Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pán poslanec Uhl, teraz vystúpi poslanec
Zdeněk Jičínský, prvý podpredseda
Federálneho zhromaždenia, po ňom sa pripravia
poslanci Huml. Kvasnička, Doležal a Dostál.
První místopředseda FS poslanec Z. Jičínský:
Vážené paní poslankyně, vážení
poslanci, nebudu podávat pozměňovací
návrhy, protože už jich bylo podáno velmi
mnoho, ale přece jen bych chtěl říci
pár slov k problematice, o které dnes jednáme,
protože se mi zdá, že jde o velmi důležitou
věc.
V této souvislosti bych chtěl říci,
že náš parlament i ostatní nejvyšší
zákonodárné sbory jsou nejen měřítkem
demokracie u nás, ale svým způsobem i garantem
demokracie. V tomto ohledu demokracie u nás nespočívá
na popularitě těch či oněch osobností,
jakkoli je velká, ale spočívá přece
jen na tom parlamentu, přestože se netěší
u veřejnosti zrovna nejlepší pověsti.
Říkám to proto, abychom si byli vědomi
odpovědnosti při projednávání
vážných věcí, abychom skutečně
hodnotili určité otázky z hlediska širších
souvislostí i mezinárodně právních
a historických. Hovořil o tom už kolega Fišera
a Sokol, nebudu jejich argumenty opakovat, i když nemohu
vyloučit, že v některých souvislostech
budu hovořit o podobných věcech.,
Proces očisty státního aparátu a společnosti
je velmi složitý a rozporný, není na
něj žádné jednoduché opatření,
nedá se řešit jedním způsobem,
a zřejmě si bude vyžadovat delší
čas. Potvrzuje to zkušenost všech zemí,
které se zbavily komunistického režimu. Kolega
Fišera už hovořil o oné Scylle a Charybdě,
mezi kterými se v této souvislosti pohybujeme. Ani
já si nemyslím, že tak významné
změny, jaké se realizují po l7. listopadu,
se mohly obejít bez jakýchkoli mimořádných
opatření. Byl jsem sám u toho, když
se formuloval ústavní zákon na rekonstrukci
nejen tohoto parlamentu, ale všech nejvyšších
zákonodárných sborů i všech zastupitelských
sborů, byl jsem loni v létě i u zrodu onoho
zákonného opatření, které rozšířilo
okruh funkcí obsazovaných jmenováním
tak, aby se umožnily pružnější, širší
personální změny. Bohužel ten cíl,
který zákonné opatření sledovalo,
se do jisté míry nesplnil.
Měli bychom se zamyslet nad tím, proč tomu
tak je. Navazuji na to, o čem hovořil kolega Sokol.
Nespoléhejme se jen na to, že tím, že
uděláme radikální zákon, se
změní skutečnost. Opakovali bychom v tomto
ohledu praktiky starého režimu. Ta skutečnost
se tolik nezmění, nejen z těch důvodů,
že mnozí lidé, kteří jsou těmi
nejhoršími, nebudou tímto zákonem postiženi,
ale i proto, že problém realizace těch dalekosáhlých
společenských změn je skutečně
celospolečenský problém, nejen změna
právního předpisu.
Zároveň bych chtěl připomenout naše
usnesení, a tím svým způsobem dávám
odpověď kolegovi Kováčovi - ale on tady
v této chvíli není, nicméně
považuji za potřebné se o tom zmínit.
Je to naše usnesení z l0. l. l99l, nebudu je číst
celé, budu číst jen poslední pátý
bod:
"FS ukládá ústavně právním
výborům zajistit vypracování návrhu
zákona, který vymezí okruh míst a
funkcí, které nesmějí být obsazeny
bývalými spolupracovníky StB."
Podívejme se teď na to, jak daleko jsme rozšířili
okruh těch, kteří mají být
tímto zákonem zachyceni. Je v tom jen hlubší
míra našeho poznání nebo je to něco
jiného? Měli bychom nad tím vážně
přemýšlet.
