Pan poslanec Kučera přednesl návrhy, které
legislativně technicky dotahují normu. Jeden z nich
považuji za velice významný a týká
se jasného právního režimu upravujícího
součinnost ve vztahu k národním radám.
Myslím, že jde o vyplnění vážné
mezery a doporučuji tyto návrhy přijmout.
Pan poslanec Roman otevřel významnou otázku
a pan poslanec Zelenay se v podstatě připojil, a
to k tomu, zda do kampaně konané před referendem
připustit i jiné politické subjekty než
ty, které jsou zastoupeny v zákonodárném
sboru.
Chtěl bych zdůraznit skutečnost, která
již existuje, a to v podobě ústavního
zákona zde přijatého. Platný ústavní
zákon o referendu jednoznačně nepřipouští,
aby předmětem referenda se stávaly politické
otázky, politický boj v rozhodování
o politickém systému země, hospodářském
systému země apod.
Parlament autoritativně ústavní formou rozhodl,
že v referendu mohou občané této země
vyslovovat svoje stanovisko, které má posléze
sílu vyšší než vůle zákonodárného
sboru, pouze ke dvěma věcem. K formě státoprávního
uspořádání a k existenci či
neexistenci společného státu.
Tyto uvedené skutečnosti vedly vládu k tomu,
že dospěla k závěru, že vlastně
kampaň před konáním referenda nemůže
mít charakter politické kampaně analogické
např. kampaním v předvolebním období.
Nepůjde o soupeření politických programů.
Půjde buď o existenci státu nebo o volbu formy
jeho státoprávního uspořádání.
V obou případech je možné, aby vláda
vůbec nezahrnula do uvedené osnovy ustanovení
o kampani. Dá se říci, že nebylo potřeba.
To, co je potřeba, je spíš osvěta.
Usoudili jsme, s ohledem na to, že dnešní ústavní
systém umožňuje pouze zákonodárnému
sboru iniciovat referendum a s ohledem na to, že pouze politické
subjekty v zákonodárném sboru formulují
otázku a ony říkají - chceme, abyste
na tuto otázku dali odpověď - že musí
dostat též prostor ve sdělovacích prostředcích,
aby odůvodnily, proč pro tuto otázku hlasovaly
a nebo proč hlasovaly proti ní, dostaly se do menšiny,
ale přesto musí mít právo veřejnosti
své důvody vysvětlit. Nevidíme však
důvod, proč bychom měli rozšířit
možnost konání této kampaně i
na politické subjekty stojící mimo zákonodárné
sbory, které se nepodílejí na formulování
otázky, které z tohoto hlediska nemají co
vysvětlovat.
Nezapomeňme na jednu věc. Tyto politické
subjekty nejsou předloženou osnovou kráceny
ve svém ústavně zajištěném
právu na svobodné projevování názoru
a svobodné šíření informací
ve svých sdělovacích prostředcích.
Jim nikdo nebrání. Dokonce tento zákon v
navržené podobě nebrání ani státním
sdělovacím prostředkům v přístupu.
Tento zákon říká, co minimálně
musí politické subjekty v parlamentech zastoupené
dostat, ale nic nebrání tomu, aby se sdělovací
prostředky, které jsou dnes již nezávislé
na výkonné moci, rozhodly tak, že kromě
tohoto si pozvou na televizní besedu na programu F1 kteroukoliv
politickou stranu, kteréhokoliv odborníka, aby s
kýmkoliv v této věci vedly diskuse.
Pan poslanec Zelenay navrhuje, aby - pokud jsem dobře rozuměl
- v § 19 odst. 2 byl doplněn zákaz majorizace,
ale to není možné, protože tam se citují
již zákony přijaté v tomto parlamentě
- zákon o rozhlasovém a televizním vysílání.
Mám pocit, že zřejmě jde o nedorozumění.
