Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Nepřítomní poslanci:

Sněmovny lidu:

Adam, Adámek, Andelová, Bakšay, Čejková, Čič, Dienstbier st., Dlouhý, Hanák, Ježek, Kakačka, Kapusta, Klaus, Kňažko, Langoš, Masopust, Miller, Ropek, Sychra, Veverka, Vrchovský, Zukal

Sněmovny národů zvolení v České republice:

Mečl, Němec, Pernica F., Samková, Selner, Sláma, Svoboda, Šolc

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice:

Čalfa, Farkaš, Haško, Kontra, Mečiar, Moric, Roman, Seman, Slota

(Jednání opět zahájeno v 9.10 hodin.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský:

Vážené poslankyně, vážení poslanci, budeme pokračovat v rozpravě k návrhu novelizace občanského zákoníku. Včera se přihlásil do diskuse kolega Benda. Prosím, aby zaujal své místo u řečnického stolu. Pokud si ještě někdo přeje vystoupit v diskusi, prosím, aby to učinil, jinak bude rozprava ukončena.

Poslanec SL V. Benda: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, jsem pověřen Klubem KDS - LDS přednést zde čtyři pozměňující návrhy k návrhu novely občanského zákoníku.

První pozměňovací návrh je z oblasti dědického práva a týká se § 479 dosavadního platného znění občanského zákoníku. Paragraf zatím není novelizován v tom, co máte u sebe. Připomínám pro ty, kdo plné znění občanského zákoníku nemají před sebou, že jde o paragraf stanovící povinné dědické podíly ze zákona, které nesmějí být dále redukovány. Dosavadní ustanovení tohoto paragrafu určuje pro nezletilé dědice, převážně děti, plnou výši povinného podílu ze zákona a pro dědice zletilé tři čtvrtiny.

Vzhledem k tomu, že se zcela mění hospodářská situace v této zemi, že dosavadní ustanovení byla vztažena na dědění osobního majetku, zatímco nyní se budeme ocitat před problematikou dědění firem, dědění statků nebo hospodářství atd., pokládáme toto ustanovení v této podobě za neprůchodné, anachronické, poplatné socialistickému konceptu vlastnictví. Nicméně nechceme zcela radikálně opustit tento institut, který se v posledním období vžil a který, konec konců, má své obdoby, byť ve značně pozměněné formě, i v demokratických státech nebo ve státech se svobodným vlastnictvím.

Proto navrhujeme, aby povinný podíl dědictví činil u nezletilých jednu polovinu jejich nároku ze zákona a u osob zletilých jednu čtvrtinu jejich nároku ze zákona. Mimochodem, tento náš návrh odpovídá názoru některých výborů, ze kterých byl také vznesen, ale nedostal se do definitivního znění.

Upozorňuji, že bez úpravy tohoto ustanovení opravdu hrozí drobení firem, drobení zemědělských majetků. Tady není dost dobře možné a myslitelné, aby byly tyto majetky zatěžovány při každém dědickém procesu povinnými podíly v plné výši tak, jak to dnešní zákon předpokládá. To je první pozměňující návrh.

Naše další návrhy se týkají otázky nájmu bytů.

Plně si uvědomujeme, že je zapotřebí nejen v tomto přechodném období, ale i trvale do jisté míry chránit nájemníky, že něco jako obdoba zákona na ochranu nájemníků je patrně trvalým institutem demokratického státu, že zcela volné tržní vztahy v této oblasti jsou prakticky nerealizovatelné. Na druhé straně se domníváme, že novela tak, jak je předložena, chrání zcela jednostranně právě nájemníky a neposkytuje prakticky žádnou ochranu majiteli. Tady se buduje na smluvním vztahu, který z jedné strany má být striktně dodržován, z druhé strany je ovšem určen zákonem naprosto nezávisle na vůli smluvní strany.

Abychom alespoň částečně obnovili rovnováhu v ochraně nájemníků a v ochraně majitelů, resp. abychom nevystavili majitele naprosté zvůli, která by vedla k situaci, že za několik let bychom zde schvalovali nový restituční zákon o darování majetku učiněném v tísni, protože dnešní situace skutečně by vytvářela naprosto prokazatelný stav tísně prakticky všech majitelů nájemních domů. Dovolujeme si tedy přinést pozměňovací návrhy.

