Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Kostyovi. Ďalej v rozprave vystúpi pán poslanec Štern, pripraví sa pán poslanec Tichý.

Poslanec SN J. Štern: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nebudu hovořit ke zprávě, vůči které nemám zásadních námitek, budu hovořit spíš k problematice, která v této zprávě byla zmíněna jen letmo, a to k pomalosti procesu privatizace. To je skutečně vážný problém a domnívám se, že zde jsou podstatné rezervy, které státní instituce mají k zlepšení celého procesu ekonomické transformace. Musíme si položit otázku, kdo zpomaluje privatizaci, nebo které problémy zde stojí. Jsou to republiková ministerstva pro privatizaci, která definitivně schvalují privatizační projekty, nebo jsou to resortní ministerstva, která spoluodpovídají za tvorbu privatizačních projektů? Jsou to podniková vedení, která privatizační projekty převážně vytvářejí buď dobře nebo špatně, event. blokují tvorbu konkurenčních projektů? To je prostě řada otázek, které je nutno si položit, a nechť si každý sám zhodnotí, která z uvedených složek více nebo méně privatizační proces ovlivňuje a tedy i zpomaluje.

Nicméně musím konstatovat, že dle mého názoru neexistuje obecná strategie privatizačního procesu a zde vidím společnou odpovědnost jak federálních, tak i republikových orgánů, které mají privatizaci v kompetenci. Osobně si kladu následující otázky, které jsem neslyšel, že by si někdo kladl, natož, aby je odpovídal: Jaká by měla být nakonec optimální struktura vlastnických vztahů v ČSFR? Jak silný má být středně podnikatelský stav? Kolik a který majetek by měl být spíše v přímém vlastnictví nebo naopak ve formě akciových společností atd.? Jsme pro co největší vstup zahraničního kapitálu nebo budeme dbát na rovnoměrný přístup tak, aby event. kapitál z určité země nedominoval?

To jsou zcela konkrétní otázky, které si klade každý, kdo se do privatizačního procesu nějak zapojil. Osobně jsem členem privatizační komise, která schvaluje v jednom resortu privatizační projekty, a při projednávání každého privatizačního projektu znovu a znovu tyto otázky vyvstávají.

Je pro nás přijatelnější, pokud si středně velký podnik koupí na úvěr dosavadní ředitel, nebo chceme, aby tento podnik byl ve vlastnictví akciové společnosti, ve vlastnictví pěti set nezasvěcených akcionářů, s kterými si tento zmíněný ředitel stejně asi bude dělat co chce?

Tyto otázky si musíme vážně položit, protože takové privatizační projekty chodí, chodí ta varianta i ta druhá varianta a my musíme rozhodovat, která je lepší, a nemáme obecnou směrnici.

Chceme při privatizaci vydělat tolik prostředků např., abychom měli prostředky na rekapitalizaci bank a na oddlužení tak, jak už zde je taková snaha, anebo upřednostníme rychlost privatizačního procesu ve formě kupónové privatizace, která zase žádné peníze nepřináší?

Čekáme od privatizace rozbíjení monopolní struktury našeho hospodářství, která je vlastně úplně největší brzdou celého našeho hospodářství. Ale co udělat v případech - a ty jsou velmi časté - kdy se prostě demonopolizace nedaří účinnou privatizací, ba právě naopak se tím přesunem do soukromého vlastnictví tato monopolní struktura definitivně fixuje?

Tyto otázky si klademe nyní my, kteří nějakým způsobem se účastníme privatizačního procesu, ale já se domnívám, že si je před námi měli položit instituce federální i republikové, ty instituce, které jsou odpovědné za privatizaci. A také zodpovědět a vytvořit tak strategii pro privatizační proces. To se nestalo. Domnívám se, že privatizační proces by určitě probíhal snadněji, než je tomu dosud. Takto se privatizuje podle ad hoc strategií tak, jak vznikají na jednotlivých resortních ministerstvech. A to jistě není nejšťastnější řešení. Domnívám se, že stále ještě je čas uvedenou strategii vypracovat.

