Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Obchodní zákoník připravuje sice různé nové druhy smluv, ale typy, které jsou v současné době i v nejbližší budoucnosti velmi žádoucí, tj. smlouvy na úseku investiční výstavby, výstavby dodávek technologických celků apod., nejsou upraveny vůbec. To je ta vážná výhrada.

Navržená smlouva o dílo, která se alespoň trochu přibližuje k provádění výstavby, představuje velmi zjednodušenou úpravu vhodnou pro občany při objednávání jednoduchých prací, ale v žádném případě nezahrnuje komplikované vztahy při různých účastnících investiční výstavby. Přitom § 536 návrhu obchodního zákoníku nedovoluje se odchýlit a upravit spolupráci více organizací provázaně mezi sebou. Za situace, kdy obchodní zákoník při svém obsahu 774 paragrafů upravuje asi 20 různých jiných typů smluv na straně jedné, a přitom neupravuje ani jedinou pořádnou smlouvu pro výše uvedenou oblast hospodářských vztahů, se jeví tato skutečnost jako naprosté ignorování potřeb praxe. Domnívám se, že činnost československých subjektů ve spojení se zahraničním kapitálem apod. nelze omezovat nebo zarazit tím, že se vztahy neupraví a postaví mimo zákon, nechají se na úplné smluvní volnosti. Ale naopak pro všechny již rozvíjející se obchody, zejména obchody s technologiemi, výstavbou, modernizací, rekonstrukcí objektů, dodávky výpočetních prací apod., pro tyto dodávky je třeba připravit vhodné typy smluv. Na tuto skutečnost upozorňuji také z toho důvodu, že všechny předpisy, související s investiční výstavbou zůstaly nadále v platnosti, zejména hygienické, bezpečnost práce, stavební zákon. Podniky, bez ohledu na to, zda jsou soukromé, státní nebo družstevní, se v důsledku této nedostatečné právní úpravy dostanou daní do naprosto neřešitelné situace a předpokládaná urychlená změna národního hospodářství se zarazí nebo zpomalí navrženou nedostatečnou úpravou.

Nyní k drobným záležitostem. Obchodní zákoník navrhuje uzavření přípravných smluv tím způsobem, že oprávněná strana - odběratel - vyzve druhou stranu - povinnou - k uzavření, a pokud tato odmítne, přiznává se automaticky ze zákona právo na náhradu škody a oprávnění soudu nahradit chybějící obsah smlouvy. Nic proti tomu. Ale dovoluji si upozornit na to, že ani v roce 1959, kdy byl vydán první právní předpis o povinném uzavírání hospodářských smluv, tedy o kontraktační povinnosti, ani po celou dobu existence hospodářského zákoníku od roku 1964 do dnešních dnů nebyl v československém právním řádu zaznamenán a v praxi aplikován tak tvrdý příkaz k uzavírání přípravných smluv.

Kromě toho po novele hospodářského zákoníku v roce 1990 orgány hospodářské arbitráže svým způsobem omezily rozhodování předsmluvních sporů a zasahování do podnikatelské činnosti subjektů, takže není vůbec jasné, z jakých důvodů v roce 1991 a za situace, kdy se podle závěrečných ustanovení zrušil i zákon o národohospodářském plánování, zavádí tento přísný režim při uzavírání smluv, paktů, "de contrahendo". Tržní hospodářství je postaveno na úplně jiných principech.

K návrhu právní úpravy kupních smluv mám tyto připomínky. Placení kupní ceny a možnost zadržení dodávek až do zaplacení cen je vhodné pro jednoduché úkony mezi občany, ale nikoliv pro hromadné dodávky ve velkém rozsahu. Hovořili jsme o tom na výboru pro plán a rozpočet. A ještě u rychle se kazícího zboží, např. u potravinářských a zemědělských výrobků rostlinného a živočišného původu. Kromě toho zavedený bankovní systém - bezhotovostní placení prostřednictvím bank, které trvá několik pracovních dnů - neumožňuje realizovat dodávky navrženým způsobem. Dále není upraveno splátkování nebo zálohování, které je zatím běžné zejména při dodávkách zemědělských výrobků. Rovněž horní hranice pro placení dodávek v hotovosti není na rozdíl od dosavadních bankovních úprav limitována. Tato otázka by měla být závazně projednána s SBČS. Navrhuji upravit alespoň prováděcím předpisem.

