Poslanec SN J. Sokol: Pane předsedo, pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
poslanecký klub Občanského hnutí mě
pověřil, abych zde předložil a zdůvodnil
návrh na usnesení na vyhlášení
referenda, který máte před sebou jako tisk
860.
Česká a Slovenská Federativní Republika
je, nebo aspoň se snaží být, reprezentativní
demokracií. V reprezentativních demokraciích
o politických a jiných otázkách rozhodují
volené orgány. Přesto však v otázkách,
na které tyto volené orgány nemají
ústavní mandát, je stále častěji
zvykem, že se i v reprezentativních demokraciích
hlas ponechává občanům technikou,
které se říká referendum. V referendu
tedy občané vstupují přímo
do demokratického rozhodování v zásadních
a důležitých otázkách, které
se jich všech, nás všech týkají.
A v tom případě, o kterém hovoříme
jsem velmi potěšen, že mohu konstatovat, že
naši občané už do tohoto rozhodování
vstoupili. Vstoupili do něj tak, že se o něj
přihlásili peticí, kterou podepsal nesmírný
počet našich občanů. Chtěl bych
jim za to zvlášť poděkovat a vyslovit
zde své přesvědčení, že
to je jedna z nejpotěšitelnějších
věcí, které jsme poslední dobou mohli
konstatovat. Že občanům není osud státu
lhostejný a že se o něj sami berou. Chtěl
bych se vyjádřit několika slovy o tomto rozhodování,
rozhodování referendem jako takovém. Základem
demokratického rozhodování je to, že
všichni mají hlas. Všichni mají stejný
hlas.
Kolegové a kolegyně, tento princip je výrazem
nesmírné důvěry k občanům.
Každému občanu se v demokratických státech
přiznává právo vyjádřit
svůj názor a demokracie považuje každého
občana za natolik důvěryhodného a
i soudného, aby se mohl vyjadřovat k důležitým
věcem sám.
Tento princip není referendem porušen, ale naopak
je ještě posílen a rozšířen.
Druhá důležitá věc, kterou je
třeba při demokratickém rozhodování
vyjasnit je ta, že v demokraciích není žádná
vyšší moc. V demokraciích není
a nemůže být žádný vyšší
zdroj moci, který by nějak korigoval nebo omezoval
názor většiny voličů.
A nyní mi dovolte, abych přednesl několik
poznámek k tomu, oč se vlastně jedná,
jak se demokraticky rozhoduje v tom smyslu, jak s tím budou
naši voliči konfrontováni.
V životě každého člověka,
každého občana hrají velikou roli zásady,
morálka, čest a takové základní
lidské hodnoty. Nicméně v oblasti praktického
rozhodování, do níž téměř
všechna politická rozhodnutí patří,
obvykle nestojíme před volbou mezi dobrem a zlem,
ale každé rozhodnutí, které činíme,
má nějaká pro a nějaká proti.
Tuto zásadní, velmi důležitou a přitom
neobvyklou zásadu těžko přijímáme
tam, kde nás po léta přesvědčovali,
že o řízení státu může
rozhodovat kuchařka. Demokratické rozhodování
je tedy vždycky složité, vždycky víceznačné
a nikdy není zcela černobílé.
Na druhé straně států, kde by - jak
řekl klasik - mohly řídit kuchařky
- a já bych spíše dodal "špatní
krejčí" - ve světě valem ubývá.
Přibývá států, které
musí řídit občané, protože
tu žádná jiná moc není. Tato
obrovská čest a toto obrovské právo
podílet se na řízení státu
ovšem vyžaduje poměrně vysokou úroveň
nejenom určitých osobních nebo mravních
vlastností, ale i jistých vědomostí.
Neboť, jak jsem se snažil naznačit, řízení
státu není triviální věc.
V otázce vyhlášení referenda, resp.
ve formulaci otázky, která bude občanům
k takovému rozhodnutí předložena, je
prvním problémem otázka řeči.