Pokud jde o otázku odložení termínu privatizace českou vládou, jak tady bylo zmíněno, tam bych tu problematiku viděl jasně. Na jedné straně je zde potřeba co nejrychleji privatizovat a zde je jasně efektivní metoda kupónové privatizace. Na druhé straně je třeba privatizovat seriózně a kvalitně. Osobně bych za nynější situace preferoval rychlost privatizace, nicméně se domnívám, že je třeba lépe věcně se věnovat argumentaci, která českou vládu k tomuto kroku vedla. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Šternovi. S faktickou poznámkou sa prihlásil poslanec Borguľa, po ňom vystúpi v rozprave pán poslanec Tichý.

Poslanec SL M. Borguľa: Vážené kolegyne, kolegovia, nebol som, bohužiaľ, v miestnosti, kde by na stanovisko nášho klubu reagovala pani poslankyňa Sándorová. Aby som neopakoval jej chybu, tak som si počkal, až sa vráti do miestnosti.

Chcel by som vás informovať, že vystúpenie sme pripravovali zo serióznych podkladov, môžem vás s nimi zoznámiť. Včera a predvčerom napr. pán Nedbal, linka 2193, klapka 2566, riaditeľ odboru Ministerstva zahraničných vecí, ma informoval, že objem priemyselnej výroby v Juhoslávii za obdobie I. - VIII. poklesol o 17,3 %, u nás od marca o 20 %, do júna o 30 % a podľa včerajšieho vyjadrenia pána ministra - neviem, ktorého to bolo - presne o 40 %.

V roku 1990 export poklesol napr. v Juhoslávii o 8,4 %, import o 22 %. Môžem aj ostatné informácie pani Sándorovej doložiť, odkiaľ som ich čerpal. Pokiaľ sme uvádzali pokles v našom stanovisku, v žiadnom prípade sme to neuvádzali zo škodlivosti. Práve naopak. Uvádzali sme to v tej súvislosti, že toto vážené Federálne zhromaždenie by sa malo nad faktami vážne zamyslieť. Myslím, že nie je namieste konštatovať také veci, že niekoľko našich ekonomických odborníkov prinieslo hospodársky efekt ako niekoľko stoviek chorvátskych gardistov. Za zvlášť poľutovaniahodné považujem to, že tlieskame tomu, že sa niekde dosiahol ešte vyšší pokles ako u nás. Myslím, že v prvom rade by sme sa mali zamyslieť a pozrieť sa na dopady, ktoré súčasný ekonomický vývoj prináša našim voličom a potom by sme mali tlieskať. Ďakujem.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Slovo má poslanec Tichý. Pripraví sa poslanec Ransdorf. Faktickou poznámkou chce reagovať poslankyňa Sándorová.

Poslankyně SN E. Sándorová: Chcem len podotknúť, že dúfam, že pán Borguľa nepochybuje o tom, že podklady, z ktorých som čerpala, sú minimálne tak seriózne ako jeho podklady. Môžem vám ich samozrejme okamžite ukázať, mám pri sebe. Ešte toľko, že som sama upozornila pána Borguľu na to, že som na jeho výstup reagovala, aby mal možnosť dostatočne reagovať na môj výstup.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Odporúčam, aby ste si vyžiadali stenografický záznam jedného aj druhého vystúpenia. Myslím, že v tomto prípade sa nehovorilo o rovnakom poklese, pokiaľ som dobre sledoval rozpravu. Ale porovnajte si to v stenografickom zázname. Slovo má poslanec Tichý.

