Pátek 8. listopadu 1991

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem podpredsedovi vlády pánu Hoffmannovi. Teraz prosím ministra Dlouhého, aby odôvodnil poslednú časť predloženej správy.

Ministr hospodářství ČSFR V. Dlouhý: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, vážené Federální shromáždění, dovolte mi, abych ve svém vystoupení doplnil předloženou zprávu i úvodní slova mých kolegů, pánů místopředsedů, o úvodní slovo k věcným opatřením, především v oblasti tzv. strukturálních změn. Nicméně v závěru bych si dovolil vrátit se k celkovému materiálu.

Především bych chtěl zdůraznit a podtrhnout, jaká je politika federální vlády v oblasti strukturálních změn a celé průmyslové politiky, jak vláda vidí tento problém, jaké nástroje se domnívá, že je třeba použít.

Především mi dovolte, abych zcela otevřeně konstatoval, že zahájení československé ekonomické reformy z hlediska makroekonomického a stabilizačního, jak zde již bylo řečeno, považuji za úspěch, že je závažným problémem, kterým se zabýváme všichni - existující pokles průmyslové produkce. Důvody, které k tomu vedou, zde byly konstatovány. Současně je však nutno si zcela otevřeně přiznat, že z hlediska strukturálních změn se v naší ekonomice zatím mnoho nestalo. Jsme nadále ekonomikou s vysokou energetickou, materiálovou a další náročností, jsme ekonomikou s těžkou průmyslovou strukturou, která asi neodpovídá našim komparativním výhodám, jsme ekonomikou, která udržuje strukturu svého vývozu na úrovni, která rovněž těžko odpovídá dlouhodobým komparativním výhodám, jsme ekonomikou, která vyváží především primární zboží a tzv. polozpracované výrobky.

Často jsme z této pozice kritizováni, že vláda nemá v této souvislosti odpovídající strukturální či průmyslovou politiku. Často je nám předkládán příklad jednotlivých zemí, především vyspělých ekonomik. Chtěl bych především zdůraznit z pohledu současného hodnocení, že nikde ve světě, ani v západní Evropě, ani v USA nebyly kromě Japonska, které bylo ve specifické situaci, pokusy o průmyslovou politiku, založené na širokém a apriorním výběru při podpoře perspektivních odvětví, úspěšné a v dlouhodobém horizontu nevedly k pozitivním výsledkům.

Domnívám se, že chceme-li hovořit o strukturální politice, musíme klást důraz především na systémové základy. Hovoříme-li o strukturální politice, o strukturálních změnách, o poklesu výroby, o problémech jako je energetická politika, konverze zbrojní výroby, restrukturalizace našeho zemědělství, hovoříme především o cenách, aby to byly odpovídající ceny, které budou dávat takové signály, které odpovídají existujícím nákladům, které odpovídají cenovým poměrům ve světě, které odpovídají mzdovým relacím a které odpovídají světovým cenám, že se jedná o institucionální změny, o demonopolizaci, přičemž zde přijímám určitou kritiku (řekl jsem to již i ve výborech), jde o změnu vlastnictví, především o privatizaci, případně o institucionální změny i tehdy, když nadále některé, např. veřejně prospěšné podniky zůstanou ve státním vlastnictví.

Především se i v oblasti strukturální politiky bavíme - když o zásazích státu, tak o zásazích státu v podobě řešení sociálních důsledků. Mluvíme zde o vytváření pracovních příležitostí včetně financování takovýchto programů, hovoříme zde o subvencování regionální politiky - teď odhlížím od problému, že to není např. v daném případě v kompetenci federální vlády. Ale říkám zcela otevřeně, že není politikou ani federálního ministerstva hospodářství ani federální vlády akceptovat myšlenku o široce založené průmyslové politice a o široce založených strukturálních změnách postavených na apriorní představě a apriorním výběru perspektivních či neperspektivních odvětví, pododvětví, případě podniků.

