Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Budeme pokračovať v spoločnej schôdzi. S technickou poznámkou sa hlási poslanec Kostya.

Poslanec SN L. Kostya: Pretože k môjmu prekvapeniu pán predsedajúci zahájil voľby, aj keď nebol tento bod oficiálne zahájený, chcem vám povedať niekoľko slov. (Předsedajíci protestuje, poslanec Kostya to bere na vědomí a sedá si do lavice.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Chcel by som povedať, že som nič nezahájil. Snemovňa ľudu totiž nezvolila jedného člena predsedníctva. Medzitým pracovníčky Kancelárie rozdali volebné lístky pre druhé kolo tejto voľby. Poslanci začali voliť a volebná komisia ich lístky prijíma. Aby ste túto iniciatívu poslancov podporili, vyzývam všetkých, kto má lístky, aby odvolili, a ostatní, ktorí lístky nemajú, aby si ich vyžiadali, šli voliť a vrátili sa. Snemovňa národov čaká na vás, vážení kolegovia zo Snemovne ľudu. Druhýkrát, pán predseda volebnej komisie, prosím, aby ste počkali, až všetci dostanú volebné lístky a neotvárali skôr volebnú miestnosť.

Budeme teda pokračovať v 18. spoločnej schôdzi Snemovne ľudu a Snemovne národov, a to prerokúvaním návrhu ústavného zákona, ktorým sa mení ústavný zákon č. 143 z roku 1968 Zb. o československej federácii v znení neskorších ústavných zákonov. Je to tlač 858.

Za iniciatívnu skupinu poslancov Federálneho zhromaždenia návrh odôvodní poslanec Jan Sokol. Výsledky hlasovania dostaneme neskoršie.

Místopředseda SN J. Sokol: Pane předsedající, vážení kolegové, předkládám k vaší úvaze návrh, který považujeme za velice důležitý. Rozhodně je důležitější, než odpovídá účasti poslanců v této síni.

Jsem si vědom toho, že se jedná o názor sporný, který může vyvolat nejrůznější domněnky. A už také vyvolal. Abych jednání o tomto návrhu co možná zbavil všech emotivních a podezřívavých prvků, požádal jsem, aby vám byla rozdána jako dodatek k tisku 858 věcná argumentace, která nás k podání tohoto návrhu vedla.

Dovolte mi ještě několik všeobecných slov, proč jsme se vůbec k takové věci odhodlali.

Je mým a naším pevným přesvědčením, že demokracie je ohrožována dvěma krajnostmi. Na jedné straně silnou rukou a na druhé straně slabostí demokratického rozhodovacího mechanismu. Ať už se zdá, že jsou to věci opačné, přece spolu velice úzce souvisejí. Historická zkušenost ukazuje, že pádu parlamentarismu vždy předcházela chronická slabost samotného parlamentu.

V okamžiku, kdy parlament není schopen jednat tak, jak společnost vyžaduje a dejme tomu potřebuje, sílí hlasy o tom, že parlamentní rozhodování je zbytečné, zdlouhavé, nikam nevedoucí.

Když se těmto hlasům dostane sluchu, dříve či později dojde k uchopení moci. A tyto dvě krajnosti spolu úzce souvisejí. Jsem přesvědčen, že tento argument platí tím více v dobách, kdy se na parlament kladou vyšší nároky, než je tomu v obdobích klidu a stability. Jsem přesvědčen, že právě v obtížných dobách je zvláště důležité, aby se parlament mohl nějakým způsobem rozhodovat. To je celkový pohled na problém.

Ve vlastním mechanismu parlamentního rozhodování proti sobě stojí dva principy, které je potřeba dostat do nějaké rovnováhy. Je to princip ochrany menšiny a princip většiny. Ten princip, že většina v demokratické společnosti má vládnout.

Právě proto, že v demokratických společnostech se většina po každých volbách mění je v některých, zdůrazňuji v některých právních řádech zaveden princip kvalifikované většiny. Používá se tam, kde ústavodárci měli dojem, že v jejich společnosti se většiny budou měnit příliš rychle a kde je tedy třeba ustavit ještě ústavní rámec, který nepodléhá těmto změnám. Právě tam se používá kvalifikovaná většina, nebo jiný mechanismus, který by měl zabránit ústavním změnám, přesněji řečeno dosáhnout toho, aby ústavní změny nemohla prosazovat každá právě zvolená většina. Ty mechanismy jsou, pokud vím, běžně používány dva. Je to kvalifikovaná většina, například v Německém spolkovém sněmu, kde se k ústavním změnám vyžaduje dvoutřetinová většina, anebo systém, který se používá v jiných evropských zemích a který říká, že ústavní změna platí teprve tehdy, když ji schválily dva po sobě zvolené parlamenty.