Dále u dodávek zemědělských a potravinářských výrobků by jakost měla v zájmu ochrany zdraví a spotřebitelů - jako lidských subjektů - vyplývat především z československých státních norem, technických norem, hygienických a veterinárních předpisů a neměla by být ponechána na vůli stran s možností přednostní úpravy ze smlouvy. Myslím si, že to není možné.

U dodávek zemědělských výrobků požadujeme zakotvit princip - a já jsem to musel vymezit alespoň negativním způsobem v pozměňovacím návrhu - že v případě neshody o jakost rozhodují tuto otázku speciální kontrolní orgány, Státní veterinární správa, Česká inspekce jakosti apod. Kontrolní a rozhodovací pravomoc těchto orgánů vyplývá ze zákona, musí dojít k propojení speciálních zákonů s předpisem upravujícím závazkové vztahy. Navržená benevolentní právní úprava na úseku jakosti je nepochopitelná i z toho důvodu, že výroba československých produktů se musí urychleně přizpůsobovat daleko přísnějším požadavkům evropských i dalších zemí a ani v zájmu občanů nelze připustit, aby obchod s dodavateli sjednával i horší jakost, než je dosavadní československá státní norma.

V § 765 a § 766 návrhu obchodního zákoníku je zakotveno donucovací ustanovení ve vztahu k družstvům a družstevním podnikům. Pokud tyto subjekty - budou-li vůbec ještě existovat po tvrdých ekonomických opatřeních - neupraví své stanovy silně omezenou právní úpravou, nařídí soud z vlastního podnětu jejich likvidaci.

Pomineme-li pochybnost o správnosti této zásady a odpovědnost toho orgánu za dopady způsobené těmito naprosto evidentně administrativními opatřeními, do ekonomických procesů je nutné vzít novou okolnost, že dosavadní praxe rejstříkových soudů je naprosto neúnosná. Pouhý zápis do podnikového rejstříku nebo změnu a doplnění předmětu činnosti či změnu sídla vyřizují rejstříkové soudy v důsledku značného nárůstu nových subjektů i nedostatečného vybavení technikou a malého počtu lidí ve velmi dlouhých lhůtách, např. i půl roku. Zde v Praze je nejtíživější situace.

Za této situace budou soudy z vlastního podnětu nařizovat likvidaci i solventních subjektů, přičemž během roku může dojít k daleko většímu propojení československé ekonomiky se zahraničními podniky jak na úseku dovozů, vývozů, výrobní kooperace, tak i zakládání společných podniků. (Předsedající J. Stank: Poslední minuta vašeho vystoupení.)

Znamená to, že navržené opatření, tj. nařízená likvidace z vlastního podnětu soudu za nedodržení administrativních opatření naprosto neorganicky zasahuje do nově se rozvíjející mezinárodní spolupráce a může být důvodem k opatrnosti či utlumení záměrů našich obchodních partnerů.

Nyní k pozměňovacím návrhům. Navrhuji v § 158 odst. 2 - to jsou zaměstnanecké akcie - 10 % nahradit 20 % základního jmění a tím způsobem upravit i nepodléhající splacení z 5 % na 7 %.

V § 290 odst. 2 změnit a doplnit text poslední věty takto: vypustit slovo "nárok na" - to je poslední věta odst. 2 a doplnit "a obě strany se ve smlouvě o uzavření smlouvy na uplatnění náhrady dohodly" - že to nebude ze zákona, že tam musí dojít k náhradě škody.

V § 765 vypustit odst. 4.

K zemědělským výrobkům jen negativně - v § 772 vypustit body 40, 41, 49, 50, 68 a 77, ostatní body samozřejmě přečíslovat, protože jde o zemědělské výrobky.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Filipovi. Prosím, aby predložil návrhy písomne, pokiaľ sa tak nestalo.

Ďalej v rozprave vystúpi poslanec Ransdorf, pripraví sa poslanec E. Valko.

Poslanec SN M. Ransdorf: Pane předsedající, dámy a pánové, nehodlám zneužívat vaší trpělivosti, tím spíš - jak už tu bylo řečeno - že se jedná o poměrně kvalitní legislativní předlohu, což nebývá v tomto parlamentu zvykem.

Nicméně mám některé připomínky k předloženému textu, které - podle mého soudu - se dotýkají, řekl bych, racionálního fungování československé ekonomiky a do jisté míry také ochrany našich národních zájmů.

