Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji panu ministrovi.
S technickou poznámkou se hlásí poslanec Boros.
Poslanec SN Z. Boros: Vážený pán predsedajúci, nechcem samozrejme prerušiť
rokovanie o tomto bode. Chcel by som len poznamenať, že sme zrejme nedopatrením
preskočili interpeláciu č. 775. Chcel by som využiť prítomnosti podpredsedu
vlády a po skončení rokovania o tejto téme by som sa k odpovedi na interpeláciu
rád vyjadril.
Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Vážení kolegové, souhlasili
byste s tím, že by pan ministr na interpelaci odpověděl? On totiž musí
odjet na jednání s německým prezidentem. Omlouvám se za tento procedurální
prohřešek. Dali bychom nyní slovo panu ministrovi k interpelaci, a pak
bychom pokračovali v diskusi k Chorvatsku.
Prosím poslance Borose, aby připomněl, o kterou interpelaci šlo. Jde
o tisk 775.
Poslanec SN Z. Boros: Sme si vedomí, že len časť otázok, ktoré sme položili
v našej interpelácii, sa týka pôsobnosti Federálneho ministerstva zahraničných
vecí. Aj tak si veľmi ceníme, že pán minister sa vyjadril k celej problematike.
Z jeho odpoveďou sme v podstate spokojní, pretože zastáva princíp rovnosti
všetkých občanov v ČSFR. Zároveň ale musíme zdôrazniť, potrebu riešiť i
tie krivdy a nezákonnosti, ktorými boli občania tejto republiky (zvlášť
nemecká a maďarská menšina) v rokoch 1945 až 1948 postihnuté a ktoré doteraz
nie sú morálne ani hmotne odčinené.
Na otázky č. 11 až 15 sme nedostali konkrétne odpovede, len prísľub
príslušného rozboru, takže to nemôžeme považovať za celkom uspokojujúce.
Žiadame preto pána ministra, aby jednal iniciatívne v smere vyvolania takých
medzištátnych rokovaní, ktorými bude dosiahnuté odčinenie krívd.
V súlade s jeho odpoveďou očakávame zodpovedajúce informácie. Ďakujem
pekne, toľko sme chceli k odpovedi dodať.
Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Přeje si pan ministr
k tomu něco dodat?
Místopředseda vlády ČSFR J. Dienstbier: Pan poslanec mi říká, že zásadní
připomínky k odpovědi nemá. Já bych chtěl jen upozornit na to, že některé
věci vůbec v kompetenci ministerstva zahraničních věcí nejsou. Jsou spíše
v kompetenci parlamentu: Podle toho, jak tyto záležitosti posoudí a jaké
přijme zákony. My v těchto věcech můžeme vystupovat jako prostředníci při
sjednávání mezinárodních smluv a samozřejmě všechny tyto věci vedeme v
patrnosti už proto, že o nich víme a že jsou nám z různých stran předkládány.
Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji panu ministrovi.
Budeme pokračovat v rozpravě. Jako první vystoupí poslanec Horník za klub
KDH.
Poslanec SN J. Horník: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie,
dámy a páni, zásady kresťanskej politiky vyvierajú z filozofie spravodlivosti,
pravdy, úcty a lásky k človeku a k jednotlivým národom. To, čo sa dnes
odohráva medzi národmi bratskej Juhoslávie, je smutné, bolestné a tragické.
Všetkých nás to bolí a trápi. Trápi nás to o to viac, že sú to bratské
slovanské národy - Slovinci, Chorváti, Srbovia, Macedónci a iní, ktorí
dnes vedú medzi sebou bratrovražedné boje a občiansku vojnu. Klub poslancov
Kresťansko demokratického hnutia túto vojnu odsudzuje. Ničia sa v nej ľudské
životy, hodnoty ľudskej práce a umu. Preto s takýmto postupom nemôžeme
súhlasiť.
Keďže s istotou nevieme, kto je hlavným vinníkom tejto odsúdenia hodnej
občianskej vojny, nemôžeme nikoho odsúdiť. Môžeme ale vyzývať, aby sa na
základe vzájomnej úcty a práva začalo jednať a aby sa dodržiavali medzinárodné
dohody a ústavné právo, ktoré ešte v Juhoslávii platí.
