Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Slámovi. S technickou poznámkou
se hlásí kolega Kostya. Dávám mu slovo.
Poslanec SN L. Kostya: Pane předsedající,
já bych vás prosil, abyste splnil slib, který
jste dal na začátku, že budete tuto schůzi
řídit ne podle svých představ, ale
podle jednacího řádu. Prosím, abyste
mého předřečníka upozornil,
že by neměl používat v této sněmovně
výrazy, které mohou urážet jiné
poslance. Já mám na rozdíl od pana poslance
jiný názor na to, kdo je chudák a kdo není
chudák, a jestliže jsem nebrečel při
svém vystoupení, tak nyní se mi po jeho vystoupení
brečet chce.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Já jako předsedající zásadně
nic nemám proti pláči. (Smích v sále.)
Nicméně považuji toto upozornění
za správné,
a tímto na nás všechny apeluji, abychom při
volbě svých výrazů zvažovali
své verbální oběživo. Myslím
však, že se nic tak katastrofálního nedělo.
Nyní má slovo poslanec Stome a jako další
je přihlášen poslanec Roubal.
Poslanec SN K. Stome: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové poslanci, vážení
hosté, nechci se příliš široce
zmiňovat o tom, že i restituce je druhem privatizace,
ani o tom, že nevypořádáme-li se s majetkem,
o jehož poctivém nabytí lze mít pochybnosti,
tak se tyto pochybnosti budou odrážet i v tom, kdo
sem má ukládat peníze a zda nebude vystaven
dalším pochybnostem a dalšímu zpochybnění
svého vlastnictví. Chtěl bych však upozornit
na dvě věci,které zde z části
evokovány byly a z části evokovány
nebyly.
První je ta záležitost, že praktická
situace v tomto státě je taková, že
ani naplnění zákona, o jehož novele
nyní jednáme, není dostatečně
umožněno, a to nikoliv vlivem těch lidí,
kteří o tento majetek žádají,
čili tzv. oprávněných osob, ba dokonce
ani v tom okruhu, který zákon č. 87 uvažuje.
Já disponuji několika důkazy. Ihned, jakmile
to bylo možné, jsem požádal o výpis
z pozemkových knih a mám doklady, že budu pozván
k obdržení tohoto výpisu na konec října
tohoto roku, čili tři týdny po lhůtě.
Dokonce jsou notářství, která zvou
až na listopad. Já jsem v této věci
k urychlení tohoto procesu napsal dopis ministru spravedlnosti
České republiky. Dosud jsem odpověď
nedostal, ale vím ze zkušenosti, že i přes
veškerou snahu, kterou některá notářství
vyvíjejí, není možné dostát
stanoveným povinnostem ve lhůtách, jak bychom
to k naplnění tohoto zákona rádi viděli.
Situace v geodézii je ještě horší.
Lidé se ani nedozvědí, jak je parcela označena.
Nejhorší je, že se nedozvědí ani
adresáta své výzvy, takže se nemají
na koho obrátit. Dokáže-li někdo, že
včas požádal v rozumném čase
(musíme předpokládat, že když
zákon má určitou lhůtu, tak "rozumný"
čas je minimálně do ukončení
této lhůty) a nedostal odpověď, vyprovokuje
to řadu náhradových a podle mého názoru
oprávněných sporů vůči
tomu, kdo způsobil zdržení.
Za druhé jsem se chtěl zmínit o té
věci, o které zde bylo hovořeno tak, že
je v podstatě zbytečné o tomto zákonu
jednat, protože se to stejně nemůže stačit.
Ze všech těchto důvodů (i z toho důvodu,
abychom mohli naplnit tento zákon) pléduji za to,
abychom o novele pilně uvažovali a při hlasování
jí dali průchod.
Pokud jde o onu technickou otázku, o lhůtu, domnívám
se, že bychom měli použít ustanovení
zákona o Sbírce zákonů, tj. jak zákona
č. 131/1989Sb., tak zákona č. 426/199 Sb
. Paragraf ll odstavec 1 zákona č. 426 říká,
že den vyhlášení se rovná dni rozeslání.
