Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Vážení kolegové, budeme pokračovat. Nejprve jsou tu interpelace na ministra Dienstbiera. Pan poslanec Kováč, interpelace č. 686. Jste spokojen s odpovědí nebo si přejete k tomu bližší stanovisko pana ministra?

Poslanec SN L. Kováč: V prvej rade by som chcel poďakovať za dôsledné a sústavné informovanie o celej záležitosti, ktorá sa deje. Mal by som jednu prosbu. Výjazdu, ktorý bude do mesta Misuminsk v blízkej budúcnosti, by som sa rád zúčastnil. Ďakujem.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji, tím je to vybavené. Tisk 803, interpelace poslankaně Drešerové, Sedláka, Maštálky a Svobody. Je tu někdo z těchto poslanců? Pan poslanec Svoboda. Jedná se o interpelaci na ministra zahraničních věcí. Jste spokojeni s odpovědí?

Poslanec SN J. Svoboda: Ano.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Tisk 824, interpelace poslanců Gémesiho a Világiho.

Poslanec SN K. Gémesi: Spokojní síce s odpoveďou nie sme, pretože nás odkazuje na Ústavný súd, ktorý ešte neexistuje, a okrem toto za argumentačný materiál používa neoverené polopravdy kritizovaného ministerstva, ale netrváme na ďalšej správe.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji.

Vážení kolegové, přejdeme teď k bodu Prohlášení Federálního shromáždění o situaci k Chorvatsku, tisk 885. Tento bod doporučil do programu společné schůze pan poslanec Jurečka. Prohlášení je přiloženo písemně. Prosím pana poslance, aby svůj návrh odůvodnil.

Poslanec SL J. Jurečka: Pane předsedající, dámy a pánové, předstupuji před vás tentokrát se žádostí, abyste obrátili svoji pozornost jinam, než na domácí půdu, totiž za hranice střední Evropy. Jde o Chorvatsko. Jde ovšem, podle mého názoru, také o víc. Jde o nacionalistický vojenský puč, kterým se federální armáda snaží zasáhnout do poměrů v Chorvatské republice. Ano, na evropském území, zdánlivě okrajovém, umírají lidé. Jsou ničeny průmyslové objekty, zdravotnická zařízení, školy. Se zemí jsou srovnávány vesnice a města.

Vývoj dospěl až tam, že dnes nejsme daleko od pravdy, když charakter bojů v Chorvatsku nazveme uchvatitelskou válkou. Z původní jugoslávské vlády zbyly trosky podřízené velkosrbským nárokům. Evropské země hrozí ekonomickými sankcemi, ale komu? Srbsku a jeho satelitům, Jugoslávii, která funguje tak, jak funguje, Chorvatsku, které se brání a hájí svá území, na kterých žijí vedle Srbů i příslušníci jiných národů, mimo jiné i Češi a Slováci?

Domnívám se, že přišla chvíle, kdy není slučitelné s principy humanismu a demokracie, jimiž se rozhodlo toto shromáždění řídit, tedy přišla chvíle, kdy si nemůžeme dovolit mlčet. Zůstat v postavení příslovečného pštrosa, by znamenalo mlčet k agresi. Svět si navykl vnímat spory Chorvatů a Srbů jako věčné nacionalistické různice balkánského Orientu. Ale je to i odlišný kulturní a historický vývoj, který tyto dva národy odlišuje. Srbsko patřilo do sféry vlivu pravoslaví a po staletí bylo součástí Osmanské říše. Převážně katolické Chorvatsko mělo od 16. století stejně jako my téhož habsburského panovníka. Ve světě se ví víc o chorvatských ustašovcích, jako by se zapomínalo na řádění srbských četníků.

Nechci, a myslím, že ani nemůžeme, dělat soudce.

0 tom jsem nechtěl mluvit. 19. května t.r. bylo v Chorvatsku vyhlášeno všeobecné referendum. Plných 94 % občanů se v něm vyslovilo pro nezávislý a samostatný stát. 25. června pak chorvatský parlament v konstituční rezoluci vyhlásil chorvatskou nezávislost v hranicích existujících v rámci jugoslávské federace.