To je tedy důvod, proč se používá kvalifikovaná většina pro změny ústavního rámce státu. Druhý je ten, že kvalifikovaná většina se používá ve dvoukomorových systémech tam, kde druhá komora má právo veta na rozhodnutí komory prvé. Tam se pak po odmítnutí návrhu druhou komorou v první komoře vyžaduje kvalifikovaná většina. Docela jiný případ je to, co máme před sebou. Případ, o který se zde jedná, je způsob hlasování ve věcech, které nemají charakter ústavních změn a kde se jedná o návrzích, které přicházejí do parlamentu jako prvního. Náš parlament nefunguje tím způsobem, že by Sněmovna národů hlasovala teprve o návrzích, které ta první sněmovna přijala. Proto tento důvod pro kvalifikovanou většinu ve Sněmovně národů, podle mého názoru, neexistuje.

Důvod, kterým se podpírá ustanovení o kvalifikované většině při rozhodování Sněmovny národů je většinou ten, že se jedná o ochranu národních práv. Chtěl bych zde zdůvodnit, proč tato argumentace je mylná. Ochrana zájmů republik, ochrana národních států v naší republice je dána už samotnou existencí Sněmovny národů a jejím složením. Je dána tím, že ve Sněmovně národů poslanci nereprezentují všichni stejný počet voličů, ale právě proto, aby se respektoval a uplatnil federativní princip našeho státu, je Sněmovna národů složena ze dvou částí. Takové uspořádání by odpovídalo podle principů federativnímu uspořádání státu. V naší ústavě z roku 1968 jsou navíc zájmy národních republik chráněny podstatně více. Jsou respektovány tak, jak by odpovídalo konfederativnímu uspořádání státu, to znamená, že každá část sněmovny hlasuje odděleně a je třeba dosáhnout většiny hlasů v obou částech této sněmovny.

To je, vážení kolegové a vážené kolegyně, podle mého názoru, maximální stupeň ochrany národních zájmů, který je možné v takto ustanoveném parlamentu zachovávat. Ustanovení o kvalifikované většině, které v naší ústavě provází zákaz majorizace, je podle mého názoru možné jenom proto, že tu vlastně se spojily, že tu splynuly různé důvody. Za jeden z nich považuji dejme tomu vysokou disciplínu, kterou tehdy parlament vykazoval, jak všichni víme, a to jak v účasti, tak v hlasování a kterou demokraticky zvolený parlament nikdy nemůže dosáhnout. Jinými slovy, stručně řečeno, tehdy toto ustanovení nevadilo.

V našem parlamentě, jak všichni dobře víme, není možné za běžných okolností dosáhnout vyšší účasti, než je asi 70 %. Vyšší účast při hlasování dosahujeme zcela výjimečně, a to jen tehdy, když poslanci očekávají při zasedání něco senzačního. Za těchto okolností je potom vlastně požadavek kvalifikované většiny neobyčejně tvrdý. Vyžaduje, aby pro předložený zákon hlasovalo podle okolností 70, 80 % přítomných poslanců. Tato bariéra je podle mého názoru zejména pro začínající parlament prostě neúnosně vysoká.

Chtěl bych se teď obrátit k poslancům nad uličkou a požádat je o to, aby se vmysleli do situace po jiných volbách, kdy se poměry v tomto parlamentu mohou změnit. Prosím, uvažujte o tom, že toto opatření bude i pro vás. A já jako přesvědčený demokrat je budu respektovat.

