Společný zpravodaj výborů SL I. Mynář:
§ 24 navrhuje poslankyně Rothmayerová upravit
v podobě, kterou máte před sebou - tedy,
že by podíl jednotlivých provozovatelů
ze zákona z příjmu sazeb a případnou
dělbu poplatků měla stanovit nařízením
vláda SR a vláda ČR. Domníváme
se, že je to nevhodný návrh, neboť by
mohly vznikat patové situace. Dosavadní vládní
návrh hovoří o nařízení
vlády ČSFR v dohodě s vládami obou
republik a dostatečně zabraňuje možnosti
- případně nebrat v úvahu názory
jedné republiky.
Stanovisko k tomuto je ze strany vlády i navrhovatelů
negativní.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Budeme hlasovať. Kto súhlasí, nech zdvihne
ruku a stlačí tlačidlo! (Hlasuje se.)
(SN 12, SL 15)
Kto je proti? (SN 36, SL 39)
Kto sa zdržal hlasovania? (SN 34, SL 26) Ďakujem. V
Snemovni národov 12 pre, 36 proti, 34 sa zdržalo a
7 poslancov ignorovalo hlasovanie, v Snemovni ľudu 15 pre,
39 proti, 26 sa zdržalo, a 4 ignorovali. Návrh nebol
prijatý.
Společný zpravodaj výborů SN M. Prokop:
Nyní bych obrátil vaši pozornost k § 25,
kde nabízíme v tisku 2 alternativy. Chtěl
bych jen upozornit, v čem spočívá
jejich rozdílnost - pouze v datu, do kdy platí již
udělené licence těm provozovatelům,
kteří již zahájili vysílání
na základě buď udělení licence
meziresortní komisí vlády nebo eventuálně
výjimkou, usnesením. Toto se týká
pouze licencí. Alternativa I, tedy vládní
návrh, nabízí termín konce platnosti
této licence 31. 12. 1993, zatímco alternativa II
31. 12. 1995.
Důvod, proč vám doporučuji já
jako zpravodaj Sněmovny národů alternativu
II je ten, že většina z provozovatelů
musí počítat s určitou návratností
kapitálu, musí si brát úvěry
nebo si musela vzít úvěry a příliš
krátká doba platnosti licence je silně znevýhodňuje.
V tom se lišíme, protože kolega Mynář
se domnívá, že stačí datum 1993.
Navrhuji hlasovat nejprve o alternativě ll. Stanovisko
vlády doporučuje rovněž alternativu
ll.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ešte jedna technická poznámka, pán poslanec
Špaček.
Poslanec SL J. Špaček: Já se chci jen zpravodajů
zeptat, kolik je těchto provozovatelů.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Môže odpovedať podpredseda vlády.
Místopředseda vlády ČSFR J. Mikloško:
Doteraz bolo v Českej republike vydaných 22 licencií.
Ide len o lokálne, malokapacitné vysielače.
Na Slovensku to budú robiť až po tomto zákone.
Celkove čaká na to asi 80 rozhlasov a 50 televízií,
samozrejme nemôžeme dať všetkým. Ale
niekomu dať a dať mu to len na dva roky, to je stratový
podnik a preto som pre dlhšiu dobu.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pán poslanec Roubal, ešte jedna technická poznámka.
Poslanec SN M. Roubal: V podstate mám procedurálný
návrh. Keď sa vláda stotožňuje
s alternatívou II, myslím, že by sme mali hlasovať
o alternatíve I, pretože vláda je navrhovateľ.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Páni spravodajcovia, sformulujte znovu otázku.
Společný zpravodaj výborů SN M. Prokop:
Já sice věcně souhlasím s kolegou
Roubalem, ale vzhledem k délce doporučuji nejprve
hlasovat o tom dalším.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Takže ostáva na mne, aby som rozhodol. Teraz budeme
hlasovať o alternatíve I. Budeme hlasovať o tom,
či základom ďalšieho ostáva alternatíva
I. Vláda neodporúča aj napriek tomu, že
alternatívu I pôvodne predložila.
Budeme hlasovať o tom, či ostane v zákone alternatíva
I, event. s ďalšími zmenami. Kto s tým
súhlasí, nech zdvihne ruku a stlačí
tlačidlo! (Hlasuje se.) Ďakujem.
(SN 14, SL 10)
Kto je proti? (SN 22, SL 27) Ďakujem.
Kto sa zdržal hlasovania? (SN 31, SL 27) Ďakujem. Snemovňa
národov: 14 pre, 22 proti, 32 sa zdržalo.
Snemovňa ľudu: 10 pre, 27 proti, 27 sa zdržalo.
