Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Tieto výbory vám predkladajú
návrh uznesenia, tlač 1062 a poverili prednesením
spravodajských správ poslanca Ivana Ryndu a Jozefa
Zlochu. Prosím spravodajcu výborov Snemovne ľudu
pána poslanca Ivana Ryndu, predsedu výboru pre životné
prostredie Snemovne ľudu, aby predniesol spravodajskú
správu.
Poslanec SL I. Rynda: Vážený pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, ve
struktuře zákonů, které se týkají
životního prostředí, zaujímá
po ústavě a její - jak doufám - ekologické
hlavě, kterou snad přijmeme, základní
zákon o životním prostředí zásadní
místo. Po něm by měly následovat zákony,
kterým zpravidla říkáváme složkové,
které upravují normy v oblasti ovzduší,
vody, odpadů a dalších oblastí životního
prostředí.
Tato koncepce nebo tato struktura je ve vyspělých
zemích obvyklá a my se chystáme naším
návrhem zákona, který snad dnešního
dne ve Federálním shromáždění
přijmeme, přispět. Zákon o životním
prostředí by měl plnit dvě základní
funkce: Definovat základní pojmosloví a stanovit
základní práva a povinnosti občanů
i organizací v oblasti životního prostředí.
Hned úvodem je nutné říci, že
zákon může být chartou, jakousi listinou
životního prostředí, anebo může
mít charakter detailní propracované právní
normy. Musím zde říci, že obě
verze mají své výhody i nevýhody.
Výhodou oné charty nebo listiny je její snadná
srozumitelnost pro nejširší veřejnost,
je to funkce edukativní, funkce výchovná,
která umožňuje i laikovi pochopit základní
principy ochrany životního prostředí.
Výhodou oné propracované právní
normy je, myslím, dvojí efekt. Efekt ryze praktický
- propracovaná a detailní právní norma
může a má mít okamžitý účinek
na aplikace v oblasti životního prostředí
v praxi, druhým efektem je efekt legislativního
tlaku na veškeré další přijímané
právní normy, které se nějakým
způsobem životního prostředí
týkají.
V rámci své zpravodajské činnosti
jsem se pokusil seznámit co nejblíže s normami
obvyklými v evropských vyspělých státech
a dospěl jsem jednoznačně k závěru,
že obvyklý je druhý postup nebo druhá
podoba normy.
Pravda je, že zde situaci poněkud komplikuje naše
státoprávní uspořádání
v jeho současné podobě. Proto také
není možno řešit problematiku do nejdetailnější
podoby v zákoně federálním. A zde
vás musím informovat, že Česká
národní rada má již připraven
spoluprací s ministerstvem životního prostředí
detailní návrh svého republikového
zákona o životním prostředí.
Nyní několik slov k historii přípravy
tohoto zákona. Zákon o životním prostředí
je vlastně v Československu připravován
již od roku 1988 řadou odborníků, organizací,
skupin i jednotlivců, v průběhu jeho projednávání,
počínaje expertními poradami nad zásadami,
přes expertní porady o první verzi paragrafového
znění, až po dvojí jednání
gesčních výborů, jak mě zde
zastoupil kolega Huml v roli improvizovaného zpravodaje,
měly výbory pro životní prostředí,
stejně jako odborníci, k dispozici nejméně
čtyři zásadní verze zákona
zpracované různými organizacemi relativně
nezávisle na sobě.
Musím tedy říci, že jsme s problematikou
seznámeni, myslím velmi detailně. Musím
zde konstatovat, že v legislativním plánu nebyl
zařazen zákon o životním prostředí
na konec minulého roku, ale v legislativním plánu
byl zařazen na květnové zasedání
pléna. Tento termín se nepodařilo splnit,
především proto, že zákon byl připravován
s velkou péčí a byl velmi podrobně
diskutován jak s ministerstvem životního prostředí
České republiky, tak se Slovenskou komisí
pro životní prostředí, která
k němu měla velmi podstatné připomínky.
Z tohoto důvodu také iniciativní skupina
poslanců 15. května t.r. podala iniciativní
návrh zákona, který vycházel z jedné
podoby tehdejšího vládního návrhu
zákona, respektive toho návrhu zákona, jak
byl připravován na půdě Federálního
výboru pro životní prostředí.
Poté byl zákon projednáván běžným
způsobem celkem ve 20 institucích Slovenské
i České národní rady, ve výborech
Federálního shromáždění,
samozřejmě, že se k němu vyjádřila
i Slovenská komise pro životní prostředí
a ministerstvo životního prostředí,
dále Federální výbor životního
prostředí a federální vláda.
