Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Za prvé z nich v celkovém pořadí třetím je ústavní zákon, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon o čs. federaci.Jde o konkrétní úpravu okolností, za nichž může být Federální shromáždění rozpuštěno, a o úpravu ústavních poměrů v době mezi jeho rozpuštěním a prvním zasedáním parlamentu nově zvoleného. Náš dnešní ústavní systém zmiňuje pochopitelně možnost rozpuštění Federálního shromáždění. Zmiňuje ji proto, že se to sluší, neboť v každé demokratické ústavě je na takovou možnost pamatováno. Zmiňuje ji, ale nepočítá s ní. Proto je v této věci velmi neurčitý, mnohoznačný a neúplný, a vůbec vlastně nestanovuje, co se má dít po eventuálním rozpuštění parlamentu.

Nevěřím, že bude někdy nutné rozpustit toto Federální shromáždění nebo kterékoli pozdější a vůbec si nic takového nepřeji. Byl by to totiž pro naši nezralou parlamentní demokracii skutečně vážný a nebezpečný otřes. Nicméně právě proto, že vím, jak velký otřes by to byl, jsem přesvědčen, že musíme být připraveni i na tuto krajní možnost a dát jí právní úpravu. Netvrdím to proto, že bych chtěl umožnit prezidentovi, nebo dokonce sám sobě či jiné složce výkonné moci jakoukoli svévoli či samovládu, ale naopak proto, že je podle mého přesvědčení třeba přesnou právní úpravou takovouto možnost předem vyloučit. Donedávna jsem se domníval, že tuto věc stejně jako mnoho jiných nedořešených věcí upraví až naše nová ústava. Teď jsem ale dospěl k názoru, že by nebylo odpovědné na to spoléhat. Přestává být totiž jisté, že se podaří v dohledné době novou ústavu přijmout a že zákonodárná nouze nebo přímo ústavní krize nemůže nastat již při jejím přijetí. V tomto názoru mě utvrzují stále častěji se objevující spekulace o možnosti předčasných voleb nebo o možnosti, že někteří poslanci natrvalo opustí Federální shromáždění či přestanou do něj docházet, což by mohlo znamenat jeho úplné ochromení. Kdyby ovšem Federální shromáždění nemohlo pracovat, a zároveň by ho nešlo rozpustit a vypsat nové volby, a kdyby navíc nebylo jasné, do jak strukturovaného zastupitelského sboru se má volit a podle jakého volebního zákona, vznikla by vpravdě neřešitelná situace; o to nebezpečnější, že by nastala v době, kdy přebudováváme celý náš právní řád.

Úprava, kterou navrhuji, je pokusem zavést logické a v jiných ústavních systémech již ověřené způsoby jak takto mezní situace řešit, respektive jak omezovat nebezpečí, že vůbec nastanou. Ve své předloze navrhuji tyto věci:

1. Dohodovací řízení je povinné ve všech případech, kdy se sněmovny usnesou o zákonu odlišně a musí být ukončeno do měsíce ode dne, kdy o něm hlasovala druhá ze sněmoven. Tato úprava nechce jen čelit nebezpečí dlouhodobé neshody mezi sněmovnami, ale směřuje i k urychlení legislativního procesu.

2. Nevedlo-li dohodovací řízení ke shodnému usnesení může prezident rozpustit Federální shromáždění.

3. Dále ho může rozpustit, když třikrát během šesti měsíců vyslovilo nedůvěru vládě nebo jí třikrát po sobě odmítlo vyslovit důvěru.

4. Rozpustit ho může posléze i tehdy, kdyby po celou dobu společné schůze nebyla jedna ze sněmoven usnášení schopná nebo kdyby některá ze sněmoven nebyla usnášení schopná po celou dobu své schůze.

V žádném z těchto případů není prezident povinen parlament rozpustit, nicméně má na to právo. Uznávám, že to jsou podmínky tvrdé, ale zdá se mi, že právě svou tvrdostí mohou utvářet účinnou překážku proti nebezpečí, že bude parlament trvale ochromen nebo rozštěpen.

Pakliže prezident rozpustí parlament, vyhlašuje nové volby, které se musí konat do dvou měsíců. Tato lhůta je ve srovnání se současným stavem zkrácena o měsíc, aby byla doba, po kterou neexistuje parlament, co nejkratší.