Otázka musí být formulována slovy,
musí být přesná, musí být
výstižná a přitom musí být
lidsky srozumitelná. Právě referendum ukazuje
jeden ze základních problémů demokracie,
tj. schopnost přímo se domluvit mezi lidmi, kteří
se zabývají politikou, kteří celé
dny tráví v tomto prostředí, používají
zvláštního hantýrkovitého jazyka,
kterému sami mezi sebou rozumějí, a celou
širokou veřejností, která tato slova
nezná a často na ně reaguje alergicky. Tedy
jeden z prvních a základních problémů
je právě v otázce referenda skloubit tyto
dva požadavky, protože na jedné straně
té otázce musí každý volič
porozumět, musí dobře vědět,
o čem hlasuje a měl by být dán co
nejmenší prostor všelijakým vysvětlovatelům,
kteří se mu budou snažit vysvětlit,
že se jedná o něco jiného.
Na druhé straně, výsledek referenda platí
jako text. Neplatí úmysl těch, kteří
hlasovali, ale platí znění otázky,
ke kterému řekli "ano". Představa,
že řízení státu a jeho problémy
jsou naprosto triviální, je u nás tak rozšířena,
že nedávno napsal kdosi do novin, že otázku
může formulovat každá babička.
Znovu jako člověka, který má velmi
nerad antifeminismus, mě tady pobuřuje fakt, že
je zase použito ženského rodu, a proto raději
mluvím o těch krejčích.
Další problém, se kterým se setkáváme,
problém velice praktický, spočívá
v tom, že referenda se obvykle používá
tam, kde se chce něco změnit. A také náš
ústavní zákon o referendu vychází
z předpokladu, že to, o čem budou občané
hlasovat, bude nějaká změna. V tomto směru
je situace, kdy chceme referendum použít na vyjádření
pozitivního vztahu k našemu státu, rovněž
komplikované. Z toho vyplývá i formulace
otázky.
Dostávám řadu dopisů od našich
občanů, kteří mě na tyto okolnosti
upozorňují. Dobře o nich víme a přemýšlením
o nich jsme strávili mnoho času. Stručně
řečeno - je výhodou záporně,
negativně formulované otázky, že občané,
kteří se k referendu nechtějí vyjádřit
nebo nevyjádří, nehlasují pro ni.
Na druhé straně je ovšem velkou nevýhodou
záporně položené otázky, nevýhodou,
kterou neocení logik, ale ocení ji každý
občan, který žije a hovoří s
lidmi, že vás nutí, abyste žádali
občany o podporu nějakého stanoviska, žádali
je, aby je podpořili tím, že řeknou
"ne". Obě tyto stránky věci je
třeba uvážit.
Další problém, s kterým se samozřejmě
setkáváme, je možnost interpretace výsledků
referenda. Také zde je třeba při formulaci
otázky se sám sebe zeptat a rozmyslet, jaký
bude výsledek v tom či onom možném případě.
Vážení přátelé, referendum,
které navrhujeme vyhlásit, se má týkat
formy státoprávního uspořádání
našeho státu. A k tomu mi dovolte jenom dvě
krátké poznámky.
První se týká toho, že jako Občanské
hnutí považujeme napětí a dokonce i
spory, které zde vznikají, za přirozené
a reálné, nejenom za koníčka ctižádostivých
lidí, ale za něco, co má svůj kořen
ve skutečnosti. A bereme je tedy vážně.
To je právě důvod, proč bychom rádi
dali našim občanům příležitost,
aby se k nim vyjádřili sami. Kdyby tomu tak nebylo
a považovali bychom tyto spory jenom za povrchní hru,
nemělo by smysl, abychom to dávali rozhodovat občanům.
A druhá se týká toho, k čemu vlastně
naše jednání, do něhož referendum
patří, míří. Jedná se
totiž o dvě odlišné a jenom mírně
související části problému.
Jedním z nich je - smím-li to tak říci
- konečná podoba našeho státu, konečná
samozřejmě v lidských dimenzích, to
je ne věčná, ale až do příštího
politického rozhodnutí. Nicméně jakási
víceméně trvalá podoba našeho
státu, o níž máme poměrně
určité představy.
