Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ja si myslím, že táto požiadavka bola v tomto prípade dodržaná.

Budeme hlasovať. Upozorňujem vás, že každá snemovňa hlasuje o svojich overovateľoch. Nie sú k tomu žiadne námietky, takže budú hlasovať obe snemovne naraz.

(Hlasuje se - 15.20 hodin.)

Kto súhlasí s navrhovanými overovateľmi, nech zdvihne ruku a stlačí tlačidlo.

(SN 80, SL 86) Snemovňa národov osemdesiat, Snemovňa ľudu osemdesiatšesť.

Kto je proti? (SN 7, SL 1) Snemovňa národov sedem, Snemovňa ľudu jeden.

Kto sa zdržal hlasovania? (SN 4, SL 3) Snemovňa národov štyri, Snemovňa ľudu tri. Ďakujem.

Šesť poslancov Snemovne národov a traja poslanci Snemovne ľudu nehlasovali. Konštatujem, že overovatelia zápisu boli zvolení v súlade s § 16 ods. 1, druhá veta Zákona o rokovacom poriadku Federálneho zhromaždenia.

(Poznámka redakce: usnesení SN č.392, SL č. 371)

Vážené Federálne zhromaždenia, podľa schváleného programu prejednáme teraz

Vládny návrh, ktorým sa predkladá Federálnemu zhromaždeniu ČSFR k vysloveniu súhlasu Rámcová dohoda o finančnej spolupráci medzi ČSFR a Európskou investičnou bankou, podpísaná v Prahe dňa 16. 7. 1991 (tlač 962)

Vládny návrh odôvodní podpredseda vlády a minister financií ČSFR, Václav Klaus. Prosím, aby sa ujal slova.

Místopředseda vlády ČSFR V. Klaus: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, dovolte mi stručný úvod k rámcové dohodě (zdůrazňuji slovo rámcové) o finanční spolupráci mezi ČSFR a Evropskou investiční bankou. Nejde tedy o dohodu o konkrétní úvěrové a finanční pomoci či spolupráci.

Předkládaná rámcová dohoda o finanční spolupráci mezi ČSFR a Evropskou investiční bankou je výsledkem řady jednání této banky v československých institucích. Evropská investiční banka je autonomní institucí v rámci Evropských společenství a je vlastněna členskými zeměmi Evropských společenství. Pro vaši informaci mohu říci, že mezi 42 zeměmi, které podepsaly dohodu o Evropské bance pro rekonstrukci a rozvoj (tj. o Londýnské bance, kterou jste vy též schvalovali) byla členem také právě tato Evropská investiční banka. Je to tedy velmi svérázná autonomnost, která v rámci Evropských společenství existuje.

Činnost této banky byla až dosud zaměřena výlučně na členské země Evropských společenství a spolu se Světovou bankou tato banka představuje největší úvěrovou instituci na světě.

Na základě návrhu komise Evropských společenství a rozhodnutí Rady Evropských společenství byla tato banka vyzvána, aby svou úvěrovou pomoc, poskytovanou od roku 1989 Polsku a Maďarsku, rozšířila i na další země Střední a Východní Evropy. Byl vytvořen rámec 700 miliónů ECU na období 1991 až 1992, aby byly prostředky použity také pro úvěry Československu, Bulharsku a Rumunsku, tedy dalším třem bývalým komunistickým zemím. Právě tato rámcová dohoda představuje rámec možnosti, jak vůbec tuto spolupráci organizovat a využívat. Představuje smluvně právní základ pro poskytování úvěrů jak Československu jako takovému, tak československým ekonomickým subjektům ze strany Evropské investiční banky na zcela konkrétní investiční projekty. Dohoda také stanoví základní podmínky a podmínky poskytování těchto úvěrů.

V prvních dvou letech se předpokládá, že se tato úvěrová pomoc Evropské investiční banky soustředí u nás na oblast energetiky, dopravy a telekomunikací. Pro každý jednotlivý projekt budou muset být uzavřeny dvě dohody - vlastní dohoda o půjčce s konkrétním československým podnikem a pak ještě dohoda o vládní garanci mezi touto bankou a vládou ČSFR.