Poslanec SN B. Tichý: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, čekal jsem zde sice přes ty dvě technické poznámky, ale v jistém smyslu jsem rád, protože hovořily o tom, o čem bych chtěl hovořit já. Zda totiž určitá zde uváděná fakta jsou pravdivá nebo nepravdivá. To ostatní, to znamená zamyšlení nad účelem vystupování jednotlivých poslanců, to si samozřejmě udělá každý sám. Domnívám se, že jak kritiky, tak i nevhodné pochvaly, bylo dost.

Je potřeba se zamyslet nad účelem, co vlastně chce návrh usnesení FS docílit. Mám dojem, že snad se budu s většinou shodovat ve chtění formulovat ta opatření, která odstraní nejzávažnější rizika, která vidíme.

Musím konstatovat, to co už tady bylo, že zpráva vlády je skutečně vyvážená, alespoň v první části. Sotva najdeme některé významnější ekonomické parametry, které by v této zprávě nebyly zohledněny nebo alespoň zmíněny. Je věcí vkusu, zda návrh zásad, opatření vlády, se zdá někomu přiměřený nebo ne. Já se kloním se svým vkusem k tomu, že bych si tam raději přečetl více konkrétních opatření. Především mi tam schází např. právě dobudování fiskálního systému. Daňové odvody anebo úniky jsou tak markantní, že ohrožují vývoj příjmů našeho rozpočtu v roce 1992, nemluvě už o letošku, pokud ho pomineme.

Slíbil jsem však hovořit o tom, co je z předložených ukazatelů nosné nebo nenosné a co by v tom mohlo být považováno za neúplné. Statistické ukazatele bohužel mají velkou ošidnost. Když jsem poslouchal vystoupení pana ministra Klause - lituji, že není zde - tak jsem si vzpomněl na to, že návrh opatření nebo zásad se mi zdál řekl bych střídmý. Střídmý záměrně a střídmý i z určitého pocitu nedostatečnosti. Pan ministr Klaus tento druhý předpoklad, to znamená určitou nedostatečnost, potvrdil. Uvedl, že neví, jak podpořit globální poptávku, resp. neví, jak to udělat. Já mu v tom ovšem trochu nevěřím, protože v tomto materiálu je řada opatření, která se snaží tuto agregátní poptávku stimulovat, ať už přímo nebo nepřímo. Nicméně si myslím, že je to jeden z nejzávažnějších bodů, kterému se musíme v našem návrhu opatření věnovat.

Potom také uvedl dvě příjemné okolnosti, že tempo inflace je za poslední čtyři měsíce nulové a že se zvýšil sklon k úsporám. Dovolte, abych se právě k těmto dvěma parametrům blíže vyjádřil. Jestliže jede někdo autem po silnici a ztratí vládu nad volantem, je jistě potěšující konstatování, když lze říci "auto ještě jede po silnici". Ovšem mám zato, že je potřeba co nejdříve ten volant lépe uchopit a podívat se, kam to auto jede. Konkrétně: Představa, že by při stále meloucím mlýnu platební neschopnosti - a je to čertův mlýn, který požírá velký podíl národního důchodu a jak jsme slyšeli nebo jak vidíme, je to číslo, které roste přes stamiliardové částky - tedy nedovedu si představit, jak by bylo možné při očekávaném růstu mezd a při dalším poklesu výroby, popř. dalších škodách, které vzniknou právě z titulu platební neschopnosti v příštím roce, tuto inflaci dobře pohlídat. Věřím však, že se najdou ekonomové, kteří toto hlídání vykonají a že s nějakými náměty přijdou.

V návrzích se říká, že vláda bude bodově zasahovat tam, kde uzná, že perspektivní podniky musejí překonat platební neschopnost. Je to samozřejmě komplex otázek a rád bych slyšel alespoň od jednoho přítomného zástupce vlády, jak si tuto operaci pro rok 1992 představuje a jak budou tyto perspektivní podniky vybírány. Myslím, že je to otázka pro udržení výrobnosti a zastavení inflace dosti klíčová.