Na druhé straně se zde vedou tuhá jednání
o tom, jakým postupem se k této konečné
formě dospěje.
Jakou procedurou, jakými kroky a pomocí jakých
mechanismů. Chtěl bych vás znovu upozornit
na důležitost rozlišit tyto dvě věci.
Vážené Federální shromáždění,
při jednání o ústavním zákonu
o referendu si toto Federální shromáždění
vymínilo velké kompetence. Stalo se jediným
správcem tohoto institutu a podle našich ústavních
zákonů nikdo jiný je vyhlásit nemůže.
V průběhu doby vlivem objektivních tlaků,
obtíží, spěchu, nervozity, ale také
naší vlastní nezkušenosti se schopnosti
tohoto Federálního shromáždění
zřetelně opotřebovávají. Klesá
ochota k dohodě a stoupá míra vzájemného
podezřívání. To jsou věci,
se kterými jsme mohli a museli počítat a
které také nemohou nikoho překvapit.
Nicméně v této chvíli myslím,
že nastává chvíle, kdy toto Federální
shromáždění by si i svá omezení
mělo přiznat, mělo by mít sílu
k tomu, aby řeklo - ano, teď už nejsme schopni
dostat se dál v této otázce - a obrátit
se ke svým voličům. To nejsou přece
pro nás cizí lidé, to jsou ti, díky
nimž tu jsme.
A tak se, vážené Federální shromáždění,
v tomto jednání ukáže, zda to, že
jsme si tyto kompetence vyhradili, byla jen touha po větší
moci, anebo jsme s to těchto kompetencí použít,
zda jsme s to s nimi zacházet s přehledem, s klidem
a odpovědností ku prospěchu našeho státu
a - doufám - všech našich občanů.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Pane navrhovateli, já bych vás poprosil, abyste
přece jen zůstal tady a pomohl mi. Beru svůj
nápad zpět.
Poprosil bych nyní navrhovatele k tisku 893 - jde o návrh
poslaneckého klubu ODA - aby vystoupil se svým projevem.
Poslanec SN J. Skalický: Vážený pane
předsedo, vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
dovolte mi, abych zdůvodnil návrh,který podal
poslanecký klub ODA k problému vyhlášení
referenda.
Ústavní zákon č. 327/1991 Sb., o referendu,
umožňuje řešit formou referenda dvě
věci: 1. zásadní otázky státoprávního
uspořádání a 2. event. vystoupení
jedné z republik z federativního svazku. Sám
institut referenda je v našem ústavním systému
prvkem novým a do určité míry nesourodým.
Jestliže dnes stojíme před otázkou,
zda ho použít jako nástroj pro vyřešení
sporu o povahu státoprávního uspořádání,
musíme se nejprve zamyslet nad ústavně právními,
ale zároveň nad politickými aspekty státoprávní
situace, v níž jsme se ocitli.
Ústavně právní aspekt věci
spočívá v tom, že ústavní
zákon č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, výslovně
hovoří o "nezadatelnosti práva na sebeurčení
národů až do oddělení a o právu
každého národa utvářet si svobodně
způsob a formu svého národního a státního
života".
Nemá - domnívám se - smyslu s touto leninskou
interpretací sebeurčovacího práva
národů polemizovat a poukazovat na deklarativnost
tohoto pojetí, zvláště patrnou z toho,
že tehdejší Národní shromáždění
se nenamáhalo řešit zároveň otázku,
jak upravit ústavní cestu k takovému event.
oddělení.
Soudím, že toto Federální shromáždění
stvrdilo svou vůli respektovat toto právo právě
tím, že přijalo ústavní zákon
o referendu a upravilo tak ústavní cestu ke zrušení
federativního svazku, a to jako cestu jedinou.