Poslední obecná poznámka: Teprve v současné době, myslím, že ve zprávě je to jasně konstatováno, se stává československá ekonomika poněkud více transparentní. Mezi základní stavební kameny reformy patří liberalizace cenového systému, liberalizace obchodu, konvertibilita a otevření naší ekonomiky zahraniční konkurenci. S postupným vývojem teprve nyní, aspoň v některých oblastech se ekonomika stává více transparentní, umožňuje nejenom na úrovni státní administrativy, ale především na úrovni podniků, dělat odpovídající první dlouhodobější analýzy nákladů a výnosů, umožňuje se zorientovat ve vlastní efektivnosti a nákladovosti, umožňuje se zorientovat ve vazbě na světové ceny. Druhá otázka je, jak na to management současných podniků je připraven i jak je ochoten něco takového dělat.

Na druhé straně však chci konstatovat, že jsou oblasti, kde přijímáme konkrétní opatření a o těch vás chci informovat.

Jaké jsou oblasti, které bych chtěl zdůraznit, že by měly být předmětem další konkrétní hospodářské politiky federální vlády. Uvedu jich několik. Prosím, nejsou seřazeny podle priority největší naléhavosti.

Prvním bodem, který jenom zmíním, který se však zase konkrétně váže na otázku strukturálních změn, je otázka tzv. oddlužení našich podniků, jinými slovy přijatá strategie rekapitalizace bankovního sektoru. Ve svém úvodním slově o tom nebudu hovořit, ve výborech, aspoň tam, kde já jsem byl, o tom bylo diskutováno.

Konkrétní strukturální změny - půjdu po jednotlivých oblastech. Zemědělská politika - v návrhu usnesení je konstatován závěr asi v tom smyslu, že nebyla předložena adekvátní analýza vývoje zemědělství, ani že zpráva neobsahuje konkrétní opatření. Je pravda, že o zemědělství jsme jednali teprve v posledních dnech a týdnech. V průběhu jednání, v průběhu tohoto týdne jsem některým z vás předal další podkladové materiály. Především vláda již v polovině tohoto roku přijala konkrétní opatření k nápomoci v situaci v zemědělství, především řešení existujících přebytků na zemědělském trhu, změně určitého subvenčního systému a návrhem na postupném prosazení vzniku federálního fondu tržní regulace. V současné době byla přijata některá opatření na pomoc zemědělcům. Především zde byla učiněna analýza a co možná nejvíce kvalifikovaný odhad celkové ztráty zemědělských podniků do konce tohoto roku na úrovni 4,1 miliard korun. Připomínám, že to je odhad výrazně nižší, než se kterým jsme pracovali ještě v polovině tohoto roku. Dále byla přijata opatření, která může udělat federální vláda - veřejnost s nimi již byla seznámena. Jedná se o snížení úvěrů na trvale se obracející zásoby konsolidační banky a některá další opatření, která ve svém důsledku představují podporu více než 2 miliardy korun. Současně bylo doporučeno republikovým vládám, neboť je to v jejich kompetenci, provést odklad splátek tzv. parafiskálu za měsíc listopad až prosinec, což by představovalo přímou pomoc zemědělskému sektoru ve výši 5,2 miliardy korun s tím, že po definitivní uzávěrce hospodaření zemědělských podniků se republikové rozpočty k této otázce vrátí a posoudí otázku buď částečného prominutí těchto splátek. Pokud to nebude v jejich možnostech, federální vláda vyzvala republikové vlády, aby v takovém případě se obrátily na federální státní rozpočet se žádostí o spoluúčast na řešení. Současně bylo doporučeno republikovým fondům národního jmění, neboť opět je to v jejich kompetenci, aby do strategie tzv. oddlužení, které se řeší přes rekapitulizaci bank, byly zahrnuty i zemědělské podniky. Zdůrazňuji bez jakékoliv další kvantitativní informace, že pokud by se tak stalo, představovalo by to výraznou podporu zemědělským podnikům.

