Poslanec SN M. Roček: Pane předsedající,
dámy a pánové, dávám za pravdu
panu kolegovi Fišerovi, že náš čas
je drahý, a proto jen několik poznámek k
projevu předřečníků.
Především k odvodům. Odvody jsou reálné,
ale z hlediska podniků platí, že zisk nemusí
být realizován.
Pokud jde o přebytky, federální ministerstvo
a vláda otázku přebytku nikdy nepřeceňovaly
a vždy volaly po ostražitosti.
Pokud jde o pokles poptávky, je naprosto zákonité,
že se změnou cen, s jejich skutečným
uplatněním vzhledem k nákladům, a
to bez dotací, dojde ke změně poptávky
a bylo by zarážející, kdyby tomu tak
nebylo.
Dnes, kdy mluvíme o kontrole rozpočtu, bychom si
měli říci, zda vláda takříkajíc
dispozice parlamentu plní. Ze zprávy vyplývá,
že ano.
Na adresu kritiků hospodářské politiky
bych chtěl říci, že dosud z jejich strany
nebyl předložen seriózní projekt. Děkuji
za pozornost.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem poslancovi Ročkovi. Teraz vystúpi poslanec
Zahrádka. Udeľujem mu slovo.
Poslanec SL P. Zahrádka: Pane předsedající,
dámy a pánové, moje vystoupení je
spíše faktickou poznámkou. Chtěl bych
se zeptat, proč tento velmi závažný
materiál byl přikázán pouze jedinému
výboru, a to výboru pro plán a rozpočet.
My jej zde dnes vlastně projednáváme poprvé,
a to všichni kromě členů výborů
pro plán a rozpočet. Můžeme zaujmout
odpovědné stanovisko? Domnívám se,
že nikoliv. Přinejmenším hospodářské
výbory tento materiál měly projednat. Nestalo
se tak, a proto doporučuji, aby byl akceptován návrh
kolegy Schneidera. Berte to jako můj procedurální
návrh, abychom odložili přijetí jakéhokoliv
usnesení až po projednání alespoň
v hospodářských výborech, pokud ne
v dalších. Domnívám se, že by to
bylo seriózní a solidní jednání.
Je mi znám notoricky "přátelský"
vztah předsedy výboru pro plán a rozpočet
Zemana k ministrovi Klausovi, a z toho důvodu si myslím,
že je to nutné. Děkuji.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Prosím pána poslanca Tichého.
Poslanec SN B. Tichý: Vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění.
Pokusím se být zdvořilý svou stručností.
Nebude to tedy trvat dlouho, ale než pohovořím
o několika okolnostech, vážících
se k našemu projednávanému tématu ať
už obsažených nebo neobsažených ve
zprávě vlády o rozpočtovém
hospodaření za toto pololetí, zastavím
se přece jenom jednou poznámkou u samotné
kontrolní zprávy našich výborů
pro plán a rozpočet. Tato zpráva se totiž
vyhnula charakteristice hlavních negativních prvků
ve vývoji našich státních rozpočtů
a zřejmě s ohledem na potřebnou vyváženost
v podáních, vynechává i charakteristiku
prvků kladných. Vadím mi zejména to,
že v obou případech jde o prvky, které
jsou z hlediska rozpočtu nejvýznamější
a které mají vazbu na hospodářské
procesy. Mám ny myslí zejména hospodářskou
situaci podniků. Chybí tam i vyjádření
i k tomu, jak vláda plnila doporučení Federálního
shromáždění přijatá k
usnesení ke kontrole rozpočtu za I. pololetí,
ale to snad je pouze nedostatek formální. Dovoluji
si poznamenat, že takový přístup je
medvědí službou jak vládě samotné
tak bohužel jde i o nenaplnění smyslu kontrolní
úlohy demokratického parlamentu. Jak plusy tak i
mínusy zasluhují být vyjádřeny,
nemá-li dojít ke stagnaci našeho konání.
