Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

A nejsme to ani my, Češi a česká reprezentace, která volá po vlastním samostatném českém státě. My nechceme rozdělení tohoto státu. A jestliže ho chce slovenská reprezentace, nechť se tedy Slovensko a slovenský národ sám rozhodne, zda chce a nebo nechce žít ve společném státě s námi, nechť se o tom rozhodnou obyvatelé Slovenské republiky. Ponechme jim tuto možnost. Je tady totiž jedno velké nebezpečí. Ty stálé spory, které vznikají mezi českou a slovenskou reprezentací, mezi slovenským a českým národem, ty vzbuzují velké averze u nás v Čechách. A vyskytují se tady hlasy pro zachování federace - o tom svědčí balíky dopisů - ale vyskytují se tady také hlasy, a to někdy i velice neslušné, které říkají: "Prosím vás, teď už dost, ať jdou tam, kam chtějí." Prosím vás, je to nesmírně citlivá a důležitá věc a jestliže by se stalo - připusťme tuto možnost - že by na slovenské straně referendum prošlo a u nás v Čechách nebo v České republice by toto referendum neprošlo. Co by se stalo. Zase by to byli Slováci, kteří by říkali: "Vidíte je, Čechy, zase nás zradili". Prosím vás, nedopusťme toto. Ať si to tedy skutečně vyřídí oni. Dejte jim tu možnost. Dejme jim my, v České republice, tuto možnost, ať se svobodně rozhodnou, zda chtějí nebo nechtějí žít v našem společném státě. My ho rozbíjet nechceme, my nepotřebujeme referendum na to, aby nám někdo pokládal otázku, zda chceme, nebo nechceme žít ve společném státě. My chceme. My jsme se nikdy nevyslovili pro to, že nechceme. To zaznělo z jejich strany, dejme jim tedy možnost, ať se vyjádří.

Ovšem, jestliže bude referendum provedeno jenom ve Slovenské republice, pak pochopitelně by veškeré administrativní, technické a hlavně finanční vydání spojené s tímto referendem mělo být hrazeno z rozpočtu Slovenské republiky. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Tomsovi. Dalším přihlášeným je poslanec Haško, připraví se poslanec Kříž. Nevzdáte se slova, pane poslanče?

Poslanec SN A. Haško: Ja urobím tú radosť pánu predsedajúcemu a vzdám sa slova, aj vzhľadom k tomu, že môj príspevok smeroval zvlášť do hornej časti snemovne. Vidím však, že je takmer poloprázdna, takže by moje vystúpenie nemalo dopad, aký by malo mať. Ja nemusím hovoriť k dolnej snemovni, pretože hovorím ich rečou. Ja som len chcel vás, v hornej snemovni usmerniť a navrhnúť vám niečo. Bohužiaľ vidím, že nie ste ochotní prijať akúkoľvek alternatívu, takže sa vzdávam svojho príspevku

Předsedající předseda SL R. Battěk: To byl zajímavý příspěvek. Slovo má nyní poslanec Erik Kříž, dalším přihlášeným je kolega Daniel Kroupa.

Poslanec SL E. Kříž: Vážený pane předsedo, pane předsedající, páni kolegové. Já jsem chtěl původně vystoupit s technickou poznámkou k tomu, s čím tady vystoupil kolega Zelenay, když prohlásil, že naši občané nejsou schopni rozlišit otázku federace a konfederace. Já si myslím, že to schopni jsou rozlišit, na rozdíl od některých kolegů poslanců zde sedících. A myslím, že by ti poslanci, nebo ty politické reprezentace, které zde zasedají a jsou proti vyhlášení referenda, měli zamyslet nad tím, že tím způsobem víceméně vyjadřují nedůvěru voliči - i když by to mělo být opačně - a měli by si uvědomit, že tito voliči jsou dostatek dospělí na to, aby je sem zvolili a tím co oni nyní činí víceméně naznačují, že tito voliči vlastně dospělí nejsou. Já myslím, že by se měli nad tímto faktem zamyslet.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Kroupa. Jenom ještě sděluji, že pokud někdo z poslanců má zájem, je na rohu lavice zákon z 18. července 1991 o referendu. Takže ústavní zákon je zde k dispozici, pokud by do něj chtěl někdo nahlédnout.