Nemôžeme vinníka odsúdiť, pretože ho dobre nepoznáme. Vinníka nemôžeme
ani určiť. Nemôžeme ho určiť ani v našom uznesení alebo vyhlásení. Všeobecných
vyhlásení už bolo dosť. V Chorvátsku i Srbsku žijú naši ľudia, Česi a Slováci.
Preto by náš postoj mal byť o to triezvejší, objektívnejší a spravodlivejší,
aby sme nikoho neurazili a nepoškodili našich krajanov.
Naše vlády, federálna, česká a slovenská, podnikajú mnohé kroky a vyvíjajú
diplomatickú aktivitu, ktorá pomáha tento spor riešiť a utíšiť.
Klub poslancov Kresťansko - demokratického hnutia sa prikláňa k názoru,
že je potrebné sa pripojiť k medzinárodným aktivitám európskym i k aktivitám
OSN.
Návrh uznesenia Federálneho zhromaždenia o situácii v Chorvátsku už
v súčasnej dobe nie je aktuálny. Ide o tlač 885. Klub poslancov KDH z tohto
návrhu pokladá za aktuálny len bod č. 5 a 6. Preto sa prikláňame k tomu,
aby parlament podporoval Federálnu vládu a vládu českú a slovenskú v ich
krokoch v riešení situácie v Chorvátsku. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Horníkovi.
Nyní má slovo poslanec Doležal.
Poslanec SN B. Doležal: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jsem
členem zahraničního výboru a patřil jsem k té menšině, která nepodpořila
při hlasování stanovisko, jež zde tlumočil poslanec Šebej, předseda zahraničního
výboru. Chtěl bych k tomu říci zhruba toto.
Znepokojuje mne poněkud, že v okamžiku, kdy se naše shromáždění má vyslovit
k naléhavým zahraničně politickým problémům, které se nás tím či oním způsobem
přímo dotýkají, prokazuje zvláštní váhavost a neschopnost. Naše postoje
či lépe řečeno "nepostoje" k situaci v Jugoslávii jsou toho klasickým
příkladem. Už během minulého zasedání jsme se dohodli na rozpravě o této
situaci. Když pak k rozpravě mělo dojít, odhlasovali jsme si, že žádná
nebude. Už jen to samotné staví náš parlament do podivného světla. Nadechli
jsme se k zásadnímu projevu, a pak jsme jen naprázdno polkli. Uděláme-li
to po druhé, jak doporučuje většinové doporučení zahraničního výboru, bude
to nejen divné, ale i směšné zvláště v situaci, kdy se v Jugoslávii povedlo
to, co neprošlo v Sovětském svazu, to jest jakýsi tichý převrat v předsednictvu
federace.
Kdy federální armáda odstřeluje Dubrovník a bojuje se už v bezprostřední
blízkosti Záhřebu. To, co tady uváděl pan ministr Dienstbier, že totiž
došlo k jakési dohodě mezi federální armádou a mezi chorvatskými představiteli,
svědčí pouze o tom, že ústavní pořádek v Jugoslávii se definitivně zhroutil.
Všechny dohody jsou ve vzduchu, je velmi malá naděje, že budou dodržovány.
Důvody, které federální ministerstvo zahraničních věcí i někteří poslanci,
například ve zmíněné debatě zahraničních výborů, uváděli pro maximální
zdrženlivost, mi nepřipadají přesvědčivé. Argumentuje se potřebou uvážlivého
postoje. Myslím si, že politická rozšafnost je potřebná, ale že má své
meze. Jistěže obě strany konfliktu používají metod, které nás nenaplňují
nadšením, ale to ještě není důvod je strkat do jednoho pytle. Když budeme
čekat, až narazíme na konflikt, kde na jedné straně budou vyslovení andělé
a na druhé straně vyslovení čerti, změní se náš parlament, pokud jde o
zahraničně politickou aktivitu v začarovaný zámek ze šípkové Růženky.