Jeví se mi to jako technická záležitost.
Přijmeme-li tuto novelu a dokážeme-li ji rychle
svěřit rotačce a vyexpedovat alespoň
jedno jediné číslo jako začátek
ve lhůtě, tak to máme technicky "z krku".
Nicméně se domnívám, že jsme
povinni učinit i legislativní obranu, a to proti
tomu, že počátek účinnosti je
běžně po 15 dnech, jak zde bylo řečeno.
Paragraf 6 odstavec 2 zákona č. 131/1989 Sb., ve
znění zákona č. 426/1990Sb., zná
výjimku ve větě poslední, kde se říká,
že počátek účinnosti lze výjimečně
pro naléhavý obecný zájem určit
dnem vyhlášení, to znamená bez 15 dnů.
Domnívám se proto - to je můj pozměňující
a doplňující návrh - že bychom
měli stanovit : "Začátek účinnosti
tohoto zákona se výjimečně pro naléhavý
obecný zájem stanoví dnem vyhlášení
ve smyslu ustanovení § 6 odstavec 2 věty poslední
zákona č. 131/1989 sbírky ve znění
zákona č. 426/1990 sbírky." (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Slovo má poslanec Roubal. Posledním
přihlášeným do rozpravy je poslanec
Novosád.
Poslanec SN M. Roubal: Vážený pán predsedajúci,
vážené kolegyne a kolegovia, trochu ma predbehol
kolega, ktorý vystúpil predo mnou. Aj ja som chcel
upozorniť na tento technický problém. Nechcem
vás zaťažovať ďalšími podrobnosťami.
Môj druhý pozmeňovací návrh
sa tiež týka technického problému. Navrhujem,
aby v § 5 odstavec 2 miesto súčasného
znenia bolo uvedené: "do 31.12. 1991".
Aby tí, ktorí sa prihlásia - pokiaľ
príjmeme túto novelu - ju mohli realizovať.
Nechcem vás zaťažovať s nejakými
podrobnosťami, jedná sa len do určitej miery
o technické a formálne spresnenie tohto zákona,
ale trochu ma zarazila technická poznámka kolegu
Kostyu. Pán poslanec Sláma absolútne neporušil
Rokovací poriadok. V zmysle Rokovacieho poriadku §
23 odstavec 1 sa vyjadroval ku krádeži a my tu prerokúvame
krádež, nič iné. A z toho dôvodu
mal právo vyjadriť sa, ako sa vyjadril. Ďakujem.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Nyní prosím o slovo poslance Novosáda.
Posledním přihlášeným je kolega
poslanec Piskoř.
Poslanec SL K. Novosád: Vážený pane
předsedající, vážené kolegyně
a kolegové. Pravděpodobně bych mohl začít
vykládat anabázi tohoto zákona od samého
počátku v roce 1968, tak jak ji znám, protože
tento zákon vychází vlastně už
z předloh, které byly zpracovávány
v tom roce. Ale nebudu. Zmíním se spíš
o věcech, které zde jeden z mých předřečníků,
kolega Skalický, asi nedostatečně amplifikoval
- budu určitým způsobem jeho hlásnou
troubou.
Já vás znovu upozorním na jeho návrh.
To, co on navrhl vlastně znamená, v souvislosti
s bodem jedna novely zákona - obracím se na členy
Občanského hnutí - že zde je vlastně
uveden jejich návrh zákona tak, jak ho předkládají
do pléna, kde se oni sami zmiňují o exulantech,
kde hovoří o tom, že exulanti budou součástí
restitučního procesu, s tím ovšem, že
jim budou v případě, že neexistuje nemovitost,
a nebo nelze ji vydat z některých důvodů
uvedených v tomto zákonu, nebo v zákonech
jiných, bude poskytnuta náhrada v akciích
- to znamená, stanou se součástí restitučního
procesu velké privatizace.
