Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Nyní pan poslanec Hrušínský,
pak pan poslanec Olej.
Poslanec SL R. Hrušínský: Promiňte,
prosím, ale mám pocit, že hovořit o
státoprávním uspořádání,
když zatím nevíme, jestli vůbec je zde
ochota občanů obou republik žít ve společném
státě, pokládám za poněkud
- řekněme - předčasné. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Prosím, slovo má poslanec Olej.
Poslanec SN J. Olej: Chcel som reagovať na pána poslanca
Világiho, ale predbeholl ma profesor Šilhán.
Musím ale reagovať na vystúpenie pani kolegyne.
Domnievam sa, že keď myslí, že opozícia
v predsedníctve Slovenskej národnej rady je tak
silne zastúpená ako poslanci z vládnych síl,
asi sa mýli. My tam máme jedného jediného
človeka. Pokiaľ viem, Strana zelených tiež,
HZDS tam má asi štyroch, Slovenská národná
strana jedného. Pýtam sa, čo robia ostatní
zástupcovia vládnych síl?
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Kolegyně a kolegové, prosím vás, nesklouzávejme
do politických polemik tohoto typu. Nedostaneme se dál.
Rád bych volil netradiční způsob.
Je zde ještě 11 přihlášených
do rozpravy. Byl bych vděčen, kdyby těchto
11 statečných se dokázalo vzdát slova
a mohli jsme přistoupit k hlasování.
Ptám se pana poslance Tichého.
Poslanec SN B. Tichý: Pane předsedající,
nejsem statečný a vyprovokoval mne k tomu pan prof.
Jičínský. Domnívám se, že
to, co má být řečeno, řečeno
být musí. Nebude to dlouhé. (Předsedající
předseda SL R. Battěk: Můžete začít
mluvit, protože jste na řadě.)
Vážené Federální shromáždění,
nalevo vedle nás leží balíky, z nichž
jeden je převázán naší trikolórou.
Domnívám se, že nebudeme muset po dnešním
jednání převázat tyto balíky
stuhou černou. Aby se tak nestalo, chtěl bych právě
připojit tyto poznámky.
Není účelné samozřejmě
opakovat to, co bylo řečeno. Ono už toho bylo
řečeno tolik, že zbývá jen málo
k tomu, co by řečeno být mělo. Věnuji
se tedy zajímavé otázce, že se v Čechách
a na Moravě nevyskytla politická strana či
hnutí, které by převzalo odpovědnost
za rozdělení našeho státu, jako je tomu
na Slovensku, kde logika nacionálního vývoje
a požadavků nebyla, bohužel, přiměřeně
opětována z české strany tak, aby
mohlo vzniknout pochopení, že legitimní zájem
jednoho národa je omezen stejně legitimním
zájmem národa druhého. Společný
stát je vždy více než aritmetický
součet dvou republik. Lze si to vysvětlit i tím,
že nikdo nechce vzít toho "černého
Petra" do ruky, aby byl viníkem za rozpad.
Lidé, kteří nechtějí nechat
projít svůj negativní názor na zachování
státu očistným ohněm referenda, jsou
však právě těmi, kteří
skrývají svá přání po
rozpadu a také svůj strach z výsledku tohoto
referenda. Je třeba to říci jasně
již předem. Odmítnutí hlasů pro
referendum v naší sněmovně si nelze
vysvětlit jinak.
A druhá poznámka se týká technické
okolnosti. Jak víte, tak zde pan prof. Jičínský
přednesl názor, že nelze položit negativní
otázku. (Místopředseda Jičínský:
Mám pochybnosti.) Tyto pochybnosti lze vyvrátit
poukazem na znění odst. 1 čl. 1 příslušného
zákona, který nic takového nevylučuje.
Kromě toho chci odpovědět i na otázku,
zda lze či nelze uspořádat referendum jenom
na Slovensku. Odpověď zní: Nelze, protože
kritérium pro rozhodování o výsledku
referenda se vztahuje vždy k oběma republikám.
V každé z republik musí být dosaženo
nejméně nadpoloviční většiny
hlasů pro, nebo proti, aby výsledky referenda nabyly
platnost. Ale i když se tak v jedné republice nestane,
nemá tento akt význam pouhé ankety. Není
tomu tak. Nedovedu si totiž představit politika, jehož
národ by více než polovinou hlasů odmítl
soužití ve společném státě,
a aby tento politik na to nereagoval. Není to možné.
Je to jedna z drobných nejasností, které
jsme při odsouhlasování zákona, bohužel,
pominuli. Měl jsem k tomu pozměňovací
návrh, ale neprošel.
