Poslanec SL V. Benda: Je to tak, ale podávám ještě
druhý pozměňovací návrh pro
případ, že by tento návrh neprošel
s poukazem na to, že na této schůzi máme
dva nebo tři velké kodexy, kde se může
předpokládat větší délka
pozměňovacích návrhů; je to
návrh, abychom hlasovali před každým
zahájením rozpravy o řečnické
lhůtě.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ja som prijímal pozmeňovacie návrhy k programu
a uzatvoril som rozpravu k tomuto bodu. Nemôžem to
prijať ako pozmeňovací návrh v podobe,
ako bol povedaný.
Poslanec SL V. Benda: Pane předsedající,
to je procedurální návrh, který může
být podán kdykoliv během jednání,
a navíc až na základě toho, že
jste zařadil do programu téma řečnické
lhůty, podal jsem k němu dva pozměňovací
návrhy.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Dám hlasovať o tom, že rečnícke
doby sa nedotýkajú skutočností, ktoré
majú povahu pozmeňovacích návrhov.
Prosím, kto súhlasí s takýmto návrhom,
nech zdvihne ruku.
(Hlasuje se.)
(SN 58, SL 54) Snemovňa národov päťdesiatosem,
Snemovňa ľudu päťdesiatštyri. Ďakujem.
Kto je proti? (SN 1, SL 1) Snemovňa národov jeden,
Snemovňa ľudu jeden. Ďakujem.
Kto sa zdržal hlasovania? (SN 38, SL 40) Snemovňa
národov tridsaťosem, Snemovňa ľudu štyridsať.
Ďakujem.
Návrh získal podporu v Snemovni národov,
kde bolo pre 58, proti 1 a zdržalo sa hlasovania 38 poslancov.
V Snemovni ľudu bolo pre 54, proti 1 a zdržalo sa 40
poslancov. Tento nárvh bol prijatý. Teraz dávam
hlasovať o tom, aby rečnícka lehota v definícii,
ako sme si odhlasovali, bola stanovená maximálne
na 10 minút.
(Hlasuje se.)
Kto súhlasí s tým, aby sme prijali také
opatrenie, nech zdvihne ruku.
(SN 85, SL 76) Snemovňa národov osemdesiatpäť,
Snemovňa ľudu sedemdesiatšesť. Ďakujem.
Kto je proti? (SN 2, SL 5) Snemovňa národov dva,
Snemovňa ľudu päť. Ďakujem.
Kto sa zdržal? (SN 11,SL 13) Snemovňa národov
jedenásť, Snemovňa ľudu trinásť.
Ďakujem.
Snemovňa národov 85 poslancov bolo pre, 2 boli proti,
11 sa zdržali hlasovania. Snemovňa ľudu 76 poslancov
bolo pre, 5 bolo proti a 13 sa zdržalo hlasovania.
Konštatujem, že program bol prijatý a rečnícky
čas bol stanovený na maximálne desať
minút s výhradou, že do týchto desiatich
minút nie sú započítané pozmeňovacie
návrhy.
(Poznámka redakce: usnesení SN č. 359, SL
č. 337)
V zmysle zákona o Rokovacom poriadku, nechám teraz
zvoliť overovateľov zápisu. Pre 18. spoločnú
schôdzu navrhujem ako overovateľov Snemovne ľudu
pána Richarda Sachera a Františka Magyára,
za Snemovňu národov Františka Houšku a
Jána Syča. Pýtam sa, či sú
nejaké námietky k tomuto návrhu. Nevidím
žiadne návrhy.
Dám hlasovať v obidvoch snemovniach spoločne
s tým, že každá so snemovní sa
vyjadruje ku svojim overovateľom, to znamená, Snemovňa
ľudu k pánu Sacherovi a Magyárovi a Snemovňa
národov k pánu Houškovi a k pánu Syčovi.
Kto súhlasí s tým, aby overovateľmi
boli títo štyria páni, nech zdvihne ruku a
stlačí tlačidlo.