On to kolega Skalický dost jasně neřekl.
Já vás na to znovu upozorňuji, že by
to do jisté míry znamenalo ulehčení
legislativního procesu a tato vaše úvaha by
byla do jisté míry neopodstatněná.
Že se o takovou novelu jedná, mi bylo potvrzeno kolegou
Vildem a před několika okamžiky i kolegou Soukupem.
Takže mi to bylo potvrzeno ze strany Občanského
hnutí. To je jedna věc, kterou bych zdůraznil.
Další věc je preambule zákona tak, jak
o ní hovořil kolega Fišera. Já bych
vám chtěl říci k preambuli, která
skutečně byla v zákonu tak, jak jsme ji navrhovali
- že tento zákon je zákonem privatizačním
s akcentací na složku restituční. To
jak zněla potom, nebylo již do určité
míry naší vinou. Domnívali jsme se,
že tento proces není třeba zaobalovat do krásných
slov, ale byli jsme si vědomi toho, že všechny
formy privatizace jsou si rovny a toto je jedna z nejjednodušších,
nejsnazších a nejrychlejších.
Dále bych se zmínil o projednávání
v ústavně právních výborech.
Kolega Mečl tam pronesl jednu zajímavou myšlenku,
a to, že se stejně bude muset příští
vláda nebo příští parlament vrátit
k tomu, jakým způsobem se s našimi exulanty
nebo s lidmi žijícími v zahraničí
vyrovnat. Podle mezinárodního práva to skutečně
není v tomto zákonu v pořádku. Takže
i členové komunistické strany si uvědomují,
že tento zákon není v souladu s mezinárodními
právy, ovšem hlasováním to neprojevili.
Ani v tom ústavně právním výboru
Sněmovny národů.
A nyní bych přistoupil ke svému návrhu,
ke své změně, která se týká
přímo uvedené novely. Jedná se mi
o bod šest. Navrhuji doplnit v § 3, odst. 4 ve znění:
"Pokud se oprávněné osoby, které
uplatnily svůj nárok ve lhůtě uvedené
v § 5 dohodly na jiném pořadí, nebo
výši podílu, než je uvedené v odst.
jedna a dvě, platí tato dohoda." Já
se domnívám, že tato dikce je natolik průhledná,
že není třeba ji nějakým způsobem
zohledňovat a že není třeba prodlužovat
naše jednání. Tím bych své vystoupení
ukončil. Děkuji vám.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Novosádovi, o slovo se ještě
přihlásil poslanec Piskoř.
Poslanec SL J. Piskoř: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové. Budu stručný,
podám jenom technické
pozměňovací návrhy. Jsem pro to, aby
se vypustily body 19, 20, 21, 22 - to již v podstatě
udělal ústavně právní výbor
- ale pokud by byla sporná situace ke zprávě
ústavně právního výboru, podávám
to jako pozměňující návrh.
Dále podávám pozměňující
návrh k bodu 5 novely, a to vypustit první větu,
to znamená v § 3 odst. 3 písm. d) se za slova
"nabýt část dědictví"
doplňují slova "a nežijí-li jeho
dědici". Toto navrhuji vypustit. Dále navrhuji
vypustit celý bod šest. To je vše, děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Piskořovi. Přihlásil
se ještě poslanec Milan Hruška. Prosím,
uděluji mu slovo.
Poslanec SN M. Hruška: Vážené Federální
shromáždění, chtěl bych se k
novele zákona o mimosoudních rehabilitacích
vyjádřit ne jako právník, to nejsem,
ale jako praktik. Jako praktik jsem se setkal s určitými
případy, které jasně hovoří
pro to, abychom tuto novelu zákona přijali. Jako
praktik také vidím, že tato novela zákona
zcela jasně povede k zprůhlednění
vlastnických vztahů, což je pro značnou
část tohoto pléna, bohužel, nepřijatelné.
