovatými látkami se všemi
negativními důsledky pro zdraví a životy
velkých skupin obyvatelstva.
Podrobné analýzy stavu přírody jako
prostředí existence všech živých
organismů i poznání neoddělitelnosti
člověka od přírody a jeho závislosti
na ní vedou konečně v naší době
k obratu ve vědomí o významu přírody
pro přežití lidstva.
Rodí se fyziocentrické koncepce, které si
kladou za cíl změnit vztah člověka
k přírodě ve smyslu převzetí
odpovědnosti za její zachování. Fritjof
Capra přichází s novou filozofií přírody,
ve které člověk už není jejím
pánem, ale jen jednou z jejích součástí
přírody, Klaus Meyer Abich požaduje přiznat
přírodě být sama sobě účelem
a ve své představě "kosmického
právního společenství" se sám
chce stát "právním zástupcem
přírody". Hans Jonas ve svém Principu
odpovědnosti volá po ustanovení nové
etiky, která by hledala základy morálního
chování nejen v jednání člověka
vůči člověku, ale i člověka
vůči přírodě, když Kantův
imperativ "jednej tak, aby se tvé jednání
mohlo stát mravním zákonem pro všechny"
upravuje do následující podoby: "Jednej
tak, aby tvé jednání umožňovalo
přežití lidstva do nejvzdálenější
budoucnosti."
Princip odpovědnosti nás v takovém pojetí
zavazuje okamžitě omezit aktivity, které naše
životní prostředí bezprostředně
ohrožují, ale i aktivity, o jejichž důsledcích
dosud nemáme jistotu, že ohrožení nepřinesou
v budoucnosti. Přijetí zákona o životním
prostředí Federálním shromážděním
by tedy mělo být výrazem vůle naší
společnosti takové závazky na sebe vzít.
V této souvislosti se proto rozhodně připojuji
k návrhu doplnit předložený text v tisku
1062 o problematiku EIA, to je o metodiku posuzování
vlivu činností na životní prostředí
včetně seznamu činností, které
takovému posuzování budou v ČSFR podléhat,
protože jedině tak zde může vzniknout
zákon, který bude efektivním nástrojem
ochrany přírody a životního prostředí.
Dámy a pánové, předložil jsem
několik pozměňovacích návrhů,
které si kladou za cíl především
zpřesnit text návrhu zákona, případně
některé jeho formulace posílit ve smyslu
rozšíření jeho záběru
a účinnosti. Především navrhuji
v § 2 vypustit slova "vytváří přirozené
podmínky" a nahradit je slovy " je součástí
přirozených podmínek". Dále doplnit
" a je předpokladem jejich zachování
a dalšího vývoje".
V § 3 vypustit formulaci "živých a neživých
složek životního prostředí"
a nahradit slovy "organismů a jejich prostředí".
§ 5 vypustit a nahradit textem: "Únosné
zatížení prostředí. Únosné
zatížení prostředí je takové
zatížení prostředí lidskou činností,
při kterém nedochází k jeho poškozování."
V § 6 vypustit slovo "nesnižuje" a nahradit
je slovem "zachovává". V poslední
řádce § 6 vypustit slovo "zachovává".
V § 9 v poslední řádce vypustit "o",
nový text by zněl "ale i ochranu".
V § 11 vypustit slovo "území" a nahradit
je slovem "prostředí".
V § 13 v textu "o tom, že takovému"
vypustit "že" a nahradit slovem "zda".
§ 16 odst. 2 navrhuji vypustit a nahradit textem: "Každý,
kdo má v úmyslu využívat prostředí
nebo přírodní zdroje, projektovat, provádět
nebo odstraňovat stavby je povinen před zahájením
takové činnosti provést zhodnocení
jejich možných vlivů na životní
prostředí. Výsledek tohoto hodnocení
musí zaručit, že činností nebude
životní prostředí zatíženo
nad míru, kterou stanoví zvláštní
předpisy."
Ještě jeden text bych chtěl doporučit
vaší pozornosti. Jde o text úvodní,
který můžeme pracovně nazvat preambulí
zákona, který jsem předložil samostatně.
Protože se s ním kolegové poslanci, členové
politického klubu ODA ztotožňují, považujte
ho prosím za náš společný návrh.
Vychází z myšlenkových zdrojů,
které jsem zde zmínil, a vyjadřuje naši
vůli ujmout se odpovědnosti za zachování
přírody v bohatství jejích hodnot
a rozmanitosti jejích funkcí. Je projevem našeho
odhodlání vzdát se onoho "karteziánského",
to jest antropocentrického přístupu k přírodě
a pokusem přispět k prosazení mravní
ideji, která je reflexí Kantova imperativu mravního.