Chorvatsko spolu se Slovinskem patří k hospodářsky nejvyspělejším republikám v Jugoslávii. Oběma je společné totéž. Přihlásily se bezvýhradně k tržní ekonomice a rozešly se s vládou komunistů, která má dosud převahu v Srbsku a diktuje podmínky celé federaci. Téměř současně se začaly operace federální armády na slovinském a chorvatském území. Kulminují požadavky Srbů z oblasti tzv. Krajiny. Existují ozbrojená střetnutí chorvatských policistů se srbskými ozbrojenci, jsou bombardována města.

Považuji zde za nutné podtrhnout právě záležitost Krajiny. V něčem si nezadá s dávným osidlováním českého pohraničí. V Krajině ovšem nežijí jen Chorvati, ale Češi, Slováci, Maďaři a Italové. Na místech, na kterých se bojuje o přivtělení k Srbsku či vytvoření autonomního teritoria "Srbská Krajina", zdaleka ne vždy má převahu srbské obyvatelstvo. 0 tom se ostatně mohla přesvědčit i delegace České republiky, vedená paní Hradskou.

Ještě jednou říkám, že nechci, abychom dělali soudce v srbsko-chorvatském konfliktu. Nicméně se domnívám, že nelze zavírat oči před zjevnými fakty.

Za prvé na území Chorvatska operuje federální armáda a srbské gerily. Za druhé do bojů vstoupili na straně Chorvatů i příslušníci národnostních menšin. Za třetí Srbsko vyhlásilo mobilizaci. Nebylo napadeno, ani mu napadení nehrozí. Za čtvrté armáda vesměs pod velením srbského náčelnického sboru za přispění místních Srbů vystěhovává, přesněji řečeno vyhání, obyvatelstvo jiných národností z vesnic v Krajině. Za páté federální armáda přestala poslouchat nejvyšší velení a hájí na chorvatském území zájmy Srbska. Především tam umírají zbytečně lidé.

Jako federální parlament máme příležitost ukázat, jestli jsme ve svém mlčení determinováni opatrnictvím, obavami o osud naší federace. Což ovšem, jinak řečeno, znamená, že zavíráme oči nad krveprolitím, k němuž vede snaha udržet pohromadě Jugoslávii za každou cenu, za opatrného přešlapování světa.

Dámy a pánové, kolegyně a kolegové, máme příležitost ukázat, na kolik nám leží na srdci humanismus a demokracie. Opakuji, tento parlament by měl zřetelně vyjádřit svůj postoj k celistvosti federace, udržované už jen vojenskými prostředky. Právě proto jsem předložil návrh usnesení v tisku 885. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Jurečkovi. Zahajuji rozpravu. Nejprve dostane slovo předseda zahraničních výborů Sněmovny národů poslanec Šebej. Pokud se poslanci hlásí do diskuse, prosím, aby dávali přihlášky písemně.

Poslanec SN P. Šebej: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, pristúpil som k mikrofónu v podstate len preto, aby som vám referoval o rozhodnutí a rokovaní zahraničných výborov na túto tému. Zahraničné výbory sa situáciou v Juhoslávii zaoberali v minulom týždni.

Väčšinovým stanoviskom oboch výborov dospeli k názoru, že odporúčajú plénu Federálneho zhromaždenia, aby k situcácii v Juhoslávii vopred neprijímalo žiadne uznesenie. Tento návrh bol zdôvodnený predovšetkým tým, že vzhľadom ku komplikovanej situácii i prudkému vývoju sa väčšina členov zahraničných výborov domnievala, že nie sme schopní prijímať uznesenie, ktoré by obsahovalo čokoľvek, čo by už nebolo vyslovené v iných uzneseniach, v iných nadnárodných orgánoch, napríklad Rady Európy, Európskeho parlamentu,zhromaždenia helsinskej konferencie a podobne. Je pravda, že toto uznesenie zahraničné výbory prijali v inej situácii. Teraz federálna armáda bombarduje Záhreb, Dubrovník. Tečie tam krv.

Je to samozrejme na vás, poslancoch, aby ste rozhodli, ako jednať v tomto okamžiku. Myslím, že niektoré informácie, ktoré máme, nie sú celkom kompletné. Rád by som sa vyjadril k tomu, čo povedal pred chvíľou pán kolega Jurečka, na tému legálneho referenda. Áno, v Chorvátsku prebehlo. Z tých, ktorí hlasovali, 94 alebo 96 % hlasov sa vyslovilo pre nezávislosť a samostatnosť Chorvátska v hraniciach, ktoré existujú. Referenda sa v tom čase nezúčastnila srbská menšina. Tam bolo usporiadané druhé referendum, s presne opačným výsledkom. Jednoznačné je, že násilia sa teraz dopúšťa federálna armáda. Násilia sa práve v tomto okamžiku dopúšťa Srbsko. Spočiatku tomu tak nebolo.