Nepřijatelné je to proto, že se definitivně
zhroutí jejich představa o schopnosti státu
něco řídit. Přestože jsme neustále
informováni hlavně ve sdělovacích
prostředcích o tom, že se nedaří
budovat střední podnikatelský stav, jakmile
se pokusíme tuto nepříjemnost alespoň
trochu změnit, jsme přesvědčováni
o tom, že stát má jinou představu, a
to v době, kdy vidíme, že skuteční
drobní výrobci se rodí tam, kde se jim vrátil
jejich původní majetek. Uvedu tři markantní
případy.
Jedna textilka, kdesi ve východních Čechách,
ještě před dvěma měsíci
v totálním úpadku - propustila tři
čtvrtiny svých zaměstnanců, se vrátila
do rukou původnímu majiteli a tato textilka s tím
samým vybavením, protože nebyl odpor ze strany
vedení, to znamená, nerozkradli stroje, skutečně
hospodařili do posledního dne jako řádní
hospodáři, tak tato textilka dnes rozjíždí
třetí směnu. To je první příklad.
Nyní příklad dvě. Drobná výroba
pletiva - velice prodejné zboží - se měla
vrátit původnímu vlastníku, ovšem
vinou nomenklaturního bratrstva se drželi přísně
dikce zákona, byl to zákon č. 403, a odvezli
z této provozovny kompletní zařízení,
to znamená vytrhali tam elektrické rozvody, odvezli
topení, odstěhovali stroje, přestože
tvrdili, že hospodařili jako řádní
hospodáři. Tam byli během jediného
dne propuštěni všichni zaměstnanci.
A třetí příklad: Jihočeský
dřevařský závod se měl navracet
původnímu vlastníku. Ten se pokoušel
dohodnout s vedením, ovšem zatím neúspěšně.
Je tam zabudována linka na zpracování dřeva
v hodnotě 8 miliónů korun, kterou tento podnikatel
chtěl odkoupit, aby mohl pokračovat ve výrobě,
aby mohl zaměstnat lidi ve své vlastní továrně,
v regionu, že tuto linku je třeba odvézt, demontovat
a na dotaz oprávněné osoby, co bude s těmi
lidmi, řekli bossové tohoto státního
podniku - budou brát přece podporu v nezaměstnanosti.
Takže apeluji na vás. Nebojme se konečně
určit vlastníky. Je to to nejjednodušší,
co můžeme udělat. Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Hruškovi. 0 vystoupení požádal
zpravodaj poslanec Benda.
Společný zpravodaj výborů SL V. Benda:
Vážené Federální shromáždění,
vystupuji teď jako poslanec, nikoliv jako zpravodaj, aby
se učinilo zadost všem formalitám, tj. abych
vystoupil v rámci rozpravy.
Tady vzniká pochybnost, zda-li to usnesení ústavně
právního výboru SL, byť je to výbor
garanční, a byť ústavně právní
výbor SN odmítl se zabývat meritorně
připomínkami z dalších výborů
FS, takže jsme vlastně zpracovávali připomínky
výborů jak SN, tak SL, přesto by tady mohla
vznikat pochybnost, jestli tyto návrhy je možno vzít
za základ nebo výsledek naší práce,
za společný základ jednání
spolu s návrhem novely, tak jsme se domluvili s místopředsedy
FS, že bude lépe, aby nevznikaly námitky, když
tyto návrhy, tzn. celý text usnesení ústavně
právního výboru SL ve věcné
části předložím svým jménem
jako pozměňovací návrhy.
Jen se vás táži, vážené
kolegyně a vážení kolegové, protože
papír máte všichni před sebou na stole,
jestli trváte na tom, abych ho přečetl, nebo
jestli akceptujete celou druhou stranu tisku 866 jako mnou přednesené
pozměňovací návrhy. Trvá někdo
jmenovitě na tom, aby se to ještě jednou předčítalo?