Odvažuji se doufat, že proti takovému textu nebudete
mít námitky. Děkuji vám za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Blažkovi. Prosím
teraz poslanca Gandaloviča, aby vystúpil v rozprave.
Pripraví sa poslankyňa Tarhoviská.
Poslanec SN P. Gandalovič: Vážený pane
předsedající, dámy a pánové,
po celou dobu projednávání měli poslanci
výborů pro životní prostředí
i ostatních výborů na stole vedle poslaneckého
návrhu, který byl oficiálně předmětem
jednání, také pracovní vládní
návrh a cenné podněty od ochránců
přírody a Zelených. Zákon byl podroben
věcné a velmi důkladné diskusi, při
níž byly znovu otevřeny otázky jeho
základních východisek obsahu i formulací.
Vyrovnanost síly kritiky z různých názorových
táborů a podpora řady odborníků
mě přesvědčují, že se
po dlouhé řadě jednání podařilo
nalézt vyvážené řešení,
formulačně i věcně správné.
Při zpracování návrhu zákona
o životním prostředí jsme se řídili
snahou jednoznačně stručně a přístupnou
formou vyjádřit to, co je účelem zákona,
tedy stanovit základní práva a povinnosti
občanů a podniků vůči životnímu
prostředí a zavést do právního
řádu nové ekologické pojmy.
Jestliže tedy je našemu zákonu vytýkána
určitá deklarativnost, je to právě
proto, že počítáme s navazujícími
zákony o jednotlivých složkách prostředí
- vzduch, voda, odpady a zjišťování vlivů
činností na životní prostředí.
Nechceme speciálním ustanovením narušit
jeho jednoduchou a jasnou formu. Názor některých
právníků je v této oblasti ovlivněn
přílišným konservatismem, a to nikoliv
v politickém smyslu, a je svým způsobem pochopitelný.
Podle našeho názoru je to však právě
životní prostředí, které vyžaduje
možná trochu netradiční a nový
přístup.
Názory, že se má jednat o základní
normu patřící svým charakterem do
oblasti spíš obecního práva, jsme uplatnili
i při diskusích o tom, zda má zákon
obsahovat podrobnou část věnovanou povinnému
zjišťování vlivu činností
na životní prostředí, jak se nacházejí
v pozměňovacím návrhu. O nezbytnosti
stanovit zákonem takovou povinnost v ČSFR nikdo
z nás nepochybuje, podporujeme však raději
samostatný a dostatečně podrobný zákon
a nikoli několik paragrafů zákona o životním
prostředí, o nichž nevíme, zda by to
bylo pro tak vážný problém moc nebo
málo. Hledisko času je podle mého názoru
značně přeceněno, neboť věcně
je tato norma připravena jak na federální,
tak na republikové úrovni a může být
podle všech informací, které mám, předložena
během několika týdnů. Rád bych
zde v této souvislosti zdůraznil i usnesení
výborů pro životní prostředí,
bod 2, které se týkalo projednávání
tohoto zákona.
Od samého počátku přípravy
zákona je veden spor o jeho celkové zaměření,
zda má vycházet z antropocentrického nebo
biocentrického názoru. Velmi rozporné názory
byly na větu preambule, která říká,
že zákonodárce respektuje právo člověka
přetvářet přírodu v souladu
s principem trvale udržitelného rozvoje s tím,
že jakákoli činnost přírodu dosud
jen poškodila. Stejně silně ovšem nesouhlasí
ti, kterým se pojetí zákona zdá příliš
biocentrické a požadují větší
zdůraznění nadřazenosti člověka
nad přírodou, jeho role při tvorbě
životního prostředí a při péči
o něj. To, že jakákoli činnost člověka
byla pro přírodu samotnou dosud vždy jen škodou,
je však pro legislativu zcela nepoužitelné tvrzení.
Opravdu by bylo velmi sporné, kdyby zákon nerespektoval
právo člověka postavit přehradu, povrchově
těžit uhlí či regulovat stavy zvěře.
Ukládá mu však takové povinnosti, aby
byla zachována možnost naplnění těchto
potřeb i pro budoucí generace.
Na druhé straně jsme odmítli v základní
definici zákona hovořit o životním prostředí
člověka, ale používáme formulaci
"podmínky existence organismů včetně
člověka". Přestože si uvědomujeme,
že většina povrchu našeho státu je
prostředím umělým, ovlivněným
zemědělskou činností či výstavbou
a že zejména v již zdevastovaných oblastech
může a musí být člověk
velmi aktivní při zlepšování
stavu životního prostředí, nechceme
v zákoně výslovně zakotvit antropocentrické
formulace o vytváření životního
prostředí.