První poměrně nepodstatné, spíš formální rozšíření, se týká § 696 textu novely. V odst. 1 ve čtvrtém řádku, kde se hovoří o tom, že případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, stanoví zvláštní zákon, navrhujeme doplnit za slovo "nájemné" slova "a změnit další podmínky nájemní smlouvy". Je potom věcí zákona, které z podmínek nájemní smlouvy, ať už její trvání nebo její vzájemné závazky, uzná za vhodné upravit tak, aby mohly být změněny nebo vypovězeny jednostranně.

To je podle mého názoru spíš legislativní úprava, která dává zákonodárci volnější možnosti než jenom úpravu výše nájemného.

Podstatný je nicméně pozměňovací návrh k § 691, který předkládáme ve dvou alternativách.

Paragraf 691 dovoluje pronajímateli v případě závady bránící řádnému užívání bytu nebo ohrožující výkon nájemcova práva, aby po předchozím upozornění závady sám odstranil nebo nechal vlastním nákladem odstranit a požadoval náhradu účelně vynaložených nákladů od majitele.

Protože noví soukromí majitelé domů jsou majiteli domů minimálně několik desetiletí starých nebo starších, té staré a přestárlé části bytového fondu, která nebyla prakticky ošetřována, pak takovéto striktní pravidlo, převzaté v podstatě z předchozího občanského zákoníku - tehdy se málokdo opovážil tímto způsobem postupovat proti státu, který byl majitelem nebo spravovatelem těchto věcí, a pokud se opovážil, tak u soudů a dalších institucí neuspěl - pak dnes vzniká hrozivá situace, že když dejme tomu 20 % bytového fondu ve starší zástavbě je opravdu zdravotně závadných nebo má jiné vážné nedostatky, tak samozřejmě existuje možnost nákladem 100 nebo 150 tisíc Kčs na jednu místnost většinu těchto závad odstranit. Ale stavěli bychom majitele do naprosto bezvýchodné situace, kdy z domu, kde má např. 9000 Kčs nájemného za rok, což mu taktak stačí na nejběžnější režii, by si těch 8 nájemníků nechalo každý za čtvrt miliónu upravit a odstranit závady ve svých nekvalitních, pravda, bytech a majitel se může jít oběsit nebo musí prosit stát, aby převzal tento jeho majetek do svého vlastnictví zpět.

Tuto situaci pokládám za naprosto neúnosnou a jsou již konkrétní signály, že lidé, kteří bydlí v domech poškozených již od druhé světové války, aniž by si troufli nebo něco vymohli na státním majiteli, se velice těší na to, že ten dům přechází do soukromého vlastnictví, protože předpokládají, že tímto způsobem budou moci provést radikální, dost vysoké a nákladné opravy závad, které tam skutečně existují, a neptají se nebo nehodlají se ptát, odkud na to ten majitel vezme nebo jakým právem lze od něj požadovat několik set tisíc nebo několik miliónů ročně na tyto náklady.

Náš návrh tedy zní, aby v pátém řádku novely § 691 za slovy "vynaložených nákladů" byla čárka a následovala slova "nejvýše však do výše nájemného za 3 měsíce". A pokud by tento návrh nebyl přijat, pak podáme alternativní návrh "nejvýše však do výše nájemného za 6 měsíců". Aby tam existoval jakýsi rozumný limit finanční těchto oprav a úprav, které v nevyhovujícím bytě bez souhlasu majitele může pronajímatel provést, ale aby opravdu se neotevírala cesta k tomu, že budou provedeny v bytech, které nelze uvést do kvalitního stavu jinak, než velmi nákladnými úpravami, takovými, které prostě přesahují v podstatě cenu výstavby nového bytu nebo domu a přesto by zákon dával nájemníkovi právo, aby tyto úpravy provedl.

To je tedy vše, co přednáším jménem našich klubů, opravdu se přimlouvám, zvláště za ty poslední dva návrhy, abyste se nad nimi velmi zamysleli, protože projde-li novela v té podobě, v jaké je předložena, neřešíme prozatímně tíživou situaci, ale vytváříme precedenty pro další křivdy, pro další hospodářsky neúnosný stav, který budeme muset ve velmi krátké době znovu řešit.

Děkuji.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Písemné připomínky jste odevzdal, pane poslanče, pokud se nemýlím? Ano, děkuji.

Pan poslanec Hubálek, připraví se poslanec Vosček.

Poslanec SL B. Hubálek: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové!