Poslanec SL D. Kroupa: Pane předsedající, dámy a pánové. Při projednávání zákona o referendu jsem se vyslovoval proti tomuto zákonu a snažil jsem se jej omezit na nezbytné minimum. Zdůraznil jsem, proč jsem nepřítelem přímé demokracie, protože se totiž domnívám, že přímá demokracie tím, že majorizuje menšiny, není dokonalejší formou demokracie, dokonalejší formou státní správy, než je demokracie reprezentativní. I nadále budu usilovat o to, aby naše ústava pasáž o referendum neměla. A to ani pro případ vystoupení z federace. Domnívám se, že podrývá ústavní systém nějakého státu, jestliže tento systém předem počítá s tím, že lidé v tomto státě nechtějí žít. Jsem-li nepřítelem přímé demokracie a referend, musím vysvětlit, proč nyní jsem předkládal spolu se svým klubem návrh na konání referenda, spolu s tou negativní otázkou, která vyzývá občany, nebo se ptá občanů, zda chtějí vystoupení z federace. Znamená to, že přiznávám, že representativní zastupitelská demokracie v této zemi selhává. Zastupitelská demokracie totiž může fungovat pouze tehdy, funguje-li politický, systém politických stran. A my musíme přiznat, že tento systém nefunguje. Strany se neustále přeskupují a politická representace zvolená ve svobodných volbách s mandátem vázaným na určitý politický program od svých politických programů ustupuje a přichází s novými řešeními, která neodpovídají tomu, co od nich voliči očekávají. V takovém případě se jeví přímá demokracie, referendum jako jediný možný způsob jak demokracii zachránit. Chtěl bych upozornit, že se domnívám, že tím, o co běží v navrhovaném referendu není ani tak snaha řešit státoprávní otázky, které musí řešit politická reprezentace zvolená do parlamentu. Domnívám se, že úloha tohoto referenda je spíše politická. Jde totiž o to, potvrdit mandát určitých politických stran, jejich konání, jde o to, které z politických stran nyní reprezentují vůli voličů v otázce - ve které, to nevíme. Totiž v otázce, zda si přejí, aby jejich republika setrvala ve společném státě.

Ruku na spoušti v této věci má jedno politické hnutí, jehož představitelé se v rozpravě příliš neuplatnili. Je to KDH. KDH včera ústy svého místopředsedy Ivana Čarnogurského sdělilo veřejnosti, o co mu vlastně jde: "Samozřejmě jsme pro samostatný stát, ale ne hned." To znamená, tomuto hnutí se nyní nehodí, aby vznikla samostatná Slovenská republika, potřebuje ještě nějaký čas využít federace, využít spojení s Českou republikou, a až bude doba příhodná, vytvoří si k tomu vhodné podmínky, aby si kdykoliv zařídila vystoupení Slovenské republiky z federace. To znamená - jednání tohoto hnutí kalkuluje s výhodností pro svoji republiku.

Toto hnutí bude rozhodujícím pro hlasování o tom, zda toto Federální shromáždění přijme či nepřijme návrh referenda.

Chtěl bych na jeho adresu říci několik osobních poznámek a vyjádřit určité zklamání, které vůči tomuto hnutí pociťuji. Hlásí se ke křesťanství, a to v převážné většině ke katolickému křesťanství. Katolické křesťanství je velmi úzce vázáno na myšlenku jednoty, která je symbolizována v osobě papeže, na myšlenku sjednocení, a nikoliv na myšlenku rozbíjení. Velmi mě mrzí od představitelů slovenské reprezentace KDS, že až dosud nevystupovali s takovou upřímností, aby řekli otevřeně své politické cíle, velmi mě mrzí, že maskují své jednání výtkami na adresu federace a odvoláním se na to, jako by Slovenská republika neměla ve federaci rovnoprávné postavení.

