Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, pán poslanec Laluha. Teraz spravodajca pán
poslanec Roček.
Společný zpravodaj výborů SN M. Roček:
Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové, jak již bylo řečeno,
filozofie tohoto zákona je v souladu s Listinou lidských
práv a svobod, kde se říká, že
každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo
na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění
základních životních podmínek.
Předložený vládní návrh
projednala Rada hospodářské a sociální
dohody v červnu t.r., vláda České
republiky a Slovenské republiky s ním vyslovily
souhlas. Vyjádřila se k němu také
Česká národní rada. Jejímu
návrhu v § 5, odst. 2 doplnit o písmeno f)
toto znění: "Ceny a příjmy docílené
soutěží" nebylo možné vyhovět
z toho důvodu, že formulace je neurčitá,
zavádějící a v praxi obtížně
realizovatelná.
Vládní návrh zákona projednal na své
schůzi 9. října 1991 výbor Slovenské
národní rady pro sociální politiku,
zdravotnictví a sociální vztahy a vyslovil
s ním souhlas bez připomínek. Ústavně
právní výbor Slovenské národní
rady vládní návrh zákona nemohl projednat
z objektivních příčin.
Výbory Federálního shromáždění,
kterým byl vládní návrh zákona
o životním minimu přikázán, totiž
výbory ústavně právní, pro
plán a rozpočet, výbory hospodářské
a výbory sociální a kulturní obou
sněmoven, tento návrh zákona projednaly.
Všechny jejich připomínky byly projednány
v gesčních výborech, tj. v sociálních
a kulturních, jejich návrh - tisk 947 - jste obdrželi.
Dámy a pánové, první dva pozměňovací
návrhy spolu souvisejí. Podle vládní
předlohy zákona § 3 odst. 3. písm. c)
se za částku potřebnou k zajištění
nezbytných nákladů na domácnost považuje
800 korun měsíčně, žijí-li
v domácnosti tři a více osob. Pozměňovací
návrhy výborů sociálních a
kulturních upravují tuto částku následovně:
V bodě c) 800 korun měsíčně
pro tři nebo čtyři osoby žijící
v domácnosti. V nově zavedeném bodě
d) 950 korun měsíčně, žijí-li
v domácnosti pět a více osob. Vzhledem k
tomu, že se zavádí nové písmeno
d) v úzké návaznosti na kategorii v bodě
c), budeme posléze hlasovat o bodě d) jako o prvním
pozměňovacím návrhu.
Výbory ústavně právní Sněmovny
lidu a Sněmovny národů navrhly v § 3
odst. 3 doplnit nové písmeno d) tohoto znění:
"1200 Kčs měsíčně žije-li
v domácnosti pět a více osob." Výbory
sociální a kulturní Sněmovny lidu
a Sněmovny národů po projednání
s předkladatelem doporučují upravit - jak
již bylo řečeno - tuto částku
na 950 korun.
Nyní k bodu 1 tisku 947. Výbory ústavně
právní navrhly v § 3 odst. 3 písm. c)
slova "a více osob" nahradit slovy "a čtyři
osoby". Gesční výbory souhlasí
s přijetím po provedení drobné jazykové
úpravy, kdy místo slov "a čtyři
osoby" navrhují slova "nebo čtyři
osoby".
Výbory pro plán a rozpočet navrhly v §
5 odst. 1 písm. d) nové znění: "Všechny
příjmy z výnosu z majetku po odečtení
daní." Gesční výbory po vyslechnutí
informace a konzultaci s odborníky přijaly formulaci
v § 5 odst. 1 písm. d) tak, že se slovo "dividendy"
nahradí slovy "z výnosu cenných papírů
z úroků" - viz tisk 947. Z podnětu zpravodajů
došlo následně k vyjasnění pojmu
mezi odborníky právní a ekonomické
profese. Ukázalo se, že za prvé - zdaňováním
dividend by šlo o druhé zdaňování,
neboť prvně již byly zdaněny ve formě
zisku. Přitom připravované daňové
zákony jsou koncipovány tak, aby k dvojímu
zdaňování nedocházelo. Pokud bychom
nepřijaly návrh výborů pro plán
a rozpočet, dostali bychom se posléze do rozporu
s těmito nově připravovanými daňovými
zákony. A za druhé - pojem majetek je vlastně
legislativní zkratkou, která zahrnuje výše
uvedené.
Zpravodajové proto doporučují po konzultacích
přijmout návrh výborů pro plán
a rozpočet s touto úpravou: V § 5 odst. 1 písm.
d) nové znění: " Všechny příjmy
z výnosů z majetku, a to po odečtení
daní".