Chci proto říci, že samotná zpráva
vlády je mnohem kritičtější k
otázkám charakteristiky našeho rozpočtového
vývoje a vzdávám jí za to tento relativní
dík. Uklidňuje to zcela jistě více
než masmediální samochvála nebo kontrolní
mlčení. Na druhé straně je nutno konstatovat,
že nebyl ve zprávě vlády dořešen
požadavek rozpočtových pravidel, že federální
vlády má zajistit srovnatelnost všech tří
státních rozpočtů. Byla zde sice o
tom zmíňka, ale věc vyžaduje skutečné
řešení. Sečitatelnost příjmových
i výdajových položek jak ve struktuře
tak potom i v celku za státní rozpočty je
tudíž stále dosti podstatně omezena.
Dále by bylo zajímavé i vysvětlení
otázky vývoje rozpočtového přebytku.
Dovolte mi, abych - aniž budu unavovat - přečetl
několik čísel z vývoje tohoto přebytku,
kde jsou tyto hodnoty uváděny k zajímavým
datům. Např. k 28. 5. 1991 byl rozpočet České
republiky přebytkový o 5 mld. 200 mil., rozpočet
Slovenské republiky o 1 mld. a 72 mil. a přebytek
v ČSFR (ten už známe) ten byl přes 17
mld. Kčs. Ale již 31. 7., čili o měsíc
později, byl rozpočet České republiky
ztrátový zhruba 3,5 mld. a schodek v rozpočtu
Slovenské republiky činil 1,5 mld. Celkový
přebytek poklesl za všechny rozpočty na 13
mld. Snad ještě jenom poslední čísla,
která zde máme a sice z 23. 9. 1991 - rozpočet
České republiky má schodek 4,5 mld., Slovenské
republiky necelé 3 mld. a přebytek vcelku poklesl
na žádaných 8 mld. korun. Bylo zde již
řečeno něco o tom, že čísla
za první kvartál byla příliš
dynamická a nedalo se z nich usuzovat na výrazné
procesy a nějak se pokoušet je chápat. Platí
to s malou výhradou samozřejmě i o druhém
pololetí. Nicméně mám za to, že
je zde řada věcí, které jsou bezprostředně
s vývojem rozpočtu spojeny, mám ny mysli
řadu věcí z hospodářské
a finanční sféry, které vyžadují
naléhavá opatření. Vláda to
sice naznačuje ve své zprávě a škoda,
že nebylo o konkrétních opatřeních
pohovořeno. Doufám, že snad něco uslyšíme
v odpovědi zástupců vlády.
Dále tam chybí - to už zde bylo komentováno
- reakce na výsledky rozpočtového hospodaření
za rok 1990 a na závěry Federálního
shromáždění k této věci.
Problém rozsáhlé platební neschopnosti
je natolik velký, že na něj asi tento rozpočet
nemůže stačit a je proto pouze posunován
nepatrnými krůčky k nějakému
cíli. Neúplně řešenými
otázkami zůstávají také, a
to hlavně, otázky vlivu poklesu výroby na
plnění odvodů ze zisku do rozpočtu.
Nesporně významnou zajímavou okolností
je i vývoj položkové struktury daně
z obratu nepřímý (daní resp. cel i
z jiných příjmů). Viz např.
jak se tam mohl projevit náš milý Favorit a
jak se mohly projevit i masivní dovozy ojetých automobilů.
Finanční a rozpočtový pořádek
je bohužel vážně narušován
v rozsáhlé síti všech drobnějších
privatizovaných podniků a v rozsáhlé
síti drobných prodejců, abych se dotkl jen
některých nejvážnějších
věcí, které neohrožují jenom
statistiku - o té tady již byla řeč.
Jde o tom, aby pod vznosnou klenbou naší finanční
politiky, které určité úspěchy
nelze popřít, nezůstávaly nezohledněny
reálné hospodářské a finanční
procesy, které podemílají její základy.