Chci říci, že toto je hluboká nepravda. Nikdo si z tohoto hnutí konkrétně neztěžoval, že by Slovensko mělo nedostatečné zastoupení v tomto FS a toto Federální shromáždění je rozhodující institucí této federace. Je třeba říci, že Slovensko má naprosto rovnoprávné postavení ve federaci a já sám za sebe říkám, že jsem ochoten podporovat slovenské nároky na rovnoprávné postavení ve vládních federálních institucích. Toto není předmětem sporu. Kvůli rovnoprávnému postavení ve federaci se federace nerozbíjí. Rovnoprávné postavení Slovenská republika s Českou republikou nezíská tím, když se rozdělí na dva samostatné státy. Tím získá pouze to, že brzy upadne do nového otroctví.

Když Masaryk a Štefánik zakládali Československo, modlili se, aby vydrželo aspoň 50 let. Nebylo to naší zemi dopřáno. Domnívá se snad někdo, že stát menší než Československo vydrží déle než těch 20 let, které vydrželo Československo? Obávám se, že žijeme v nesnadnější době než ve které žil Masaryk a Štefánik. Obávám se, že budeme řešit mnohem těžší úkoly, než musela řešit první republika. A v tom jen s obtížemi obstojí fragment jednotného státu, který tvoří ČSFR.

Chtěl bych říci, že tím bojem, který se nyní svádí, není boj mezi Čechy a Slováky, ale je to boj, který probíhá v České republice i Slovenské republice a je to boj mezi demokraty a odpůrci demokracie. (Potlesk.) Stydím se za svého premiéra, jestliže se vciťuje do emancipačních problémů slovenských nacionalistů a ignoruje problémy slovenských demokratů. (Potlesk.) Myslím, že je povinností české politické reprezentace podpořit slovenské demokraty v jejich těžké situaci, v mnohem obtížnější situaci, než jsou demokraté čeští. Domnívám se, že je třeba, aby to vyjádřili svou podporou návrhu na referendum. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Také děkuji. Další přihlášený je pan poslanec Václav Tomis. Zdá se, že slova nevzdá, protože přichází. Další je pan Július Bobovnický.

Poslanec SN V. Tomis: Pane předsedo, pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych poděkovat pravici, která odchází, protože je vlastně brzdou, aby i Moravané a Slezané mohli dosáhnout svých oprávněných požadavků. Zřejmě to nechtějí slyšet.

Tady vidím celou hromadu podpisů a vidím, jak se s tím počítá, jak se to hodnotí. Když tady svého času přišlo téměř 200 000 podpisů pod peticemi občanů Moravy a Slezska, tak se ani nenašly a dnes, když mě z Valašska zavolali, že dosud nemají odpověď na svou petici z března, že je porušován zákon, jak to může FS dopustit, tak se mohu jedině za ně ptát předsedy petičního výboru.

Dnes už potřetí projednáváme otázku referenda. Chtěl bych předeslat, že naše hnutí je hnutím, které je pro společný stát, ale pro společný stát nikoliv leninského typu, tak jak byl vybudován v roce 68 a jak se jej snaží ti, kteří jej vybudovali v roce 1968, např. pan Jičínský, znovu vybudovat. Věřte, že mi bylo trapné, když se hovořilo na grémiu o zákonu o referendu a třikrát mi bylo vytknuto, že o tom se zde hovořit nebude nebo že mi bude odebráno slovo.

Chci využít této možnosti, abych na to upozornil, že ústavní činitelé, ale i federální vláda a všechny orgány, které mají do toho co hovořit, jsou hluché a nechtějí slyšet, že zde jsou oprávněné požadavky Moravanů a Slezanů.

Chtěl bych připomenout to, co tady odeznělo v květnu 1991, že Morava a Slezsko byly nuceně a nespravedlivě zrušeny. To bylo jen pro uklidnění Moravanů a Slezanů, jinak se toto Federální shromáždění, které vlastně má nastupovat do práv a povinností toho předchozího, se tím nechce zabývat a nezabývá.