Zdá se mi, že jsou tu ještě dva technické a procedurální důvody, které přesto několikrát poškodily naši pověst ve veřejnosti. Jsou to ty neřešitelné spory o tom, co vlastně je výchozí text a co je pozměňovací návrh. Chci obrátit vaši pozornost na to, že tyto spory pramení přesně a právě z tohoto ustanovení. Neboť tam, kde parlament rozhoduje prostou většinou, je úplně jedno, je-li otázka položena kladně nebo záporně. Teprve tam, kde se vyžaduje kvalifikovaná většina, je mezi kladně a záporně položenou otázkou propastný rozdíl. Právě proto, že kvalifikovaná většina výrazně preferuje odmítnutí jakéhokoli návrhu, docházelo tady a dochází často k urputným sporům o to, co je základní text a o čem je třeba hlasovat jako o pozměňovacím návrhu. Jistě si na takovéto spory všichni vzpomenete a vzpomenete si i na to, kdy byla při tom poškozena právě věc, na které vám záleželo.

Jakmile je zavedena kvalifikovaná většina, nelze se těmto sporům vyhnout. A přitom je nelze nikdy úplně jednoduše rozřešit. Řeší se jako spory procedurální, to znamená prostou většinou, a přitom se při nich rozhodne o výsledku hlasování. Právě při tomto hlasování, které vypadá jako procedurální, se ve skutečnosti rozhoduje osud předloženého návrhu, ať už pozměňovacího nebo zákonné předlohy. To je vážný problém, na který jsme tady několikrát narazili a kolem kterého bylo mnoho nepříjemných debat zde i ve veřejnosti.

A konečně je tu ještě poslední problém, který se vás v této místnosti většinou netýká, ale velmi bolestně se týká toho, kdo schůzi řídí. Hlasování, která vyžadují kvalifikovanou většinu, jsou v této sněmovně velmi častá a závisí jen na předsedajícím schůze, zda si v daném okamžiku troufne o návrhu nechat hlasovat či ne. Je jenom věcí dohod, pocitů, dojmů, jak se rozhodne, a předsedající schůze v takových chvílích vždycky prožívá období značného napětí.

Proto se domnívám, že ze všech těchto důvodů je více než žádoucí, abyste navrhovanou zprávu přijali.

Nechci zde apelovat na žádné posvátné city a na žádná velká hesla. Ale pokud tento návrh přijat nebude, dovolím si vám tuto okolnost při různých příležitostech připomenout. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Sokolovi. Návrh prerokovali výbory ústavnoprávne oboch snemovní, ktoré vám pripravili stanovisko, ktoré je uvedené v tlači 934. Tieto výbory poverili prednesením spravodajských správ pána poslanca Milana Pohanku za výbor Snemovne ľudu a poslanca Františka Šamalíka za výbor Snemovne národov.

Prosím pána spravodajcu Pohanku, aby predniesol správu výboru ústavnoprávneho.

Zpravodaj výboru ústavně právního SL M. Pohanka: Vážené Federální shromáždění, politologický výklad, který jsme právě slyšeli, šel na podstatu věci. Snad by bylo možné si položit ještě doplňkovou otázku, jakou kvalifikovanou většinu měl pan místopředseda Sokol na mysli. Domnívám se, že to nebyla většina třípětinová ani dvoutřetinová, o které mluvil úvodem, ale že to byla právě ta kvalifikovaná většina vyžadovaná ustanovením, které požaduje, aby nadpoloviční většina se počítala ne z hlasů všech přítomných poslanců, ale všech zvolených poslanců, kteří jsou povinni být přítomni. Tím právě hlasování i tam, kde se nevyžaduje jinak ještě další kvalifikovaná většina, tedy třípětinová, nám velice ztěžuje efektivní práci FS. Výsledkem je, že prakticky několik málo poslanců, kteří jsou jiného názoru než drtivá většina, zmaří přijetí nějakého návrhu. Toho jsme svědky velice často a podrývá to naši práci. Máte před sebou návrh, který má tento nedostatek odstranit, přičemž se nedotýká té většiny, která skutečně je pojmenována jako kvalifikovaná, tedy většiny třípětinové.

Měl bych vás především seznámit s výsledkem, s jakým tento návrh byl projednán v národních radách a federální vládou. Výsledky jsou všechny kladné. Pokud jde o Českou národní radu, projednaly návrh všechny výbory a všechny souhlasí a doporučují nám, abychom jej přijali. Slovenská národní rada stanovisko nezaujala s tím, že její ústavně právní výbor se pro nedostatečný počet přítomných minulý týden nesešel.

Federální vláda, jejiž členové se našich schůzí často přímo zúčastňují, vřele doporučuje, abychom návrh přijali s tím, že bude naše práce usnadněna a urychlena.

