Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Mlynárikovi. Protože se do
rozpravy přihlásil za klub poslanců sociálně
demokratické orientace poslanec Fišera, uděluji
mu slovo.
Poslanec SN I. Fišera: Pane předsedající,
dámy a pánové, dovolte, abych zaujal stanovisko,
které vychází z toho, jaká byla preambule
zákona o mimosoudních rehabilitacích, tak
jak jsme ji přijímali. Tato preambule hovořila
o tom, že chceme zmírnit následky některých
majetkových a jiných křivd, k nimž došlo
v období 1948-1989. Současně tato preambule
zcela zřetelně ukazovala na to, že nejsme schopni
všechny křivdy zmírnit. Vyjádřili
jsme vlastně svoji bezmoc, vědomi si určité
bezmoci vrátit minulost. Dnes stojíme před
velmi složitou otázkou znovu se nad tím zamyslet
a znovu se pokoušet něco s minulostí dělat.
Návrh, který je zde předkládán,
předpokládá, že znovu bude řešena
otázka zahraničních Čechoslováků
- exulantů, a přitom se zapomíná na
to, že opravdu nejsme schopni vyřešit ani problémy
doma, že je nebudeme schopni vyřešit. Porovnejme
jen, co vlastně zůstane nevyřešeno a
nikdo z nás to nedokáže navrhnout. Zákon,
který vlastně udělal jedno z největších
znárodnění - a říkává
se tomu krádež - byl zákon z roku 1953, který
vlastně byl spjat s měnovou reformou a který
kromě peněz, jež také byly majetkem,
tzn. vklady obyvatelstva, rušil dnem 1. června pohledávky
a závazky z vkladů vázaných podle
§ 7 dekretu č. 91/1945 Sb., které existovaly
ještě po roce 1948. Byly to za a) vázané
vklady, b) z tuzemských cenných papírů
v povinné úschově podle dekretu atd., c)
k pojištění na život, pokud se mají
podle § 7 ... atd. Šlo v podstatě o pojistky,
které si lidé platili.
Koho, kdy a jak budeme v těchto chvílích
preferovat? Jak budeme chtít směřovat ke
spravedlnosti, která není dosažitelná?
Jak budeme chtít postupovat? Budeme postupovat tak, že
ten, kdo má silnější hlas, protože
je dnes silně reprezentován zahraničními
organizacemi, bude mít větší právo,
zatímco ten, kdo má menší hlas, protože
není reprezentován zahraničními organizacemi,
a protože my nevíme, jak tento problém řešit,
nebude mít takovou šanci? Nejsme schopni si položit
otázku tak, že my všichni bychom měli
raději jít cestou, kterou jsme kdysi my zvolení
za OF prosazovali, že chceme obnovit společný
dům, a ne se po celé volební období
handrkovat o to, jak si rozebereme tu kterou cihlu nebo ten který
zbytek trosek, které zůstaly? (Potlesk.) Děkuji,
že tleskají i ti, kteří byli možná
překvapeni tímto výrokem.
Jsem hluboce přesvědčen, že musíme
udržet majetkovou stabilitu co nejdříve právě
kvůli vstupu zahraničního kapitálu.
Jsme si vědomi toho, že je nutno majetkovou stabilitu
udržet proto, aby bylo možné v této zemi
podnikat a obnovovat tento dům. Mimo jiné jsme to
všechno chtěli udělat - a to je v preambuli
také - proto, aby byla udržena naše vůle
už se nikdy nedostat do stavu, ve kterém jsme byli,
aby nedocházelo k těmto křivdám a
nespravedlnostem.
Myslím, že vytváření pocitu právní
nejistoty může přinést rizika, která
by mohla k takovým stavům vést. Je to rozdíl
v přístupu, ale my bychom raději stáli
a budeme stát za právní jistotou a právní
stabilitou.