Dále si musíme položit otázku, jaké
jsou politické kořeny problému, který
v současné době destabilizuje dosud křehké
demokratické instituce, ohrožuje transformaci společnosti
z područí totalitní komunistické diktatury
do svobodných a demokratických poměrů
a konec konců i samotnou existenci společného
státu. Federativní uspořádání
státu platné od roku 1968 bylo samozřejmě
v následujícím normalizačním
období pervertováno skutečností, že
v zemi vládly nikoliv ústavní orgány,
ale komunistická strana. V tomto ohledu a jedině
v tomto ohledu jsou výtky o zachování mocenského
centralismu oprávněné, až na to, že
se obvykle obracejí na špatnou adresu.
Federální shromáždění
se nedávno usneslo, že výkon moci v této
zemi v období let 1948 - 1989 byl nelegitimní. Pokud
federaci v tomto období lze nazvat nerovnoprávnou,
pak nikoli proto, že by nějaká taková
nerovnoprávnost byla zakotvena ústavně, ale
prostě proto, že se zde vládlo mimoústavními
metodami. Legitimitu federativního zřízení
se po pádu diktatury podařilo vlastně poprvé
stvrdit až svobodnými volbami v červnu 1990.
My všichni, jak zde sedíme, jsme svou kandidaturou,
a občané obou našich republik tím, že
nám dali své hlasy, stvrdili tímto aktem,
že federální orgány společného
státu, tento parlament, vláda, prezident a další
instituce odvozují svůj mandát přímo
od svobodné vůle občanů tohoto státu.
Považuji za potřebné v této souvislosti
připomenout, že my všichni, poslanci Federálního
shromáždění, jsme se jimi stali rovněž
tím, že jsme složili slib věrnosti tomuto
státu a jeho ústavě i ostatním zákonům.
Svobodně zvolenému Federálnímu shromáždění
byl dán do vínku mj. i úkol vypracovat novou
ústavu. Úkol se ukázal být nadmíru
obtížný, a to zvláště proto,
že se zde střetávají dvě zcela
odlišné koncepce společného státu.
Jedna, která trvá na tom, že společný
stát - má-li být funkční a
nemá-li mít ve svých základech zakódován
permanentní zdroj nestability a budoucího rozpadu
- musí mít své vlastní přímo
od občanů odvozené pravomoci. Je přitom
možné - a toto Federální shromáždění
tak již dvakrát za své funkční
období učinilo - měnit míru těchto
pravomocí, totiž přesouvat podle potřeby
a účelnosti kompetence mezi federálními
a republikovými orgány. Ale bude-li tato pravomoc
orgánům federace odejmuta - a za to se přimlouvá
druhá koncepce - znamená to buď úplné
a neprodlené odtržení obou republik, nebo nestabilní
volný svazek k brzkému či pozdějšímu
rozdělení nezadržitelně spějící.
Tento druhý postoj, jak jsem se snažil výše
naznačit, a jak konstatoval již pan prezident při
zahájení podzimního zasedání
FS, postrádá jak ústavní, tak i -
vzhledem k volebním programům - politickou legitimaci.
Valná většina politických sil na takové
řešení nemůže přistoupit
prostě z toho důvodu, že k takovému
rozhodnutí nedostala mandát od svých voličů.
Alespoň by neměla na to přistupovat - a rozhodně
to mohu prohlásit za poslanecký klub Občanské
demokratické aliance.
Jestliže zastánci opačného přístupu
tvrdí, že je ke změně postoje vůči
charakteru společného státu přivedl
vývoj situace a změna smýšlení
občanů, je třeba to prokázat.
Tím se dostávám k vlastnímu odůvodnění,
proč náš poslanecký klub navrhuje otázku
uvedenou v tisku 893, totiž otázku tzv. negativní:
"Jste pro vystoupení republiky, jejímž
jste občanem, z České a Slovenské
Federativní Republiky?"