Chtěl bych požádat o pozměňovací návrh v § 710

- text předložím, a to by znamenalo začlenit nový odstavec 3, dosavadní odstavec 3 přečíslovat na 4.

Smyslem tohoto návrhu je řešit situaci asi 1700 majitelů - dá se říci - spíše rodinných domků, kteří po celou dobu totality se nevzdali svého vlastnického vztahu k těmto domům, nejednali ve stavu existující tísně a do těch domů přes své omezení možnosti investovali. Starali se o jejich údržbu, na rozdíl od těch, kteří - ač jim to nemůžeme zazlívat, znajíce všichni minulou dobu - tento svůj majetek převedli do vlastnictví bytových podniků.

Nejde o asociální krok. Přečtu vám znění pozměňovacího návrhu. "Právo užívání v soukromých domech, postavených do roku 1948, které nepřetržitě zůstaly ve vlastnictví fyzických osob, se ode dne účinnosti tohoto zákona mění na nájem na dobu určitou, která zaniká po uplynutí dvou let."

Vezměme v úvahu tu okolnost vztahů oněch lidí, vezměme v úvahu i tu okolnost, že - jak se dá doložit - se jedná o domy většinou se 6 nájemníky, kde bude snaha v souladu s občanským zákoníkem, jak ho navrhujeme, aby se tam mohli přistěhovat rodinní příslušníci.

V praktické oblasti to znamená, že schválením tohoto formálního a věcného odstavce ušetříme práci soudům v 1700, možná v 1700 krát tři nebo krát šest případech.

Dávám to k vašemu posouzení, ale požadavek těchto lidí považuji za plně oprávněný.

Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Návrh předáváte písemně, pane kolego, že? Děkuji.

Slovo má pan poslanec Vosček, připraví se poslanec Klokner. Poslanec Benda má faktickou poznámku.

Poslanec SL V. Benda: Faktická poznámka ke kolegovi Hubálkovi.

Podporuji meritum vašeho stanoviska, ale je tam velmi nešťastná formulace o domech, jejichž vlastnictví trvalo nepřetržitě.

My jsme se při formulaci všech restitučních zákonů právě vyhýbali této formulaci, hovořili jsme o tom, co přešlo do rukou státu, vyhýbali jsme se formulaci, jestli vlastnictví trvalo nebo netrvalo, protože to je velmi nejasné v mnoha případech - často to postátnění nebylo ani formálně provedeno, událo se jenom via facti.

Čili prosím pana poslance Hubálka, je-li to možné, aby formulaci svého návrhu upravil ve smyslu restitučních zákonů, třeba tak, že jde o domy, jejichž vlastnictví nepřešlo nikdy po roce 1948 do rukou státu.

Děkuji.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský:

Bylo to myslím více, než faktická poznámka.

Pan poslanec Vosček má slovo.

Poslanec SN J. Vosček: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, aj ja sa veľmi ospravedlňujem, že už druhýkrát k tomuto bodu vystupujem, ale vedie ma k tomu tá zásadná otázka konštrukcie záväzkovej časti Občianského zákonníka s premlčacími lehotami alebo s prekluzivnými, prepadnými.

Včera som sa tu snažil podrobnejšie to vysvetliť. Zúčastnil som sa večer aj porady predkladateľov pozmeňovacích návrhov s našimi spravodajcami a so zástupcami predkladateľa. Keď som odchádzal, bolo také stanovisko, že sa dá na zváženie a na rozhodnutie snemovniam, aby celú situáciu posúdili. Po mojom odchode sa stanovisko nejak zmenilo v tom zmysle, že pozmeňujúce návrhy v prospech zavedenia inštitúcie premlčania sa neodporúčajú.

Keď ako autor pozmeňujúceho návrhu potom už nebudem mať možnosť vystúpiť, chcel by som k tejto otázke povedať ešte niekoľko slov. Ponechanie premlčacích lehôt znamená v Občianskom zákonníku ponechať prirodzený právny vývoj občianskoprávnych vzťahov, ktorý má v našej zemi dlhodobú tradíciu. Pri terajšej novelizácii zmeniť prekluzívne, prepadnuté lehoty na lehoty premĺčacie znamená, povedal by som, prelom v Občianskom zákonníku ku prospechu ochrany občanov, a to chcem podčiarknúť, ku prospechu ochrany občanov.