Vzhledem k tomu, že se jedná o nejkvalitnější úvěrovou investici světa, jsou úvěry pro nás výhodné. V závislosti na konkrétním projektu se úvěr poskytuje v rozmezí na 10 až 12 let u průmyslových projektů a ještě déle, na 12 až 15 let u projektů v oblasti infrastruktury.

Vzhledem k ustanovení článku 10 této rámcové dohody, podle něhož všechny spory z dohod o půjčce a o garanci budou podléhat jurisdikci Soudního dvora Evropských společenství, musí být předložena rámcová dohoda před ratifikací prezidentem ČSFR vám, Federálnímu shromáždění, k vyslovení souhlasu. Toto tímto vláda činí. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem podpredsedovi vlády. Vládny návrh prejednali výbory pre plán a rozpočet, ústavnoprávne výbory, hospodárske výbory, zahraničné výbory oboch snemovní. Spracovaním súhrnného stanoviska boli poverené výbory pre plán a rozpočet.

Prosím poslanca Jaromíra Piskořa, aby predniesol spravodajskú správu za výbory Snemovne ľudu. (Poslanec Piskoř nepřichází.) Pán poslanec Piskoř sa nenachádza v sále. Spravodajskú správu za výbory Snemovne národov prednesie poslanec Krištofík.

Společný zpravodaj výborů SN Š. Krištofík: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, vládny návrh, ktorým sa predkladá Federálnemu zhromaždeniu ČSFR ku schváleniu Rámcová dohoda o finančnej spolupráci medzi ČSFR a Európskou investičnou bankou bol prejednaný vo výboroch hospodárskych, ústavnoprávnych a vo výboroch pre plán a rozpočet oboch snemovní. Uvedené výbory vyslovili súhlas s predkladanou dohodou a nepredložili žiadne návrhy k doplneniu alebo ku zmene dohody.

K dohode sa bez pripomienok súhlasne vyjadrila Slovenská národná rada. Česká národná rada sa k dohode nevyjadrila, ale prehľad podaných projektov svedčí o veľkom záujme českej podnikateľskej sfére k dohode.

Dohoda je podmienená súhlasom Federálneho zhromaždenia ČSFR, podľa článku 10 tejto dohody. Všetky prípadné spory z dohody o pôžičkách a garanciách budú podliehať jurisdikcii Súdneho dvora Európskych spoločenstiev.

Vzhľadom k potrebe zahraničného kapitálu (pre oživenie našej ekonomiky ) pri dobrom predpoklade je možné touto dohodou zvýšiť súčasný aktívny kapitál do nášho hospodárstva a to pri priaznivej úrokovej miere, čo skutočne nie je zanedbateľné, vzhľadom k možnosti aplikácie moderných investičných projektov pomocou pôžičiek Európskej investičnej banky do našej ekonomiky a vzhľadom k predpokladanej celkovej účinnosti tejto dohody odporúčam Federálnemu zhromaždeniu Rámcovú dohodu schváliť.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Krištofíkovi za prednesenie spravodajskej správy za výbory Snemovne národov. Poslanec Piskořík sa ešte nedostavil. Je prítomný? (Hlas ze sálu: Letadlo z Ostravy nepřiletelo.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Pán predseda, alebo podpredseda výboru pre plán a rozpočet prosím vás, aby ste určili toho, kto prednesie spravodajskú správu za výbory Snemovne ľudu. Minulý týždeň predseda výboru nebol prítomný, takže nie je informovaný. Pán kolega Šilhán nie je prítomný. Pán predseda, prosím, aby ste urýchlene vyriešili tento problém. Pokiaľ sa stotožní so stanoviskom, ktoré predniesol spravodajca Snemovne národov, tak je to možné, ale mal by tak formálne urobiť.