Je to tedy celkem 20 orgánů. Z těchto 20
orgánů, jak už zde bylo řečeno,
čtyři návrh zákona neschválily.
Jedná se o výbor pro obchodní a cestovní
ruch České národní rady a o tři
výbory Slovenské národní rady. Souhlas
s nevelkými připomínkami s návrhem
skupiny poslanců vyjádřily tři výbory
Slovenské národní rady a tři výbory
Federálního shromáždění
- výbor pro plán a rozpočet, výbor
zahraniční a výbor hospodářský.
V České národní radě se vyjadřovaly
k návrhu zákona vedle zmíněného
výboru pro obchod a cestovní ruch výbory
ústavně právní, výbor pro životní
prostředí a urbanismus a výbor církevní
a humanitární.
Z České národní rady máme k
dispozici souhrnné stanovisko, které je zvykem v
České národní radě vypracovávat
a v něm se dva výbory přiklonily ve společném
usnesení k názoru výboru, který byl
v České národní radě gesčním
výborem, což byl přirozeně výbor
pro životní prostředí.
Ve Federálním shromáždění
měly zásadní připomínky výbory
sociální a kulturní, branně bezpečnostní
a výbor ústavně právní. Tyto
připomínky byly do návrhu zákona v
drtivé většině případů
zařazeny.
Domnívám se, že k jeho prospěchu, a
mohu vám poctivě tyto připomínky,
tak jak jsou zapracované v podobě tisku 1062, doporučit
ke schválení. Týká se to zejména
přehlednějšího členění
návrhu zákona, kterého jsme ve výborech
dosáhli oproti původnímu tisku 921, a proto
bych vás po technické stránce prosil, abychom
v dalším jednání jednali pouze o podobě
tisku 1062, protože řada paragrafů je přečíslována,
některé odstavce jsou umístěny jinam.
Velmi nám proto usnadníte práci, přestože
máte zřejmě své poznámky k
původnímu tisku. Budeme-li se orientovat podle podoby
tisku 1062, v tomto tisku také naleznete kurzívou
zohledněné ty změny a doplňky, které
byly gesčními výbory přijaty. K nezohledněným
připomínkám zásadního charakteru
náleží tři. Týkaly se sankcí,
dále povinnosti informovat veřejnost o stavu životního
prostředí a konečně problematiky,
která zde již byla také zmiňována,
problematiky hodnocení vlivu činnosti na životní
prostředí, známé obecně jako
Environmental Impact Assessment.
S kolegou předsedou výboru pro životní
prostředí Sněmovny národů panem
Stankem jsme využili - myslím - ku prospěchu
věci § 45 odst. 5 jednacího řádu
Federálního shromáždění
a svolali jsme zástupce všech výborů,
jejichž připomínky nebyly v plné míře
do textu zákona gesčními výbory začleněny.
Na tomto jednání se nám podařilo věcně
zdůvodnit veškeré nezapracované připomínky
až na tyto tři. Pokládejte tedy, prosím,
text 1062 za výbory až na tyto tři zásadní
připomínky přijatý.
Jako zpravodaj považuji za zásadní meritorní
rozdíl nebo nejdůležitější
připomínku v poslanecké podobě zákona
problematiku Environmental Impact Assessment. Zde musím
konstatovat, že z dvaceti orgánů, které
měly možnost se k návrhu zákona vyjádřit,
čtyři vyslovily nesouhlas s poslaneckým návrhem
zákona, šest s drobnými připomínkami
souhlasilo a zbylých devět orgánů
projevilo vůli problematiku Environmental Impact Assessment
do návrhu zákona začlenit. Tyto orgány
měly k dispozici stanovisko Federálního výboru
pro životní prostředí, ze kterého
při svých návrzích vycházely.
Gesční výbory pak rozhodly na svém
zasedání 27.listopadu takto: ve Sněmovně
národů hlasovalo pro začlenění
EIA do zákona pět poslanců, devět
hlasovalo proti, dva se zdrželi hlasování,
ve Sněmovně lidu byl výsledek hlasování
- pět pro, tři proti, tři poslanci se hlasování
zdrželi.
Závěrem pokládám za svou povinnost
poděkovat za velmi účinnou několikaletou
práci všem těm, kteří se na dnešní
podobě zákona svými připomínkami,
ochranářskou iniciativou i jinak podíleli.
