Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Aj ja ďakujem pánovi poslancovi Tylovi. Slovo má pán poslanec Josef Špaček, pripraví sa poslanec Konečný.

Poslanec SL J. Špaček: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, chci k projednávanému návrhu obchodního zákoníku říci jen jednu poznámku a nemíním předkládat žádný pozměňovací návrh, spíš se chci za jeden doplňovací návrh přimluvit.

My jsme jako Federální shromáždění před časem významně omezili pravomoc odborových organizací a tím i práva pracovníků, práva zaměstnanců. Mám na mysli novelu zákoníku práce, kterou jsme před časem schválili. Tehdy asi působila ta skutečnost, že jsme novelu zákoníku práce projednávali poměrně brzy po listopadové revoluci a mezi námi panovala značná nedůvěra v proměnu odborů, domněnka, jako kdyby šlo o staré odbory, součást starého totalitního systému.

Ti z nás, kteří prosazovali tehdy omezení práva odborů, zapomněli přinejmenším na dvě významné skutečnosti. Především na to, že v listopadové revoluci to byly stávkové výbory, které sehrály významnou roli. Snad tu nemusím uvádět příklady, protože máme tyto události ještě v dost svěží paměti, nezapomněli jsme na ně. A právě z těchto stávkových výborů přinejmenším ve značné části podniků, institucí a organizací vzešly nové odborové orgány. Úmyslně říkám přinejmenším ve většině podniků a organizací, možná, že ne ve všech, nebo určitě ne ve všech. V mnoha podnicích a organizacích právě tyto nové odborové orgány nebo ještě tehdy přetrvávající stávkové výbory prosadily základní personální změny a přispěly tak k vytvoření nového managementu, nového vedení, nového vedení státních podniků a organizací.

Druhou takovou zapomenutou skutečností při projednávání novely zákoníku práce byly mezinárodní zkušenosti. Tyto mezinárodní zkušenosti ukazují, že vyspělá Evropa už dávno překonává vztah, který se dá vyjádřit jako vztah zaměstnavatele a zaměstnance, tím spíše vztah kapitalisty a proletáře. Místo toho se stále rychleji nejenom v ekonomickém myšlení, ale i v ekonomické praxi prosazují vztahy spolupráce, vztahy participace, vztahy spoluúčasti na vedení podniku.

Já jsem osobně přesvědčen o tom, že námi schválená novela zákoníku práce v tomto směru způsobila spíš škodu než prospěch. I zde, ve Federálním shromáždění, mnohokrát od té doby zaznělo, že se v řadě podniků drží staré vedení. Zaznělo tu, že jsou odstraňováni aktivní stoupenci listopadové revoluce. A myslím, že stojí za to, abychom se zamysleli nad tím, jestli my sami nebo nakolik my sami jsme touto novelou zákoníku práce, o které hovořím, k tomuto stavu přispěli. Já se domnívám, že jsme k tomu přispěli dost významnou měrou, že jsme k tomu přispěli právě oním omezením práv odborů spolurozhodovat v personálních otázkách. A právě proto se přimlouvám za to, abychom všichni věnovali pozornost a abyste i vy věnovali podporu návrhům, které tu přednesl kolega Ivan Fišera. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Špačkovi. Ďalej vystúpi v rozprave pán poslanec Jinřich Konečný, pripraví sa poslanec Sochor.

Poslanec SL J. Konečný: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté, návrh obchodního zákoníku se mi líbí, řada věcí je zde absolutně nová, takže není možné porovnání s hospodářským zákoníkem.

Domnívám se, že přizpůsobování v těchto věcech západním normám je jenom správné a že není nutné, abychom vymýšleli to, co je jinde už zaběhnuté. Přesto mám několik připomínek k obchodnímu zákoníku.

V § 7 - organizační složka podniku - je psáno, že odštěpný závod je zde brán jako něco zvláštního. Musí být zapsán v obchodním rejstříku. Domnívám se, že různý typ právních subjektů bude mít úplně různou vnitřní strukturu. Tento pojem bych vyloučil a nezdůrazňoval jeho zvláštní postavení i v jiných paragrafech.

