Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem, pán poslanec. Teraz vystúpi pani Rút Šormová, pripraví sa kolega Michal Prokop, potom pani poslankyňa Rothmayerová.

Poslankyně SL R. Šormová: Vážený pane předsedo, pane předsedající, kolegyně a kolegové, ráda bych přednesla krátký pozměňovací návrh, který se vztahuje k § 7.

Je zřejmé, že tempo, jakým bude vznikat komerční vysílání v televizi a rozhlase, bude rozdílné. Komerční rozhlasové vysílání vzniká snáze a rychleji, jeho existence je samozřejmě stejně jako u televize odkázána především na příjmy z reklam. Na rozdíl od televize však nehrozí nebezpečí, že by odkládáním vzniku tohoto vysílání mohl být nějak vážně ohrožen trh reklam.

Osobně budu podporovat u § 7 alternativu 2. Pro případ, že by ale nebyla přijata, navrhuji, abychom jako o pozměňovacím návrhu hlasovali o kombinaci prvního odstavce alternativy 1 a druhého odstavce alternativy 2. Děkuji.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Dávam slovo poslancovi Michalovi Prokopovi. Po pani Rothmayerovej sa pripraví pán poslanec Bratinka.

Poslanec SN M. Prokop: Pane předsedo, pane předsedající, vážení kolegové, omlouvám se, že vstupuji do debaty ještě jednou, v tomto případě jako poslanec, který chce přinést ještě určitou sadu pozměňovacích návrhů, ačkoliv jsem zpravodajem a nebývá to v tomto případě běžné. Jedná se ovšem o pozměňovací návrhy do té míry specifické, že vzhledem k tomu, že vznikly těsně před včerejším zahájením projednávání tohoto zákona, a to na základě porady s experty týkající se kabelové televize, přednesu je sám, protože v tuto chvíli jsem nenašel nikoho z kolegů, který by byl schopen je zdůvodnit. Všechny se týkají § 19, který hovoří o kabelových rozvodech. Chtěl bych upozornit na určitý nedostatek, který tvůrci zákona zřejmě pominuli.

Nedostatek spočívá v tom, že v tomto paragrafu není dostatečně od sebe oddělena role provozovatele kabelového rozvodu, tedy toho, kdo je majitelem a provozovatelem sítě, a role provozovatele vysílání, tedy toho, kdo obdržel licenci. Z toho důvodu dochází k určitému směšování práv a povinností těchto dvou rozdílných subjektů a já bych si dovolil přednést tři pozměňovací návrhy, které jsou z tohoto hlediska jedním celkem. Upozorňuji na to, že vznikly v koprodukci s některými zástupci navrhovatele zákona a po poradě s asociacemi kabelových televizí. Všechny se tedy týkají § 19:

V odst. 1, písm. b) by text zněl: "Informace o rozhlasových a televizních programech, které v kabelovém rozvodu hodlá šířit, a o plánovaném obsazení kanálu." Odlišuje se tady obsahová složka programu, kterou musí předložit žadatel o licenci, a plánované obsazení kanálu, což je věc technická a s obsahem programu nesouvisí.

V odst. 2 navrhuji na začátku místo slov "držitel licence" dát slova "provozovatel kabelového rozvodu". Tento odstavec se týká vymezení povinností, právě co se týče provozovatelů kabelových rozvodů, bez ohledu na to, jsou-li zároveň také provozovateli vysílání nebo hodlají-li být na základě obdržené licence.

Na konec tohoto odstavce bych doporučoval doplnit větu: "Pro současné úplné a nezměněné vysílání těchto programů není zapotřebí licence." V tomto odstavci se provozovateli kabelového rozvodu totiž ukládá povinnost na jednom z kanálů umožnit příjem programu provozovatele ze zákona, tzn. v tuto chvíli státního rozhlasu a televize. Jelikož mu ukládáme povinnost, těžko ji můžeme vázat na to, aby žádal o licenci, protože se jedná o povinnost, kterou chráníme zájmy veřejnosti. On je povinen umožnit příjem veřejného vysílání a na takovýto příjem, domnívám se, není potřeba licence.