Zákon v podobě tisku 1062 odpovídá
základním principům vyspělých
zemí, a proto v situaci, ve které Česká
a Slovenská Federativní Republika v oblasti životního
prostředí nyní je, je nesmírně
potřebný. Proto jménem výboru pro
životní prostředí doporučuji
po projednání a eventuálním doplnění
návrhu zákona jeho přijetí. Děkuji
vám za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem kolegovi Ivanovi Ryndovi za spravodajskú
správu. Teraz má slovo spoločný spravodajca
výborov Snemovne národov, pán poslanec Jozef
Zlocha.
Společný zpravodaj výborů SN J. Zlocha:
Vážený pán predsedajúci, vážené
pani poslankyne a páni poslanci, dovoľte, aby som
aj ja povedal niekoľko slov k tomuto veľmi dôležitému
návrhu zákona, ktorý sa priamo týka
životného prostredia. Bolo toho už povedané
veľa, prakticky celá genéza vývoja tohto
návrhu zákona. Chcel by som sa vyjadriť k stanoviskám
Českého ministerstva pre životné prostredie,
Slovenskej komisie pre životné prostredie a federálnej
vlády. Ministerstvo životného prostredia Českej
republiky zo dňa 31. októbra 1991: Z obsahového
hľadiska je poslanecký návrh prijateľný.
Je však žiaduce doplniť ho o časť týkajúcej
sa zásadnej právnej úpravy posudzovania vplyvu
činnosti na životné prostredie, vrátane
vplyvu presahujúceho hranice štátu. Chcel by
som však podotknúť, že Česká
národná rada už vypracovala svoj návrh
zákona o hodnotení vplyvu stavieb, činností,
koncepcií a výrobkov na životné prostredie.
Slovenská komisia pre životné prostredie, v
stanovisku zo dňa 16. novembra 1991, doporučuje
jednoznačne prijať poslanecký návrh
bez zapracovania EIA. Uplatnenie princípu EIA, teda hodnotenia
vplyvu činnosti je dôležité, avšak
veľmi zložité a pritom bude mať veľké
ekonomické dopady práve na jednotlivé republiky,
teda na Českú republiku a Slovenskú republiku.
Preto bude treba túto problematiku detailne prehodnotiť,
preskúmať hľadiská kompetencií
republík a federácie, aby sme sa nedostali znovu
do podrobných sporov, ako to bolo pri návrhu zákona
o hospodárení s odpadmi a o ovzduší.
Zo stanoviska Úradu vlády ČSFR zo dňa
11. novembra 1991 považuje za potrebné uviesť
nasledujúce: Federálny výbor pre životné
prostredie nemá k poslaneckému návrhu zákona
zásadné pripomienky, navrhuje však určité
doplnenie, vyplývajúce z nového znenia vládneho
návrhu, ktorý bol na programe federálnej
vlády 3. októbra 1991. Ďalej navrhujem doplnenie
textu zákona o hodnotenie vplyvu činností
na životné prostredie. Hovoria, že poslanecký
návrh budú podporovať, keď však podpora
bude viazaná na premietnutie zmien a doplnkov uvedených
v prílohe. Jedná sa o doplnky a zmeny k samotnému
paragrafovanému zneniu, ďalej posudzovanie vplyvu
činností na životné prostredie a posudzovanie
vplyvu činností a ich dôsledkov na životné
prostredie presahujúce štátne hranice a sankcie
za poškodzovanie životného prostredia. Tiež
vyžadujú správy o stave životného
prostredia.
V závere však uvádzajú, že keď
nebude EIA zahrnutá do poslaneckého návrhu
zákona, musí byť obsiahnutá aspoň
v novele zákona o územnom plánovaní
a stavebnom poriadku.
Výbory pre životné prostredie Snemovne ľudu
a Snemovne národov v zmysle § 39 ods. 4 zákona
54/1991 Zb. o Rokovacom poriadku Federálneho zhromaždenia
po prejednaní návrhu zákona a po zvážení
stanovísk vlády ČSFR, Českej národnej
rady a Slovenskej národnej rady, odporúčajú
predložený návrh zákona - tlač
921 -v znení uvedenom v prílohe - tlač 962
- Snemovni ľudu a Snemovni národov schváliť.