Velmi mě mrzí slova místopředsedy pana Rychetského, který mi zde na tomto místě řekl: Prosím vás, nezabývejte se touto otázkou, bylo by to porušení ústavy. Totéž mi řekl několikrát i pan místopředseda Jičínský. Víme, že také federální vláda pro to nedělala nic. Když si představím, jak poslanci a delegáti moravské rady včera v Papierničkách čekali několik hodin na přijetí a pak je vyslechli jak car své mužiky v Rusku a poslali je zase pryč. Takový je přístup ke 4 mil. Moravanů a Slezanů, tedy vlastně k jedné třetině obyvatel a zároveň i jedné třetině našeho historického území.

Chtěl bych proto ve FS připomenout, že je třeba se touto otázkou zabývat. Je zajímavé, že se vždycky a z různých politických stran hlásí lidé s tím, jak se musíme vzít za pobaltské republiky, jak se musíme vzít za jugoslávské republiky, atd., atd., ale když se jedná o jejich vlastní jednu historickou zemi a zároveň dnes i národ potvrzený ve sčítání lidu, tak se s tím jednoduše nic nedělá, jako by u nás takový problém nebyl.

Domnívám se, že chceme být nepoučitelní, že chceme, aby zde došlo ke stejným chybám, jako došlo tam. Chtěl bych se vrátit k panu místopředsedovi Rychetskému. Myslím, že nikde v zemích, které jsem jmenoval, nedošlo parlamentní cestou k tomu, aby se mohly tyto republiky osamostatnit. Morava to nechce, Morava chce společný stát. Chce jen svou samosprávu a rovnoprávnost, na kterou má historický nárok.

Tento historický nárok popírá jen pan místopředseda Jičínský, který se udivuje, že když pro to nemáme historické podklady, nemůžeme to chtít. Je to možná malý detail, že nezná historii Moravy a Slezska.

Vážení přátelé, když jsme do dubna organizovali manifestace a na náměstích bylo téměř sto tisíc lidí v Ostravě, Olomouci a v Brně, téměř tolik, co jich bylo na Václavském náměstí v sametové revoluci, tehdy to byla událost a bylo třeba ji respektovat. Když to bylo sto tisíc Moravanů a Slezanů, tak to byla hrstka křiklounů, kteří chtějí něco na náměstích prosazovat. Dnes mně odpovídají někteří čelní funkcionáři: Víte, my ani nevíme, že ještě něco chcete. Do dubna se to vědělo, od té doby jste přestali. Chcete to ještě? - Je to udivující, když takto je položena otázka. Nám bylo doporučeno, abychom šli ústavní cestou. Tedy jsme ústavní cestou postupovali. A řeknu vám, nebyl přijat ani zákon o zemském zřízení v České republice jako první krok k samosprávě a rovnoprávnosti a nebyl také přijat ani zákon o změně hlasování v České národní radě, který tam leží od srpna a nemůže být projednán.

Vážení přátelé, musím proto informovat toto Federální shromáždění o názorech našich občanů, kteří říkají doslova: Je třeba plnit návrh pana prezidenta, který nám dal v Brně v prosinci 1990, že si Morava a Slezsko musí vybojovat své požadavky. A tito občané žádají naše hnutí, abychom skutečně velmi důrazně a razantně prosazovali náš volební program.

Považuji proto za nutné zde připomenout, že vlády a ústavní činitelé nečinili nic, když si stěžovali téměř rok zemědělci, když si stěžovali měsíc horníci anebo když si několik měsíců stěžovali Slováci. Ale když zde byly důrazné akce, tak byli v Bratislavě i z české vlády co by dup. S horníky jednali na druhý den. Věřím, že to, co Moravané dnes říkají, budou plnit. Nejsou to podle mne nejlepší cesty, ale zřejmě, když je někdo hluchý, musí se na něj křičet nebo mu to ukazovat jinými způsoby, aby pochopil, co chceme.