Pan poslanec Doležal vyslovil zásadní nesouhlas
se společnou zpravodajskou zprávou ústavně
právních výborů, pokud se týče
jejího výrazného posunu ve lhůtách
po dobu kampaně, pro počet vyhražených
hodin atd. a navrhuje, aby ve všech případech
jako pozměňující návrh byl
použit vlastně vládní návrh zákona.
Já jsem z tohoto místa už vyslovil souhlas
s usnesením ústavně právních
výborů. Domnívám se skutečně,
že nejde o kampaň analogickou kampani před
volbami, není potřeba, aby byla upravena zcela stejně,
jako je tomu ve volebních zákonech.
Pan poslanec Benda přednesl dva návrhy. V §
16 odst. 1 nahradit slovo "určí" slovy
"může určit" a v § 3 je návrh,
o kterém sám vyslovil pochybnost, zda jej přijmete.
Já bych chtěl Federálnímu shromáždění
doporučit, aby oba tyto návrhy přijalo. Paragraf
3 odst. 2 skutečně umožňuje v jedné
otázce položit občanům několik
řešení. Znamená to více než
dvě.
Jsem přesvědčen, že i kdyby tam zůstal
odst. 2, žádný ze tří zákonodárných
sborů této země by takovou otázku
nepoložil, neinicioval vůči hlavě státu.
Myslím si však, že je to návrh racionální,
protože toto ustanovení bude - a vemte to za sebekritiku
vlády - proti smyslu referenda.
Pan poslanec Kulan předložil návrh, který
ve svém vystoupení neformuloval přesně.
Neměl jsem možnost se s jeho zněním
seznámit, a proto se omlouvám, pokud jej budu parafrázovat
trochu nepřesně. Chtěl bych říci
toto: Pokud tento návrh směřuje k tomu, aby
občané této země se účastnili
hlasování tak, jak zákon předpokládá
- podle místa svého trvalého bydliště
- ale aby jejich hlasy se přičítaly podle
příslušnosti - není průchodný.
Nikoliv, jde zřejmě o přechodné bydliště,
tedy o občany Slovenské republiky nebo České
republiky, kteří se přechodně vyskytují
na území druhé republiky, aby nemuseli cestovat
zpět. Nevím, jak si s tím poradí naši
dva zpravodajové. Jestli tento návrh byl přednesen
již v průběhu projednání ve výborech,
začínám chápat, proč ústavně
právní výbory si s tím neporadily.
Tento návrh pana poslance pouze není realizovatelný,
protože v této zemi do dnešního dne -
ačkoliv máme již od roku 1968 v platnosti federativní
uspořádání a dvě republiky
- neexistuje zákon o státním občanství
České republiky a zákon o státním
občanství Slovenské republiky. My prostě
nejsme schopni rozeznat, kdo je občanem které republiky.
Obávám se, že budete muset tento návrh
vzít zpět - nevidím jinou možnost.
Pan poslanec Vrabec navrhuje, aby se doplnil § 19 o další
dva odstavce. Pokud jsem si zaznamenal přesně jejich
formulaci, jejich obsahem je, že jakékoliv vystoupení
vyjmenovaného okruhu ústavních činitelů
v období kampaně před referendem musí
být hodnoceno jako vystoupení, o které se
krátí čas vymezený pro politický
subjekt, který je reprezentován tímto ústavním
činitelem. Jestli by to znělo tak, že by např.
i přenos slavnostního představení
Libuše - kterého by se účastnili všichni
ústavní činitelé této země
- z Národního divadla by zlikvidoval vysílací
čas pro všechny politické subjekty této
země, pak by to nebyl návrh racionální.
obavám se, že není možné směšovat
normální zpravodajskou, publicistickou činnost
sdělovacích prostředků, které
přirozeně považují za svou povinnost
informovat své diváky, posluchače či
čtenáře o tom, co se v této zemi či
v zahraničí děje, co její nejvyšší
ústavní činitelé konají, byť
to nemá žádnou souvislost s referendem, a nebylo
by dobré tuto činnost směšovat se specifickými
ustanoveními o tom, jakému právnímu
režimu jsou vyhrazeny sdělovací prostředky
pro politické strany před konáním
referenda. Z těchto důvodů návrhy
pana poslance Vrabce nedoporučuji.