Znamená to, že alternatíva I bola zamietnutá.
Základom ďalšieho je alternatíva II.
Společný zpravodaj výborů SN M. Prokop:
Poslední pozměňovací návrh,
který padl, je k § 28. Navrhl ho kolega poslanec Soldát
a ten návrh zní takto: § 28 zní: Zákon
č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických
stranách a v politických hnutích se mění
takto: v § 17 odst. 4 písm. a) se vypouštějí
slova "provozování rozhlasových a televizních
stanic". Označení § 28 v tisku 951 se
potom přečísluje na § 29.
Zdůvodnění je myslím jasné:
Jedná se o úmysl vypustit ze zákona o politických
stranách ustanovení, které připouští,
aby politické strany provozovaly rozhlasové a televizní
vysílání, čili se jedná o nepřímou
novelu tohoto zákona.
Oba zpravodajové i vláda doporučují.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Budeme hlasovať. Hlasujeme fakticky nie o tomto zákone,
ale hlasujeme o inom zákone, o zákone o politických
stranách
(15.48 hodin)
Kto súhlasí s týmto pozmeňujúcim
návrhom pána poslanca Soldáta k § 28,
nech zdvihne ruku a stlačí tlačidlo! (Hlasuje
se.) Ďakujem.
(SN 73, SL 52)
Kto je proti? (SN 2, SL 6) Ďakujem.
Kto sa zdržal hlasovania? (SN 20, SL 29) Ďakujem. Snemovňa
národov: 73 pre, 2 proti, 20 sa zdržalo a 5 ignorovalo.
Snemovňa ľudu: 52 pre, 6 proti, 29 sa zdržalo,
3 ignorovali.
Návrh bol prijatý.
Keď sa nemýlim, spravodajcovia nech ma opravia keď
sa mýlim, ale domnievam sa, že tým bola celá
suma pozmeňujúcich návrhov vyčerpaná.
Prikročíme k hlasovaniu o celom zákone. Žiadam
všetkých poslancov, ktorí sa nachádzajú
v priľahlých priestoroch, aby vstúpili do snemovne
a obsadili svoje miesta v laviciach.
Konštatujem, že obidve snemovne sú uznášania
schopné.
Kto súhlasí s návrhom zákona (tlač
847) a s uznesením (tlač 951) v znení schválených
pozmeňujúcich a doplňujúcichh návrhov
a podľa odporúčania spravodajcov snemovní,
nech zdvihne ruku a stlačí tlačidlo! (Hlasuje
se.)
(SN 90, SL 77)
Kto je proti? (SN 3, SL 4)
Kto sa zdržal hlasovania? (SN 10, SL 10)
Snemovňa národov 90 za, 3 proti a 10 sa zdržalo.
Snemovňa ľudu 77 za, 4 proti, 10 sa zdržalo.
Konštatujem, že poslanci obidvoch snemovní zákon
schválili. Po súhlasnom uznesení konštatujem,
že Federálne zhromaždenie ČSFR schválilo
zákon o prevádzkovaní rozhlasového
a televízneho vysielania. Ďakujem pánovi podpredsedovi
vlády Mikloškovi za výklad k zákonu,
ďakujem spravodajcom a vám všetkým. (Potlesk.)
(Poznámka redakce: usnesení FS č. 214, SN
č. 364 SL č. 341)
V rokovaní pokračujeme plynule ďalej. Pristúpime
k prerokúvaniu vládneho návrhu zákona,
ktorým sa mení a dopĺňa a upravuje
Občiansky zákonník (tlač 685) a návrh
uznesenia Snemovne ľudu a Snemovne národov (tlač
966).
Riadenie schôdze odovzdávam prvému podpredsedovi
Federálneho zhromaždenia pánovi Jičínskemu.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Vážené
kolegyně, vážení kolegové, pokračujeme
v jednání. Za vládu ČSFR odůvodní
návrh místopředseda vlády pan Pavel
Rychetský.
Místopředseda vlády ČSFR P. Rychetský:
Vážený pane předsedající,
vážené poslankyně, vážení
poslanci, předložený návrh novely občanského
zákoníku v návaznosti na již přijaté
změny ústavy je zásadním a rozsáhlým
opatřením, směřujícím
k rekonstrukci právního řádu v odvětví
soukromého práva. Jde o opatření,
které muselo být připraveno v relativně
krátké době, těžko srovnatelné
s dobou přípravy zákonů obdobného
rozsahu v kterémkoliv jiném demokratickém
státě. Ale skutečnost je neúprosná
a času je málo.
