Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pán poslanec Zeman chce reagovať poznámkou.
Poslanec SN M. Zeman: Přítel Kudláček
má stejně jako já rád čísla.
Nebudu tady odpovídat na to, že jsem zde neformuloval
pozitivní alternativu. V tomto parlamentě i jinde
jsem ji publikoval mnohokrát a budu jenom rád, když
si koupí mou nově vyšlou knížku
na toto téma. Ale jestliže kolega Kudláček
a další mi líčí krásnou
dietu zeštíhlování ekonomiky, která
spíš připomíná operaci mauthausenského
vězně, rád bych upozornil, že racionální
zeštíhlování ekonomiky není totožné
s prosperitou právě těch oborů, které
komunistický režim zrůdně předimenzoval,
jako je palivoenergetický komplex, nebo hutnictví
železa, což jsou jediné obory, které nám
rostou.
Za druhé a tím bych rád skončil, přečetl
bych pouze produktivitu práce a její vývoj
v posledních měsících, protože
se asi shodujeme, že když odstraňujeme neefektivní
výroby, měla by celková průměrná
produktivita práce růst.
Za leden rostla 2,4 - tj. poslední hvězda - za leden
až únor ještě rostla o 1,9, leden až
březen poklesla 3,2, leden až duben mínus 4,1,
leden až květen mínus 6,5, leden až červen
mínus 7,3, leden až červenec mínus 9,8
a poslední údaj: leden až srpen mínus
10,9. Toto je dieta.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, hovorí pán poslanec Šilhan.
Poslanec SL V. Šilhán: Dámy a pánové,
nerad bych pokračoval v té předcházející
vtipné hře slov, ale přesto bych chtěl
poznamenat k názoru kolegy Kudláčka, že
my tvoříme naši hospodářskou
politiku již jeden a půl roku, to znamená,
že za to, co se za tuto dobu dělo, již neseme
plnou odpovědnost. A zde již nejde o to, abychom se
přeli s minulostí. Ten, kdo neumí dobře
zacházet s minulostí a správně ji
také chápat a vykládat, nebude umět
ani dobře zacházet s přítomností
a tím méně s budoucností. A na minulost,
myslím, že se již nebudeme muset tak často
odvolávat. Věnujme se tedy tomu, co děláme,
věnujme se tomu, co jsme udělali a zdali to, co
jsme udělali bylo správné nebo nesprávné.
Ale zaměřme se především na to,
co jsme udělali již my.
Nyní mi dovolte několik poznámek k věci,
o které je řeč. Stav státní
pokladny a způsob, jak se státní pokladna
naplňuje na jedné straně a vyprazdňuje
na straně druhé musí být v demokratickém
státě předmětem mimořádného
zájmu parlamentu. To, jakou pozornost my věnujeme
rozpočtu, myslím, že tomuto požadavku
příliš neodpovídá, a že
to nesvědčí ve prospěch naší
instituce, našeho parlamentu. Musíme tedy přemýšlet
o tom, jak to udělat, aby se státní finance
staly trvalejším předmětem našeho
zájmu. Tak, aby tím byla posílena rozpočtová
suverenita parlamentu. Doufejme, že nějakou slušnou
cestu k tomu najdeme.
Jde o to, že ve státním rozpočtu a jeho
prostřednictvím se transformují, přeměňují
a orientují hodnoty zhruba ve výši 60 % národního
důchodu. To všechno prochází kanály
státního rozpočtu. Je jasné, že
státní rozpočet může být
v dobré kondici, i státní rozpočtová
politika, i pokladny mohou být plné jen tehdy, když
hospodářství prosperuje a jsou-li na dostatečné
úrovni hospodářské aktivity v průmyslu,
v zemědělství, tj. tam, kde se hodnoty tvoří.
Nechci opakovat čísla, která zde byla řečena.