Petr Uhl už tady hovořil o tom, že jsou jisté
pochybnosti o slučitelnosti tohoto zákona s úmluvou
Mezinárodní organizace práce č. 111
o zákazu diskriminace v zaměstnání
a povolání. Já si nemyslím, že
jsou jisté pochybnosti, myslím, že tady jde
o zjevný rozpor.
Chtěl bych říci, že když jsem v
r. 1977 a potom po podpisu Charty napsal celou řadu rozborů,
které dokazovaly neslučitelnost tehdejší
praxe československých orgánů a soudů,
pokud jde o vztah k úmluvě č. 111/1108, a
že nepochybně to přispívalo i k tomu,
že na základě těchto adres, rezolucí,
rozborů, které tam Charta poslala, bylo Československo
pravidelně na pořadu jednání Mezinárodní
organizace práce z toho hlediska, zda dodržuje, nebo
nedodržuje tyto úmluvy, a bylo také několik
let na "černé listině". Obávám
se, abychom se na tuto černou listinu opět nedostali.
Zároveň bych chtěl říci - a
to připomínám, co už jsem zde řekl
v odpovědi - že my jsme v Chartě lidských
práv uznali prioritu mezinárodních paktů
a úmluv týkajících se lidských
práv před vnitrostátním právem.
Neměli bychom tedy k našim závazkům
tohoto druhu přistupovat tak lehkovážně,
jak to z některých diskusních vystoupení
plyne. Samozřejmě, že my řešíme
své vnitřní problémy, ale řešíme
je jako stát, který se chce stát státem
právním, demokratickým, který se chce
stát důstojným partnerem evropského
společenství, k němuž se hlásíme,
do jehož řad chceme vstoupit.
Měli bychom více dbát na to, jak jsme mezinárodně
politicky vnímáni, a zdá se mi, že toto
hledisko nám velmi často uniká. Jestliže
se někteří kolegové snad radují,
že i v řadách těch, kteří
by podle tohoto zákona měli být postiženi,
je i předseda tohoto Federálního shromáždění,
pak chci říci, že bychom se na mezinárodní
scéně velmi zesměšnili. Uvažujte
nad tím.
Ještě bych chtěl říci jednu věc
k tomu, co říkal kolega Sokol. Kolega Sokol hovořil
o tom, že příslušníci mladších
generací, kteří nemají historickou
zkušenost jako ti, kteří jsou starší,
nemohou mít ani onu historickou paměť, a já
bych tady chtěl připomenout několik obecných
poznámek, ale včetně osobních zkušeností.
Komunistické režimy po tom, když se etablovaly,
začaly být rozkládány zevnitř.
Neměli bychom na tuto podstatnou skutečnost zapomínat.
To, co se stalo v Sovětském svazu díky činnosti
Gorbačova, Jakovleva a Ševarnadzeho a dalších,
t.j., myslím, jev dalekosáhlého významu
a osobně doufám, že nebude v SSSR nebo v těch
státech, které budou existovat po tom, co zůstane
z původního Sovětského svazu, přijat
zákon, který tyto lidi bude vyřazovat z určité
politické činnosti.
V šedesátých letech v Československu
probíhalo velmi silné reformní hnutí
i uvnitř komunistické strany. Pracoval jsem v roce
l963 v jedné z rehabilitačních komisí,
která se zabývala rozborem politických procesů
ze začátku padesátých let. Na základě
práce této komise byly potom vydány takové
knihy jako Kaplanova Zpráva o organizovaném násilí,
z práce těchto komisí vzešla, možná,
že někteří starší si to
pamatují, Zpráva Pillerovy komise pro XIV. sjezd,
která se zabývala analýzou příčin
a důsledků stalinismu v Československu včetně
rozborů těch zločinů, které
všichni známe.
Chci to říci jenom proto, že z těchto
reformních snah plynulo Pražské jaro, tyto
snahy byly jedním ze zdrojů Pražského
jara a nemyslím si, že to je něco, za co bychom
se měli stydět.
(Hlas z pléna: Pane předsedající,
uplynulo 10 minut.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pán podpredseda, skonzumovali ste pridelený čas.
