Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

(Jednání zahájeno ve 13.07 hodin.)

Nepřítomni poslanci:

Sněmovny lidu:

Adámek, Bakšay, Černý A., Dienstbier J. st., Hanák, Kňažko, Konečný J., Kováč M., Langoš, Miller, Sahligerová, Világi, Vrchovský, Záležáková

Sněmovny národů zvolení v České republice:

Burian, Doležal, Mečl, Mikan, Pernica F., Prokop, Samková, Sochor

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice:

Bačinský, Čalfa, Farkaš, Glezgo, Krištofík, Mečiar, Molnár, Moric, Muška, Posluch, Roman, Seman, Slota, Vosček

Návrh pořadu schůze:

1. Vystoupení prezidenta ČSFR

2. Vládní návrh, kterým se předkládá Federálnímu shromáždění ČSFR k vyslovení souhlasu Rámcová dohoda o finanční spolupráci mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Evropskou investiční bankou podepsaná v Praze dne 16. července 1991 (tisk 962)

3. Návrh zákona o životním prostředí (tisk 921) a návrh usnesení výborů SL a SN (tisk 1062)

4. Vládní návrh zákona o ochraně topografií a polovodičových výrobků (tisk 945) a návrh usnesení výboru SL a SN (tisk 1063)

5. Zpráva místopředsedy vlády ČSFR a ministra zahraničních věcí ČSFR J.Dienstbiera o čs. zahraniční politice (tisk 973)

6. Vládní návrh zákona o dovozní dani (tisk 985) a návrh usnesení výborů SL a SN (tisk 1067)

7. Vládní návrh zákona o civilní službě (tisk 848) a návrh usnesení výborů SL a SN (tisk 946)

8. Vládní návrh na ustavení prezídia a dozorčí rady Federálního fondu národního majetku (tisk 975)

9. Návrh zákona, kterým se doplňuje zákon č. 109/1964 Sb. (hospodářský zákoník) ve znění pozdějších předpisů (tisk 927) a návrh usnesení výborů SL a SN (tisk 1061)

10. Odpovědi na interpelace poslanců

11. Interpelace a otázky poslanců

12. Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje trestní zákon (tisk 1002) a návrh usnesení výborů SL a SN (tisk 1064)

13. Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje trestní řád a zákon o ochraně státního tajemství (tisk 984) a návrh usnesení výborů SL a SN (tisk 1065)

14. Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č.116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor (tisk 898) a návrh usnesení výborů SL a SN (tisk 1060)

15. Vládní návrh zákona o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku (tisk 1011) a návrh usnesení výborů SL a SN (tisk 1088)

16. Návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 92/1991 Sb.,o podmínkách převodu majetku na jiné osoby (tisk 925) a návrh usnesení výborů SL a SN (tisk 1066)

17. Návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (tisk 928)

18. Zpráva o dodržování lidských práv v ČSFR

19. Návrh ústavního zákona o způsobu přijetí nové Ústavy ČSFR (tisk 1054)

20. Vládní návrh zákona o Státní bance československé (tisk 1024) a návrh usnesení výborů SL a SN (tisk 1089)

21. Vládní návrh zákona o bankách (tisk 1023) a návrh usnesení výborů SL a SN (tisk 1090)

22. Vládní návrh zákona o účetnictví (tisk 1025) a návrh usnesení výborů SL a SN (tisk 1091)

23. Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 563/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech federace (tisk 1026) a návrh usnesení výborů SL a SN (tisk 1068)

24. Kontrola plnění státního rozpočtu za III. čtvrtletí 1991 (tisk 1087)

25. Vládní návrh zákona o úpravě a vypořádání majetkových vztahů v družstvech (tisk 1047)

26. Zpráva vlády ČSFR o situaci a výhledu československého zemědělství

27. Návrh ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 327/1991 Sb., o referendu (tisk 1055)

28. Návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 490/1991 Sb., o způsobu provádění referenda a zákon č. 491/1991 Sb., o organizaci Ústavního soudu ČSFR a o řízení před ním (tisk 1079)

29. Zpráva generálního prokurátora ČSFR o stavu trestního řízení a výsledcích postihu funkcionářů bývalého režimu

30. Volba kandidáta na člena Ústavního soudu ČSFR

31. Návrh státního rozpočtu federace na rok 1992

32. Návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby

Doplněný program

- návrh zákona, kterým se mění zákon č.455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) (tisk 1098)

(Schůze zahájena ve 13.07 hodin.)

