Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Poslanec SN J. Svoboda: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, pan poslanec Prokop ve svém plamenném projevu opomněl sdělit sněmovnám, že vznikající chaos, který opravdu i mne znepokojuje, nevnáší do politického života předseda Strany demokratické levice pan Wais, ale součásti politických reprezentací, které tvoří rozhodující politické síly, které vzešly z minulých voleb.

Stejně jako on i já jsem chtěl původně své vystoupení stáhnout. Ne proto, abych si vysloužil potlesk poslanců, ale protože mě doběhl pan poslanec Zeman, když odhalil, že jsem slíbil manželce, že tentokrát se na televizní obrazovce už zaručeně objevím, opozice to nemá tak jednoduché. Pan poslanec Zeman akorát nemá přesnou informaci - moje žena se nejmenuje Máňa. Nicméně k projevu mě nakonec přiměl postmodernistický senátor Mc Carthy - pan poslanec Toman, protože jeho laciná teze o vnitřním nepříteli a temných silách usilujících o rozvrácení společného státu mně připadá jako vysoce společensky nebezpečná. Já doufám, že pan poslanec Toman je chytrý a vzdělaný člověk a že svá slova nemyslel zcela vážně.

Domnívám se, že dnes nejde pouze o další existenci našeho společného státu. Spolurozhodujeme i o novém údělu středoevropského prostoru, který vždy tvořil průsečík geopolitických mocenských zájmů. Úvahy o novém státoprávním uspořádání, které se vztahují k zákonu o vyhlášení referenda, nemají pouze zploštělý pragmatický rámec, do kterého se nás snaží vtěsnat některé politické reprezentace. Zdaleka nejde pouze o kompetence republik a federace jako o jakýsi technologický model. Jde o spor o pojetí státu jako organizovaného násilí ve smyslu leninské doktríny, jejímuž pokušení se dnes zřejmě nemohou ubránit novodobí technici moci, a pojetí státu a politického života jako služby občanům.

Ukazuje se, že chápání společného státu jako unitaristického modelu čechoslovakismu není totožné s žádnou politickou orientací. Je prostě stavem mysli. Přitom zapomínáme, že T. G. Masaryk řekl, že česká otázka je především otázkou sociální - a v tom jasnozřivě předvídal určující prvky současné politické krize, která je zejména, ne-li především, krizí představ o dalším sociálně ekonomickém vývoji.

V uplynulých dnech jsme projednávali hodnocení ekonomického a sociálního vývoje za první pololetí. Na to bychom dnes neměli zapomenout.

Protože zejména tyto otázky jsou katalyzátorem sporu o uspořádání společného státu. Koncepce a především sociální aspekty ekonomické reformy mají řádově dvojnásobné dopady na současnou životní úroveň a zaměstnanost na Slovensku. Plně v této souvislosti sdílím názor, že současná polarizace je sporem o nezbytnost demontovat struktury autoritářské moci, které po listopadu 1989 zůstaly v podstatě nedotčeny, pouze se v nich vystřídali lidé.

Státní byrokracie urputně hájí své sobecké zájmy proti přirozeným zájmům samosprávné občanské společnosti. Všichni si také všímáme, že zatímco nezaměstnanost postihuje především pracující a dělníky, technicko-správní a administrativní sektor se naopak rozrůstá.

Navrhované referendum je podle mého názoru z tohoto hlediska určitou podobou kouřové clony, kterou se nejen slovenský, ale i český nacionalismus pokouší zakrýt vlastní mocenské ambice a cizí geopolitické zájmy, a to na úkor občanů, bez ohledu na to, jsou-li občany České nebo Slovenské republiky. Z tohoto hlediska je myslím příznačné, že Československá televize, jako nejúčinnější nástroj utváření společenského vědomí, ignorovala zcela výzvu na uskutečnění telemostu, ve kterém by se k zásadním otázkám česko-moravsko-slovenského soužití mohly vyjádřit nejen účelově vybrané politické reprezentace, ale zejména a především občané v různém věkovém, sociálním a vzdělanostním složení.