Vzhledem k tomu, že Česká národní
rada a Slovenská národní rada ani ostatní
výbory Federálního shromáždění
neměly připomínky k § 7, návrh
ústavně právních výborů,
ve kterém se doporučovalo vypuštění
slov "vláda České a Slovenské
Federativní Republiky zvýší nařízením
částky stanovené v § 3 odst. 2 a 3"
a jejich nahrazení slovy "částky stanovené
v § 3 odst. 2 a 3 se zvýší", garanční
výbory po důkladném projednání
neakceptovaly.
Gesční výbory sociální a kulturní
Sněmovny lidu a Sněmovny národů navrhují,
aby v § 7 druhý řádek bylo slovo "jestliže"
nahrazeno slovem "jakmile". Informace z Ústavu
pro jazyk český: Významově lze použít
obojí. Klade-li se však důraz na časový
aspekt, použijeme slovo "jakmile", protože
to z časového hlediska znamená bez prodlení,
na rozdíl od slova "jestliže", které
vyjadřuje obecně existující podmínku.
§ 7 by tedy zněl: "Vláda České
a Slovenské Federativní Republiky zvýší
nařízením částky stanovené
v § 3 odst. 2 a 3, jestliže index životních
nákladů...". Dále pak už nezměněno.
Doporučuji v těchto úpravách znění
návrhu přijmout.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pán spravodajca, prečítali ste "ak "
- v znení, ako je uvedené v zákone. Navrhujete
"ako náhle". (Společný zpravodaj
výborů SN M. Roček: Ano, jakmile.) Áno,
takže táto oprava. (Společný zpravodaj
výborů SN M. Roček: Děkuji za pozornost.)
Ďakujem, to bol pán poslanec Roček ako druhý
spravodajca.
Otváram rozpravu. Písomne prihlásení
sú títo poslanci: František Peter, Václav
Tomis, Soňa
Matochová, Ing. Motyčka, Jiří Maštalka
a poslanec Václav Benda. To je šesť písomne
prihlásených poslancov v poradí, ako som
ich prečítal. Ako prvému udeľujem slovo
Františkovi Peterovi.
Poslanec SN F. Peter: Vážený pán predsedajúci,
vážení prítomní, zákon
o životnom minime chápem ako základný
stavebný kameň a zároveň zjednocujúci
prvok sociálnej siete, ktorý určuje kritérium
pre poskytovanie pomoci obyvateľstvu pri zabezpečovaní
základných životných potrieb a to na
celom území Českej a Slovenskej Federatívnej
republiky.
I keď som si vedomí, že prijatím tohto
zákona vo Federálnom zhromaždení nevieme
ako sa toto minimum premietne - mám tým na mysli
finančný výpočet v republikách
- je treba, aby si formy a výšky sociálnej
pomoci riešili sami. Garantom rovnakým práv
občanov v sociálnej oblasti musí byť
však v celom štáte jednotný, podľa
základných noriem pre život človeka.
Pri určovaní hraníc sociálnej odkázanosti
budú však musieť vychádzať republiky
zo svojich rozpočtových možností, a
preto odporúčané taxatívne hodnoty
v navrhovanom zákone by nemali dostať republiky do
neriešiteľných situácií.
Toto veľmi zdôrazňujem. preto navrhujem v §
2 odst. 2 v tlači 839 znenie posledných troch slov
takto: stanovia predpisy republík. ODÚ-VPN bude
podporovať prijatie tohto zákona. Ďakujem za
pozornosť.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, ďalej vystúpi poslanec Václav
Tomis.
Poslanec SN V. Tomis: Pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, dovolte
mi, abych vám řekl některé poznatky,
které jsem zjistil u širokého průzkumu
mezi svými voliči, ale i mezi občany nevoliči
našeho hnutí.
Výsledky, které jsem z tohoto průzkumu zpracoval,
bohužel, až po projednání v hospodářských
výborech, mě vedou k tomu, abych s nimi vystoupil
zde, na tomto plénu.
Mohu vám říci, že to, co lidé
hovoří o životním minimu, i když
chápou, že tento zákon je nesmírně
důležitý, šel mi mráz po zádech,
když jsem si ověřil, jak jsou na tom mnozí
naši občané bídně. Ona to potvrdila
i debata v hospodářském výboru, kde
pan ministr Miller přiznal, že máme i podvyživené
děti a že 600 tisíc občanů již
žije pod hranicí životního minima.
Rozdělil jsem tyto skupiny občanů na čtyři
části: především rodiny s dětmi,
kde oba manželé pracují; a ze 60 % těchto
občanů, se kterými jsem hovořil nebo
dostal jejich dopis, nedosáhnou životního minima.