Především bych obrátil vaši pozornost k § 1 odst. 2. V tomto odstavci se praví, že nelze-li některé otázky řešit podle ustanovení obchodního zákoníku, řeší se podle předpisů práva občanského. V odst. 1 téhož paragrafu je specifikována působnost občanského zákoníku v rámci institutu podnikání, tj. osob fyzických a právnických. Kladu otázku, proč jsou některé reglementace podnikatelských vztahů postoupeny občanskému právu, které upravuje postavení občana? Dochází tady podle mého soudu ke směšování hospodářského práva a občanského práva.

Dále bych se zmínil o § 26 odst. 3. Zde se hovoří o tom, že "vnitřní právní poměry zahraniční právnické osoby se i po přeložení jejího sídla do tuzemska řídí právním řádem státu, podle něhož byla založena". Namítl bych, že tu hrozí rozšíření principu exteritoriality, požívaného podle mezinárodního práva pouze diplomatickými sbory, např. i v takovém případě, kdy by třeba bavorský řezník si v našem příhraničí zřídil jatka a tato jatka by se mohla spravovat principy německého práva.

Dále může dojít také k tomu, že se naruší soudržnost našeho jazykového prostoru. Jedním ze základů národního právního řádu je stanovení úředního jazyka. Pro výše uvedeného řezníka, který by přemístil svá jatka na českou stranu hranice, by samozřejmě tímto úředním jazykem byla němčina. Kdo mu při aplikaci § 26 odst. 3 zabrání, aby po českých zaměstnancích nežádal mluvit německy?

Třetí námitka se týká § 25 odst. 1. Tam se hovoří o tom, že majetek zahraniční osoby může být vyvlastněn a za jakých podmínek. V odst. 2 se připojuje vymezení, že musí být poskytnuta náhrada v cizí měně. Nehovoří se tu ale např. o tom, že náhrada v cizí měně je ekvivalentem, přepočtem hodnoty v korunách, tudíž tato formulace připouští výklad, že při přiměřené aplikaci ustanovení § 26 odst. 3 půjde o stejný nominál. To znamená, že by se jednalo např. o stejnou sumu ve vyjádření korunovém a ve vyjádření v markách. Neshledávám v uvedeném textu záruky nezneužití výkladu. Proto navrhuji následující.

Vypustit v § 1 odst. 2, dále vypustit v § 25 odst. 2, vypustit v § 26 odst. 3. Domnívám se, že jinak má tento zákoník velkou šanci, aby konečně našim podnikům přinesl stejná pravidla hry, to, aby bylo možné podnikat v naší zemi na základě zákona a ne proti zákonům, aby platila slova Sofoklova "Kdo zákonů své otčiny dbá, i posvěcených přísahou práv, ten povznáší vlast".

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Ransdorfovi, prosím pána poslanca Valka, pripraví sa poslanec Zeman.

Poslanec SL E. Valko: Vážené dámy a páni, dovoľte mi, aby som stručne predniesol dva pozmeňovacie návrhy, ktoré súvisia jednak s Obchodným registrom a jednak so zákonom č. 63/91 Zb. o ochrane hospodárskej súťaže.

§ 68 ods. 6 písm. c) za slová: "pre vznik spoločnosti" doplniť slová "alebo založením spoločnosti bol porušený zákon".

§ 257 rozšíriť o nové písm. f) a uviesť "splynutím alebo zlúčením družstiev bol porušený zákon".

Veľmi stručne odôvodním obidva pozmeňovacie návrhy. V podstate ide o tú skutočnosť, že v prípade, keď dôjde k fúzii podniku s iným podnikom, je možné, aby takýto podnik sa zapísal do podnikového registra. Neskôr sa môže stať, pretože protimonopólny úrad až po vykonaní fúzie skúma, či pri fúzii nedošlo k porušeniu príslušného ustanovenia zákona č. 63/91 Zb. môže zistiť, že došlo k porušeniu zákona, ovšem nie je možné uskutočniť výmaz z obchodného registra takého podniku. Doplnením obidvoch ustanovení § 68 a § 257 umožňujeme zo zákona obchodnému registru, aby súd, keď zistí, že došlo k fúzii, ktorá je v rozpore so zákonom o ochrane hospodárskej súťaže, aby sám nariadil likvidáciu podniku, vzhľadom na skutočnosť, že došlo k porušeniu zákona. Ďakujem.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Valkovi. Prosím pána poslanca Zemana, ktorý je posledným písomne prihláseným do rozpravy, keď nerátam pána poslanca Senjuka, ktorý stále nie je prítomný.