Po listopadu 1989 byla oprávněně kritizována, zejména kabinetní politika jako zdroj ovládání společnosti. Čím jiným je však často současná politická praxe cílevědomě zamlžující sociálně ekonomické pozadí krize našeho státu. Politika by se měla stát konečně opravdu průhlednou a transparentní a političtí představitelé by ji neměli dělat za zavřenými dveřmi, nýbrž veřejně pod kontrolou občanů. Přímé přenosy z parlamentu by proto neměly být pouze při "lahůdkových" lustračních zákonech, ale zejména tehdy, když se projednávají významné sociálně ekonomické zákony, které pocítí všichni občané. (Potlesk.)

Jeden z velkých amerických politiků a myslitelů řekl, že demokracie je vládou lidu, lidem a pro lid. Mám vážné obavy, že někteří poslanci našich zákonodárných sborů mají zcela odlišnou představu o demokracii, kterou znovu chápou jako nástroj manipulace veřejným míněním, nikoliv jako službu v zájmu společnosti. (Potlesk.) Vidím-li v něčem cestu ke společnému demokratickému státu, pak je to zejména v deideologizaci problémů. Není třeba se navzájem přesvědčovat, že normalizační model federace přijatý pod diktátem tanků a brežněvovské doktríny omezené suverenity je v současné době nevyhovující, nepřijatelný a nefunkční. To si musí především uvědomit ti představitelé politické scény, kteří svou národní sebeprojekci ztotožňují s unitarismem, a to za vydatné podpory českého tisku, který cílevědomě jitří otázku českou, nikoliv jako otázku sociální, nýbrž čechoslovakistickou.

S politováním přitom musím konstatovat, že od Trenčianských Teplic, tedy za více jak jeden a půl roku, nedospěly politické reprezentace ani reprezentace národních rad a Federálního shromáždění k účinnému řešení. Tyto reprezentace přijaly ve volbách zodpovědnost, které se dnes chtějí zbavit přenesením břemene do vesměs zmatečních otázek, o kterých všichni velice dobře víme, že nemohou přispět k racionálnímu řešení, nýbrž pouze k rozšíření prostoru politické licitace.

Do problému navíc vstupuje otázka česko-moravsko-slezského uspořádání, která dále komplikuje a znepřehledňuje celý problém, který nemůžeme chápat mimo kontext již parafované smlouvy mezi naší republikou a Spolkovou republikou Německo. Je přitom příznačné, že tato důležitá smlouva, kterou naši občané chápou jako osudovou pro další bytí našeho státu, nebyla učiněna předmětem jednání Federálního shromáždění a ztratili jsme o ní prozatím sotva dvě holé věty.

Státoprávní uspořádání nemůže být řešeno racionálně bez ohledu na mezinárodní kontext, na vztah k ekonomické transformaci a na ni navazující nerovnováhu vývoje českého a slovenského politického spektra. Z těchto hledisek je podle mého názoru vládní politická koalice nemocná a neschopná uvedený komplex problému řešit. (Předsedající předseda SL R. Battěk: Pane poslanče, běží vám poslední minuta.) Ano, děkuji.

Zároveň bych chtěl navrhovatelům položit otázku ekonomické náročnosti referenda, zejména ve vztahu k nekonečné licitaci kolem zeštíhleného státního rozpočtu, který by údajně neunesl vánoční příspěvek pro nezaopatřené děti.

Pokud současné reprezentace nejsou schopné přijmout výraz shodné vůle národů žít ve společném státě, artikulovaném bez historické a sociálně ekonomické předpojatosti a malicherných svárů o moc, pak ať o podobě společného soužití rozhodnou příští parlamentní volby. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: To byl pan poslanec Svoboda, jsou zde tři, čtyři technické připomínky - nejprve pan Kopřiva, potom pan Soboňa a pan Špaček. Potom pan poslanec Tichý.

Poslanec SL T. Kopřiva: Předseda českých bolševiků zde položil demagogickou otázku, kdo je původcem chaosu? (Hluk v sále.) Já bych chtěl připomenout, že to nejsou současní představitelé, kdo vnáší chaos do dnešní situace, ale naopak. Dnešní představitelé jsou ti, kteří se snaží vnášet řád do chaosu, nepořádku a rozvratu, a to používám velmi mírných a slušných slov, který nám tu zanechala komunistická diktatura.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Takže pan poslanec Soboňa.