Pán poslanec Ježek má slovo za výbory Snemovne ľudu.

Poslanec SL K. Ježek: Vážené Federální shromáždění, dovolte mi, abych zachránil poněkud prekérní situaci. Dohoda, tak jak byla vládou předložena ke schválení, byla výbory doporučena - jak výbory Sněmovny lidu, tak výbory Sněmovny národů. Na dohodě v podstatě nelze nic dalšího změnit. Je výhodná pro nás vzhledem k poměrně nízké úrokové sazbě, a proto za výbory pro plán a rozpočet Sněmovny lidu tuto smlouvu doporučuji ke schválení.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Vypočuli ste si stanovisko obidvoch spravodajcov. Môžeme otvoriť rozpravu. Kto sa chce vyjadriť k tejto Rámcovej dohode? Chce niekto vystúpiť v rozprave? Nikto sa nehlási. Môžeme pristúpiť k hlasovaniu.

Prosím poslancov Federálneho zhromaždenia, aby sa dostavili k hlasovaniu. Prosím poslancov, aby prišli vyjadriť svoj názor na Rámcovú dohodu o finančnej situácii medzi Českou a Slovenskou Federatívnou republikou a Európskou investičnou bankou. Stále ešte nie sme uznášaniaschopní.

Prosím poslancov, aby sa dostavili k hlasovaniu. Snemovňa ľudu je uznášaniaschopná. Prosím poslancov Snemovne národov, aby prišli hlasovať. Môžeme pristúpiť.

Prosím pracovníkov Kancelárie, aby upozornili poslancov v jedálni, že hlasujeme.

(Hlasuje se - 15.37 hodin.)

Opakujem, že hlasujeme o schvaľovacom uznesení, ktoré máte uvedené v tlači 962, ktoré znie, že Federálne zhromaždenie Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky súhlasí s Rámcovou dohodou o finančnej situácii medzi Českou a Slovenskou Federatívnou Republikou a Európskou investičnou bankou, podpísanou v Prahe dňa 16. 7. 1991.

Snemovne sú uznášaniaschopné. Prosím o hlasovanie poslancov Snemovne ľudu a Snemovne národov. Hlasujeme naraz. Kto súhlasí s týmto schvaľovacím uznesením, nech zdvihne ruku a stlačí tlačidlo.

(SN 81, SL 83) Snemovňa národov osemdesiatjeden, Snemovňa ľudu osemdesiattri.

Kto je proti? (SN 0, SL 0) Snemovňa národov nikto, Snemovňa ľudu nikto.

Kto sa zdržal hlasovania? (SN 2, SL 5) Snemovňa národov dva, Snemovňa ľudu päť. Ďakujem.

Hlasovali všetci prítomní poslanci.

Vzhľadom k súhlasnému uzneseniu obidvoch snemovní konštatujem, že Federálne zhromaždenie Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky súhlasí s Rámcovou dohodou o finančnej situácii medzi Českou a Slovenskou Federatívnou Republikou a Európskou investičnou bankou tak, ako bola podpísaná v Prahe 16. 7. 1991.

Ďakujem ministrovi Klausovi, podpredsedovi federálnej vlády. Ďakujem obom spravodajcom.

(Poznámka redakce: usnesení FS č.231, SL č.372, SN č. 393)

Teraz máme na programe:

Návrh zákona o životnom prostredí, tlač 921 a Návrh uznesenia Snemovne ľudu a Snemovne národov, tlač 1062.

Za iniciatívnu skupinu návrh odôvodní poslanec Ondřej Huml. Prosím, aby sa ujal slova.

Poslanec SL O. Huml: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jsem rád, že se mi dostalo té cti, že mohu tady dnes před vámi jménem iniciativní skupiny poslanců předložit návrh zákona o životním prostředí.