Poslanec SN M. Zeman: Vážený pane předsedající, vážený zbytku Federálního shromáždění, chtěl bych se připojit k těm, kdo oceňují návrh obchodního zákoníku jako důležitý a velice dobře zpracovaný dokument.

Nemám žádný pozměňovací návrh, protože se domnívám, že v otázce, která zajímala výbor pro plán a rozpočet, i mně osobně, bylo dosaženo rozumného kompromisu.

Chtěl bych ale upozornit, že při interpretaci záležitostí týkajících se zejména § 158, tzn. otázky zaměstnaneckých akcií dochází k něčemu, co žijící klasik označuje fixním termínem "hluboké nedorozumění". Rád bych se pokusil upozornit v přátelské polemice s přítelem Ivanem Fišerou, že jsou zde možné dva výklady tohoto pojmu.

V původním návrhu zákona jsme se setkali s pokusem omezit rozsah zaměstnaneckých akcií na 10 % akciového kapitálu, což by byl podstatný pokles oproti existujícímu zákonu o akciových společnostech, který tento limit stanoví na 20 %. Je tedy však opět jakási snaha nahradit pestrost černobílostí a podobně jako v zákoně o velké privatizaci, kde se původně doporučoval pro změnu minimální limit kupónových akcií nad 40 %, zde jako údajný socialistický výmysl omezit 10 % zaměstnanecké akcie.

Jsem rád, že toto omezení bylo odstraněno a že zůstalo omezení, které 5 % z celkového jmění stanoví akcie nepodléhající splacení, tedy, jak jsem byl ujištěn, akcie, které dostávají v podstatě zaměstnanci zdarma. Nemám příliš velký zájem na tom, aby zaměstnanci dostávali akcie zdarma. Mám podstatný zájem na tom, aby se zaměstnanci stali spoluvlastníky, protože se domnívám, že pouze vlastnická motivace zaměstnanců zajistí jejich skutečnou participaci a vysoký výkon.

Proto se domnívám, že tato orientace je ještě podstatně důležitější než prosazovat to, aby zaměstnanci byli určitým procentem přítomni ve správních radách a vlastníky přitom nebyli.

Křesťanskou pravici tohoto shromáždění bych chtěl upozornit, že pro zaměstnanecké akcie se již třikrát vyslovil papež. Nekřesťanskou pravici bych pak chtěl upozornit, že např. americká metoda ESOP byla nedávno v Kongresu označena za největší vynález kapitalismu v posledních padesáti letech.

Doporučuji, abychom přemýšleli o zaměstnaneckých akciích jako o moderní a úspěšné zásadní privatizační metodě, bez jakýchkoli ideologických předsudků vyvolaných často neznalostí. Domnívám se, že je můžeme kombinovat i s kupónovou privatizací potud, pokud se tato metoda, inteligentní stejně jako její televizní reklamy, v budoucnosti prosadí. Protože není důvod, aby si i zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci nekupovali za oněch tisíc korun investiční kupóny pro akcie svých podniků.

Domnívám se - a tím bych skončil - že by bylo velice rozumné, kdyby nedocházelo k mylným tvrzením sdělovaným vysokými ekonomickými činiteli veřejnosti, že např. citovaná metoda ESOP není žádná privatizační technika, že je to pouze profit sharing, to znamená podílení se na zisku.

Jestliže letmo nahlédneme do výkladového slovníku tržní ekonomiky, zjistíme, že jde o jednu z privatizačních metod zakladatelského typu. Mimochodem - ten slovník vysílá pravidelně i Svobodná Evropa.

Poslední poznámkou je jistá pochybnost.

V zásadě souhlasím s argumentem, že oněch pět let maximální lhůty splátek u zaměstnaneckých akcií je přijatelný kompromis. A proto nechci předkládat pozměňovací návrh, kde bych licitoval se 7 nebo 10 lety. Přemýšlejme však nezaujatě o tom, že jsou různé podniky s různými nároky na počáteční kapitál. Takže protiargument, který zde uváděl kolega Vild, to znamená riziko, že se podnik neúměrně zadluží, může být oponován tím, že u každé firmy si prověřuji její kapitálovou pozici, tedy to, co bylo upsáno, to, co bylo splaceno, a to, co zbývá ještě splatit. Domnívám se, že by bylo daleko rozumnější, kdyby se tyto záležitosti individualizovaly, kdyby tedy ve stanovách akciových společností byla stanovena individuálně maximální délka splácení zaměstnaneckých akcií. Ale abych nenarušoval tento kompromis, tak to nepředkládám jako pozměňovací návrh.