Poslední změna v odstavci 4 téhož paragrafu - doporučuji zařadit na konec větu: "Tento kanál nesmí být bez souhlasu provozovatele obchodně využíván." Jedná se opět o určitou specifikaci. V tomto ustanovení odst. 4 se hovoří o tom, že provozovatel kabelového rozvodu je povinen dát k dispozici jeden kanál pro účely místní, tzn. opět mu ukládáme určitou povinnost, kterou chráníme zájmy lokality, ve které je kabelový rozvod zaveden. Místní provozovatel vysílání na tomto kanálu, který je mu z povinnosti provozovatele rozvodu bezplatně přidělen, by neměl kanál obchodně využívat. Tzn., provozovatel platí veškeré náklady související s provozem kabelu a přitom by mu tam někdo vydělával tím, že by na tomto jemu přiděleném kanálu bezplatně z povinnosti uložené mu zákonem provozoval obchodní činnost. Samozřejmě bude-li provozovatel kabelového rozvodu s něčím podobným souhlasit, je to potom jiná věc - proto je formulace tak, jak je - že nesmí být bez souhlasu provozovatele. Pokud se tedy např. v obci dohodnou, že v rámci obecního kabelového vysílání dojde k propagaci obchodní činnosti, která je v zájmu rozvoje regionu, místní lokality, kde je kabelový rozvod, a provozovatel s tím souhlasí, pak je to samozřejmě možné.

Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Tiež ďakujem. Teraz vystúpi pani poslankyňa Rothmayerová, pripraví sa poslanec Bratinka, po ňom pán poslanec Ransdorf.

Poslankyně SL G. Rothmayerová: Vážený pán predseda, pán predsedajúci, ctené Federálne zhromaždenie, nežnú novembrovú revolúciu, ktorá znamenala politický prevrat a rozbitie monopolu moci, nazvali niektorí pragmatickí komentátori revolúciou televíznou. V dobe, kedy kvalita moci sa určuje podľa stupňa poznávania informácií, je to len prirodzené hodnotenie, ktoré koniec koncov neznižuje v žiadnom prípade význam revolúcie. Je preto len pochopiteľné, že rozhlas a televízia upútava a určite bude upútavať na seba veľkú pozornosť.

(jt/Lap )

Kto ovláda tieto média, ten môže svojim spôsobom ovládať politickú scénu. Preto sa veľmi prihováram za rozbitie štátneho monopolu na tieto média. To však neznamená, že zároveň plédujem za súkromné stanice rozhlasové a televízne. Naopak sa domnievam, že pluralitu môže zabezpečiť len súbežné pôsobenie súkromných staníc a televízie ako verejno-právnych inštitúcií.

Prihováram sa preto za naplnenie definície rozhlasu a televízie ako národných nezávislých verejnoprávnych informačných, kultúrnych a vzdelávacích inštitúcií. Pokiaľ by sa táto definícia naplnila - a já pevno verím, že sa tak stane - nemuseli by diváci a poslucháči deň čo deň a večer čo večer viesť monológ so svojim hluchým prijímačom. Preto, aby sa táto definícia naplnila, musí mať tieto verejnoprávne subjekty (nie štátne) potrebné podmienky. Ekonomické podmienky sú zaiste na prvom mieste. Preto považujem za nevyhnutné, aby finančné zdroje, získané od koncesionárov, boli takými príjmami, ktoré zabezpečia chod prevádzkovateľov zo zákona. V opačnom prípade hrozí, že si rozhlas a televízia na seba "nezarobia" a na Slovensku, vzhľadom k počtu jeho obyvateľov a teda i koncesionárov, je táto hrozba akutna. Pokiaľ si na seba nezarobia, budú odkázaní na dotácie od štátu a môže sa potom prihodiť, že sa bude napĺňať "koho chlieb ješ, toho pieseň spievaj". Pretože som novinárka, viem o čom hovorím, i s prihliadnutím k minulému režimu.

Z toho dôvodu, aby bol čo najmenší možný vplyv na tieto citlivé nástroje, dávam pozmeňujúci návrh, aby vzhľadom ku špecifickým podmienkam audiovizuálneho trhu v Čechách a na Slovensku a vzhľadom k nerovnakému počtu koncesionárov v jednotlivých republikách, o prípadnej deľbe koncesionárskych poplatkov rozhodovali vlády ČR a SR.