První místopředseda FS Z. Jičínský:
Dovolíte mně ještě minutu? (Hlas z pléna:
Mám technickou poznámku.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Prosím, technická poznámka môže
nasledovať len po skončení vystúpenia.
První místopředseda FS Z. Jičínský:
Připomínám, že i ten proud těch
lidí, kteří prosazovali uvnitř
KSČ Pražské jaro, Pražské jaro
propagovala a podporovala samozřejmě i značná
část společnosti, že i ten proud reformních
sil uvnitř KSČ je jedním ze zdrojů
toho, co vedlo k l7. listopadu l989.
A nakonec mi dovolte ještě několik poznámek
právních. Neměli bychom tak snadno přehlížet
určité právní principy, jako je nepřípustnost
retroaktivity, neměli bychom tak lehce se přenášet
přes to, že v trestním právu po dvaceti
letech jsou i nejtěžší činy promlčeny
a my tady v pracovně právním předpisu
tento princip vůbec nepovažujeme za vhodné
uplatnit, takže uvažujte o tom, zda pozměňující
návrhy kolegy Fišery nejsou odůvodněné.
A nakonec mi dovolte, kolega Benda tu není, ale rád
bych to řekl i na adresu některých poslanců
z křesťanských stran. Vyšlo velmi zajímavé
a podle mého soudu hluboké vyznání
pražského arcibiskupa Vlka, který hovoří
o tom, že základní problém je v uznání
viny a v odpuštění, ne pouze v odpuštění,
ale také v uznání viny. Neměli bychom
si napřed každý přiznat svou část
spoluviny na minulosti? A dodávám na závěr
jeho slova, "nemám strach z lustrací, ale myslím,
že pouhé lustrace nepomohou. Mám strach spíš
z neuskutečněné reformy nitra, z neočištěné
viny, a to se nám může vymstít více,
než dnes špatně udělaná ekonomická
reforma". Děkuji vám. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Teraz vystúpi pán poslanec O. Huml,
pripraví sa pán poslanec Kvasnička. Ešte
tam bola faktická poznámka pána poslanca
Hubálka.
Poslanec SL B. Hubálek: Já bych navázal na
poslední slova pana místopředsedy, že
nemáme hledět jenom na minulé viny, ale máme
hledět i na současnost. Nehledět jenom do
minula.
Při včerejším vystoupení po minutě
věcného hovoru jsem byl panem místopředsedou
napomínán, abych mluvil k věci a tu je právě
ten můj odkaz na současnost. Bylo lidem křivděno
v minulosti a křivdí se dále. Jsme toho svědky
tady kolikrát při jednání a já
bych chtěl na to upozornit, že dbám pokynů
místopředsedy a svůj projev, přestože
jsem mohl protestovat, jsem zkrátil a nežádal
jsem prodloužení. Ale tu je to příklad
v pokračování křivd a záměrů,
dvojí metr proti určitým skupinám
politicky zaměřeným ohledně dodržování
časových limitů.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Prosil by som pána poslanca Humla.
Poslanec SL O. Huml: Vážený pane předsedající,
paní poslankyně, páni poslanci, projednáváme
dnes návrh zákona, který já osobně
považuji za nejdůležitější
právní normu, která byla tomuto parlamentu
a v tomto volebním období předložena.
Jeho schválení by pro veřejnost mohlo být
prvním důkazem toho, že hesla o debolševizaci
společnosti a její očištění
od všech prominentů komunistického režimu,
která nejprve vzbuzovala nadšení na zaplněných
listopadových náměstích a posléze
- zabudována do volebních programů - výrazným
způsobem ovlivnila výsledky voleb, byla míněna
vážně. Sebelépe vypracované ekonomické
zákony nemohou totiž vyvolat žádoucí
efekt v prostředí, které je ovládáno
komunistickými funkcionáři, nomenklaturními
kádry, estébáky a jejich tajnými spolupracovníky.