Tak jako v době, kdy parlament nezasedá, vydává v jeho zastoupení předsednictvo zákonná opatření, vydávával by v době mezi rozpuštěním parlamentu a ustavením nového zákonná opatření prezident a spolupodepisoval by je předseda federální vlády. Tato úprava vychází z toho, že rozpuštěním parlamentu zanikají mandáty všech jeho poslanců, tedy i členů jeho předsednictva, které je jen jeho orgánem, je z něho odvozeno a nemůže tudíž působit v době jeho neexistence. Je to úprava ústavně logická a vychází i z demokratického předpokladu, že ochromení parlamentu by se velmi pravděpodobně promítlo i do ochromení jeho předsednictva, jehož legitimita by v takové situaci byla sporná nejen právně, ale i politicky.

Zákonná opatření prezidenta by pochopitelně musela být schválena novým parlamentem a prezident by byl při jejich vydávání omezen stejně jako předsednictvo. Mohlo by jít jen o běžné zákony, nikoli tedy zákony ústavní, a rovněž by prezident neměl četné další pravomoci, které má za normálních okolností parlament, jako je například rozhodování o válce a míru, o rozpočtu a podobně.

Smyslem tohoto návrhu je dosáhnout záruky, že by se rozpuštěním parlamentu nezastavil úplně legislativní proces, kteréžto riziko si nemůže dovolit ani vyspělá stabilizovaná demokracie, natož stát, který stojí před úkolem rychle přebudovat celý svůj právní řád.

Uvědomuji si, že tento návrh narazí asi na váš masivní odpor. Chápu to, jako poslanec bych také asi neměl velkou chuť jednat o podmínkách rozpuštění tělesa, jehož jsem členem. A prezidentské dekrety jsou cosi, co v našich podmínkách a s našimi historickými zkušenostmi nahání hrůzu nejenom vám, ale i mně. Musíme se však od neblahých reminescencí a asociací odpoutat a přemýšlet o celém problému věcně. Jde o princip, který se v různých podobách vyskytuje ve většině demokratických ústav a který se v nich vyskytovat musí. Je totiž naprosto přirozené, že žádný stát si nemůže dovolit riziko zákonodárného vakua a musí počítat s tím, že funkce jednoho ústavního orgánu, je-li dočasně vyřazen, musí převzít jiný ústavní orgán, instituce či činitel. Různá obvinění, že chci zavést diktaturu, prezidentský systém či prezidentskou samovládu, odmítám jako zaujatá, nekvalifikovaná a urážlivá. Jsem povinen myslet na chod tohoto státu a předkládám-li vám tento svůj návrh, plním pouze a jen svou povinnost.

S mými osobními ambicemi to nemá nic společného a já si nic nepřeji méně než to, abych i já nebo kdokoli jiný na mém místě musel někdy - byť jen po krátkou dobu a v omezené míře - plnit funkci parlamentu. Od navrhované úpravy si dokonce slibuji, že by mohla působit preventivně, totiž vytvářet poměry, které by nebezpečí takové situace odvracely.

Druhý a celkově čtvrtý a poslední návrh ústavního zákona, který jsem vám předložil, se týká nové struktury federálních zastupitelských sborů. I tuto strukturu definitivně upraví ústava. Můj návrh vychází z obavy, že by do voleb nemusela být nová ústava přijata, a že bychom tudíž neměli do čeho volit. Současná podoba vrcholného zastupitelského orgánu federace je totiž podle mého mínění neudržitelná, protože je nepraktická, neoperativní a zcela poplatná dřívějšímu pojetí federace jako určité formální dekorace totalitní moci. Obávám se dokonce, že volba do Federálního shromáždění, kdyby si zachovalo svou dnešní podobu, by za daného stavu věcí nemusela vůbec proběhnout, ať už pro bojkot nebo nezájem, což by znamenalo fakticky rozpad našeho státu. Volby se přitom nezadržitelně blíží a mají-li proběhnout v řádném termínu, spořádaně a úspěšně, je nejvyšší čas připravovat volební zákon, což pochopitelně nelze, není-li shoda o podobě budoucího parlamentu.