Předseda FS A. Dubček: Vážené Federálne zhromaždenie, vážené poslankyne, vážení poslanci, vážení hostia, zahajujem 19. spoločnú schôdzu Snemovne ľudu a Snemovne národov. Pán prezident Václav Havel požiadal o vystúpenie na začiatku našej schôdze a preto ako bod 1. našej spoločnej schôdze zaraďujem vystúpenie pána prezidenta Václava Havla, ktorému udeľujem slovo. Po jeho vystúpení budeme pokračovať v prejednávaní návrhu programu 19. spoločnej schôdze. Prosím pána prezidenta, aby sa ujal slova.

Prezident ČSFR Václav Havel: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, v uplynulých dnech jsem vám předal s žádostí o urychlené projednání pět návrhů nových zákonů, z toho čtyř ústavních. Další návrh zákona, s předchozími bezprostředně související vám předložím příští týden. Se základními myšlenkami těchto zákonů jsem ještě před jejich odevzdáním parlamentu seznámil veřejnost. Ale nejen to. Požádal jsem dokonce občany o podporu svých návrhů. Dovolte mi, abych vám nyní blíže vysvětlil, proč jsem se rozhodl k tomuto neobvyklému postupu a jaký je smysl předložených návrhů.

Dnes už každý náš občan i kdekdo v zahraničí ví, že naše země se ocitá na pokraji hluboké státoprávní krize. V posledním roce jsem k vám z tohoto místa promlouval několikrát a všechny mé projevy se nesly v témže duchu. Upozorňoval jsem na to, že nám taková krize hrozí, nedomluvíme-li se brzy o naší státní budoucnosti a nevybudujeme-li zároveň systém ústavních pojistek, které by nám umožnily čelit různým druhům nebezpečí, jež nám za daného nevyřešeného stavu mohou hrozit. Nesouhlasil jsem s názorem, že ústava není to hlavní a že může počkat. Cítil jsem naopak, že žádný z velkých problémů, s nimiž naše společnost zápasí, od politických přes ekonomické až po sociální, nemůžeme úspěšně vyřešit, neodpovíme-li si co nejdříve na otázku, v jakém státě chceme žít. Mé alarmující projevy ústily obvykle do konkrétních návrhů a končily apelem na vaši odpovědnost.

Vědom si nutnosti přebudovat od základu a včas náš ústavní systém, odevzdal jsem vám už téměř před rokem jako podklad k další práci svůj návrh nové federální ústavy. Už před rokem byla z mé iniciativy zahájena také dlouhá série různých jednání ústavních činitelů a představitelů politických stran o budoucím uspořádání našeho státu.

Těchto schůzek byly desítky a mnozí z nás jim věnovali už stovky hodin. Stále jsem věřil, že svobodně zvolená a svým voličům odpovědná politická reprezentace dospěje k rozumné dohodě. Jistě mi lze leccos vyčíst. Rozhodně mi ale nelze vyčíst nečinnost, nedostatek trpělivosti a nedostatek vůle k vytváření prostoru pro klidný dialog zástupců lidu. V určitou chvíli jsem však začal pochybovat, že lze jít po této cestě dále bez nějakého nového impulsu. Netvrdím, že nebylo dosaženo ničeho. Leccos se domluvilo, leccos se vyjasnilo. Ani Federální shromáždění nezahálelo, experti pracovali na návrhu nové ústavy a udělali hodně nové práce, scházela se parlamentní komise pro přípravu nové ústavy a vaše plénum přijalo už v lednu Listinu základních práv a svobod, jeden z pilířů budoucí ústavy, a později i ústavní zákony o Ústavním soudu a referendu.

To hlavní, ale bohužel, stále vyřešeno není. Stále nevíme, zda budeme státem jedním, či státy dvěma a jakou formu bude mít soužití občanů našich dvou republik. Stále to nevíme, ačkoliv je už opravdu nejvyšší čas, abychom to věděli. Naše nejistota je v této věci dokonce hlubší než před rokem. Je to nejistota enervující, trýznivá, nebezpečná a stále nebezpečnější. Společnost si totiž stále uvědomuje, jak neblaze tato nevyjasněná situace dopadá na její každodenní život. Lidé ztrácejí důvěru v budoucnost, pochybují o životaschopnosti naší mladé demokracie a o schopnostech těch, kteří stojí v čele. Správně tuší, že kdesi v pozadí všech jejich nejistot se skrývá nejistota nejvážnější, nejistota o druhu české, slovenské a československé státní existence.