Právní konzultant FS, JUDr. Kovařík, postřehl několik drobných legislativně technických nedostatků, které v sedmi bodech shrnul, a z kterých vyplývají drobné změny ve textu návrhu, z nichž nejpodstatnější je, že v původním znění se nemluví o nadpoloviční většině, ale o většině přítomných.

Doporučuji tedy, abychom text změnili. Nevím, jestli to nebude změna, která by měla měnit smysl původního návrhu, aby před slovo "většina" se vložilo "nadpoloviční". Toto je stanovisko konzultanta, které neprošlo pro nedostatek času, pro spěch kontrolou ústavně právních výborů a zřejmě bude třeba, aby ho zde někdo, pokud by se mělo uplatnit, vzal za své. Ostatní změny, které doporučuje, jsou skutečně jen formální.

Ovšem upozorňuje ještě na další věc, která už formální není, totiž, že na článek 42 zákona o federaci, navazuje článek 57 odst. 2, který stanoví regule pro jednání předsednictva Federálního shromáždění. A kdybychom ponechali článek 57 odst. 2 beze změny po přijetí změn v článku 42, pak by ta ustanovení byla rozporná, protože by zůstal v platnosti článek 57, který stanoví usnášení nadpoloviční většinou všech členů předsednictva Federálního shromáždění.

Tady je malý rozdíl. Zatímco sněmovny mohou jednat, jen když je přítomna nadpoloviční většina poslanců, u předsednictva FS taková klauzule nikde není, ani v jednacím řádu, ovšem zřejmě je tam pracovní morálka a docházka podstatně lepší, takže toto ustanovení nečiní žádné potíže. A tím, že se k usnášení vyžaduje nadpoloviční většina všech členů, tak automaticky se reguluje také přítomnost.

Takže není navržena změna této praxe, ale pokud bychom tohle ponechali v prvním odstavci čl. 57 a ve druhém odstavci pak odkázali na to, že platí i pro usnášení předsednictva FS ustanovení článek 42 o zákazu majorizace, potom by se v odst. 1 říkalo, že platí nadpoloviční většina všech členů jako rozhodující pro hlasování a pro přijetí rozhodnutí, a ve druhém by se říkalo, že to má být jen nadpoloviční většina přítomných, poněvadž tak by to bylo uvedeno v pozměneném článku 42.

Takže bude zřejmě třeba - a to je zase návrh, který asi někdo potom v diskusi vezme za svůj, návrh konzultanta, aby byl článek 57 v odst. 2 pozměněn, aby se tento rozpor odstranil.

Jinak vše, zejména to podstatné, vysvětlil pan místopředseda SN Sokol a mně nezbývá, než odkázat na to, co uvedl, a doporučit vám za ústavně právní výbor Sněmovny lidu, abyste všichni hlasovali pro přijetí této změny ústavního zákona.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Pohankovi. Teraz prosím za ústavnoprávny výbor Snemovne národov pána poslanca Františka Šamalíka, aby predniesol spravodajskú správu.

Poslanec SN F. Šamalík: Dámy a pánové, k této předloze, která pro mě je předlohou nouzovou, bych řekl jen několik poznámek, tedy doplnění toho, co už zde bylo řečeno.

Tato předloha má řešit důsledky absence poslanců a řeší tento kvantitativní problém zase kvantitativně. Musíme si tedy položit otázku, zda příčina je skutečně tato. Jestliže je ovšem příčina hlubší, nemůžeme to vyřešit tímto způsobem, ale naopak bychom ještě to, co nazýváme jen absencí, mohli určitým způsobem prohloubit.

Druhá věc, na kterou bych chtěl upozornit, je, abychom zvážili, zda tím, že snížíme potřebný počet hlasů na nevyhnutelné minimum, nesnížíme zároveň autoritu těch rozhodnutí, které parlament přijímá. Proto si myslím, že při hlasování o těchto věcech bychom měli myslet nejen na záměr, který je svým způsobem jasný, pro nás pro všechny pochopitelný, protože se s ním setkáváme neustále, ale také na řadu možných důsledků, které jsou s tím spojeny a které mohou vést i k věcem, které nemáme v úmyslu.