To, co zde uváděl pan ministr Dienstbier - zaznělo to tady trochu tak,
že jako malý stát nic podstatného neovlivníme - nezdá se mi být příliš
šťastné. Kdybychom se měli vyjadřovat k problémům, s nimiž jsme sto sami
pohnout, odsoudili bychom se k nečinnosti. Nevyslovujeme se jen kvůli druhým,
ale také kvůli sobě, protože bezzásadová zahraniční politika ovlivňuje
nepříznivě i vnitřní situaci země. A tak, i když se rozhodneme pro určité
stanovisko jen proto, abychom se nemuseli sami před sebou stydět, neznamená
to, že nejednáme prakticky, účelově. Kdybychom se například již před několika
dny nebo před několika týdny vyslovili pro nezávislost Slovinska a Chorvatska
- samozřejmě za předpokladu, že Chorvatsko zaručí práva pro srbskou menšinu
a vůbec pro národnostní menšiny - byli bychom pouze anticipovali rozhodnutí
mírové konference z minulého pátku. Obávám se však, že hlavní důvod naší
zdrženlivosti nebyl jasně vysloven. Jsou to obavy z vnitropolitického dosahu
uznání nezávislosti Chorvatska a Slovinska nebo kroků v tomto směru. Ale
jaký smysl může mít soustátí, jehož vnitřní problémy a napětí brání zaujmout
jasné a jednoznačné stanovisko v důležitých konfliktech, které otřásají
jeho okolím. Sami jsme se dovolávali práva národů na sebeurčení v době
I. světové války před vznikem samostatného Československa. Jaké vnitropolitické
potíže nám mohou bránit, abychom toto právo uznávali i pro druhé?
Pokud se situace v Jugoslávii vyvine tak, že se Srbsku a armádě podaří
Chorvatsko obsadit a násilím přinutit k dalšímu setrvání ve federaci, vytvoří
se na východě Evropy a v naší bezprostřední blízkosti nebezpečný precedens
pro řešení národnostních sporů a evropské dějiny se vrátí minimálně o 100
let zpět. Na tomto vývoji budeme mít svou váhavostí i my svůj podíl a není
vyloučeno, že se tato váhavost v budoucnosti obrátí i proti nám.
Z důvodu, které jsem zde uvedl, podporují poslanci LDS návrh usnesení,
jak je zde přednesl poslanec Jurečka. Pro případ, že by toto usnesení neprošlo
a argumentovalo by se tím, že některé jeho pasáže jsou již passé, podáváme
svůj vlastní návrh, s kterým vás nyní seznámím:
"Federální shromáždění ČSFR je hluboce znepokojeno vývojem událostí
v Jugoslávii, zejména vyvíjejícími se útočnými akcemi jugoslávské armády
a srbských ozbrojených skupin proti Chorvatsku. Žádáme stažení všech těchto
jednotek z Chorvatska. Žádáme vládu ČSFR, aby uznala samostatnost Chorvatska
a Slovinska, pokud budou dodrženy podmínky stanovené mírovou konferencí
v Haagu."
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Doležalovi,
slovo má poslanec Blažek.
Poslanec SN A. Blažek: Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem se
jistým dílem podílel na vytvoření toho nic neříkajícího stanoviska, které
přijaly většinou hlasů zahraniční výbory a které bylo stanoviskem k tomu,
že bychom vlastně stanovisko k situaci v Jugoslávii zaujímat neměli. Argumentace
tehdy vycházela ze skutečnosti - já jsem to tak cítil - že Jugoslávie v
té dnešní situaci nepotřebuje stanovisko, potřebuje pomoc. A skutečnost,
že takřka vše, co k situaci v Jugoslávii k původu konfliktu a k možnostem
vývoje bylo řečeno, že už není možno nic přidat. Od té doby se ovšem situace
změnila, je těžko říci, zda k lepšímu nebo k horšímu a vyjasnily se určité
pozice a já si myslím, že to umožňuje nyní stanovisko zaujmout. Já se ovšem
domnívám, že stanovisko, které zde přednesl kolega Jurečka, je poněkud
zastaralé, dal bych přednost tomu, co zde přednesl kolega Doležal.