Chtěl bych hned úvodem zdůraznit, že tuto právní normu považujeme za velice důležitou, a to z toho důvodu, že právě oblast životního prostředí je ještě i dnes po právní stránce upravena velmi nedostatečně. Dosud platná právní úprava je tvořena předpisy nejrůznější právní síly. Jedná se o zákony, vyhlášky, usnesení atd., které navíc vznikaly v různých časových intervalech, vznikaly i v různých společenských, ekonomických a politických podmínkách, a proto soudíme, že je nanejvýš nutné, aby tato oblast byla i po právní stránce upravena způsobem, jaký odpovídá dnešnímu pojetí této problematiky.

V této chvíli máme vlastně schváleny již dva zákony, které se týkají oblasti životního prostředí. Je to zákon o ovzduší a zákon o odpadech, ale chybí nám takový hlavní, zastřešující předpis, který by upravil kompletně celou sféru životního prostředí. V evropských státech tento předpis většina zemí již má. Musím říci, že v této chvíli jsme jedním z posledních států, který podobný zastřešující právní předpis dosud ve svém právním řádu nemá.

Chtěl bych se zmínit i o tom, jak vlastně je ten střešní předpis v evropských státech zpravidla koncipován. My jsme si na toto téma dali vypracovat rešerši, abychom měli jakési vodítko o tom, jakou formu by obdobný právní předpis měl mít. Já bych si dovolil hned v úvodu ocitovat jednu pasáž z této obecné charakteristiky zákonů o životním prostředí v evropských státech.

Obecně lze evropské zákony o životním prostředí charakterizovat jako právní předpisy, které na základě globálního, komplexního a interdisciplinárního pohledu na životní prostředí shrnují do specifické jednoty obecné právní zásady sloužící k ochraně životního prostředí.

I my jsme při sestavování návrhu zákona vycházeli právě z této koncepce. Druhá možnost by samozřejmě byla taková, že bychom sestavili zákon, který by řešil problematiku životního prostředí naprosto komplexně, to znamená i včetně detailů a prováděcích předpisů, a tím bychom se dostali k naprosto neúměrnému rozsahu. Soudíme, že přístup, který je preferován ve většině evropských států, je i z našeho hlediska nejvhodnější.

V našem pojetí chápeme zákon o životním prostředí jako jakousi páteř celé právní úpravy oblasti životního prostředí, jako souhrn zásad, které potom musí být respektovány ve všech dílčích prováděcích předpisech, a to ať již se týkají ochrany ovzduší, čistoty vod, hospodaření s odpady nebo kterékoliv jiné sféry. Je to jakási, dovolil bych si říci, " ekologická charta", která definuje hodnoty a principy a zcela úmyslně se vyhýbá podrobným věcným formulacím. Tento charakter zákona vyjadřuje jeho slavnostní preambule, která v pěti větách deklaruje vztah člověka, respektive lidské společnosti, k ostatním organismům a k celé přírodě.

Rád bych se zmínil také o tom, že tvrzení, že tento zákon v podobě v jaké ho předkládáme je bezzubý, není zcela pravdivé, protože jistě jste se mohli přesvědčit, že kromě toho, že tento zákon zakotvuje i všechny potřebné zásady, o nichž jsem se zmiňoval, obsahuje i některá zcela konkrétní a myslím si že i z našeho hlediska dosti tvrdá ustanovení.

Jak vlastně došlo k situaci, že dnes před vámi stojíme my a předkládáme iniciativní návrh, poslanecký návrh zákona o životním prostředí a neprojednáváme návrh vládní? Jistě si vzpomínáte, že v harmonogramu vlády již v loňském roce bylo zakotveno, že zákon o životním prostředí má být Federálnímu shromáždění předložen ještě do konce roku 1990. Zpočátku to také vypadalo tak, že tento záměr bude splněn. Vláda, respektive Federální výbor pro životní prostředí předložil zásady zákona již v říjnu loňského roku. Tyto zásady byly výbory pro životní prostředí Federálního shromáždění projednány, byly oponovány celou skupinou expertů z nejrůznějších oborů a po zapracování některých připomínek, které z těchto expertních porad vzešly, byly zásady ve schválené podobě předány jako podklad pro vypracování prvního paragrafovaného znění.

