Společný zpravodaj výborů SN J. Fričar:
Pane předsedající, dámy a pánové.
Předkládám plenárnímu zasedání
FS jako společný zpravodaj Sněmovny národů
vládní návrh k vyslovení souhlasu
s přístupem k Evropské úmluvě
o vzájemné pomoci ve věcech trestních,
parlamentní tisk 833.
Jak již bylo řečeno předkladatelem,
tato úmluva byla sjednána 20. dubna 1959 mezi 21
evropskými státy v rámci Rady Evropy s cílem
účinněji bojovat proti zločinnosti
tím, že signatářské státy
jsou povinny si vzájemně poskytnout pomoc v trestních
řízeních, a to pouze před orgány
justičními.
Dle článku 23, v hlavě 8 úmluvy mohou
však smluvní strany při podpisu úmluvy
nebo při uložení ratifikační
listiny nebo Listiny o přístupu učinit výhrady
ke kterémukoliv ustanovení této úmluvy.
Návrh usnesení, tak jak je vám předkládán,
takovou výhradu obsahuje. Pan místopředseda
federální vlády vám tento krok ze
strany ČSFR zdůvodnil.
Je třeba však upozornit, že právo výhrady
zavazuje podávající stranu nedovolávat
se použití tohoto ustanovení jinou smluvní
stranou v jiném rozsahu než v tom, který sama
přijala. Zavazuje to tedy obě strany, aby postupovaly
právě tímto způsobem.
Předlohou Úmluvy o vzájemné pomoci
ve věcech trestních, tisk 833, projednaly výbory
branné a bezpečnostní, zahraniční
a výbory ústavně právní SN
a doporučují plenárnímu zasedání
FS přijetí ve znění usnesení
k tisku 833, a to bez připomínek. Jako společný
zpravodaj výborů SN se k tomuto doporučení
připojuji.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji panu poslanci
Fričarovi. Prosím nyní poslance Richarda
Sachera, jako zpravodaje výborů SL, aby přednesl
zpravodajskou zprávu.
Společný zpravodaj výborů SL R. Sacher:
Jako společný upravodaj Sněmovny lidu k vládnímu
návrhu, tisk č. 833, kterým se předkládá
Federálnímu shromáždění
ČSFR k vyslovení souhlasu Evropskou úmluvu
o vzájemné pomoci ve věcech trestních,
se připojuji ke zpravodajské zprávě,
kterou přednesl pan poslanec Fričar.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Ptám
se poslanců, zda si někdo přeje vystoupit
v diskusi k této problematice. (Nikdo.) Vzhledem k tomu,
že se nikdo nehlásí, považuji rozpravu
za skončenou.
Ve smyslu souhlasu s předchozím postupem budeme
pokračovat v projednávání dalších
tří mezinárodních smluvních
dokumentů, a to Úmluvy o předávání
odsouzených osob, tisk 834, Evropské úmluvy
o předávání trestních řízení,
tisk 835, a Evropské úmluvy o vydávání,
tisk 836.
Cílem těchto úmluv je prohloubení
spolupráce mezi členskými státy a
vytvoření účinných nástrojů
v boji proti zločinnosti.
Proto doporučuji, abychom tyto návrhy projednávali
současně, samozřejmě s odděleným
hlasováním.
Jsou k tomuto postupu nějaké námitky? (Nebyly.)
Prosím tedy pana místopředsedu federální
vlády, aby jako pověřený člen
federální vlády podal k těmto návrhům
výklad.
Místopředseda vlády ČSFR P. Rychetský:
Vážený pane předsedající,
vážené shromáždění.
V parlamentních tiscích pod č. 834, 835 a
836 jsou vám předloženy návrhy tří
úmluv.
Prvou je úmluva o předávání
odsouzených. Tato úmluva byla sjednána v
rámci Rady Evropy v roce 1983. K dnešnímu dni
je jí vázáno 17 států, z toho
i některé neevropské země, např.
USA a Kanada. Umožňuje řešit problémy,
které vznikají při výkonu trestu odnětí
svobody na cizincích.