S ohledem na to, že se domnívám, že jsem
vyčerpal všechny přednesené návrhy
- zůstává pouze problém s panem poslancem
Kulanem, ale kdyby se udělala krátká přestávka,
aby si mohli zástupci ústavně právních
výborů a zpravodajové na to sednout, abychom
zde nerozvíjeli dlouhou diskusi. (Poslanec SN P. Kulan:
Ide o to, vysvetliť to.)
Předseda FS A. Dubček: Pán poslanec, rozprava
bola skončená.
Poslanec SN P. Kulan: To je len technická poznámka.
Vôbec nepredpokladám existenciu občianstva
Slovenskej a Českej republiky. Hovorím o evidencii
občanov v zoznamoch podľa trvalého bydliska.
Jedná sa napr. o vojakov základnej služby,
okrem iného.
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem pánu
Rychetskému za vystúpenie. Faktickú poznámku
má ešte pán Zelenay.
Poslanec SN R. Zelenay: Vážený pán predseda,
mám faktickú poznámku zloženú
zo štyroch častí. V prvom rade veľmi krátko:
Pán podpredseda Rychetský, keby tu bol váš
kolega Klaus, povedal by, že je to veľmi hlboké
nedorozumenie, nie hlboké. Návrh pána kolegu
Romana a môj je zásadne rozdielny v tom, že
ja som jednoznačne hovoril o parlamentných stranách
a išlo mi o rozdelenie princípu podľa otázky,
a to je celkom iný problém. Teda vaša interpretácia
- viem, že neúmyselne - bola jednoznačne zavádzajúca.
Tam išlo o niečo iné. (Předseda FS A.Dubček:
Vidím, že pán Rychetský pokynom hlavy
súhlasí.)
Druhá poznámka, čo ste hovorili pánovi
poslancovi Vrabcovi - tiež len technická poznámka.
Keď je to v rámci § o kampani, myslí sa
tým vystúpenie ústavných činiteľov
v rámci kampane a v obsahu kampane. To je druhá
poznámka.
Tretia poznámka - to boli odpovede na moje dve otázky,
musím reagovať. Z vášho výkladu,
ako rozumiem, v prípade kladne položenej otázky
referenda, nesúhlasného rozhodnutia obidvoch republík,
je to prakticky informačný test, o ktorom hovoril
kolega Benda, pretože to nemá ústavnú
platnosť. To je interpretácia. To znamená,
že také referendum potom nič nerieši.
Druhá pripomienka, čo sa týka zákona
o majetku, ktorý spochybňoval kolega Vrabec - keď
zákon o majetku odmietame prerokovať pred otázkou
referenda, vlastne prejudikujeme len kladné položenie
otázky, to znamená otázku, ktorá nemôže
viesť k rozdeleniu, keď som dobre rozumel.
Předseda FS A. Dubček: K poznámke sa prihlásil
pán Rychetský.
Místopředseda vlády ČSFR P. Rychetský:
Ve zprávě vskutku došlo k opomenutí.
Návrh pana poslance Zelenaye na novelizaci ustanovení
odst. 4 § 19 nerozšiřoval okruh subjektů,
jimž má zákon vymezit přístup
ke sdělovacím prostředkům ve sféře
státu, nýbrž navrhoval, aby zákon zakotvil
princip, že v těchto sdělovacích prostředcích
tyto subjekty musí dostat rovnoměrný čas
podle toho, tak aby stejný čas kampaně byl
věnován argumentaci subjektů, které
jsou pro to, aby občané odpovídali ano, a
stejný čas těm, kteří odpoví
ne.
