Poslanec SL L. Voleník: Vážený pane
předsedající, vážení kolegové
poslanci, vážené poslankyně, dovolím
si navázat na kolegu Senjuka a Šterna, kteří
se dotkli otázky, které bych chtěl věnovat
pozornost také.
Nesouvisí s pozměňovacími návrhy,
ale souvisí s mou profesí, kterou jsem se živil,
než jsem se dostal do parlamentu. Byl jsem právníkem.
Chtěl bych se dotknout otázek obchodních
společností složených výhradně
z fyzických osob. Jak je mi známo ze současného
stavu v soudní praxi, dochází prakticky jednoznačně
k restriktivnímu výkladu ustanovení zákona,
které se týká oprávněných
osob právě v tom směru, že obchodní
společnosti, resp. ti občané, kteří
uplatňují nárok jako bývalí
členové - fyzické osoby, které byly
účastníky obchodních společností
- jsou odkazováni mimo pořad tohoto zákona
s tím, že nejsou osobami oprávněnými.
Chtěl bych upozornit na to, že v době, kdy
tyto společnosti skutečně byly živé,
kdy existovaly, fungovaly, se s touto skutečností
vypořádal tehdejší právní
řád a tehdejší judikatura. A tehdejší
judikatura stanovila, že veřejné obchodní
společnosti, jejichž členy jsou fyzické
osoby, nejsou právnickými osobami. Domnívám
se, že i dnes by měly soudní orgány
vycházet z této judikatury a z tohoto stanoviska.
Žel bohu se mi doneslo klikatými cestičkami
k uším, že naopak se Nejvyšší
soud chystá vydat stanovisko přesně opačné.
Dovolím si jenom přečíst pro ukázku
judikát Nejvyššího správního
soudu pana soudce Boháčka, který je publikován
v Roučkově a Sedláčkově komentovaném
vydání Obecného občanského
zákoníka z roku 1811, tedy právního
předpisu, který platil v době, kdy tyto společnosti
u nás žily. Cituji: "Veřejná obchodní
společnost není právnickou osobou, nýbrž
její jmění nalézá se jako vázané
jmění účelové ve spoluvlastnictví
veřejných společníků pro indiviso
(Boh.630 4F.).
Obdobný judikát existuje i stran Nejvyššího
soudu, předsedy senátu Vážného
s číslem 11580.
Další otázka, které bych se chtěl
dotknout a která je velice nešťastně interpretována,
je otázka tísně, o které hovořili
kolegové Štern i Senjuk a které se dotkli i
jiní kolegové.
Právo vlastnické má tři základní
pojmové znaky. Těmito znaky vlastnického
práva je, že vlastník má právo
věc držet, užívat ji a nakládat
s ní. Jaká byla situace v době, kdy vlastníci
určitých věcí převáděli
tyto věci na stát nebo jim byly tyto věci
znárodněny nebo je darovali a podobně? Situace
byla taková, že vesměs věc nemohli držet,
nemohli ji užívat a nakládat s ní mohli
jediným způsobem a to, že ji převedli
na stát.
Domnívám se, že by soudní orgány
při interpretaci tohoto ustanovení měly k
této skutečnosti přihlédnout a interpretovat
ji jednoznačně. Proto pro případ,
že toto Federální shromáždění
se nedej Bůh nevypořádá s touto novelou
tak, jak by se s ní vypořádat mělo,
navrhuji, aby Federální shromáždění
napomohlo stavu, který existuje při restriktivní
interpretaci tohoto zákona, a přijalo usnesení,
v němž by jednoznačně stanovilo výkladová
kritéria k těmto dvěma bodům, o kterých
jsem se zmínil, a doporučilo Nejvyššímu
soudu, aby z tohoto usnesení vycházel i při
svém stanovisku k těmto záležitostem.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Voleníkovi, přihlášen
je poslanec Roček, další přihlášený
je poslanec Jiří Černý.
Poslanec SN M. Roček: Pane předsedající,
dámy a pánové, podněty z Kladenska
mě vedou k tomu, abych podpořil návrh uvedené
novely. Jejím nepřijetím by velká
skupina bývalých vlastníků nebyla
do mimosoudních rehabilitací zahrnuta. Jedná
se ku příkladu o ty bývalé majitele,
kteří podepsali kupní smlouvu za nápadně
nevýhodných podmínek, nikoliv se státním
podnikem, ale ku příkladu s družstevní
organizací. Dále pak vypuštění
slova "tíseň" přispěje k
navození jednoznačných podmínek při
navracení majetku. Doporučuji přijetí
tohoto zákona. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Ročkovi, prosím poslance
Jiřího Černého, aby se ujal slova,
připraví se poslanec Skalický.
