Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Proto navrhuji, aby ani bod 91 zpravodajské zprávy nebyl učiněn součástí vládního návrhu, ale naopak, aby se o něm hlasovalo jako o pozměňovacím návrhu, který samozřejmě nepodporujeme.

Nyní mi dovolte stručné stanovisko k pozměňovacím a doplňovacím návrhům, předneseným v rámci rozpravy obou sněmoven.

V materiálu, který byl rozmnožen, na str. 1 jsou pozměňovací návrhy, o kterých předpokládám, že se nebude vůbec hlasovat, neboť oba zpravodajové sdělili, že jde o opravy ze společné zpravodajské zprávy obou sněmoven. Dostávám se proto k následujícím návrhům od str. 2.

Jako první je zde návrh pana poslance Schneidera na to, aby v § 1 odst. 1 byla vypuštěna slova "rozvoj soukromého podnikání a tržního hospodářství". Za předkladatele mohu říci, že s tímto návrhem souhlasíme.

Další návrh byl uplatněn panem poslancem Kloknerem, který navrhoval vypustit celý § 5 občanského zákoníku. Paragraf 5 občanského zákoníku je ustanovením o předcházení soudních sporů za účasti ingerence státu o možnosti, než se vyvolá soudní spor, požádat orgán státní správy o zásah, o sjednání nápravy.

Jsem si plně vědom toho, že toto ustanovení, které v modifikovaném podobě bylo v občanském zákoníku i v minulých letech, nebylo příliš účinné. Přesto se domnívám, že každé ustanovení, které umožňuje předcházet soudním sporům, je ustanovení, které je žádoucí v normě soukromoprávní, a proto přes pochopení o dobrém úmyslu pana poslance Kloknera tento návrh nedoporučuji.

Další návrh byl návrh pana poslance Schneidera k § 11, kde v pasáži o občanské cti navrhuje nahradit tento termín termínem "osobní cti". Kdybychom pojímali izolovaně návrh, patrně by se dočkal naší jednoznačné podpory, ale když se podíváme na celé ustanovení zjistíme, že jde o ochranu občanské cti a lidské důstojnosti. Ústavní listina práv a svobod zakotvila princip, že v normách nižší právní síly lze rozšiřovat práva, která zaručuje listina, nikoliv však zužovat. Předkladatel je toho názoru, že použití termínu "občanské cti a lidské důstojnosti" je jedním z případů rozšíření ochrany než pouze "osobní cti". Měl bych na to několik případů, ale nebyly by právě vhodné do sněmovny. Ale všichni víme, že "osobní čest" je skutečně termín, který se týká jedné stránky osoby občana, občanská čest má širší i politickou dimenzi. Byl bych proto rád, kdyby pan poslanec Schneider toto zvážil, zda není vhodné použít termín "občanská čest" a zda by svůj návrh nestáhl.

Další návrh pana poslance Schneidera - navrhoval do § 12, odst. 3 doplnit slova, před zvukové záznamy "obrazové". Tento návrh je zcela přirozeně správný, plně jej podporujeme.

Další návrh je opět návrh pana poslance Schneidera, týká se § 18, odst. 2, o tom jsem již hovořil, a nejlépe je skutečně se vrátit k té vládní verzi návrhu, návrh evidentně směřoval k nepřesnému textu společné zprávy zpravodajů, který jsem již zde, dá se říci, kritizoval.

Další návrh je návrh pana poslance Világiho, týká se § 18, tedy téhož, jde o totéž, tedy o návrat té zpravodajské zprávy do původní verze vládního návrhu, netřeba komentáře.

Pan poslanec Schneider, pokud se nadací týče, předložil návrh na novou formulaci. Ovšem podobný návrh předložil i pan poslanec Világi a musím říci za předkladatele, že všechny tyto návrhy, které pro zpřesnění vítáme, jsou dobré, ale myslím si, že návrh pana poslance Világiho by byl přesnější.

Pan poslanec Janča navrhuje takové změny § 20b o nadacích, které by zcela posunuly smysl občanského zákoníku a které nelze akceptovat. Navrhuje, aby kromě nadací začal občanský zákoník používat i termín "účelový fond", ale termín "účelový fond" je termínem z veřejného práva, je to termín, který do soukromého práva nepatří. To je důvod pro to, že se nedomníváme, že je vhodné vedle nadací zřizovat insitutci podobnou, snad jenom s jiným názvem, ale přitom se stejným obsahem.