Novela Občianskeho zákonníka, ako ste si istotne všimli, z doterajšieho Občianskeho zákonníka ruší štyri časti, tretiu až šiestu. Všetky tie časti, ktoré mali doteraz zakotvené lehoty prekluzívne, prepadlé. Novela upravuje novú záväzkovú časť a s ňou neočakávane zakotvuje prekluzívne prepadlé lehoty.

Na druhej strane návrh Obchodného zákonníka, ktorý, myslím, budeme prerokúvať hneď po Občianskom zákonníku, ktorý je ako lex specialis k Občianskemu zákonníku a ktorý ruší Hospodársky zákonník s jeho takmer výhradne prekluzívnymi lehotami v týchto špeciálnych obchodných vzťahoch. Obchodný zákonník zakotvuje len lehoty premlčacie, ktoré aj samostatne upravuje.

Zrejme nás k tomu vedie a núti aj ostatný svet, hlavne civilizovaná Európa, aby naši obchodní partneri, aj zahraniční, používali plnú právnu ochranu na úrovni ostatných vyspelých právnych poriadkov. Zdá sa však, že za túto cenu zľahčujeme alebo chceme zľahčiť právnu ochranu našich občanov, keď im zákonom chceme nanútiť opäť akési direktívne prepadlé lehoty a nechceme im umožniť to, čo je bežné v občianskoprávnych vzťahoch - že sa dáva prednosť úprave vzájomných práv a povinností dohodou.

Chcel by som vás preto poprosiť, vážené kolegyne a vážení kolegovia, aby ste túto otázku láskavo zvážili, pretože si myslím, že budeme za túto právnu úpravu cítiť pred svetom zodpovednosť. Ďakujem.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má pan poslanec Klokner. Prosím, pokud si ještě někdo přeje vystoupit, nechť odevzdá písemnou přihlášku. Potom vystoupí pan poslanec Hubálek a poslanec Pohanka.

Poslanec SN J. Klokner: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, dámy a páni, chcel by som veľmi stručne predniesť niektoré pozmeňovacie návrhy, resp. doplňovacie návrhy, ktoré som mal prekonzultované s ľuďmi z právnickej praxe. Budem veľmi stručný a konkrétny.

Navrhujem vypustiť § 5, ktorý hovorí o zásahu do kľudového stavu, ktorý sa podľa skúsenosti z praxe v konečnom dôsledku neosvedčil, pretože aj tak pri riešení rôznych týchto sporov a problémov musel konečne vec vyriešiť súd. Pretože aj po rozhodnutí vtedajšieho národného výboru alebo teraz obecnej štátnej správy nebol súd ničím viazaný a vlastne musel všetko prerokovať a preveriť a vyniesť nejaké rozhodnutie.

Mám predstavu a obavy, že aj v súčasnosti tieto terajšie orgány štátnej správy nebudú vybavené kompetentnými odborníkmi, ktorí budú vedieť problémy riešiť tak, ako súd.

V § 43 c) ods. 3 a 4 sa hovorí, že neskoré prijatie má účinky návrhu a toto potvrdia ústne. To je v ods. 3 a potom aj v ods. 4 je, že ústne. Navrhujem toto slovo "ústne" vypustiť, pretože ústne potvrdenie nemá nejakú preukaznú hodnotu, nemá preukázanú silu a v konečnom dôsledku nedá sa vlastne ničím preukázať toto potvrdenie.

Ďalej v § 128 v tomto ustanovení osobne vidím zásadné porušenie nedotknuteľnosti súkromného vlastníctva a k tomuto porušeniu nedotknuteľnosti nie je možné pristúpiť len vo verejnom záujme z toho dôvodu, pretože jednoducho bude to riešiť nejaký úradník štátnej správy, bude to riešiť nejaká konkrétna osoba a je dosť diskutabilné, čo je to vo verejnom záujme. Preto si myslím, že by nedotknuteľnosť vlastníctva mala byť po dohode s vlastníkom.

Navrhujem aby sa druhý odsek v § 128 vypustil.

Ďakujem.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Hubálek, který chce svůj pozměňovací návrh upravit. Konzultoval to i s panem poslancem Tahym, který podával obdobný návrh.