Závěrem mi dovolte vyslovit přesvědčení,
že dikce zákona není právní kodifikací
žádného ze světových názorů,
jak jsme byli před několika lety svědky,
ale jako své hlavní názorové východisko
má snahu člověka co nejvíce chránit
životní prostředí před činnostmi,
které jsou s jeho životem a naplňováním
jeho potřeb spojeny.
Z tohoto hlediska jsem přesvědčen, že
zákon mohou podpořit všichni poslanci, ať
je jejich názor či vyznání jakékoliv.
V souvislosti s právním upřesněním
formulací paragrafu 19 předkládám
pozměňující návrh, jehož
text nevím, zda mám číst.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: V prípade, že nebol predložený
písomne a nemajú ho poslanci, musíte ho prečítať.
Poslanec SN P. Gandalovič: Omlouvám se. Předkládám
pozměňující návrh, který
je vlastně zpřesněním § 19 po
diskusi s právním konzultantem. Zní: V §
19 odstavce 2 až 5 znějí: Odstavec 2 - o uložení
povinnosti podle odst. 1 rozhodne příslušný
orgán státní správy. Odstavec 3 -
oprávněným za způsobené ekologické
újmy je stát, podrobnosti stanoví zákony
České národní rady a Slovenské
národní rady. Odstavec 4 - pro ekologickou újmu
se použijí obecné předpisy o odpovědnosti
za škodu a o náhradě škody, pokud odstavce
1 až 3 nestanoví jinak. Za páté - ustanoveními
odstavců 1 až 3 nejsou dotčeny obecné
předpisy a odpovědnosti za škodu a o náhradě
škody. Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Gandalovičovi. Ďalej
vystúpi v rozprave poslankyňa Soňa Tarhoviská,
prosím, aby sa ujala slova. Pripraví sa poslanec
Masopust.
Poslankyně SL S. Tarhoviská: Vážený
pane předsedající, vážené
Federální shromáždění,
byla zde dnes mými kolegy vzpomenuta konvence Evropské
hospodářské komise OSN, týkající
se hodnocení vlivu činností na životní
prostředí, kterou podepsali jak zástupci
Československa, tak zástupci jiných států.
Bylo nám zde vysvětleno, že požadavek
na závazný postup při hodnocení vlivu
veřejných i soukromých projektů na
životní prostředí zajišťuje
respektování ekologických hledisek v zemích
s tržním hospodářstvím a že
tento požadavek zakotvuje tak pravidla, jimiž se budou
jednotlivé státy řídit.
Bylo zde zdůrazněno, že doplněním
zákona o životním prostředí o
tuto problematiku otevíráme právní
normu, ve které se mohou pohybovat obě republiky
podle svých představ.
Byla tady vyřčena ještě řada
jiných argumentů, samozřejmě také
protichůdných. Mezi nimi jsme byli upozorněni
na preventivní význam tohoto opatření,
o kterém se mluvilo, a jestli dovolíte, já
bych se tady u toho na chviličku zastavila.
Od samého počátku působení
parlamentu v kulturních a sociálních výborech
se potýkáme s problémem, jak pomoci zdravotně
postiženým, odkud vzít prostředky na
nemocenské dávky atd. atd. Jenže to jsou všechno
vlastně už jen důsledky. Mezi jinými
důsledky špatného stavu životního
prostředí, ve kterém žijeme. Jednou
z cest, podle mého názoru, jak z toho vybřednout,
je třeba hledat právě v prevenci. A dnes
se nám tady nabízí možnost v podstatě
pokročit vpřed teď hned, neotálet a
naplnit tak konvenci, o které jsem v úvodu mluvila.
Chtěla bych se obrátit na pány navrhovatele,
kteří jistě ví, jak je přesycen
náš legislativní program, aby ještě
jednou zvážili věcné argumenty pro a
proti a vážili potom také doporučení.
Zároveň se chci odvolat na ty, kteří
o životním prostředí toho ví
jistě nemálo. A sice - z Českého svazu
ochránců přírody v Olomouci nás
požádali o doplnění zákona o
životním prostředí tak, jak o něm
bylo hovořeno a napsali nám - cituji: " V těchto
týdnech, kdy jsme vrátili naší přírodě
bobra, kterého hamižní lidé před
260 lety vyhubili, chceme, aby toto krásné zvíře
žilo v naší zemi." Konec citace. Dámy
a pánové, jednejme tedy tak, aby u nás bobři
mohli žít a aby nás nestihl přívlastek
hamižní poslanci. Děkuji vám za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslankyni Soni Tarhoviskej, odovzdávam
mikrofón poslancovi Zdenkovi Masopustovi.
Poslanec SL Z. Masopust: Vážené Federální
shromáždění, dámy a pánové,
je mnoho iluzí, ve kterých žijeme. Jedna z
nich je iluze, že ekologické zákonodárství
může být jednoduché. Není tomu
tak.