Ale je nutné velmi vážně vzít
v úvahu, že naše hospodářské
aktivity klesají. Klesají v průmyslu - koncem
srpna ve srovnání s minulým srpnem klesl
objem průmyslové výroby asi o 30 % klesají
ve stavebnictví zhruba o 25 %, dokonce fyzický objem
maloobchodních prodejů klesl o 39 % ve srovnání
se stejným obdobím minulého roku, spotřebitelské
ceny naproti tomu stouply řádově o 49 %,
životní náklady vzrostly o 43 - 45 %. To jsou
údaje, nad kterými je nutno se zamyslet a nacházet
východisko a správnou odpověď na to
proč, hospodářská aktivita klesá
a zdali to, že klesá, bylo nevyhnutelné, zdali
nejsme příliš lhostejni k současným
hodnotám technologickým, průmyslovým
a zemědělským, které jak to vypadá,
nejsme s to uspokojivě využívat.
Také obrat zahraničního obchodu jako celek
klesá a přitom daleko více klesá vývoz
než dovoz. To jsou ukazatele, které nás nemohou
nechat klidnými ve vztahu k rozpočtu, neboť
to jsou oblasti, ze kterých čerpá potřebné
zdroje státní rozpočet. Přimlouvám
se za to, abychom v ne příliš daleké
budoucnosti se věnovali problémům hospodářské
politiky státu, vlád, a tomu na kolik je tato hospodářská
politika úspěšná, a opatření
hospodářské politiky včasná,
a dostatečně energická. Domnívám
se, že představa, či víra ve všemocnost
liberálních kroků v oblasti hospodářství,
v jejich rychlou efektivitu není příliš
opodstatněná. Stát, který zaujímal
určité hospodářské pozice,
musí tyto pozice v procesu reformy opouštět
velmi organizovaně a v závislosti na tom, jak tento
uprázdněný prostor může být
vyplňován jinými smysluplnými hospodářskými
aktivitami. Jestliže se stát zbaví určitých
hospodářských vlivů, uvolní
určitý prostor, pod tlakem a dojmem pouze okamžitých
nápadů a přitom nemá náhrady
za své aktivity, tak vzniká chaos a nejen hospodářský,
ale i v jiných oblastech života.
Nyní k několika poznámkám, které
zde učinil pan ministr Klaus. K charakteristikám
rozpočtové politiky. Tvrdil, že se nám
podařilo zablokovat inflační proces. Myslím,
že to není pravda. To, že se podařilo
snížit tempo růstu cen, je jenom malá
část problému. Zdroje budoucího inflačního
růstu se neustále zvětšují a
narůstají. Lze upozornit na očekávané
velké zdražení nájemného, tepla,
energie, které založí nový stupeň
inflačního vzestupu cen. S tím souvisí
otázka rovnovážnosti hospodářské,
otázka funkce agregátu poptávky a nabídky.
Nemyslím si, že došlo k rovnováze v národním
hospodářství. Došlo k významnému
útlumu poptávky pod vlivem restriktivní politiky
na několika úsecích národního
hospodářství, což však nevytvořilo
rovnováhu ekonomickou v pravém slova smyslu, to
znamená rovnováhu, která by byla šancí
pro růst - neboť pokles neustále pokračuje
dál.
Dále bych chtěl upozornit na jednu věc a
poprosit, aby při projednávání problémů
rozpočtové politiky byla věnována
větší pozornost finanční správě.
Myslím, že nikomu z vás neuniklo, že si
ministři financí, zejména pan ministr České
republiky, stěžuje na to, že příjmy
státního rozpočtu České republiky
jsou ochuzovány o stamilióny na daních. To
nasvědčuje tomu, že není dostatečně
funkční a propracovaná státní
finanční správa, že je ještě
příliš mladá, že nefunguje. Myslím,
že v zájmu příjmů státního
rozpočtu by bylo nutno věnovat větší
pozornost v celém systému ministerstev financí
v naší republice právě otázkám
finanční správy. To není jenom otázka
příjmů státního rozpočtu,
ale je to také otázka morální a politická
otázka vztahu občana ke státu. Pokud se občan
nedokáže vyrovnat se státem v podobě
daní a správně je platit, pak jeho občanství
je na pováženou.