Další konkrétní opatření, jak jsem již o tom informoval ve výboru, nebyla zveřejněna z toho důvodů, že nebyl dosažen jednoznačný souhlas o jednom subvenčním titulu. Nicméně existuje již v podstatě shoda na dalších základních informacích pro zemědělský sektor na příští rok, existuje shoda o garantovaných cenách, existuje shoda o nárocích federálního fondu tržní regulace na státní rozpočet, existuje shoda ohledně odhadu cenového vývoje, nákladového vývoje a existuje shoda o vymezení prahu potravinové bezpečnosti a všech subvenčních titulech kromě jednoho, který se týká subvencování zemědělství v tzv. submarginálních podmínkách. Je politikou federální vlády nepřistupovat ke kvotaci zemědělské výroby, je politikou federální vlády - jak jsem již říkal v obecném úvodu - nepovažovat řešení útlumu zemědělství v submarginálních podmínkách za otázku apriorně subvenčního titulu zemědělského, ale subvenčních titulů sociálního charakteru, podpory rozvíjení jiných pracovních příležitostí, případně podpory mimoprodukčních zemědělských produktů.

Nebudu se dále k zemědělství zmiňovat - v případné další diskusi se k tomu můžeme vrátit.

Stejně tak je hospodářskou radou federální vlády schválena a mnou již podepsána energetická politika. Jsem připraven o ní informovat, jakmile bude schválena vládou, ale i tam je kladen důraz na následující oblasti. Především politika v oblasti cen energií, politika v oblasti institucionálních změn, tzn. rozbití stávajících monopolů jak v Čechách tak na Slovensku, politika v oblasti daňové a teprve následně je proveden odhad vývoje poptávky a nabídky po energiích a z toho vyvozeny závěry pro podporu státu, pro restrukturalizaci energetických výrob.

Stejně tak stát velmi aktivně pracuje na diverzifikaci nabídky nebo dovozu energetických zdrojů ze zahraničí. Konverze zbrojní výroby - opět bych chtěl zdůraznit, že je snahou federální vlády bez ohledu na výrazné problémy a výrazná sociální specifika, přistupovat ke konverzi zbrojní výroby z pohledu obecné ekonomické reformy. I tam platí, že se nebavíme primárně o tom, že by vlády, ať republikové či federální měly úzce spolupracovat na vytváření nových výrobních programů. I tam se bavíme především o konkurence či nekonkurence schopnosti, i tam se bavíme o odbytových problémech a poptávce po této zbrojní výrobě, můžeme se bavit o některých zahraničně politických bariérách, ale především to chceme opět vidět jako problém sociální k vytváření nových pracovních příležitostí a jako problém samozřejmě velmi obtížný. Nicméně zde federální vláda přijala významná opatření. Chtěl bych informovat, že v podstatě již výběr projektu byl učiněn, bylo vybráno 125 projektů, které jsou navrhovány federální vládě na podporu, z toho 121 projektů je s žádostí do 50 miliónů korun, kde rozhodnout o tom je v pravomoci mé a ministra financí, 4 velké projekty, týkající se základních slovenských zbrojních podniků jsou projekty s podporou nad 50 miliónů korun, kde podporu schvaluje vláda. Podpora je vázána na určité podmínky, které, nebudou-li splněny, musí být vrácena. Je vázána na 4 oblasti, je vázána na podporu splátek úroků z úvěrů, nákupu licencí, podporu licenčních poplatků a je vázána do 30 % i v podobě přímé podpory na nákup strojů a zařízení v rámci nových investic.

Proexportní program, jak o něm hovořil již místopředseda vlády Hoffmann. Ano, vláda včera schválila proexportní program federální vlády včetně závěrů o založení nové instituce, která by se měla postupně vytvářet z pracovní skupiny na federálním ministerstvu hospodářství, ale cílem je vytvořit takovou instituci, již během příštího roku, jaká existuje ve všech vyspělých západoevropských ekonomikách, která by přijímala určité garance za rizika při vývozu, poskytovala by vývozní pojištění, poskytovala v některých případech i úvěry, případně by poskytovala i podporu na splátky úroků z úvěrů tam, kde rozdíly mezi domácí a zahraniční úrokovou hladinou jsou takové, že by to podmiňovalo proexportní schopnost naší ekonomiky. Součástí tohoto programu je i řada opatření, která mají umožnit našim exportérům lépe se orientovat a prosadit na zahraničních trzích až do takových oblastí, jako je podpora v oblasti výstavnictví, v oblasti zřizování zahraničních zastupitelstev, přičemž nemáme na mysli pokračování v té široké struktuře našich obchodních zastupitelství, ale máme na mysli samozřejmě podniková zastupitelství a určité možnosti podpory ze strany státu v tomto směru.