Mé pochybnosti o tom, že ústavní činitelé, zastupitelské sbory a političtí předáci jsou schopni sami mezi sebou a bez impulsů zvenčí brzy a jednoznačně se domluvit, vyvrcholily předminulý týden, kdy jednání národních rad o smlouvě skončila na mrtvém bodě, Federální shromáždění se nedohodlo na otázce pro referendum a Slovenská národní rada se už po několikáté vyrovnávala s pokušením jednostranně dát na program svého jednání vyhlášení svrchovanosti Slovenské republiky jako mezinárodně právního subjektu. Týden, kdy se to všechno stalo, jsem přitom trávil na Slovensku a denně tam byl konfrontován s varovným pocitem ohrožení. Zdálo se mi, že tento pocit je na Slovensku daleko silnější než v českých zemích.

To vše mne dovedlo k rozhodnutí, že se pokusím přivolat na pomoc toho ústavního činitele, od něhož jsou odvozeny funkce poslanců národních rad, vaše funkce a skrze vás i funkce má, toho ústavního činitele, který zatím neměl mnoho možností se k základním otázkám naší státnosti vyjádřit, toho ústavního činitele, jehož ústavní funkce je na rozdíl od těch našich trvalá, totiž občana.

Chtěl jsem povzbudit slovenskou veřejnost k tomu, aby zřetelněji než dosud a bez strachu z následků vyjádřila svou skutečnou vůli, zároveň jsem ale chtěl v české veřejnosti, unavené, rezignované a náchylné připravovat se už na rozchod, obnovit pocit spoluodpovědnosti za osud našeho společného státu. Chtěl jsem rozproudit občanskou krev, která by mohla dodat nové síly a energii ochabujícím politickým reprezentacím.

Vím, že jste tento můj krok nesli těžce a že nejeden z vás ho zakoušel jako útok na vaši legitimitu, ne-li přímo na základní principy zastupitelské demokracie. Nedivím se vám. Ale zároveň jsem přesvědčen, že to byl krok správný a jediný možný. Občané dali najevo, že jim ještě není všechno jedno. Dali najevo, že chtějí žít v demokratickém státě a že chtějí, aby úctyhodné množství zákonů, které jste přijali, měly vůbec kde platit. Dali najevo, že lecjakou nejistotu jsou schopni snést, budou-li mít jistotu alespoň v jedné základní věci, že u nás nenastane stav státoprávního chaosu, že se nezastaví chod ústavních orgánů, že nebudou strženi do permanentních občanských konfliktů, že své oběti budou přinášet v poměrech, které dávají jistotu o demokratické státní budoucnosti.

Nevím, jestli je Československo odsouzeno k pádu do právního chaosu, k trvalé ústavní krizi, k ochromení státní správy, k divokému rozpadu a k tomu, aby se stalo doménou politických dobrodruhů. Vím ale, že proti takové alternativě je třeba ze všech sil bojovat. V rámci svých možností se o to pokouším. Pokusil jsem se o to jak tím, že jsem organizoval a moderoval nekonečné množství politických jednání, tak tím, že jsem nakonec přivolal na pomoc občany a předložil vám ty návrhy zákonů, které jsem vám předložil.

Jsem rád, vážené poslankyně a vážení poslanci, že jste krátce po svém prvním šoku z mého veřejného vystoupení pochopili etos a celkový smysl mé iniciativy a postavili se k ní vstřícně. Všechny mé návrhy směřují k témuž: Mají společný smysl, téhož ducha, jednu koncepci a jsou vzájemně provázány. Prosím vás tedy, abyste je i vy takto chápali. Jejich cíl je dvojjediný: Na jedné straně prorazit slepou uličku, do níž se dosavadní státoprávní jednání dostala, a otevřít jim tak nový prostor, na druhé straně vytvořit systém nouzových pojistek pro případ, že tato jednání zůstanou i nadále ve slepé uličce, nebo vyústí dokonce do skutečné ústavní krize.

Prvním z předložených návrhů je návrh ústavního zákona o přijímání nové ústavy. Je v něm zakotven princip, že nová ústava nabude platnosti teprve po souhlasu národních rad. Jde o princip, který je z hlediska našeho dosavadního ústavního stavu nový, ale který není v rozporu s federativním systémem. Jsou federace, které tento princip znají a uplatňují. Tato neobvyklost v našich poměrech jen zrcadlí neobvyklost naší situace, kdy se pokoušíme proměnit náš stát na skutečně demokratickou federaci založenou na rovnoprávnosti dvou republik, které ji tvoří.