Mnozí nám říkají, že dnes není na to čas. Dnes máme jiné úkoly, ekonomické. Je zajímavé, že nás vládní koalice stále krmí státoprávním uspořádáním, že chce splnit svůj volební úkol, že do nových voleb bude nová ústava. Ano, jestliže to chce koalice vládní a chce státoprávní uspořádání, tak musí být počítáno i s námi, čtyřmi milióny Moravanů a Slezanů. Nemůžeme říci, že máme na to čas nebo slova pana

Jičínského "Až bude nová ústava, pak si prosazujte to svoje vy." Já si myslím, že toto může říci jedině člověk, který si vyhýčkal Leninskou ústavu z roku 1968 a nyní má strach, aby mu nezemřela, aby si ji dále udržel.

Já bych chtěl, vážení přátelé, abyste podpořili naši otázku, kterou jsme dali do referenda, protože vlastně uspokojuje požadavky všech tří rovnocenných zemí v naší republice, tj., že občané se mohou vyjádřit, že chtějí vícečlennou federaci, nejméně s třemi subjekty, aby zůstala otevřená vrátka i pro další, a v historických hranicích z r. 1949.

Já osobně jsem pro společný stát, pro referendum nebudu hlasovat, jestliže tam nebudou zakotveny naše oprávněné požadavky. Děkuji.

Předsedající předseda SL R. Battěk: První přihlášený byl pan místopředseda Jičínský, pak pan poslanec Blažek. Já vítám naše poslance.

První místopředseda FS Z. Jičínský: Vážení kolegové, neodvažuji se jako kolega Tomis mluvit jménem deseti milionů Čechů, když on mluvil jménem čtyř miliónů Moravanů. Takovou smělost nemám. Skutečně přiznávám, že nemám ani dost dobrou paměť historickou, abych mohl říci, že znám detailně dějiny Moravy. Přesto bych doporučil panu kolegovi Tomisovi, když na mou hlavu vrhal tolik obdivných epitet, aby si přečetl knížku o tvorbě ústavního zákona z roku 1968. Tam je moje stanovisko i k návrhům moravským, které tehdy byly vznášeny, obsaženo. A rozhodně není takové, jako je teď tomuto Federálnímu shromáždění a prostřednictvím Československé televize i naší veřejnosti sdělováno. Doufám, že ho nebude urážet, jestliže z mých rukou přijme tuto knížku.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Pan poslanec Blažek, pak pan poslanec Vosček. Snažte se mluvit lapidárně.

Poslanec SN A. Blažek: Pokusím se být jak lapidární, tak slušný přesto, že to v této chvíli bude těžké.

Má faktická poznámka byla vyvolána vystoupením pana poslance Tomise a víc než kolegům v sále by měla být určena obecenstvu, které naše jednání sleduje u televizních obrazovek. Kolegové sami dobře vědí, proč my, pravicoví poslanci, plus další poslanci při vystoupení některých poslanců mezi které patří kolega Tomis, opouštíme tento sál. Především je to proto, že kolega Tomis byl označen jako agent komisí 17. listopadu. Je znám pod krycím jménem Marcel. A my nemáme jinou možnost, jak vyjádřit svůj nesouhlas s tím, že poslanec Tomis je nadále poslancem Federálního shromáždění. Jeho právem jakožto poslance je vystoupit na půdě Federálního shromáždění. Naším právem je toto jeho vystoupení nevyslechnout, a proto v takovou chvíli opouštíme sál. To je jedna část mé faktické připomínky.

Druhá část směřuje k tomu, že se pan poslanec Václav Tomis, alias Marcel, označil za mluvčího čtyř milionů Moravanů. Já jsem také Moravan. Mým mluvčím pan poslanec Tomis rozhodně není. Morava by si na tom stála velice špatně, kdyby byla odkázána na politiky, jako je pan Tomis. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Pan poslanec Vosček, pak pan poslanec Šamalík.

Poslanec SN J. Vosček: Vážené Federálne zhormaždenie, ja by som chcel poďakovať pánu poslancovi Kroupovi za názornú lekciu z demokracie pre KDH. Obávam sa však, že ho budem musieť sklamať, že jej militantné formy od neho asi neprevezmeme. Názornosť jeho citu pre rovnoprávnosť najlepšie dokladuje svojim odsúdením toho, ako postavenie Slovenska v rámci ČSFR by malo byť výhodné aj pre Slovensko. Skutočne obdivuhodný útlocit. Ďakujem. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Já také děkuji. Pan kolega se vzdal, takže bych poprosil pana Júlia Bobovnického.