Skončil bych tedy prosbou. Snažme se alespoň chvíli opustit žár předvolební kampaně a neobviňovat naše protivníky ze socialistických úmyslů i tam, kde podle amerického časopisu Business Week z roku 1989 jsou tyto postupy doporučovány většinou amerických finančních institucí. Jinak byste, drazí kolegové, museli dojít k paradoxnímu závěru, že americké banky jsou kryptokomunistické organizace.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Zemanovi. Teraz vystúpi v rozprave pán poslanec Novosád, pripraví sa poslanec Tyl.

Poslanec SL K. Novosád: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, rád bych z tohoto místa podal jeden drobný, opravdu drobný pozměňovací návrh k § 223, a to za odstavec 5 vložit nový odstavec 6 ve znění: "Nepeněžitým vkladem podle odstavce 5 není zemědělská půda."

Zdůvodním to tím, že co družstvo družstvem bylo, nikdy se vkladem zemědělského družstva nestala zemědělská půda, a to z toho důvodu, že to je nenahraditelný výrobní prostředek. Je to vlastně něco neobnovitelného, co nevzniklo naší činností nebo naší prací, ale bylo to tu už předem, většinou z dědictvím našich dědů a pradědů.

Když jsem uvažoval, jakým způsobem by potom s tímto vkladem organizace nebo družstvo nakládalo, přišla mi na mysl také možnost hypotečního zadlužení. Je samozřejmé, že banka nebude přihlížet k ideálnímu podílu jednotlivých vkladatelů, nýbrž bude přihlížet prakticky k jednotlivým parcelám, a to ne jenom v závislosti na ceně nebo kvalitě půdy, ale také na ty externality, na ty další faktory, které půdu zhodnocují.

Proto se domnívám, že v dnešní době nestability družstevních organizací by mohlo dojít k tomu, že - pokud bychom to tam nevložili - by to mohlo být krokem k likvidaci některých i do budoucna možná přežívajících podniků.

Likvidace samozřejmě přináší určité vrstvě, která kolem ní existuje nebo se kolem ní pohybuje, kapitalizaci. A banka samozřejmě nestojí o nehnutelnosti, nýbrž stojí o finanční kapitál, to znamená, že kapitál získaný likvidací by zpětně přešel do půdy a je skutečností, že bychom v brzké době mohli mít vlastníky někdy i tisíce hektarů, ovšem způsobem, který se mně nezdá dostatečně morálním.

To je asi vše, co bych k této věci řekl. Je samozřejmé, že kolega Valko, když jsme o tom hovořili, má názor poněkud jiný. Přesto vás prosím, abyste se nad touto věcí zamysleli a popřípadě můj drobný pozměňovací návrh podpořili.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Ďalej vystúpi pán poslanec Tyl a po ňom pán poslanec Špaček.

Poslanec SL M. Tyl: Pane předsedající, vážení kolegové, dva drobné pozměňovací návrhy v podstatě ke stejnému tématu.

Jedná se o správní zpřesnění a větší právní jistotu při zakládání, změnách a při likvidaci nebo při ukončení činnosti družstev.

Jak obsahuje návrh obchodního zákoníku, musí při zakládání družstev být výsledek členské schůze potvrzen notářským zápisem. Toto se nepožaduje potom v § 226 pro změnu stanov. Nicméně znění odstavce 3 § 226, které říká, že o změně stanov rozhoduje členská schůze a že představenstvo družstva je povinno do 30 dnů od schválení změny stanov uvědomit o tom rejstříkový soud. Bez potvrzení takovéhoto přesného průběhu těchto změn by došlo k velké právní nejistotě.

Proto navrhuji vložit do § 226, odst.3 druhou větu, která říká - po té větě, která tam je o změnách stanov, že rozhoduje členská schůze - že: "Rozhodnutí o změně stanov se osvědčuje notářským zápisem." - všechno ostatní pak zůstává.

V § 254 je pak podobný mechanismus navrhován při rozhodování o zrušení. To je stejně důležité právní rozhodnutí jako založení, a proto takovéto právní rozhodnutí musí být osvědčeno notářským zápisem.

Čili nový odstavec i do § 254: "Rozhodnutí členské schůze o zrušení se osvědčuje notářským zápisem."

Děkuji za pozornost.