Můj návrh je tak říkajíc minimální. Nejde tedy o novou podobu příslušné hlavy ústavy se všemi jejími náležitostmi včetně nového vymezení všech vzájemných vztahů různých ústavních orgánů, jejich práv a povinností, ale jde jen o minimální nutnou opravu dnešního ústavního systému. Tato oprava může sice signalizovat změny, které budoucí ústava do sebe zahrne, může novou ústavu inspirovat, ale rozhodně ji nemíní suplovat.

Tento návrh - podobně jako i mé návrhy předchozí - je myšlen především jako nouzová a naléhavá pojistka proti nebezpečí politické a ústavní krize. Jsem přesvědčen, že se o takto minimální variantě můžete shodnout daleko rychleji a snadněji, než jak by tomu bylo v případě, že byste se museli zabývat celým komplexem témat souvisejícím s novým postavením a vzájemnými vztahy všech ústavních orgánů.

Navrhuji, abychom měli jednokomorové dvousetčlenné Federální shromáždění, do něhož by se volilo podle počtu voličů na celém území federace. Dvousetčlenný federální parlament plně odpovídá počtu našich obyvatel, ba je v poměru k němu dokonce vyšší než u jiných evropských států včetně Německa. Tradice třistačlenného parlamentu pochází z doby, kdy jsme byli unitárním státem a neexistovaly parlamenty republikové. V tomto parlamentu by až na některé výjimky neplatil zákaz majorizace.

Vedle něj a nezávisle na něm by existovala Federální rada, malý třicetičlenný operativní útvar, v němž by byly paritně zastoupeny obě naše republiky těmi poslanci národních rad, které by národní rady do této funkce zvolily. Automaticky by jejími členy byli předsedové národních rad, kteří by tuto radu také svolávali a střídavě jí předsedali. Jejím sídlem by byla Bratislava. Federální rada by měla právo vracet zákony Federálnímu shromáždění, které by se pak muselo o nich usnášet znovu a už se zákazem majorizace.

V nové ústavě by mohly být svěřeny Federální radě pochopitelně i další pravomoci. Federální rada by tedy nejen mohla plně a legitimně zajišťovat republikovou kontrolu federálního rozhodování, ale republiky by do tohoto rozhodování bezprostředně vtahovala. Odpadla by tedy dnešní nepraktická dvojkolejnost, kdy jsou republiky zastupovány někým jiným ve svých národních radách a někým jiným ve Federálním shromáždění, a tím i většina kompetenčních sporů a dohadů o tom, kdo je legitimnějším reprezentantem republikové vůle. Rovněž by mohla odpadnout složitá praxe posuzování federálních zákonných předloh republikovými parlamenty.

Systém, který navrhuji, by byl jednoduchý, levný, průhledný a plně by vyhovoval nové koncepci federace jako vskutku společného státu dvou rovnoprávných republik, které ho spolu tvoří. Federace by tedy přestávala být čímsi, co je republikám cizí a co se vznáší kdesi nad nimi, ale byla by viditelně utvářena přímo těmito republikami.

Pro některé z vás může být na tomto principu zajímavé rovněž to, že by daleko lépe umožňoval eventuálně pozdější transformaci do federace vícečlenné.

V expertním návrhu nové ústavy se jako varianta Federální radě objevuje idea dvoukomorového parlamentu se Senátem, idea, k níž se mnozí z vás - jak jsem slyšel - kloní. Je to z hlediska čisté teorie ústavního práva nepochybně princip čistší. Já se však obávám, že by naši konkrétní situaci neřešil. Senát by byl jen jinou podobou dnešní Sněmovny národů a jeho umístěním do Bratislavy by se asi dnešní těžkopádná struktura stala ještě těžkopádnější, protože by na společné schůze musely celé parlamenty dojíždět z Prahy do Bratislavy nebo naopak.