Druhá vec, ku ktorej by som sa chcel vyjadriť, je konštatovanie, že sa jednoznačne uznáva boj medzi demokratickým Chorvátskom, teda demokraciou nastolenú v Chorvátsku a komunistickým režimom v Srbsku. S týmto by nesúhlasili niektorí bývalí juhoslávskí disidenti, ktorí sa stretli s našimi, poľskými a inými predstaviteľmi v Budapešti a tvrdia, že je v Chorvátsku s demokraciou koniec. Čo sa týka afinity k totalitnému režimu, tak chorvátski predstavitelia a srbskí predstavitelia si nemajú navzájom čo vyčítať. Zdôrazňujem, že je to vec príliš komplikovaná. Referoval som hlavne o rozhodnutí zahraničných výborov. Požiadal by som pána ministra zahraničných vecí, pokiaľ má nejaké iné čerstvé informácie, aby nám do tejto záležitosti vniesol trochu viac svetla.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Šebejovi. Nyní má slovo ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier. Potom poslanci podle pořadí přihlášek do diskuse.

Ministr zahraničních věcí ČSFR J. Dienstbier: Pane předsedající, vážení kolegové, to co tady řekli poslanec Jurečka a poslanec Šebej, je všechno pravda, ale je toho pochopitelně ještě mnohem více. 0 tom bychom mohli diskutovat dlouhé hodiny. Nechci půl hodiny podávat informace, které stejně většinou znáte ze sledování tisku a zahraničních stanic. Pochopitelně jen poslední informace.

Zdá se, že alespoň v této chvíli je jedna z dalších šancí, které zatím vždy byly zmařeny. Nyní je další relativní klid. Během noci byly v Chorvatsku zastaveny boje. Byla podepsána nová příměří mezi Chorvatskem a jugoslávskou armádou, která předpokládá deblokaci jugoslávské armády čili propuštění z obklíčených kasáren a zastavení válečných operací. Všimněme si toho, že dohoda byla podepsána mezi armádou a Chorvatskem, a nikoli např. mezi Jugoslávií a Chorvatskem nebo mezi Srbskem a Chorvatskem, protože dnes ve značné části jugoslávské armády už nejsou podřízenosti ani jugoslávské vlády, ale dokonce se nepodřizují ani srbskému vedení, řekněme legální vládě v Bělehradě.

Víte, že chorvatský parlament prohlásil odtržení republiky od Jugoslávie. Skončilo memorandum a Evropské společenství v těchto chvílích odložilo zavedení sankcí vůči Jugoslávii s cílem získat více času pro uplatnění dohody o příměří. Čili dnes nebude ani pokračovat konference o Jugoslávii v Haagu. Je zatím přeložena, datum není přesně stanoveno, ale nejpozději do čtrnáctého by se měla sejít. Z hlediska těchto událostí je návrh usnesení, který předložil kolega Jurečka, již poněkud zastaralý, což není samozřejmě jeho vina, ale vina toho, že za týden nebo deset dnů se situace v Jugoslávii zase úplně přeměnila.

Je těžké se obracet na jugoslávský parlament, který se vlastně vůbec nestýká a vůbec neexistuje. Například my nevíme ani u koho protestovat, protože velvyslanec Lipka na cestě do Záhřebu byl dvakrát inzultován srbským policistou. Náš protest na FMZV z hlediska mezinárodního práva je naprosto bezúčelný a z praktického hlediska bezvýznamný, protože jugoslávské ministerstvo zahraničí nemůže žádným způsobem ovlivňovat chování srbských četníků kdesi na hranicích Srbska a Chorvatska. Taková je situace v Jugoslávii.