Text pozmeňujúceho návrhu k § 24 by znel: "Podiel jednotlivých prevádzkateľov zo zákonaa na príjme sadzieb za užívanie prijímačov a prípadnou deľbou koncesionárských poplatkov stanoví nariadením vláda SR a vláda ČR." Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Teraz vystúpi poslanec Bratinka, pripraví sa poslanec Ransdorf, Čičmanec a Smržík.

Poslanec SN P. Bratinka: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové Občanská demokratická aliance přistupuje k tomuto zákonu z hlediska toho, jak rychle a důsledně umožní vznik plurality sdělovacích prostředků. Bylo zde již mnohokrát konstatováno, že tato pluralita nebude existovat, dokud nebudou tyto sdělovací prostředky mít určité zdroje svého financování, které budou nezávislé na nějakém mocenském centru. Z toho důvodu je nesmírně důležitý rozsah reklamy, který bude sdělovacím prostředkům povolen.

Navrhovaný text, jak vyšel z výborů sociálních a kulturních, však obsahuje některá omezení reklamy, která jsou z našeho hlediska pochybná. Je to především zákaz reklamy alkoholických výrobků a výrobků z tabáku. Já se domnívám, že to vychází z jakési utkvělé představy, že tyto reklamy mají na svědomí buď zvyšování spotřeby těchto výrobků (které někteří lidé považují za škodlivé) nebo přinejmenším stagnování a nesnižování jejich spotřeby. Já se domnívám, že tato domněnka je dosti mylná. Chci to ukázat na několika příkladech.

Jak víte, přinejmenším v Čechách je spotřeba piva na hlavu dosti vysoká, jsme asi na druhém až třetím místě na světě, aniž by zde existovala nějaká reklama na pivo. Já si alespoň na žádnou reklamu nevzpomínám. Rovněž spotřeba tabákových výrobků je u nás vyšší, než v západních zemích a kromě reklamy na západní cigarety, kterou občas vídám na stěnách domů nebo při silnicích (tyto cigarety jsou vesměs cenově dostupné jen pro malou část obyvatel) žádná reklama neexistovala. Alespoň já si nepamatuji, že by někdy byly obrázky v tom smyslu, že k tvrdým charakterním mužům patří kouřit Sparty a podobně. Přesto se u nás kouří stále hodně. V komunistické Číně, kde je reklama považována téměř za zločin proti duchu socialismu, kouří asi 300 miliónů lidí, to je asi 30 % z počtu všech obyvatel, to znamená, že se to blíží téměř polovině dospělých obyvatel. Kouření je dáno životními podmínkami, určitou módností, je to prostě věc, která je reklamou málo ovlivnitelná. Zákaz reklamy nezpůsobí pokles kouření, ale způsobí znížení finančních zdrojů pro financování nevládních sdělovacích prostředků, a to dosti významné. Za druhé tím pro kuřáky zanikne možnost dozvídat se o cigaretách, které v určitém smyslu vycházejí vstříc výsledkům moderního lékařského výzkumu, to je o druzích cigaret, které mají menší obsah nikotinu a dehtu, než jiné druhy.

Může tedy být položena logická otázka, proč - když reklama nemá vliv na zvýšení spotřeby tabákových výrobků - tabákové společnosti utrácejí tak velké peníze na reklamu. Já se domnívám, že je tomu tak proto, že si nemohou dovolit na reklamu prostředky nevynakládat, protože kdyby nebyly přítomny v reklamních médiích, byla by jejich značka v kuřácké obci vytlačena jinými, resp. žijí v této obavě, a proto reklamu udržují.

Myslím, že zákaz těchto reklam nepovede vůbec ke snížení spotřeby tabáku.