(Netrvá.) Snad tomu tak není, čili já
bych dodal - protože o mnoha věcech už tady hovořil
poslanec Senjuk a ostatní věci projednávaly
ostatní výbory atd. - že je tady jediný
okruh změn, které jsme provedli až v ústavně
právních výborech pod bodem 5.
K tomu jen krátce na vysvětlení: Vypouští
se slovo "povolávací", protože do
PTP se lidé nedostávali jen z civilu, ale také
z vojny přesunutím z jiného útvaru,
čili ti by tím nebyli postiženi. Nechává
se tam jen "rozkazy". Dále se letopočet
1950 mění na 1948, to jsem už vysvětloval.
Rozkazem tehdejšího ministra národní
obrany Svobody byly už na podzim 1948 vyčleněny
první čtyři prapory pro politicky nespolehlivé
vojáky. Obě tyto změny vláda v podstatě
akceptovala, nebo přesněji tuto definici vláda
podpořila. Tam je také kategorie E, to je už
v novele.
Poslední změna je vlastně formulačním
zpřesněním. Pokud jde o odškodňování
vojáků nebo vojáků v PTP byl tady
uveden obecný odkaz na zákon o soudních rehabilitacích.
Aby nedošlo k nějakým nejasnostem, a protože
nepokládáme za možné a únosné
poskytovat příslušníkům PTP stejné
finanční odškodnění za dobu tam
strávenou jako vězňům nebo těm,
kdo byli v táborech nucených prací, tak ústavně
právní výbory tam dodávají,
že se to vztahuje jen na ustanovení § 25 zákona
č. 119 Sb., což je - pokud si pamatujete - onen paragraf,
který hovoří o důchodovém zabezpečení
pracovníků. To je v podstatě změna
nezásadní, ale upřesňující
a zaručující jednotný výklad.
To je vše, co chci říci jako poslanec, to jsou
mé pozměňovací návrhy, a pak
ještě eventuálně vystoupím jako
zpravodaj.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Ještě se do rozpravy hlásil
poslanec Jiří Černý.
Poslanec SL J. Černý: Velmi se omlouvám za
druhé vystoupení, ale během jednání
mi byl doručen návrh z oblasti praxe, tedy z FMPSV.
Dovolte, abych si návrh osvojil a přednesl ho.
Týká se § 24 odst. 5, já ho přečtu,
abychom věděli oč jde: "Za účelem
zmírnění křivd způsobených
vyloučením ze studia studentů vysokých
škol se doba jejich vysokoškolského studia hodnotí
pro účely důchodového zabezpečení
tak, že se rok studia, včetně let předepsaných
pro ukončení tohoto studia, která nebylo
možné z důvodu vyloučení absolvovat,
započítává jako dva roky zaměstnání."
Návrh zní: za § 24 odst. 5 zákona se
na konci připojí tato věta: "Obdobně
se postupuje, pokud jde o středoškolské studium,
které by trvalo po 18 roce věku studenta."
Zdůvodnění zní takto: Dosavadní
ustanovení totiž umožňuje zvláštní
nároky pouze studentům studujícím
na vysokých školách. Přestože ustanovením
§ 18 odst. 2 jsou zrušena i rozhodnutí o vyloučení
ze škol poskytující střední nebo
vyšší vzdělání, pro výši
důchodu se ovšem hodnotí doba až po 18
roce věku. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Černému. Technickou poznámku
má zpravodaj.
Společný zpravodaj výborů SL V. Benda:
Podobná připomínka, jak ji citoval poslanec
Černý, nepřišla jen z ministerstva práce
a sociálních věcí, ale také
z ministerstva školství ČR.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Ještě o vystoupení požádal
poslanec Senjuk.
Poslanec SN R. Senjuk: Nechci tady z tohoto místa vystupovat
jako zástupce navrhovatele, ale jako poslanec bych chtěl
reagovat na některé názory nebo ideje, které
se mi zdají zavádějící při
posuzování tohoto zákona.