Pan poslanec Janča dále navrhuje, aby nadace vznikala registrací u příslušného soudu a takto navrhuje novou formulaci odstavce 3. Chtěl bych říci, že toto je věc, která musí být řešena tím zákonem, který navrhoval pan poslanec Schneider i pan poslanec Világi, to je zákonem, který upraví právní režim nadací. V občanském zákoníku není vhodné zakládat zvláštní působnost soudu, navíc ve věcech nesporných.

Pan poslanec Janča má další návrh, kde navrhuje doplnit do toho povinného výčtu stanov nadace i kmenové jmění a způsob kontroly použití finančních prostředků. Chtěl bych říci, že oba tyto návrhy jsou návrhy, které bude třeba inkorporovat do toho zákona o zřizování nadací a nikoliv do občanského zákoníku. Z těchto důvodů též jménem předkladatele nevyslovuji kladné stanovisko.

Další návrhy jsou právě návrhy na to, aby občanský zákoník obsahoval zmocnění pro přijetí samostatného zákona, který upraví právní režim nadací. Jde o dva návrhy pana poslance Schneidera, číslo 2 a pana poslance Világiho, číslo 5. Soudím, že návrh pana poslance Világiho je přesnější, hovoří o zákonu Federálního shromáždění, máme tím, nechci říci jistotu, ale pravděpodobnost, že nedojde ke sporu o kompetence, bude-li zákon přijat v této podobě, že bude tento zákon projednáván.

Dalším návrhem je návrh pana poslance Schneidera, který je velmi závažný. Navrhuje buďto vypustit z občanského zákoníku § 20f, to je jeho varianta druhá, anebo jej doplnit slovy, která by tomuto ustanovení dala takový smysl, že zájmová sdružení právnických osob lze zakládat pouze, není-li tomu tak, za účelem vytváření zisku. Chtěl bych zdůraznit, že občanský zákoník, pokud tomu dobře rozumím, návrh směřuje k tomu, aby se zakázala podnikatelská činnost, že občanský zákoník je normou, která nemůže zakazovat nikomu, za žádných okolností podnikatelskou činnost. Podnikatelská činnost je upravena ve speciálních normách, v obchodním zákoníku, v živnostenském zákoníku a v celé řadě dalších norem, kde je zvláštní právní režim. Nebylo by vhodné, aby občanský zákoník pro jeden druh právnických osob zakazoval podnikatelskou činnost, navíc dokonce s použitím slov "nikoliv za účelem vytváření zisku", protože pak by to sdružení i skutečnost, že si uložilo svůj majetek do banky na procenta , vlastně porušovalo zákon, protože úrok už je zisk, nehledě k tomu, že není smyslem ani této, ani jiných norem, komukoliv bránit v podnikání, rozlišovat subjekty tímto způsobem. Bude-li takové zájmové sdružení podnikat, bude mít povinnost podle živnostenského zákona či podle obchodního zákoníku se též zapsat do podnikového rejstříku a teprve pak bude moci podnikat. Touto cestou tento problém vůbec neřešíme.

Další návrh pana poslance Schneidera je k § 21, tisk zpravodajské zprávy, tento návrh si myslím, byl již akceptován v úvodním slově, je nepochybné, že je třeba z této dikce vypustit slovo "obec".

Další návrh je pana poslance Kloknera, který navrhoval ze speciálního ustanovení o právních účincích akceptů smlouvy, v případě prodlení akceptanta, založit zákonný pokyn pro takový akcept v písemné formě. Chtěl bych říci, že občanský zákoník, jak dobře víme, notifikační princip prakticky opouští, ponechává ho ve výjimečných případech u nemovitostí. Zde zavedení notifikačního principu pro akcept smlouvy, i když samotná smlouva nemusí být v písemné podobě, by bylo neorganickým zásahem, a proto též nedoporučujeme. Následuje návrh pana poslance Világiho, který se posléze prolíná celým předloženým textem a který je zásadního charakteru. Pan poslanec Világi chce z celého textu občanského zákoníku vypustit na všech místech termín "registrace státním notářstvím" nebo jakýkoliv pojem státní notářství, čímž bychom předjímali to, co nás nesporně očekává, to je zrušení této instituce a zavedení nového systému. Domnívám se však, že tato anticipace nepřísluší občanskému zákoníku.