V případě, že budete ochotni akceptovat ještě další pozměňující návrh,
dovolím si za chvíli tomuto shromáždění přečíst návrh, který jsem připravil
k situaci v Chorvatsku a Jugoslávii. Já se domnívám, že musíme zvažovat
naše kroky s vědomím, že nejistota, před kterou stojíme, je i nejistotou
například velmocí a mezinárodních společenství. Není to příliš velká hanba,
nenapadá-li nás řešení, které bychom mohli k situaci v Jugoslávii nabídnout,
ať už ve formě stanoviska nebo ve formě nějakého textu. Víme o stanovisku
Spojených států, které přiznávají ústy svých neoficiálních představitelů,
že takový klíč k pokojnému řešení situace v Jugoslávii v současné době
nemají. Nemáme ho tedy ani my. Je ovšem pravda, že můžeme i svými postoji
dát najevo i svoji pozici pro jednání v rámci mezinárodních společenství
a já se domnívám, že tou nejlepší pozicí bude, když se k aktivitám v rámci
mezinárodního společenství v této věci připojíme.
Jinak, jenom na okraj k té kritice k naší neschopnosti zaujmout stanovisko
- ona je také odrazem naší neschopnosti řešit si své vlastní problémy.
Nyní mi tedy dovolte, abych se vrátil k tomu, co jsem slíbil, že vám přečtu
návrh stanoviska. Ještě úvodem chci říci, že já sám se domnívám, že ideálním
řešením situace v Jugoslávii je vytvoření jakési konfederace stávajících
národních států, za předpokladu, že tyto státy nebo národní republiky budou
respektovat současné hranice, protože každá změna těchto hranic by konflikt
dále eskalovala. Domnívám se, že toto řešení - a mám důvod se to domnívat
- budou podporovat i Spojené státy, Evropská společenství i další mezinárodní
instituce a organizace. Je ovšem otázka, jak tohoto řešení dosáhnout. Máme
informaci, že například Spojené státy a Evropská společenství neuznají
vládu v jakési okleštěné Jugoslávii, které by se zmocnilo současné srbské
vedení. To všechno mne tedy vede k tomu, abych zde navrhl několik bodů,
které - budete-li s tím souhlasit - můžeme vydávat za svoje stanovisko.
Za prvé - Federální shromáždění vyjadřuje podporu stanoviskům představitelů
Maďarska, Polska a ČSFR, které přijali v Krakově a které dne 9.10. 1991
přednesl ve Federálním shromáždění ministr zahraničních věcí ČSFR Jiří
Dienstbier. Federální shromáždění zároveň vyjadřuje podporu všem krokům
mezinárodního společenství, které povedou k zastavení bojů na území Chorvatska
a k pokojnému řešení situace v Jugoslávii, včetně politických a ekonomických
sankcí.
Federální shromáždění žádá vládu ČSFR, aby se podílela na aktivitách
zejména Evropských společenství a případně OSN, které tato společenství
podniknou k řešení konfliktů v Jugoslávii, a doporučuje jí, aby kladla
důraz na takové formy uspořádání vztahů mezi republikami v Jugoslávii,
které nebudou zdrojem dalších konfliktů a které zaručí maximální uplatňování
práv národních menšin na území Chorvatska, případně dalších vznikajících
samostatných států na území Jugoslávie, tak jak to vyžaduje rezoluce KBSE
přijatá v roce 1990 v Kodani. Federální shromáždění dále žádá vládu ČSFR,
aby ochotu Chorvatska i všech dalších uchazečů o státní suverenitu z řad
dnešních členů jugoslávské federace uspořádat své vztahy pokojnou cestou
a respektovat přitom práva národních menšin na svém území kladla jako podmínky,
jejichž splněním bude ČSFR podmiňovat uznání jejich suverenity.
Děkuji vám za pozornost.
Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Blažkovi.
Prosím poslance Blažka a Doležala, aby v kanceláři zajistili písemné napsání
svých návrhů, abychom o nich mohli jednat s jejich znalostí. Nyní má slovo
poslankyně Sándorová, připraví se poslankyně Kaplanová.