Do 1. ledna 1992 jsme povinni ustanovení občanského
práva uvést do souladu s Listinou základních
práv a svobod, jsme povinni závazky z mezinárodních
smluv promítnout do občanského práva,
do vnitrostátního právního řádu
a hlavně chceme-li dále úspěšně
pokračovat v našich reformách, musíme
pro naše hospodářství připravit
obdobné právní předpoklady a záruky,
jaké jsou běžné ve všech civilizovaných
právních státech. To znamená dát
podnikání, průmyslu i obchodu pevná
pravidla i oporu v právním řádu a
v této souvislosti též zajistit všem,
jejichž práva byla porušena nebo ohrožena,
náležitou ochranu.
Dosavadní hospodářské právo
a ochrana poskytovaná státní arbitráží,
nevyhovuje nejen vnitrostátním potřebám,
ale jsou těžko pochopitelné i našim zahraničním
partnerům.
Občanské právo je klíčovým
prvkem rekonstrukce právního řádu.
Tak jako jinde ve světě, má být pevným
základem a oporou pro obchodní právo, které
je vůči němu v poměru speciality.
Proto navržená novela občanského zákoníku
věnuje takovou pozornost závazkovému právu,
které koncipuje nově, plně v souladu s mezinárodními
dohodami a s mezinárodní obchodní praxí.
Ustanovení nové a uceleně pojaté části
8 občanského zákoníku, spolu s obecnými
ustanoveními budou základní úpravou
i pro obchodně právní vztahy a proto také
ustanovení nového obchodního zákoníku
na ně bezprostředně svými speciálními
úpravami navazuje.
Novela občanského zákoníku a na ni
navazující obchodní zákoník
jsou těsně koncepčně spjaty i s novelou
občanského soudního řádu, která
ve smyslu již přijatých ústavních
změn a na základě již přijatého
zákona o soudech a soudcích zavádí
do praxe obchodní soudnictví, které nahradí
státní arbitráž a jimž bychom se
měli vyrovnat ochraně poskytované obchodu
a podnikání v právních státech.
K novelizaci ovšem nevedou jen důvody spojené
s renesancí obchodního práva a obchodního
soudnictví. Současné občanské
právo s jeho některými deformovanými
instituty je výmluvným dědictvím období
nesvobody. Nerovnost mezi občany a ostatními subjekty,
možnost státních zásahů do občansko-právních
vztahů, omezování práv vlastníků
nad míru, kterou obecně připouštějí
právní řády demokratických
států a mezinárodní smlouvy, široké
důvody pro vyvlastnění, jakož i řada
politických postulátů, vyjádřených
přímo v jednotlivých normách nebo
nutící tyto normy určitým způsobem
vykládat a používat, tvoří vážné
překážky v použitelnosti občanského
zákoníku v současné době. Novela
proto tyto překážky odstraňuje. Přímo
v úvodním ustanovení zakotvuje některé
základní principy, charakterizující
občansko-právní vztahy. Zajišťuje
důslednou rovnost mezi subjekty občanského
práva, tj. mezi fyzickými osobami, právnickými
osobami a státem, který má postavení
právnické osoby. V podstatě posiluje institut
vlastnictví bez jakéhokoliv rozlišování
jeho druhu a formy.
Definici předmětu občansko-právních
vztahů rozšiřuje zejména též
o byty a nebytové prostory. Definuje vlastnické
právo ve shodě s osvědčenými
úpravami v demokratických státech, upravuje
držbu a vydržení a opět zavádí
i další způsoby nabytí vlastnického
práva.
Při zrušení a rozdělení podílového
spoluvlastnictví zdůrazňuje význam
velikosti podílu. Úpravu bezpodílového
vlastnictví manželů podstatně mění
ve prospěch možné dohody manželů
jinak si upravit zákonem stanovený rozsah spoluvlastnictví
nebo jinak modifikovat jeho dopady.
Jedním ze základních principů novely
je princip smluvní volnosti, k němuž navržená
úprava poskytuje předpoklady. Nová úprava
o vůli a jejím projevu je nejen obsáhlejší,
ale projevuje se ve zmírnění zbytečně
přísné dosavadní úpravy o absolutní
neplatnosti právních úkonů. V řadě
případů půjde již jen o neplatnost
relativní, tj. takovou, jíž se může
dovolat jen ten, kdo je takovým úkonem dotčen.
V návaznosti na potřeby podnikání
a obchodu se navrhuje, aby právní úkon, který
je v rozporu s obecně závazným předpisem
o cenách, byl neplatný pouze v rozsahu, ve kterém
odporuje tomuto předpisu, a jen tehdy, jestliže se
ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti
dovolá.
