Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Společný zpravodaj výbor SN J. Vild: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, význam obchodního zákoníku, který dnes projednáváme, pro tržní ekonomiku, se dá srovnávat s významem Listiny lidských práv a svobod pro demokracii v této zemi. Myslím, že tento zákon, jestli bude přijat, bude skutečně klíčovou normou, na kterou bude a musí navazovat celá řada jiných zákonů v ekonomické oblasti.

Jak už tady říkal pan místopředseda federální vlády dr. Rychetský, legislativa v ekonomické oblasti se dá rozdělit na tři základní části. První se týká privatizace, druhá směřuje k uvolnění podnikání a třetí k úpravě majetkoprávních vztahů mezi podnikateli. Právě ta poslední část zatím byla upravena špatně, pouze přejímáním norem z dob komunistického režimu. Právě obchodní zákoník je klíčový pro tuto třetí oblast. Úpravou těchto velmi důležitých majetkoprávních vztahů, jak pevně věříme, umožníme zvětšení přílivu zahraničního kapitálu do naší země, protože právě neujasněnost v legislativní oblasti a majetkoprávních vztazích je jedním z hlavních důvodů, které uvádějí zahraniční podnikatelé, proč zatím v Československu neinvestovali.

Pro lepší pochopení některých institutů obsažených v obchodním zákoníku mi dovolte krátký exkurs do historie obchodního práva. První zmínka o institutech obchodního práva je v paragrafech 100-112 Chamurabiho zákoníku. Římané neměli obchodní právo jako takové, ale měli upravené některé instituty obchodního práva, jako například ručení podnikatelů. Ve středověku bylo obchodní právo převážně právem obyčejovým. První zákony v oblasti obchodního práva byly přijaty v 17. století za vlády Ludvíka XIV. ve Francii, z nich pak vychází první velká kodifikace obchodního práva z 15. září 1807. Ten byl také základem dalších kodifikací obchodního práva v Belgii, Holandsku, bývalém Srbsku a v dalších zemích. U nás za první republiky platil všeobecný obchodní zákoník ze 17. prosince 1862 v českých zemích, na Slovensku platil obchodní zákon z roku 1875. Proto byl také za první republiky v tehdejším Československu právní dualismus.

Pan místopředseda federální vlády zde hovořil o tom, že tento obchodní zákoník vychází z nejmodernějších trendů, které se projevují v mezinárodním obchodním právu ve všech unifikacích, které on tady jmenoval. Také se domnívám, že náš obchodní zákoník je skutečně velmi moderní právě proto, že čerpá z výsledků těchto unifikací, což má tři základní výhody. První výhodou je, že jsou tam promítnuty moderní tendence obchodního práva. Další výhodou je, že když budeme do našeho právního řádu reciprovat tyto trendy, bude snazší integrace ČSFR do světové ekonomiky a Evropských společenství. Další velmi významnou výhodou je, že tehdy, když jsou tyto instituty takto upraveny, v obchodním zákoníku, nedojde k problémům, k diskrepancím mezi obchodním zákoníkem a mezinárodními smlouvami, kterými je ČSFR vázána.

Chtěl bych vás ještě upozornit na to, že právě obchodní zákoník ve své třetí části je převážně dispozitivního charakteru, to znamená, že podnikatelé budou moci upravit své vztahy smlouvou jinak, než je tomu v obchodním zákoníku. O tom podrobně pohovoří pan poslanec Valko.

Chtěl bych vám vysvětlit, proč došlo k tomu, že když tento obchodní zákoník takto chválím, došlo na půdě FS k návrhu tak mnoha změn, kterých je téměř 350. Změny vycházejí z připomínek výborů, z diskusí s experty a také z připomínek, které nám zaslali různé právní instituce a občané. Tak velká kodifikace, jakou je obchodní zákoník, se v jiných zemích projednává celou řadu let a my jsme na to měli skutečně krátkou dobu. Proto není chyba, že se využilo i půdy FS, aby se některé věci dotáhly až do konce a upřesnily se.