Chtěl bych zdůraznit, že toto nepovažuji
za praktické ustanovení, protože si těžko
dovedu představit, jakým způsobem bude zkoušet
státní sdělovací prostředek
politické strany předem, jak se vysloví pak
do sdělovacího prostředku, a jakým
způsobem by je postihoval, kdyby jej oklamaly a pak se
vyslovily jinak v rámci vystoupení na obrazovce.
Myslím si, že to není praktické ustanovení,
těžko by se to takto dalo měřit. Jinak
si myslím, že není třeba, abych reagoval
na některé věci - to je normální,
i v parlamentu se stane, že zákon není přijat.
Totéž se samozřejmě může
stát při dvoudílné federaci i při
referendu - že je referendum pozitivní, ale nemá
výsledek, protože není přijato oběma
částmi. To je samozřejmý výsledek
tohoto státoprávního uspořádání.
To je možné.
Předseda FS A. Dubček: Žiada si slovo pán
spravodajca Benda? Áno, máte slovo.
Společný zpravodaj výborů SL V. Benda:
Vážené Federální shromáždění,
mám již jen opravdu detailní doplňky.
Jednak upozorňuji k tomu svému návrhu na
vypuštění odstavce 2 § 3, že by to
mělo logicky legislativní důsledek i k §
17 odst. 1, vypadla by část věty za středníkem.
Ta jenom specifikuje ustanovení § 3 odst. 2.
Další upozornění - už to zde rozváděl
pan místopředseda vlády. Probírali
jsme návrhy, které předložil pan poslanec
Kulan, tzn. jak umožnit občanům jedné
republiky, aby hlasovali, když pobývají na
území druhé republiky, popř. v cizině,
aby se zúčastnili referenda. Probírali jsme
je velmi podrobně a důkladně v ústavně
právních výborech a ukázalo se, že
to s sebou nese celou řadu technických potíží,
ale opravdu tam byla ta klíčová obava, že
neexistuje věrohodný doklad o státním
občanství té které republiky a obávám
se, že tento doklad nemohou nahradit seznamy v místě
bydliště, protože oficiální zákon
o federaci v podstatě dovoluje přihlásit
se k občanství k té či oné
republice podle své volby. Samozřejmě tedy
mnoho Slováků, kteří desetiletí
mají bydliště na území České
republiky se hlásí k občanství Slovenské
republiky a naopak. To znamená, že tím bychom
vnesli do referenda veliké zmatky, veliké problémy
a v podstatě nebezpečí - ne-li podvodů,
tedy aspoň podezření z podvodů - že
touto formou by bylo možno výrazně ovlivňovat
situaci v druhé republice tím, že by se občané
jedné republiky hlásili k tomu, že by hlasovali
jako občané druhé republiky.
A na závěr tohoto slova bychom rádi poprosili
pana předsedu, aby poskytl zhruba 30 až 40 minut na
rozložení a uspořádání
pozměňujících návrhů,
kterých je velký počet. Federální
shromáždění může event.
začít jednat o dalším zákonu
a až zpracujeme jednotlivé návrhy a materiál
vám rozdáme do lavic, potom bychom mohli přistoupit
k hlasování. Asi by bylo hodně zmatečné,
kdybychom měli pokračovat bez tohoto, protože
jak říkám, pozměňujících
návrhů se shromáždilo poměrně
hodně.
Poslanec SL E. Mandler: Pane předsedo, já jsem se
hlásil k vystoupení pana místopředsedy
Rychetského - vy jste mě asi neviděl - pan
místopředseda mi mezitím odešel.
Předseda FS A. Dubček: Pán poslanec, ja sa
ospravedlňujem, že som vás nevidel. Pán
podpredseda vlády Rychetský išiel len telefonovať.
Poprosil by som vás, keby ste s tou poznámkou počkali,
až sa vráti.