Jediný, kdo má ve své působnosti zrušení státních notářství a zavedení jiného systému, například evidenci nemovitostí, jsou zákonodárné sbory republiky. To není v kompetenci Federálního shromáždění. Systém, který navrhuje pan poslanec Világi, z textu občanského zákoníku státní notářství vypustit a na závěr jej zase vložit a napsat tam, že tam, kde se o něm nemluví, se vlastně o něm mluví,že státní notářství bude vykonávat funkce soudů až do doby, než tyto funkce bude moci vykonávat soud, to není způsob, který by byl pro občanský zákoník nejvhodnější. Chci tím zejména zdůraznit skutečnost, že občanský zákoník není norma, která by měla zakládat zvláštní působnost soudů. Působnost soudů je třeba založit občanským soudním řádem.

Pan poslanec Schneider předložil sérii návrhů, týkajících se § 128a a zákona o osobním vlastnictví bytů, dosud platného. Především chce vypustit § 125, kde je ustanovení, které odkazuje na zvláštní zákon upravující vlastnictví k bytům a právní režim. V návaznosti na vypuštění tohoto ustanovení pan poslanec Schneider navrhuje inkorporaci některých ustanovení z tohoto nesporně přežilého zákona do občanského zákoníku. Jménem vlády bych chtěl odpovědně prohlásit, že tento záměr je naprosto správný a racionální, ale systémově není toto nejvhodnější způsob řešení. To, co je potřeba, aby vláda předložila, jakmile bude platit občanský zákoník, který už obsahuje jasné ustanovení, že byty jsou předmětem občanskoprávních vztahů, koupě, prodeje a čehokoli, aby ten zvláštní právní režim byl ve zvláštním zákoně. Jeden důvod, který nás vede k tomuto návrhu - a ty důvody jsou celkem tři - je ten, že občanský zákoník by neměl upravovat ta veřejnoprávní ustanovení. Druhý důvod je, že si nejsme jisti, zda se podařilo skutečně beze zbytku z toho dnešního zákona o vlastnictví k bytům přejmout všechna potřebná ustanovení, a zda tedy můžeme tento zákon bez dalšího zrušit. Třetí a nejzávažnější důvod je ten, že novela nebo nový zákon o vlastnictví k bytům bude muset evidentně obsahovat ustanovení transformačního charakteru o transformaci dnešního bytového majetku, a to už občanský zákoník ani návrh pana poslance Schneidera neobsahuje.

Z těchto důvodů jsme skupinu návrhů pana poslance počínaje paragrafem 125 až k paragrafu 128b nedoporučili.

Dále byl předložen návrh poslance Tomsy, aby § 128 byl doplněn o nový odstavec 3, který budu parafrázovat - a omlouvám se předem, že patrně nikoli přesně - aby občanský zákoník obsahoval zákaz likvidace rybníků a lesních porostů za účelem stavebních či jiných změn. Chtěl bych říci, že toto ustanovení nepochybně do našeho právního řádu patří, ale stejně tak nepochybně nepatří do občanského zákoníku. To je ustanovení veřejnoprávní, zakazující jistou formu činnosti. Z těchto důvodů nedoporučujeme.

Pan poslanec Klokner navrhl vypustit z § 128 odst. 2. To je ustanovení, které prakticky doslova opakuje Listinu práv a svobod o tom, že vyvlastnění je možné jen na základě zákona, mimořádně apod. Soudíme, že vypuštění by nic neřešilo, naopak pasáž o vlastnickém právu nezbytně požaduje opakování principu, že jiná forma vyvlastnění v této zemi není možná.

Když dovolíte, tak všechny návrhy poslance Világiho, které se prolínají textem a týkají se odstranění státního notářství z občanského zákoníku, už nebudu dál posuzovat, protože jsem se k nim už vyjádřil v předchozí pasáži.