Dále k části druhé - obchodní společnosti a družstva. Proti původní novele hospodářského zákoníku zde není část týkající se tiché společnosti a konzorcia. Domnívám se, že tyto pojmy jsou běžně uznávané v ekonomické praxi vyspělých států, a proto by měly být v obchodním zákoníku definovány. Tichá společnost je vedena ve smlouvě o tichém společenství. Je to v díle 19 - mám dojem - ale konzorcium zde není nikde definováno. Navrhuji to definovat jako společnost v části druhé nebo typ smlouvy.

V § 765 - přeměna družstev na družstva podle nového obchodního zákoníku. Termín do dvou let se mi zdá příliš dlouhý. Navrhuji zkrátit na jeden rok. Domnívám se, že už nyní mají čas na jakékoli změny a záměry do budoucna.

V hlavě druhé, zvláštní ustanovení o některých obchodních závazkových vztazích. Zde jsou jednotlivé typy smluv, řada z těchto typů je pro podnikatelské subjekty úplně nová. Stojí za úvahu, zda by v komentářích nemohly být vydány vzory těchto smluv jako nezávazné. U některých typů smluv jsou pouze nepatrné rozdíly. Již dnes je vydán vzorový zakladatelský plán k zákonu o akciových společnostech.

Ještě bych jen k tomu doplnil: před chvílí jsem měl možnost vyslechnout návrh kolegy Novosáda. Myslím, že je velice opodstatněný a že bychom ho měli podpořit. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Konečnému. Prosím pána poslanca Sochora, aby sa ujal slova a ďalej ako posledný, zatiaľ písomne prihlásený vystúpi pán poslanec Senjuk.

Poslanec SN V. Sochor: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, vážení hosté, vznáším pozměňovací návrh k § 562 odst. 2 písm. c), ve kterém je definováno právo objednatele z vad díla, tzv. záruka. Mimořádně dlouhá lhůta pro uplatnění práva z odpovědnosti za vady u staveb v trvání 5 let nemá oporu v současném platném československém právu. Takovou úpravu nemá ani zákoník mezinárodního obchodu, který patří k nejlepším normám v oblasti obchodního práva. Jedná se o ekonomicky velmi závažné ustanovení, dle kterého se zvyšuje záruční lhůta za stavební práce na pět let. Je opomíjena skutečnost, že záruční doba je ekonomickou kategorií přímo související s cenou. Nemá ani opodstatnění v praxi západoevropských států a pomíjí záruční lhůty pro materiály a výrobky zabudované ve stavebním procesu.

Proto doporučuji v citovaném písmenu c) vypustit slova "a u staveb do pěti let". Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Sochorovi, slovo odovzdávam poslancovi Rostislavovi Senjukovi.

Poslanec SN R. Senjuk: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, omluvte moje vystoupení, které se vztahuje ke stejné problematice jako zde navrhovala paní kolegyně Sahligerová, ale domnívám se, že by bylo třeba ještě odůvodnit z některých jiných hledisek to, co tady tvrdila.

Můj pozměňující návrh je mírně modifikovaným návrhem pozměnovacího návrhu kolegyně Sahligerové a zněl by - doplnit do § 763 nový odstavec tohoto znění: "Hospodářské smlouvy uzavřené před l. 5. l990 s termínem plnění po 31. 12. 1992 se přepracují podle tohoto zákona, pokud o to požádá jedna ze smluvních stran. Přepracování těchto hospodářských smluv se uskuteční do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.

Zdůvodnění, které tady podala kolegyně Sahligerová, si myslím, přesně nevystihuje podstatu věci. U těchto smluv se jedná o dlouhodobé investiční záměry v objemech několika set miliónů korun. Pokud by se tyto hospodářské smlouvy měly dodržovat, vedlo by to k silnému poškození dodavatelů, kteří dodávají tyto velké investiční celky. Jako příklad bych mohl uvést dodávku turbin Škody Plzeň pro jaderné elektrárny Mochovce a další dodávky, které byly kontraktačně uzavřeny po l.5.1990 a na základě těchto předpisů není umožněno zahrnout do fakturace na konečné dodávky nárůst nákladů z hlediska inflace, z hlediska úrokové sazby z úvěrů apod.