Poslanec SL J. Černý: Vážené
paní poslankyně, vážení poslanci,
vážený pane předsedající,
chtěl bych v úvodu prohlásit, že jednoznačně
podporuji navrženou novelu zákona o mimosoudních
rehabilitacích ve všech jejích částech.
Chtěl bych také zdůraznit, že tato iniciativa
skupiny poslanců mohla být naprosto zbytečná,
kdyby Federální shromáždění
vyslyšelo některé připomínky,
které zazněly v době projednávání
zákona. Otázka emigrantů a jejich omezení,
vyloučení z okruhu oprávněných
osob, byla už v té době vlastně v rozporu
s našimi právními předpisy. Minimálně
se zákonem 119 z roku 1990. Bohužel všechny tyto
diskusní příspěvky nedošly sluchu.
Bylo tedy nutno se ujmout této práce a bylo nutno
návrh novely zákona připravit. Myslím
si, že úsilí, které tomu věnoval
poslanec Senjuk, je třeba ocenit.
Předložený návrh by bylo potřeba
ještě rozšířit, protože některá
ustanovení skutečně činí velké
potíže při výkladu, a takovým
ustanovením je podle mého názoru § 8.
Dovolte mi tedy, abych předložil svůj pozměňovací
nebo doplňovací návrh, a to: Navrhuji, aby
§ 8 byl doplněn odst. 7, který bude znít
takto:
" Ustanovení odst.1 a odst.4 nelze použít
v případě, že se jedná o nárok
na vydání věci proti povinné osobě
podle ustanovení § 4 odst.2 tohoto zákona."
Stejně v těchto případech nelze použít
ustanovení odst. 3, pokud se však nejedná o
stavby sloužící k trvalému bydlení
nebo podnikatelské činnosti. Za odst.7 bych navrhl
odst. 8, který bude znít:" V případech
uvedených v ustanoveních odst. 7 se přiměřeně
použije ustanovení § 7 odst. 4."
Navrhované doplnění se pokusím zdůvodnit.
Ustanovení § 4 odst. 2 původního znění
zákona upravuje povinné osoby z řad osob
fyzických. § 8 upravuje případy, kdy
nelze nároku na vydání věci vyhovět.
Jedná se především o případ,
kdy stavby zásadní přestavbou ztratily svůj
původní charakter. Jedná se o případ,
kdy na pozemku, na kterém je umístěna stavba,
která byla zřízena po převzetí
pozemku státem, a jedná se o případ,
kdy pozemek je v osobním užívání.
Je podle mého názoru naprosto absurdní, je-li
nepochybné, že konkrétní fyzická
osoba je osobou povinnou, se zašťiťovala tím,
že daný pozemek nevydá, protože je to
ustanoveno v tomto zákoně - tedy v § 8 odst.
4. Stejně tak je podle mého názoru naprosto
absurdní, pokud původní majitel žádá
mlýn s pilou a nynější držitel
mu namítne, že stavba změnila svou přestavbou
původní charakter, že slouží k
rekreaci apod., a odmítá mlýn s pilou vydat.
Domnívám se, že tyto případy
je třeba upravit naprosto jasně, a proto dopad těchto
ustanovení je třeba vyloučit na ty případy,
kdy se jedná o povinné fyzické osoby podle
§ 4 odst. 2.
Samozřejmě, pokud by tento návrh byl přijat,
vznikne problém vzájemného vyrovnání.
Domnívám se, že lze bez problémů
postupovat podle § 7 odst.4. Toto ustanovení totiž
upravuje případy, kdy se umožňuje oprávněné
osobě se rozhodnout, v případě, že
se jedná o zhodnocenou stavbu, zda ji převezme,
nebo zda bude žádat finanční náhradu.
Tento postup lze podle mého aplikovat právě
na případy, kdy stavba změnila svůj
původní charakter nebo se jedná o stavbu,
která vznikla až po převzetí pozemku
státem. Myslím, že není třeba
chránit ty případy, kdy na pozemku povinné
osoby se stavěly různé rekreační
chatky apod., zvlášť jedná-li se o pozemky,
které by se mohly využít jinak - např.
k podnikatelské činnosti. Tolik ke zdůvodnění
mého návrhu.