SN - pre 95, proti 0, zdržalo sa 2
Snemovňa národov pre deväťdesiatpäť,
proti nikto, zdržali sa dvaja. Ďakujem.
SL - pre 75, proti 0, zdržalo sa 1
Snemovňa ľudu pre sedemdesiatpäť,proti nikto,
zdržal sa jeden. Ďakujem.
Konštatujem, že 95 poslancov v Snemovni národov
hlasovalo pre, nikto nebol proti, dvaja poslanci sa zdržali
hlasovania. V Snemovni ľudu 75 poslancov bolo pre, nikto
nebol proti, jeden poslanec sa zdržal. Ďakujem. Veľa
ľudí hlasovanie ignorovalo.
Pán poslanec Magyár, aké máte pripomienky?
Poslanec SL F. Magyár: Ja som hlasoval proti.Žiadam
opraviť výsledok.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Mal som pocit, že som dával dosť dlhý
čas na hlasovanie. Pravdepodobne vaša reakcia bola
pomalšia, ako bolo potrebné.
(Poznámka redakce: usnesení SN č. 360, SL
č. 338)
Navrhujem, aby sme pristúpili v zmysle odsúhlaseného
programu a pozvánky k prejednaniu
vládneho návrhu o životnom minime, (tlač
839) a k návrhu príslušných uznesení
výborov Snemovne ľudu a Snemovne národov (tlač
947).
Prosím pána ministra práce a sociálnych
vecí federálnej vlády, pána Petra
Millera, aby problematiku uviedol.
Ministr práce a sociálních věcí
ČSFR P. Miller: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
vážené poslankyně, vážení
poslanci, návrh zákona o životním minimu,
který Federálnímu shromáždění
předložila vláda České a Slovenské
Federativní Republiky, patří mezi zákony,
které jsou v popředí zájmu široké
veřejnosti, neboť mají závažné
sociální důsledky.
Současné transformační procesy neprobíhají
jen v ekonomické sféře, ale projevují
se též takovými sociálními dopady,
jako je nezaměstnanost, omezení rozsahu pracovní
aktivity, pokles reálných příjmů,
růst cen. Tyto nepříznivé sociální
dopady se bezprostředně promítají
v životní úrovni občanů a možnostech
uspokojovat základní životní potřeby.
Vláda ČSFR po projednání ve vládách
republik a v Radě hospodářské a sociální
dohody přijala proto opatření v rámci
záchranné sociální sítě
zabránit, aby nikdo nezaviněně dlouhodobě
neklesl pod společensky životní minimum, tedy
do stavu bídy, kde jeho základní životní
potřeby nebudou uspokojovány společensky
i přijatelným způsobem.
Návrh zákona o životním minimu byl zpracován
v návaznosti na přijetí Listiny základních
práv a svobod občanů, uvozené ústavním
zákonem č. 23 z roku 1991 Sb., která v čl.
30 zakotvila práva občana v hmotné nouzi
na pomoc nezbytnou v zajištění základních
životních podmínek s tím, že podrobnosti
stanoví zákon.
V souladu s čl. 22 ústavního zákona
o čs. federaci přísluší stanovení
životního minima formou zákona Federálnímu
shromáždění. Zákon o životním
minimu stanovuje životní minimum jako společensky
uznanou hranici příjmů občana, pod
níž nastává stav jeho hmotné
nouze a z toho důvodu má právo na pomoc.
Tato pomoc se však bude poskytovat jen tomu, kdo si ze závažných
příčin jako je věk, zdravotní
stav nebo péče o děti, nemůže
své příjmy zvýšit vlastním
úsilím. Pomoc ze strany společnosti bude
nastupovat proto až tehdy, nemůže-li občan
sám překonat svou nepříznivou sociální
situaci.
Způsob, formy i rozsah konkrétní pomoci občanu,
který je ve smyslu zákona o životním
minimu v hmotné nouzi, nestanoví vzhledem k vymezenému
okruhu kompetencí federace tento zákon, nýbrž
budou stanoveny zvláštními předpisy.