Druhým problémem je únik deviz do ciziny.
Mám celou řadu signálů, že z
Československa odcházejí devizy a jsou ukládány
v cizích bankách a že se tím zhoršují
naše devizové poměry. Tento problém
je nejenom problémem hospodářské delikvence,
ale i finančního systému a jeho fungování.
Třetí problém, na který bych rád
upozornil a bylo by třeba tomu věnovat pozornost,
je příliv československých peněz,
které se z různých důvodů ocitly
v zahraničí zpět do naší ekonomiky,
a sice v podobě aukcí a privatizačních
procesů. Nejde o zanedbatelné objemy peněz.
Kolegové, kteří se mnou sedí ve VPR
si vzpomenou, že jsem několikrát žádal,
aby v privatizačním procesu, ti, kteří
do něho vstupují, aby bylo možné nahlédnout
do toho, jaké jsou jejich majetkové poměry,
byli pozváni podat majetkové přiznání.
Přiznat jak jsou bohatí. Ne proto, abychom zkoumali,
kde a jak sebrali peníze, ale proto, aby to byl základ
pro příští daňové systémy
a kontrolu daňových přiznání.
Bylo to odmítnuto. (Předsedající předseda
SN M. Šútovec: Pán poslanec, vyčerpali
ste svoj časový limit.) Budu končit. Domnívám
se, že právě tato otázka by se měla
stát předmětem pozornosti a jednání.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
0 faktickú poznámku sa prihlásil pán
spravodajca Košnár. Potom sa prihlásil pán
poslanec Zeman.
Společný zpravodaj výborů SN J. Košnár:
Najskôr by som chcel požiadať kolegov poslancov,
ktorí vystupovali v diskusii a majú pripravené
doplňujúce či pozmeňovacie návrhy
k textu uznesenia, aby boli takí láskaví,
a odovzdali ich písomne. Zatiaľ tak urobil len pán
poslanec Borguľa a pán poslanec Fišera. Ďakujem.
Poslanec SN M. Zeman: Procedurální poznámka.
Pane předsedající, já jsem se do limitu
vešel, takže se zastávám prof. Šilhána.
Není mi ale nic známo o tom, že by předsedající
nechal hlasovat o zkracování jednací lhůty.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Včera sme odhlasovali desaťminútovú
lehotu pre celé plenárne zasadnutie.
Poslanec SN M. Zeman : V tom případě se omlouvám.
Byl jsem na "dýmce" a je to moje chyba.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Prosím teraz pána poslanca Richtera, ktorý
je ďalším v poradí. Po ňom je prihlásený
pán poslanec Gandalovič.
Poslanec SL M. Richter: Pane předsedající,
vážené kolegyně, vážení
kolegové, dovolte mi, ač ne ekonomovi, abych zareagoval
na některá vystoupení dnešní
rozpravy.
Mimo jiné zde zazněla slova, aby ti co podnikají
mohli do státní pokladny přispět penězi.
(Konec citátu.) Domnívám se, že jestliže
někdo dodává soustavně zboží
zákazníkovi, který není schopen za
zboží zaplatit, myslím si, že to není
podnikatel, a taková činnost není podnikání.
Zazněla zde také varovná slova o poklesu
výroby. Chápal bych je v situaci, kdyby naše
podniky vyráběly zboží schopné
konkurence na světových trzích. Žel,
jsme v opačné situaci. Málokterý podnik
je schopen konkurovat na světovém trhu, a v této
situaci se mi nezdá ideální vyrábět
hromadně zavážku do dolů.
Poučeni z minulosti víme, že zvýšení
efektivnosti se nedá nařídit shora. Např.
usnesením ÚV, ale pouze tlakem ekonomických
pravidel, která vzhledem k naší socialistické
minulosti budou bohužel nutně bolet. Děkuji.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Teraz vystúpi poslanec Gandalovič. Ďalej sa
prihlásil poslanec Wagner.