Závěrem mi dovolte, abych se několika slovy
zmínil o "krokodýlích slzách",
které se zde prolévají a které směřují
k tomu, abychom pochopili, jak je nesmírně právně
komplikované jít cestou spravedlnosti, jak je nesmírně
komplikované ukradené navrátit. Tito zastánci
právní čistoty, právní jistoty,
podle mého názoru velice usilovně pracují
na tom, aby se tento stát ještě dlouho nesměl
nazývat státem právním, a aby občané
tohoto státu, pokud se týká právních
jistot, cítili se velmi nejistě. Ke všem námitkám
a tvrzením, které zde zazněly, považuji
za zbytečné se vyjadřovat. S kýmkoli,
kdo je tady pronesl, budu diskutovat v kuloáru. Jinak se
domnívám, že je to ztráta času,
tak jako to byla ztráta času při projednávání
minulého zákona.
Zcela na závěr si dovoluji vyslovit domněnku,
že někteří, možná, konec
lhůty stanovené v § 5 odst.2 už počítají
na minuty, možná právě proto, že
užívají nemovitosti, které kdysi dávno
patřily emigrantům. Děkuji vám za
pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Dále vystoupí kolega Skalický.
Připraví se kolega Tyl.
Poslanec SN J. Skalický: Vážený pane
předsedající, vážené Federální
shromáždění, většina argumentů
podporujících návrh novely zákona
o mimosoudních rehabilitacích zde již padla
a já se k nim pouze připojuji, nemíním
je opakovat, abych zkrátil naše jednání.
Rád bych pouze připomněl ducha a atmosféru
rozpravy, která se konala v době, kdy jsme přijímali
zákon o mimosoudních rehabilitacích. Byli
jsme ze všech stran varováni před nedozírnými
dalekosáhlými následky, které tento
údajně neuvážený zákon
přinese do naší společnosti. Byli jsme
varováni před blokováním privatizace,
před naprostým kolapsem naší justice
atd. Myslím, že dnes na konci období, ve kterém
oprávněné osoby mohly vznést své
nároky, můžeme konstatovat, že potíže
byly, jsou a ještě budou trvat. Nedomnívali
jsme se, že proces bude zcela hladký.
Domnívám se, že lze konstatovat, že celý
manévr - využít principu restitucí pro
privatizaci státního majetku - byl celkově
naprosto zdařilý a vedl k podstatným výsledkům,
které jsou dnes rozhodně viditelnější
než třeba u realizace malé privatizace.
Zároveň se v průběhu realizace ukázaly
jisté nedostatky, které se dnes novela, předložená
kolegou Senjukem, snaží řešit. Domnívám
se, že jedinou cestou v nastalé situaci, kdy novela
má mnoho příznivců a zároveň
oponentů, je hledat jisté řešení
schůdné pro většinu tohoto Federálního
shromáždění.
Předkládám proto několik pozměňovacích
návrhů, z nichž některé jsou
obsaženy již v návrhu usnesení ÚPV
SL. Jelikož si nejsem jist procedurálním statutem
tohoto návrhu, tak ho předkládám za
sebe.
Za prvé. Bod druhý novely. Domnívám
se, že průchodnost této novely by usnadnilo
vypuštění tzv. jiných právnických
osob jakožto osob povinných. Znamená to, že
by se z navrhovaného znění vypustila slova
" nebo jiných právnických osob",
která jsou zde přítomna na dvou místech
za slovy "do vlastnictví státu".
Druhý návrh se týká okruhu dědiců.
Navrhuji, aby bod 4 byl vypuštěn, stejně tak
jako bod 6. V bodě 5 navrhované novely, aby byla
vypuštěna první věta a zůstala
tam jen ona drobná změna ve větě druhé.
Třetí návrh. Do § 13 navrhuji doplnit
nový odst. 7 v tomto znění: " Pokud
oprávněná osoba nemá trvalý
pobyt na území ČSFR nebo není ke dni
účinnosti tohoto zákona občanem ČSFR,
postupuje se při poskytnutí finanční
náhrady podle odst.6." Tento návrh - podle
mého názoru - zahrnuje jedinou přípustnou
diskriminaci našich občanů, kteří
žijí v zahraničí. Tato diskriminace
by znamenala, že nemají nárok na finanční
náhradu ve formě peněžního odškodnění.
Čtvrtý návrh, který se týká
bodu 16 novely, kde navrhuji změnit znění
odst. 5 takto: "Pokud věci uvedené v odst.1
byly majetkovou podstatou předmětu podnikání
a neexistují, vzniká oprávněné
osobě nárok na finanční náhradu
podle § 13. Tento nárok je třeba doložit
věrohodným důkazem o existenci věcí
v době odnětí."
To jsou všechny mé pozměňovací
návrhy. Děkuji vám za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Já také děkuji poslanci Skalickému.
Prosím poslance Tyla, aby se ujal slova.