Chybí jim od 300 do 800 Kčs. Ptají se, kdo
jim to bude doplácet.
Další rodiny jsou, kde jeden z těchto manželů
nepracuje nebo je na mateřské. Tam životního
minima rovněž nedosáhnou. A ptají se,
zda mají přestat nejdříve platit televizi,
pak bydlení, protože najíst se musí.
Dále pak jsem hovořil s důchodci a se samoživitelkami
a samoživiteli. Tam je situace obdobná. Tam, kde je
matka s jedním dítětem nebo je samostatný
důchodce, tam absolutně (byť, jak řekl
pan ministr Miller, má většina z nich příjem
nad hranici životního minima), jestliže platí
980 - 1 060 Kčs za nájem, tak jim zůstává
na měsíční stravu 800 - 900 Kčs.
Když takovou částku podělíme
třiceti víme, kolik nám vyjde na den a zda
je možno z toho vyžít. Samoživitelky i důchodci
3 až 5 let žádají o menší
byt, který by byli schopni zaplatit. Takové byty
nejsou, nemohou je dostat, a proto na to nestačí
ze svých příjmů.
Je třeba si uvědomit jedno, že životní
minimum, jestliže je v důvodové zprávě
zdůvodněno, že je to 50 % jako ve Finsku nebo
60 % ve Švédsku, tak je třeba, abychom si všichni
uvědomili, jaká koupěschopnost je tam za
50 % čisté průměrné mzdy a
co u nás jde koupit za polovinu průměrné
čisté mzdy, tj. 1350 Kčs.
Já vím, pan ministr Miller mi odpověděl
na to: Nemůžeme srovnávat v tomto Západ
s námi. Je podivné, že v něčem
musíme všechno srovnávat se Západem,
s tržní ekonomikou, s nezaměstnaností,
sociální záchrannou sítí, ale
na druhé straně, když hovoříme
o mzdách nebo hranici životní potřeby,
nemůžeme to srovnávat a nemůžeme
to brát do úvahy.
Nejen já, ale všichni občané, s kterými
jsem diskutoval, považují tento zákon za směšný
a za zcela neplnící svou úlohu. Jestliže
hranice životního minima nebude stanovena tak, aby
člověk mohl skutečně podle spotřebního
koše z ní vyžít, pak nemá pro občany
cenu.
Chtěl bych říci další důležitou
věc. Pan Miller řekl: To neznamená, že
hned dostanou občané, když jim chybí
300 nebo 500 Kčs, tyto peníze. Budeme s nimi konzultovat,
budeme jim radit, jak zvýšit svou aktivitu, no, a
nakonec možná bude nějaká částka.
To však bude záležet, kolik schválí
vláda České a Slovenské republiky.
Vážené kolegyně a kolegové, to
je skutečný paradox. Další odpověď
pana ministra, že když má někdo dům,
tak asi nemusí mít potřebu potřebovat
doplácet na životní minimum. Může
dům prodat, nechat si tam výminek, což bylo
dříve běžné, a z toho ať
si doplácí do výše životního
minima. Vždyť mají rodiny i ve třiceti,
ve čtyřiceti letech postavený dům.
To mají bydlet od té doby na výminku? Kdo
dnes koupí za ty horentní částky dům,
aby mu jedno poschodí zabíral ten, kdo ho prodal?
Myslím, že toto všechno, co jsme se dověděli
na hospodářském výboru, co jsem si
netroufl říci ani občanům, s kterými
jsem se setkal, je skutečně paradoxní a přinejmenším
neodpovědné vůči našim občanům.
Jestliže máme u nás podvyživené
děti,jak přiznal pan ministr, a přitom miliardy
doplácíme na vývoz potravin do západního
Německa a na dotace je nemůžeme pro tuzemsko
dát, což řekl pan Kočárník,
protože to prý bychom zvrhli tržní hospodářství,
a to není možné. Ano, zachraňme tržní
hospodářství a nechme umírat naše
děti.
Masa máme dost, musíme ho vyvážet, vejce,
mléko také, ale nemáme je pro důchodce,
nemáme je pro rodiny s dětmi. S tím vším
souvisí i tento zákon o životním minimu.
Jsem přesvědčen o tom, že tento zákon
by se měl udělat ne od zeleného stolu, ale
skutečně průzkumem spotřebního
koše. Je také paradoxem v tomto zákoně,
jestliže tam slyšíme, že je to na stravu,
byt, tisk, nezbytnou kulturu a nezbytnou obnovu dlouhodobých
spotřebních předmětů, jako
jsou pračky apod. Všichni lidé, s kterými
jsem hovořil, se tomu smáli. Jestli přežijeme,
bude to dobré, ale není to na žádnou
obnovu ničeho, o kultuře nemluvě. Vždyť
stojí 22 Kčs lístek do kina; kdyby šli
lidé jenom do kina, nehovořím už na
koncerty a divadla, pak nemají na stravu.