Hlavní a nejpodstatnější důvod,
proč navrhujeme tuto tzv. negativní otázku,
jsem uvedl. Referendum je třeba chápat jako ústavní
nástroj prosazení zásadní změny
státoprávního uspořádání,
k němuž sám zákonodárný
sbor z povahy věci nemá mandát. Má-li
se změna prosadit, musí se pro ni příslušný
počet oprávněných voličů
vyslovit. Opačný postup, totiž žádat
po voličích, aby opětovně stvrdili
svůj postoj, který projevili ve svobodných
volbách, že totiž souhlasí s existencí
společného státu, do jehož orgánu
zvolili své zástupce, považujeme za protismyslný.
Závěrem mi dovolte, abych se zmínil o některých
právních aspektech našeho návrhu. Byl
formulován tak, aby vyhovoval čl. 2 odst. 1 ústavního
zákona č. 327/91 Sb. Podle některých
stanovisek konstrukce zákona neumožňuje, aby
takto formulovaná otázka, totiž v podstatě
návrh na vystoupení republiky z federativního
svazku, byla předložena Federálním shromážděním.
Právo položit takovou otázku podle tohoto výkladu
zákon uděluje pouze národním radám.
Jsme toho názoru, že ústavní zákon
zvláště v čl. 3 odst. 1 náš
návrh připouští. Nicméně
jsme si vědomi, že některá další
ustanovení, zejména mám na mysli čl.
5 a 6 týkající se právních
následků v případě, že
je návrh referendem schválen, mluví spíš
ve prospěch opačného výkladu.
Na tuto nejednoznačnost jsem upozornil již při
hlasování o pozměňovacích návrzích
k ústavnímu zákonu o referendu a tato nejednoznačnost
je plodem tehdejší velmi nepřehledné
situace, která hlasování o velkém
množství pozměňovacích návrhů
provázela.
Abychom předešli sporům, které by mohly
přispět k neschválení návrhu,
jsme jako navrhovatelé připraveni svůj původní
návrh stáhnout až bude v rozpravě předložen
návrh modifikovaný, vypracovaný v průběhu
konzultací s dalšími poslaneckými kluby.
Závěrem mi dovolte poznámku adresovanou především
poslancům těch stran, které volají
po úplné suverenitě, resp. přímo
po samostatném státu.
Vašim tužbám a tužbám vašich
příznivců neklademe svým návrhem
zábrany, ale naopak umožňujeme, aby byly vyjádřeny
a event. potvrzeny způsobem, který dodržuje
pravidla hry civilizované společnosti a vede ke
kultivovanému řešení, ať už
má být jakékoliv. Destruovat svými
postoji mechanismy fungování demokratických
institucí a přitom odmítat ústavní
cestou legitimovat své představy o budoucnosti a
dotázat se po souhlasu svých spoluobčanů,
to znamená být silou chaosu, silou, která
hrozí likvidací čerstvě nabyté
svobody obou národů a jejich uvržením
zpět na cestu nedemokratického a možná
násilí plného vývoje.
Apeluji na vás, abyste přijali nabízenou
výzvu a podpořili svým hlasováním
krok, který nás vyvede z marasmu na cestu zákona,
ať již to bude pokračující společné
soužití Čechů a Slováků
nebo alespoň přátelské sousedství
a spolupráce. Jiná rozumná cesta - obávám
se - neexistuje. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji navrhovateli poslanci Skalickému, který
hovořil k tisku 893, návrh poslaneckého klubu
ODA.
Nyní bych požádal, aby podali svá vyjádření
zpravodajové. Nejprve za Sněmovnu lidu kolega poslanec
Kopřiva.
Poslanec SL T. Kopřiva: Pane předsedo, pane předsedající,
kolegyně a kolegové, návrh usnesení
Federálního shromáždění
k otázce referenda byl podán postupně pěti
poslaneckými kluby. Slyšeli jsme vysvětlení
a odůvodnění poslaneckého klubu Občanského
hnutí. Tento návrh má číslo
tisku 860. Druhým návrhem byl návrh poslaneckého
klubu ODA, tisk číslo 893. Po těchto dvou
návrzích následoval návrh poslaneckého
klubu Občanské demokratické strany, který
je obsažen v tisku 982. Číslo tisku 994 má
návrh poslaneckého klubu maďarského
Křesťansko-demokratického hnutí - Coexistentia.