V této souvislosti bych chtěl poděkovat jmenovitě panu dr. Kopáčovi, panu profesoru Stunovi, panu dr. Dědičovi a paní dr. Kadaňové z legislativního odboru FS, kteří se skutečně velmi významně podíleli na přípravě této právní normy. Připomínky, které vznikly na půdě FS, vycházejí ze čtyř takových hlavních snah. První je ještě zvětšit volnost podnikání, která je hlavní myšlenkou tohoto návrhu obchodního zákoníku. Další snahou, kterou jsme byli vedeni, bylo upřesnit některá ustanovení, udělat je srozumitelnější a v neposlední řadě i zajistit soulad s novelou občanského zákoníku, s živnostenským řádem a občanským soudním řádem.

K tomuto obchodnímu zákoníku ještě budou muset být přijaty další zákony, ze kterých chci uvést pouze zákon o účetnictví, o bankách a novelu devizového zákona. Zvláště zákon o účetnictví - na to bych chtěl upozornit - bude muset FS přijmout nejpozději do konce tohoto roku, aby jeho účinnost mohla být stejná jako účinnost obchodního zákoníku, tedy od 1. 1.

Nyní mi dovolte, abych se zaměřil na několik, podle mého názoru klíčových, změn, které navrhly ústavně právní výbory v prvních dvou částech obchodního zákoníku. První závažnou změnou je změna v § 3 odst. 2, kde na rozdíl od původní předlohy bude ponecháno úplně na vůli fyzických osob, jestli se zapíší do obchodního rejstříku nebo ne, pokud se tam nebudou muset zapsat na základě zvláštního zákona. Další závažná změna je v § 30 odst. 2. Tam došlo ke změně, že u obchodních společností, které podnikají v oblastech, ve kterých mohou podnikat podle zvláštních předpisů pouze fyzické osoby, které k tomu mají oprávnění, jsme to změnili tak, že ta obchodní společnost může provozovat tuto svoji činnost pouze prostřednictvím těchto osob. Dále na to navázala změna v § 56 odst. 3, kde je upravena odpovědnost těchto fyzických osob, a to tak, že tyto fyzické osoby jsou odpovědné podle zvláštních předpisů.

Jde o to, že tato úprava se týká např. lékařů, když budou vznikat soukromé kliniky, aby v těchto lékařských zařízeních byly lékařské služby provozovány prostřednictvím lékařů k tomu oprávněných a aby tito byli za to zodpovědni neomezeně, ne pouze - kdyby to byla např. společnost s ručením omezeným - do výše majetku této společnosti.

Další změna je v § 69 odst. 3 a 4. Hovořím skutečně pouze o nejzávažnějších změnách. Tam došlo k takové změně, že při rozdělení společností a také družstev - tam nás k tomu vedl také trochu případ Slušovic - může dojít k tomu, že se obchodní společnost rozdělí na dvě a na jednu by přišlo více závazků a na druhou spíše aktiva, a tím by mohl být poškozen věřitel. Proto jsme tam udělali takovou změnu, aby nově vzniklé společnosti ručily navzájem za závazky, které na tyto nové společnosti přešly z období, kdy společnost byla jedna.

Další velmi závažná změna je v § 93, kde na námitky praxe a na námitky celé řady odborníků se změnilo ručení ve společnosti s ručením omezeným, což je v § 106 a § 93 odst. 1 ručení u komanditní společnosti. Tam jde o to, že zatím to bylo upraveno tak, že společníci ve společnosti s ručením omezeným a komanditisté v komanditní společnosti ručili do výše svého splaceného vkladu, to znamená, že v podstatě ručili nejen majetkem společnosti, ale ještě jednou. Současná právní úprava je taková, že ručí tyto společnosti pouze majetkem těchto společností a komanditisté a společníci ve společnosti s ručením omezeným pouze do výše svého nesplaceného vkladu. Takto byly tyto paragrafy také změněny.

Další změna je v § 97, kde se v odst. 4 připojuje nová věta, kterou jsme vyšli vstříc požadavku na zařazení komanditní společnosti na akcie. Do obchodního zákoníku jsme tento druh společnosti neupravili samostatně, ale umožnili jsme touto poslední větou v § 97 odst. 4, aby bez souhlasu ostatních společníků bylo možno převádět podíly komanditistů. Tím se stírá rozdíl mezi komanditní společností a komanditní společností na akcie, když budou mít zakladatelé této společnosti takový zájem a dají si to samozřejmě do společenské smlouvy.