Poslanec SL J. Bobovnický: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, ako viete, som poslancom za KDH. Ako disciplinovaný straník by som mal opakovať jeho názory, ktoré bohužiaľ pred verejnosťou tlmočia nie vždy tí reprezentatívne osoby,

Ale v tejto existenčnej kríze nášho spoločného štátu musím prijať iné pravidlá a považujem za povinnosť a vec svedomia vystúpiť pred vami a pred svojimi voličmi s nedvojzmyselným a jednoznačným stanoviskom. Vyhlasujem, že ako Slovák, ktorý takto cíti, myslí aj jedná, som samozrejme v tejto súvislosti za spravodlivé a rovnoprávne postavenie Slovenska v spoločnom štáte. Uvedomujem si súčasne, že absolútna rovnoprávnosť prakticky neexistuje a určitú mieru asymetrie musíme prijať a bude vždy tu. Ale tak dôrazne, ako som uviedol prvú myšlienku, vyhlasujem, že som za udržanie spoločného štátu ako Čechov, Slovákov, tak aj ďalších národov, národností či etnických skupín, ktoré žijú na území ČSFR.(Potlesk.) Som za taký spoločný štát, ktorý bude právny, demokratický, dodávam slovíčko "moderný", a hlavne prosperujúci, pričom pod prosperitou myslím prosperitu pre všetkých. Mal by to byť štát, ktorý bude samozrejme fungovať a odmietam takú jeho podobu, kde sa budeme permanentne dohadovať o právomociach, o tej alebo onej kompetencii.(Potlesk.)

Túto moju predstavu napĺňa federatívne usporiadanie štátu, možno že v niečo voľnejšej podobe, ale predovšetkým v podobe demokratickej. To by sme si tu mali zvlášť zdôrazniť. Veď pôvodná prvá Československá republika bola štátom unitárnym, bola potom aj po prerušení viac-menej unitárna. My sme si fakticky nejakú demokratickú federatívnu podobu vlastne ešte nevyskúšali. Od roku 1968 sa o to pokúšame, ale ako sami viete, bolo to obdobie politickej totality, a tak aj táto federácia bola jej plodom a o demokratický typ federácie fakticky nešlo. Túto deformovanú podobu federácie sa teraz snažíme opraviť.

Žiaľ, pri tejto rekonštrukcii vidím niekoľko závažných problémov a chýb, a aj cez to, že sme v časovej tiesni, si o nich dovolím prehovoriť, pretože odmietam diskrimináciu na pôde tohto zhromaždenia.

Po prvé - nevieme sa dohovoriť, odkiaľ by mala vychádzať pôvodná, originálna suverenita spoločného štátu. Myslím, že by mala vychádzať z republík a nie naopak. Takto je to konečne aj vo väčšine dobre fungujúcich federatívne usporiadaných štátoch vo svete.

Po druhé: Pri rokovaniach o podobe štátu, tak ako to pozorujeme hlavne v posledných dňoch, postupujeme celkom neracionálne. Z českej strany sú tu, a nech mi to priatelia Česi odpustia - stále isté paternalistické prvky v chovaní sa - povedzme - ako k mladšiemu súrodencovi a potom aj isté prvky českého hegemonizmu.

Väčšiu chybu však vidím na slovenskej strane. Táto v prvom rade akosi neberie na vedomie, že má ísť o dohodu, pri ktorej vystupujú najmenej dvaja partneri. Je tu vidieť prejavy neústupnosti, konfrontačného až ultimatívneho postavenia sa k požiadavke, a niekedy aj umelé vyhrocovanie situácie, akúsi neprirodzenú umienenosť, tvrdohlavosť, až vydieranie. Myslím, že by sme mali postupovať vecnejšie, bez emócií, teda racionálne a s ochotou pre užitočný politický kompromis.