Další je návrh poslance Boroše, který navrhuje doplnit odst. 3 § 125c slovy, že soud je ve zvlášť odůvodněných případech oprávněn zřídit vlastníkovi neoprávněné stavby za náhradu vlastnické právo k pozemku, potřebnému k užívání stavby. Tento návrh nelze akceptovat. Jednak nemůžeme občanským zákoníkem založit pravomoc soudu, aby někomu zřizoval vlastnictví konstitutivním výrokem. Vlastnictví vzniká, jak víme, z titulu ať smluvního, děděním apod., ale nikoli tím, že by soudy v této zemi jako v minulosti mohly někomu zakládat vlastnictví. Nemůžeme to akceptovat ještě z jednoho důvodu. Kdybychom to akceptovali, co by se stalo s původním vlastníkem? Ten návrh neřeší, jaké právní následky nastanou tomu, kdo byl vlastníkem toho pozemku. Řekli jsme si před chvílí, že ústava říká, že je na základě zákona lze vyvlastnit. Návrh pana poslance Boroše proto nelze akceptovat.

Další je návrh poslance Hrivíka na straně 6, pořadové číslo 7. Navrhuje vypustit § 369a. Pan poslanec Hrivík navrhuje vypustit možnost vydědění. Je to návrh, který je v naprosté kontroverzi s jinými návrhy, které zde zazněly naopak na posílení možnosti vydědění. Chtěl bych zdůraznit, že vydědění jako institut je stejně staré jako občanské právo. Každý právní řád samozřejmě institut vydědění obsahuje a dává právo vlastníkovi, aby o svém vlastnictví svou vůlí pojednával nejen za svého života, ale i - jak říkáme - mortis causa, neboli pro případ smrti. Návrh poslance Hrivíka proto nedoporučujeme.

Přeskakuji návrhy poslance Világiho, všechny, které se týkají státního notářství. Další je návrh poslance Romana. Pan poslanec Roman přehlédl, že to, co navrhl, je už v návrhu vládním novely občanského zákoníku. Na druhé straně však díky tomuto přehlédnutí nás upozorňuje na to, že náš návrh je naprosto vadný. Navrhovali jsme, aby ve třetí dědické skupině dědily děti sourozenců, to je synovci a neteře, to znamená, aby dědily dříve než prarodiče. Navrhovali jsme, aby linie pobočná ve třetím stupni měla přednost před linií ascendentů a descendentů, to je přímé ve druhém stupni. Tento návrh opravil ve svém návrhu pan poslanec Világi, navrhuji to akceptovat, ale přesunout do 4. skupiny a neteře a synovce učinit zákonnými dědici až po prarodičích.

Další je návrh pana poslance Bobovnického, který se týká téhož, to je vnuků, prarodičů, ovšem to je návrh, který je právě řešen návrhem pana poslance Világiho, a proto jej nedoporučujeme.

Pan poslanec Hrivík dále navrhuje vypustit § 476b. To je návrh, který se týká případů testování osobami, které jsou nějakým způsobem handicapovány.

Chtěl bych říci, že těchto návrhů zde padla celá řada ze strany pana poslance Hrivíka, Fišery a Doksanského.

Komise expertů, zpravodajů i předkladatel navrhují nové znění, které v podstatě vychází z návrhu pana poslance Doksanského, který umožňuje i osobám handicapovaným jednat nikoli výlučně před státním notářem, tj. před úřadem, s tím, že prakticky celý návrh pana poslance Doksanského je akceptován, jen je rozdělen do samostatných odstavců, aby zákon vedle sebe nestavěl na roveň nezletilé, nevidomé atd.

Pan poslanec Benda navrhuje takovou úpravu § 489, podle které by se krátily nároky nepominutelných dědiců. Chtěl bych říci, že vláda by souhlasila - pokud by souhlasil pan poslanec Benda - s rozdělením tohoto návrhu na dvě části: na část týkající se nezletilých dětí a na část týkající se zletilých. U nezletilých se nedomníváme, že je možno přijmout zákon, kterým omezíme jejich práva, omezíme jejich možnost, jejich nepominutelnost jako dědiců a snížíme jejich zákonné nároky. U zletilých dětí je to nárok, který koliciduje s vlastním principem vydědění a s principem svobodné vůle. Pokud by tedy byl takto rozdělen při hlasování návrh pana poslance Bendy, s prvou částí, pokud se nezletilých týče, bychom nesouhlasili, ale pokud se zletilých týče, ano. V opačném případě bychom nesouhlasili s návrhem jako takovým.