Za prvé bych se chtěl zmínit o tom, že
tady dvakrát padla zmínka o politickém postavení
a zájmech poslanců, kteří mají
zájem eminentně na tom, aby se schválila
novela zákona 87. Chtěl bych upozornit pa na kolegu
Fišeru, že jsem byl také zvolen za OF, v současné
době jsem nezávislý poslanec z řad
OF a že jsem měl také heslo stavět společný
dům, ale nikde v předvolebním prohlášení
se neobjevilo, že ho budu stavět z kradených
cihel. (Potlesk.)
Další teze, na kterou bych chtěl upozornit
a kterou považuji za zavádějící
ideu, je ta, že dobře spravovaný majetek může
být pouze ten, ve kterém jeho vlastník žije
nebo přímo vykonává práci.
Máme nedaleko od nás směrem na západ
i na jih nádherné příklady nadnárodních
společností a trustů, které výborně
prosperují, ačkoliv jejich vlastníci sídlí
na druhém konci země. Nedomnívám se,
že dobře obhospodařovaný majetek musí
být nutně obhospodařovaný člověkem,
který v něm sídlí.
Dále bych chtěl jen se zeptat, zda bych mohl mít
- v případě, že nebudou stanoviska zpravodajů
shodná s názory navrhovatelů - jednotlivé
připomínky při hlasování o
pozměňovacích návrzích. Děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
K té věci budeme muset zaujmout zásadní
procedurální stanovisko, ale protože se do
rozpravy přihlásil ještě místopředseda
federální vlády Pavel Rychetský, uděluji
mu slovo.
Místopředseda vlády ČSFR P. Rychetský:
Vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
vláda České a Slovenské Federativní
Republiky vědoma si závažnosti problematiky
zmírňování křivd a bezpráví
si v daném případě vyžádala
ještě před vlastním projednáním
návrhu svého stanoviska i zásadní
stanovisko vlád obou republik.
Obě vlády, česká i slovenská,
zaujaly stanovisko jednoznačně záporné
a nedoporučily novelizaci zákona o mimosoudních
rehabilitacích.
Přes skutečnost, že jde o právní
úpravu, která se týká v převážném
rozsahu výkonné působnosti vlád obou
republik a jejich státních rozpočtů,
federální vláda projednala žádost
předsedy Federálního shromáždění
a zaujala i vlastní stanovisko. Podstatné části
stanoviska vlády České a Slovenské
Federativní Republiky zde přečetl zpravodaj
Sněmovny národů pan poslanec Novitzský.
Chtěl bych proto pouze zdůraznit, že vláda
považuje tento zákon za jeden z těch rozhodujících
a klíčových zákonů, který
sleduje jednak veřejnost se značným napětím
a který v sobě obsahuje celou řadu někdy
i rozporných dimenzí.
Od začátku procesu restitucí jsme si vědomi
dimenze morální a politické, snahy o maximální
možnou míru nápravy nespravedlností
a křivd z minulosti. Nalézt hranice tohoto úsilí
znamená nalézt hranici míry vyváženosti
požadavku morálního imperativu s požadavkem
nezpochybňování žádného
z kroků ekonomické reformy, která je základem
naší cesty vpřed, ale též s požadavkem
nezpochybňování stability nově budovaného
právního řádu, a to i s ohledem na
míru důvěry zahraničních investorů
ve stabilitu vlastnických, věcných i závazkových
vztahů, které začínají vytvářet
nové podmínky pro fungující tržní
hospodářství.
Mohu vám proto sdělit, že vedle tzv. vládního
návrhu zákona lustračního i v případě
tohoto stanoviska vlády ČSFR jde o výsledek
jednomyslného rozhodnutí všech členů
vlády bez rozdílu jejich politické příslušnosti.
V této souvislosti považuji za nutné zdůraznit,
že zdaleka nikoliv nezanedbatelnou roli pro rozhodování
vlády sehrál respekt k některým obecně
uznávaným a elementárním zásadám
právní kultury a právního státu,
jehož základy společně vytváříme.