Poslanec SN P. Gandalovič: Vážený pane
předsedající, vážené Federální
shromáždění, vystupuji téměř
v závěru naší diskuse. Znamená
to, že mám možnost jakýmsi způsobem
ji zhodnotit. Chci se zeptat, o čem se vlastně tato
diskuse vede, oč vlastně jde. Kontrolujeme jako
poslanci vládu, jak hospodaří s rozpočty,
které jsme sami schválili, nebo znovu otevíráme
diskusi o smyslu, charakteru celé ekonomické reformy
a filozofii, jak má být řízena ekonomika
našeho státu? Chtěl bych říci,
že na tu druhou otázku jsme už odpovídali
dvakrát. Jednak jsme dali důvěru vládě
a potom jsme schválili základní scénář
ekonomické reformy. Jestliže se ptáme, zda
vláda udržela restriktivní charakter rozpočtu
a zda co nejrychleji vytváří stabilní
prostředí pro podnikání, je to naprosto
v pořádku. Kontrolujeme to, co jsme sami schválili.
Jestliže po ní chceme, aby pod různými
tlaky a podle názorů odborníků na
budoucnost rozhodla, která odvětví budou
pro náš stát nejlepší a do těchto
odvětví pouštěla peníze nás,
daňových poplatníků, nebo dokonce
tyto podniky řídila do té doby, než
se vzpamatují, tak jsem rád, že to naše
vláda nedělá a že to ani dělat
nebude.
Myslím, že kdo jsme hlasovali, a byla nás tady
většina, pro scénář ekonomické
reformy si uvědomujeme, že současná
situace podniků je výsledkem toho, jak byly podniky
řízeny v minulosti, jaké měly nesmyslné
výrobní programy a vzájemné vztahy,
ale i současné mezinárodní situace,
žel i výsledkem nízké invence současných
řídících osádek.
Jestliže chceme po této vládě, aby tyto
systémové faktory co nejrychleji změnila
- tzn. provedla co nejrychlejší privatizaci a liberalizovala
zahraniční obchod, pak opět chceme to, co
jsme již jednou schválili ve scénáři
ekonomické reformy.
Jestliže chceme, aby se plošně řešila
zadluženost či pokles výroby těchto
podniků opět na úkor daňových
poplatníků, tak jsem rád, že to vláda
dělat nebude. Jako poslance mě samozřejmě
zajímá otázka v oblasti sociálních
výdajů. Jsem rád, že jsem byl informován,
že se daří pokrývat jak podpory v nezaměstnanosti,
tak i otázku valorizace důchodů. Jako poslance
VŽP mě zajímá otázka financování
sanace poškozeného životního prostředí.
Jsem přesvědčen, že v budoucnu budeme
muset ze státních rozpočtů na tuto
oblast vydat více, neboť toto není oblast,
kde platí, pomož si sám, a bude ti pomoženo.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem poslancovi Gandalovičovi. S faktickou poznámkou
sa prihlásil poslanec Ivan Fišera.
Poslanec I. Fišera: Děkuji, že mi byla umožněna.
Pane poslanče Gandaloviči, považujete pozměňovací
návrh, který jsem dával za něco, co
by mělo vést k vytahování peněz
poplatníků nebo k nějakým neoprávněným
dotacím, když chci, aby se podala koncepce toho, jak
odstranit bariéry podnikání?! Děkuji.
Poslanec P. Gandalovič: Považuji otázku bariéry
podnikání za relativně široký
pojem. Bariéra podnikání může
být jednak administrativního charakteru, otázka
státního aparátu apod., s tím samozřejmě
souhlasím, ale jako za bariéru podnikání
se samozřejmě může považovat sanace
určitých podniků, které nejsou schopny
přejít na určitý výrobní
program v nových podmínkách. Pokud bychom
měli hlasovat o zařazení takového
pozměňovacího návrhu, musíme
specifikovat, co se těmi bariérami podnikání
myslí. Děkuji.