Kromě toho zde ještě nezazněla jedna
důležitá věc. Všechna snaha po
svrchovanosti má totiž jedno pevné pozadí,
a to hospodářské pozadí.
Každý by totiž chtěl mít ten pocit,
že pracuje na svém a za své. Bohužel,
vznáším zde tento návrh už potřetí
(připadám si už jako ten starý Kato),
že právě tento pocit musí naše
rozpočtová politika zprostředkovat, a pokud
ho nezprostředkuje, nebude klidu v Čechách,
na Moravě a na Slovensku. Domnívám se, že
naše příští rozpočtová
pravidla na tuto otázku dobře odpoví a pak
budeme mít skutečně pro práci v našem
státě lepší podmínky. Dokud to
neuděláme, je to vše dost marná snaha.
Děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Prosím pana poslance Ročka, dalším z
přihlášených je pan poslanec Magyar.
Poslanec SN M. Roček: Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové, otázka k referendu
předložená panem poslance Hrušínským
pod poř. č. 2 si rozhodně zaslouží
pozornost, mimo jiné i pro svoji stručnost. Pomíjí
alternativu unitárního státu, která
by byla zřejmě neprůchodná a připouští
dvě možnosti.
Za prvé buď setrvání ve federaci nebo
za druhé rozdělení na dva samostatné
státy. Naproti tomu jsou slyšet i požadavky o
konfederaci. Při našem úsilí transformovat
společnost, stát a ekonomiku, nehledejme nějakou
třetí cestu krátkodobého řešení.
Naším cílem nemůže být nic
jiného, než jsou osvědčené společenské
státoprávní a ekonomické formy uspořádání.
Tyto formy vznikly bolestnou evolucí a za cenu omylů,
které svým strádáním zaplatily
předchozí generace. Podporujme tedy i formulací
otázky ty alternativy, které jsou dlouhodobě
nosné. Konfederace k nim rozhodně nepatří.
Bude-li tedy schválena tato otázka, pak nechť
za prvé se federací rozumí stát se
silnou akceschopnou a efektivně rozhodující
vládou a s federálním parlamentem, který
je nadán všemi potřebnými pravomocemi.
Za druhé rozdělením státu nechť
se rozumí i konfederace. V tom případě
a v případě úplné samostatnosti
je nezbytné připravit dohody dalšího
postupu. Do té doby je třeba zajistit hladké
fungování dnešní federace. Děkuji
za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Dále se přihlásil o slovo
pan poslanec Magyar, dalším přihlášeným
je poslanec Tomsa. Pane poslanče, nevzdáváte
se svého příspěvku? Nevzdáváte.
Můžete zůstat ještě sedět,
protože teď bude hovořit pan poslanec Magyar.
Poslanec SL F. Magyar: Vážený pán predseda,
vážený pán predsedajúci, dámy
a páni, história sa opakuje. 14. marca 1939 bola
rozbitá prvá Československá republika.
Aj keď prevažná väčšina národných
menšín sa už vtedy nenachádzala na jej
území, nevinne sme stíhaní už
skoro 40 rokov za skutky iných na základe doteraz
nezrušených prezidentských dekrétov.
Nevinne, pretože po Mníchove a po Viedni bola síce
ČSR územne zmenšená, ale do onoho 14.
marca zostávala Československou republikou.
Dnes sme opäť svedkami toho, že potomkovia vtedajších
politických činiteľov znovu vyvíjajú
maximálne úsilie na rozbitie Československa.
My, príslušníci národnostných
menšín, nemáme dostatočnú váhu
na to, aby sme republiku ubránili, ale dopredu sa ohradzujeme
proti tomu, aby vina iných bola opäť zvaľovaná
na naše bedrá. Pokiaľ sa jedná o oprávnenosť
rozbíjačov republiky, dovolil som si cez poludňajšiu
prestávku na vlastné náklady a do každého
klubu dodať článok svedčiaci o názoroch
občanov východného Slovenska. Bratislava
nie je celé Slovensko a Slovensko nie je len Bratislava.
V citovanom článku je tučne vytlačené:
"Dosc bulo Bratyslavy!", ďalej "Bes Bratyslavy
na večné časy a nigdá inakši!"
Takto znie na východe mandát HZDS, SNS a ich partnerov
na rozbíjanie republiky.