Dvojkolejnost republikového zastoupení, která dnes způsobuje tolik těžkostí, by přitom zůstala zachována. Jen by to celé bylo ještě méně operativní a ještě dražší. Příkop mezi republikovými parlamenty a parlamentem federálním by překlenut nikterak nebyl a byl by - obávám se - zdrojem mnoha pokračujících trápení. Přímá účast republik na federálním rozhodování - tolik žádoucí a vyžadovaná - by tím zajištěna nebyla. Jediné, co by se změnilo, by zřejmě bylo, že vedle zvláštní vrstvy takzvaných federálních Slováků v Praze, by vznikla nová jim podobná vrstva federálních Čechů v Bratislavě. Kdyby si ale národní rady zvolily do Federální rady ze svých poslanců ty, kteří se nejlépe vyznají v právu, pak by měly svůj podíl na federálním zákonodárství přímo a snadno zajištěn a nikdo by nemohl obviňovat federaci, že něco rozhodla bez náležité účasti autentických reprezentantů republikové vůle. Vtažení národních rad jako vrcholného ztělesnění vlastní státnosti republik do federálního konání uskutečněné tím, že z jejich reprezentantů by byl tvořen tento orgán federální, by podle mého pevného přesvědčení naplnilo nové pojetí naší federace, a zároveň významně přispělo k její stabilitě. Republiky by nejen měly přímou účast na jejím počínání, ale pociťovaly by nutně za toto počínání i větší odpovědnost.

Přimlouvám-li se tu za ideu Federální rady, neznamená to, že vám ji vnucuji. Je na vás, jak se rozhodnete. Hlavní je, abyste se - ať už tak, či onak - rozhodli. Volby se blíží a já opakuji, že bez nevyhnutelných změn v jsoucím ústavním systému týkajících se zastupitelských sborů federace bychom se mohli snadno a velmi hloupým způsobem připravit o náš společný stát.

A to i tehdy, kdyby se v případném referendu vyslovili občané v jeho prospěch. Nemusím zajisté zdůrazňovat, oč lepší by bylo, kdyby se vám podařilo do voleb přijmout novou ústavu. Nutnost všech těchto složitých záplat, nouzových pojistek, dílčích řešení a přijímání nových a nových ústavních zákonů by odpadlo.

Nicméně dnes už bohužel nemůžeme a nesmíme spoléhat na to, že se taková věc podaří. A musíme myslet na všechna nebezpečí, která nám hrozí a budovat rychle jakési záchranné sítě, které by nás mohly uchránit od úplného rozvratu.

Jediný návrh, který jsem ohlásil a zatím nepředložil je návrh nového volebního zákona. Odevzdám vám ho příští týden a jsem připraven ho potom zde nebo ve výborech vysvětlovat a komentovat. Teď nebudu předcházet událostem a omezím se jen na dvě poznámky.

První. Můj návrh, na rozdíl od toho, který pro vás podle vašich instrukcí vypracovala vláda, bude už vycházet z té struktury nových zastupitelských sborů, kterou vám navrhuji a bude na ni navazovat. Od vládní předlohy se bude lišit i v jiných věcech. Nepřátelství k politickým stranám, což mnozí očekávají, nebude.

Druhá poznámka. Volební systém je tradičně v demokratických státech politickým tématem č. 1, rozhodnout o něm či ho změnit je vždycky úkol nejvyšší politické závažnosti. Za této situace nevidím nic špatného v tom, že budete posuzovat dva návrhy volebního zákona. Naopak, je to přece výhoda, bude-li předloženo k posouzení více variant, bude i větší naděje, že vyberete tu nejlepší. Ale i toto vaše rozhodnutí, bohužel, pospíchá. Často slýchám z úst různých politiků, že naše problémy vyřeší nové volby. Nespoléhám na to, i když připouštím, že něco vyřešit mohou. Čím víc ale někdo na volby spoléhá, tím víc by se měl starat o to, aby vůbec mohly být a měly smysl, což vyžaduje přednostní zájem o takové zákony, bez nichž si je lze jen ztěží v řádném termínu představit. Tento přednostní zájem je o to důležitější, oč hlubší je politická krize, v níž se ocitáme a oč nebezpečnější mohou být její různé myslitelné důsledky.

Vážené Federální shromáždění, smyslem všech mých návrhů je nabídnout způsob, jak čelit nebezpečím, na něž již delší dobu upozorňuji, anebo jak aspoň zajistit, že před nimi nestaneme jednoho dne nepřipraveni, zaskočeni a bezradní. Děkuji vám za pozornost. (Dlouhotrvající potlesk.)