Je těžko představitelné, že by Federální shromáždění mohlo přijmout kvalifikovanou většinou ústavu, která neodpovídá vůli republik a s kterou by mohly národní rady nesouhlasit. Obzvlášť těžko představitelné by to bylo tehdy, kdyby východiskem federální ústavy byla smlouva o státoprávním uspořádání mezi národními radami. Přesto by mělo přijetí tohoto zákona velký politický smysl. Dalo by republikám záruku, že ze zákona nelze přijmout jinou ústavu, než s jakou souhlasí. Zároveň by takový zákon přímo materializoval a ústavně vyjádřil zásadu, že naše federace není ničím jiným než společným státem dvou našich republik, které ho spolu tvoří z vlastní vůle a k svému prospěchu a rovnoprávně spoluurčují jeho strukturu. Jde o schválení jednorázové. Další eventuální změny nové ústavy by podléhaly republikové kontrole už jiným způsobem, přímo v nové ústavě zakotveným.

Domnívám se, že přijetí tohoto zákona by mohlo usnadnit jednání národních rad o smlouvě, protože by jim dalo předem garantovanou kontrolu nad tím, že se nová ústava, kterou může přijmout jen Federální shromáždění, nevzdálí jejich smlouvě, pokud bude uzavřena. Jsem přesvědčen, že přijmete-li tento zákon, usnadníte tím práci sobě i národním radám.

Druhým návrhem, který jsem vám předložil, je novela ústavního zákona o referendu. Navrhuji, aby prezident mohl vyhlásit referendum o základních otázkách našeho státoprávního uspořádání v obou republikách současně i ze své vůle, vázané jen souhlasem federální vlády.

Za druhé navrhuji, aby musel takové referendum vyhlásit na základě občanské iniciativy, totiž vyjádří-li se pro to půl miliónu voličů v České republice a čtvrt miliónu voličů v Slovenské republice. Tyto počty odpovídají zhruba sedmi procentům občanů a nutno říci, že jsou podstatně vyšší než v jiných evropských státech, které mají ve svých ústavních systémech princip referenda vyvolaného vůlí občanů.

Prezident je povinen vyhlásit rovněž referendum o eventuálním vystoupení z federace v té republice, v níž o to požádá příslušný počet občanů.

Navrhuji posléze, aby doba před volbami, v které se referendum nesmí konat, byla zkrácena z pěti měsíců na tři.

Smyslem tohoto návrhu je vytvořit operativní a rychle použitelnou pojistku pro případ, že by se referendum ukázalo být jedinou cestou k vyjasnění našeho budoucího státoprávního uspořádání.

Občané bývají formou referenda tázáni mimo jiné na věci, v nichž se zastupitelské sbory neshodly. Není proto logické, aby formulace příslušné otázky byla pouze v rukou těchto sborů, protože jejich neshoda se může promítnout i do neshody o tom, jak položit otázku. To se ostatně stalo i v našem případě.

Vše nasvědčuje tomu, že uspořádání referenda by mohlo vnést do našich státoprávních sporů jasno, a že občané si sami referendum přejí. Jde o nejdemokratičtější způsob, jak mohou národy rozhodnout o svém sebeurčení a občané vyjádřit svůj názor na budoucnost státu. V našem případě je to dokonce jediný ústavní způsob, jímž lze rozhodnout o jeho eventuálním rozdělení. Přitom je při současné právní úpravě prakticky znemožněno tohoto ústavního institutu využít. Netvrdím, že využit být musí. Stále je ještě možné, že se dosáhne shody a že se situace uklidní. Tvrdím pouze, že tento nástroj musí být operativně použitelný, že musí být tak říkajíc v pohotovosti, což dnes, bohužel, neplatí. Jde tedy opět o součást fungujícího systému pojistek proti nebezpečí právního chaosu nebo dvojpráví, které považuji za vážnější než možnost ústavního rozdělení státu. Novelizaci ústavního zákona o referendu bylo třeba promítnout i do novelizace prováděcího zákona. Příslušný návrh jsem vám už také předložil.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, hluboce si vážím toho, že jste vyslyšeli mé naléhavé volání i hlas mnoha svých voličů a že jste oba ústavní zákony, o nichž jsem tu mluvil, jakož i novelu prováděcího zákona o referendu zařadili přednostně už na program této své společné schůze a že jste tyto předlohy ihned po jejich odevzdání začali projednávat ve výborech. Nebudu mít jako předkladatel námitky proti žádné změně, kterou v mých předlohách provedete, pokud je nezbaví smyslu, který mají a který jsem se vám pokusil stručně vyložit.

Jak jsem už řekl, všechny mé návrhy tvoří jeden provázaný celek a sledují společný cíl. Proto mi dovolte, abych teď pohovořil i o zbývajících dvou navržených ústavních zákonech, které sice prozatím nemáte na programu této své schůze, které jsem ale už také předložil Federálnímu shromáždění a o nichž věřím, že je projednáte vzhledem k jejich naléhavosti rovněž brzy.