Toto první paragrafované znění jsme dostali na stůl v lednu letošního roku a zase po projednání v obou výborech pro životní prostředí a po vyjádření expertů byl první návrh zákona schválen. Očekávali jsme, že bez dalších větších komplikací a časových průtahů se dostane zákon o životním prostředí v poměrně krátké době na pořad jednání Federálního shromáždění. Bohužel k tomu nedošlo a termíny, které byly vládě nejdříve výbory pro životní prostředí a potom i Federálním shromážděním opakovaně uloženy, nebyly dodrženy. Navíc byl původní návrh zákona doplňován neustále o další a další podrobnosti, až nastala situace, kdy zákon se dotkl kompetencí obou republik, a to bylo také důvodem, proč dvakrát v letošním roce vládní návrh zákona nebyl vládou přijat a byl vrácen k přepracování.

Za této situace již v květnu iniciativní skupina poslanců, která vycházela z prvního, původního a výbory ZP schváleného znění zákona, vypracovala po určitém doplnění iniciativní návrh, který 15. května byl předán Federálnímu shromáždění, ale s tichým souhlasem všech členů iniciativní skupiny bylo jeho projednání a zařazení na program oddáleno až do chvíle, kdy už bylo jasné, že i termín, aby zákon byl schválen v letošním roce, je ohrožen, protože - opakuji znovu - žádný z těch vždy konečných a definitivních termínů, které byly vládě v tomto smyslu uloženy, nebyl dodržen.

V této situaci byl zákon takříkajíc oprášen a vzat do legislativního procesu. Prvním krokem bylo projednání iniciativního návrhu zákona ve výborech pro životní prostředí, kde po určitém doplnění, po určitých připomínkách byl schválen a byl postoupen k projednání národním radám.

Protože předpokládám, že o způsobu nebo o výsledcích projednávání tohoto návrhu v národních radách budou referovat zpravodajové, zmínil bych se o tom jen velmi stručně.

V České národní radě návrh zákona nedoporučil jediný výbor, výbor pro obchod a cestovní ruch, a to spíš z administrativních hledisek, protože technickým nedopatřením došlo k tomu, že jsme se nedostavili k jednání tohoto výboru.

Výbor církevní a humanitární a výbor ústavně právní schválily návrh zákona s několika formálními připomínkami. Velmi obsáhlý komplex připomínek vznesl výbor pro životní prostředí.

Ve Slovenské národní radě je situace trochu komplikovanější tím, že tam ještě pořád platí zásada, že každý návrh musí být schválen nadpoloviční většinou ze všech členů výboru (nikoliv z přítomných), takže získat souhlas výboru Slovenské národní rady je poněkud obtížnější, ale i tam byly výsledky pro nás velmi příznivé, protože tři výbory návrh jednoznačně doporučily, a z tohoto hlediska je pro nás velmi zásadní vyjádření výboru pro životní prostředí Slovenské národní rady, která zákon doporučila zase s určitými připomínkami a pozměňovacími návrhy, z nichž velkou část jsme mohli akceptovat.

Ve Federálním shromáždění projednalo zákon celkem sedm výborů a s výjimkou výboru ústavně právního, které formulací, že zákon berou na vědomí, nedaly najevo jednoznačný výsledek svého rokování, všechny výbory návrh zákona tak jak byl předložen doporučily.

Garanční výbory, tedy výbory pro životní prostředí Federálního shromáždění, všechny připomínky, které zazněly v jednotlivých výborech, velmi podrobně projednaly na své schůzi, která se uskutečnila minulý čtvrtek. Připomínky z národních rad a z výborů Federálního shromáždění, které garanční výbory schválily, jsou zapracovány do tisku, který máte dnes před sebou, je to tisk 1062.