Ještě poslední poznámka. Protože toto řešení je svým způsobem dvojsečné, tzn. může zasáhnout jak českou, tak slovenskou část, považuji za nedorozumění, kdybychom k této více méně technické otázce měli připojovat nějaké nacionální momenty. Ty by tady měly být vynechány, protože, jak už jsem říkal, možný negativní dopad tohoto řešení je stejně rozdělen pro obě sněmovny.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Šamalíkovi. Zahajujem rozpravu. Zatiaľ sa do rozpravy prihlásili poslanci Zelenay, Magyar, Benčík, Jičínský a Vild. Prosím pána poslanca Zelenaya, aby sa ujal slova.

Poslanec SN R. Zelenay: Vážený pán predsedajúci, vážené dámy a páni, mali sme možnosť si vypočuť veľmi logické odôvodnenie návrhu zmeny ústavného zákona z úst človeka, ktorého si osobne vážim a vôbec ho nepodozrievam z nejakých nečestných úmyslov. Aj tak moje stanovisko s ním súhlasiť nebude a je to aj stanovisko klubu HZDS.

Keď hovoríme o tom, že máme zmeniť majorizáciu, spôsob hlasovania pri nepodstatných zákonoch, ako sme čítali ešte v prvom odôvodnení, ktoré sme dostali pri prvom návrhu zásad, najskôr mi dovoľte, aby som pripomenul skupiny zákonov, ktorých sa to týka. Aby sme skutočne vedeli, o čom hovoríme.

Týka sa to návrhu zákona o získavaní straty československého štátneho občianstva, návrhu zákonov z oblasti tvorby stratégie a koncepcie hospodárskeho a sociálneho vývoja ČSFR vrátane rozvoja vedy a zapojenia do medzinárodných a hospodárskych zoskupení, určovanie presadzovania stratégie a jej zákonná úprava, spôsob zabezpečovania príjmov štátneho rozpočtu federácie a pravidiel rozpočtového hospodárenia, štátnych rozpočtov a záverečných účtov federácie, návrhov zákonov na zriaďovanie účelových fondov zapojených na štátny rozpočet federácie (s tým sme sa stretli nedávno), sústav daní a odvodov v ČSFR, dane z obratu a dovozné dane, dane z príjmov a celý balík, ktorý s tým súvisí, poplatkov ktoré majú podľa svojej povahy výlučne alebo prevažne vzťah k zahraničiu, alebo súvisí s výkonom pôsobnosti orgánov federácie, colné zákonodarstvo, výkon colníctva a vydávanie colných tarifov, postavenie a právne pomery SBČS a jej orgánov i vzťah k ostatným bankám, ako aj postavenie a právne pomery štátnych bánk a sporiteľní, koncepcia cenovej politiky, vyhlasovanie zásadných cenových regulačných opatrení, zákonné úpravy v oblasti cien, zákonov v oblasti zahraničných obchodných vzťahov, zákonné úpravy pracovných vzťahov k zamestnanosti a kolektívneho vyjednávania, právne regulácie vývoja miezd a výšky minimálnej mzdy, minimálnych mzdových tarifov a nárokových príplatkov, právne úpravy miezd vo federálne riadených orgánoch a organizáciách, zákonné úpravy dôchodkového a nemocenského zabezpečenia, zákonné úpravy štátnych dávok sociálneho zabezpečenia a životného minima, ako aj ustanovenia sociálnej starostlivosti, zákony ktoré upravujú zlaďovanie právnych pomerov a spôsob riadenia hospodárskych organizácií, veľmi dôležitý bod - vymedzenie pôsobnosti vo veciach vnútorného poriadku a bezpečnosti, rozdielne pôsobnosti medzi ČSFR a obidvoma republikami vo veciach tlače a iných informačných prostriedkov, zákonov zriaďujúcich federálne orgány štátnej správy s výnimkou ministerstiev, schvaľovanie programového vyhlásenia vlády ČSFR a hlasovanie o návrhu na vyslovenie dôvery vláde.