Těmi se rozumí především zákony
národních rad o sociální potřebnosti,
v nichž budou stanoveny konkrétní podmínky
péče o sociálně potřebné
občany.
Částky životního minima se podle návrhu
zákona skládají ze dvou položek, a to
z částek stanovených k zajištění
výživy a ostatních základních
osobních potřeb a z částek k zajištění
nezbytných nákladů na domácnost. Aby
byly tyto částky co nejvíce v souladu se
skutečnými potřebami, jsou diferencovány.
Částky potřebné k zajištění
výživy a ostatních základních
osobních potřeb jsou odstupňovány
podle věku od 900 korun do 13OO korun měsíčně,
přičemž se vycházelo ze statistických
zjištění potvrzujících různé
částky v jednotlivých věkových
pásmech. Nejvyšší částka
13OO korun na osobu je navržena pro skupinu nezaopatřených
dětí ve věku od 15 let do 26 let. Zvýšené
výdaje u těchto dětí souvisí
na rozdíl od osob dospělých, u nichž
je navržena částka 12OO korun, jak s přípravou
dětí na budoucí povolání, tak
se zvýšenou potřebou vybavování
těchto dětí základními osobními
potřebami. Částky potřebné
k zajištění nezbytných nákladů
na domácnost jsou odstupňovány podle počtu
osob žijících v domácnosti.
Při stanovení všech těchto částek
se přitom občané, kteří bydlí
a hospodaří spolu, posuzují společně,
a to se jedná zejména o manžele a rodiny s
nezaopatřenými dětmi.
Vezmeme-li typickou čtyřčlennou domácnost,
to je rodiče a dvě nezaopatřené děti,
pak budou-li obě děti mladší 6 let,
bude pro tuto rodinu platit jako životní minimum částka
5OOO Kčs měsíčně. Pokud by
tyto děti byly starší například
12 až 14 let, činila by částka životního
minima pro tuto rodinu 56OO korun měsíčně.
Pokud jde o navržené částky hranic životního
minima, jsou výsledkem práce nejen komise expertů,
ale též jsou odrazem dosaženého společenského
konsensu na úrovni tripartity.
Návrh zákona o životním minimu byl celkem
třikrát projednáván v Radě
hospodářské a sociální dohody
ČSFR. Pro vyjasnění sporných otázek,
především metodického charakteru, byla
ustanovena expertní pracovní skupina složená
ze zástupců zainteresovaných stran. Výsledkem
řady zasedání pracovní skupiny a komplikovaného
projednávání problémů použitých
metod ke stanovení částek životního
minima, tj. metody relativní a metody absolutní,
bylo nakonec akceptování navržených
částek, tj. těch, které jsou obsaženy
v předloženém návrhu zákona o
životním minimu.
Protože posuzování životního minima
závisí na zajištění příjmu
občana, je v zákoně stanoveno, co se pro
tyto účely považuje za příjem.
Za příjem se nepovažují zpravidla částky
jednorázové, které nemohou výrazněji
ovlivnit hmotnou situaci občana nebo jeho rodiny. Stanovení
částek životního minima podle předloženého
návrhu zákona by mělo být dolní
hranicí pro vymezení okruhu osob sociálně
potřebných, tedy za sociálně potřebné
mohou být uznáni v některých případech
stanovených zákony národních rad i
občané s příjmy vyššími,
ať již vzhledem ke stanovení vyšších
částek předpokládaných jako
potřebných k zajištění základních
životních potřeb s ohledem na rozpočtové
možnosti a vývoj životních nákladů
v republikách, čili regionech nebo na základě
uznání obecně vyšších základů
ne uspokojování základních životních
potřeb některých skupin občanů,
např. s potřebou dietního stravování.
Pomoc státu by přitom neměla spočívat
v mechanickém doplňování finančních
částek do vypočteného potřebného
příjmu.