Konečně poslední návrh písemně
podaný s číslem parlamentního tisku
1001, je návrh poslaneckého klubu HSD-SMS II.
Projednávání těchto návrhů
probíhalo v národních radách a ve
Federálním shromáždění
následujícím způsobem. Jednotlivé
výbory se zabývaly návrhy obsaženými
v tisku 860 a 893, tedy návrhy Občanského
hnutí a Občanské demokratické aliance.
Jednotlivé výbory zaujaly k těmto dvěma
návrhům následující stanoviska,
a to sice tato:
Výbory pro životní prostředí,
výbory zahraniční a výbory hospodářské
navrhly projednat znovu otázku v poslaneckých klubech,
předat výsledky projednávání
otázky v klubech politickému grémiu, které
by mělo syntetizovat návrhy obsažené
v jednotlivých předcházejících
návrzích a grémium by doporučilo konečný
text k projednávání sněmovnám
Federálního shromáždění.
Výbory pro plán a rozpočet doporučily
přijmout tisk 860. Výbory sociální
a kulturní na svém zasedání přijaly
vlastní formulaci otázky pro referendum. Výbory
branné a bezpečnostní usnesení k této
otázce nepřijaly. Výbory ústavně
právní jednaly k této otázce dvakrát.
Poprvé se sešly k jednání nad tiskem
860, tzn. návrh poslaneckého klubu OH a některých
členů Občanské demokratické
unie VPN a dospěly ke stejnému stanovisku jako většina
výborů, tzn., že by tuto otázku mělo
projednávat politické grémium. Podruhé
se výbory ústavně právní sešly
k dodatečnému projednání tisku 893
- návrh ODA, tisku 982 - návrh ODS a tisku 994 -
návrh MKDH Coexistentia. Opět došly ke stejnému
usnesení jako v předcházejících
případech, tzn. že výbory ústavně
právní doporučily, aby všechny tyto
návrhy na vyhlášení referenda byly posouzeny
politickým grémiem Federálního shromáždění
na základě stanovisek jednotlivých poslaneckých
klubů a stanovisek ČNR a SNR a aby byl vypracován
konečný návrh pro jednání sněmoven.
Žádný z výborů neprojednával
na svých zasedáních tisk č. 1001,
tzn. návrh poslaneckého klubu HSD-SMS II.
Návrhem se také zabývala Česká
národní rada, resp. její výbory, a
tam probíhalo jednání takto: Ústavně
právní výbor, výbor pro ochranu životního
prostředí a urbanismu a výbor pro obchod
a cestovní ruch nedoporučují formulovaný
návrh, vyjadřovaly se k tisku 860. Výbor
petiční pro právní ochranu a bezpečnost
a výbor pro sociální politiku a zdravotnictví
vzaly tento návrh na vědomí, výbor
pro územní správu a národnosti nezaujal
k navržené otázce stanovisko. Výbor
pro vědu, vzdělání a kulturu vyslovil
s návrhem usnesení souhlas s připomínkou,
že text otázky by měl znít pouze: "Souhlasíte
se setrváním České republiky a Slovenské
republiky ve společném federativním státě?"
Ostatní text vypustit.
Rozpočtový a kontrolní výbor vyslovil
s návrhem usnesení souhlas s připomínkou,
že text otázky by měl znít: "Souhlasíte
s tím, aby Česká republika nebo Slovenská
republika vystoupila ze společného státu."
Ostatní text vypustit.
To je zpravodajský popis toho, jak vypadalo projednávání
návrhu ve Federálním shromáždění
a v České národní radě a kolega
zpravodaj za Sněmovnu národů doplní
moji zprávu o průběh projednávání
ve Slovenské národní radě.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Kopřivovi. Nyní prosím
zpravodaje za Sněmovnu národů pana poslance
Horského.