Ze všech těchto důvodů, které
jsem si ověřil, všechno, co jsem zde řekl,
mám podložené, musím doporučit
tomuto Federálnímu shromáždění,
aby takovýto zákon, který neprokazuje realitu
dnešní potřeby občanů, nepřijalo.
Děkuji.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Teraz prehovorí pani poslankyňa Matochová.
Poslankyně SN S. Matochová: Dámy a pánové,
obsahem mého příspěvku je podání
pozměňovacího návrhu.
K návrhu zákona o životním minimu jako
celku bych řekla, že představuje příznivější
právní stav než dosavadní úprava,
protože se jedná o dávku nárokového
charakteru, která se poskytuje při plnění
stanovených podmínek. Podle právní
úpravy dosavadní, která byla provedena vyhláškou
č.149/1988 Sb., kterou se provádí zákon
o sociálním zabezpečení a kterou nyní
nahradí zákon o životním minimu, byla
upravena tzv. sociální potřebnost, kdy dávky
poskytované neměly ve všech případech
obligatorní charakter a poskytování záviselo
na rozpočtu národního výboru, zejména
koncem roku.
Pozměňovací návrh, který chci
předložit, se vztahuje k § 7. Navržené
znění návrhu zákona je v rozporu s
přijatým výkladem kompetenčního
zákona, podle kterého se zákonnou úpravou
rozumí pouze zákon. Právní úprava
předpisem nižší právní síly
není možná - mám na mysli nařízení
vlády, které předpokládá §
7.
Navrhuji proto toto znění § 7 první
věta: "Částky stanovené v §
3 odst. 2 - 3 se opětovně a neprodleně zvýší,
jestliže index životních nákladů
zaměstnaneckých domácností v nízkém
příjmovém pásmu vzroste od předchozího
stanovení těchto částek alespoň
o 10 %." Toto znění není v rozporu s
žádnými právními předpisy
a je v souladu s kompetenčním zákonem. Navíc
tento pozměňovací návrh byl schválen
všemi hlasy v ústavně právním
výboru.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, návrh bol písomne odovzdaný,
teraz môže vystúpiť pán poslanec
Motyčka, pripraví sa pán poslnec Benda, Kanis,
pán poslanec Maštalka sa svojho vystúpenia
vzdal.
Poslanec SN L. Motyčka: Pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, potřebnost
zákona o životním minimu je mimo jakoukoli
diskusi. Na jeho přijetí čekají neprpělivě
nejen republiková ministerstva práce a sociálních
věcí, ale zejména okresní a obecní
úřady, které pro objektivní posuzování
situace občanů s nízkými příjmy
potřebují novou zákonnou oporu.
Klub poslanců KDU se domnívá, že z důvodů
nutnosti rychlého řešení této
situace je nutné akceptovat jako základní
metodu stanovení životního minima metodu relativní,
která nám je schopna dát, žel, len hrubou
orientaci v době, kdy zaznamenáváme vysokou
dynamiku životních nákladů a s ní
spojené výrazné změny ve struktuře
spotřeby v domácnostech a diferencovanou účast
různých sociálních skupin obyvatelstva
na poklesu reálné hodnoty příjmů
obyvatel, a když skutečná stabilizace struktury
spotřeby domácností je otázkou několika
let.
Na druhé straně však restriktivní opatření
v ekonomice, která ve svých důsledcích
znamenají citelné zásahy do životní
úrovně všech sociálních skupin
obyvatelstva, která znamenají snížení
reálných příjmů podstatně
více, než se původně předpokládalo,
která znamenají útlum spotřebitelské
poptávky na vnitřním trhu a prohloubení
příjmové diferenciace domácností,
to nás varuje před mechanickými početními
úkony bez ohledu na tyto skutečnosti.
Jistě se ani nelze jednoduchými průměry
vypořádat s tak závažným problémem
při stanovení životního minima, jako
je otázka nákladů na bydlení. Skutečnost,
že v rozpočtu rodin se promítají velmi
výrazně rozdílnosti nákladů
na bydlení, přičemž náklady na
družstevní byty jsou nejvyššími,
a právě v těchto bydlí mladé
rodiny s dětmi, a právě u nich při
současném růstu cen je značná
pravděpodobnost výrazného poklesu životní
úrovně pod hranici životního minima,
pak je chybou, že tyto skutečnosti do zákona
nebyly dostatečně promítnuty.