Dovolte mi nyní několik slov - byť vím, že mluvím velice dlouho - k návrhu pana poslance Vosčeka, který se rovněž prolíná celým textem. Pan poslanec Vosček navrhuje zrušit institut prekluze v občanském právu. Chtěl bych říci, že institut prekluze v občanském právu je také tak dlouho, jak existuje občanské právo. Je i v obchodním zákoníku, který dnes projednáváme, toliko na třech místech, jak jsme zjistili. Je to institut, který je významný ve vyjmenovaných případech, samozřejmě, a v občanském zákoníku je minimalizován pro posílení právní jistoty všech účastníků.

O jaký institut jde? Jde o známou větu: "Neuplatní-li právo např. do šesti měsíců, právo zaniká." V předložené novele prekluzivní lhůtu a institut prekluze máme toliko ve dvou skupinách případů. U uplatňování práv z odpovědnosti za vady a u práva na slevu z nájemného. V obou případech je v zájmu obou stran vždy, aby bylo jasné, že uplynutím lhůty se již nároky nedají uplatňovat a že zanikají. Klasickým případem je prodej potravin, kde je záruční doba krátká - jsou potraviny, kde je šest dní, čtrnáct dní. Bylo by absurdní, abychom jasně zákonný pokyn "po této lhůtě zaniká" změnili na pokyn "nárok se promlčuje", neboť jak známo námitka promlčení - její právní váha - je nulová, nedojde-li k soudnímu sporu. Museli bychom ve všech reklamačních sporech vlastně napřed vyvolávat soudní spory, aby námitka promlčení obstála. Myslím si, že i u uplatnění slevy z nájemného je třeba posílit právní jistotu vlastníka domu tak, aby věděl: Po této lhůtě již nemůže, jeho nárok zanikl, ode mne slevu požadovat. Proto se domníváme, že institut prekluze má v občanském zákoníku smysl, neboť posiluje právní jistotu.

Pan poslanec Schneider navrhuje změnit § 607 odst. 1 - jsme stále na straně 8 - tak, aby předkupní právo zpětné, resp. právo zpětné koupě, nebylo vázáno na věc movitou, ale naopak aby bylo možné pouze u věci nemovité.

Dovolte mi zdůraznit, že právo zpětné koupě jsme zatím v občanském zákoníku neměli. Zavádíme jej pouze u věcí movitých z důvodu, které jsou obvyklé ve většině právních řádů. Bude-li pan poslanec Schneider nebo kdokoli jiný mít věc movitou, třeba obraz Chagalla, a bude-li chtít ho prodávat, plně sdílím, že si vymíní, aby tento člověk jej neprodal dál, a v případě, že by chtěl obraz prodat, aby ho prodal zpět. Ale u nemovité věci zakotvit právo zpětné koupě, u nemovité věci, která může být přestavěna, předělána, znamená ve skutečnosti založit zákonem větší břemeno, než jsou dnešní služebnosti, které váznou na nemovitostech. Z těchto důvodů se domníváme, že právo zpětné koupě by mělo být spojeno pouze s prodejem movitých věcí jako schůdný institut, a nedoporučujeme tento návrh.

Pan poslanec Schneider dále navrhuje změnu § 625, a to opět posunem občanského zákoníku do sféry veřejnoprávní. Například tím, že se stanoví závazná lhůta, ve které má být provedena oprava věci. Navrhuje tuto lhůtu dva měsíce. Chtěl bych zdůraznit, že za prvé občanský zákoník není normou, která stanoví lhůty. Občanský zákoník je norma, která stanoví podmínky, za kterých jednají strany, uzavírají smlouvy a je jejich věcí, jaké si sjednají lhůty. Za druhé bych chtěl říci, že tento návrh je těžko akceptovatelný též proto, že jeho přijetím se nic nezmění, neboť občanský zákoník nemá žádné ustanovení, jaký právní režim bude, když lhůta nebude dodržena. Nemá dokonce ani ustanovení, co učiníme, kdy lhůta bude prokazatelně nesplnitelná. Jsou opravy - generální opravy nějaké nemovitosti - které nelze provést za dva měsíce. Z těchto důvodů tento návrh nedoporučujeme.

Pan poslanec Vosček dále navrhl sérii návrhů týkajících se prekluze a já již proto nebudu o nich hovořit. Se zpravodaji i s předkladatelem jsme se dohodli, že se o nich bude hlasovat an bloc.