Ustanovení o závazkovém právu, která
jsou s ohledem na jejich zásadní povahu při
aplikaci ustanovení obchodního zákoníku
mnohem podrobnější než dosud, znovu zavádějí
do právního řádu definici klasických
smluv, aniž přitom znemožňují platně
uzavírat jiné inominátní kontrakty
nebo je vzájemně, podle vůle smluvních
stran, modifikovat a kombinovat.
V úpravě odpovědnosti za škodu se odstraňuje
dosavadní ničím neodůvodněné
zvýhodnění škůdců na úkor
poškozených. Škůdce bude napříště
odpovídat za skutečnou škodu, ale i za ušlý
zisk poškozeného, na prvém místě
bude přitom náhrada v penězích.
V dědickém právu se navrhuje rozšířit
testovací možnosti zůstavitele, a to tak, že
se zavádí další forma závěti
a že se zmenší tzv. nepominutelný díl
zletilých potomků zůstavitele a rozšíří
možnost jejich vydědění.
Navrhuje se též zavedení další
čtvrté skupiny dědiců ze zákona
a odstraňuje se dosavadní možnost autoritativního
vypořádání dědictví.
Nedohodnou-li se dědici o vypořádání
dědictví, bude jim dědictví potvrzeno
podle dědických podílů.
Zvláštní, a jak tomu nasvědčují
rozporuplné a vášnivé výměny
názorů ve veřejnosti, i politicky velmi citlivou
problematiku řeší návrh novely v ustanoveních
o nájmu bytů. Novela vychází ze závěrů,
které k bytové politice a jejím perspektivám
již přijala vláda České republiky
a Slovenské republiky. Hlavním záměrem
bylo vyrovnat postavení pronajímatelů a nájemců
a vytvořit právní předpoklady pro
postupný vznik trhu s byty. Ze dvou možných
variant zvolila novela tu, která vychází
z obvyklého standardu práv a povinností pronajímatelů
a nájemců v evropských právních
řádech, zejména v právních
řádech nejbližších sousedů,
např. Spolkové republiky Německo a Rakouska.
Novela vychází ze zkušenosti, že přílišný
akcent na jednu z forem nájemního vztahu, např.
na smlouvu na dobu určitou, nepřináší
uspokojivé výsledky. Stimuluje se tím sice
výstavba nových nájemních domů
z volných prostředků, avšak současně
enormně stoupá nájemné a nutí
tak stát přispívat ve stále větší
míře nájemcům ze sociálních
fondů. Proto sice tuto možnost, kde nájemce
nebude mít právo po uplynutí lhůty
na bytovou náhradu, upravuje ale pouze jako jednu z možných
forem. K podstatným změnám dochází
v tradiční formě odpovídající
už od dob Rakouska-Uherska a první republiky v naší
právní kultuře k úpravě nájemní
smlouvy na dobu neurčitou, která i dnes stále
převládá. Především se
nově upravují a zejména rozšiřují
výpovědní důvody. Pronajímatel
bude moci vypovědět nájem zejména
z důvodu své vlastní potřeby, tj.
potřebuje-li byt pro sebe, manžela, své děti,
vnuky, zetě a snachu, své rodiče nebo sourozence.
Dále bude moci dát nájemci výpověď,
pokud nájemce, nebo ti, kdo s ním bydlí,
hrubě porušují dobré mravy v domě
a dále, když porušuje své povinnosti,
zejména tím, že neplatí nájemné.
Kromě případů, kdy z důvodu
veřejného zájmu bude s bytem potřebné
naložit tak, že byt nelze dále užívat,
bude možné dát výpověď proto,
že byt nebo dům vyžadují závažnější
opravy. Novinkou je také ustanovení, umožňující
v návaznosti na zvláštní právní
předpis a jeho podmínky jednostranně zvýšit
nájemné a úplatu za vedlejší
plnění, spojené s nájmem bytu. Tím
se odstraní dosavadní hlavní překážka,
znemožňující při dlouhodobých
nájemních vztazích, uvést nájemné
do potřebné relace s cenami a výdělky.
Novela také bude bránit zneužívání
nájmu podnájmem, se kterým pronajímatel
nesouhlasí, půjde o porušení povinností
z nájemní smlouvy, jak je to již v celém
světě ve věcech úpravy bydlení
obvyklé.
Vážené dámy a pánové,
žádná právní úprava plně
neuspokojí jak pronajímatele, tak nájemce.