Předseda FS A. Dubček: Vypočuli sme vystúpenie pána prezidenta, ktoré je ako súčasť odôvodnenia jeho iniciatívnych návrhov, ako sme ich vypočuli a ako sme ich prejednali v politickom grémiu. Dva z prvých týchto návrhov sú aj na našej 19. schôdzi na programe. Ďalšie nie sú ešte pripravené.

Ďakujem pánu prezidentovi za účasť vo Federálnom zhromaždení a ďalšie riadenie schôdze odovzdávam podpredsedovi Federálneho zhromaždenia, pánu Stankovi. Pán prezident po svojom vystúpení odchádza z Federálneho zhromaždenia. Ďakujem. Pán Stank prosím. (Prezident ČSFR Václav Havel opouští za dlouhotrvajícího potlesku sál.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Vážené Federálne zhromaždenie, vážení hostia, pred vlastným programom spoločnej schôdze prebehnú krátke samostatné schôdze oboch snemovní, kedy v každej snemovni overíme platnosť voľby nových poslancov Federálneho zhromaždenia, títo poslanci zložia poslanecký sľub a rozhodneme o ich zaradení do výborov snemovní.

(Společná schůze SL a SN přerušena.)

(Společná schůze opět zahájena ve 14.10 hodin.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Skôr než pristúpime k prejednávaniu programu, dám slovo predsedovi Snemovne národov M. Šútovcovi, ktorý by rád prehovoril.

Předseda SN M. Šútovec: Vážená Snemovňa národov, vážená Snemovňa ľudu, vážené Federálne zhromaždenie, milí hostia, pred pár dňami sa v plnej sile dožil 70. rokov člen Snemovne národov, predseda Federálneho zhromaždenia, Alexander Dubček. Pokladám za milú povinnosť, aby som snáď aj v zastúpení poslancov Snemovne národov pánu predsedovi čo najsrdečnejšie poblahoželal k jeho narodeninám a do ďalších rokov života mu poprial všetko dobré, veľa zdravia a síl. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Pred jednaním o programe ešte požiadal o slovo poslanec Zelenay.

Poslanec SN R. Zelenay: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené kolegyne a kolegovia, mám k vám dve prosby. Viete, že pred pár dňami sa stala v Leopoldove tragédia, zahynulo tam šesť nevinných ľudí. Preto by som najprv prosil, aby sme ich pamiatku uctili minutou ticha. Zahynuli preto, že chránili ostatných občanov, aby mohli normálne žiť a pracovať. Prosil by som vás o minútu ticha.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Vyhlasujem minútu ticha.

(Poslanci povstáním a minutou ticha uctili památku.)

Poslanec SN R. Zelenay: V náväznosti na to na vás chcem apelovať. Začali sme robiť zbierku. Zostalo tam 9 nezaopatrených detí. Sme si vedomí, že žijeme vo veľmi hektickej dobe, v dobe plnej sporov, nenávisti a ľudského nepochopenia. Blížia sa Vianoce a my vieme, že týmto deťom stratu ich otcov nemôžeme nahradiť. Rád by som na vás apeloval, aby ste sa tejto zbierky zúčastnili. So zbierkou začali občania. Včera sme zbierali medzi poslancami Slovenskej národnej rady. Dnes po vystúpení by som si dovolil položiť urnu na ľavú stranu sály a prosím vás, aby ste boli takí láskaví, a prispeli. Nedovoľujem si poďakovať menom pozostalých, ale myslím, že by sme tým urobili pekné vianočné gesto. Prosím vás, aby sme pozostalých podporili. Je nás tu okolo 250 prítomných. Myslím, že by sme mohli skutočne pomôcť.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Romanovi Zelenayovi. Vážené Federálne zhromaždenie, dostali ste pozvánku, na ktorej je uvedené, že sa 19. spoločná schôdza koná od 3. 12. do 13. 12. 1991. Súčasne je pripojený aj návrh programu, ktorý má 31 bodov, ktoré máme prejednať. Stav prípravy prejednávania jednotlivých bodov vyžadoval upraviť program i postup prejednávania. Do lavíc ste preto dostali návrh programu a postup jednania 19. spoločnej schôdze snemovní konanej v dňoch 3. 12. až 18. 12. 1991. Návrh predkladajú predsedovia snemovní na základe splnomocnenia svojich predsedníctiev. Vyplýva zo stavu prípravy jednotlivých návrhov a je súčasne návrhom, aby zákony, ktoré vám neboli predložené v 30-dennej lehote, boli tiež prejednané. Postup rokovania 19. spoločnej schôdze sa snaží rešpektovať možnosti národných rád k zaujatiu potrebných stanovísk, prípadne Federálnej vlády, pokiaľ nie je navrhovateľom. Federálne zhromaždenie tak vychádza v ústrety vláde aj pánu prezidentovi tam, kde zákonom stanovená lehota nebola z rôznych dôvodov dodržaná.