Poslankyně SN E. Sándorová: Vážený pán predsedajúci, vážené kolegyne
a kolegovia, už keď sme minule rokovali o situácii v Juhoslávii, veľmi
mi v diskusii chýbal jeden aspekt a to ten, o ktorom hovoril už na dnešnom
zasadnutí pán kolega Šebej. Ten ozbrojený konflikt, ktorý sa teraz odohráva
v Juhoslávii, mal svoju gradáciu. Nevznikol zo dňa na deň, určité znepokojujúce
príznaky boli pozorovateľné už niekedy pred dvomi rokmi. Vtedy o nich hovorilo
niekoľko intelektuálov, ktorí postupom času vo svojej vlasti boli označovaní,
rovnako ako u nás niekoľko ľudí, za zradcov národa. Hovorím o prejavoch,
ktoré vtedy boli pozorovateľné v tlači, v masmédiách a vďaka ktorým už
samotné referendum o osamostatnení Chorvátska a Slovinska sa odohralo v
ovzduší, kedy títo ľudia už nedostali žiadny priestor k vystupovaniu v
masmédiách.
Na gradáciu tohto konfliktu by sme nemali zabúdať a nemali by na tieto
prejavy zabúdať hlavne tí, ktorí sa považujú za liberálov. Samozrejme,
sloboda národa je vec veľmi vznešená, ale keď hovoríme o slobode toho ktorého
konkrétneho národa, vždy sa musíme pýtať, či táto sloboda prináša väčšiu
slobodu i jednotlivým občanom a príslušníkom tohto národa. Bohužiaľ sa
zdá, že v novovzniknutých, malých tzv. národných štátoch tomu tak nie je
a platí to bohužiaľ i pre pobaltské republiky.
To, o čom hovoril kolega Šebej v súvislosti s tzv. demokraciou v Chrvátsku,
k tomu musím dodať, že bohužiaľ - i keď nie až do takej miery - to platí
aj pre demokratické Slovinsko. Nedávno v priateľskom rozhovore s pánom
kolegom Doležalom, sme konštatovali, že akýsi prapôvod tohto konfliktu
väzí niekde v mierových zmluvách, ktoré boli uzatvorené po I. svetovej
vojne. Iste, je tomu tak, ale bohužiaľ, kolega Doležal už tu nie je, rada
by som sa spýtala, či všetky problémy, ktoré je možné, že sa nahromadili
vďaka týmto mierovým zmluvám, či je možné ich napraviť tým, že sa pokúsime
vrátiť k akémusi statu quo, ktorý existoval pred sedemdesiatimi rokmi,
a nevšimneme si, že za viac ako 70 rokov sa všeličo v tomto regióne udialo.
Celkom na záver jedno upozornenie pre nás všetkých. Dúfam, že keď budeme
posudzovať vznik týchto nových tzv. národných štátov v strednej a východnej
Európe, nedopadneme ako časť ľavicových intelektuálov Západu, ktorá nadšene
privítala rozpad koloniálneho systému, ale už nebola schopná vnímať, že
po rozpade tam vznikajú diktatúry, ktoré nie je možné porovnať s koloniálnou
nadvládou. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Nyní má slovo poslankyně
Kaplanová, připraví se poslanec Kobylka.
Poslankyně SN M. Kaplanová: Vážený pane předsedo, milí přátelé, i já
jsem patřila k té menšině v zahraničním výboru, která nesouhlasila s tím,
abychom situaci v Jugoslávii přešli mlčením. Domnívám se, že je naší povinností
vyjádřit jakýsi postoj.
Samozřejmě, že všichni cítíme naprostou bezmoc změnit tu politickou
situaci. Víme dobře, a slyšeli jsme od pana ministra, že ani ministerstvo
zahraničních věcí nemá vliv na to, jak bude jednat a jedná srbská armáda.
Pan ministr se odvolávál také na to, že i Řím se odmlčel a naprosto nezasahuje.
V této souvislosti bych ráda podala informaci, proč tomu tak je.
Vím od očitých svědků, že na jeho výzvu k modlitbám za Chorvatsko byla
velká manifestace v Srbsku, kde byl papežův obraz nazván fašistou a o Římu
bylo jednáno jako o fašistické organizaci. Z toho důvodu se Řím odmlčel.