Druhým momentem, kde by bylo třeba vyzkoušet pravdivost ukazatele, smysl nebo členitost otázky, je tvrzení, že vzrostly úspory obyvatelstva. Odpusťte, úspory obyvatelstva, to je kategorie, která je značně složitá. Kdybychom se podívali na vývoj těchto úspor, tak byste zjistili, že mezi měsícem dubnem a květnem tohoto roku úspory a hotovosti najednou vyskočily nahoru bezmála o 15 mld. Kčs, a dokonce tak, že přitom ani nepoklesl objem oběživa v naší zemi. Jak je to možné? Vláda to ve zprávě samozřejmě zmiňuje, jsou to peníze odjinud. Je to pochopitelné. Nemůžeme si tedy proto dost dobře říkat, že jde o úspory obyvatelstva, i když v obecném smyslu asi ten výrok pravdivý je. Troufám si říci, že z valné části úspor nikoliv obyvatelstva našeho.

Ptal jsem se mnoha ředitelů našich spořitelen na strukturu vkladů - takovou otázkou, aby neporušili bankovní tajemství. Otázka zněla vždy takto: Nevím, jaké objemy těchto vkladů jsou a jak jsou četné. Tím ovšem velice snadno spějeme k závěru, že tyto úspory se mají podobně jako průměr. Když jsou dva lidé a jeden z nich sní kuře,tak statisticky snědl každý půl kuřete, že ano. Podobná situace je bohužel i v těchto úsporách.

Pokud zohledníme tuto strukturu vkladů, tak se nám situace bude jevit trochu jinak. Ale už jsem dlouho mluvil, raději to tedy skončím. Jeden pozměňovací námět jsem přednesl, tak mi dovolte, abych jako poslední bod probral něco z jistého hlediska, které zde ještě zmíněno nebylo.

Bylo zde navrženo, abychom z usnesení našich výborů vyloučili návrh ustavit zvláštní komisi poslanců Federálního shromáždění pro dohled nad průběhem privatizace. Domnívám se, že návrh vyloučit komisi nebyl dobře uvážen. Jestliže privatizace je skutečně klíčovým bodem, který může roztočit kolo tržního hospodářství, tak si troufám říci, že bychom ho měli právě dobře kontrolovat. Že kontrola mu rozhodně neuškodí a že nelze chápat kontrolu v tomto případě jenom jako zápornou.

Uvádím příklad z SRN, kde mají také poslaneckou kontrolu a kde se právě a speciálně zabývají privatizací svých devíti tisíc podniků, že s tím mají velké starosti, že jsou tam časté podvody. To jste se dočetli jistě v tisku. Mám za to, že naše komise by mohla v tomto ohledu vykonat dobrou práci. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Tichému. Teraz prosím poslanca Ransdorfa, ktorý sa prihlásil do rozpravy, po ňom pán poslanec Záhradka.

Poslanec SN M. Ransdorf: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážení pozůstalí, rád bych přednesl pár připomínek k předložené zprávě. Zpráva se vyznačuje - podle mého soudu - tím, že věci které jsou jasné a nejsou příliš příznivé pro nás, pro všechny, zamlžuje. Tak, jak se kdysi vyjádřil Mikuláš Biskupec z Pelhřimova, když polemizoval s katolickými teology: "Je lépe věci skryté vysvětlovat selskou řečí, nežli věci jasné zamlžovat filozofickými frázemi." To platí i pro tuto zprávu, která nám byla dána.

Předložený text spíše vyvolává otázky, než aby dával uspokojivé odpovědi. Ale jedno je podle mého soudu evidentní: československý vývoj posledního období bude definitivním hřebíkem do rakve šokové terapie. Proč? Protože u nás byla příznivá výchozí situace, protože u nás máme velice - a to je třeba říci - jako plus vlády, máme velice silnou makroekonomickou disciplínu, máme národ, který se nebouří a kterému je radost vládnout (smích v sále), a přece výsledky v naší zemi jsou srovnatelné s Polskem, pokud jde o pokles výkonnosti ekonomiky.