Další významná změna je v § 137, kde jsme se rozhodli, že dozorčí rada u společností s ručením omezeným nemusí být zřizována obligatorně, ale pouze tehdy, stanoví-li tak společenská smlouva. Z toho důvodu jsme neakceptovali některé připomínky výborů, aby v této dozorčí radě u společnosti s ručením omezeným byl stanoven poměr zaměstnanců, protože nás skutečně vedla při připomínkách stále snaha co nejvíce uvolnit podnikání, co nejvíce toho nechat na vůli podnikatelů, zakladatelů obchodních společností.

V § 162 došlo ke změně povinného základního jmění u akciových společností. Zatímco základní jmění bylo 100 000 Kčs, ústavně právní výbory se rozhodly zvýšit tuto základní částku na 1 000 000 Kčs. Akciová společnost je nejkomplikovanějším druhem obchodních společností, a proto i v zahraničí jsou rozdíly mezi základním jmění u společností s ručením omezeným a u akciových společností. Např. ve Francii základní jmění u akciových společností může být 250 000 franků, když se tato společnost zakládá bez upisování akcií a 1 500 000 franků, když se zakládá s upisováním akcií. U společnosti s ručením omezeným pouze 50 000 franků. V Německu u akciové společnosti základní jmění je 100 000 marek, společnost s ručením omezeným 50 000 marek. Ve Švýcarku akciová společnost základní jmění 50 000 franků, společnost s ručením omezeným - tam je rozmezí od 20 000 do 2 000 000 franků.

Akciová společnost by měla už svým názvem vzbuzovat důvěru, že za ní stojí nějaký kapitál, proto se ústavně právní výbory rozhodly kapitál akciových společností zvednout.

Dále došlo k zpřesnění § 230, kde jsme zpřesnili nabývání členských práv a povinností při převodu těchto povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu. Tato členská práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Zde jsme se snažili zase dát co největší volnost členům družstev, aby jim do toho nebylo možné zasahovat, když převádějí své členské podíly.

Další změna je v § 239 odst. 8, kde došlo k takovéto změně: Protože se někdy může stát, že členská schůze nebude schopna se usnášet, když bude řádně svolána, aby mohlo dojít k tomu, že budou přijata určitá závažná rozhodnutí, bude moci představenstvo svolat náhradní členskou schůzi do tří týdnů, která bude mít stejný pořad jednání a která bude usnášení schopná bez toho, aby tam musela být většina členů. To jsou základní připomínky, které jsme akceptovali.

Dnes vám byl rozdán návrh společných zpravodajů na některé další změny v tomto obchodním zákoníku. Většina změn je pouze formulační. Je tam v podstatě jediná věcná změna, a to u § 177 odst. 1 - na konec se mají připojit slova "které musí být splaceny nejpozději do pěti let". To se týká zaměstnaneckých akcií. V současném návrhu po projednání ústavně právními výbory nebyl stanoven vůbec čas, do kdy mají být zaměstnanecké akcie splaceny. Tím by mohlo dojít k tomu, že by např. některá akciová společnost mohla vydat velmi mnoho zaměstnaneckých akcií, jejichž splatnost by dala na sto let, a věřitelé by neměli žádnou záruku, že majetek společnosti existuje.

Proto jsme tam dali horní hranici, do kdy zaměstnanecké akcie musí být splaceny. Upozorňuji, že se to netýká zaměstnaneckých akcií, které nepodléhají splácení. To jsou akcie, kterých nemůže být víc než 5 %.

Nyní mi dovolte, abych se ještě vyjádřil k těm připomínkám výborů a národních rad, které ústavně právní výbory neakceptovaly. Česká národní rada doporučila obecnou část závazkového práva upravit v občanském zákoníku a v obchodním zákoníku na tuto obecnou úpravu pouze poukázat. Sjednotit názvosloví obou zákoníků, jakož i obsah obdobných právních institutů. Hovořil jsem o tom, že jsme se snažili tyto korektury provést, ale přesto - o tom již hovořil pan místopředseda Rychetský - některé instituty jsou skutečně odlišné a musí být upraveny jinak v občanském zákoníku a jinak v obchodním zákoníku.