Další návrh je opět návrh pana poslance Schneidera, který navrhuje vypustit z § 635 odst. 4 poslední část věty. Paragraf 635 dále navrhoval novelizovat i pan poslanec Valko. Musím říci, že ani jeden z těchto návrhů vláda nedoporučuje akceptovat. První návrh totiž znamená, že bychom do občanského zákoníku zavedli zvláštní druh sankce za odstoupení od smlouvy, i když ten, kdo odstoupí od smlouvy, tak činil lege ratis z důvodu, které zákon předpokládá, a on z toho žádný prospěch neměl. Proto vážeme odstoupení od smlouvy na povinnost též zaplatit druhé smluvní straně náklady, když odstupující z toho nějaký prospěch měl. Jinak bychom se dostali do polohy sankce. Z těchto důvodů také návrh nedoporučujeme.

Návrh pana poslance Valka - pan poslanec Valko zde není, já to na něj mohu prozradit - není z jeho hlavy. Návrh poslance Valka byl přednesen na základě požadavků úředníků aparátu ministerstva financí, byl přednášen opakovaně na ústavně právních výborech, kde byl odmítnut, a proto požádali, aby zde byl znovu přednesen, proto jsme považovali za slušné to přednést. Zpravodajové jej o to požádali. Ale vskutku není přijatelný. Zejména, když se na něj podíváme - jsme na straně 11 - § 635 odst. 2 totiž pojednává o případech, kdy po uzavření smlouvy - jde o smlouvu o dílo - dojde ke změně cenového předpisu. Představme si situaci, že si kdokoli z nás u někoho, ať už firmy nebo fyzické osoby, objedná nějaké dílo, dohodne ceny a potom dojde ke změně cenového předpisu - hovoříme samozřejmě o změně směrem nahoru. Takový právní stav musí mít za následek právo volby, co budu činit z toho, kdo má zvýšenou cenu zaplatit.

Ten by se měl rozhodnout: buď odstoupím od smlouvy nebo to zaplatím, nebo se budu soudit. Z důvodů, které nejsou dosti jasné, patrně jde o překlepy, se to právo dává prodávajícímu. Prodávající, který má nárok na větší kupní cenu, by měl odstupovat od smlouvy. Patrně jde o naprosté nedopatření. Proto tento návrh, který je naprosto zmatený, nedoporučujeme.

Další návrh byl návrh pana poslance Schneidera. Týká se § 642 odst. 2. Je to návrh, který je též potřeba posoudit. Je to návrh na možnost odstoupení od smlouvy z důvodů prodlení. Vládní návrh předpokládá právo odstoupení od smlouvy dříve, než nastaly účinky prodlení. Již v okamžiku, kdy je nepochybné a nesporné, že to prodlení nastane. Pan poslanec Schneider navrhuje vlastně návrat k občanskému zákoníku z roku 1964, tzn. vázat to právo odstoupení až když účinky prodlení nastaly. Myslím si, že vládní návrh je lepší, protože posiluje právní jistotu i toho povinného z té smlouvy. Pro něj je výhodnější, když někdo odstoupí včas, než když musí obě strany čekat, až ty účinky prodlení nastanou a pak teprve mohou odstoupit. Věřte mi tedy, že i v tomto případě by bylo výhodnější se přidržet vládního návrhu.

Pan poslanec Schneider navrhuje novelizaci § 655 odst. 1, kde, tak jsme o tom hovořili před chvílí, navrhuje zakotvit lhůtu pro odstraňování vad. To je systém, který byl v minulém občanském zákoníku, resp. v prováděcích vyhláškách. Tam to bylo tak, že občanský zákoník zmocnil krajské národní výbory, aby stanovily lhůty, kdy se opravují, v jakých lhůtách např. elektrické spotřebiče, stavební práce atd. To je veřejno-právní institut, který do občanského zákoníku nepatří. Kdybychom je tam měli, museli bychom tam také mít ustanovení o sankcích za nedodržení lhůt. A to by vůbec nebyl občanský zákoník, to by byl trestní zákoník.

Další návrh se týká § 669 a navrhuje vystoupit odst. 3 a odst. 2. Nemýlím-li se, tak zpravodajové v úvodním slově tuto skutečnost opravili, neboť to bylo opraveno ve zpravodajské zprávě. Takovou zde mám poznámku. Jinými slovy, náš návrh je: Ano, vyhovět, ale nebude třeba hlasovat, že již bylo vyhověno.