V návrhu zákona se předpokládá
valorizace částek na základě růstu
indexu životních nákladů zaměstnaneckých
domácností v nízkém příjmovém
pásmu s přihlédnutím k vývoji
čistých peněžních příjmů
na obyvatele. Na tomto základě budou částky
životního minima upravovány v návaznosti
na dosažené ekonomické výsledky v čs.
hospodářství se snahou o udržení
jejich reálné hodnoty. Návrh na zvyšování
částek v nařízení vlády
ČSFR směřuje ke zrychlení legislativního
procesu při zvýšení indexu životních
nákladů alespoň o 10 %.
Pokud jde o čisté peněžní příjmy
na obyvatele, rozumí se tím oficiálně
statisticky zjištěné peněžní
příjmy obyvatelstva celkem, snížené
o daně a půjčky a vydělené
počtem obyvatel ČSFR. Takto definované příjmy
činily za poslední rok 2600 Kčs na obyvatele.
Ve 3. čtvrtletí 1991 činil podle odhadu tento
příjem přibližně 2815 Kčs.
Čistý peněžní příjem
na obyvatele zahrnuje tedy příjmy z pracovní
činnosti, ze sociálního zabezpečení
a nemocenského pojištění a ostatní
peněžní příjmy. Podíl
příjmů ze sociálního zabezpečení
a nemocenského pojištění činí
přibližně 26 % a po započítání
státního vyrovnávacího příspěvku,
podpor v nezaměstnanosti a prostředků aktivní
politiky zaměstnanosti cca 33 % z celkových pěněžních
příjmů. Podíl částek
životního minima v různých typech domácností
k celkovým čistým peněžním
příjmům na obyvatele za poslední rok
se pohyboval od 45 do 60 %.
Zákon o životním minimu se bude v současné
době týkat asi 160 tisíc domácností
s téměř 600 tisíci členy. V
důsledku institutu minimální mzdy a minimálního
důchodu jako jediného zdroje příjmu
se pod navržené hranice nedostanou domácnosti
důchodců a jen ve zcela výjimečných
případech se pod tuto hranici dostanou domácnosti
bezdětných. Počet domácností
a osob pod hranici vymezenou zákony národních
rad osociální potřebnosti však bude
vyšší, protože bude zahrnovat domácnosti
s vyššími náklady na uspokojování
základních životních potřeb,
např. z důvodu dietního stravování
u tělesně postižených osob apod.
Rovněž pro příští rok je
nutno počítat s nárůstem počtu
domácností pod hranicí životního
minima v souvislosti s nezaměstnaností a přechodem
některých rodin ze systému zabezpečení
v nezaměstnanosti do systému sociální
péče, při ukončení pobírání
příspěvku v nezaměstnanosti, při
přechodu na minimální příspěvek
v nezaměstnanosti a v souvislosti s předpokládaným
růstem počtu nezaměstnaných.
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, návrh zákona o životních minimu
byl projednán ve výborech národních
rad, které s ním vyslovily souhlas. Pokud jde o
výbory FS, kterým byl návrh zákona
o životním minimu předložen, doporučuji
změnám a doplňkům obsaženým
ve společné zprávě vyhovět
a schválit návrh zákona v tomto znění.
Děkuji vám za pozornost.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pán minister.
Návrh prejednali výbory ústavnoprávne,
pre plán a rozpočet, hospodárske výbory,
sociálne a kultúrne výbory v oboch snemovniach.
Výbory sociálne a kultúrne pripravili písomný
návrh uznesenia v tlači 947 a poverili poslanca
Ivana Laluhu a Miroslava Ročka, aby predniesli spravodajskú
správu. Pýtam sa, ktorý z dvoch pánov
prednesie svoju spravodajskú správu ako prvý?
Poslanec SL I. Laluha: Vážený pán predseda,
pán predsedajúci, vážené kolegyne
a kolegovia poslanci, vážení hostia, Federálne
zhromaždenie prejednalo už celý rad zákonov,
ktoré upravujú vzťahy v sociálnej oblasti,
reagujú na transformačné procesy v našej
spoločnosti.Návrh zákona o životnom
minimu je ďalším a jedným z nich, avšak
má aj určité špecifické poslanie.