Chceme začít okamžitě v několika málo základních oblastech, pokud jde o garance, rozdíly úroků z úvěrů a pojištění za vývoz. Dále federální vláda velmi aktivně pracuje v oblasti zapojení čs. ekonomiky do mezinárodních integračních seskupení. V tomto směru je důležitou otázkou i restrukturalizace celního sazebníku, v tomto směru jsou důležité další věci, které souvisí ať s asociační dohodou nebo s některými dalšími kroky federální vlády.

Proto mi dovolte ještě znovu zopakovat, vážené Federální shromáždění, že se domnívám, že začátek čs. ekonomické reformy byl správný, základní otázkou bylo to, co již konstatovali moji předřečníci, tzn. posílit důvěru v tuto ekonomickou reformu cestou makroekonomické stabilizace. To se zdařilo, jsou před námi další kroky v oblastech o kterých jsme již všichni tři hovořili. Zpráva ukazuje diskuse, především podle mého názoru, které proběhly ve výborech, ukazuje, že federální vláda se těmito otázkami zabývá a zajímá se o ně, že má v řadě z nich představu o další politice.

Podle mého osobního názoru československá ekonomická reforma je úspěšně za prvním důležitým krokem, stejně tak se musí snažit úspěšně řešit i další kroky, které jsou před ní. To souvisí i s otázkou, o které jsme diskutovali včera. Podle mého názoru stojíme skutečně před dobudováním, nebo možná přebudováním státní administrativy v tom smyslu, aby byla dobře definována, sice minimální, ale efektivní státní správa a efektivní role státu v ekonomice. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu ministrovi Dlouhému. Správu prerokovali výbory pre plán a rozpočet, hospodárske, sociálne a kultúrne obidvoch snemovní a výbor pre životné prostredie Snemovne národov. Výbory pre plán a rozpočet boli poverené zhrnutím výsledkov prerokúvania a predkladajú vám písomný návrh uznesení, tlač 1006. Spravodajskú správu z rokovaní výborov prednesú poslanci Věněk Šilhán a Hvezdoň Kočtúch. Ako prvý vystúpi za výbory SŠ pán poslanec Věněk Šilhán, prosím, aby sa ujal slova.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec V. Šilhán: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové. Byl jsem spolu s kolegou prof. Kočtúchem pověřen býti zpravodajem ve věci velmi důležité a z mého pohledu rozporné, stále se vyvíjející a měnící. Nejde o nic menšího než o stanovisko a závěry, které máme přijmout ke zprávě vlády, která se jmenuje "K analýze vývoje ekonomiky za I. pololetí r. 1991 a predikce jejího vývoje na rok 1992 včetně návrhu zásad hospodářské politiky v tomto období."

Jde tedy v předložené zprávě o tři důležité věci.

Za prvé jde o hlubokou, kritickou analýzu vývoje ekonomiky v I. pololetí r. 1991. Jako každá analýza musí být pravdivá, kritická, nic nezamlčovat a nezkreslovat. Poslanci jistě bezpochyby správně ocení právě tuto část předložené zprávy.

Za druhé, jde o predikci vývoje ekonomiky na rok 1992. Jako každá predikce by měla být realistická, přibližně správná, pravdivá, oceňující možnosti a zdroje ekonomického pohybu. Nemůže to tedy být fantazie nebo soubor přání sebeušlechtileji motivovaných.

A konečně za třetí, jde o návrh zásad hospodářské politiky, které by umožnily upevnit a rozšířit pozitíva hospodářského rozvoje a současně minimalizovat ztráty, vznikající ze záporných faktorů naší ekonomiky. V těchto zásadách by měla být zřejmá principiálnost postupu vlády v ekonomické reformě, pragmatičnost, předvídavost, včasnost vládních opatření, konzistence a vysoká kvalita vládní legislativy a ještě mnoho dalších věcí.

Je nesporné, že jde o zprávu velmi důležitou, ve které se odráží celý komplex činností vlády při organizování transformace naší ekonomiky. To vše měli možnost poslanci posoudit a zdá se, že této možnosti také bohatě využili.