Zmeny proti pôvodnému návrhu, predstavujúce
prijatie pozmeňujúcich návrhov výborov
Federálneho zhromaždenia, Českej národnej
rady a Slovenskej národnej rady, sú v tlači
1062 uvedené iným typom písma a sú
podčiarknuté. V preambule, v prvom odseku máme
dva varianty: Variant b) je pozmeňujúcim návrhom
poslanca Mornára z výboru pre životné
prostredie. Pri hlasovaní v garančnom výbore
však nedostal jednoznačnú podporu, vo výboroch
v Snemovni ľudu nebol prijatý, vo výbore Snemovne
národov prijatý bol, preto budeme musieť sami
rozhodnúť hlasovaním, ktorú časť
si vyberieme.
V časti Základné pojmy došlo k výmene
poradia paragrafov a k rozdeleniu § 8 na dve časti.
Posledné znenie § 8: Znečisťovanie a poškodzovanie
životného prostredia. § 9 - ochrana životného
prostredia.
Ďalej bol upravený obsah paragrafov v častiach
Zásady ochrany životného prostredia, ako aj
Práva, povinnosti a zodpovednosť za porušenie
povinností pri ochrane životného prostredia.
Bolo upravené aj zaradenie odsekov v ďalších
častiach. Jedná sa o zásady ochrany životného
prostredia a práva a povinnosti a zodpovednosť za
porušenie povinností, podľa požiadaviek
niektorých výborov zo Slovenskej národnej
rady a federálneho zhromaždenia.
Tým sa návrh zákona stal právne čistejší,
jednoznačnejší a zrozumiteľnejší
a hlavne použiteľnejší.
Určité nejasnosti legislatívneho rázu
vznikli pri prejednávaní § 17 v časti
Zodpovednosť za porušenie povinnosti pri ochrane životného
prostredia - v tlači 1062 je to § 19. Garančné
výbory odporúčajú ponechať odsek
1, odsek 2 a 3 vypustiť a nahradiť ich novými,
lepšie povedané novo formulovanými odsekmi
2, 3, 4 a 5, ktoré sú uvedené v materiáloch,
ktoré ste dostali na stoly. Časť Ekonomické
nástroje - § 21 a 22 v tlači 921 - sa nemenia,
to samé je možné povedať aj o časti
Ustavenia prechodné a záverečné. Táto
časť sa tiež nemení.
V poslednom paragrafe sa mení dátum. Účinnosť
zákona je daná dátumom 1. 7. 1991 sa mení
na slová dňom vyhlásenia.
Je pochopiteľné, že časť pozmeňujúcich
návrhov neboli predkadateľmi ani garančnými
výbormi prijaté, boli to návrhy, ktoré
nezapadali do koncepcie návrhu zákona, nezodpovedali
jeho filozofii, nevyjasňovali pojmy, skôr ich skresľovali
alebo zahmlili. Ako bolo konštatované, tieto pozmeňujúce
návrhy boli so zástupcami príslušných
výborov prejednané dňa 28. 11. 1991.
Na záver by som chcel konštatovať, že ja,
ako spravodajca za Snemovňu národov, odporúčam
prijatie návrhu zákona tak, ako je to uvedené
v tlači 1062, bez výraznejších zmien.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Zlochovi a zahajujem
rozpravu. Do rozpravy sú prihlásení: pán
poslanec Soukup, Měrák, Vincze, Savčinský,
pani poslankyňa Čejková, Jégl, Blažek
a Gandalovič. Poradie poslancov - poslanci sú zaradení
do rozpravy tak, ako to prikazuje Rokovací poriadok, to
znamená, že na prvom mieste sú tí poslanci,
ktorí zastupujú výbory, kde neboli prijaté
ich stanoviská, to je v tomto prípade pán
poslanec Soukup, a myslím, pán poslanec Šamalík,
že váš návrh je tiež tohto druhu,
resp. vaše vystúpenie je tiež tohto druhu, takže
pán poslanec Soukup a Šamalík majú prednosť
a to z toho titulu, že tak hovorí § 45 ods. 5
zákona o rokovacom poriadku, potom sú zástupcovia
dvoch poslaneckých klubov, ktorí sa prihlásili
a potom ostatní, podľa poradia, ako som prihlášky
dostal. Takže slovo má pán poslanec Soukup.
Poslanec SL J. Soukup: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, byl jsem pověřen
brannými a bezpečnostními výbory Sněmovny
lidu a Sněmovny národů, abych sněmovnám
prezentoval jejich stanovisko.