Navíc by bylo pro dodržení těchto smluv pro dodavatele výhodnější, pokud by zaplatili penále za odstoupení od smluv než dodržet tyto dodávky, které by znamenaly v podstatě silné hospodářské poškození. Navíc, pokud by se tam toto ustanovení neobjevilo, odběratelé mají zájem navýšit fakturované částky, nicméně tyto předpisy by neumožnily ani odběrateli zvýšit uzavřené ceny podle těchto předpisů a nutí to tedy i odběratele v tomto konkrétním případě, který jsem uvedl i obcházet a hledat jiné cesty jak navýšit tuto cenu, aby dodavatel byl schopen dodávky dodat. Navíc tato formulace, kterou navrhuji, umožňuje v případě, že pro obě smluvní strany by byla dohoda nemožná a znamenala by silné hospodářské poškození obou subjektů, i od smlouvy odstoupit, samozřejmě za předpokladu vyrovnání naběhlých nákladů apod. Domnívám se, že tato úprava žádným způsobem nezakládá povinnost uzavírat hospodářské smlouvy na nějakých konkrétních podmínkách, ale lépe řeší přechodné období mezi stávajícím hospodářským zákoníkem a obchodním zákoníkem. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Senjukovi. V rozprave vystúpilo 12 poslancov. Všetci, až na poslanca Zemana a Špačka, predniesli pozmeňujúce návrhy. Pýtam sa, či chce ešte niekto k Obchodnému zákonníku v rozprave vystúpiť? Nikto sa nehlási. Vyhlasujem teda rozpravu za skončenú.

Súčasne prerušujem rokovanie spoločnej schôdze do 14.00 hodiny na prestávku na obed. Po 14.00 hodine by sme začali prerokúvať pozmeňujúce návrhy, resp. hlasovať o pozmeňujúcich návrhoch k Občianskemu zákonníku.

(Jednání přerušeno ve 12.27 hodin.)

(Jednání zahájeno ve 14.16 hodin.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Vážené kolegyně a kolegové, zaujměte svá místa v jednací síni, budeme pokračovat v přerušeném jednání o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje občanský zákoník (tisk 685) a o návrhu usnesení SL a SN (tisk 966). Rozprava byla ukončena. Nyní přichází na pořad závěrečné slovo místopředsedy vlády jako navrhovatele a pak závěrečná slova zpravodajů. Prosím místopředsedu vlády o jeho závěrečné slovo.

Místopředseda vlády ČSFR P. Rychetský: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, nastal okamžik, kdy jsem povinen jménem vlády ČSFR jako předkladatele novely občanského zákoníku zaujmout stanovisko k rozpravě nad uvedenou osnovou, zejména stanovisko k uplatněným pozměňovacím nebo doplňujícím návrhům. Lze konstatovat, že zvláštní pozornost si zaslouží zejména diskuse o nové úpravě vztahů vznikajících v rámci jedné ze základních forem lidské existence, kterou je bydlení jako jeden ze základních prostředků pro naplnění těch pasáží Listiny základních práv a svobod, které pojednávají jak o právu člověka na důstojný život, tak o právech sociálních a kulturních.

Dovolte mi zdůraznit úvodem, že tyto úvahy je třeba podřídit základnímu postulátu, který si nikoliv všichni a vždy plně uvědomujeme. Občanský zákoník není a nemůže být normou, která vyřeší tíživé dědictví minulosti v devastovaném bytovém hospodářství, která odčiní křivdy na vlastnících domů, spáchané v minulosti, nebo která dokáže takový zázrak, jakým je vytvoření trhu s byty v takové podobě, aby každý občan v této zemi si mohl svobodně a bez omezení zvolit místo svého pobytu a stupeň komfortu, jakým bude uspokojovat své bytové potřeby. Význam občanského zákoníku jako pilíře soukromého práva je sice nepochybný, ale převážná část požadavků na radikální a účinnou změnu stávajících poměrů v bytové oblasti musí být realizována v jiných normách, zejména v oblasti veřejno-právní, ať už to jsou již přijaté normy restituční nebo institut správního soudnictví apod.

Rozhodující budou dokonce opatření v oblasti mimoprávní, v konkrétní bytové politice republik, v oživení trhu s byty včetně úvěrové politiky. Občanský zákoník musí vytvořit předloženou novelizací jasné a rovnoprávné podmínky pro všechny účastníky tak, aby se vytvořily jasné záruky jejich práv a možnost jejich uplatňování.