Poslanec SL E. Mandler: Já to mohu říci i
nyní, moje poznámka byla určena všem.
Mně jde o to, že ve výkladu pana místopředsedy
k § 19, k pozměňovacímu návrhu
- myslím, že to byl návrh pana poslance Luxe
- o poskytnutí vysílacího času podle
parity, pan místopředseda uplatnil jiné hledisko,
než je v § 19 a v § 13, na který se ten
paragraf uplatňuje. Zde se totiž hovoří
o politických stranách a politických hnutích,
které jsou zastoupeny v poslaneckých klubech příslušných
zákonodárných sborů. Pan místopředseda
argumentoval nutností dodržovat výsledky voleb.
A jestli se nemýlím, když se to takto bezprostředně
vezme, pak by se musely všechny strany, které vznikly
z Občanského Fóra, to znamená ODS,
ODA, my, atd. spojit, aby tomuto požadavku dostály.
Jen na toto jsem chtěl upozornit.
Předseda FS A. Dubček: Ešte sa hlási
pán poslanec Kulan, potom pán poslanec Roman. Chcel
by som vás upozorniť, že najlepšie by bolo,
keby ste svoje poznámky odovzdali písomne.
Poslanec SN P. Kulan: Ja som svoje stanovisko už písomne
odovzdal. Ale znovu hovorím, tu dochádza k nedorozumeniu.
Tu sa prejudikuje existencia slovenského a českého
občianstva. Nič také nebolo z mojej strany
povedané, ja hovorím, že občania sú
evidovaní v zoznamoch - to po prvé. A po druhé
- pokiaľ toto neprijmeme, tak de facto napríklad neumožníme
vôbec prístup vojakom základnej služby
slúžiacim v Českej alebo Slovenskej republike
k referendu, pretože sú vedení v iných
volebných zoznamoch. To znamená, že v Čechách
ani na Slovensku im nikto neumožní akt referenda vykonať.
Předseda FS A. Dubček: Ešte sa hlási
poslanec Roman.
Poslanec SN L. Roman: Vážený pán predseda,
mám obavu, že pán podpredseda vlády
Rychetský ma nepochopil - či vedome alebo nevedome,
neviem - keď tvrdil, že kampaň pred referendom
by nemala byť zameraná na politické ciele.
To isté som sledoval aj ja. Neviem, prečo to tu
takto kvalifikoval, že môj zámer bol zameraný
na politické ciele.
A moja druhá otázka pánovi podpredsedovi
vlády Rychetskému - hovoril tu o tom, že sa
vychádza z princípu prejavenej vôle občanov
pri voľbách.
Prikláňam sa k tomu, čo tu hovoril kolega,
na základe akého princípu bude rozdelený
tento vysielací čas pre politické strany,
ktoré vznikli až po voľbách a podľa
nich boli založené jednotlivé kluby? Pokiaľ
tu chceme hovoriť o skutočnej demokracii, mali by
sme brať do úvahy princíp plurality názorov
a princíp občiansky - vidím, že sa tu
popiera - a mal by dať skutočne priestor všetkým
politickým silám na to, aby sa dôsledne vysvetlilo
občanom, aké následky je možné
očakávať od ich rozhodnutí. Ďakujem
za pozornosť.
Předseda FS A. Dubček: Pokiaľ je vaša
prvá poznámka v súlade s tým, čo
hovoril pán podpredseda vlády Rychetský,
je to len dobré. Ostatné poznámky sú,
myslím, podnetom pre spravodajcov a predkladateľov.
Ešte sa hlási s faktickou poznámkou poslanec
Kanis.
Poslanec SN P. Kanis: Pán predseda, chcel by som vás
len informovať, že § 33, o ktorom hovoril aj pán
podpredseda Rychetský.T o je ten paragraf, v ktorom v odseku
1 aj 2 sa hovorí "keby sa konalo", že sa
ho podarilo upraviť a že som ho poskytol pracovníčke
Kancelárie, aj keď to tu neodznelo ako oficiálny
návrh.