Podávám pozměňovací návrh k § 6, odst. 1. Vzhledem k tomu, že je tam už pozměňovací návrh, který by umožnil reklamu na alkoholické výrobky, tak se budu zabývat jen tabákem. Navrhuji vypustit písm. c) a doplnit nový odstavec. Jeho číslo bude možné doplnit podle výsledku hlasování o alternativě II, která předpokládá zařazení nového odstavce do § 6, takže číslo neudávám. Můj pozměňovací návrh zní: "Reklama na tabákové výrobky musí uvádět údaje o obsahu nikotinu a dehtu v příslušných výrobcích a musí být zakončena varováním, že kouření je škodlivé." To je první pozměňovací návrh.

Dále jsem postřehl v § 9, odst. 3 jakousi záměnu slov proti původnímu textu návrhu, jak přišel do parlamentu. Původní slovo bylo "celkem". Jedná se o to, že k televiznímu vysílání ze zákona musí patřit celkem dva kanály. To bylo nakonec nahraženo slovem "nejméně". Domnívám se, že takováto dikce jde vlastně proti intenci tohoto zákona. Je možné, že moje obavy jsou liché. Myslím si však, že vytváří jakýsi tlak na to, že by případně mohli být státní provozovatelé tři, a tím by se nedostalo na jakoukoliv nezávislou televizní stanici. Navrhuji tedy v § 9, odst. 3 nahradit slovo "nejméně" slovem "celkem". To jsou všechny mé návrhy. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. V tejto súvislosti si spomínam, že napríklad v Rakúsku je zakázaná reklama alkoholických destilátov, teda alkoholických nápojov, ktoré vznikajú destilovaním. Nie je však zakázaná reklama vína a piva. Možno, že dajaký rakúsko-uhorský kompromis by bol možný.

Vystúpi poslanec Ransdorf, potom poslanec Čičmanec a Smržík. Najskôr sa však hlási s technickou poznámkou poslankyňa Nováková. Dávam jej slovo.

Poslankyně SL E. Nováková: Chtěla bych pouze upozornit pana poslance Bratinku, že to, co navrhuje, není dobře možné, protože by to šlo proti duchu zákona České národní rady a Slovenské národní rady o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Prosím pána poslanca Ransdorfa, aby sa ujal slova.

Poslanec SL M. Ransdorf: Dámy a pánové, při projednávání tohoto zákona mě napadá výrok Voltairův, že tajemství nudy je říci všechno. Podle této moudrosti velkého osvícence by náš stav ze sledování televize a rozhlasu byl zapříčiněn přemírou informací, ale my dobře víme, že tomu tak není a že spíš opak je pravdou.

Od tohoto žertu bych se vrátil k návrhu zákona, jak nám byl předložen. V podstatě ve světě existují čtyři systémy vysílání: čisté státní, polostátní s monopolním charakterem, čisté komerční vysílání a potom typ, který existuje jenom v Nizozemí, to znamená vysílací systém, který spočívá na zvláštních vysílacích organizacích, kterých je momentálně 8.

Jestliže konstruujeme zákon o vysílání rozhlasu a televize, máme dvojí možnost: Vycházet buď z existujícího stavu, to znamená ze skutečnosti, že máme státní monopol, a nebo ze stavu, který bychom cílově chtěli dosáhnout, to znamená z plurality vysílacích organizací.

Při prvním případě určitým zdrojem poučení pro nás by mohl být příklad Belgie, kdy zákonem z 18. května 1960, který byl potom doplněn na základě zákona o kulturních radách, v podstatě jsou vymezeny všechny faktory spojené s vysíláním. V Belgii neexistují dosud soukromé vysílací organizace, ale pluralita je zajištěna tím, že politické, náboženské, kulturní i odborové organizace mají právo na těchto státních vysílačích uplatňovat své pohostinské programy. Tato praxe je pod dohledem vysílacích organizací. Vládní komisaři, kteří jsou ustaveni ministerstvem kultury, pak dbají o to, aby vysílání bylo objektivní. Podle § 2 uvedeného zákona je zakázáno vysílání, které je v rozporu s obecným zájmem, s veřejným pořádkem, s dobrými mravy nebo je urážlivé pro něčí přesvědčení, nebo pro cizí stát. Podle § 3 je tam zakázána obchodní publicita. Veškeré financování podle daného zákona se děje s pomocí státu.