Dovolte mi být konkrétní. Restituční
zákon, který obnovuje vlastnické poměry
se zpětnou účinností až na 40
let, je zákonem, který v dosavadní historii
právní kultury neexistuje, nemá obdoby, a
to ani v žádné jiné zemi této
planety. Tam, kde se např. po válce přikročilo
v Evropě k restitucím, stalo se tak zpravidla v
podobě finanční nikoliv naturální
a za období nesrovnatelně kratší. V
daném případě jsme však tento
zásadní krok již přijetím zákona
učinili, a to s účinností od 1. dubna
t.r. Od tohoto data je v účinnosti a předmětem
aplikace různých práv ních subjektů
i československých soudů. Lze říci,
že tento zákon již šestý měsíc
žije a velmi intenzívně ovlivňuje život
v naší zemi. Soudím, že jej ovlivňuje
pozitivně.
Každý z nás však ví, že jakýkoliv
zásah do právní normy, který mění
hmotně právní vztahy, který mění
běh propadných zákonných lhůt,
je zásahem pro právní principy nežádoucí.
V daném případě jde o změny
ve všech úhelných bodech zákona ve vymezení
okruhu osob oprávněných i v rozsahu hmotně
právních nároků a definování
jejich právního základu.
Přijetí zákonné novelizace by navíc
navodilo situaci, kterou právní teorie ani praxe
není schopna účinně řešit
bez používání prvku retroaktivity, které,
jak známo, právo odmítá. Mám
na mysli existenci pravomocných rozsudků vynesených
podle zákona vámi schváleného před
sedmi měsíci. Tyto rozsudky nelze rušit zákonem.
Neznám právní prostředek, kterým
by tyto rozsudky byly rušeny snad kromě řízení
o obnově řízení. Mám též
na mysli skutečnost, že za několik dní
a nesporně před možným datem účinnosti
této novelizace, dojde k právním účinkům
zvaným prekluze, k zániku práva lhůty
vámi stanovené. Není v právu obdoby,
že by zaniklé právo mohlo ze zákona
vzniknout.
Zasahovat do tohoto zákona tudíž vláda
nedoporučila. Byla si však vědoma toho, že
ačkoliv jste to byli ve své většině
právě vy, kteří jste všechny
dnes předložené návrhy již jednou
posoudili a většinovým hlasováním
zamítli, přesto jsou zde nejméně tři
náměty, které nemohou zůstat nepominuty.
Především jde o otázku právní
úpravy československého exilu.
Je nesporné, že u řádově více
než půl miliónu občanů této
země došlo k tomu, že byli naprosto protiprávním
způsobem, dokonce kombinací různých
protiprávních aktů perzekuováni a
vyvlastněni. Nápravu této situace lze řešit
cestou samostatného návrhu zákona o československém
exilu, který v úvodních ustanoveních
oceňuje zísluhy občanů, kteří
z Čech, Moravy a Slovenska v rozhodném období
emigrovali. Zásluhy o dobré jméno naší
země ve světě, zásluhy o udržení
myšlenek demokracie a humanity. Takový návrh
byl na půdě FS již předložen.
V dalších ustanoveních tento zákon jako
speciální zákon o československém
exilu těm, kteří kteroukoliv či obě
z těchto podmínek nenaplní, poskytuje právo
na plné odškodnění v rozsahu vypočteném
podle platného zákona o mimosoudních rehabilitacích
nikoliv cestou naturální restituce, ale cestou cenných
papírů, tj. privatizačních kupónů.
Ve dvou bodech federální vláda doporučila,
aby novela zákona o mimosoudních rehabilitacích
přijata byla. Jeden z nich není třeba zde
rozvádět. Je to nešťastná právní
úprava občanů, kteří byli povoláváni
k Pomocným technickým praporům, úprava,
která umožňuje odškodňovat i ty,
kteří u těchto praporů nebyli z důvodů
politické perzekuce, kteří naopak v řadě
případů byli nositeli politické perzekuce.