V Evropě, do které chceme vstoupit, je ekologické
zákonodárství jedno z nejsložitějších
odvětví práva. Chtěl bych jenom velice
stručně připomenout, co ho tvoří.
Jsou to především tři paragrafy, tři,
ale velice významné paragrafy Jednotného
evropského aktu, který v roce 1987 doplnil Římskou
smlouvu, která založila EHS. Je to dále více
než 170 dalších právních předpisů
a je to dnes už obrovský objem judikatury, a to závazné
judikatury.
Omezíme-li se tedy na oblast životního prostředí,
takto vypadá právní standard Evropy, do které
chceme vstoupit a do které, doufám, velice brzy
formou asociačních dohod vstoupíme. Co to
pro nás bude znamenat? Bude to znamenat buď rychle
adaptovat náš právní řád
evropským standardům, a jako jurista si dovolím
tvrdit, že se od nich v řadě případů
a v řadě směrů odchylujeme, nebo -
prostě a jednoduše - zakotvit do našeho právního
řádu primát, supremaci evropského
práva nad naším právem vnitrostátním.
Když se obrátíme k zákonu, který
máme před sebou, jistě všichni chápeme,
že to není to legislativní místo, kde
primát evropského práva, teď už
konkrétně evropského práva životního
prostředí, je možno zakotvit. K tomu by bylo
třeba podobné legislativní formy, jakou jsme
volili v Listině základních práv a
svobod a v uvozovacím zákoně k ní,
kdy jsme pakty o lidských právech nadřadili
našemu běžnému zákonodárství.
To tady nemůžeme udělat. Ale můžeme
udělat - a po mém soudu musíme udělat
- to, že budeme vytvářet právní
předpisy nebo právní předpis, který
bude těm evropským standardům, jimiž
budeme možná během několika týdnů
už poměřováni, vyhovovat.
Nás ta supremace evropského práva nad vnitrostátním
čeká dříve nebo později, tomu
neuhneme. Jinak se dostaneme do velmi vážných
potíží, právních, politických,
ekonomických, prestižních, diplomatických
a jiných. Když velice stručně dám
přehled toho, co v oblasti životního prostředí
dnes například je v západní Evropě
nebo budoucí jednotné Evropě běžné,
jsou to např. věci, o nichž my, bohužel,
nemáme ještě ani tušení v naší
právní úpravě. To jsou ekoznámky,
to jsou ambudsmani pro životní prostředí
na ústřední i místní úrovni,
to jsou referenda k otázkám životního
prostředí místní i celostátní,
je to široká mezinárodní spolupráce
a z toho vyplývající značné
nároky na financování. Ale je to především
nejen zakotvené, ale i realizované právo
na informace, je to stanovení emisních a imisních
limitů nejen v liteře, ale i v realitě, a
je to především ten tolikrát už
zde zmiňovaný Environmental Impact Assessment. Bez
toho se neobejdeme.
V zákoně, který projednáváme,
máme některé věci, které evropské
zákonodárství nezná. Všimněte
si, že v našem zákoně je deset zákonných
definic - jestli jsem dobře počítal - deseti
různých termínů, jako je ekosystém,
ekologická stabilita, únosné zatížení,
trvale udržitelný rozvoj apod. Jako jurista mám
o těchto definicích velice vážné
pochyby. To nejsou zákonné definice prakticky aplikovatelné,
to jsou víceméně vědecká vymezení
a jako taková otevřená vždy debatě,
diskusi, zpochybňování, popírání
atd.
Nevím, zda toto je nutné v zákoně.
Bude-li to tam, budiž, nebude-li to tam, vůbec nic
se nestane. Ani onen jednotný evropský akt vůbec
nedefinuje klíčový pojem životního
prostředí. Ale my tam bohužel nemáme
klíčovou problematiku EIA.
Moje povídání vyúsťuje v jeden
návrh a prosím, abyste vzali na vědomí,
že ho předkládám ne jako poslanec určité
politické strany, ale jako jurista. To je návrh,
který zde přednesl poslanec Soukup. Domnívám
se, že zákon by velice utrpěl, kdyby tento
návrh při jeho přijímání
nebyl pozitivně zhodnocen, že by se ten zákon
- ať nám říkají navrhovatelé
cokoli - stal v podstatě bezzubým, i když je
vždy nějaká cesta, jak to reparovat.
Dívejme se na zákon nejen jako na způsob
účtování s minulostí, což
považuji za nezbytné, ale především
jako zákon o naší a snad už evropské
budoucnosti. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem Zdenkovi Masopustovi. Ďalej sa
prihlásil do rozpravy pán poslanec Vladimír
Mikan. Udeľujem mu slovo. Ako posledná prihlásená
je pani poslankyňa Kaplanová, ktorá sa pripraví
do rozpravy.