Předložený text vyvolává otázky, jaké jsou příčiny poklesu především v průmyslu. Chybí v tomto materiálu strukturální politika, její koncepce, vymezení strategické orientace, která odvětví ponesou exportní výkon ekonomiky, chybí úvaha o konstrukci rozpočtu za situace poklesu příjmové složky rozpočtu. Není tam ani zdůvodnění pro očekávaný obrat v polovině příštího roku. Stejně tak mi chybí v tomto materiálu úvahy, proč nedochází k odlehčení makroekonomické struktury, proč se drží v podstatě jenom materiálově, energeticky, surovinově, dopravně náročné výroby. A stejně tak jsou to otázky, které se týkají nezaměstnanosti. Předpokládá se - jako fakt, se kterým se nedá nic udělat - že 31. 12. 1992 budeme mít 14 % nezaměstnaných v Československu, ale ani lidsky to není záležitost, se kterou bychom se měli smířit.

Když tu byl profesor Vaněk z Cornellovy univerzity na semináři s poslanci Federálního shromáždění, připomněl skutečnost, která je otřásající, že totiž celosvětový průměr je 1 % lidí, kteří mezi nezaměstnanými spáchají sebevraždu .

Ale přece jenom chci říci, že ti, kteří ode mne očekávají kritiku muže, který je spojen především s ekonomickou reformou, tj. pana ministra financí, tak se mýlí, protože já naopak bych tady chtěl přednést obhajobu pana ministra financí proti panu ministru financí. Totiž pan ministr v časopisu LOpinione, který vychází v Římě, v květnu 1990 řekl názor, který podle mého mínění je velice správný, ale bohužel charakterizuje také náš vývoj i politiku, kterou on nyní sleduje. Cituji: "Reformní past, kterou je nyní vidět v několika zemích provádějících reformu, je výsledkem nesprávné časové posloupnosti reformních opatření." Tvrzení, které je naprosto správné a je ilustrované vývojem v Československu poslední doby.

Prvního února 1990 řekl pak ministr financí: " Uvolnění cen bude proto konečným, a tedy nikoliv počátečním momentem celé reformní strategie. To je podle našeho názoru jediný způsob, jak se vyhnout reformní pasti a jak udržet nezbytnou věrohodnost nové vlády." Prorocká slova!

Pan ministr také v knize Cesta k tržní ekonomice se vyjádřil, že "třetí cesta je nejrychlejší cestou do třetího světa". To bohužel můžeme konstatovat jako jeho omyl. Našla se jiná cesta, která vede do třetího světa rychleji.

Chtěl bych také zde připomenout, že pan ministr cituje v prosinci 1990 s velkým porozuměním šestnáct bodu španělského ministra financí Guillerma de la Dehesi, kde v bodu pátém stojí: "Čím horší je výchozí situace, tím větší je odhodlání k prováděným změnám a tím rychlejší je jejich realizace." Možná že tedy máme dnes větší šanci - soudě podle tohoto bodu - prohloubit reformu, když se ocitáme blíže a blíže dnu. Ale pak se nám může stát to, s čím jsme se setkali například vůči našemu bývalému velkému bratru, že jsme 40 let prohlubovali přátelství, až jsme byli na dně.

Jako šestý bod španělského ministra financí předkládá jeho československý kolega " čím menší je vměšování parlamentu a čím větší je autonomie vlády, tím snazší je implementace reforem. Parlament musí schválit základní strategii, ale nesmí se pokoušet ji realizovat". V tom případě je těžko pochopitelné, proč se takovou zprávou vůbec zabývá.

Jako sedmý bod předkládá s velkým porozuměním - a zde bych souhlasil a skutečně tomu bodu zatleskal - "čím slabší je byrokracie, tím větší je naděje na úspěch reformy".

Vývoj minulých měsíců skutečně v nás vyvolává mnoho obav a nejvíce obav ve mně vyvolalo tvrzení ministra financí, který řekl, že se máme zbavit iluze, že cokoli řídíme. Je to přiznání, které mě děsí, ale připomíná mi zároveň výrok velkého autora dnešní československé ekonomické reformy z podzimu 1968, z jeho brilantního článku "Paradox centralismu", který bohužel neztratil svou aktuálnost ani dnes - v roce 1991.

Dnešní ministr financí, tehdy mladý vědecký pracovník, řekl následující slova, když přirovnal československou ekonomiku k líně se valícímu veleještěru: "Krotitel sice ještěra vede, ale ve skutečnosti je jím sám řízen, aniž si to uvědomuje, třebaže ví, že budou splněny jen ty příkazy, které nenarazí na ještěrovu vlastní logiku." Bohužel, pan ministr mluví v tomto případě o současném ekonomickém vývoji, kdy vláda jakoby ztrácela otěže vývoje ekonomiky, kdy nastává řada živelných procesů, se kterými si evidentně neví rady.

Chtěl bych říci, že se velice liší jednotlivá tvrzení vlády, pokud jde o jednotlivé měsíce průběhu reformy. Ale neviděl bych to jako nemorálnost. Podobně třeba v r. 1952 Winstonu Churchillovi vyčítali, že mění své názory jako košile, a ty Churchill, který byl velice čistotný, měnil třikrát denně. Tehdy Churchill odpověděl dotčeně: "Mé názory jsou v harmonickém procesu vývoje svázaném s událostmi." Tak je tomu i u nás, kdy dochází k proměně tvrzení vlády.

Chtěl bych však říci, že jsem přesto všechno, co se v posledních měsících u nás nakupilo, přece jenom optimista. Věřím, že se podaří zastavit pokles čs. ekonomiky, pokles, který je bezprecedentní, je třikrát rychlejší oproti poklesu ze začátku 30. let, z doby krize. Domnívám se, že vláda předložila ve "čtyřistapadesátdevítce" sérii opatření, která jsou naprosto věcně správná, je třeba je jenom uvést v život. Je třeba nepoddávat se nepříznivému vývoji a nebrat jej jako fatálně daný.

A jestliže jsem mluvil o tom, že bych tady chtěl přednést obhajobu pana ministra financí proti panu ministru financí, jinými slovy obhajovat jeho původní intence proti praktickým krokům realizace reformy, připomněl bych jeho výrok, který se právě týká optimismu. On řekl o optimismu: "Zakládám jej na hluboké nedůvěře k centrálnímu rozumu politiků."

Já jsem také optimista a svůj optimismus zakládám na hluboké nedůvěře k centrálnímu rozumu politiků.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Teraz prehovorí poslanec Záhradka. Predtým sa však s faktickou poznámkou prihlásila pani poslankyňa Adrianová.

Poslankyně SN M. Adrianová: Pán predsedajúci, nedá mi, aby som sa nevyjadrila k môjmu predrečníkovi. Čo povedal o samovraždách, to bolo aj predtým. Čo sa týka 14 %-nej nezamestnanosti. Áno, ale aká je to nezamestnanosť? Bol tu za mnou pred 14 dňami predseda družstva z okresu Komárno a povedal mi, že majú problémy so zberom hrozna, pretože nemajú pracovné sily. Šudia sú zrejme spokojní s nezamestnaneckým príspevkom 1 800,- Kčs.

Poslanec SN B. Doležal: Mám faktickou poznámku. Shodou okolností jsem pracoval v časopise, kde byl zveřejněn článek pana Klause. Mně se na vystoupení pana poslance Ransdorfa zdá být příznačná, ale málo povzbudivá, stálá komunistická představa, že se jednou najde takový obr, který toho brontosaura utáhne. Pokud je tato představa jenom v rámci komunistické strany, tak je to fajn, ale nepřipadá mi moc dobré, když se touto představou poměřuje ekonomická politika naší vlády.