Jak jsem však už uvedl výše, důvěra
vzbuzená touto zprávou vlády - byť je
neúplná a byť vynechává podstatné
okolnosti - tak přece vzbuzuje jistou naději, že
sebekritičnost vlády v dalším postupu
(a zejména v popsaných okolnostech) bude vyúsťovat
v důslednější a razantnější
stanoviska a opatření a učiní přehlednějším
to, co přehledným být musí.
Vzpomenu v této souvislosti jedno své malé
vystoupení při projednávání
návrhu federálního rozpočtu. Tehdy
jsem požadoval, aby si vláda vzala za úkol
rozlišit stanoviska, kdo na koho doplácí a
kdo, populárně řečeno, nikoliv. Nyní
se k tomu tématu vracíme. Nechci to považovat
za svoji zásluhu, ale myslím, že kdybychom
se tomu reálně věnovali tehdy a kdyby to
nebylo odsunuto na vedlejší kolej, věděly
by naše národy nyní mnohem lépe, na
čem jsou a nemusely by být odkázány
jenom na útržkové informace, které jsou
značně nekvalitní.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, pán poslanec Tichý. Teraz prišiel
na rad pán poslanec Borguľa. Po ňom sú
prihlásení písomnou formou poslanci Kudláček,
Šilhán, Richter.
Poslanec SL M. Borguľa: Vážené dámy
a vážení páni, predovšetkým
by som začal tým, ako som začal minule, že
rozpočet je vážna vec, a váženejšia
na to, aby tu sedel pán minister Klaus a pani ministerka
Kořínková.
Domnievam sa, že v každom demokratickom parlamente je
zvykom, že všetci správcovia kapitol, teda všetci
členovia vlády pri kontrole rozpočtu sedia
na svojich miestach a pozorne počúvajú, čo
k tak vážnej veci, ako sú financie, im ich
parlament povie. V našom parlamente to zatiaľ nenašlo
svoje miesto. Považujem to ale za veľmi vážnu
chybu a potom sa nečudujem, že i účasť
v tejto miestnosti je taká, aká je.Verím,
že pri nasledujúcej komtrole rozpočtu to tak
nebude. Bude to trocha inak. Najmä ma mrzí, že
odišiel pán minister hospodárstva Dlouhý.
Kto je zodpovedný za príjmovú časť
rozpočtu? Predovšetkým minister hospodárstva.
Objavil sa tu, a odišiel.
Dámy a páni,myslím si, že pomerne veľmi
mi pomohol svojim úvodným vystúpením
pán minister Klaus, keď citoval z tohto materiálu,
ktorý nám predložilo, keď sme schvaľovali
rozpočet, ministerstvo financií. Vláda, ale
je tam podpísané ministerstvo financií v
roku 1990. Pán minister Klaus citoval však len zozadu,
z poslednej časti, citoval len úspechy, ktorých
sa dosiahlo. Ja by som si dovolil porovnať, čo v tomto
materiáli nám vláda sľubovala a aká
je dnes skutočnosť.
Totiž, keď sme schvaľovali rozpočet, tak
predsa rozpočet vôbec nie je jednostranná
záležitosť. Rozpočet sme schvaľovali
s tým, že nebude ako bianco šek, ale zároveň
ako východisko, ako podklad pre akúsi reálnu
hospodársku politiku a tá reálna hospodárska
politika je v tomto materiáli. My sme ho vzali na začiatku,
ešte v decembri, na vedomie. Pozrime sa, aká je skutočnosť
dnes.
Strana 14: V roku 1990 vláda sľubuje v tomto materiáli
ekonomický rast - nazýva to ekonomický rast,
to je paradox - pokles výroby o cca 5 %, citujem, ako je
to písané. Dnešná skutočnosť
je mínus 12 % a do konca roku sa očakáva
minimálne 16 %. V priemysle je už teraz pokles 18
%, v stavebníctve okolo 25 %.