Stanovisko vlády se nám v této situaci jeví
jako stanovisko v zásadě rozumné, jako stanovisko,
které by umožňovalo jinými zákonnými
normami řešit případně ty vážné
nespravedlnosti, které by ještě bylo nutné
řešit. To by se mohlo třeba týkat i
fyzických osob, ale pokusit se jít zpět a
rušit soudní rozhodnutí na základě
zákona, který jsme už přijali, to bychom
považovali za cestu, která by vedla k právnímu
chaosu. Děkuji vám za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Fišerovi. Další je přihlášena
poslankyně Soňa Matochová, prosím,
aby se ujala slova. Připraví se poslanec Bratinka.
Poslankyně SN S. Matochová: Pane předsedající,
dámy a pánové, pokud jde o předloženou
novelizaci zákona o mimosoudních rehabilitacích,
je z právního hlediska více než diskutabilní
přistoupit k právním úpravám
tohoto druhu. Nicméně z věcného hlediska
je v řadě bodů předložená
novela přijatelná. Chtěla bych však
uvést, že pokud jde o zásahy do dědické
posloupnosti, které jsou v bodech 4, 5 a 6 navrhovány,
domnívám se, že by nebylo dobré zasahovat
tak závažným způsobem do právní
jistoty účastníků těchto vztahů.
Praxe má už tak obrovské problémy s
dědickými spory, které vznikají s
uplatňováním tohoto zákona, a doporučuji
tedy, aby bod 4 a 6 byly vypuštěny a bod 5 ponechán
ve znění, které navrhují ústavně
právní výbory, aby režim založený
zákonem o mimosoudních rehabilitacích byl
dodržen.
V řadě případů došlo k
vydání nemovitostí a sepsání
dohod a registraci státním notářstvím.
Zřejmě by v tomto případě byl
účinný i zákon pozdější,
ale domnívám se, že se jedná o zákon
nepřijatelný.
Dále bych chtěla upozornit na bod 9, kde se domnívám,
že vznikají pochybnosti též u spoluvlastnictví,
které mohlo být nabyto z jiných důvodů
než např. na základě kupní smlouvy,
a doporučuji upřesnění bodu 9 v tomto
znění:
" Díl věci, na který by neměly
nárok jako oprávněné osoby podle §
3, se rozdělí mezi oprávněné
osoby rovným dílem."
Dále v zájmu upřesnění navrhuji
doplnění § 13 o odst. 7, který by zněl:
" Tohoto ustanovení se nepovažuje v případech,
kdy oprávněná osoba uplatní nárok
podle § 7 písm. a) odst. 1 a 5."
Jinak budu návrh této novely podporovat.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslankyni Matochové. Prosím pana
poslance Bratinku. Připraví se kolega Rynda.
Poslanec SN P. Bratinka: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, jsem zmocněn svým
poslaneckým klubem prohlásit,že plně
podporujeme obnovení vlastnických práv exulantů,
resp. jejich prosazení.
Dále bych chtěl upozornit na jeden problém,
se kterým jsem se seznámil teprve v posledních
měsících. Rád bych na jeho řešení
dal pozměňovací návrh.
V roce 1946 byl přijat zákon č. 128, na něj
pak navazoval prováděcí zákon č.
129, kterým měly být restituovány
majetky zabavené během období nesvobody,
tzn. většinou majetky arizované, a tento zákon
začal být prováděn. Bylo nutné,
aby k obnově vlastnických práv každý
případ prošel soudem. Tudíž se
vytvořila jakási fronta těch, kteří
vznesli nároky a osud tomu chtěl, že řada
těchto případů nebyla vyřešena
ani v roce 1948 onoho 25. února. Po 25. únoru soudy,
které rozhodovaly o těchto věcech, začaly
zaujímat zcela jiné stanovisko a po roce 1948, resp.
po vydání zákona č. 241 o prvním
pětiletém plánu, byly rozsudky jednoznačně
zamítavé.
Nároky lidí okradených během nacistické
okupace byly zamítány s poukazem na § 1 odst.
2 zákona č.241/1948 Sb., kde se pravilo, že
kapitalistický výrobní způsob je odsouzený
k zániku, že bude postupně zatlačován.