Pokud jde o konkrétní obsah zákona, tak jak ho máte před sebou, jak v původním tisku 921, tak v inovovaném tisku 1062, chtěl bych říci, že hlavními principy, na kterých je iniciativní návrh zákona o životním prostředí budován jsou: Jednak biocentrický přístup k celé problematice - to je přístup popírající nadřazenost člověka nad přírodou ve smyslu jeho svrchovanosti v rozhodování o osudech ostatních živých bytostí obývajících tuto planetu.

Druhým hlavním principem uplatněným v tomto návrhu je princip trvale udržitelného rozvoje společnosti. Tento princip vychází z nové filosofie rozvoje lidské společnosti, jež směřuje k co největší šíři a rozmanitosti uspokojování nároků a potřeb současné lidské civilizace, aniž by se zhoršovala kvalita životního prostředí a aniž by se snižovalo druhové bohatství živé přírody.

Pokud jde o konkrétní paragrafované znění, tak v prvé části návrhu zákona vymezuje a definuje základní pojmy týkající se sféry životního prostředí. To považujeme za velmi důležité, protože v některých již přijatých zákonech, o nichž jsem se tady zmiňoval se běžně operuje s pojmy jako ekosystém, znečišťování životního prostředí nebo ekologická újma, aniž by tyto termíny byly v dosavadním právním řádu zavedeny. Samozřejmě nemůžeme chtít na právnících, kteří se zákony budou v praxi zabývat, aby si příslušné odborné termíny vyjasňovali studiem příslušné literatury. Snažili jsme se při sestavování této definiční části návrhu zákona formulovat takové definice, které jsou stručné a srozumitelné i pro laickou veřejnost a přitom věcné, přesné a odborně správné. Jak dalece se nám to podařilo, to musíte posoudit vy sami.

Druhá část návrhu potom shrnuje hlavní zásady ochrany životního prostředí a to včetně dopadů do sféry výchovy a vzdělávání. Třetí část iniciativního návrhu potom vymezuje povinnosti právnických a fyzických osob, za ní pak následuje stanovení odpovědnosti za porušení povinností při ochraně životního prostředí.

Poslední část před ustanoveními přechodnými a závěrečnými se týká ekonomických nástrojů, stimulujících pozitivní vztahy mezi hospodářstvím a zájmy životního prostředí. Tolik asi k tomu konkrétnímu znění návrhu zákona.

Ještě bych se chtěl na závěr svého úvodního vystoupení zmínit o jedné problematice. Z diskusí, které předložení tohoto zákona předcházely i z některých pozměňujících návrhů, které jsme dostaly dnes do lavic v písemné formě, je jasné, že klíčovým bodem v projednávání iniciativního návrhu zákona o životním prostředí bude problematika hodnocení vlivu činnosti člověka na životní prostředí. Jistě jste se s tímto pojmem už setkali, bývá to zkráceně EIA, Environmental Impact Assessment, a v podstatě tady zazní dva názory. Názor předkladatelů je ten, že tato problematika - stejně jako všechny ostatní problémy, nebo problémové sféry životního prostředí - by měla být řešena pouze v obecné rovině, a to i v tomto návrhu zákona. Dovolím si poukázat na § 16 odst. 2 a 3, tisk 1062, kde právě zásady této problematiky jsou řešeny.

Není pravda, že iniciativní návrh skupiny poslanců problematiku hodnocení vlivu činnosti člověka na životní prostředí podceňuje. Řekl bych, že pravý opak je pravdou. My se domníváme, že tato problematika je natolik závažná, složitá a zároveň i mezinárodně nás zavazující, že vůbec není vhodné řešit ji byť stručnou či méně stručnou formou v tomto návrhu zákona. Domníváme se, a myslím, že oprávněně, že tato problematika by měla být řešena zvláštním právním předpisem, který by samozřejmě byl také podroben patřičné odborné oponentuře. Byli bychom neradi, kdyby právě tato tak závažná problematika byla vyřešena způsobem, který bychom i my museli považovat za neuspokojivý.