Poslanec SL B. Hubálek: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, děkuji dr. Bendovi za připomínku, která zkvalitní tento návrh a bude mít

(§ 710 odst. 3 a dosavadní odst. 3 změnit na 4) tento text: "Právo užívání bytů v soukromých domech postavených do r. 1948, které nikdy nepřešly do rukou státu, se ode dne účinnosti tohoto zákona mění na nájem na dobu určitou, která zaniká po uplynutí dvou let." Děkuji.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Nyní má slovo poslanec Pohanka, připraví se poslanec Kudláček.

Poslanec SL M. Pohanka: Pane předsedo, pane předsedající, vážené kolegyně a vážení kolegové. Můj příspěvek se bude týkat ustanovení § 479 platného občanského zákoníku, které pojednává o nepominutelných dědicích. Této otázky se krátce dotkl přede mnou pan dr. Benda svým návrhem a svou ekonomickou argumentací. Rád bych ho podpořil argumentací ještě trochu z jiné strany, spíše jaksi ideovou.

Občanský zákoník patří k základním zákonům, jimiž se realizují občanská práva. K těm nejzákladnějším právům patří právo vlastnické. Z toho pohledu je třeba podpořit v občanském zákoníku všechno, co umožňuje vlastníkovi co nejvolnější a co nejsvobodnější dispozici s jeho majetkem. Až dosud se v otázce dědického práva fakticky v teorii i praxi dávala přednost dědění ze zákona, přestože i podle znění zákona přichází v úvahu teprve, když nebyla pořízena závěť. Případů závěti bylo velmi málo. Domnívám se, že to bylo proto, protože zůstavitel neměl mnoho volnosti při pořizování závěti a byl velmi omezen právy nepominutelných dědiců - ať nezletilých či zletilých. Takže mu zbylo k dispozici jen málo z jeho majetku, pokud zde takoví dědicové byli. Přitom dědění ze zákona by mělo i v praxi přijít v úvahu až v případě, že nebyla pořízena poslední vůle. Jde o to, aby zůstavitel mohl jako vlastník rozhodnout o tom nejzákladnějším právu, tedy o osudu svého majetku z hlediska dalšího vlastnictví.

Čas od času se objevovaly v tisku stesky - za platnosti dosavadního občanského zákona - na instituci nepominutelných zletilých dědiců, kteří až dosud mají dostat nejméně tři čtvrtiny a podle dosavadního návrhu by měli dostat jednu polovinu zákonného podílu. Poukazovalo se na to, že se zde dostávají k právu vztahy často prakticky mrtvé, týkající se osob ve věku 5O i více let, často dětí pocházejících např. z prvního nebo i z několika manželství, s kterými se zůstavitel desítky let nestýkal - vztahy mrtvé. Naproti tomu jsou zde živé vztahy z jeho posledního manželství nebo k osobám, které ho opatrovaly v posledních letech, kdy ve stáří potřeboval pomoc, k jeho nejbližším, ke kterým vztah zůstává do posledního dne života podstatný a důležitý. A přitom nemá dosud anebo neměl dosud možnost podle toho pořídit poslední vůli.

A tak se přimlouvám za to, aby bylo vyhověno návrhu pana dr. Bendy a doporučoval bych, aby se hlasovalo dvakrát o jeho návrhu - jednak o tom, že nezletilým potomkům se má dostat polovina z jejich zákonného podílu, a jednak o tom, že zletilým náleží nejméně jedna čtvrtina. Já se dokonce domnívám, že by prospělo věci z hlediska ryzího pohledu na otázku občanských práv a práva vlastnického, kdyby zletilí potomci byli jako nepominutelní dědici vyloučeni. Stačilo by k tomu, aby z ustanovení § 479 se vypustila část první věty, která zní: "a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jejich dědického podílu ze zákona". Zbytek této věty a druhá věta celá mohou zůstat. Takže ustanovení by potom znělo: "Nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených potomků".

Snad ještě poznámku k otázce, jestli by v takovém případě měl význam institut vydědění. Já se domnívám, že obstojí, že má jiný účel, jednak morální význam a jednak by připadalo v úvahu, kdyby se zůstavitel rozhodl ponechat dědění ze zákona, nepořizovat závěť, pouze jednoho ze svých dědiců z dědění vyloučit. Děkuji.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji panu poslanci Pohankovi. Prosím, abyste předal svůj návrh písemně. Slovo má nyní poslanec Kudláček. Upozorňuji, že pan poslanec Kudláček je poslední přihlášený. Jestli si ještě přeje někdo mluvit, prosím písemnou přihlášku.