A konečne návrh prihliada k stavu prejednávania jednotlivých bodov vo výboroch snemovní, do ktorých sa všetky uvedené vplyvy premietajú. Predsedovia snemovní, na základe splnomocnenia svojich predsedníctiev, navrhujú oproti pôvodnej pozvánke vypustiť z programu návrh na voľbu Generálneho inšpektora ozbrojených síl. Tento bod už v návrhu postupu nie je. Vzhľadom k súčasnému stavu prípravy súhlasiť s prípadným predĺžením schôdze až do piatku 20. 12. 1991. To je zmena nielen oproti pozvánke, ale aj oproti podkladu, ktorý ste dostali.

Zajtra, to je v stredu 4. decembra, bude celý deň vyhradený práci vo výboroch snemovní za predpokladu, že s tým budeme súhlasiť, aby bolo možné dokončiť prípravu všetkých bodov, ktoré sú zaradené na program. K tomu by mal slúžiť aj utorok 10. 12. , kedy by schôdze výborov mohli pokračovať od 16.00 hodiny a dopracovať zostávajúce návrhy.

Ďalej máte v návrhu programu a postupu rokovania uvedené aj to, že budeme pracovať v pondelok 9. 12. Politické grémium tento postup neodporučilo. Predsedovia snemovní akceptovali názor politického grémia, takže posúvame program z 9. 12. na 10. 12. atď. až na 19. 12. Deň - 20. december bude rezervovaný na eventuálne ďalšie doplnky programu, prípadne na zlý odhad časového priebehu jednotlivých bodov.

Na žiadosť podpredsedu vlády Václava Klausa navrhujú predsedovia presunúť bod 3. dnešného programu na prvé miesto a Zákon o životnom prostredí prejednávať po ňom.

Predmetom nášho jednania o programe nie je teda pozvánka, ale dokument, ktorý ste dostali dnes a ktorý sa nazýva "Návrh programu a postupu jednania 19. spoločnej schôdze atď." Po týchto informáciách sa pýtam, či sú ďalšie návrhy na doplnenie programu alebo námietky proti zaradeniu niektorého bodu programu. O slovo sa hlási poslanec Mandler a Zeman.

Poslanec SL E. Mandler: Pane předsedající, vyslechli jsme projev prezidenta republiky, který byl nesmírně závažný. Pan prezident ve svém projevu zdůvodnil, proč předložil oněch pět zákonů. Já navrhuji, aby na program této schůze byla zařazena rovněž rozprava v plénu k tomuto projevu. Sám pan prezident řekl, že tyto zákony jsou provázány, že mají společnou logiku. Chtěl bych upozornit, že jedním z prvků této logiky je právě určité snížení funkce Federálního shromáždění. Myslím, že už z tohoto důvodu je třeba o této věci mluvit.

Druhým důvodem, proč to navrhuji, je to, že způsob, jakým jsou tyto návrhy předkládány, je až dosud nebývalý. Je nebývalý velkou podporou veřejnosti v českých zemích, kterou někteří považují za zvláštní prvek demokratismu, jiní ovšem zase za nátlak na poslance a vůbec zákonodárné sbory. Myslím, že tuto věc je třeba veřejně prodiskutovat.

Třetí důvod, který mě k tomu vede, je onen další prvek, který svazuje zákony a to je snaha řešit státoprávní otázky. Státoprávní otázky jsou dnes opravdu v popředí naší pozornosti.

Myslím, že jak z tohoto důvodu, tak ze všech dalších, které nechci rozvádět, abych nezdržoval, stojí za to, abychom o těchto věcech mluvili, protože jinak by se o nich hovořilo ke každému zákonu zvláště.