Výbor ústavně právní SNR navrhoval v § 1 odst. 3 jednoznačně upravit, která ustanovení zákona mají kogentní charakter, jako se to upravuje § 263 návrhu pro třetí část zákona.

Obchodní zákoník vychází z občanského zákoníku, kde je tato otázka řešena v § 2 odst. 3. Většina ustanovení v obchodním zákoníku je dispozitivní, ale ustanovení první a druhé části jsou převážně kogentní. Proto nebylo možno to tam takto napsat.

Výbor hospodářský doporučuje, aby § 1 odst. 2 zněl takto: "Nelze-li určit povinnosti a práva účastníků na vztazích podle tohoto obchodního zákona, použijí se obchodní zvyklosti a po nich ustanovení občanského práva." Jde tam o to, že po obchodním právu nastupuje občanské právo a potom teprve obchodní zvyklosti. Byl tady návrh, aby došlo ke změně. Nemohli jsme to akceptovat, nedoporučujeme to z toho důvodu, že všude na světě kogentní ustanovení právního řádu mají přednost před zvyklostmi a v dispozitivních ustanoveních je to stanoveno tak, že účastníci těchto obchodních vztahů si mohou upravit své majetkové vztahy odchylně.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Dovoľte mi, pán poslanec, jedno prehlásenie, Teraz o 10.30 hodine sa chcú zíjsť spravodajcovia k Občianskemu zákonníku so všetkými, ktorí predložili pozmeňujúce návrhy v miestnosti 026. Pokiaľ sú tu a nie sú viazaní na prebiehajúcu rozpravu k Obchodnému zákonníku, prosím týchto pánov poslancov a poslankyne, aby sa dostavili na schôdzku so spravodajcami do miestnosti 026. Môžte pokračovať, pán poslanec.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec J. Vild: Výbory pro plán a rozpočet navrhly v § 2 odst. 2 písm. d) nahradit slovo "registrovaný" slovem "evidovaný", což bylo přijato.

Další návrh byl z výborů hospodářských. Doporučily § 2 doplnit o § 2a, který by zněl: Obchodem je právní jednání jakéhokoliv druhu, jehož účastníkem z jedné strany je alespoň jeden podnikatel (obchodník). Obchodníkem je každý, kdo provozuje činnost dle § 2 odst. 1 a vyhovuje podmínkám téhož paragrafu odst. 2. Obchodem jsou též právní jednání takto zákonem nebo obchodním zvykem označená bez ohledu na to, kdo je uzavírá (§ 261 odst. 2).

K tomu bych chtěl říci, že kdyby definice byla tak, jak je, jako že obchodem je právní jednání jakéhokoliv druhu, jehož účastníkem je podnikatel, tak by se obchodním zákoníkem muselo řídit i uzavírání manželství, což je samozřejmě nesmysl, takže takto to není možné přijmout. Hospodářským výborům šlo zřejmě o to, dát do obchodního zákoníku definici obchodu, ale tento obchodní zákoník vychází z definice podnikatele. Obchod takto komplexně nedefinuje, protože to není zapotřebí pro koncepci tohoto obchodního zákoníku.

Připomínka k § 2 odst. 1 byla akceptována. Připomínka výboru pro plán a rozpočet k § 3 byla také akceptována. Ty, které jsme přijali, nebudu číst, abych vás tím nezdržoval. Pokud k tomu budou nějaké dotazy, tak je potom zodpovím.

Další připomínka byla k § 6. Výbory ústavně právní SNR namítaly, že ustanovení tohoto paragrafu je nejasné. Nemohu s nimi souhlasit. Domníváme se, že vymezení jsou tam dostatečná a pregnantní, nepřišli jsme na lepší formulaci.

V § 7 výbory ústavně právní SNR chtěly nahradit slova "organizační útvar" slovy "organizační složkou", čemuž jsme vyhověli.

Hospodářské výbory doporučily § 18 doplnit touto větou: "V těchto případech, kdy ze zákona vyplývá povinnost podnikatele sdělit informace, má podnikatel právo požadovat písemný závazek. Nepředat informace třetí osobě."