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem pánu
Kanisovi. Pýtam sa spravodajcu pána Kurťáka,
či chce vystúpiť.
Poslanec SN M. Kurťák: Len by som doplnil. Už
sa vlastne povedalo dosť, ale ako spravodajca ústavnoprávnych
výborov by som chcel ešte povedať, že sa
musíme držať toho, čo sa v ústavnoprávnych
výboroch dohodlo, napr. aj v oblasti, kde sa hovorí
o určení predsedu a podpredsedu losom. O tom sa
tiež besedovalo v ústavnoprávnych výboroch
a prijalo sa stanovisko, že by to losom nemalo byť.
Pokiaľ tu bol názor, že pokiaľ by sa vysielací
čas dával podľa jednotlivých klubov,
že by sa tieto kluby museli znovu spájať a pod.
Osobne si to nemyslím, pretože v tomto zákone
sa hovorí - podľa počtu členov poslaneckých
klubov. Takže sa to vlastne rozširuje na členov,
a preto jednotlivé kluby, ako teraz vznikli, napr. z Občianskeho
fóra, by boli zastúpené. Toľko teraz,
k jednotlivým pozmeňujúcim návrhom
sa vyjadríme potom.
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Vzhľadom
k pripomienke, ktorú tu vyslovil pán Benda aj podľa
toho, ako som si zaznamenal pozmeňujúce a doplňujúce
návrhy k predloženému návrhu zákona,
chcel by som vyzvať navrhovateľov a spravodajcov, aby
sa odobrali do miestnosti č. 026 ku krátkej porade.
Nestanovujem lehotu. Prosil by som, aby sa snažili čo
najrýchlejšie spracovať návrhy tak, aby
sme mohli o nich hlasovať.
Vzhľadom k rozsiahlemu programu a časovej tiesni budeme
pokračovať v pôvodnom programe, t.j. bodom č.
7. Potom, až keď sa vrátia navrhovatelia a spravodajcovia,
pristúpime k hlasovaniu.
Teraz by sme teda pristúpili k návrhu skupiny poslancov
FZ na vydanie zákona o organizácii Ústavného
súdu ČSFR a o konaní pred ním (tlač
859) a k návrhu ústavnoprávnych výborov
na uznesenie Snemovne ľudu a Snemovne národov (tlač
972).
Prosím pána poslanca Ernesta Valka, aby k tomuto
iniciatívnemu návrhu predniesol stanovisko.
Poslanec SL E. Valko: Vážený pán predseda,
vážené Federálne zhromaždenie,
vážení prítomní, ako jeden z
navrhovateľov predkladám návrh na vydanie zákona
o organizácii Ústavného súdu Českej
a Slovenskej Federatívnej Republiky a o konaní pred
ním. Skôr, ako pristúpime k objasneniu podstaty
predloženého návrhu, dovoľte mi podať
krátku historickú exkurziu.
Ústavné súdnictvo v modernej podobe ako zvláštny
orgán súdneho typu, ktorý je však oddelený
od sústavy všeobecných súdov, vzniká
v Európe po prvej svetovej vojne. A tak aj zákon
č. 121/1920 Zbierky zákonov a nariadení,
ktorým sa uvádza Ústavná listina Československej
republiky v článku III., skonštituoval Ústavný
súd Československej republiky. Zloženie, príslušnosť
a riadenie pred Ústavným súdom bolo upravené
zákonom č. 162/1920 Zb. a nariadení o Ústavnom
súde. Rokovací poriadok, na ktorom sa uzniesol Ústavný
súd, bol uverejnený pod č. 255/1922 Zb. a
nariadení.
Ústavný súd bol prvýkrát ustanovený
17.11. 1921, jeho funkčné obdobie, pretože
bolo 10-ročné, uplynulo 17.11. 1931. V novom funkčnom
období však bol novo ustanovený až 10.
mája 1938.