Poslanec SL M. Tyl: Vážený pane předsedající,
vážení kolegové poslanci, mám
dvě v podstatě technické poznámky
k návrhu novelizace zákona, a to v bodě 14
v § 6, odst.1, kde se vyjmenovává situace,
kdy provozy nebyly vyvlastněny pro zajištění
provozu orgánů státní správy,
těžbu nerostů, dopravy, zdravotnictví
a sociální péče. Zde doporučuji
doplnit v souladu se schváleným zněním
zákona č. 229 mezi těžbu a nerosty slovo
"vyhrazených", protože pouze ty jsou nadále
vyloučeny z toho možného vrácení.
To je technická poznámka, která směřuje
k doplnění podle již schválených
právních předpisů.
Další poznámka: Za slova "sociální
péče" jen zpřesnění k
výkladu zákona do této věty - "a
pokud k těmto účelům ke dni účinnosti
tohoto zákona slouží". To jsou tedy dvě
v podstatě technické poznámky. Obě
byly schváleny hospodářskými výbory
v jejich zprávě. Dám zpravodajům.
Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Do rozpravy je dále přihlášen
poslanec Kostya a připraví se poslanec Sláma,
což bude předposlední přihlášený
do diskuse.
Poslanec SN L. Kostya: Pane předsedající,
dámy a pánové, pan poslanec Mlynárik
před chvílí otevřel velice choulostivou
otázku exulantů. Po něm vystupující
poslanci rozvinuli tuto tezi do myšlenky "krádež
je krádež za každých okolností".
Proti těmto věcným argumentům nelze
logicky nic namítat, přesto bych vám chtěl
říci svoji úvahu.
Chtěl bych vaši pozornost obrátit do momentu,
kdy jsme při projednávání původního
zákona o mimosoudních rehabilitacích byli
seznámeni se stanoviskem parlamentu Spolkové republiky
Německo, které se nepřihlásilo k principu
restitucí obecně a ve svém zdůvodnění,
které nám zde bylo přečteno, velmi
jednoznačně ve dvou principech řeklo proč.
Řeklo, že se parlament Spolkové republiky Německo
nechce vracet do řešení otázek minulosti,
že považuje za svoji prvořadou povinnost řešit
otázky přítomnosti a budoucnosti. Ve druhé
části řeklo, že se domnívá,
že Spolková republika Německo není tak
bohatá, aby si tento princip mohla dovolit.
Nechci z tohoto místa nyní polemizovat o tomto názoru.
Zkuste si ale položit stejnou otázku, jakou jsem si
položil já po vyslechnutí tohoto stanoviska.
Domníváme se snad, že poslanci Bundestagu jsou
méně rozumní nebo mají menší
smysl pro spravedlnost? Nebo se naopak domníváme,
že my jsme více bohatí? Já se domnívám,
že to, co zde řekl pan poslanec Fišera, že
Federální shromáždění
při minulém schvalování původního
zákona projevilo dostatek společné vůle
a ochoty přijmout zákon rozumný, v určitých
hranicích, který vymezuje ty křivdy, které
považuje za nejkřiklavější, že
tím toto Federální shromáždění
svůj pocit odpovědnosti a spravedlnosti vyplnilo.
Domnívám se, že nyní klást otázku,
kdo je více nebo ještě více spravedlnější,
a hádat se o to, kdo zde prosadí ještě
víc odstranění křivd ve světle
toho, co tento parlament čeká a co má řešit,
už není na místě. Děkuji vám.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Prosím poslance Slámu. Další
přihlášený je poslanec Karol Stome.
Poslanec SN V. Sláma: Pane předsedající,
vážené dámy a pánové,
dovolte, abych tady něco řekl. Mně se zde
špatně vystupuje. Kdybych nebyl tak starý,
tak bych zde brečel nad povídáním
člena strany, která toto všechno způsobila.
Je to strašné, ale je to tak - že má tolik
drzosti a dokáže mluvit o tom, co máme a co
nemáme vrátit. Dobře zde říkal,
že krádež zůstává krádeží.
Nevím tedy, proč se zde dál o tom rozšiřujeme.
Ještě zapomněl chudák dodat něco
o Listině lidských práv, Chartě atd.
To ještě nevzpomněl, je to škoda.
Nyní bych se vrátil k věci. Mám něco
napsáno, ale spousta věcí už tu byla
řečena, nebudu se opakovat. Náprava některých
křivd - zní to velice hezky, ale jen opravdu některých.