Strana 16 materiálu: zamestnanosť. Pri nezmenenej
produktivite práce sa predpokladá v roku 1991 uvoľnenie
300 tisíc pracovníkov z výrobného
procesu podľa vlády. Tu sa potom hovorí, že
keď bude produktivita stúpať, môže
to byť viac. Teda asi logicky by bol opačný
záver, keď produktivita klesá, tak nezamestnaných
by malo byť menej ako 300 tisíc sľúbených
vládou. Dnešný stav ku koncu minulého
mesiaca je 406 tisíc, a do konca roku vládne pramene
predpokladajú minimálne 600 000. Aby som bol presný,
vláda v tomto materiáli dnes hovorí o tom,
že je predpoklad, že 80 000 sa uvoľní z
nevýrobnej sféry.
Strana 18 materiálu: Vládou sľúbená
inflácia je 30 %, pričom sú tam dané
niektoré podmienky, za ktorých bude možné
dodržať 30 %. Študoval som to, všetky podmienky
sú dnes dokonca lepšie a inflácia je 60 %.
Jediný parametr, ktorý je pozitívny, je deficit
platobnej bilancie, ktorý sa predpokladá v tomto
vládnom materiáli 2 miliardy Kčs. Pripomínam
však, že vláda uvažovala o podstatne vyššej
cene ropy a signalizovala, že každý dolár
zvýšenia ceny za barel bude znamenať zvýšenie
deficitu o 100 miliónov dolárov. Predpokladám,
že to, čo vláda predpokladala pri plusovom
pohybe, platí i pri mínusovom pohybe. Dnes je cena
nižšia a teda i deficit by mal byť nižší.
Pokladá sa za úspech to, že sa zadĺženosť
zvýšil za prvý polrok len o 300 miliónov
dolárov. Ja to však vôbec nepovažujem za
úspech, ale za svedectvo o tom, v akej hlbokej letargii
sú naše výrobné organizácie,
zvlášť v priemysle. Veď za normálnych
podmienok, pri známej zaostalosti našich technológií
a pri voľnom prístupe k devízam, by podniky
logicky mali bojovať o to, kto skôr zo zahraničia
dovezie niečo pre zlepšenie výroby. Zisťujeme,
že peniaze sú, prístup k devízam je,
a nikto sa o perspektívne programy neuchádza.
Chcel by som povedať, že náš export neustále
klesá a to nielen na trhy RVHP. Dlhová služba,
ktorú znovu v tomto materiáli - ja sa na neho odvolávam,
vláda označuje 20 % ako kritickú, podľa
našich zistení je to už 21 %, a keď budem
prijímať ešte ďalšie úvery,
nebude táto dlhová služba stúpať.
V posledných dňoch som navštívil niekoľko
veľkých podnikov, mimo iné Tatru nad Bebravou
a ZDA Partizánske. To e druhý najväčší
podnik na Slovensku. Mal som možnosť sa presvedčiť,
že hospodárska politika, predovšetkým
reštrikčná politika, doviedla tieto podniky
na pokraj zastavenia výroby. Napríklad Tatra má
dnes cca 300 až 400 miliónov Kčs ešte
zisk, ale vzhľadom k tomu že nemá zabezpečený
odbyt, predpokladajú, že na posledné dva mesiace
pošlú celú fabriku domov. Síce im vzhľadom
k tomu, že peňazí majú, zaplatia 80
% miezd, ale čo z toho, keď tak veľká
výrobná kapacita bude stáť? Táto
republika z toho nič nebude mať.
Aké z toho osobne vyvodzujem závery? Za prvé
vôbec nedôverujem vládnym prognózam,
že sa udrží prebytok 8 miliárd Kčs.
Veď vývoj je taký, že v máji sme
mali prebytok 25 miliárd Kčs, ako ste počuli.
Kolega Tichý to spomenul. K 30. 8. už len 10,7 miliárd
Kčs.
Každý mesiac klesá o 5 miliárd Kčs.