To ale neznamená, že se máme odmlčet i my. Myslím, že kdekoliv se v
Evropě bojuje, a i když víme, že ani Chorvati nejednají v rukavičkách,
víme také, že to byli Srbové, kteří začali s válkou a kteří první jednali
násilně, a dokonce brutálně a používali takových metod, jaké jsme zažili
za Gulagu.
Proto se přikláním k tomu, abychom stanovisko vyjádřili, a to ne proto,
že si myslím, že to pohne situací, ale že to podpoří lid, protože s ním
projevíme solidaritu. Právě po nejednotě Evropských společenství se lidé
cítili naprosto opuštěni, izolováni, a měli pocit, že je nikdo nepodporuje.
Chtěla bych zdůraznit, že i v našem zahraničním výboru bylo vytvořeno
ještě jiné usnesení, které se nakonec neodhlasovalo. Bylo to usnesení umírněnější,
které vypracoval pan předseda Šebej společně s panem Chýlkem. Navrhovala
bych, abychom - pokud se nepřidáme k usnesení, které navrhl poslanec Doležal
- přečetli toto usnesení a hlasovali také o něm. Děkuji vám za pozornost.
Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Nyní má slovo poslanec
Kobylka, připraví se poslanec Šebej. Ještě poslanec Doležal má technickou
poznámku.
Poslanec SN B. Doležal: Pane předsedající, mám jen faktickou poznámku,
protože jsem byl paní poslankyní Sándorovou osloven. Toto oslovení jsem
slyšel a chtěl bych velmi krátce odpovědět.
Nedomnívám se, že by to všechno, co se tady za 70 let stalo, bylo možné
nějak odepsat, ignorovat atd. Domnívám se pouze, že tlaky, které vedly
k vytváření států jako je Československo nebo Jugoslávie v roce 1918, dnes
už neexistují. Neexistuje německá hrozba, neexistuje komunistická hrozba
a neexistuje hrozba obnovení Rakousko-Uherska.
Tohle se nějakým způsobem promítá do dnešní situace, a my to nějakým
způsobem musíme vzít vážně. Nic jiného jsem nechtěl říci, nic jiného jsem
neměl na mysli, když jsem mluvil s paní poslankyní Sándorovou, ani když
jsem mluvil tady o situaci v Jugoslávii.
Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Pan poslanec Kobylka.
Poslanec SN J. Kobylka: Pane předsedající, dámy a pánové, považuji za
povinnost informovat vás o tom, co se dělo v Radě Evropy kolem tohoto bodu,
a bylo to dost zajímavé.
Přijeli tam všichni představitelé jugoslávských republik a bylo tzv."slyšení",
to znamená, že každý mluvil. Bylo to fascinující. Srbové byli jednoznačně
nejagresíivnější, nejmilitantnější a nejdogmatičtější. Všichni byli zděšeni,
poté co vystoupila srbská delegace a řekla svůj názor nejen slovy a gesty,
ale i tóninou hlasu. Bylo to dost zajímavé. To je jedna věc.
Další věc. Byla to velice rozsáhlá rozprava, které jsem byl přítomen
po celou dobu a fascinoval mě obsah hledání, co s danou situací. Ukazuje
se, že Evropa, resp. lidstvo, v takovýchto situacích je dost bezradné.
Byl tam návrh, který prošel těsnou většinou, doporučit Radě ministrů, aby
zvážila uznání jednotlivých států, resp. jednotlivých republik jako nezávislých
států a poskytnout celou věc OSN, tzn. internacionalizovat konflikt. Pak
tam byla velice tvrdá rozprava o tom, jak provést zásah. Je zcela zřejmé,
že jednotky OSN jako mírový sbor (modré nebo jiné helmy) mají význam tehdy,
když jsou pozvány oběma stranami a vytvoří jakousi čáru nebo nárazníkový
prostor. Tady by musel být zřejmě - a dokonce se tam o tom hodně mluvilo
- použit přístup, jako byl v Iráku. To znamená nasadit tam vojenské jednotky
z letadlových lodí, rozstřílet jim letadla a tanky, aby se konflikt skončil.