Cílem úmluvy je v souladu s moderními trendy
v trestní politice napomoci při resocializaci odsouzených
osob. Přitom se vychází ze závěru,
že cizincům, kteří byli odsouzeni k
trestu odnětí svobody, by měla být
dána možnost vykonávat trest ve státě,
jehož jsou občany. K tomu úmluva stanoví
relativně jednoduchý, rychlý a pružný
mechanismus. Předání od-
souzeného k výkonu trestu v zemi, jejíž
jsou občany, odstraňuje takové bariéry
při výkonu trestu, jako jsou problémy vyplývající
z neznalosti místního jazyka, místních
zvyků, chybějící kontakty s příbuznými.
Každý odsouzený musí být státem,
kde byl odsouzen, informován o možnostech daných
touto úmluvou.
Ve srovnání s evropskou úmluvou o uznávání
platnosti rozhodnutí v trestních věcech z
roku 1970, která také umožňuje předávání
osob, tato úmluva z roku 1983 stanoví jednodušší
postup.
V jednotlivých ustanoveních se stanoví podmínky
pro předání odsouzených osob, upravuje
se vzájemná součinnost států
při jejich předávání. Základním
předpokladem je fakt, že odsouzená osoba je
občanem státu, do kterého má být
předána k výkonu trestu, rozsudek nabyl právní
moci a odsouzený s předáním souhlasí.
Druhou úmluvou pod č. tisku 835 je Evropská
úmluva o předávání trestních
řízení.
Tato úmluva byla sjednána v rámci Rady Evropy
v r. 1972. Ve srovnání s předchozími
úmluvami je jí zatím vázán
relativně menší počet států,
pouze 7. Jejím posláním je umožnit řešení
konfliktů mezi právními řády
jednotlivých evropských států, které
založily své pravomoci v trestních věcech
na odlišných principech.(Např.z hlediska státního
občanství, teritoriality, univerzality apod.)
Pravomoc soudních orgánů zahájit trestní
řízení může být dána
různými kritérii. Téměř
všechny evropské státy vycházejí
z hlediska teritoriálního; rozhodné je, kde
byl trestný čin spáchán či
měl důsledky. Teritoriální jurisdikce
je tedy základní formou nejen našeho právního
řádu, ale i předložené úmluvy.
Státní občanství pachatele je uznáváno
jako důvod pro jurisdikci u většiny států.
Potřeba chránit stát před útoky
proti jeho suverenitě či jeho bezpečnosti
je většinou uznávána jako zásadní
důvod k uplatnění jurisdikce, pouze pro určité
činy je uznávána jurisdikce univerzální.
Při bližším zkoumání národních
právních řádů se ukázalo,
že nemůže vzniknout případ, kdy
by nikdo neuplatnil jurisdikci vůči pachateli trestného
činu, ale může vzniknout spor, v němž
uplatňuje svou jurisdikci více států
(ať už ve formě konfliktu teritoriálního
principu nebo konfliktu jurisdikce států založených
na více kritériích).
Není odůvodněné jedno z kritérií
v případě spáchání trestného
činu v cizině či cizincem preferovat před
ostatními.
Ačkoli teritoriální jurisdikce je hlavní
formou, některé poznatky vědy svědčí,
že tresty jsou účinnější,
když se vykonávají v zemích, kde mají
odsouzení svou rodinu a sociální vazby.
Je třeba tedy vždy posoudit uplatnění
jurisdikce případ od případu. To umožňuje
tato úmluva upravující spolupráci
států na tomto poli ještě před
odsouzením. Úmluva vychází ze zásady,
že je účelné, aby pouze jeden z těchto
států vedl trestní řízení.
V každém případě jsou povinny
spolupracovat a informovat se vzájemně o přijatých
rozhodnutích.
Zároveň úmluva zabezpečuje, aby žádný
pachatel trestného činu se nevyhnul spravedlivému
potrestání. Jde o případy, kdy orgány
některého státu by podle vlastního
právního řádu nebyly příslušné
vést trestní řízení. Pokud
by o zahájení požádal jiný smluvní
stát, příslušnost vznikne na základě
této úmluvy.
Třetí úmluvou pod parlamentním tiskem
836 je Evropská úmluva o vydávání.
Tato úmluva byla sjednána v rámci Rady Evropy
již v r. 1957 a k dnešnímu dni je jí vázáno
18 států.
Dohodou přejímají smluvní strany závazek
vydávat si všechny osoby, proti kterým vedou
příslušné orgány trestní
řízení nebo které jsou vyžadovány
těmito orgány k výkonu trestu nebo ochranného
opatření. Úmluva je založena na principu
obligatorního vydávání, případy,
kdy může dožádaná strana odmítnout,
jsou vyčísleny v úmluvě, včetně
možnosti předat seznam trestných činů,
pro něž je vyloučeno vydávání
podle jejího právního řádu.
Vydávání se týká jen řízení
pro trestné činy, za které je v obou státech
stanoven trest odnětí svobody nebo ochranné
opatření alespoň na 1 rok, trestné
činy musí být oboustranně, tj. v obou
zemích, trestné. Úmluva výslovně
zakazuje vydání pro trestné činy politické
a trestné činy vojenské. Umožňuje
odmítnout vydávání svých občanů,
či např. v případě možnosti
uložení trestu smrti.
Jestliže odmítne dožádaná strana
vydání vlastního občana, předá
věc na žádost žádající
strany příslušným orgánům
k eventuálnímu zahájení trestního
stíhání.
Vydání je výslovně zakázáno,
jestli vyžádaná osoba byla pro stejný
čin odsouzena nebo již bylo rozhodnuto nezahajovat
nebo zastavit proti ní trestní stíhání
podle ustanovení o amnestii a abolici.
Z období před 2. světovou válkou platí
řada dvoustranných dohod, které Československo
sjednalo se západoevropskými státy, které
se mezitím staly členy Rady Evropy. Tyto dohody
nahrazuje mnohostranná úmluva, smluvní strany
však mají nadále možnost sjednávat
mezi sebou dvoustranné dohody k doplnění
ustanovení této mnohostranné úmluvy
nebo k usnadnění realizace závazků
z úmluvy. Například s Rakouskem, s nímž
máme dvoustranné dohody o vydávání
a o právní pomoci ve věcech trestních,
mají být již v blízké době
zahájena jednání o dodatkových úmluvách
k mnohostranné úpravě, neboť dvoustranná
úprava byla detailnější, a některá
tato ustanovení by bylo účelné zachovat.
Úmluva obsahuje dále i obecné zásady
obsažené i v našem právním řádu.
Například zásadu, že proti osobě,
která byla vydána, nebude vedeno trestní
stíhání, ani nebude odsouzena pro jiný
trestný čin než pro ten, pro který byla
vydána.
Navrhuje se uplatnit výhradu k čl. 21 týkajícímu
se podmínek pro průvoz vydávaných
osob. Výhradou se pro území našeho státu
zpřísňují podmínky pro průvoz
osob. Podle úmluvy bude průvoz povolen, pokud se
nejedná o politický trestný čin nebo
trestný čin vojenský. Bez uplatnění
výhrady by muselo být dáno povolení
k průvozu např. i v případech, kdy
československé orgány vedou proti takové
osobě řízení. Tuto výhradu
učinilo již více členských států
Rady Evropy.
Vážené Federální shromáždění,
s ohledem na nesporný praktický význam uzavírání
mnohostranných úmluv, které zajistí
jednotný vzájemný vztah mezi členskými
státy Rady Evropy, vám doporučuji, aby všechny
tři úmluvy o vydávání byly
Federálním shromážděním
schváleny.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský:
Děkuji panu místopředsedovi federální
vlády.
Tyto vládní návrhy byly podle § 59 zákona
o jednacím řádu přikázány
k projednání výborům ústavně
právním a zahraničním obou sněmoven.
Předsedové pověřili zároveň
shrnutím výsledků výbory ústavně
právní. Tyto výbory schválily jako
sněmovní zpravodaje Michala Benčíka
a Soňu Matochovou.
Jako první vystoupí poslankyně Soňa
Matochová jako zpravodajka za výbory Sněmovny
národů.
Společná zpravodajka výborů SN S.
Matochová: Pane předsedající, vážené
kolegyně a kolegové, předložené
úmluvy, tisk 834, 835 a 836 o předávání
odsouzených osob, o předávání
trestního řízení a o vydávání
patří k těm, které už byly schváleny
v rámci Rady Evropy. Do Rady Evropy, která vystupuje
jako mediátor tvorby norem mezinárodního
práva, jsme byli přijati 25. února 1991.
Za svoji existenci přijala Rada Evropy kolem 140 norem.
Je třeba přijímat z těchto úmluv
ty nejdůležitější a k nim přistupovat.
Předkládané úmluvy souvisí
a lze je zařadit do oblasti mezinárodního
práva trestního. Pokud bych je charakterizovala,
tak jako klíčovou bych označila Evropskou
úmluvu o vydávání, úmluvu extradiční.
Ta byla přijata Radou Evropy v r. 1957.
Na druhé místo bych zařadila Evropskou úmluvu
o předávání trestního řízení
z roku 1972 a dále úmluvu o předávání
odsouzených osob z roku 1983.
Pokud jde o extradiční úmluvu, dosud jsme
byli vázáni smlouvami dvoustrannými. Teď
přistupujeme k této úmluvě, která
zachovává všechny principy, které se
obvykle v této oblasti v mezinárodním právu
zachovávají, to znamená např. nevydává
se pro politické trestné činy, nevydávají
se vlastní občané, stíhá se
pro totožné věci, uplatňuje se překážka
věci pravomocně rozhodnuté res judicatae
a uplatňuje se zásada speciality.
To znamená, že po všech stránkách
tyto úmluvy vyhovují principům, které
jsou obsaženy v mezinárodním právu.
Jestliže se chceme přiblížit evropskému
standardu lidských práv, je vhodné přistupovat
k těmto úmluvám přijímaným
v rámci Rady Evropy a tak se integrovat s evropským
právním režimem. Jedná se tedy o evropský
standard chování, ke kterému se chceme přiblížit
a kterému je nutno přizpůsobit náš
právní stát.
Souhlas Federálního shromáždění
se uděluje na základě článku
36 odst. 3 ústavy, kdy mezinárodní smlouvy
vyžadují k ratifikaci souhlas Federálního
shromáždění. Vládní návrhy
předložených úmluv, a to tisk 834 o
předávání odsouzených osob,
tisk 835 o předávání trestného
řízení a tisk 835 o vydávání
byly přikázány k projednání
výborům zahraničním a ústavně
právním. Tyto výbory souhlasí s vládním
návrhem a doporučují projednat vládní
návrh na společné schůzi sněmoven
a vyslovují souhlas. Jako zpravodaj výborů
Sněmovny národů doporučuji rovněž
vyslovit souhlas s těmito úmluvami.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji zpravodajce
Matochové za zprávu a nyní má slovo
poslanec Benčík, zpravodaj Sněmovny lidu.
Společný zpravodaj výborů SL M. Benčík:
Vážený pán predsedajúci, páni
poslanci, panie poslankyne, dovoľte mi za výbory Snemovne
ľudu, ktorým boli predložené vládne
návrhy č. 834, 835 a 836 požiadať vás
o podporu a hlasovať za tieto predlohy. Dôvody pre
akceptovanie tohto návrhu, ako aj výsledky legislatívneho
posudzovania vo výboroch uviedla podrobne spravodajka SN
poslankyňa Matochová. Ja sa k jej argumentácii
prikláňam.
Po vstupe do Európy sa do nášho právneho
poriadku nádejne transformujú niektoré moderné
princípy, ktoré môžu pozitívne
ovplyvniť úroveň našej zákonodarnej
činnosti a zároveň vytvoriť priestor
pre užšiu spoluprácu s inými krajinami
V tomto prípade sa to týka odovzdávania právoplatne
odsúdených osôb k trestu odňatia slobody,
trestne stíhaných a vydania za účelom
trestného stíhania.
Napriek tomu, že ide o dokumenty z roku 1957, 1972 resp.
1983, majú moderné rysy, ktoré zjednodušujú
a právne regulujú postupy a spoluprácu v
takej citlivej oblasti, ako je trestné stíhanie
páchateľov, resp. výkon trestu odsúdených
osôb.
Chcel by som, a v našich podmienkach je to obzvlášť
dôležité, podtrhnúť, že navrhované
dokumenty v plnom rozsahu zjednodušujú medzinárodnú
spoluprácu na úseku boja so zločinnosťou
a zároveň plne rešpektujú v medzinárodných
dokumentoch zakotvené princípy ľudských
práv a slobôd. Vychádzajúc z uvedeného,
ale hlavne s prihliadnutím na obsah dokumentov podrobne
zdôvodnených pánom podpredsedom vlády,
odporúčam návrhy, predložené
vládou, schváliť. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Benčíkovi,
ptám se poslanců, zda se někdo hlásí
do diskuse k navrženým osnovám? Není
tomu tak, přistoupíme tedy k projednání
dalšího vládního návrhu, kterým
se předkládá k vyslovení souhlasu
Federálnímu shromáždění
Evropská úmluva o potlačování
terorismu. Je to tisk 837. Vládní návrh odůvodňuje
místopředseda vlády ČSFR Pavel Rychetský.
Uděluji mu slovo.
Místopředseda vlády ČSFR P. Rychetský:
Vážený pane předsedající,
vážené dámy a pánové,
v roce 1977 byla sjednána v rámci Rady Evropy Evropská
úmluva o potlačování terorismu. K
dnešnímu dni jsou touto úmluvou vázány
téměř všechny členské
státy Rady Evropy - 21 zemí.
Důvodem pro její vypracování bylo
rostoucí znepokojení vyvolané množícími
se teroristickými útoky v sedmdesátých
letech. Při její tvorbě se vycházelo
z poznání, že zvlášť účinným
prostředkem k potlačení tohoto jevu je hrozba
vydání pachatelů do států,
kde spáchali svůj čin. Vytvořením
širokého smluvního systému jsou zbaveni
pachatelé teroristických činů možnosti
vyhnout se potrestání uprchnutím do jiného
státu. Dosavadní mezinárodní dohody
o vydávání zpravidla obsahovaly ustanovení
o tom, že nelze vydat pachatele politických trestných
činů. Tím se vydání v řadě
případů znemožňovalo.
Úmluva v tomto směru mění úmluvy
o vydávání a vzájemné pomoci
v trestných věcech uzavřené mezi členskými
státy Rady Evropy. Uplatňuje se bez ohledu na možná
omezení v těchto smlouvách.
Při vymezení toho, pro jaké činy musí
být vydáváni pachatelé teroristických
útoků, se výslovně vyčíslují
trestné činy, které nelze považovat
za politické trestné činy. Jedná se
zvlášť o trestné činy proti bezpečnosti
civilního letectví, proti osobám požívajícím
mezinárodní ochranu, trestné činy
únosu, braní rukojmí, trestné činy
s použitím výbušnin a automatických
střelných zbraní.
Současně pro účely vydávání
lze nepovažovat za politický trestný čin
i určitá další trestní jednání
proti životu, osobní svobodě a majetku.
Smluvní strana má právo odmítnout
vydání v případě hrozby pro
stíhanou osobu z rasových, náboženských
nebo národnostních důvodů, tj. odraz
práva azylu. V tomto případě však
je povinna předložit věc bez výjimky
a bez zbytečného odkladu orgánům trestního
řízení.
Úmluva o potlačování terorismu je
významným krokem, který zajišťuje
v rámci evropského kontinentu nejen spolupráci,
ale především omezení těch společensky
nejnebezpečnějších a nejzávažnějších
jednání. Vláda ČSFR vám proto
doporučuje, abyste schválili přístup
ČSFR k této úmluvě podle předloženého
návrhu usnesení.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Vládní návrh
projednaly výbory bezpečnostní, ústavně
právní a zahraniční obou sněmoven.
Přípravou stanoviska k této věci byly
pověřeny výbory branně bezpečnostní.
Prosím poslance Jiřího Soukupa, aby předložil
společnou zpravodajskou zprávu za výbory
Sněmovny lidu.