Nie je treba veľkého matematika, nerád by som
to nejak prognózoval, ako to niekto urobil pri štvrťroku,
ale môžete si vypočítať, ako to
môže skončiť. Ukazuje sa, že my, ktorí
sme kritizovali a nie s veľkým úspechom sme
tu obstáli, pretože niektorí neveľa tlieskali,
keď sme prehnaný optimizmus, ktorý korunoval
výrok o geniálnej trefe na začiatku po prvom
štvrťroku, že sme asi mali pravdu. 0 analytickej
úrovni niektorých renomovaných vládnych
počtárov - a nie ekonómov - svedčí
to, že niektorí sa dali aj cez televíznu obrazovku
počuť a ohlasovali dokonca o prvom štvrťroku
možný prebytok ku koncu roku 60 miliard Kčs.
Po druhé: je potrebné povedať ešte raz,
že rozpočet sme neschválili bianco, ale ako
východisko k istým hospodárskym výsledkom.
Tieto sa neplnia. Pýtam sa preto, či by nebolo na
čase, urobiť korekcie, priznať omyly. Neide mi
o to, aby sme si priznali len omyly, ale je potrebné priznanie
omylov a korekciami vytvoriť skutočne reálne
predpoklady k tomu, že ekonomika v ďalšom období
naberie dych, pretože darmo budeme škrtať výdaje,
pokiaľ sa nebude produkovať efektívne, nebudú
príjmy, tak sa v ekonomike ďalej nepohneme.
Obdobne očakávam v nasledujúcich mesiacoch,
a to zvlášť v novembri a decembri, podstatné
zníženie odvodov zo zisku, pretože podniky prestanú
vyrábať, ako napríklad Tatrovka Bánovce,
a tiež dane z obratu. Nebuďme optimisti, keď nám
august niečo ukázal, pretože to každý
cestuje.
Pokiaľ ide o výdaje, chcel by som povedať, že
školstvo a zdravotníctvo signalizuje, že majú
nepokrytých 25 miliárd Kčs na výdajovej
strane. Mám informácie, že viac nemocníc
má prostriedky do konca októbra. Vezmite v úvahu
prax, ktorá pretrváva, že keď niekto žiada
200 Kčs, je treba mu dať 100 Kčs, pretože
s tým počíta. To znamená, že
v rezorte školstva a zdravotníctva je nepokrytých
asi 12 miliárd Kčs. Okrem toho rezort dopravy má
požiadavky vo výške 3 až 4 miliardy Kčs
a mimochodom aj tu je potrebné hľadať korene
napätia v rezorte, ktorého sme svedkami v súčasnosti.
Pre tieto pochybnosti, čo vlastne prijal alebo vzalna vedomie
tento parlament, odporúčam pánom spravodajcom,
aby uznesenie bolo doplnené nasledovne:
"Federálne zhromaždenie so znepokojením
posúdilo vývoj štátneho rozpočtu,
zvlášť z pohľadu značnej dynamiky
odvodov zo zisku, čo svedčí o poklese výkonnosti
hospodárstva, ako aj z pohľadu neplnenia dane z obratu.
Zároveň konštatovalo potrebu pokrytia niektorých
dodatočných výdajov v oblasti dopravy, zdravotníctva
a školstva."
Na záver: Múdry je ten, kto chyby prizná
a z nich sa tiež poučí. Zdá sa však,
že tieto slová ľudovej múdrosti niektorí
šéfovia našej ekonomiky nechcú vziať
na vedomie a preto nečudo, že si potom musia sťažovať
tak, ako pán minister Klaus na strane 7 polemiky s pánom
Komárkom." ako soľ potrebujeme posilniť
obmedzený počet vládnych ekonómov."
Pri voľnom výklade tejto myšlienky pán
Klaus vlastne povedal: "My vládny ekonómovia
sme v tomto boji sami." A odtiaľ je už krok k onému
historickému výroku. "Ako kôl v plote."
Svedčí o tom i dnešná diskusia. Ďakujem
za pozornosť.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
To bol poslanec Borguľa, pozývam poslanca Kudláčka,
aby sa zapojil do rozpravy. Pripraví sa poslanec Šilhan,
po ňom vystúpi poslanec Richter a poslanec Gandalovič.