Soudím, že většina návrhů uplatněných zde k pasáži novely občanského zákoníku o nájmech vycházela z mylné představy, že pronajímatelem je a bude vždy jednotlivec, jednotlivý vlastník, konkrétní fyzická osoba, která byla vystavena pronásledování v uplynulých čtyřiceti letech a která i dnes je obnovením svého vlastnictví k domovnímu majetku těžce handicapována dědictvím čtyřicetileté devastace jeho vlastnictví. Součástí této představy je i proti ní stojící nájemník, který si podle některých názorů zde vyslovených na Podnik bytového hospodářství v minulosti netroufl, ale dnes bude vlastníka pronásledovat a šikanovat svými požadavky.

Myslím, že tato představa je značně nepřesná. Především i nadále zůstává a zůstane značná část bytového fondu ve vlastnictví obcí nebo bytových družstev, byť transformovaných. Bylo by fikcí si představovat, že se najdou jednotlivci nebo soukromé společnosti, které si od státu nebo od obce odkoupí taková monstra, jakými jsou sídliště Lužiny, Bohnice atd.

Nebyl bych dalek od pravdy, kdybych vyslovil názor opačný. Je celá řada občanů této země, kteří s napětím a úzkostí sledují vaše jednání a kteří se obávají toho, co s nimi noví vlastníci domů učiní, jak jim jejich bydlení ztrpčí, jen aby je o ně připravili.

Oba názory jsou falešné. Tudy cesta nevede. Zamyslete se nad skutečnou příčinou tohoto stavu. Od r. 1964, tj. po dobu 28 let, se nezměnila výše nájemného. Víme, jak mezitím stouply ceny a příjmy obyvatelstva. Stát doplácí na bytový fond desítky miliard korun ročně a ani to nepostačuje k zabránění jeho další devastace a pustnutí. Teď se stát s radostí co největšího objemu bytového fondu zbavuje, vrací jej původním vlastníkům, ale těch 20 mld. Kčs ročně jim nedává, ty si ponechává.

Řešení tudíž přirozeně není v tom, že budeme omezovat práva občanů, kteří bydlí v bytech, kam byli v minulých režimech direktivně posazeni, ale v tom, že od nich budeme požadovat platit nájemné adekvátní tomu, co získávají. To ovšem není věcí novely občanského zákoníku. Ta umožňuje jeho flexibilitu, smluvní charakter i možnost jednostranného zvýšení.

Tolik jsem chtěl říci úvodem na vysvětlenou toho, proč jménem vlády budu nucen odmítnout některé návrhy přednesené nesporně v dobrém úmyslu.

Dovolte mi jen stručně zmínit skutečnost, že předložená osnova poskytuje spíš minimální ochranu nájemníků ve srovnání se standardem okolních zemí, zejména Rakouska a Německa. Např. i v tak liberalizované zemi, jakými jsou USA, platí např. ve státě Massachusetts zákonný pokyn, že chce-li někoho vlastník domu z důvodu nutných oprav a asanace domu vystěhovat, musí mu to sdělit čtyři roky dopředu. V předložené novele občanského zákoníku není žádná lhůta pro tento případ.

Nyní mi dovolte konkrétní stanovisko k jednotlivým pozměňovacím návrhům, především k tisku 966 společné zprávy ústavně právních výborů.

V úvodním slově jsem zdůraznil skutečnost, že tato zpravodajská zpráva je ve svém souhrnu v souladu s představami vlády o novele občanského zákoníku a že je toliko několik výjimek, ve kterých jménem vlády nemohu souhlas vyslovit, a tam, kde to bude třeba, aby příslušná pasáž zpravodajské zprávy byla alternativou, o které se bude hlasovat jako o pozměňovacím návrhu.

Především jde o § l8, bod 5 zpravodajské zprávy k bodu ll novely, který ovšem už v úvodním slově pan poslanec Világi jako zpravodaj v podstatě stornoval. Jinak v původním návrhu zpravodajské zprávy vypadl ve výčtu právnických osob, který byl taxativní, další bod pod písm. d) - jiné subjekty, u kterých to stanoví zákon. Je nepochybné, že nelze vypustit toto ustanovení, protože pak by dnem účinnosti zákona ztratily jednou provždy právní subjektivitu celé řady institucí, které ji získaly ze zákona, ať již půjde o ČSAV, Čs. rozhlas a stovky a stovky dalších institucí včetně těch, které předpokládá obchodní zákoník.