Pokiaľ sa jedná o otázku referenda, som pre
kladnú formuláciu, a keďže každá
líška svoj chvost chváli, odporúčam
návrh nášho klubu, pretože rieši
jednak otázku jednoty a celistvosti štátu a
jednak otázku rovnoprávnosti. Ďakujem.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Pan poslanec Tomsa. S technickou poznámkou
se hlásí poslanec Kostya.
Poslanec SN L. Kostya: Pane předsedající,
vážím si vaší snahy ušetřit
tomuto Federálnímu shromáždění
čas, ale nejvíc by prospělo, kdyby aparát
Kanceláře Federálního shromáždění
některým poslancům rozmnožil dva základní
paragrafy ústavního zákona o referendu, aby
pochopili to, co už tady několik poslanců řeklo,
jaká práva má z hlediska tohoto ústavního
zákona Federální shromáždění
a jakou otázku vůbec může položit.
Velice si vážím pana Hrušínského
i těch, kteří tady plédovali za jeho
druhou variantu otázky, ale už tady bylo dvakrát
vysvětleno, že Federální shromáždění
nemá ústavní právo ve smyslu přijatého
zákona takovouto otázku položit. Tady ztrácíme
čas.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Ano. Ještě pan poslanec Zelenay.
Poslanec SL R. Zelenay: Vážený pán predseda,
vážený pán predsedajúci, ku kolegovi
Magyarovi. Robiť úsudky na základe nejakého
nesignovaného listu, to mi trochu pripomína ešte
staré časy v roku 1977, kedy sa nahnali ľudia
a mali protestovať proti Charte 77 a mnohí ani nevedeli,
čo to je vlastne Charta 77. Oháňať sa
nejakými listami od niekoho a nevedieť od koho a používať
to v rámci politického boja je prinajmenšom
smiešne a v parlamente nedôstojné.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Pan Magyar.
Poslanec SL F. Magyar: Vyprosím si to od pána Zelenaya,
pretože som jeho klubu dodal také tento článok
list a je signovaný.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Myslím, že se tímto výrokem
všechno vyjasnilo. Nyní má slovo pan poslanec
Tomsa.
Poslanec SL J. Tomsa: Pane předsedo, pane předsedající,
budu velice stručný. Jsou to skutečně
moje názory, které si dovolím z tohoto pódia
vyslovit a jsem velice rád, že mám možnost
na půdě Federálního shromáždění
o těchto věcech hovořit.
Patřím do generace, která vyrůstala
ještě v době první republiky, v tzv.
čechoslovakismu, který je dnes mnoha a mnoha Slováky
odmítán. Dovolil bych si upozornit na to, že
to nebyl Čech, ale Slovák, Milan Rastislav Štefánik,
který jako první použil tohoto termínu.
Možná, že na to někteří
naši bratři Slováci zapomínají.
Za první republiky existovala tři zemská
zřízení, vlastně čtyři,
ještě další pro Podkarpatskou Rus a fungovalo
to bezvadně. Dnes už to nefunguje. Možná,
že se to přežilo. Hledáme nové
formy. Hledáme nové formy, hledají je i naši
občané, hledají je i politické reprezentace,
které se mezi sebou dohadují za zády lidu,
za zavřenými dveřmi. Když si nevědí
rady, tak to hodí na krk parlamentu, potom to hodí
na krk lidu a ty se starej. Dobře, je to v pořádku.
Ovšem já se ptám, do jaké míry
je oprávněna politická reprezentace hovořit
jménem lidu, jestliže nezastupuje vůli lidu.
Jestliže zastupuje, tak bych si dovolil upozornit na jednu
věc, a to v souvislosti s mým návrhem na
podání otázky k referendu.
Myslím, že otázka, která by měla
padnout v referendu, by měla být stručná,
jasná, taková, aby na ni bylo možno odpovědět
buď ano nebo ne. Navrhuji proto tento text.
Přejete si vystoupit z federace a žít ve vlastním
nezávislém státě?
Referendum by podle mého názoru mělo být
vyhlášeno a provedeno pouze ve Slovenské republice.
Nikoliv v Čechách, i když je sice pravda, že
to jsme také my na české straně, kteří
bychom měli mít právo rozhodovat o tom, jaká
bude podoba našeho budoucího státu. Ale já
bych se toho velice rád vzdal z jednoho prostého
důvodu. Z toho důvodu, že jsme to totiž
nebyli my, Češi, Česká republika, kteří
jsme zahájili pomlčkovou válku, že jsme
to nebyli my, Česká republika a česká
reprezentace, která zapříčinila spory
o kompetence a kompetenční zákon, který
nám dnes dělá problémy i v tak jednoduchých
zákonech, jako je třeba zákon o ovzduší.