Poslanec SL V. Soboňa: Dovolil by som si vystúpiť k prejavu pána poslanca Bačinského, ktorý považujem za nekorektný a nedôstojný. Spomenul medzi iným aj gestapo, ako už predtým tu niekoľkokrát sa spomenuli nezmyselné narážky na prejavy slovenského fašizmu. Jedným zo základných pilierov fašizmu je revanšizmus. A práve prejav tohto poslanca bol ním presiaknutý, tak ako duchom revanše je presiaknutý celý lustračný zákon. Ďakujem.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Teď pan poslanec Špaček.

Poslanec SL J. Špaček: Já jsem, pane předsedo, požádal o poznámku jen proto, že chci poprosit kolegy a kolegyně, aby jednali k věci. Aby nezapomněli na to, že volby budou až v červnu příštího roku. Myslím, že na předvolební projevy je skutečně dost času. Naši občané, a to nejenom v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jak tu mnozí zdůrazňovali, ale stejně tak i na Slovensku, nám kladou jinou otázku.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji, pan poslanec Tichý.

Poslanec SN B. Tichý: Vážené Federální shromáždění, domnívám se, že Federální shromáždění musí ocenit půvab školení o demokracii, pokud ho provádí příslušník vrstvy potlačující demokracii po řadu let, zvláště když k tomu ještě přidá školení o tom, jak máme vést národní hospodářství. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji, pan poslanec Kočtúch.

Poslanec SN H. Kočtúch: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, na jednej strane vám chcem poďakovať, keď voláte poslancov k poriadku, pokiaľ sa odchyľujú od témy. V prípade pána Bačinského ste to však neurobili. Mám dojem, že Matica slovenská nedala žiadnu otázku k referendu, aby sme o nej diskutovali. Po druhé: Som členom predsedníctva Matice slovenskej a ohradzujem sa voči diskusnému príspevku pána poslanca Bačinského sa tým, že Matica slovenská rozhodne o zákonných prostriedkoch uplatňovania svojej cti. Ďakujem. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Také děkuji.

Nyní ještě pan poslanec Roček.

Poslanec SN M. Roček: Pane předsedající, namísto odnětí možnosti vystoupit v rozpravě navrhuji zkrátit řečnickou dobu pro dnešek na pět minut. (Hlasy z pléna: To nejde.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Bohužel je to v rozporu s jednacím řádem. Takže budeme pokračovat. Další přihlášený je první místopředseda Jičínský. Uděluji mi slovo.

První místopředseda FS Z. Jičínský: Vážení kolegové, myslím, že bychom skutečně neměli ztrácet historickou paměť. Jednání o ústavním zákonu o referendu není tak dávno za námi a kdybychom - a tady poznámka poslance Zelenaye byla na místě - kdybychom nebránili tehdy návrhům, aby referendum mohlo být vypsáno na základě lidové iniciativy, nemusely tady tyto podpisy být jenom jako apel na naše svědomí nebo na naši morálku, ale referendum bylo vypsáno.

Chtěl bych říci několik poznámek k vystoupení poslance Tomana. On tu citoval, prosím, na to má právo, stanovisko náměstka ministra vnitra. Já bych ale chtěl říci, že mám za to nebo zdá se mi, že pan náměstek Ruml, nejenom v tomto případě, ale i v jiných případech, konkrétně mám na mysli jeho kritické stanovisko k vládě a kritické stanovisko k Federálnímu shromáždění v době puče v Sovětském svazu, překračuje to, co mu plyne z funkce náměstka ministra vnitra jako vysokého státního úředníka. Vysoký státní úředník, podle mého soudu, nemá právo vyslovovat se k zásadním politickým otázkám, má právo samozřejmě dát stanovisko k bezpečnostní situaci. Ale nepřísluší mu ani kritizovat vládu, ani parlament, ani Hrad.

