Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Poslanec SN J. Wagner: Dámy a pánové, promiňte jen malou drobnost. Pan kolega předřečník si nesmírně stěžoval na chaotické chování lidu této země. Chci jenom připomenout, že jsme se před časem zbavili vlád, které si stěžovaly na totéž. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Wagnerovi, slovo má pán poslanec Tomis.

Poslanec SN V. Tomis: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, bedlivě jsem si prostudoval analýzu vývoje ekonomiky, kterou jsme měli dostat do 1. září 1991. Dnes, před koncem roku to považuji za značně zpožděné. Vláda tedy nesplnila termín stanovený Federálním shromážděním. Pokud jsem srovnal analýzu předloženou vládou s dostupnými a neúplnými materiály, například Federálního statistického úřadu nebo materiály vypracovanými Prognostickým ústavem nebo některými našimi předními ekonomy, pak jsem dospěl k závěru, že někdo nám přinejmenším nehovoří pravdu. Chtěl bych vědět kdo - vláda nebo tito další přední odborníci a naše ústavy. Pan ministr Dlouhý na hospodářském výboru řekl, že zpráva je dobrá, má dobré stavební kameny, netřeba ji měnit a přitom neuvádí například vůbec v analýze životní prostředí, zemědělství apod.

Já, jako poslanec svých voličů, však musím za ně na tomto místě říci to, co si myslí občané našeho státu k vládě a vládní politice, že skutečnost je zcela jiná, než nám předkládá vláda ve své analýze. Jestli nějaké makroekonomické ukazatele jsou plněny, ale lid je zbídačený, děti máme podvyživené, 600 tisíc lidí pod hranicí životního minima, tak to určitě není dobré. O tom se však ve zprávě nehovoří.

Ve zprávě velmi postrádám, pokud jsem to při její obsáhlosti nepřehlédl, že chybí srovnání údajů ve zprávě s údaji v harmonogramu ke scénáři, o kterém jsme zde ve Federálním shromáždění jednali a který jsme schválili. Myslím si, že vždycky se má vycházet z těch údajů, které byly dány a má se říci, jak to dopadlo v porovnání s nimi.

Co považuji za velmi vážné, je prognóza vývoje ekonomiky na rok 1992, která pro všechny občany není dobrá a já jsem opravdu touto prognózou byl velmi zaskočen a nemile toto budu vysvětlovat občanům, kam nás naše vláda vede a zda je to ještě skutečně vláda tohoto lidu. Jde o další pokles výroby o 25 až 30 %. Sestupný trend soukromé spotřeby, která již dnes je zhruba o 25 % pod úrovní roku 1990 a jeho pokles v roce 1992 má být na 65 % roku 1990. Přesto vláda uvažuje o rychlejší dynamice nominálních příjmů, ale až v roce 1992, to znamená až už se budou naši občané zřejmě pást na trávnících kolem svých králíkáren.

Dále se říká, že proexportní efekt devalvace v příštím roce dále zeslábne. Silný trumf naší vlády. Proto jsme devalvovali, protože export nám to přinese. Teď to půjde dále dolů. Nesmíme zapomínat, že udržení exportního přebytku je důležité, už proto, že v roce 1992 bude nutné uhradit 1,2 miliardy dolarů na úvěr a dále v roce 1993 začínají splátky letošního čerpání úvěrů Mezinárodního měnového fondu. Je třeba si také uvědomit nedobrou politiku. Já jsem v hospodářských výborech řekl, že když budeme prodávat, náš národní majetek, že by to mělo být ohodnoceno podle zahraničních ukazatelů. Náměstek pana ministra Klaus pan Kočárník mi řekl: "To je přece samozřejmé." Ale tak, jak to prodáváme dneska, kdy občan z Izraele přijede a řekne: U mě stojí v Izraeli 5pokojový byt 400 tisíc dolarů a já si za tuto částku koupím hotel u vás, je to tady dobré, sem budeme jezdit, tady budeme kupovat!