Skutočne musím konštatovať, že sa jedná o úplne bezvýznamný balík zákonov, zasahujúcich možno 70 možno 80 % obyvateľstva v ČSFR, týkajúcich sa ich každodenného života. Musím konštatovať, ale o tom už hovoril jeden zo spravodajcov, že sa to týka aj predsedníctva Federálneho zhromaždenia, ktoré v dobe, kedy Federálne zhromaždenie pre mimoriadne príčiny nezasadá, vykonáva všetku pôsobnosť Federálneho zhromaždenia s výnimkou práva meniť Ústavu ČSFR a voliť prezidenta. Okrem toho má predsedníctvo celý rad iných práv, ktoré tu nechcem citovať, aby som vás, vážení kolegovia a kolegyne, nezdržoval. Toľko k meritu veci, čoho by sa táto zmena týkala. Teraz niekoľko slov ako reakcia na zdôvodnenie pána navrhovateľa.

Tu sa stretávame s klasickým prípadom, kedy správny princíp ohýbame preto, pretože ľudia, presnejšie povedané poslanci, sú nedokonalí. Je to skutočne veľmi častý princíp nielen v krajinách, kde demokracia začína, ale aj v iných krajinách, kde o demokracii je veľmi ťažko hovoriť.

Je to veľmi nebezpečný princíp. S porušovaním princípov sme mali možnosť sa stretávať dlhé roky. Sú tu poslanci, ktorí sú starší ako ja, a ktorí si pamätajú začiatky uhýbania právnych princípov v praxi, na území Československa. Kde skončili krásne odôvodnenia, niekedy myslené aj širokým srdcom, všetci dobre vieme. Mali by sme si na to dávať pozor. Vymedzenie tohto problému má dvojaký charakter. Nemôžem súhlasiť s jedným z odôvodňovateľov za ústavnoprávne výbory, že to nie je problém nacionálny. Je to i problém nacionálny, je to aj problém koalície a opozície. K tomu prvému: Všetci dobre vieme, že Snemovňa národov, jej rozdelenie aj spôsob hlasovania vznikli preto, aby dva subjekty, ktoré tvorí Slovenská republika a Česká republika, vzhľadom na rôzny počet obyvateľov a teda voličov, mali rovnocenné zastúpenie, aby nemohlo dôjsť k prehlasovaniu pri kľúčových, nielen ústavných zákonoch, ktoré sa týkajú obyvateľstva oboch republík rovnako. Preto vznikol tento princíp.

Teraz vidíme, že je pokus o narušenie tohto princípu. Samozrejme, že sa bytostne týka hlavne Slovenskej republiky, ktorá má v Snemovni ľudu takú menšinu poslancov, že prakticky všetky ustanovenia, všetky zákony - keby sme to brali len podľa tohto princípu a keby sa poslanci zvolení v Českej republike dohodli - by prešli.

Druhý princíp je problém opozície a koalície. Skutočne pre koaličné strany, ktoré majú väčšinu - a to nehovorím len o tomto parlamente, ale obecne o parlamentoch - je pohodlnejšie, keď ku schváleniu potrebujú menší počet hlasov. Samozrejme, že tým je potom opozícia odsunutá do ústrania. To je druhý problém, nielen nášho parlamentu.

V Snemovni národov je 75 poslancov zvolených v Slovenskej republike a 75 poslancov zvolených v Českej republike. Keby mal prejsť návrh tak, ako bol podaný, potom v takom prípade by stačilo 20 poslancov v jednej časti, či už v českej alebo slovenskej, na to, aby schválili jeden z tých bezvýznamných zákonov, o ktorých som hovoril. Aby som to upresnil, v tomto prípade bude stačiť, aby bolo 38 prítomných poslancov v tej-ktorej časti Snemovne národov a z nej nadpolovičná väčšina je 20 poslancov.

Hovorilo sa tu o princípe väčšinovej demokracie. 75 poslancov v každej časti reprezentuje 100 % voličov alebo voličov v prepočte na 100 % obyvateľstva. V takomto prípade 20 poslancov by reprezentovalo názory 26 % voličov a 20 poslanci reprezentujúcich 26 % voličov by rozhodlo o zákone, ktorý sa týka celého obyvateľstva.

Vážené dámy, vážení páni, to nie je princíp väčšinový ani princíp menšinový, to je princíp diktátu, a takýto princíp nie je možné prijať.

Hovoril som o tom, že v začínajúcej demokracii je takáto vysoká bariéra príliš vysoká. Bariéra správneho princípu nie je vysoká, ani začínajúcej, ani v pokročilej demokracii. Je to takmer naopak. Dalo by sa o tom hovoriť veľmi dlho, ale myslím, že všetky základné veci som sa vám snažil aspoň v skratke vysvetliť bez emócií, na základe citácií platnej ústavy a presnej interpretácie počtov, ktoré by o tom-ktorom probléme rozhodovali.