Vážení kolegové, mnozí z vás, jak tu mluvili, operovali tím, že mandát, který nám voliči byl dán, je jiný, než jak se teď chováme, že vůle voličů byla jiná než politická činnost těch či oněch poslanců nebo poslaneckých klubů. To je samozřejmě argumentace, která je ošidná, protože nikdo toto nemůže prokázat. Prokáží to až volby, ty jsou tím kritériem, které prokáže, na kolik ten či onen poslanec jedná nebo nejedná v souladu s vůlí voličů, kterou mu vyslovili ve volbách minulých. Říkám to jenom proto, že toto je velmi nebezpečná argumentace, která vedla pana poslance Zelenaye k tomu, že říká, že toto Federální shromáždění už ztratilo způsobilost jednat a že by se mělo rozejít.

Myslím, že každá demokracie, pokud funguje jako demokracie, má svá pravidla, své lhůty, své instituce a příští volby dokáží, kdo z tohoto parlamentu obstál, kdo neobstál, ale neměli by takovými soudy hýřit, protože myslím, že tato schůze přes všechny problémy prokázala, že Federální shromáždění má v řadě případů potřebnou schopnost jednat a přijímat důležité zákony a tedy strany v něm zastoupené přes diference mají schopnost se o důležitých zákonech pro tuto zemi dohodnout.

K iniciativě, o níž tady svědčí podpisy občanů, bych chtěl říci jednu věc. Říkám to zcela s vědomím, že moje stanovisko nemusí být zejména v České republice příznivě přijímáno. Ale neslouží politice, jestliže se s určitými věcmi zachází tak, že se veřejné mínění dezinformuje. Tuto akci, kterou oceňuji jako projev jejich občanské odpovědnosti lidí, kteří tyto podpisy pod tuto listinu připojili, jako projev občanské odpovědnosti a obav o osud státu. Ale musíme také odpovědně říci, že při jejím zahájení zazněly tóny na adresu slovenského separatismu, které samozřejmě na Slovensku vyvolaly nepříznivé reakce a v České republice zaznívaly mnoha uším libě.

K otázce reference, jak jsme o ní dnes diskutovali: Nejsem si jist, když se podíváme na ústavní zákon, zda FS má formulovat negativní otázku. Osobně mám o tom vážné pochybnosti. Myslím, že když se na tento text podíváme, když jej budeme analyzovat, myslím, že FS přísluší formulovat jenom pozitivní otázku. Pokud bychom přistoupili na to, že může FS formulovat otázku, zda souhlasíte s rozdělením státu, pak je třeba říci, že z ústavního zákona není jasné, když by pro to byla většina občanů, jaké právní důsledky z toho vyplývají. Asi by z toho plynuly politické závěry, ale nechci je teď analyzovat, ale právní závěry z toho přímo podle mého soudu neplynou. Říkám to jenom proto, abychom si uvědomili, že FS, které přijalo ústavní zákon o referendu, jedná nyní o otázce, která také by musela být přijata třemi pětinami všech poslanců. Abychom tedy formulovali otázku, pokud se k tomu rozhodneme, správně, aby nám ji pan prezident nemusel vrátit jako otázku nejasnou.

Vážení kolegové, osobně se obávám, že nebude vůle ve FS teď referendum vyhlásit, protože některé slovenské strany mají za to, že nebyly vyčerpány možnosti dalších jednání, že je třeba ještě dále jednat a teprve potom, když jednání nebyla ukončena, že lze vypsat referendum.

Dávám v úvahu jako námět pro přemýšlení pro naši další poslaneckou práci, zda by nebylo eventuálně vhodné spojit referendum s vypsáním voleb. Myslím, že ústavní úprava to nevylučuje.

Nyní ještě poznámku ke kritice na adresu úlohy FS, že se vzdalo své role, že bylo příliš pasívní, že postoupilo svou nezastupitelnou ústavní funkci národním radám. Vážení kolegové, zamysleme se nad tím, když nebudeme tento problém posuzovat skutečně jenom čistě z formálního hlediska, zda v tom nezaznívá přece jenom příliš mnoho unitarismu, který v našich myslích tak či onak působí. Připomeňte si preambuli ústavního zákona 143, který mnozí z vás často tak kritizují jako komunistický produkt, ale i tam se mluví o dohodě národů, kterou vyjadřují národní rady, které tehdy předložily Národnímu shromáždění návrh ústavního zákona o čs. federaci. A myslíte si, že dnes není doba, kdy tento stát musí projít radikálnějšími změnami, než tomu bylo v roce 1968?