A tady mi dovolte říci svoji první poznámku, totiž, že naše ekonomická reforma je dílo originální, je to dílo československé, neopakovatelné a jedinečné, jak v prostoru tak i v čase, jak v souvislostech věcných, strukturálních, tak zejména i v jejich lidských dimenzích. Právě tato jedinečnost reformy vyžaduje i originální a vynalézavé postupy vlády, a je mimořádně náročná na principiálnost jejích postupů, pružnost v jednání, smysl pro realitu, chladný rozum, střízlivost a efektivní kalkulaci. Neměli bychom zapomínat, že reforma je dílo společné, že se na ní podíleli poslanci z dolních i horních lavic našeho parlamentu a bylo by dobré, aby to zůstalo tak i v budoucnosti. Jde jak o odpovědnou funkci vládní koalice, tak i o velmi čestnou funkci respektované vládní opozice.

A zde je místo pro druhou poznámku. Ekonomika, jak všichni sami dobře víme, není dobrým terénem nebo scénou pro stranicky orientované politické boje, šarvátky, nebo pro uplatňování osobních prestiží. Prosperující ekonomika vyžaduje racionální, chladné uvažování, nezatížené partikulárními stranicko-politickými zájmy a postupy. Jde o, v poslední době silně frekventovanou myšlenku zpolitizování přístupů k ekonomickým kategoriím a problémům. V hospodářské politice nejde tedy jenom o hledání racionálních prostředků, jako úvěrů, daní, cen atd., ale také jde o značnou dávku pedagogiky, které je zapotřebí pro získání a udržení společenského konsensu.

Na tomto místě bych chtěl vzpomenout jednoho výroku ministra financí Rašína z dvacátých let, který vzpomínaje na tuto ekonomicky i politicky složitou dobu napsal, že vláda tehdy - cituji - cítila se zavázanou berouc od Ameriky úvěr vésti své občany k střídmosti a brániti v požitkářství. - konec citátu. A tato vláda to nedělala jen slovy a kázáním. Dělala to činy své hospodářské politiky.

Myslím, že v tomto ohledu je velmi mnoho poučitelného. V tomto ohledu je projednávání zprávy vlády v našem parlamentě velmi důležité a bylo by dobré, aby se stalo zdrojem poučení pro ty, kteří nás čas od času poslouchají, a přispělo k tomu, co nazýváme společenským konsensem.

Nyní na závěr dovolte další, třetí a poslední poznámku. Projednávání předložené zprávy ve výborech a dnes v plénu je pro mnohé z nás znovu příležitostí hlouběji promyslet souvislosti výkonných a zákonodárných funkcí. Spolu s prof. Kočtúchem jsem měl příležitost být u toho, být při jednání hospodářské rady vlády. Již nemáme direktivně řízené hospodářství, ale také ještě nemáme plnokrevné tržní hospodářství. Při této přeměně má nezastupitelnou úlohu vláda a výkonná moc právě tak, jako ji má i parlament v oblasti zákonodárné.

Parlament netvoří hospodářskou politiku. Dává k ní však vládě souhlas a kontroluje její provádění. Předkládáme vám u vědomí těchto funkcí a svých úloh návrh tisku 1006 a prosíme vás, abyste jej kriticky posoudili, doplnili a ocenili. Děkuji Vám.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Šilhanovi. Ďalej vystúpi za výbory Snemovne národov pán poslanec Kočtúch. Prosím, aby sa ujal slova.

Společný zpravodaj výborů SN H. Kočtúch: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené snemovne.

Reštaurátori umeleckých diel majú základný princíp vo svojej činnosti: nepridávať, neuberať, nezakrývať. Správa, o ktorej budeme rokovať, by sa vlastne mala riadiť tiež takýmto princípom: nepridávať, neuberať ani nezakrývať.

Výbory pre plán a rozpočet ako výbory gesčné dostali stanoviská výborov pre životné prostredie so šiestimi konštatáciami a štyrmi požiadavkami, súhlasné stanovisko k správe od sociálnych a kultúrnych výborov, ktoré odporúčajú správu prerokovať. Obidva hospodárske výbory zobrali správu na vedomie. Fakticky sa tak spoločná správa, ktorú máte pred sebou (tlač 1006), stala syntézou stanovisiek a požiadaviek výborov pre životné prostredie a výborov pre plán a rozpočet. Predpokladám, že o čo chudšie boli pripomienky a návrhy poverených výborov, o to živšia, zasvätenejšia bude o správe diskusia.