Tento požadavek jsme neakceptovali, protože tato povinnost vyplývá právě ze zvláštních zákonů.

Výbory ústavně právní SNR měly připomínku k § 28, kde chtěly vypustit odst. 6. Týká se to přidělení identifikačního čísla. Říkají, že identifikační číslo přidělují orgány statistiky. Právě tam dochází ke změně, že od nynějška budou identifikační čísla přidělovat rejstříkové soudy.

Připomínka výboru pro plán a rozpočet k § 32 byla přijata.

Potom byly připomínky ČNR a výboru pro plán a rozpočet k ověřování roční účetní uzávěrky auditory. Tam je ze zákona povinnost ověřovat účetní uzávěrku pouze u akciových společností, protože tam je vlastnictví rozptýlené a máme to tam kvůli ochraně akcionářů. Jinde se domníváme, že i z technických důvodů je lepší, aby si to rozhodli sami společníci ostatních společností.

Připomínka k § 53, kde ČNR chtěla doplnit nadpis "Hospodářská diskriminace", nemohla být přijata, protože jsme tento paragraf vypustili. Byla to připomínka výboru životního prostředí, který požadoval tento paragraf vypustit. Byl to paragraf týkající se hospodářské diskriminace. Podle mého názoru tam byla důvodná obava, že by tento paragraf mohl někdy tlačit ke kontraktační povinnosti. Vzhledem k našim špatným vzpomínkám na minulost jsme tento paragraf vypustili a hospodářská diskriminace bude moci být postihována podle obecných ustanovení o nekalé soutěži.

Další připomínky výboru pro plán a rozpočet ČNR k § 69 a § 78 byly přijaty a k § 88 a § 94 také.

Česká národní rada navrhovala v § 109 odst. 1 částku 20 tisíc, to je podíl jednotlivých společníků ve společnosti s ručením omezeným, změnit na 2 tisíce. Domníváme se, že by tam mělo zůstat 20 tisíc, protože u společníků by měla být základní hranice, minimální hranice, která je bude nutit k tomu, aby byli zainteresováni na práci těchto společností. Zde se odvolávám také na zahraniční úpravy, kde je to upraveno zhruba tak, jako to máme my.

Výbor pro plán a rozpočet chtěl doplnit do § 109, odst. 2 za slovo "tisícem" slova "beze zbytku". Po právní stránce formulace, která tam v současné době je, je v pořádku, proto nedoporučujeme tento návrh.

Připomínku výborů hospodářských k § 137 jsme akceptovali částečně - o tom už jsem hovořil - protože my máme dozorčí radu u společností s ručením omezeným pouze tehdy, když společníci dohodnou, že ji chtějí mít. Vycházíme vstříc požadavku výborů hospodářských, ale ne v té formulaci, jakou ony navrhly.

Připomínky k § 139 odst. 2 výborů pro plán a rozpočet a výborů hospodářských se týkají společností s ručením omezeným a účastí zaměstnanců v dozorčí radě. To jsme právě z těch důvodů, o kterých jsem hovořil, neakceptovali.

Další připomínku výborů pro plán a rozpočet, kdy chtěly v § 158, odst. 1 doplnit zejména délku splácení, nebylo nutno dodávat, protože to je umožněno. Tento problém je upraven v jiných paragrafech.

Připomínka České národní rady k § 163, odst. 1 byla akceptována.

Další připomínka výborů pro plán a rozpočet k § 168 byla rovněž akceptována.

Výbory pro plán a rozpočet k § 177, odst.1 chtěly ukončit tento odstavec slovy "ve stanovách". S tím jsme nemohli souhlasit, protože se domníváme, že je nezbytné, aby bylo stanoveno, do kdy musí upisovatelé splatit - právě vzhledem k ochraně věřitelů - akcie. Jde právě o onu jistotu pro obchodní partnery.

Paragraf 186, výbory pro plán a rozpočet - tuto připomínku jsme akceptovali.