Obracet se na Radu bezpečnosti s návrhem na vyslání mírových sborů OSN do Chorvatska je také, zejména po rezoluci Rady bezpečnosti, je takovýto konkrétní požadavek velice obtížný. Jak víte, tři země teď v Krakově přijaly rezoluci. Tam se věnuje Jugoslávii značná pozornost. Pouze vám řeknu, co se zde říká, že tři země potvrzují nutnost řešení sporů mezi Jugoslávií výlučně mírovými prostředky. Státy trojky požadují zastavení bojů a jeho účinnou kontrolu. Účast armády při řešení vnitropolitických sporů je nepřípustná. Pokud přesto dochází k bojům, jsou bojující strany povinny dodržovat válečné právo v celé šíři. Odsuzujeme porušování válečného práva, zejména útoky na civilní osoby a objekty. Tři státy také podporují posílení skupiny pozorovatelů a přiklánějí se k vyslání mezinárodních mírových sil do Jugoslávie. Každý ze států trojky je připraven podílet se na těchto i dalších akcích ve prospěch míru. Účastníci krakovského setkání podporují kroky evropských společenství, konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a OSN. Tyto kroky ukazují, že jugoslávskou krizi je možné řešit jen s pomocí mezinárodních společenství.

To se také děje. Včera byl jmenován bývalý americký ministr zahraničí Cyrus Vance zmocněncem generálního tajemníka OSN. Má odcestovat do Jugoslávie. Činnost evropských společenství je vám známa. Podílíme se na tom tak aktivně, jak jen můžeme. Náš velvyslanec v Bělehradě, který je velmi dobrým znalcem jugoslávské problematiky ve všech republikách, nejen obecně, je ve stálém kontaktu s holandským velvyslancem, které předsedá evropským společenstvím. Čili spolupráce je zde velice úzká.

Znáte také podmínky, které stanovila Evropská společenství pro případné uznání nezávislosti Chorvatska a Slovinska, tj. jednak záruka práv pro menšiny žijící na území republik - tj. naprosto nutné, protože, jak víte, problém není jen ze strany Srbů vůči Chorvatům, ale velice vážně a historicky také ze strany Chorvatů vůči Srbům.

Dále se požaduje zákaz jednostranné změny hranic a dohoda mezi jugoslávskými republikami o nezávislosti nebo o čemkoli - federaci, konfederaci, volném sdružení. Ale bez této dohody je prakticky nemožné vyřešit situaci v Jugoslávii. Konflikt, který je mezi Srby a Chorvaty, může přerůst v mnoho konfliktů dalších.

Chtěl bych říci už jen dvě věci. Za prvé: Má-li dojít k jakémukoli úspěchu, musí se všechny evropské státy - podle našeho názoru - vyvarovat toho, aby v této chvíli zaujaly jednostranné stanovisko. Je naopak třeba plně působit vůči všem jugoslávským silám, které - jak říkám - nejsou dnes už jen republiky, ale i armáda, dokonce jsou i příznaky toho, že i v armádě jsou různé síly, které se staví na různé strany. To je jedna věc.

Je třeba postupovat jednotně. Víte, že tu byly tendence ze strany Rakouska i některých německých politiků a Svatého stolce, ale všechny tyto tři státy se jakýchkoli jednostranných akcí vzdaly, protože je třeba dát prostor misi lorda Carringtona na dořešení této věci.

Přiznám naprosto otevřeně, že málokdo si dělá velké iluze, ale doba je přece jen jiná než před padesáti nebo sto lety a tlak evropského společenství - čímž nemyslím jen dvanáctku Evropského společenství - může být v této situaci úspěšnější, než se zdálo.

Pokud ovšem všechno selže, pak jsou dvě krajní varianty: Buď izolovat konflikt, tj. například uznat Slovinsko, které není vůbec žádným problémem, protože dokonce už poslední jednotky armády se stáhly z území Slovinska. Jsou tam poslední jednotky strážní a skladovací, které se chtějí přesunovat přes Terst, a dokonce žádaly o stažení přes Maďarsko. 0 tom má maďarský parlament jednat, jestli bude povoleno stažení 3000 nebo 1500 jugoslávských vojáků ze Slovinska. Druhá možnost je vyslání skutečně jednotek, ale už ne mírových. To je samozřejmě úplně jiná a velice vážná věc, protože podle názoru všech, kteří to posuzují, by to znamenalo vlastně vytvořit evropský Vietnam. Toho jsou si všichni, kteří s tím mají jakékoli zkušenosti, vědomi. Víte, že Angličané řekli jasně, že to znají, že poslali do Irska vojska na šest týdnů - a jsou tam dvacet let. To je věc, která by vyžadovala naprosto jiný způsob posuzování.