Návrh uznesení (tlač 1006) má štyri body: V prvom sa správa berie na vedomie, v druhom bude správa konštatuje, v treťom bode požaduje a vo štvrtom bode navrhuje.

Keď nás má diskusia k správe navzájom obohatiť v zmysle onoho give take ideas - vzájomná výmena myšlienok - a viesť k vzájomného pochopeniu, inšpirácii, potom by bolo snáď dobré, aby naša diskusia mala tri tematické okruhy. Prvý tematický okruh by sa mal týkať analýzy vývoja ekonomiky, ako to vlastne bolo. Keď totiž zakladateľ dejepisectva Leopold von Ranke uviedol pozitivistickú metódu do histografie, žiadal odpoveď na tri otázky: Ako to vlastne bolo, prečo bolo tak, ako bolo a čo z toho vyplýva do budúcnosti. Teda, prvý blok by sa mal týkať analýzy, ako to vlastne s našou ekonomikou bolo a je.

Tu odporúčam vychádzať z vývoja síce za prvý polrok, ale keď sme už v poslednej štvrtine roka, azda by nám nič nebránilo, aby sme našu analýzu, ako to vlastne bolo, rozšírili aspoň na 9 minulých mesiacov.

Druhý blok by sa mal týkať diskusie o predikcii, však tak aj vystupovali naši protagonisti z vlády, v zmysle pesimizmus - optimizmus index a pravdepodobne najvierohodnejší vývoj, ktorý samozrejme nebude čírou extrapoláciou istých trendov, ale zasväteným rozborom faktorov pre a proti aj faktorov neutrálnych, ktoré by vyústili do prúdu práve takého a nie iného trajektória vývoja v roku 1992.

Po tretie, myslím si, že ťažiskovým blokom by mal byť blok o zásadách hospodárskej politiky pre budúcnosť, aby ten vývoj, ktorý zdokumentujeme, preanalyzujeme ako najpravdepodobnejší, sa stal ozaj budúcou realitou vo svojej základnej, kľúčovej orientácii.

Týmto trom konkrétnym okruhom by malo obsahom aj formou poslúžiť aj naše uznesenie, jeho konštalačná časť by mohla zodpovedať na dva druhy otázok - ako to vlastne bolo a prečo bolo, ako bolo. Jeho nároková časť by mala odpovedať axióme, čo z toho, čo sme poznali, čo sme uvážili, z týchto dvoch okruhov vyplýva pre nás do budúcnosti, do roku 1992 a možno že aj ďalej. Mohli by sme sa pokúsiť vidieť veci aj ďalej.

Analýza OSN za svetovou ekonomikou za rok 1990 mala dva scenáre prolongujúce vývoj až do roku 1994. Keby sme prijali túto logiku problému diskusie, vyústili by sme azda bez veľkých sporov do koncipovania adekvátnych, konkrétnych princípov hospodárskej politiky v súčinnosti s vládou, ktoré by bolo potvrdením známeho výroku G. B. Shawa "Where is the will, where is the way."- "Kde je vôľa, tam je aj cesta." Prirodzene, nenárokujem si nejak diskusiu kanalizovať, avšak to, o čom hovorím, chápte ako podnet, aby naša diskusia bola zmysluplnejšia, aby sme sa neutápali v jednotlivých detailoch rôznych pramienkov, aby vyústili práve do týchto troch základných okruhov tematiky, z ktorých zásady hospodárskej politiky pre budúcnosť by vlastne mali dominovať.

A nakoniec by som celkom rád poprosil aktérov rozpravy, diskusie o analýze našej ekonomiky, jej predikcii, zásadách hospodárskej politiky, aby si osvojili v diskusii tolerantne viac ako 700-ročné krédo veľkého mysliteľa stredoveku Františka z Assisy, ktorý povedal: "Bože, daj mi dosť pokory znášať veci, ktoré nemôžem meniť, daj mi dosť odvahy meniť veci, ktoré meniť môžem a daj mi dosť rozumu rozlíšiť medzi týmito dvoma druhmi veci." Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP