Jde mi tedy o to, abychom postupovali maximálně
objektivně a společně se zamýšleli
nad určitými problémy a jejich řešením.
Zde je důležitá komunikace. Přirozeně
na obtíž je to, že jako obvykle při zprávách
o hospodářské situaci je zde sotva třetina
sněmoven, přestože víme ze styku s voliči,
že otázky tvorby cen, mezd, výroby, privatizace
a celá řada dalších naše voliče
a obyvatelstvo velice vzrušují. Tím spíše
bychom neměli my, kteří jsme zde zůstali,
se snažit navzájem se napadat, ale hledat porozumění,
v čem může být společné
řešení problémů.
Tu se dovolávám toho, že při projednávání
zprávy o plnění státního rozpočtu
za první čtvrtletí jsem upozorňoval
na to, že přebytky rozpočtu - tehdejších
řádově 15 miliard - jsou z růstu cen,
který je provázen zbrzděním příjmů,
že to povede k poklesu poptávky, následně
omezí růst cen a dojde k vysychání
přebytku, že tu funguje určitý mechanismus.
Co mne znepokojuje, je, že ve zprávě pana ministra
financí se odráží jiné pojetí
tohoto mechanismu. Samozřejmě, mohu se mýlit.
Říká, že ceny nám konečně
klesly, což je úspěch boje proti inflaci, že
nabídka již neomezuje poptávku, respektive
že došlo k vyrovnání nabídky s
poptávkou, že peníze postačují
v rozpočtu na vývoj nezaměstnanosti, čili
z toho vyplývá představa, že poptávka
převyšovala nabídku, proto jsme přes
liberalizaci souhlasili se zvednutím cen, nabídka
se vyrovnala poptávce a růst cen se zastavil. To
jsou představy. Ale myslím, že skutečnost,
reálný průběh skutečnosti je
jiný. Jinak bych řekl, že říše
realit a našich úvah - třeba nejlépe
míněných úvah - se velice liší.
Domnívám se, že nabídka se vyrovnala
poptávce především díky pronikavému
snížení reálné kupní síly
obyvatelstva. Zpráva statistiky za první pololetí
hovoří o snížení reálných
mezd o 31 %. Poptávka se vrátila o dvacet třicet
let zpět. My jsme měli dvě varianty: Buď
akcelerovat nabídku, nebo takto prudce srážet
agregovanou poptávku, především poptávku
obyvatelstva. Šlo se cestou první varianty. Podniky
již nemohou příliš zvyšovat ceny,
protože není poptávka. To - podle mého
- není úspěch boje proti inflaci, to prostě
dál nejde v tomto vývoji. Signalizují to
každý měsíc statistiky o nákupech
obyvatelstva. Srpen opět poklesl proti srpnu minulého
roku zhruba o 40 %. Podniky nemají odbyt. Jak to, že
financují nezaměstnanost? Pan ministr to hodnotil
pochvalně, že tedy je dostatek zdrojů na nezaměstnanost.
Mne pochopitelně vzrušuje daleko více každý
přírůstek sta tisíc nezaměstnaných,
než jedna miliarda přebytku nebo ztráty ve
státním rozpočtu.
Výroba klesla o 20 %, v srpnu klesla opět o 29 %.
Přesto ale podniky mají dost prostředků
pro financování zaměstnanosti. Klesá
samozřejmě hluboce produktivita práce, roste
energetická náročnost. Jsou to tedy problémy
v efektivitě a není tedy problém tak jednoduchý,
není možné ho konstatovat, že se děje,
že se financuje a že věci takto probíhají.
Nemohu samozřejmě souhlasit a doufám, že
jde o přeřeknutí, když pan ministr říká,
že makroekonomika je v podstatě souhrn mikroekonomiky.
Pochopitelně zde jsou veliké rozdíly. Myslím,
že právě makroekonomika, makroekonomická
regulace nám dělala veliké potíže.
Všechny srovnání spíš nasvědčují
tomu, že naše průmyslová výroba
byla ještě před dvěma lety podstatně
vyšší než rakouská. Hrubý
domácí produkt spíš nižší
a naše spotřeba možná poloviční.
Je tu možnost velké strukturální konverze.
Klíč k dynamizaci je v dynamizaci vnitřního
trhu, v oživení poptávky a ne naopak v omezování
poptávky na vnitřním trhu.
To jsou samozřejmě otázky pro diskusi, otázky
východisek, otázky druhého pololetí,
to jsou otázky oživování ekonomiky a
jejího řádu. Můžeme hovořit
o oživování, které bylo ve zprávě,
které je v řádu několika set miliónů
- jako to, co se dalo na konverzi. Můžeme mluvit o
otázkách oživování, které
je řádu několika desítek miliard.
Domnívám se, že jde skutečně
o to druhé.
Myslím právě, že zde je právě
nedorozumění, že makroekonomická situace
a relace jsou jiné a vyžadují objektivně
jiné řešení než to, které
se zatím sleduje.
Pokud jde o mikroekonomiku - nechci zdržovat - ale domnívám
se, že zde, jak bylo také naznačeno ve zprávě,
největší otázkou je velká privatizace.
Chci upozornit na to, že probíhají překotné
privatizační projekty jako na běžícím
pásu ve stovkách po několika měsících.
Každý projekt se oceňuje většinou
několika statisíci až milióny. Různé
poradenské kanceláře mají tedy veliké
příjmy. Asi šest tisíc vybraných
podniků bude mít projekty privatizace, ale je otázkou,
jak se bude dál postupovat, protože z kupónové
privatizace vytvořené v podstatě anonymně
investiční fondy, které nebudou pro obyvatelstvo
průhledné, které nebudou v podstatě
lidé používat s jasnými informacemi,
s dostatkem znalostí, mohou se stát samozřejmě
polem zájmů těch, kteří po
bankrotech podniků je budou se zlomkem hodnot kupovat.
Možná to vidím zbytečně černě
a samozřejmě nemusím mít pravdu, ale
jedná se o velkou záležitost a obyvatelstvo
není informováno. Myslím, že je to také
záležitost parlamentu.
Chtěl jsem jen upozornit, že situace je složitá.
Samozřejmě někteří kolegové
se usmívají, protože si myslí, že
neměnně i opakujeme každý své
pro a proti. Nevím po kolikáté musí
klesnout výroba o 15, 20, 30 % každý měsíc,
kdy se přesvědčíme, že situace
je skutečná vážná, kdy situaci
budeme posuzovat ne podle toho, jaká je, ale jaké
jsou naše stranické zájmy, a říkat
- tím hůře pro situaci, nebo jestli budeme
hledat skutečně společná řešení.
Myslím si, že to není ekonomika ani jedné
strany, není to ekonomika ani ministerstva financí,
je to společná ekonomika česká a slovenská
a my jsme za ni tedy také svým způsobem zodpovědni.
Upozorňuji tedy na to, že je vážná
a doporučuji na základě podané zprávy
o rozpočtu organizovat společnou poradu poslanců
a vládních činitelů o řešení
této situace. Mně skutečně nejde o
předvolební diskuse, mně jde o to, že
se domnívám, že situace v naší
ekonomice je velice složitá, že jde o to,
abychom se společně zamýšleli, jak ozdravovat
ekonomickou reformu, ale i spojovat s prosperitou. Děkuji.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pánu poslancovi Komárkovi.K rozprave
vyzývam poslanca Tahyho, pred tým sa s faktickou
poznámkou prihlásil pán poslanec Schneider
, má na to právo.
Poslanec SL J. Schneider: Já jsem chtěl, vážené
kolegyně a vážení kolegové, poprosit
o jednu věc. Jistě spolu souvisí otázka
hospodářské situace a plnění
rozpočtu, ale právě při zvažování
návrhu usnesení jsme se shodli na tom, že bude
lepší odložit otázku projednávání
hospodářské situace, až k tomu budeme
mít vládou připravené podklady na
příští jednání. Tam otázku
zevrubně projednat.
Požádal bych, abyste se více soustředili
na návrh usnesení a tuto diskusi - i když samozřejmě
by byla užitečná i v této chvíli
- vzhledem k podkladům omezili a posunuli na příští
společnou schůzi.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, i ja sa prihováram za to, aby diskutujúci
hovorili k veci, teda k rozpočtu. S faktickou poznámkou
sa hlási poslanec Wagner. Dávam mu slovo.
Poslanec SL J. Wagner: Dámy a pánové, vyjádření
poslance Schneidera obsahuje samozřejmě racionální
prvek. Nicméně nepovažuji toto vyjádření
za zcela relevantní. Hovoříme-li o důsledcích
plnění či neplnění jistých
předpokladů státního rozpočtu,
zcela přirozeně důsledky této debaty
musí skončit ve vodách daleko širších,
v problematice hospodářské politiky. Prosil
bych proto, abychom byli méně striktní v
tom, o čem hovoříme, ale abychom byli striktní
v tom, jaká východiska z toho, o čem hovoříme,
hledáme.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Bude hovoriť poslanec Tahy.
Poslanec SN M. Tahy: Pán predsedajúci, vážené
Federálne zhromaždenie, budem sa snažiť
držať sa odporučenia spravodajcu, poslanca Schneidera.
Chcel by som sa dotknúť dvoch otázok. Jedna
sa bude týkať rozpočtu a jedna bude trochu
politická, ale bude tiež viazaná na štátny
rozpočet. Uznesením vlády Českej a
Slovenskej Federatívnej Republiky č. 326/1991 Zb.,
aby spoločne s ministrom obchodu a obrany a so svojimi
partnermi z republikových vlád menoval do 15. júna
komisiu, ktorá posúdi projekty, predložené
podnikmi, ktoré sú postihnuté konverziou.
Podniky vypracovali projekt a nárokovali si na tento rok
2,5 miliardy Kčs. Po prejednaní v slovenskej a českej
vláde, i vo vláde federálnej, bola na túto
problematiku vyčlenená rezerva 1,5 miliardy Kčs,
pokiaľ sa dobre pamätám. Z toho malo ísť
pre slovenské podniky 1,2 miliardy Kčs.
Dotýkam sa tohto problému, pretože hospodárske
výbory minulý týždeň uskutočnili
výjazdné zasadnutie, zamerané špeciálne
na túto problematiku, do závodov na Slovensku. Situácia
je tam trošku iná, ako hovoril profesor Komárek,
že podniky majú dostatok prostriedkov na to, aby platili
svojich zamestnancov, aj keď značne poklesla produktivita,
výroba atď. Dubnica prepustila už 4 000 ľudí
a ostatné podniky zápasia s ťažkosťami
z mesiaca na mesiac.
Mnohé príčiny sú skutočne subjektívne.
Nechcem ich rozoberať. Nebudeme podporovať neschopnosť
riešenia v podnikoch, avšak v každom prípade
je potrebné podporiť tie veci, ktoré podniky
majú pripravené a ktoré boli posúdené
dobre.
Tu by som chcel požiadať príslušných
ministrov vlády, aby hľadali taký mechanizmus
čerpania týchto prostriedkov, ktoré sú
rezervované vo výške 1,2 miliardy Kčs
pre Slovensko, aby podniky, ktoré ich dostanú ich
mohli čerpať i v budúcom roku, nielen tohto
roku.
Podniky sú v inej polohe než vlády. Podniky
predložili projekty v marci a doteraz nedostali ani korunu.
Bude koniec roku, v podstate to bude vyzerať ako zmrzlina
za sklom, ktorá sa do konca roku skôr rozpustí,
než by si podniky lízli.
Z tohto dôvodu si myslím, že celý proces
posudzovania a schvaľovania projektu je príliš
byrokratický. Tieto projekty posudzujú republikové
vlády a za tri mesiace ich potom posúdi komisia,
ktorú menuje minister Dlouhý. Tento proces je za
tejto situácie týchto podnikov skutočne neprijateľný.
Tu je potrebné hľadať taký mechanizmus,
ktorý umožní priebežne prijaté
projekty okamžite začať realizovať, pretože
dobré projekty by mali riešiť nielen zamestnanosť,
ale aj zvýšenie odvodov do štátnych rozpočtov,
daň z obratu, daň zo mzdy atď. V ďaleko
vyšších čiastkach, než budú
poskytnuté investičné prostriedky na realizáciu
projektu.
To je jedna otázka, s ktorou sme sa stretli. S potešením
som sa dozvedel od ministra Klausa, že sa vláda včera
zaoberala problematikou, ktorá rieši dubiózne
zásoby a iné problémy, ktoré podnikom
pôsobia obrovské neplechy (šarpatu) a veľmi
podniky zaťažujú úrokmi.
Druhá otázka. Dovoľte mi osobný pohľad
na funkcie, ktoré vo federálnej vláde vznikajú
a ktoré by tam vznikať nemali. Federálna vláda
by mala byť určitým arbitrom a mala by spájať
obidve republiky, pokiaľ chceme mať spoločný
štát. Slovenská verejnosť je veľmi
rozhorčená správou Federálneho ministerstva
kontroly, ani nie tak uvedením absolútnych čísel
stavu rozpočtu v jednotlivých republikách
federácie, ako skôr nedostatkom komentáru,
ktorý by transparentne situáciu zohľadnil.
Slovenskí priatelia z vlády mi poskytli určité
podklady. Pre krátkosť času ich nemám
preverené, preto sa za nich nemôžem zaručiť.
Vykazujú zhruba 5,5 miliard Kčs, ktoré sa
odvádzajú do rozpočtu Českej republiky.
Tieto hodnoty sú tvorené v Slovenskej republike.
Keď je to pravda, tak by situácia vyzerala úplne
inak. Českí občania by nemuseli lomiť
rukami, ako doplácajú na Slovenskú republiku
a na Slovensku by občania nemuseli byť rozhorčení,
že sa zámerne skresľujú údaje pre
občanov Českej republiky.
Stojíme teraz pred návrhom na referendum a podobnými
krokmi a pritom vopred necitlivo vytvárame prostredie,
ktoré môže pôsobiť odstredivo z hľadiska
štátoprávneho usporiadania budúceho
štátu.
Na tieto problémy som chcel upozorniť. Federálna
vláda musí ďaleko citlivejšie vydávať
správy, ktoré sa týkajú týchto
vecí, pretože vo vzťahu medzi Českou republikou
a Slovenskou republikou sú to predovšetkým
ekonomické problémy, ktoré nie sú
transparentné a ktoré sa môžu často
interpretovať zavádzajúcim spôsobom.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem poslancovi Tahymu, ako ďalší vystúpi
pán poslanec Kočtúch. Medzitým som
dostal ďalšie prihlášky, takže nasledovať
bude poslanec Borguľa, Roček, Zahrádka a Tichý.
Poslanec SN M. Kočtúch: Vážený
pán predsedajúci, vážené kolegyne
a kolegovia, chcel by som oceniť, že pán minister
Klaus, i keď sa zdravotne necíti fit, je tu s nami
a zároveň ten fakt, že my relatívne
zdravejší sa tak v malom počte zúčastňujeme
na tak dôležitej veci, ako je prejednávanie
rozpočtu.
Chcel by som povedať, že vo výboroch pre plán
a rozpočet sme veľmi detailne prejednávali
výsledky polročného rozpočtového
hospodárenia, hašterili sme sa o stratégii
a o politike rozpočtového hospodárenia, pretože
nemá zmysel pozerať sa len do minulosti, keď
z toho nevyvodíme závery, ktoré by nás
mali orientovať do budúcnosti. Je jeden aforizmus.
Vojak na vojne má dve zubné kefky. Jednu, ktorou
si čistí zuby a druhú, ktorú ukazuje
vrchnosti. Tá je nepoužitá, čistá.
Bol by som rád, keby naše správy, ako vlády,
tak parlamentu, boli tým prvým prípadom,
boli zubnou kefkou, ktorá čistí zuby našej
ekonomike. Zatiaľ narážame na mnohé vecné,
funkčné, metodické, informatívne i
legislatívne ťažkosti, ktoré nám
túto úlohu sťažujú.
Vecné otázky nebudem rozoberať. Vieme, ako
na tom sme. Dnes prejednáva Hospodárska rada vlády
analýzu vývoja ekonomiky s výhľadom
na rok 1992. Hovorí sa tam, že naša ekonomika
je ako vykoľajený vagón, je teda potrebné
ho dostať na správnu koľaj a potom jeho rýchlosť
maximálne zrýchliť. Takým názorom
nemôžem ,bohužiaľ,súhlasiť.Tento
vagón, totiž naša ekonomika, nie je hotový,
podlieha transformácii. Nestačí vagón
jednoducho preložiť, dajme tomu zo slepej koľaje
na koľaj hlavnú, na hlavný ťah. Vagón
je treba náležito štruktúrne prestavať.
Je treba mu dať koncisný trhový profil. Koncisný
s európskym profilom, koncisný so svetovým
profilom. To všetko nám zatiaľ chýba.
Uvádza sa, že výsledky budú také,
že národný dôchodok poklesne o 19 % až
o 23 %, že každý ôsmy pracovník
na Slovensku bude nezamestnaný, že 27 % domácností
bude pod úrovňou životného minima. Preto
sa na Slovensku snažíme spojiť rozpočtové
hospodárenie s efektívnou, ofenzívnou politikou.
Robíme osem krokov tejto politiky.
Po prvé. Hľadáme efektívny trhový
profil, ale nie v zmysle príkazov zhora, dá sa povedať,
administratívnym byrokratickým spôsobom. Hľadáme
to na mikroúrovni i na makroúrovni.
Po druhé. Druhým krokom sú štrukturálne
zmeny, ktoré by nám pomohli tento trhový
profil realizovať.
Po tretie. Ďalším krokom je nová kvalita
vnútorných ekonomických vzťahov,
pretože štrukturálne zmeny vlastnými silami
neurobíme.
Po štvrté. Ďalším krokom je technická,
vedecká, inovačná a investičná
politika.
Keď máme tieto štyri kroky, snažíme
sa riešiť politiku zamestnanosti, pretože už
vieme, akým spôsobom by sa ľudia dali reprofilovať.
Rekvalifikovať.
Po piate. Ďalším krokom je politika ekologická.
Po šieste. Šiestym krokom je politika daňová,
finančná, atď.
Po siedme. Politika rozpočtová ako zvláštny
druh tohto inštrumentária.
Po ôsme. Posledným krokom je politika sociálna.
Sociálnu politiku nechápeme ako záležitosť
ex post, i keď je na konci, ale v zmysle sloganu "chudobnému
nedávajte rybu, dajte mu radšej udicu a naučte
ho chytať ryby".Sociálna politika, v našom
chápaní je ofenzívna, začína
sa novou kvalitou života cez kvalitu národného
zdravia, vzdelania, až po záležitosti spojené
so sociálnou záchrannou sieťou.
Tu by sme vás moholi zaťažovať rozbormi
takých, alebo onakých údajov, ktoré
sa podarilo zhromaždiť. Údaje nie sú relevantné.
Sú to stále len čísla, netrhové
čísla, štatistické čísla,
ktorá sú také, alebo onaké.
Chcem zdôrazniť, že takéto správy
o rozpočtovej politike federálnej vlády by
mali synergizovať úsilie oboch republík, to
nám chýba v tejto správe, i v správe
našich spravodajcov. Chýbajú nám údaje,
ako sa synegrizujú sily. Vidíte v tabuľkách,
že sa jedná o súhrn dvoch rozpočtov
plus rozpočet federácie, ako súhrny súčet,
nie ako fúzia síl a prostriedkov, ktoré sa
násobia. Pokúsili sme sa napríklad - aby
sme do toho lepšie videli, pretože máme obrovské
ťažkosti so štatistickými číslami,
ktoré sú tak rozsiahle, že nevidíme
takmer nič, experimentálne zaviesť v predstihu
systém národných účtov, ktoré
by nám dali lepší nedeformovaný pohľad.
My sa môžeme handrkovať, kto na koho dopláca,
ale to nemá význam, pretože každé
číslo tohto druhu je deformované ako v benátskom
zrkadle, ktoré buď zoštíhľuje, ako
hovorí pán minister Klaus, alebo naopak deformuje
človeka, ktorý je vysoký na trpaslíka
s veľmi širokým pásom a podobne.
Chcel by som vyzvať náš parlament k tomu, aby
sme opustili spory typu "buď - alebo". Viete, že
naša politika zatiaľ za 70 rokov sa nevymanila z otázok
"buď - alebo". V ekonomike je to o to ťažšie,
že otázka typu "buď - alebo" škodí
alebo je extrémna. Ekonomika neznáša extrémy
- buď toto alebo takto. Ekonomika hľadá kompromisné
odpovede charakteru, odpovede typu "i to i ono" (aj,
aj). Z tohto hľadiska nás neteší negatívna
synergia českej a slovenskej ekonomiky. Beneš po roku
1918 svojho času povedal: "Dva milióny Slovákov
a osem miliónov Čechov, to je viac, ako desať
miliónov obyvateľov. Ale keď sa títo budú
hašteriť, tak dva plus osem dáva len šesť."
To povedal vo svojich pamätiach. Súhlasím so
svojím predrečníkom, profesorom Komárkom,
že ekonomika nie je partajná, nie je stranícka,
je treba zoskupiť sily, neviesť spory o tom, kto jedine
má pravdu. Svojho času som mal riaditeľa, ktorý
mi hovoril: "Ako to, že nikto z osadenstva to nevidí
ako ja?" Povedali sme mu: "Buďte rád, že
300 párov očí to vidí z rôznych
uhlov. To vás obohacuje. Keby ste to videlilen svojimi
očami a lpeli na svojom názore, stačíte
si sám. K tomu nepotrebujete spolupracovníkov."
Pamätáte si na obdobie, keď jedna totalita nám
tvrdila: "To, čo my hovoríme, je jedine správne
atď." Nevracajme sa k tomu.
Vnímat akokoľvek tvrdé polemiky, ktoré
nám umožnia lepšie vidieť veci, ktoré
nás čakajú zajtra.
Odporúčam, aby sme v tejto situácii, namiesto
malicherných šarvátok a sporov, ktoré
nás budú rozkladať a vzďalovať od
ekonomiky a hlavného ťahu sa zaoberali tým,
ako spojiť sily, ako dosiahnuť zvratu, prelomu a prerodu
tejto ekonomiky, ktorá nám hrozí kolapsom.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem poslancovi Kočtúchovi. Poslanec Borguľa
sa vzdal poradia. Takže na rade je poslanec Roček.