Poslanec I. Fišera: Poslední replika. Protože
to bude definovat vláda, která je vázána
scénářem reformy, myslím, že
je to jasné a že můžete pro to i hlasovat.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pozývam k rečníckemu pultu poslanca Wagnera.
Prihlásil sa ešte pán poslanec Sláma.
Pripraví sa ako ďalší v poradí.
Poslanec SL J. Wagner: Pane předsedající,
dámy a pánové, jistě nebudu první,
kdo své vystoupení dnes začne tím,
že vlastně bude omlouvat, že má tu drzost
vystoupit v debatě o rozpočtu a jeho plnění
s otázkami, které se zcela zákonitě
k důsledkům rozpočtového hospodaření
vztahují.
Státní rozpočet může mít
bezpochyby pozitivní, nebo negativní důsledky
na vývoj hospodářské situace této
země. Může a má mnohé důsledky
i na schopnost státu náležitým způsobem
upravovat životní podmínky obyvatelstva. Nehovoříme
tedy o věcech odtažitých, hovoříme
o věcech, které mají velmi blízký,
zcela jednoznačný a podmíněný
vztah k tomu, co je dnes pořadem schůze.
Rozpočet a jeho plnění má mnohé
příčinné souvislosti. Restriktivní
fiskální politika působí dvěma
směry: Redukuje příjmy, jimiž mohou
disponovat podniky a domácnosti. Důsledky tohoto
jevu dnes a běžně zažíváme.
Ale tato restriktivní politika může mít
a bude mít ještě další důsledek,
a to teprve ve chvíli, kdy se stane to, o čem mnozí
z nás jsou přesvědčeni, a co podle
kuloárových sdělení v tomto domě
musí vědět nebo ví i ministr financí,
to je to, že tento státní rozpočet,
který měl být přebytkový, hrozí
skončit deficitem. A skončí-li deficitem,
tak se hovoří o druhé podmínce, tj.
o tom, co se může dále stát. Negativně
to bude působit na nabídku peněz, a to z
toho důvodu, že tento deficit bude samozřejmě
financován centrální bankou. Tedy abychom
si uvědomili, že nehovoříme jen o věcech,
které se vztahují k dnešnímu dni, ale
hovoříme o tom, co bude následovat v dalším
roce a v dalším vývoji naší země.
Rozpočet byl vyhotoven v jisté cenové úrovni.
Inflační vlivy znemožňují plnění
mnoha programů, se kterými se počítalo
a které byly rozpočtovány. Omezuje se např.
významná schopnost státu v převratné
době dát potřebnou kvalitu nově budovaným
institucím demokratického státu prostě
z jednoduché příčiny, že nejsou
dostatečné zdroje, ať na náklady věcné
nebo na náklady osobní - to je nepodstatné,
ale důsledky jsou stejné.
Kladu otázku: Uvažuje vláda o důsledcích
případně schodkového výsledku
letošního rozpočtového hospodaření
státu a uvažuje též o tom, že takovýto
důsledek bude mít samozřejmou tendenci prodlužovat
období záporného růstu všech
důležitých parametrů hodnotících
ekonomiku státu. Tuto otázku prosím, aby
vláda považovala za otázku položenou podle
zákona o jednacím řádu federální
vládě.
Jsem v těchto věcech jistě ve srovnání
s kapacitami, které má vláda k dispozici,
řečeno s panem G. B. Shawem, až běda
nevědomý muž. Jsem ovšem stejně
nevědomý, jak jsou nevědomí ti, jejichž
jménem zde sedíme, neb mnohá a mnohá
informace je podávána tak, abychom onu nevědomost
pořád a pořád rozšiřovali.
Ptám se proto jménem těch nevědomých
a až běda zbídačovaných voličů,
žen a mužů, kteří ještě
stále vzhlížejí s nadějí
na programované příští šance
v důsledku radikální ekonomické reformy.
Ale jejich naděje se už spojují s obavami.