Je tomu tak proto, že trh s byty sám o sobě
tuto problematiku nevyřeší. Navíc, na
rozdíl od ostatních demokratických států,
tento trh zatím nemáme. Musíme se proto v
okamžiku, kdy narazíme na desolátní
stav našeho bytového hospodářství,
zděděný z minulého režimu, snažit
o takové řešení, které bude alespoň
snesitelné jak pro pronajímatele, tak i pro nájemce,
které pronajímatelům např. v reálné
perspektivě postupného zvyšování
nájemného a k jeho tržní povaze dá
stimul angažovat se v bytovém hospodářství
a všem nájemcům současně zajistí
právo na ochranu ne podstatně horší,
než zajišťují ostatní kontinentální
právní řády demokratických
zemí.
Tak, jako v mnoha otázkách je nezbytný určitý
konsensus, bez něhož nelze dále postupovat.
Všechny tyto a další změny a doplňky
podstatně mění tvář dosavadního
občanského zákoníku. Z dosavadních
úprav byly převzaty některé klasické
instituty občanského práva. Také další
ustanovení, pokud se osvědčila a jsou v souladu
s demokratickými principy, bylo možné převzít.
Při konstrukci nových úprav se vycházelo
zejména z obsahu mezinárodních smluv, právních
úprav našich západních sousedů
a rovněž i z práva platného na území
první Československé republiky. Doslovný
návrat k úpravám obecného zákoníku
občanského z roku 1811 pro velký odstup času
a změněné poměry již nebyl aktuální.
Bylo však využito výsledků práce
na kodifikacích násilně přerušených
druhou světovou válkou.
Vážené dámy a pánové,
dovolte mi závěrem, abych tlumočil stanovisko
vlády k pozměňovacím či doplňujícím
návrhům, které zapracovaly ústavně
právní výbory obou sněmoven do společné
zprávy označené jako parlamentní tisk
966. Rozsah těchto návrhů mne naplnil jistou
lehkou depresí. Jednak proto, že každý
zásah do tak složité materie, jakou je civilní
kodex, vyžaduje v normálních podmínkách
týdny, ba měsíce úvah a diskusí
o souvislostech, které jakýkoli zásah do
kodexu vyvolají, ať již v jeho vnitřní
konsistenci, tak v rámci všech vnějších
souvislostí a celkové kompaktibility právního
řádu. Opět se potvrzuje zvláštnost
situace naší země, kterou lze vyjádřit
slovy "nemáme čas".
Při nejmenším s ohledem na ústavní
příkaz uvozovacího zákona k Listině
práv a svobod, který nesmlouvavě vyžaduje
uvést náš právní řád
posledního dne v tomto roce do souladu s Listinou práv
a svobod, jsme nucení tento zákon projednat v tomto
krátkém termínu. Bude tedy zejména
vaší společnou odpovědností,
jak se vyrovnáme se všemi návrhy ve společné
zprávě zahrnutými, aniž bychom navodili
v nejvýznamnější právní
oblasti - v právu občanském, důsledky,
které třeba ani nikdo nezaručuje. Se značnou
dávkou úlevy mohu po noci strávené
rozborem tisku 966 konstatovat, že většina předložených
návrhů nenarušuje celkovou filosofii občanského
zákoníku, částečně ji
zpřesňuje, ale je zde i snaha je se souhlasem navrhovatele
akceptovat. Přesto však společná zpráva
ústavně právních výborů
obsahuje i návrhy, které je nutno domyslet a hlasovat
o nich při vědomí všech možných
důsledků a dopadů. V zastoupení vlády
ČSFR s nimi musím vyslovit nesouhlas a vyžadovat,
aby v těchto případech v souladu s ústavním
zákonem o čs. federaci i zákonem o jednacím
řádu FS byl předmětem společné
schůze sněmoven vládní návrh
a o těchto návrzích se hlasovalo jako o pozměňovacích.
Jde pouze o body č. 5 společné zprávy
ústavně právních výborů,
č. 11 a č. 70, kde však již zpravodajové
sdělili, že jde o tiskové překlepy,
takže budou vypuštěny, č. 73, se kterým
ovšem souvisí celá řada bodů
pod č. 78, 79, 80, 81, část bodu 82, dále
o body č. 74, druhý odst. bodu 82, 83, 86 a 91.
Jsem přesvědčen, že i v těchto
několika případech u nichž vysvětlím
stanovisko předkladatele po ukončení rozpravy
- jde v podstatě o nedorozumění, které
vyplynulo z časové tísně, ve které
všichni pracujeme.
Dovolte mi, abych závěrem před zahájením
rozpravy vyslovil přesvědčení o tom,
že touto rozsáhlou novelizací občanského
zákoníku pokládáme jeden ze základních
kamenů nového právního řádu
v této zemi.