V rozsudcích stálo, že nemá smysl vracet
majetek, který by byl stejně opět zabaven.
V rozhodném období po 25. únoru - mám
na mysli pouze to, k čemu došlo v tomto období,
nic jiného - došlo ke krádeži provedené
tím způsobem, že stát protiprávně
nevydal to, co měl vydat. Proto vznáším
tento pozměňující návrh.
Do § 6 odst. 1 zákona doplnit po slově "stát",
to jest do preambule k dlouhému výčtu právních
titulů, které byly použity při zabavování
majetku, text "nebo v rozporu se zákonem č.128/1946
Sb., nebyla v rozhodném období vydána".
Opakuji - v rozhodném období. V žádném
případě nechci udělat nic, co by otevřelo
období před 25. únorem 1948.
Dále doplnit písm. a) téhož paragrafu
a téhož odstavce o text - zákona č.
241/1948 Sb. To znamená doplnit do seznamu titulů,
podle nichž byl majetek zabavován nebo nevydáván,
tento zákon o první pětiletce, protože
ten soudy používaly při zdůvodňování
rozsudků, kterými byly nároky zamítány.
To je všechno.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Bratinkovi, prosím poslance Ryndu.
Jako další se připraví poslanec Štern.
Poslanec SL I. Rynda: Vážení kolegové,
moje poznámka bude tentokrát ryze technická.
Chtěl bych poopravit kolegu Bendu. Výbory životního
prostředí nepřijaly návrh novely zákona,
přijal ji pouze výbor Sněmovny lidu, a to
poměrem hlasů 9 proti 5, kteří se
zdrželi hlasování. Nikdo nebyl proti. Výbor
životního prostředí Sněmovny
národů nepřijal novelu, hlasoval 8:8. Žádný
poslanec nebyl proti. Děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Také děkuji. Prosím poslance Šterna.
Další z přihlášených je
poslanec Tomsa.
Poslanec SN J. Štern: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, bylo zde řečeno
ve stanovisku klubu HZDS, že rozšíření
okruhu oprávněných osob, v tomto případě
o emigranty, bude na škodu celé společnosti.
Bylo zde řečeno, že jde o zájem úzkého
okruhu osob, resp. určitých politických stran.
Nejprve k tomuto. Obecně je nutno říci, že
ukradený majetek je i nadále ukradený, i
když okradený změní státní
příslušnost. To nezměníme. To
je principiální hledisko a já bych ho dál
nerozváděl. To ať si každý probere
ve svém hodnotovém systému.
Ke společenské prospěšnosti, či
neprospěšnosti.
Byly zde řečeny dvě teze. První teze
- restituce brzdí privatizaci.Druhá teze - emigranti
získají majetek na úkor domácího
obyvatelstva. Čili jestliže rozšíříme
okruh oprávněných osob, učiníme
tak na úkor celé společnosti.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Pane poslanče, zesilte hlas nebo mluvte na mikrofon.
Poslanec SN J. Štern: K první tezi, že restituce
brzdí privatizaci. Chci říci, že hlavní
privatizace, která dosud proběhla, je právě
restituce. Pokud někde skutečně vidíme
významné výsledky privatizačního
procesu, to je přechodu majetku z rukou státu do
rukou soukromých osob, tak výsledky podle mého
názoru jsou vidět především v
restitucích.
Malá privatizace, která probíhá, to
je zatím jediná forma vedle restituce, probíhá
u obchodů, služeb a provozoven, které už
byly v provozu, to znamená, že je zachován
ráz, který byl před tím. Víceméně
zůstává situace stejná, jenom s tím
rozdílem, že byl změněn vlastník.
Můžeme mluvit o zlepšení služeb,
o tom, že je tady větší zájem,
nicméně trvá nedostatek, který byl
před tím, i nadále, a to poznamenává
i činnost provozoven, ač jsou v soukromých
rukou.