Otom se tam uvažovalo. Neříkám, že to je můj názor.
Objevil se tam ještě další aspekt, t.j. chování Evropy jako celku. Budeme
opět bezradní? Budeme se dovolávat jako jugoslávští představitelé, respektive
chorvatští představitelé a Slovinci Spojených států, budeme psát prosebné
dopisy panu Bushovi, aby zasáhl? Nebo Evropa pochopí, že demokracie se
musí také občas chovat ofenzívně a musí sama sebe bránit. To je problém
Evropy, a je to také problém náš.
Pokud jste četli v Lidových novinách článek - nevím, jestli název bude
přesný, snad Křižovatka slovenské demokracie - zvažte, jestli je dobré
chovat se tak, jak tady mnozí doporučují: Strčit hlavu do písku. Nevnímat,
neslyšet, hrát tzv. mrtvého brouka. O tom byla v Radě Evropy velice vážná
rozprava: Jak se Evropa bude chovat v takovýchto situacích? To znamená,
zda se naučí chovat jako skutečná velmoc? Jako velmoc, která musí občas
udělat velmi nepříjemnou věc. Např. takovou, jako v Iráku provedly USA.
To nebyla žádná procházka růžovým sadem. Víme, jak různé byly názory. Nebo
to všechno opět necháme na USA. O tom byla v Radě Evropy velmi vášnivá
a dlouhá rozprava. Chci vás na ni upozornit, že byla, a na to, v jakém
duchu se nesla. To je jedna oblast.
Druhá oblast, o které bych se chtěl zmínit: Mám pocit, že velice konfliktní
nebo rozpadající se vztah mezi Čechy a Slováky nebo zveličování tohoto
problému - nás paralyzuje. Před chvílí odešli čtyři lidé a celá republika
se zastaví nebo alespoň parlament. Je to zvláštní, jak velice málo lidí
dokáže velmi mnoho v situaci, kterou takto dopouštíme. Paralyzuje nás to
v aktivitě, paralyzuje nás to ve vidění a slyšení světa, v jeho uchopování.
To je další věc. Musíme nad tím tvrdě uvažovat a něco s tím dělat. Můžeme
přijímat rezoluce. Možná, že to bude účinné, nevím.
Poslední bod, který tu zazněl z několika úst. Zdůrazňování nicotnosti
a bezvýznamnosti Československa mi připadá velice paradoxní. Jsme v etapě,
kdy si potřebujeme zlepšit sebeobraz, získat nové sebevědomí. Takové katastrofické
hlasy, že jsme hloupí, neschopní, nic nezvládneme, to je jedna tónina.
Je od mnoha lidí. Druhá: Jsme maličcí, nemluvme do ničeho, buďme zticha.
Na takovéto postoje musíme zapomenout, jinak s námi bude Evropa vždycky
dělat to, co bude chtít. Děkuji.
Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Nyní má slovo poslanec
Šebej, připraví se poslanec Stome.
Poslanec SN P. Šebej: Vážený pán predsedajúci, vážení kolegovia, vo
svojom predchádzajúcom vystúpení som vás informoval o stanovisku,na ktorom
sa uzniesli zahraničné výbory.
Teraz by som chcel tlmočiť čosi o svojom vlastnom postoji k veci. Predovšetkým
by som chcel znovu obrátiť vašu pozornosť k tomu, čo pred chvíľou povedala
naša kolegyňa, pani Sándorová. To všetko, čo povedala, je skutočne historickým
popisom vývoja udalostí v Juhoslávii.
Pred zasadnutím zahraničných výborov som si dovolil pripraviť určité
stanovisko, ktoré vychádzalo zo stanoviska Rady Európy a Európskeho parlamentu,
a ktoré sme potom s kolegom Chýlkom modifikovali do určitej novej podoby
a ku ktorému sa teraz prihlásila naša kolegyňa pani Kaplanová a vyzvala
nás, aby sme s tým pred vás predstúpili.
Ako iste viete, za týždeň sa situcácia značne zmenila a my obaja, ja
i kolega Chýlek, sme dospeli k názoru, že je to už stanovisko trochu zastaralé.