Menom klubu hnutia za demokratické Slovensko odmietame tento zákona a nebudeme zaň hlasovať.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Zelenayovi. Slovo má poslanec Magyar.

Poslanec SL F. Magyar: Vážený pán predsedajúci, dámy a páni, som síce technický barbar, inžinier, ale mám klasické vzdelanie - maturoval som z latinčiny. Preto viem, že slovo "major" znamená "väčší." Majorizovať znamená z malého urobiť veľké, z blchy urobiť slona. Zákaz majorizácie teda znamená zakázať urobiť z blchy slona. Avšak ako v minulosti sme boli zvyknutí na to, že sa všetko opačne vykladalo, demokracia, to je diktatúra proletariátu, a to je osobná moc jednej špičky, ktorá spôsobila materiálne a morálne škody nielen spoločnosti, ale tiež svojej vlastnej strane, tak to isté i tu máme - na hlavu postavený zákaz majorizácie. Nechcem agitovať proti tomu, aby obyvatelia Slovenskej republiky nemohli byť utlačovaní mechanickou väčšinou k počtu obyvateľov z Českej republiky. A návrh, ktorý tu zdôvodnil pán kolega Sokol, ani neohrozuje túto situáciu. Princíp zostáva. Parlament je zostavený zo Snemovne ľudu a Snemovne národov, ktorá naďalej je zostavená z dvoch polovičiek. Ktorákoľvek z dvoch polovičiek môže zablokovať uznesenie. Princíp teda zostáva. Zmena je jedine v tom, čo bolo hlúpe, že mechanicky sa započítali všetky hlasy neprítomných a všetky hlasy zdržujúcich sa za hlasy proti, i keď oni proti nehlasovali. To je teda mechanické hádzanie väčšiny hlasov do jedného vreca. A toto je nesprávne a nespravodlivé. Demokracia znamená - dvojtretinovú väčšinu je potrebné získať. Mohol by som vyhľadať zo svojich poznámok nie jeden takýto prípad, keď 37 poslancov z jednej alebo druhej polovice bolo pre návrh, jeden alebo nikto nebol proti, a zvíťazil hlas toho nikoho. A márne bola druhá polovica pre, uznesenie padlo. Teda zvíťazil "nikto". Myslím, že toto je potrebné zmeniť.

Hovoril som na túto tému aj s jedným poslancom Slovenskej národnej rady, poslancom vládnej koalície , teda nie s menšinovým poslancom. Povedal som mu, že mienim vystúpiť s demokratickou dvojtretinovou väčšinou a on sa vyslovil proti, a požiadal ma, aby som predniesol jeho názor. Osvojujem si teda jeho názor a prednášam ho ako prvý. Vyslovil totiž takú požiadavku, aby uznesenie bolo prijaté, keď získalo nadpolovičnú väčšinu odovzdaných hlasov pre plus proti (teda bez povšimnutia hlasov tých, ktorí sa zdržali). To je teda jeho názor.

Teraz podávam svoj vlastný pozmeňujúci návrh, v ktorom sa opieram o demokratickú dvojtretinovú väčšinu, že uznesenie je prijaté, keď získalo počet hlasov pre aspoň o 50 % väčší, než je počet hlasov proti. Ďakujem.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Magyarovi. Ďalej vystúpi v rozprave poslanec Michal Benčík, pripraví sa pán poslanec Jičínský.

Poslanec SL M. Benčík: Vážený pán predsedajúci, paní poslankyne, páni poslanci, už pri zaraďovaní do programu návrhu na zmenu ústavného zákona, ktorý sa týka článku 42 odst. 1 a zrejme na to nadväzujúceho článku 57, som namietal opodstatnenosť a hlavne potrebu takéhoto postupu. Musím sa priznať, že odmietanie tohto návrhu vo mne nezoslablo, ale naopak. Čím viac nad právnymi a spoločensko-politickými aspektami uvažujeme, prehlbuje sa moje presvedčenie, že návrh nemôžem podporiť. Uznávam, že predkladatelia pristupujú k veci pragmaticky a z časti i racionálne. Pretože mnohých predkladateľov poznám, neprikladám im ani zlý úmysel.