Netržní rozprodávání národního majetku, především vlastníkům špinavých peněz a pro spekulační účely se rovná defraudaci a je všude ve světě trestné. Umožňuje výrobu dalších špinavých peněz a jejich zmnožení, to je zákon o velké a malé privatizaci. Škody takto způsobené jdou do 100 miliard a na úkor našich lidí. Když jsem si přečetl úvahu pana Komárka a pana Klausev tisku, tak jsem si říkal: Dnes, když u nás turisté utratí jednu miliardu, tak si za ní odnesou za 11 miliard věcí. Přijdeme tedy o 11 miliard korun. Pan ministr Klaus říká, že si musíme uvědomit, že kdybychom ty bufety zrušili pro ty Zápaďáky, tak bychom se zadlužili venku. Mne by zajímalo: Skutečně bychom se zadlužili až na oněch 11 miliard nebo jenom na 10 a pak by to stálo za to?

Nelze ani opomenout, že se mohou ukázat jako nerealizovatelné představy o větším vývozu na západoevropské trhy, kde se můžeme setkat s ostřejší konkurencí. A může to být i snaha zablokovat trh pro československé výrobce a přivést československé podniky do složité ekonomické situace a pak samozřejmě za těchto podmínek "za babku" tyto podniky koupit. Takový postup vlastně je znám. Vždyť to běžně probíhá v bývalé NDR.

Musím se pozastavit také nad tím, že místo zvýšení mezd mají občané získávat potřebné finanční prostředky navíc, prostřednictvím úroků, nebo nějakých poukázek státu. Čili uložte si to, co nemáte, dostanete úroky a z toho si přilepšíte. To je opravdu vláda našeho státu.

Ve zprávě se hovoří opět, že začaly stoupat vklady občanů od dubna tohoto roku. Ale také to, že může jít o velké množství neevidovaných příjmů peněz ze zahraničí a zvláště s probíhajícího procesu z malé privatizace.

Protože všichni víme, že není absolutně možné, aby naši lidé kupovali za 53 miliónů nějaký podnik, a kupují. Vidíme, z čeho jsou úspory, že nejsou od prostého lidu. Já jsem si to poznamenával, hovořil jsem za poslední období se 78 lidmi a jen jeden přiznal, že ještě nesáhnul na úspory a jeden přiznal, že uložil zase po dlouhé době 500 korun.

Dále je vážné to, že nezaměstnanost může být až 1 milión osob v roce 1992, jak o tom hovořil pan poslanec Zeman. To je 14 %. To je opravdu perspektiva pro náš stát a vláda, jak řekl pan poslanec Zeman, prostě to jen konstatuje, jako kdyby to byla skutečně maličkost. Zřejmě málo žije s lidmi, málo dělá pro lid, protože jinak by tyto skutečnosti věděla a zejména dopady na studenty, kteří se nenaučí pracovat, protože zaměstnání nedostanou.

Podle převážného počtu občanů došlo u nich ke značnému zbídačení, hlavně, že máme inflaci nulovou. Myslím, že kdyby byla inflace taková, jak předpokládal scénář, tj. kolem 30 %, tak by lidé měli alespoň na to, aby zaplatili nájmy, televizi a nezůstali dlužni státu.

Hovoří se o tom, že sociální záchranná síť je dobrá, jak nám řekl pan ministr Dlouhý. Vždyť máme minimální mzdu, která však zprofanovala mzdy všech pracovníků např. ve zdravotnictví, protože uklízečka má 2 000 korun a lékař 2 150 korun. Že máme životní minimum. Ano, máme, hurá, je to dobré v našem státě. Ale ti, kteří ho dosáhnou, tak z toho nevyžijí, 60 % lidí ho nedosáhne, čili hranice životního minima není zase na nic. Doplatit všem nepůjde na to nejsou peníze.

Na závěr nemohu než nedoporučit, aby tato zpráva nebyla vzata na vědomí tak, jak to bylo běžné v našem Federálním shromáždění, ale doporučit o její odklad na 19. schůzi. Do té doby požádat Federální shromáždění, zejména jeho vedení, aby nám připravilo zprávy expertů, abychom si mohli udělat objektivní názor na všechny čtyři pasáže této zprávy. Federální shromáždění to udělalo jen jednou při ekonomickém scénáři a vidělo, že jsme byli moc chytří a že jsme velice polemizovali o předloženém návrhu scénáře. Kdybychom měli dnes tyto materiály v ruce, určitě ve větší míře bychom s tím nesouhlasili.

Proto navrhuji, aby bod 1 byl změně tak, že se odkládá projednání této zprávy na 19. schůzi a bod 4 navrhuji doplnit - pro objektivizaci posouzení obdobných materiálů vládou i této zprávy byly předloženy Federálnímu shromáždění k projednávání každého okruhu expertizy nezávislých ekonomů, ústavů apod. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Tomisovi. S faktickou poznámkou vystúpi poslanec Komárek, potom vystúpi v rozprave poslanec Peter Kvačkaj.

Poslanec SL V. Komárek: Pokud se mě dovolával pan poslanec Tomis, nehovořím o 29 miliardách možných úspor, stejně tak jako předtím pan poslanec Hruška hovořil o 3,50 za marku, což je běžná novinářská lež a eskamotáž. Mluvím samozřejmě o paritě kupní síly, o tržním kursu, o kursu apod., ale u nás je všechno možné. Doporučoval bych, abychom ta čísla lépe vážili. Je to poslední faktická poznámka. Jestli pan poslanec Hruška považuje za úspěch kladné saldo nebo aktivum platební bilance, tak upozorňuji, že přímo ve zprávě vlády je, že vývoz klesl k úrovňi 70 - 80 % a dovoz klesl ještě níže, čímž se vysvětluje klad. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Ďalej vystúpi Peter Kvačkaj.

Poslanec SL P. Kvačkaj: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, nie je možné viniť vládu za všetky hriechy. Myslím, že nie je treba dokazovať tvrdenie, že každý spoločenský otras má negatívny dopad na ekonomiku a že nežná revolúcia takýmto otrasom bola. Preto určitý pokles výroby a výskyt nezamestnanosti a ďalších sprievodných negatívnych javov nemožno vyčítať vláde. Môžme sa však pýtať, čo za rok a pol od svojho nástupu vláda urobila, aby tento predpokladaný pokles bol čo najmenší. Tu sme už na pochybách, či si vláda naše absolutórium v tejto oblasti zaslúži. Keď sa nás vládni predstavitelia na rokovaní výborov snažili presvedčiť, že vývoj ide podľa ich predstáv, potom sa treba opýtať, či pokles priemyselnej výroby o približne 25 %, rozpad stavebníctva, kritická situácia v poľnohospoárstve, nekontrolovateľný rast nezamestnanosti, sú skutočne tie najlepšie a najvierohodnejšie vládne predstavy na ceste k prosperite. Keď je tomu tak, myslím, že by sme sa tým chváliť nemali.

Skôr si myslím, že vláda urobila málo pre to, aby tento vývoj nielen predvídala, ale hlavne urobila opatrenia na jeho reguláciu. Celá slovná ekvilibristika v tejto súvislosti mi pripadá, ako keď slabý kuchár sa s veľkou reklamou v parádnom obleku a vyblýskanou reštauráciou, s furiantským úsmevom, trochu šmrcnutý ideologickým kadidlom, snažil presvedčiť verejnosť, že jeho jedlo je chutné, pretože považuje za hlavné kritérium pochvalu starostu mesta, v tomto prípade Medzinárodný menový fond, ktorému sa páči fasáda reštaurácie.

Vláda si už v poslednej dobe začína uvedomovať, že ono hlásané nezasahovanie štátu do ekonomiky, je vec pomýlená a hanblivo si priznáva, že zásahy sú nutné a nemajú s protekcionizmom nič spoločné. Zdá sa, že dochádza k poznaniu, že tržné mechanizmy zďaleka nie je možné realizovať a z privatizácie robiť cieľ sám o sebe, ale naopak, treba poznať jeho vady a hľadať riešenia, ako sa pred ním poistiť. Veď robenie aktívnej intervenčnej politiky je dnes vo všetkých krajinách s trhovým hospodárstvom nutnosťou a samozrejmosťou. V mnohých krajinách je efektívne aj štátne vlastníctvo. Bohužiaľ, na toto začíname prichádzať až po roku a pol nezasahovania do ekonomiky a súčasný stav si vláda spôsobila čiastočne aj svojím pričinením.

Vláda hovorí o pomalosti demonopolizácie. Čia je to však chyba? Keď vlády, aj keď náš parlament sa pod to neslávne podpísal svojou preferenciou politických aspektov pred vytváraním potrebného ekonomického prostredia. Podniky sme dva roky naťahovali na škripec odstránenia a privatizácie, ale pri nezmenenej totalitnej legislatíve a predpisoch. Teraz sa čudujeme, že sa chovajú jánošíkovsky - keď ste si ma upiekli, tak si ma aj zjedzte. Veď ktorý vedúci by bol ochotný riskovať, keď nemá istotu, že bude môcť začatú transakciu aj dokončiť. Pravda je asi kdesi uprostred medzi argumentmi vlády a argumentmi podnikov.

Zadĺženosť podnikov a ich platobná neschopnosť má svoju príčinu už aj v spomínanej nečinnosti vlády. Veď už pred rokom na to niektorí poslanci z tohto miesta upozorňovali. Dnes je situácia taká, že aj uvažované oddĺženie o 5 miliárd korún situáciu nevyrieši, keď súčasne neprijmeme opatrenia. Východiská z tejto situácie existujú. Zhoduje sa na nich väčšina odborníkov.

Predovšetkým to je, po prvé, rýchle dať garancie podnikovým managementom do budúcnosti, aby mohli dlhodobo rozmýšľať a plánovať. Po druhé - miesto politiky reštrikcie urobiť všetko pre oživenie domáceho dopytu. Po tretie - po viac ako roku testovania podnikov je jasné, kto je kto. Namieste je razantný nástup vládnej štrukturálnej politiky. Po štvrté - namiesto reštriktívneho rozpočtu, ktorý devastuje hospodárstvo, uvažovať pre nasledujúce roky s deficitným rozpočtom, ktorý však zabezpečí rozvoj verejného sektoru, a tým aj oživenie dopytu po výrobkoch a výhľadovo aj rozpočet prebytkový. Po piate - akceptovať rozdielne podmienky Slovenska a urýchlene realizovať konverzné projekty. Nie je predsa možné pri projektoch prechodu zbrojnej výroby na civilnú výrobu hovoriť ako o riešení podstatnej časti problémov Slovenska, ale súčasne viac ako pol roka tieto projekty umelo držať zmrazené len preto, aby štátny rozpočet vykazoval fiktívny prebytok. To by znamenalo chovať sa ako predstavenstvo obce, ktoré odhlasovalo stavbu nového kostola za podmienok, že na jeho výstavbu sa použijú tehly z kostola starého, ale ten bude možné zbúrať, až po kolaudácii nového.

Veľké podniky si svoje problémy vyriešili čiastočne tým, že sa zbavili všetkého balastu okolo seba, teda predovšetkým drobných kooperujúcich podnikov, dôchodcov, ale aj časti naslovovzatých odborníkov. Tým sa problém preniesol na iné odvetvie hospodárstva a podniky zbrojného priemyslu relatívne ľahko sa plavia na vlnách konverzie. Je to však len zdanlivé plávanie, v skutočnosti je to ponorovanie ku dnu.

Pokiaľ im urýchlene nepomôžeme uvoľnením prostriedkov na už spomínané projekty, pôjdu s veľkým rachotom ku dnu a ktovie, koho so sebou ešte stiahnu.

A ešte mi dovoľte jednu polemickú poznámku. Vláda považuje za úspech a za prvý výsledok reformy fakt, že sa zastavil rast cien. Toto tvrdenie je však už prekonané, pretože podľa všetkého sa špirála inflácie začína roztáčať znova. Stúpajú ceny potravín, a to bude vyvolávať tlaky na rast miest, ktoré však pri klesajúcej výrobe a pri neproduktivite práce vedú do neriešiteľnej situácie. Ceny potravín pritom stúpajú aj nezásadovou politikou vlády, ktorá na jednej strane vyhlasuje podporu súkromnému podnikaniu, na druhej strane však pritom novovznikajúce objekty nutí zvyšovať ceny nedomyslenou úverovou politikou pri vysokej úverovej miere. Naviac medzi jednotlivými vydražiteľmi, napr. prevádzkových jednotiek malej privatizácie, vznikajú až 5-ti % rozdiely v úrokovaní úverov, čo tiež neprispieva k vytvoreniu konkurenčného prostredia. Je potom farizejstvom, keď sa v správe vlády konštatuje, že - citujem "objektívne sa zhoršujú podmienky pre vznik nových predajných miest". Ďakujem za pozornosť.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Kvačkajovi. Teraz som mal v úmysle skončiť rozpravu do poludňajšej prestávky, toto bohužiaľ nie je možné. Ešte sú do rozpravy prihlásení poslanci Roček, Kostya, Štern, Tichý, Ransdorf, Záhradka a Kincl. Navrhujem, aby sme urobili krátku poludňajšiu prestávku - prevažná časť poslancov, myslím, už tento úkon absolvovala - takže do 13.00 hodiny bude prestávka.

O 13.00 hodine budeme pokračovať rozpravou. Za predpokladu, že sa udrží zhruba tento rozsah prihlásených, myslím, že by sme mohli s malou toleranciou skončiť okolo 15.00 hodiny.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Vážené kolegyne a kolegovia, otváram prerušené rokovanie.

Do rozpravy sú prihlásení poslanci Roček, Kostya, Tichý, Ransdorf, Záhradka, Kincl a Lux. Slovo má poslanec Roček.

Poslanec SN M. Roček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, výbory pro plán a rozpočet v tisku 1006 uvádějí, že vývoj zaměstnanosti zvyšuje nebezpečí sociálních konfliktů. Snad není zapotřebí připomínat, že tak významný děj, jakým je ekonomická reforma, nemůže probíhat bezbolestně. Je to však reálná cesta, jak ukazují zkušenosti s ní z jiných lokalit. Naopak, čím delší by byla agónie neperspektivních podniků, čím déle budeme doplácet na životaneschopné výrobní jednotky za cenu udržení quazy nezaměstnanosti, tím hůře pro všechny sociální vrstvy společnosti. Zajímavá je reakce obyvatelstva, kdy rostoucí úspory domácnosti, jsou projevem důvěry ekonomickému vývoji. Předcházející společenský systém přes veškeré snahy plánovačů se musel smířit s tím, že rozsah a dynamiku úspor obyvatelstva nebude diktovat, a že jim nezbývá nic jiného, než pokorně sledovat, jak se úspory v závislosti na vývoji dalších ekonomických veličin nedají ovlivňovat.

Pozitivní chování obyvatelstva ve finanční oblasti napomohlo k úspěšnému zvládnutí cenového vývoje. Jak vyplývá ze zprávy vlády, s výjimkou měsíců ledna a března r. 1991 byly příjmy obyvatelstva vyšší než jejich výdaje. Kdyby bylo obyvatelstvo objektivně sdělovacími prostředky informováno o celé šíři problémů a jejich řešení, o užitečnosti a nezbytnosti rekvalifikace, pak vzhledem k výše uvedeným skutečnostem není třeba nebezpečí sociálních konfliktů přeceňovat, a to tím spíše, že mikrosondy ukazují na problémy v obsazování volných pracovních míst a signalizují případy dobrovolné nezaměstnanosti.

Můj pozměňovací návrh tedy zní, vypustit na str. 2 tisku 1006 odrážku čtvrtou "vývoj zaměstnanosti zvyšuje nebezpečí sociálních konfliktů." Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Ročkovi. Udeľujem slovo pánu poslancovi Liborovi Kostyovi, pripraví sa pán poslanec Štern.

Poslanec SN L. Kostya: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážení pozůstalí, nejsem ekonom, původně jsem myslel, že u této problematiky bych měl spíše mlčet a nevystupovat, ale jak už řek včera klasik, někdy to člověku nedá.

Po přečtení zprávy vlády k bodu tohoto programu jsem si vytýčil velice jednoduchý cíl a současně s přečtením zprávy jsem si přečetl bod programu, který jsme projednávali zhruba před rokem, tj. předložený scénář ekonomické reformy a následující rozpravu v parlamentě k tomuto scénáři. Myslím si, že někdy neškodí vrátit se do ne daleké historie, protože někdy se zdá, jako kdyby vláda a tento parlament ztrácely paměť.

Udělal jsem si několik drobných závěrů z porovnání těchto dvou materiálů a z těchto dvou rozprav. Prvním je skutečnost, že mnoho levicově orientovaných poslanců, kteří diskutovali před rokem o scénáři ekonomické reformy, byli označováni za sociální demagogy, když uváděli některé svoje obavy k tomu, jak celoplošně vedená politika restrikce vlády se bude odrážet ve skutečných realitách života. Byli obviňováni, že jsou těmi, kteří házejí polena pod nohy nastupující ekonomické reformy.

Když jsem si srovnal čísla, která tehdy tito poslanci uváděli s čísly, která dnes uvádí zpráva vlády, došel jsem k překvapujícímu závěru, který se ovšem možná dal i předpokládat, že nám dnes vláda předkládá čísla, která jsou daleko více znepokojivá, než si tehdy tito levicoví poslanci dokázali a troufli tady říci, a přesto byli označeni za sociální demagogy a dnes to považujeme za samozřejmost a dokonce v úvodních slovech jsme slyšeli, že je vlastně všechno v pořádku, že je to úspěch.

Dovolte mi malou odbočku v této souvislosti k vystoupení kolegy Houšky. Nevím, kde bere ten vnitřní pocit uspokojení nad tím, že současná míra inflace se zastavila na nule. Pro mne by uspokojením bylo, kdyby se na té nule zastavila před dosažením toho předpokládaného třicetiprocentního stavu, který vláda ve svém scénáři předpokládala, ale jestliže se na té nule zastavila při dvojnásobku, tak nevím, nad čím máme být příliš nadšeni.

Z toho čtení, které je velice zajímavé, doporučoval bych vám ho absolvovat taktéž, největší úsměv ve mne vzbudilo vystoupení jednoho z kolegů poslanců, který zhruba před rokem přirovnal scénář ekonomické reformy k symfonii a uvedl, že za skladatele této symfonie považuje vládu, toto Federální shromáždění je prý orchestr a odměnou nám bude dlouhotrvající a ohlušující potlesk našich občanů. Nechci hodnotit úroveň symfonie ani orchestru, ale dlouhotrvajícího a ohlušujícího potlesku našich občanů jsem se zatím nedočkal a asi se ještě dlouho nedočkám.

Poslední poznámka k porovnání těchto dvou rozprav je poznámka na adresu pana místopředsedy Klause. Jistě si vzpomenete, že tehdy někteří poslanci žádali alespoň nějaké přibližné časové horizonty dalšího postupu scénáře ekonomické reformy. Dostalo se jim odpovědi, která zřejmě vstoupí do dějin, že je to jako s šachovou hrou, že šachista může předpokládat jenom několik kroků dopředu a nemůže prostě předvídat celkový vývoj. Už tehdy jsem měl vážné pochyby, protože šachová teorie nezná jenom teorii zahájení, ale také teorii střední hry a teorii koncovky.

Tehdy pan místopředseda Klaus řekl, že buď mu věříme, že umí hrát šachy, nebo nevěříme. Já chci dnes s ročním odstupem konstatovat, že jeho zahájení bylo sice bombastické, ale že mu velmi rychle, když přechází do střední hry, dochází dech. Mohl bych říci, že z tohoto pohledu se mně jeho šachové umění jeví dost průměrné.

Na závěr mi dovolte ještě jeden závěr na margo této problematiky šachové hry. Srovnávání scénáře ekonomické reformy s šachy má jedno velké nebezpečí - že když ve skutečné šachové hře hráč prohraje, tak sbalí figurky, dá je do škatule, zavře do šuplíku a odjede na jiný turnaj. Nevím, jak se ty šachové figurky, které představuje slovenský a český národ, do příslušných škatulek vejdou. Děkuji. (Potlesk.)