Medzitým bola mierová konferencia v Haagu so svojimi závermi atď. Za svoju
osobu sa prikláňam k uzneseniu, ktoré tu navrhol kolega Blažek. Ďakujem
za pozornosť.
Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Nyní má slovo poslanec
Stome, po něm poslanec Gémesi.
Poslanec SN K. Stome: Pane předsedající, dámy a pánové, domnívám se,
že ve všech analýzách nám chybí jedna věc. Totiž trochu se podívat na to,
jak bychom měli hospodařit konkrétně u Chorvatska s hranicí. Podívejme
se na východní část u Vukovaru, kde probíhají boje, podívejme se na Dalmácii,
podívejme se na Hercegovinu a na Bosnu a podívejme se na věc ne 70 let
dozadu, ale na pouhou dobu od konce druhé světové války a dospějeme k tomu,
že v žádné z podaných analýz nebylo reflektováno to, že zde existuje určitá
nejistota z jedné i z druhé strany, a že je velmi obtížné vyjadřovat se
k této části jugoslávského území jednoznačně.
Obávám se, že tato analýza bude zapotřebí, a že nestačí akceptovat názor
velkých států, které by samozřejmě nejraději měly zachován status quo bez
toho, že bychom se ponořili do některých hraničních bodů.
Chorvatsko vypadá trochu jinak, než vypadalo dřív, a zcela jiná je pozice
Slovinska. Pravděpodobně bychom měli diferencovat mezi svým postojem a
svými znalostmi o Slovinsku - aspoň z hlediska vnitrostátního, pokud jde
o jugoslávskou federaci a svým postojem k tomu, jak se vyvíjejí vlivy Srbsko,
Vojvodina, Chorvatsko, Bosna, Hercegovina. Domnívám se, že to se nestalo,
a lituji, že zde není přítomen pan ministr, aby to ve svém vysvětlení také
reflektoval. Děkuji.
Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Nyní má slovo poslanec
Gémesi, připraví se poslanec Zelenay.
Poslanec SN K. Gémesi: Vážený pán predsedajúci, vážení kolegovia, dovoľte
mi, aby som vás zoznámil s dvoma vecami. Prvá sa týka stálej parlamentnej
komisii pre ľudské práva menšín, ktorá pracuje v našom Federálnom zhromaždení.
Vychádzali sme z toho, že nebezpečenstvo je 350 km od našich hraníc
a že pri dobre nasmerovanom vetre za pomoci "šťastných náhod"
sa tento požiar môže rozšíriť i za hranice Juhoslávie. V tomto ohni, v
tomto štáte, dochádza k porušovaniu základných ľudských práv i takého práva,
akým je právo na život. Mysleli sme si, že sa musíme ozvať. Preto sme 18.9.
napísali krátky list, adresovaný vláde ČSFR.
Tento krátky list znie takto: " Stála parlamentná komisia pre ľudské
práva a menšiny, vedomá si svojej povinnosti dbať o dodržiavanie ľudských
práv, žiada vládu ČSFR, aby maximálne využila svoj vplyv na zastavenie
krvipreliatia nevinných obyvateľov Juhoslávie a iniciovala mierové riešenie
i na pôde OSN."
Bolo to pred zasadnutím OSN. Žiadame vládu, aby posúdila a sprostredkovala
účinnú pomoc trpiacim. 0 to viac, že medzi postihnutými sú aj naši krajania.
Druhá informácia. Strávil som dva týždne v Moskve na tretej konferencii
o ľudskej dimenzii. Tam to vyzeralo trochu inak, než informoval náš kolega,
ktorý bol v Rade Európy. To ctihodné zhromaždenie dosť opatrne obchádzalo
tento problém, ako "mačka okolo horúcej kaše", Bolo veľmi málo
takých štátov, ktoré sa opovážili adresne, kriticky a tvrde vysloviť svoj
názor. Na konci tohto jednania, kde sa prednášali záverčné reči, tak z
38 krajín, asi štyri, alebo päť sa dotklo týchto problémov. Medzi nimi
bolo i Československo. Ďakujem.