Další návrh je návrh pana poslance Bobovnického, který je třeba posuzovat komplexně. Je to prakticky návrh přeřadit jednu pasáž z § 677 do § 678.Tento návrh technicky je možný. Ale při přednesení návrhu patrně došlo k omylu, který učinil ten návrh neprůchodný, protože místo "pozemků" je zde použit termín "porostů". Je nepochybné, že hovoříme o nájmech zemědělských a lesních pozemků. Porosty najímat nelze. Je to návrh, který věcně občanský zákoník nemění, jde jenom o přesun. Navrhujeme přidržet se vládního návrhu.

Pan poslanec Fišera zde přednesl návrh týkající se domů a bytů zvláštního určení, který ovšem též přednesl pan poslanec Doksanský, ve dvou variantách. Chtěl bych zdůraznit, že po poradě se zpravodaji a experty doporučujeme variantu II pana poslance Doksanského jako nejúplnější.

Pan poslanec Benda navrhuje - a týká se to do značné míry mého úvodního slova - institut, podle kterého za situace, kdy byt nelze užívat a vlastník nebo správce domu neodstraní závady, které brání užívání, může učinit na jeho náklady uživatel. Je to institut starý tolik tisíc let jako občanské právo. Je navrhováno, aby byl modifikován horní hranicí, a to tak, že nárok na úhradu těchto nákladů má nájemce bytu jen do trojči šestinásobku měsíců. Pokud byste přijali tento návrh tak ústavní soud, bude-li jaký v této zemi, by jej musel zrušit. Zavádí jasnou nerovnost občanů. Zavádí princip, podle kterého ten, kdo má nízké nájemné bude platit jinak, než ten, kdo vysoké nájemné, podle kategorie bytů. Vrací se k tomu, co není možné.

Vy i vláda musíme učinit jiný krok, tj. zavést konečně ekonomické nájemné. Nájemné, které bude jasně postačovat nejen na pokrytí všech nákladů na provoz bytového fondu, ale i na vytváření zisku. Všechny ostatní cesty jsou cesty, které ve skutečnosti nic neřeší a které jsou proto neprůchodné.

Pan poslanec Bobovnický navrhuje doplnit § 693 novým odstavcem, se kterým, byť mě velice mrzí, opět musím vyslovit nesouhlas. Je to nová speciální causa odpovědnosti za škodu, která by zněla tak, že za závady a poškození způsobené nájemcem se považuje i když je způsobí osoba, která se zdržovala v domě se souhlasem nájemce.

Dovolte mi, abych zdůraznil, že kdo odpovídá za škodu stanoví občanský zákoník. Zásadně za ni odpovídá ten, kdo ji způsobí, to je škůdce. Máme zde jednu výjimku v § 693, kde je logické, že za škodu způsobenou v bytě nebo domě nájemcem odpovídá nájemce i tehdy, když ji např. způsobí jeho dítě nebo příslušník rodiny.

Smysl tohoto ustanovení je jasný - zjednodušit identifikaci škůdce. Rozšířit odpovědnost nájemníků v bytech i na všechny, kdo je nějakým způsobem navštívili v domě a způsobili tam škodu, by byl způsob, který by odporoval občanskému zákoníku a jeho duchu.

Další návrh je návrh pana poslance Valka k § 696. Navrhuje upravit odst. 3. Chtěl bych zdůraznit, že s touto úpravou též nemůžeme souhlasit. Jednak není vhodně formulovaná a jednak se zabývá působností republikových orgánů, ať to už bude obec v ČR nebo obvodní úřad na území SR.

Pokud si návrh přečteme, tak navíc zjistíme, že obsahuje nevyvratitelnou právní domněnku, kdy při nečinnosti dochází ke změně smlouvy. To je závažný zásah do principu smluvní vůle zakotveného občanským zákoníkem. Neakceptujeme.

Pan poslanec Benda navrhuje, aby v § 696 odst. 1 řádek čtyři bylo umožněno v zákonném zmocnění budoucím predikovaným zákonem umožnit i vyjmenování jiných právních skutečností, které mohou zakládat právo vlastníků domů k jednostranným změnám uzavřených nájemních smluv. Tento návrh lze akceptovat. Doporučujeme.

Pan poslanec Schneider - opět jsem přeskočil - navrhuje zcela vypustit § 708. Motivy pana poslance Schneidera všichni známe a myslím, že i sdílíme. ˙