K § 187 chtěla Česká národní rada vložit nový odstavec tohoto znění: "O řízení akciové společnosti rozhoduje valná hromada pouze na žádost představenstva v zásadních otázkách." Tuto připomínku není možno akceptovat z toho důvodu, že valná hromada jako nejvyšší orgán společnosti musí mít možnost rozhodovat o všem, o čem se rozhodne, že bude rozhodovat a neodporuje to zákonu nebo společenské smlouvě.

K § 194 připomínku výborů pro plán a rozpočet a České národní rady jsme přijali.

V § 196 též.

K § 200 byla připomínka výboru pro plán a rozpočet. Ten navrhoval v § 200, odst.1 druhou větu v tomto znění: "Má-li společnost více než 50 zaměstnanců v hlavním pracovním poměru v době volby, musí být alespoň jeden člen dozorčí rady zvolen z nich." Tuto připomínku jsme neakceptovali. Domníváme se, že zaměstnanci - protože tam je jinde upraveno, že mají právo volit do dozorčí rady - mohou mít možnost si vybrat kohokoli, aby ho zvolili do dozorčí rady. Když se rozhodnou, že to bude zaměstnanec společnosti, mohou si vybrat zaměstnance společnosti. Když si vyberou někoho zvenku, mohou si vybrat, podle našeho názoru, někoho zvenku. To je názor ústavně právních výborů.

K § 221 Česká národní rada a výbory pro plán a rozpočet navrhovaly doplnit tuto definici družstva: "Družstvo je společenství neuzavřeného počtu členů, založené za účelem podnikání nebo zajišťování a podpory hospodářských či jiných potřeb členů, popřípadě za účelem obecně prospěšné činnosti vykonávané podle zvláštních předpisů." My se domníváme, že u družstev není správné, aby tam byla ona obecně prospěšná činnost, protože k obecně prospěšné činnosti jsou zakládány jiné společnosti - mám na mysli nadace, fondy, zvláštní státní ústavy -, zatím co družstva se zabývají prospěšnou činností ve prospěch svých členů, kdežto tyto ostatní instituce ve prospěch společnosti. Z toho budou také vycházet daňové předpisy, a proto tato úprava podle našeho názoru není možná.

K § 230 navrhly výbory pro plán a rozpočet toto znění: "V dohodě o převodu členských práv a povinností v družstvech vlastníků bytů nesmí představenstvo odmítnout souhlas." Už jsem o tom hovořil v souvislosti s připomínkami, které jsme akceptovali, kde jsme to upravili nově, ne přesně tuto formulaci, ale vyšli jsme z tohoto požadavku.

Česká národní rada k § 245 doporučila zřídit obligatorně kontrolní komisi - to se týká malých družstev do 50 členů - tehdy, když mají více než 10 členů. Vzhledem k tomu, že jsme zrušili povinnost společností s ručením omezeným ustavovat dozorčí radu, se nedomníváme, že tato malá družstva musí povinně zřizovat kontrolní komisi. Proto jsme tuto připomínku neakceptovali.

To jsou tedy připomínky všech výborů.

Vzhledem k přepisování a k množství papírů, které s tím souviselo, se nám sem nedostaly některé závažné připomínky výborů hospodářských, na které bych chtěl ještě upozornit.

Jedná se o požadavek k § 177, odst.1 - prodloužit dobu do kdy musí být splaceny upsané akcie, až na 3 roky. My se právě domníváme - již jsem o tom hovořil - vzhledem k ochraně věřitelů, že tam musí být jen 1 rok, pokud se to netýká akcií zaměstnaneckých.

Pak jsme vyšli vstříc požadavku výboru hospodářského, který chtěl zařadit novou část upravující komanditní společnosti na akcie, a to tou změnou, o které jsem u komanditní společnosti hovořil.

A pak tam byl ještě jeden požadavek, který byl shodný s požadavkem České národní rady ohledně družstev, což jsem už vysvětlil.

To by bylo zatím všechno, děkuji vám za pozornost. Omlouvám se za to, že moje zpravodajská zpráva byla takto obsáhlá, ale chtěl jsem skutečně reagovat na ty zásadní připomínky ostatních výborů a vysvětlit, proč některé nebyly přijaty. O těch, které přijaty byly, jsem nehovořil vzhledem k tomu, že jsem vás nechtěl okrádat o váš drahocenný čas.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)