Při projednávání zákona o životním
prostředí jsme podali poměrně rozsáhlý
soubor pozměňovacích návrhů,
který byl zpracován jednak v konkrétní
paragrafované znění, jednak v podobě
těchto nových paragrafů, inkorporovaných
do původního poslaneckého iniciativního
návrhu.
Branně bezpečnostní výbory svým
usnesením požádaly gesční výbory
pro životní prostředí o zpracování
těchto návrhů a o jejich zohlednění
v konečné zpravodajské zprávě.
Po gesčním projednávání řada
dílčích pozměňovacích
návrhů byla k oboustranné spokojenosti přijata,
ale rozešli jsme se především v zásadní
věci - a to je již zmíněné hodnocení
vlivu činností na životní prostředí.
V čem se shodujeme a v čem se rozcházíme?
Všichni se shodujeme v tom, že hodnocení vlivu
činností na životní prostředí
musí být do našeho právního řádu
zavedeno. Rozcházíme se pouze v době, kdy
by se tak mělo stát. Jak jsme slyšeli z úst
předkladatele, předkladatelským stanoviskem
je návrh, aby tato problematika byla zapracována
do samostatného zákona, který bude Federálnímu
shromáždění předložen.
Při závěrečném projednávání
ve výborech pro životní prostředí
branně bezpečnostní výbory s tímto
stanoviskem vyjádřily nesouhlas a to ze dvou důvodů.
Za prvé proto, že v návalu práce, který
Federální shromáždění
v krátícím se zbytku volebního období
očekává, je vysoce pravděpodobné,
pokud takový zákon FS bude předložen,
že bychom se k jeho projednání a schválení
nemuseli do konce volebního období dostat. Toho
času máme velice málo.
Druhým důvodem je výrazná obava z
nebezpečí z prodlení. Hodnocení vlivu
činností na životní prostředí,
mimo jiné, pokud nebude v našem právním
řádu zakotveno, bude mít výrazné
negativní dopady na ekonomickou transformaci, na velkou
privatizaci i na některé právní důsledky.
Pro zopakování mi dovolte podotknout, že tato
tematika hodnocení vlivu činností je předmětem
konvence Evropské hospodářské komise,
která byla přijata 28. února 1991 a ke které
ČSFR přistoupila 29. srpna t.r.
Hodnocení vlivu činností probíhá
ve dvou režimech. Jeden je režim vnitrostátní,
jehož praktické naplnění bude záležet
na úpravě republikovými zákony, tudíž
nijak nezasahuje do kompetenčních sporů,
a zde opravdu nemůže zákon začít
působit ještě v době, kdy tyto republikové
zákonné normy nebudou přijaty.
Druhým režimem je působení hodnocení
vlivů činností, které přesahují
státní hranice a v tomto případě
je vysoce nutné, aby tato zákonná úprava
byla přijata co nejdříve. Protože nejen
my, ale i okolní státy přistoupily ke konvenci,
která zohledňuje hodnocení vlivu činností
na životní prostředí, může
se stát, že pokud takovouto zákonnou normu
v našem právním řádu mít
nebudeme, potom znečišťování životního
prostředí, které je přenášeno
přes naše hranice zvenčí, od sousedů,
proti takovémuto znečišťování
se nebudeme moci zákonnou normou bránit. Naproti
tomu naše podniky, které se takovéhoto znečišťování
dopouštějí přenesením škodlivých
látek na území jiných států,
k dodržení zmíněné konvence budou
přinuceny.
Z toho vyplývá, že neexistence právní
úpravy je z ekologických důvodů vysoce
nepříznivá. Důvody ekonomické
spočívají především v
tom, že jak všichni víme, tak ekologické
technologie patří k nejvyspělejším
odvětvím. Je tomu tak právě proto,
že jsou podrobeny přísným normám,
se kterými se musí vypořádat. Pokud
nebudeme mít v právním řádu
ustanovení, která takovéto normy stanoví
a nahradí, těmito normami právě je
hodnocení vlivu činností na životní
prostředí, může se stát, že
v krátké době náš trh bude zaplaven
ekologickými technologiemi, které jinde ve světě
právě pro svoji zastaralost již nemají
uplatnění a v době, kdy přistoupíme
k evropské konvenci, tak tyto technologie budeme muset
za nemalých nákladů nahrazovat.