Avšak nejzávažnějším problémem,
na který chce klub poslanců KDU upozornit, je vlastní
stanovení hodnoty životního minima. Při
jeho výpočtu byla provedena redukce potřebných
výdajů na potraviny a nápoje o 10 %. V podstatě
to znamená snížení kupní síly
životního minima u obyvatele o 100 Kčs měsíčně.
V důvodové zprávě se argumentuje tím,
že pokles kupní síly životního
minima o 10 % lze považovat za určitou mez sociální
tolerance u této skupiny obyvatelstva, i když tato
částka se blíží dolní
hranici této tolerance. V § 7 však připouštíme,
že vláda nařízeními zvýší
částky životního minima teprve tehdy,
až index životních nákladů zaměstnaneckých
domácností v nízkém příjmovém
pásmu vzroste od předchozího stanovení
těchto částek alespoň o 10 %. Co to
znamená? Znamená to, že kupní síla
životního minima v této době bude již
nižší o 22 % a bude hluboko pod hranicí
sociální tolerance a zasáhne zejména
mladou generaci, mladé rodiny a zákonitě
se projeví destabilizací společnosti, a to
nelze připustit.
Navrhujeme proto, aby nesprávně použitá
redukce výdajů na potraviny byla z výpočtů
odstraněna, což se promítne do částky
potřebné k zajištění výživy
zvýšením o 100 Kčs měsíčně
u všech položek uvedených v § 3 odst.2 a
to pod písmeny a) až e). Znamená to, že
v § 3 odst. 2 písm. a) částka 900 Kčs
by byla nahrazena částkou 1000 Kčs, pod písm.
b) 1000 Kčs by vzrostlo na 1100 Kčs, pod písm.
c) částka 1200 na 1300 Kčs, pod písm.
d) částka 1300 na 1400 Kčs a konečně
pod písm. e) 1200 na 1300 Kčs. Děkuji vám.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, i tento pozmeňovací návrh bol
odovzdaný písomne. Teraz prosím pána
poslanca Václava Bendu, môže sa pripraviť
poslanec Pavel Kanis.
Poslanec SL V. Benda: Pane předsedající,
kolegyně a kolegové, obávám se, že
můžeme dávat různé populistické
či méně populistické návrhy,
že přesto takovéto ustavení životního
minima je přibližně na půl cestě
mezi skutečnými potřebami většiny
obyvatelstva a mezi možnostmi, kterými v tuto chvíli
vláda disponuje.
Jenom zcela pro zajímavost bych uvedl, že pokud pobírám
onen vysoký poslanecký plat a moje manželka
by nebyla zaměstnána, tak se svými šesti
dětmi se budu nacházet výrazně pod
hranicí životního minima, takže ta věc
je opravdu složitá.
Mám jeden konkrétní pozměňovací
návrh, opakuji návrh, který již přijaly
ústavně právní výbory. V §
3 odst. 3 doplnit nové písmeno d) ve znění,
tak jak ho máte v pozměňovacích návrzích
avšak "1200 Kčs" místo " 950
Kčs" měsíčně. Není
to podstatný problém rozpočtový, je
to problém, na který jsem již několikrát
poukazoval v souvislosti s různými sociálními
zákony, že totiž bohužel naše polistopadová
reprezentace zcela přejala tvrdého antipopulačního
ducha 70.- 80. let. To znamená v praxi, že rodina
a všechny výhody na ni končí prvním
dítětem, jakýkoliv vyšší
počet dětí se již nepokládá
za zajímavý či z hlediska státu a
jeho ochrany žádoucí. Podobně tomu bylo
i v tomto návrhu, kde byly odstupňovány částky
na domácnost až po tři členy, pro tři
a více členů byla částka nivelizována
na 800 Kčs. Myslím, že je to naprosto nepřijatelné,
výdaje na početnější domácnost
rostou takřka lineárním způsobem.
A je hluboce nespravedlivé počítat se stejnou
částkou pro domácnosti 6-8-10 členné
jako pro domácnosti tříčlenné.
Proto jsme navrhli další stupeň, aby za domácnosti
s třemi až čtyřmi členy byly
zařazeny domácnosti pěti a více členné.
Protože jde o zvýšení o dva členy
a počítá se s větším počtem
členů, navrhovali jsme také částku
životního minima na tyto domácnosti zvýšit
z 800 na 1200 Kčs. Myslím, že zvýšení
o 150 korun tak, jak jej akceptovaly gesční výbory,
je nepřijatelně malé a v podstatě
nevyjadřuje úmysl, který bychom rádi
v tomto zákonu prosadili.