Chtěl bych zdůraznit, že ani jednotlivé výbory, o nichž už jsem tady mluvil, tuto problematiku ve většině případů nedoporučují zařadit do tohoto zákona. Výjimkou byl výbor pro životní prostředí ČNR, který výslovně uložil tuto problematiku do zákona zapracovat. Další skupinou byly některé výbory jako výbor ústavně právní, výbor branně bezpečnostní a výbor sociálně kulturní FS, které doporučily přihlédnout k tomu, aby tato problematika byla tam zapracována. Já jsem byl osobně velmi překvapen tím, že právě z toho, zda problematika EIA má být do zákona zapracována nebo ne, se stal velmi žhavý politický problém a byl jsem překvapen i tím, že ve sdělovacích prostředcích i při jiných příležitostech zazněl názor, že předkladatelé nechtějí řešit problematiku EIA v tomto zákoně z toho důvodu, že by se tím komplikoval proces velké privatizace.

Musím říci, že tento názor, je pro mě naprostou novinkou. Myslím, že tento výklad je naprosto chybný, protože ani v podobě, v jaké jsem viděl, že jsou předloženy příslušné pozměňovací návrhy, by tato problematika nemohla vstoupit nebo zásady EIA by nemohly vstoupit v platnost ihned, jsou vázány na příslušné prováděcí předpisy národních rad. Myslím, že vztah k velké privatizaci v tomto smyslu je vytvářen naprosto uměle. V žádném případě neměli předkladatelé zákona v úmyslu jakkoli tímto způsobem interpretovat tuto skutečnost, že tuto problematiku nechtějí do zákona inkorporovat.

Navíc je tady závažný argument, že komplex pozměňovacích návrhů, týkajících se problematiky hodnocení vlivu činnosti člověka na životní prostředí je velmi obsažný. Vlastně, co se týká rozsahu by to bylo minimálně stejné jako rozsah, který má dnešní podoba návrhu zákona, a přitom z důvodů, o nichž jsem se tady zmiňoval, nebyla tato problematika ani v jednom z výborů diskutována, a to dokonce ani v již zmiňovaném výboru pro životní prostředí ČNR, kde zařazení těchto paragrafů bylo schváleno en bloc v podstatě bez diskuse.

Pokud by se Federální shromáždění rozhodlo, že tato problematiku v podobě pozměňovacího návrhu, který nám byl předložen, bude do zákona včleněna, tak riskujeme to, že skutečně nikdo z nás a ani z vás tuto problematiku neměl možnost v příslušných výborech prodiskutovat. Znovu opakuji vzhledem k důležitosti této problematiky bych to považoval za velmi zásadní chybu.

Připomínku, že schválením těchto pozměňovacích návrhů by vznikl podivný hybrid, slučující prvky hmotně právní a procesně právní, nepovažuji za tak závažnou, protože i my jsme názoru, že pro věc je nutno občas udělat ústupky i co se týče estetiky, takové té čistoty zákona, ale musím říci, že z čistě věcných důvodů, o nichž jsem už tady mluvil, nepovažuji za vhodné, aby tato problematika byla v tomto zákoně takto podrobně řešena. Mohu se opřít i o názor slovenské komise pro životní prostředí, která zastává názor, že do návrhu zákona v této podobě problematika EIA ani systémově, ani koncepčně, ani obsahově nezapadá.

Tím bych rád skončil. Děkuji vám za pozornost a věřím, že Federální shromáždění tento tak důležitý návrh zákona pro životní prostředí přijme.Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem aj ja poslancovi Humlovi, ktorý vystúpil za iniciatívnu skupinu poslancov, ktorá predložila návrh zákona o životnom prostredí.

Dovoľte, aby som vás informoval, že návrh prejednali výbory pre životné prostredie, ústavno-právne, zahraničné, branno-bezpečnostné, výbory pre plán a rozpočet, hospodárske výbory a ešte súhrne výbory pre životné prostredie. Výbory pre životné prostredie boli poverené opatrením oboch predsedov snemovní, aby zhrnuli výsledky prejednávania tohto vládneho návrhu.