Okrem toho, že umožňuje poskytnúť
pomoc tým, ktorí sa dočasne ocitli v stave
sociálnej odkázanosti a dáva do súladu
naše zákonodarstvo v tejto oblasti s Listinou základných
práv a slobôd, predstavuje aj určitý
metodický princíp, od ktorého sa bude odvodzovať
aj prístup k ďalším úpravám
v oblasti sociálnej politiky.
Proti tejto filozofii a východiskového chápania
zákona po dobu jeho prejednávania v príslušných
zložkách neboli námietky. Výšky
čiastok, ktoré sa v rámci návrhu zákona
o životnom minime navrhujú, sú podmienené
reálnymi možnosťami ekonomiky. Odporúčame
ich toho času zachovať, i keď si uvedomujeme
len ich relatívnu opodstatnenosť a odporúčame
ich valorizovať s rastom životných nákladov.
Do spracovania návrhu zákona bol zapojený
aj vedecký úsek a podarilo sa aj napriek rôznym
čiastočným výhradám objektivizovať
obsahovú stránku životného minima, ktorá
vychádza zo špecifík spôsobu života
českej a slovenskej spoločnosti. V súvislosti
s tým sa mimoriadny dôraz kladie na uspokojovanie
výživových potrieb, vo výdajoch domácností
je to tradične položka najvyššia. Tiež
sa zohľadňuje pomerne vysoký a náročný
štandart v uspokojovaní potrieb bývania a nemožnosť
jeho masovejšej a okamžitej zmluvy v súlade so
zmenami životných pomienok určitých
skupín obyvateľstva.
Návrh zákona o životnom minime používa
pojmy, v ktoré sme doteraz málo frekventovali, ako
napr. sociálne minimum a existenčné minimum.
V súlade so skúsenosťami krajín, kde
existenčné minimum už v trhových ekonomikách
funguje, chápeme životné minimum ako veličinu,
ktorá sa pohybuje medzi sociálnym existenčným
minimom. Upozorňujeme, že našim cieľom by
malo byť, aby sa občania nachádzali v stave
sociálnej odkázanosti a životného minima
len ako výnimka, a nie dlhodobo.
Už prvá analýza sociálnych dopadov prebiehajúcich
zmien dokazuje, že populácia reaguje na súčasnú
zmenu spôsobu života, ktorá znamená zníženie
jeho kvality. Kvalita života sa obmedzuje na reprodukciu
podmienok pre uspokojovanie len najzákladnejších
potrieb s obmedzovaním výdajov na rozvojové
potreby, na predmety dlhodobej spotreby a na plnohodnotný
voľný čas. Upozorňujeme na skutočnosť,
že zníženie dosiahnutej kvality života,
podľa predbežných analýz, sa prednostne
týka rodín s malými deťmi a len niektorých
skupín dôchodcov.
So zavádzaním inštitútu sociálnej
odkázanosti začali v určitom predstihu na
základe vyhlášky ministerstva práce
a sociálnych vecí Slovenskej republiky z 2. 9. tohto
roku na Slovensku o niečo skôr. Pre krátkosť
času ešte nie sú k dispozícii súhrnné
vyhodnotenia alebo skúsenosti, ale je evidentné,
že praktické uplatnenie zákona o životnom
minime si vyžiada podrobnú prípravu výkonného
personálu, citlivosť pri zvažovaní každého
prípadu a korektnosť zo strany samotného uchádzača
o event. náhradu. Životné minimum chápeme
ako kategóriu premennú a poznávaciu, ktorá
nám umožňuje lepšie indentifikovať
stav spoločnosti v jej diferencovanej podobe a kvalifikovanejšie
pôsobí na odstraňovanie sociálnych
tenzií, ktoré obmedzujú sociálny rozvoj
skupín a osôb v spoločnosti.
Ako spoločný spravodajca za Snemovňu ľudu
odporúčam - v znení správy výborov
sociálneho a kultúrneho - tlač 947 - predložený
návrh zákona o životnom minime v zmysle tejto
správy prijať.