Úlohou Ústavného súdu podľa článku
II uvádzacieho zákona bolo rozhodovanie o tom, či
vyhovujú zákony Československej republiky
a zákony Snemu Podkarpatskej Rusi zásade, že
zákony, ktoré odporujú ústavnej listine
a zákonom, ktoré ju menia a dopĺňajú
sú neplatné. Už uvedený zákon
o Ústavnom súde (mám na mysli zákon
č. 162/1920 Zbierky zákonov a nariadení)
vo svojom § 7 formuloval príslušnosť Ústavného
súdu takto:
"Ústavný súd je výlučne
príslušný rozhodovať o tom, či
vyhovujú:
a) zákony Československej republiky a zákony
Snemu Podkarpatskej Rusi zásade v článku
I., ktorým sa uvádza Ústavná listina
Československej republiky,
b) dočasným opatrením podľa § 54
Ústavnej listiny, ods. 8 písm. b)
Ústavný súd za prvej republiky previedol
konania v celkom 46 opatreniach stálych výborov
- je to obdoba Predsedníctva FZ - a pokiaľ ide o zákony,
ktoré sa pred ním napadali, boli len dva: - zákon
147/1933 Zbierky zákona a nariadení a zákon
109/1934 Zbierky zákonov a nariadení - s výsledkom
zamietavým, t.j. neboli vyhlásené za protiústavné.
Celkove je možno činnosť Ústavného
súdu za prvej republiky charakterizovať ako nie príliš
rozsiahlu.
Po prvej svetovej vojne v Ústave z 9. mája (ide
o ústavný zákon číslo 150/1948
Zbierky) už nebol Ústavný súd skonštituovaný.
Len článok 65 Ústavy hovoril o tom, že
Predsedníctvo Národného zhromaždenia
podáva, pokiaľ je vec sporná, záväzný
výklad zákonov a rozhoduje výlučne
o tom, či zákon alebo zákon SNR odporuje
Ústave alebo nariadeniam zákona. Zákonný
postup v tejto veci však nebol upravený. Nebol upravený
postup pri rokovaní predsedníctva.
Ústava z roku 1960 tiež nepovažovala za potrebné
zaviesť inštitút ústavného súdnictva,
zrejme v duchu vtedajšej doktríny o bezvýznamnosti
takého kroku. Ako argumentácia sa používalo,
že zakotvenie ústavného súdu vo vtedajších
buržoáznych ústavách je len taktikou
zo strany vládnúcich kruhov ako masovo čeliť
úsiliu pracujúcich a demokratizácii nielen
v politickom, ale aj v sociálnom zmysle, a to prostredníctvom
pre socialistickú právnu vedu naoko nezávislého
objektívneho orgánu.
Ústavný zákon o československej federácii
(zákon č. 143/1968 Zb.) síce formálne
v článkoch 86 - 101 zakotvil existenciu ústavného
súdu, avšak tento ústavný princíp
sa vôbec nerealizoval.
Vážené dámy a páni, ústavný
zákon z 27. februára 1991 o Ústavnom súde
ČSFR opäť do nášho ústavného
systému, tentokrát však nielen formálne,
zakotvuje súdny orgán ochrany ústavnosti
- Ústavný súd.
Článok 18 citovaného ústavného
zákona predpokladá, že organizáciu a
konanie pred ňou upraví zákon FZ. Predloha
návrhu zákona vychádza z tejto dikcie a uvádza
do života Ústavný súd.
Návrh zákona sa skladá zo štyroch častí,
ku ktorým stručne uvádzam:
Prvá časť - organizácia Ústavného
súdu. Táto časť rozvádza zásady
tvorby a zloženie Ústavného súdu. Ďalej
sa zaoberá peňažnými a ostatnými
výhodami sudcov.