Třetím argumentem právním je, že
se nám může stát, až v rámci
evropské integrace konečně přijmeme
zákony odpovídající evropské
konvenci o hodnocení vlivu činností na životní
prostředí, že budeme v časovém
stresu pracně přijímat zákonné
normy, které odpovídají evropské legislativě
a že nyní propaseme příležitost
učinit tak již teď, když tento návrh
je způsobem evropské legislativě odpovídajícím
připraven.
Dovolte mi, abych krátce zdůvodnil ty tři
pozměňovací návrhy, které podávám.
Pokud vás mohu poprosit, dostali jste je všichni v
písemném textu, máte je před sebou,
s nadpisem pozměňovací návrhy k tisku
921 a 1062, takže byste v nich mohli listovat se mnou.
Prvním pozměňovacím návrhem
je doplnit nový paragraf za § 14.
Jedná se o právo poskytování ekologických
informací. K tomuto návrhu nás vede špatný
stav životního prostředí v České
a Slovenské Federativní republice, nedostatečně
zabezpečený provoz zdrojů znečišťování
a v neposlední řadě neodpovědné
chování řady subjektů, které
vyžaduje, aby každý občan státu
byl pravdivě, včas a aktuálně o tomto
stavu informován.
Poslední nedorozumění okolo rozsahu údajů,
které mohou respektive mají být utajovány,
vyžadují, aby zákon v návaznosti na
Listinu základních práv a svobod jasně
stanovil, na jaký rozsah informací má občan
právo. Současně je navrhováno,aby
zákon stanovil, že jen zvláštní
předpis, to znamená zákon Federálního
shromáždění nebo zákony národních
rad mohou stanovit, kdy může být rozsah informací
omezen, respektive kdy může příslušný
orgán nebo provozovatel poskytnutí informace odmítnout.
Ten vlastní text kvůli úspoře času
číst nebudu, protože ho máte všichni
před sebou.
Druhým pozměňujícím návrhem
je doplnění ustanovení o sankcích.
Jedná se o nový paragraf, který by se vkládal
za paragraf 19. Jsme si vědomi toho, že zákon
o životním prostředí je zákon
rámcový, zákon zastřešující,
a že k jeho realizaci bude potřeba republikových
zákonných norem - proto, aby mohl ve vnitrostátním
režimu fungovat. Nicméně jsme přesvědčeni,
že v tomto zákonu je potřeba v zájmu
ochrany životního prostředí stanovit
sankce za porušování těch povinností,
které zákon stanoví.
Dovolte mi připomenout rozdíl mezi náhradami,
které jsou v poslaneckém návrhu již
obsaženy a sankcemi. V podobě sankcí jde o
institut, který ztěžuje možnost zakalkulovat
výdaje na úhrady za způsobenou ekologickou
újmu do provozních nákladů. Sankce,
domnívám se, jsou nezbytným institutem, který
zajistí účinnost zákona o životním
prostředí a ochranu životního prostředí.
Navrhuje se, aby každému, kdo poškozuje životní
prostředí nebo způsobil ekologickou újmu,
byla uložena pokuta až do výše l miliónu
korun - samozřejmě vedle povinností, které
vyplývají z § 19. Zákon dále
požaduje, aby právnická osoba nebo fyzická
osoba pokud zjistí, že hrozí ohrožení
životního prostředí nebo že k němu
již došlo, neprodleně ohlásila tyto skutečnosti
orgánu státní správy. Navrhuje se
dále, aby nerespektování této povinnosti
ze strany podnikatelských subjektů bylo sankcionováno
až do výše 500 tisíc korun. Text návrhu
máte opět před sebou.
Posledním pozměňujícím návrhem
k tisku 1062 je vypustit z § 16 odst. 2 a 3 označení
odstavce 1 a místo těchto ustanovení, která
se sice týkají hodnocení vlivu činností
na životní prostředí, ale velice okrajově
a rámcově, tak tato ustanovení nahradit novými
paragrafy 19 až 25. Opět vás prosím
o pozorné přečtení navrhovaného
znění.
O konvenci, která zohlednila hodnocení činnosti
na vliv životního prostředí jsem hovořil.
Závěrem si dovolím poznamenat, že tyto
navrhované úpravy v žádném případě
neohrozí význam a funkci původního
poslaneckého návrhu, že i zohlední časovou
tíseň, ve které se nalézáme
a že není jiný důvod, krom příčin
legislativně kosmetických odkládat řešení
na pozdější dobu. Naopak, dovedu si představit
výrazná rizika, která by toto odložení
mohla způsobit. Děkuji vám za pozornost.
(Potlesk.)