Pokud by došlo až k tomu, že by konflikt ohrožoval celou Evropu, že by nebyl zastaven, muselo by se uvažovat zřejmě i o takovýchto variantách. Ale doufejme, že se podaří soustředěným tlakem přimět jugoslávské republiky k tomu, aby se dohodly, a armádu k tomu, aby se přestala vměšovat do vnitřních záležitostí vlastní země.

Říkám vám rovnou, že snažit se o to musíme, ale výsledek podle všech analýz je nejistý. Nevím, zda za takovýchto okolností má smysl přijímat zvláštní rezoluci, ve které by se dalo říci cokoli jiného, než co všichni neustále říkáme. Tuším, že v pátek jsem řekl slovinskému ministru zahraničních věcí, který mne navštívil, že uznání Slovinska není žádný problém, ale že kdybychom toto učinili, tak bychom Slovinsko vyčlenili. Tím by se naprosto změnila celá rovnováha, která dosud je. Slovinci sami - a dnes už i Chorvaté - prohlašují, že přes vyhlášení nezávislosti se budou podílet stále na jednání v Haagu a na jednání o mírovém uspořádání těchto záležitostí.

Možná, že vás ještě zajímá to, co se týká našich menšin nebo našich občanů. Jak víte, v Jugoslávii žije v současnosti asi 95 000 našich krajanů, což je od posledního sčítání lidu v roce 1981. Nejpočetnější je slovenská menšina v Srbsku, ve Vojvodině, kde žije asi 83 000 Slováků a 3 000 Čechů. Česká menšina žije hlavně v Chorvatsku, především v okolí Daruvaru, kde se počet odhaduje kolem 20 000 a v okolí města Ilog žije slovenská menšina v počtu asi 3 000.

Vzhledem k bezprostřednímu ohrožení je poskytována humanitární pomoc českou vládou - o návštěvě delegace české vlády víte - ve výši pět miliónů korun a asi tisíc českých dětí ve věku do 18 let je dnes ve školách a táborech na území České republiky. Do Daruvaru byl transportován zdravotnický materiál, stany a jiné věci pro naše občany.

Federální vláda také schválila humanitární pomoc ve výši deset miliónů korun. Byla poskytována prostřednictvím Červeného kříže Červeným křížům na místě. Víte, že slovenská delegace byla ve Vojvodině.

Je třeba říci, že v souvislosti s eskalací konfliktu a mobilizací v Srbsku začali být povoláváni Slováci do řad jugoslávské armády a nasazováni v místech bojů, především ve východní Slavonii. Proti tomu jsme ostře protestovali u jugoslávského ministerstva zahraničí, ovšem samozřejmě jugoslávské ministerstvo zahraničí může pouze tlumočit tyto protesty dále, protože federální vláda v dané chvíli v podstatě nemá žádnou výkonnou moc.

Chci ještě připomenout, že představitelé krajanské Matice slovenské požádali prostřednictvím zastupitelského úřadu, aby československá strana neuznala samostatnost Chorvatska, z obav o zhoršení jejich životní situace a pozice v Srbsku.

To jsou informace, které byste - myslím - měli vědět. Pokud jde o jiné naše občany, těch tam mnoho není. Nyní je vyslaných pracovníků v Jugoslávii 197, včetně rodinných příslušníků, přičemž rodinní příslušníci, kteří se chtěli vrátit, se už vrátili. Okamžitě zřizujeme generální konzulát v Lublani, kam odjíždí dnes pracovník vyslaný z generálního konzulátu v Záhřebu. Budeme situaci velice pečlivě sledovat.

Nejde skutečně o žádné opatrnictví, ale myslím, že bychom neměli dělat gesta, která nemůžeme podpořit žádnou váhou. Jestliže řekneme něco, co nemůžeme prosadit, situaci to nijak nepomůže.

Já budu mezi 12. až 13. hodinou telefonicky mluvit s předsedou Evropských společenství o tom, jaké akce chystají oni. Jak říkám, jsme celou dobu v kontaktu a budeme v tom pokračovat. Jestliže se ukáže, že je třeba řešit situaci v Jugoslávii postupnými kroky, tak k nim samozřejmě přistoupíme.