Pokud se týče této zprávy ústavně právních výborů jménem vlády (§ l8 jsme právě vysvětlili), ještě mám výrazné pochybnosti u bodu 73. Tento bod má dvě části. V první části v § 685, odst. l se navrhuje vypustit druhou větu, která zní: "Nájem bytů je chráněn, nedojde-li k dohodě, lze jej vypovědět jen z důvodů stanovených zákonem." Jsem si vědom toho, že vypuštěním této věty se nic nezmění na faktu, že nájem bytů je chráněn a že jej lze vypovědět skutečně toliko ze zákonných důvodů. Přesto tuto větu nepovažuji za větu, která je větou zbytečnou v tomto zákoně, naopak ji považuji za větu, která vyjadřuje vůli i zákonodárného sboru chránit nikoliv toliko vlastníky, ale i nájemníky.

V témže bodě (bod 73) v návrhu odst. 2 § 685 se opět vypouští věta, která je velice významná a předpokládám, že ze strany ústavně právních výborů k tomu došlo omylem. Věta zní: "Práva a povinnosti nájemce - člena družstva, pokud jde o provádění drobných oprav v bytě a pokud jde o náhradu nákladů spojených s běžnou údržbou bytu, upravují stanovy družstva." Vypuštěním této věty by došlo k takovému právnímu vztahu, že na družstevní byty by se v plném rozsahu i nadále po l. lednu vztahovala vyhláška č. 45/l964 Sb., každý družstevník by byl oprávněn každou opravu nad 50,- Kčs požadovat uhradit od družstva a družstvo by si nemohlo ani odhlasovat, že družstevníci si budou sami nést ze svého opravy v bytech.

V této zpravodajské zprávě máme další výraznou výhradu k bodu 82 zprávy. Jde o závažnou skutečnost. Všichni víme, že v minulosti docházelo k výraznému zneužívání institutů přechodu užívacích práv k bytu, ať již z důvodu smrti původních uživatelů nebo trvalého opuštění domácnosti. Tato zkušenost se projevila i v nové dikci novely občanského zákoníku, v novém vymezení materiálně skutkové podstaty či v novém vymezení okruhu oprávněných osob.

Ústavně právní výbory navrhují, aby z okruhu těchto oprávněných osob byly vypuštěny dvě další skupiny. Prvou jsou sourozenci. Nejsem si jist, zda v případě, kdy byt bude řádně užívat 20letý občan a s ním bude v bytě bydlet jeho mladší, třeba nezletilý sourozenec, je únosné, abychom v případě smrti tohoto občana tohoto sourozence bez náhrady stěhovali pryč z bytu.

Nejsem si jist, zda toto bylo zváženo.

Vypuštění druhé věty je ještě závažnější. Druhá věta je jedním z dědictví nikoliv pouze minulého komunistického občanského zákoníku, ale i předminulého rakousko-uherského. Právní řády všech epoch se do značné míry potýkaly s termínem druh a družka. Většina právních řádů se neodvážila do právní normy zakotvit definici pojmu druh a družka. Bylo tomu tak z důvodů jistého puritánství. Od jisté doby, zhruba od poloviny tohoto století, tomu tak není z důvodů toliko puritánství, ale z důvodů značného rozšíření koncepce práv a svobod. Víme o co jde. Jako druh a družka od jisté doby mají i legitimní statut v řadě zemí i osoby stejného pohlaví. Takže základní znak, že druh a družka jsou osoby různého pohlaví, které spolu trvale žijí atd., již nemůže být znakem, který by zákon použil.

Proto zákon používá u nás i v řadě jiných zemí termín "osoby, které spolu trvale žijí, trvale hospodaří" a doplňují tuto podmínku jistou časovou lhůtou.

Novela občanského zákoníku navrhovala nejméně tři roky společného soužití. Pro vaše informování bych chtěl říci, že rakouský občanský zákoník platný v novelizované podobě u našeho nejbližšího souseda tento institut samozřejmě obsahuje, obsahuje i přechod nájemního vztahu na druha a družku s těmito dvěma rozdíly. Požaduje pět let společného soužití místo tří let a hovoří o osobách, které spolu žijí ve vztahu obdobném ke vztahu manželskému.

Pokud bychom akceptovali návrh ústavně právních výborů, pak by mohlo docházet k situacím, že lidé, kteří spolu žili déle než třicet let ve vztahu mnohem pevnějším než je mnoho manželství v této zemi, v případě smrti jednoho z nich, druhý ztrácí jakákoliv práva k tomu bytu, ve kterém tuto rodinu založil a ve které žil. Z těchto důvodů jménem vlády tlumočím stanovisko, že k bodu 82 zpravodajské zprávy ústavně právních výborů, pokud se týká odst. pod první a druhou pomlčkou, nevyslovuje vláda souhlas.