To totiž nejsou jen "přátelé starých
pořádků", jak je příliš
eufemisticky označuje pan prezident, to jsou jejich zavilí
a fanatičtí vyznavači, a zároveň
nenávistní nepřátelé pořádků
nových. Navíc, nejenže nebyla rozbita, ale
ani vážněji narušena neprůhledná
síť jejich vzájemných vazeb, kontaktů
a součinností, takže dnes máme co do
činění se skutečnou mafií,
která jako zhoubný parazit prorůstá
celou společností.
Sametové představy o tom, že tito lidé
dobrovolně odvrhnou svá výnosná postavení
a svou nezřízenou touhu po moci a začnou
nadšeně spolupracovat na vytváření
demokratického systému, byly od začátku
asi tak reálné, jako že je možno orat
s tygrem, zapřaženým do pluhu. Ten možná
bude chvíli předstírat, že je poddajným
volem, ale při nejbližší příležitosti
nám skočí po krku.
Pro všechny tyto skutečnosti byl záměr
vypracovat tento zákon přijat veřejností
s hlubokým uspokojením. Sice pozdě, ale přece
jen by elementární spravedlnosti mohlo být
učiněno zadost. Mohlo, ale také možná
nebude. Vládní návrh je zkratkovitě
nazýván "lustrační zákon".
V podobě, v jaké nám ho vláda předložila,
je to především zákon frustrační,
alespoň tedy pro mne. Jsem totiž nejen zklamán
tím, že celý vládní návrh
je zpracován podle hesla, "aby se vlk nažral
a koza zůstala celá", ale především
šokován skutečností, že mnohá
ustanovení mají smysl zcela opačný,
než jaký je přikládán celému
zákonu. Jako biolog si troufám tvrdit, že ani
vymírající a ohrožený druh panda
velká není ve své domovině zákonem
chráněn tak, jako podle vládního návrhu
zákona v Československu estébáci.
(Potlesk.)
Bylo by ztrátou času, abych tady jednotlivé
důvody tohoto tvrzení vyjmenovával. Asi všichni
víme, o která ustanovení v předloženém
návrhu zákona jde. Dovolil bych si jen opakovaně
připomenout, že osoby podle § 2 tohoto zákona
neodsuzujeme ani na šibenici, ani do Gulagu, ani do vězení,
celým smyslem tohoto zákona je jenom dosáhnout
toho, aby tyto osoby po dobu pouhých pěti let nemohly
zasahovat do běhu důležitých událostí
v tomto státě.
Takže na závěr bych si dovolil předložit
dva pozměňovací návrhy, které
se týkají komplexu pozměňovacích
návrhů, které tady předložil
pan poslanec Toman. S tímto komplexem se plně ztotožňuji,
ale mám k němu tyto dvě drobné úpravy.
Text v § 2 v odst. l písm. c) navrhuji nahradit tímto
textem: "Člen KSČ nebo KSS, pokud kdykoliv
v průběhu svého členství v
této straně přijal jakoukoliv placenou funkci
v aparátu této strany nebo jako člen této
strany zastával takové pracovní místo,
o jehož obsazování rozhodoval aparát
komunistické strany na úrovni okresu a výše
(tzv. nomenklaturní funkce)."
Druhý pozměňovací návrh se
týká § 4 odst. 1 a zněl by takto - odst.
1 by zněl takto: " Prokazování skutečností
uvedených v § 2 odst. 1 písm. a) a b) bude
provedeno zveřejněním evidence federálního
ministerstva vnitra."
Pokud bude tento návrh přijat, pak žádám,
aby byly provedeny potřebné úpravy v dalších
paragrafech, protože se to promítne do všech
ustanovení, která se týkají příslušných
komisí. Podotýkám, že písm. a)
a b) vycházejí z komplexu návrhů,
které předložil pan poslanec Toman, netýkají
se písm. c), tj. kategorie vědomých spolupracovníků
uvedených v § 2 odst. 1 pod bodem c). Na ně
by se vztahovala přiměřeným způsobem
ustanovení vládního návrhu zákona.
Děkuji. ˙