Poslanec SL L. Kudláček: Vážený
pane předsedající, vážení
poslanci a poslankyně, vážení hosté,
omezím se jen na několik poznámek k tomu,
co tu zaznělo. Kdyby to nezaznělo, zůstal
bych sedět.
Náš parlament si svým usnesením před
časem založil zvyk každého čtvrt
roku dát šanci k propláchnutí stylu
hospodářské politiky při příležitosti
zprávy o stavu rozpočtu. Byl by to milý zvyk,
snad i užitečný, ale pod jednou podmínkou:
Kdyby totiž ti, kteří zásady stylu hospodářské
politiky kritizují, podtrhuji - zásady stylu - řekli
také někdy něco jiného, nového
a hlavně k věci. Když mi tady někdo
tvrdí, že většina podniků je v
krizi, že jsou v platebních neschopnosti, chci po
něm odpověď nejméně na tři
otázky:
1. Které podniky, kdo je vlastní a kdo je řídí?
2. Zda tyto podniky jsou v krizi v důsledku hospodářské
politiky vlády a proč? Zda byly v krizi před
rokem 1989, byť v krizi mnohdy umně zastírané
- tady si dovolím malou odbočku, že totiž
na kamufláž takové krize vynaložil minulý
režim nejvíc intelektuálního potenciálu.
(Potlesk.)
3. Zda tyto podniky, které snad mohly i nebýt v
krizi - samozřejmě takové podniky byly -
vyráběly zboží, které mohly prodat,
které lze prodat dnes a které bude možno prodat
za několik měsíců.
Přiznám se, že jsem doposud za dva roky, co
tu sedím, odpověď od Miloše Zemana a spol.
ještě neslyšel. Nikdy mi nikdo z nich neřekl,
která ta politika to opravdu je. Anebo řekl: Jiná,
ale to je málo. Krizový stav tu podle mého
názoru už byl. Proto tu sedíme my a ne někdo
jiný.
Teď k jiné myšlence. K situaci podnikatelů,
k tomu, čím žijí a co potřebují.
S mnohými z nich hovořím a vím, co
potřebují. Je to stabilita makroekonomické
politiky. Je to možnost volného obchodu se zahraničím,
možnost volné tvorby cen. Co nechtějí
a co by je zahubilo, je, kdyby jim někdo znovu napsal,
co mají chtít, s kým mají obchodovat
a za kolik prodávat. A to vůbec neznamená
odmítnutí strukturální politiky. Strukturální
politika je klíčová.
Nezlobte se, ale jestliže si někdo může
v bance půjčit za 17 a ne za 24 %, pak to vůbec
nepovažuji za jakousi hru s páčkami od klimatizace.
Miloš Zeman je tady, má rád čísla,
jsou to pro něj opěrné body. Ať řekne,
jaký je to rozdíl, když si podnikatel půjčí
například 10 miliónů. Opakuji, už
podnikající soukromý podnikatel potřebuje
pevnou liberální politiku vlády. To je můj
názor.
Samozřejmě jsou i věci, které jim
podnikání stěžují. Ale to nejsou
volné ceny, ani to není směnný kurs,
ani to není volný obchod. Je to pomalost státních
bank, je to nepružná nebo statická daňová
soustava, ze které mají děs, jestliže
mají překročit počet 25 zaměstnanců,
případně zisk 540 tisíc atd. Potřebují
tedy politiku, která samozřejmě půjde
i pořád níž, ale ne v tom smyslu, jak
je zde uváděno. Toto je směr, kterým
bychom se měli ubírat.
Ještě poslední poznámku. Uvítal
bych čerstvější závan do arzenálu
všech, kteří svůj podíl na rozhodování
vidí jako neuspokojivý. Slova Olivera Cromwella
v anglickém parlamentu byla v našem československém
parlamentu citována za poslední rok při nejmenším
po třetí. Naposled to byl poslanec Ransdorf. Mně
to příliš připomíná to,
co Miloš Zeman tak rád říká,
že nemá rád, a to je čtenářství
jedné knihy. (Potlesk.)