Musím ovšem říci, že i bod 73 až 82 obsahuje paradoxní ustanovení. Novela občanského zákoníku se rozhodla všechny užívací vztahy převést na vztahy nájemní založené nájemní smlouvou.

Ústavně právní výbory doporučují zavést právní dualismus a nájemní vztahy mít u všech druhů bytů, u služebních, podnikových, soukromého vlastnictví, obecního vlastnictví kromě družstevních a u bytů družstevních navrhuje naopak novela zachovat termín užívání bytu. Současně stejná zpráva navrhuje ustanovení, podle kterého bude právní režim naprosto totožný. Zavádí se zde systém, aby naprosto stejný právní vztah se stejným obsahem byl jinak pojmenován, půjde-li o byt družstevní a jinak pojmenován, půjde-li o jakýkoliv byt jiný. Upřímně řečeno, motivy tohoto návrhu mi nejsou dost jasné.

K bodu 83 navrhuje společná zpráva ústavně právních výborů novou dikci poslední věty odst. 2 § 707. Jde o smrt uživatele družstevního bytu a o přechod jeho členství. Dikce má nyní znít: Členství zůstavitele může též přejít na více dědiců.

Tento návrh je v naprostém rozporu s jiným ustanovením novely, a to v § 700 odst. 3, který naopak výslovně říká, že společné, ať již užívací nebo nájemní právo, může vzniknout mezi manželi. Tento návrh není zjednodušením původní dikce vládního návrhu, jak se může zdát, ale může přinášet nežádoucí účinky.

Původní dikce také připouštěla v rámci dědění nastoupení většího množství subjektů, ale pouze tam, kde je větší množství vztahů nájemních. Má-li člen družstva byt, garáž, ateliér, je přirozené, že musíme zákonem zakotvit možnost, aby jiný subjekt zdědil byt, jiný garáž a jiný ateliér, ale má-li pouze jeden jediný vztah, nemůžeme takovou možnost zakotvit, nemůžeme družstvu ukládat, aby měli na jeden vztah pluralitu většího množství členů.

Toto jsou skutečnosti, které vláda považuje v návrhu zpravodajské zprávy za skutečnosti, které si neosvojila, které musí být předloženy jako návrhy pozměňovací.

Chtěl bych se zmínit ještě o dvou bodech. Především o bodu 86. V bodu 86 je dikce § 711 - důvody pro soudní výpověď z bytu. Ústavně právní výbory navrhují počet těchto důvodů zúžit, nikoliv rozšířit. V tomto případě se jde opačným směrem. Neposiluje se vlastník, oslabuje se vlastník, vlastník bude mít menší práva než má dnešní Podnik bytového hospodářství a posilují se nájemníci. Zúžit o ty případy, má-li nájemník byty dva nebo o případy, kdy bez vážného důvodu byt neužívá. Zdůrazňuji, že v tomto případě jménem vlády nevyslovuji nesouhlas s touto změnou, ale upozorňuji vás na to, že to je krok, kterým se z důvodů posílení smluvních vztahů omezují práva vlastníků.

Je zde však ustanovení, které už navrhl novelizovat pan zpravodaj Világi, a proto se připojuji k jeho návrhu, aby § 719 odst. 1, který upravuje přenechání bytu nebo části dalšímu subjektu, kde tento institut je vázán na souhlas pronajímatele, byl doplněn o výjimečnou možnost soudu. Tento souhlas výjimečně nahradit svým rozhodnutím. Opět opakuji, že je třeba si uvědomit, že nebudou všechny byty v rukách soukromých vlastníků. Celá řada bytů, patrně většina, i nadále budou byty družstevními nebo státními. To, jak navrhuje ústavně právní výbor novou dikci k bodu 91 § 719 odst. 1 by znamenalo, že ani u komunálních obecních bytů a ani u družstevních bytů by nemohl uživatel, který z vážných důvodů nemůže po dočasnou dobu tento byt užívat, byv vyslán na služební pobyt třeba na Kypr, nemůže tento byt přenechat (ani jeho část) do dočasného užívání - nájmu bez souhlasu OPBH a nemůže se ho ani soudně dovolat.