Dozorčí rada má 13 členů volených kulturní radou a strany jsou zastoupeny pomocí určitých mezičlánků. Vysílání v Nizozemí je opačným případem, protože se děje na základě skutečné plurality vysílacích organizací. Podle zákona o vysílání z roku 1967 existuje společná nizozemská nadace pro vysílání, která má 3 cíle: umožnit vysílání všem vysílacím organizacím, za druhé koordinaci programů a za třetí opatřování vlastních programů.

Podle počtu přispěvovatelů do těchto vysílacích organizací jsou potom děleny časy. Financování postupuje prostřednictvím příspěvků a reklam. Na rozdíl od Belgie je obchodní publicita v Nizozemí nejen možná, ale i podporovaná. Dodal bych ještě k tomu, že zákon z roku 1969, který doplňoval uvedenou normu z roku 1967, vymezuje šest vysílajících organizací - dnes po novelách spojených se vznikem dalších vysílacích organizací je jich celkem 8. Pro tyto organizace existuje v podstatě minimum omezení: bezpečnost státu, veřejný řád a dobré mravy, čili podobné omezení, jako v Belgii.

Tyto vysílací organizace mají úzké vazby na jednotlivé kulturní, politické a náboženské organizace, na protestantské, katolické organizace, na sociálně demokratickou stranu apod. Čili problém plurality je v obou případech řešen rozdílným způsobem, ale jde o to, aby byl zvládnut.

Proto bych byl rád, abychom se přiblížili stavu, který je již ve vyspělých západoevropských demokraciích a navrhl bych dvě změny v předloženém zákonu:

V § 18 navrhuji nové znění odstavce 1: Federální rada pro rozhlasové a televizní vysílání se skládá ze zástupců stran a hnutí zastoupených ve Federálním shromáždění v ČSFR, České národní radě a Slovenské národní radě.

Každá z těchto politických stran a politických hnutí má jednoho zástupce. strany, které kandidovaly v posledních volbách do Federálního shromáždění, České národní rady a Slovenské národní rady a nedosáhly parlamentního zastoupení, mají právo posílat po jednom pozorovateli na jednání Federální rady.

Druhý návrh: K § 5 nový odst. 7: Provozovatelé s většinovou účastí státu, jsou povinni dát možnost vysílání pohostinských programů politickým, kulturním, náboženským a odborovým organizacím v přiměřeném rozsahu, stanoveném Federální radou pro rozhlasové a televizní vysílání.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Pán kolega Ransdorf, ak dovolíte, vo vašom návrhu na zmenu § 18 ods. 1, vznikne potom rozpor. Členovia federálnej rady sú volení na 6 rokov. Keby sa mala uplatniť vaša požiadavka, aby tam boli zastúpené parlamentné strany, tak by sa muselo volebné obdobie Rady kryť s parlamentom a muselo by trvať 4 roky. Bolo by teda treba podať návrh aj na úpravu poslednej vety v posledných troch riadkoch.

Teraz vystúpi pán poslanec Čičmanec.

Poslanec SL M. Čičmanec: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, moje vystúpenie sa bude týkať troch bodov.

V § 6 poslanec Benda navrhol vypustiť bod, v ktorom sa nedáva možnosť reklamy náboženskej, ateistickej a reklamy politických strán. Myslím, že bod g) je tam dobrý a mal by tam ostať, pretože si myslím, že tieto reklamy do rozhlasu a televízie nepatria. Nech si svoje ciele presadzujú silou svojich ideí a nie silou peňazí.

Ďalej sa chcem vyjadriť k § 7. Už včera som povedal, že KDH i ja osobne podporujem alternatívu 1, prípadne mix, ktorý navrhol poslanec Dostál. Alternatíva 2 by uvádzala do ešte obtiažnejšej situácie Slovenský rozhlas a televíziu. Tieto organizácie vyžadujú teraz zo štátneho rozpočtu príspevok sto miliónov Kčs a Slovenská televízia, ak by mala byť sebestačnou, ako napr. Česká, potrebovala by zvážiť koncesionársky poplatok až na 70 Kčs z terajších 50 Kčs mesačne, čo sa samozrejme tak ľahko nedá urobiť. Preto si myslím, že by ste znovu mali zvážiť, ku ktorému variantu sa prikloníte.