Pan poslanec Ondrejkovič naznačil velice nepříznivou
situaci - v čemž se s panem Kostyou shodoval, nevím,
jestli má také takovou pokrevnost - ve které
se nachází náš stát. Jistěže
je pravda, že se stát tak nachází, ale
chtěl bych od pana Ondrejkoviče slyšet, jestli
to zavinili právě ti, kteří utíkali
za hranice a nechali po sobě i střílet a
mnozí to také nepřežili, protože
byli zastřeleni. Takže v tomto oni nemají žádný
podíl na tom, že to zdevastovali tak, jak to přede
mnou řečník zdůrazňoval a málem
brečel. Čili toto všechno není na nic.
Na další dotaz, proč se k nám nevrátí
a nesnaží pomáhat, zdálo by se, že
je to pravdivé. Jistě, mohli by se vrátit
a jejich pomoc bychom opravdu potřebovali, znají
to, umějí to a dokázali to nejen předtím
zde, protože jak víme jistě, tak první
za hranice putovali ti, kteří něco dokázali,
něco vybudovali, ti jsou třeba, aby nám poradili.
Když se jim podařilo utéci, případně
je v kriminále nepotkalo nic horšího, v roce
1948, 1950, případně později, a před
tímto kriminálem utekli, tak to bylo zase jen proto,
že byli schopní a vzdělaní a pracovali.
Tito lidé si vybudovali majetky, ale neměli to tam
jednoduché. Ono to tam nebylo pozvání k tetičce
na čtrnáct dní, na víkend nebo na
dovolenou. Tam museli tvrdě pracovat, doslova tvrdě
makat. Tak, jak to dnes říká pan ministr
zahraničí Dienstbier, který říká
Sovětům: My vám peníze dáme,
ale musíte pořádně makat. A to oni
neumějí, bohužel, my jsme se to také
trochu odnaučili. Ale domnívám se, že
se nám to vrátí.
Ale abych zdůvodnil, proč oni se k nám nechtějí
vracet. Mají k tomu několik důvodů.
Za prvé, my jsme je vyškrtli jako občany z
našeho národa, nebereme je mezi sebe, prostě
jsou to odpadlíci. Nazvali jsme je tak v 50. letech - při
rozvracení naší socialistické společnosti.
"Socialistickou" říkám, protože
pokračuje dále. Oni to tak vidí.Vidí,
že na různých postech v administrativě,
v legislativní činnosti i v ekonomice jsou stejní
lidé. Co se změnilo? Při konkursech se požaduje
dlouholetá praxe, 15-40 let. Delší praxe už
být nemůže, protože socialismus tady déle
nebyl, byl tu jen 42 let. Praxe je prvořadá. Jak
to chceme udělat, aby se tam dostal někdo jiný?
Já jsem několikrát na schůzích
říkal, že nemáme právníky.
Není to pravda. Nemyslím ty za sebou. Máme
právníky i takové, kteří by
měli zájem dostat se do branže právníků
a vykonat něco pro národ. Jsou mladí. Chybí
jim však třeba několik měsíců
do limitu šesti let, a proto nemohou být přijati.
Byli tam u mě tři, takže znám konkrétní
případy. Nevím, buď práva nevystudovali
nebo nějak špatně, ale prostě se tam
nedostali vůbec.
Oni nevidí vůbec záruku, že my chceme
skutečně budovat demokracii a svobodu. Sice to hlásáme,
říkáme to téměř všichni,
ale málokdo se toho skutečně drží
a prosazuje to. Mají jasný důkaz, že
skutečnost je jiná než to, co říkáme
- pana velvyslance Šustera v Kanadě a paní
velvyslankyni Klímovou. Po několika prvních
projevech si na ni možná trochu zvykli a možná
si začali myslet, že jsme všichni takoví.
Bylo to vyloženě socialistické a tvrdé
prosazování třetí cesty.
Nedivme se, že tito lidé nám nedůvěřují
z mnoha důvodů. Domnívám se, že
bychom se měli stydět, že majetek nechceme
těmto lidem dávat. Měli bychom jim vrátit
všechno, co bylo jejich. Někteří z nich
by se vrátili, podnikali by tady a mohli by nás
učit, jak se to tam dělá, jak se to naučili
na Západě.Mnozí by chtěli (dostal
jsem několik dopisů), ale netroufají si,
není to možné.
Chceme-li zachovat právní stát, tak se držme
zákona a vraťme všem, co jim bylo ukradeno, protože
krádež zůstává krádeží.
Jinak se to pojmenovat nedá. Ať se to nazve jakkoliv,
podstata zůstává stejná. I když
dáme socialismu jiný název, třeba
"socialismus s lidskou tváří",
zůstává socialismem a způsobuje rozklad
společnosti. (Potlesk.)