S obavami proto, že oni vidí právě tak
dobře jako my naše spory z jedné či
druhé strany, opřeny pořád a pořád
více o doktrinářské postoje.
Pan ministr financí ví, že stejné obavy
vyjádřila renomovaná japonská instituce
ve studii o variantách našeho možného
vývoje už někdy na podzim minulého roku.
K tomu připojuji otázku: Byla práce japonských
autorů považována za výsledek práce
komunistických či jim podobně myslících
lidí, a jen proto nebyla vzata v úvahu a jen proto
nebyla zveřejněna? Prosím, to je rovněž
otázka ve smyslu zákona o jednacím řádu.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Je potrebné špecifikovať, o akú prácu
ide, keď to má byť otázka.
Poslanec SL J. Wagner: Já se domnívám, pane
předsedající, že ministr financí
bude vědět, o jakou práci jde. (Hlasy z pléna:
My to chceme vědět.) Jde o práci, která
podle mých informací byla vyžádána
od jedné japonské významné ekonomické
instituce Státní bankou československou.
Kritici stavu hospodářské situace po mém
soudu mají jako já prostou motivaci: Obavy o stabilitu
státu v té dramatické situaci, ve které
se nacházíme, a to proto, že pokud by vývoj
pokračoval, jak pokračuje, můžeme mít
obavy o to, že sociální mír, který
je nezbytnou podmínkou pro průchodnost radikální
ekonomické reformy, by nemohl zůstat skutečností
a situace by se mohla nesmírně komplikovat.
Považuji za důležité se zmínit
ještě o jedné drobnosti. Ony doktrinářské
postoje, které jsou vytýkány nám,
kritikům stavu, nepřinášíme do
této sněmovny první. Tyto postoje jsou dány
ve vystoupeních některých členů
vlády. Člen vlády, který prohlásí
na schůzi výboru, že tato vláda musí
dělat takové kroky, aby žádná
vláda po ní nemohla dělat jiné, používá
doktrínu k tomu, aby udal směr, aby stanovil něco,
co přísluší v každé chvíli
zákonodárnému sboru země.
Považuji za důležité se v této
souvislosti kriticky zmínit též o tom, že
pan ministr financí ve svém expozé dnes stejně
bezdůvodně se zabýval obšírně
záležitostí kupónové privatizace
nemající zcela bezpečně žádný
vztah k problematice, o které zde dnes má být
řeč. Považuji proto za potřebné
říci závěrem toto: V debatě
velmi obšírné a věcné, jejíž
výsledek jste dostali v návrhu usnesení od
výborů pro plán a rozpočet, tyto výbory
v podstatě bez rozdílu politické orientace
svých členů se vyjádřily jednotně
k těm otázkám, které považují
za kritické pro dané téma. Domnívám
se proto, že bychom měli nadále postupovat
tak, jako by už tu byla ona situace, o které autor,
kterého jsem již citoval říká:
Když se loď potápí, neptáme se,
kdo katastrofu zavinil. A abychom se do této situace potápějící
se lodi nedostali, nečekejme až na onu chvíli,
na to, abychom se vrhli k čerpadlům a snažili
se zachránit, ale starejme se teď bez oněch
doktrinářských postojů vést
otevřenou debatu o řešení hospodářské
situace země. Připojuji se proto k oběma
předloženým návrhům. Děkuji.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Sú tu prihlášky k obom faktickým poznámkam.
Ako prvý sa hlásil pán poslanec Hubálek
a pán poslanec Schneider.
Chcel by som medzitým upozorniť, citovať §
57, že poslanec má právo položiť
otázky federálnej vláde a jej členom
vo veciach ich pôsobnosti.
Otázky sa položia ústne na schôdzach
snemovní alebo výborov. Opýtaný odpovedá
z pravidla na tej samej schôdzi snemovne alebo výboru.Ak
nemôže odpovedať ihneď, odpovie poslancovi
do tridsiatich dní. Je to § 57 Zákona o rokovacom
poriadku Federálneho zhromaždenia.