Osobně si nemyslím, že to, že národní rady mají mít tuto roli, je negování úlohy FS. Myslím, že je to uznání politické nezbytnosti přetvořit tento stát tak, aby obě republiky byly skutečně rovnoprávnými republikami, aby už nemohla jedna druhou obviňovat z toho, že ty či ony smlouvy, ty či ony dohody nebyly dodrženy. Samozřejmě, právní rámec - a oceňuji to, že i nyní na jednání v Papírničce se dospělo společnou dohodou všech účastníků, že i nadále se bude postupovat ústavními prostředky - právní rámec skýtá jisté možnosti, jistý prostor. A myslím, že v rámci tohoto prostoru můžeme najít možnosti, abychom tuto novou politickou skutečnost, kterou bychom měli uznat, chceme-li uznat svou ústavodárnou funkci, realizovali. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Poslanec Világi se hlásí s připomínkou.

Poslanec SL O. Világi: Vážené Federálne zhromaždenie, zaznel tu už viackrát argument, že poslanci, ktorí pri hlasovaní zákona o referende nepodporili návrh poslanca, ktorý navrhoval, aby referendum mohlo byť vypísané na návrh len občanov, tak určitým spôsobom konajú proti ľudu, alebo národu, alebo občanom. Myslím si, že v tomto prípade prichádza do úvahy aj iná interpretácia, že poslanci, ktorí tento návrh neprijali, sú ochotní hlasovať pre otázku pre referendum, keď sa na nás občania obrátili. Poslanci, ktorí to navrhli - vtedy, keď sme o tom hlasovali - samozrejme takú schopnosť ešte dnes neprejavili. To je jedna vec.

Druhá vec, pokiaľ si môžem dovoliť hovoriť, reagovať na otázku profesora Jičínského, ktorý hovoril, že je tam určitý výsledok toho, že v Papierničke sa dohodli reprezentanti ohľadom toho, že neporušia ústavu. Myslím si, že výsledkom rokovania v Papierničke je jednoznačne to, že reprezentanti sa nedokážu dohodnúť, nedokážu sa dohodnúť aj zásluhou tých politických strán, ktoré dnes vehementne sa hlásia k idei, že tento ústavný proces nie je celkom vyčerpaný, že existujú ešte možnosti dosiahnuť dohody. Tá dohoda sa ale nerodí preto, že jej predstavitelia robia všetko pre to, aby dohoda nebola schválená. Myslím si, že zodpovednosť musí byť obojstranná - jednak tu v parlamente, jednak tam, kde rokujú o dohode. Ďakujem.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Hlásí se ještě někdo s poznámkou? Pan poslanec Kakačka a pak kolega Šilhán.

Poslanec SL J. Kakačka: Keď pán poslanec Világi nevie, chcem mu povedať len, to je neustále hľadanie niečoho, teda kompromisov, hľadanie takých kompromisov, stálej cesty pre spoločné dobro oboch národov.

Poslanec SL V. Šilhán: Když dovolíte, mám krátkou poznámku. Někdy skutečně nerozumím tomu, co říká kolega Világi. Spor, který prochází a vede se kolem otázky státoprávního uspořádání, je spor uvnitř vládní koalice. Není to spor mimo ni! Je to spor uvnitř vládní koalice. Znamená to, že se to týká všech, kteří jsou odpovědni za výkon moci u nás v Československu, scházejí se i na Hrádečku i v Papierničkách a předám i na mnoha jiných místech. A to bychom si skutečně dobře měli uvědomit. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Ještě pan poslanec Olej se hlásí. Ne, on to vzdal. Nyní paní poslankyně Sándorová, pak pan poslanec Hrušínský.

Poslankyně SN E. Sándorová: Pán kolega Šilhán má absolútne pravdu v tom, že ide o rozpor vo vnútri vládnej koalície. Ale čo sa týka predsedníctiev národných rád, tam sú zastúpené aj opozičné strany a môžu sa pridať na jednu alebo druhú stranu.