Zistil som si, že súčasná situácia v televízii zodpovedá skôr piatim percentám reklamy, čiže variantu I., a zvážte teda, či je treba znižovať množstvo reklamy v rozhlase a v televízii alebo či je táto služba dobrá a podľa toho zvoľte.

Nie som človek, ktorý by rád vstupoval do konfliktov, ale musím povedať repliku na to, čo tu povedal kolega Kukučka. Bohužiaľ tu nie je, potom mu to poviem osobne. To, že kritizoval poslankyňu SNR vzhľadom k určitej veci. Išlo o pamflet istého spisovateľa - menovať ho radšej nebudem - ktorý hrubým a odporným spôsobom urazil náboženské cítenie mnohých obyvateľov Slovenska, mnohých kresťanov, takým spôsobom, že sa taká vec nestala za celú éru komunizmu. Kolega Kukučka vie, o čo išlo. To nemôže obhajovať menom tolerancie alebo slobody šírenia tlače atď. Išlo o hrubé porušenie tolerancie, a ani by nemal kritizovať poslankyňu, ktorá sa proti ohradila. Ďakujem vám za pozornosť.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Ako ďalší a posledný písomne prihlásený vystúpi poslanec Kornel Smržík. Pýtam sa, či ešte niekto chce vystúpiť v rozprave a ak áno, nech dá písomnú prihlášku.

Poslanec SN K. Smržík: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, kolegyne a kolegovia, v našom parlamente sa stáva zvykom - a treba povedať, že dobrým zvykom, že k dôležitým zákonom vyjadrujú svoje postoje a stanoviská aj kluby. Je to prirodzené, keď tieto stanoviská sú jednotné, keď poslanci klubu v duchu tejto prezentácie aj hlasujú. Presvedčili sme sa však, že táto logika vždy neplatí. Sú návrhy zákonov, na ktorých sa bezkonfliktne a rýchlo zjednotia príslušníci hnutia či strán, ale sú i zákony, ktoré pre svoju problematičnosť a konzervatívnosť nedovoľujú celkové zjednotenie.

Jedným z takýchto zákonov je aj návrh zákona o rozhlasovom a televíznom vysielaní. Preto sa stalo napríklad aj dnes, že za naše hnutie vystupujeme dvaja. Pán poslanec Kukučka a s osobným stanoviskom vystupujem aj ja. Rozhodol som sa vystúpiť preto, že rešpektujem postoj alebo stanovisko slovenskej vlády, Slovenskej televízie a Výboru pre vzdelávanie, vedu, kultúru a šport.

Je možné však všeobecne konštatovať, že všetci príslušníci hnutia ODÚ-VPN prijímajú celkovú filozofiu a koncepciu zákona. Rozdielnosti sú len v uprednostňovaní alternatívnych riešení. Tak napríklad v § 7 sa časť rozhodla pre alternatívu 1, ktorú chápe ako kompromis, možno krajnú mieru kompromisu, pretože v televíznych smerniciach štátov Európskeho spoločenstva je povolená dĺžka času na reklamy až 15 % denného vysielacieho času. Obmedzenie, ktoré navrhuje alternatíva 2, by mohlo na Slovensku, kde je podstatne menej koncesionárov, viesť k tomu, že sa budú musieť zvýšiť poplatky. Pred chvíľou to tu povedal pán poslanec Čičmanec.

Aj pri § 9 bude časť poslancov nášho hnutia za alternatívu I, s tým, že sa ponechá znenie ods. 3. Prijatím formulácie, citujem: "všetkým vykonávateľom zo zákona sa vyhradzujú cesty a siete vysielačov..." až po "celkom s dvoma televíznymi programami", by sme verejno-právne inštitúcie neprimerane obmedzili. Osobne sa domnievam, že prijatím takejto dikcie by sme dokonca vylúčili tieto verejno-právne inštitúcie z konkurencie v ďalšom rozvoji.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem, pán kolega Smržík. Do rozpravy sa ešte prihlásila pani poslankyňa Bellušová. Dávam jej slovo.