Ale tady leží ladem obrovský majetek, který
je v rukou státu, státních podniků,
podniků bytového hospodářství
a který dokud bude v těchto rukou, tak z něj
nic kloudného nebude. To jsme viděli posledních
40 let a vidíme to i nadále. Státní
podniky se zmítají v různých reorganizacích,
chystání velké privatizace, nejsou schopny
v současné době zabezpečit to, co
bychom si přáli.
A tam, kde přejde majetek do vlastnictví restituční
osoby, oprávněné osoby, člověka,
který ho nabude formou restituce, tam vidíme prudké
změny. Tady se rodí tisíce podnikatelských
záměrů. Běžte se zeptat do bank,
kdo si nejvíce půjčuje, které subjekty
nejvíce investují. Zeptejte se architektů,
zeptejte se komerčních právníků,
zeptejte se zahraničních společností,
kdo nejvíc usiluje rozvíjet podnikatelské
záměry. Jsou to především v naprosto
drtivé většině lidé, kterým
byl vrácen v restitucích majetek. Je to prostě
ta stará písnička: Na jedné straně
je názor, který instinktivně chce posilovat
stát; bude-li silný stát, bude silná
společnost, to znamená instinktivně trvá
na tom, aby v rukou státu zůstalo co nejvíce
majetku bez ohledu na to, jak ho stát využívá.
Proti tomu osobně hájí názor, že
majetek, který přejde do soukromých rukou
ožije, jako kdyby ho polil živou vodou. Začne
být efektivně využíván, začnou
vznikat nová pracovní místa, o něž
nám jde, začnou nabíhat příspěvky
ve formě daní do státní nebo místní
pokladny. A to je to, oč právě běží.
Pokud jde o úkor domácího obyvatelstva, který
nastane tím, že ukradený majetek se vrátí
našim bývalým občanům, chci říci,
že platí totéž, o čem jsem teď
mluvil - opět místo státu majetek začne
být využíván v soukromých rukou,
budou pracovní místa, budou příspěvky
do státní pokladny. Bude to určitě
prospěšnější, než když
stát ten majetek bude vlastnit i nadále, bez využití,
o kterém mluvím.
Co se týče tísně, považuji za
velmi nešťastné, že jsme vůbec ustanovení
o tísni přijali. Pan místopředseda
vlády Rychetský použil tehdy při projednávání
zákona příklad Galerie Vincence Kramáře.
Díky tomuto jednomu velmi plastickému ilustrativnímu
příkladu přesvědčil mnoho poslanců
kvůli této naprosto minimální záležitosti,
že prostě hlasovali pro tu tíseň, aby
se náhodou nestalo, že dědici Vincence Kramáře
budou chtít obrazy zpátky. Pak se ovšem stalo
to, kvůli čemu za mnou chodí spousta advokátů,
kteří doslova mi nadávají za to, že
sedím v parlamentu, který to může schválit,
že prostě nevědí, co s tím. Nikdo
se neodhodlal zatím vydat jednoznačně směrnici,
co tíseň je, jak se mají soudy řídit,
vzniká obrovská nejistota ohledně toho, jak
to s nároky dopadne. Je tíseň opravdu to,
že když jsem byl zbaven užívacího
práva a zůstalo mi pouze vlastnické právo,
mohu to považovat za tíseň? Zatím to
nikdo neřekl.
Ale pojďme dál. Je tíseň to, že
vlastnit majetek v 50. letech bylo samo o sobě v tehdejší
atmosféře natolik opovrženíhodné,
že člověk vlastně byl v tísni
tím, že něco vlastnil. Ale řekne to
někdo?
Považuji existenci ustanovení o tísni v tomto
zákoně za nešťastné a doufám,
že se podaří ho ze zákona odstranit.
To je vše, co jsem měl. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi
Šternovi. Slovo má pán poslanec Josef Tomsa,
pripraví sa pán poslanec Voleník.
Poslanec SL J. Tomsa: Pane předsedající,
dámy a pánové, budu velice stručný.
Zákon o mimosoudní rehabilitaci tak, jak byl přijat
parlamentem, neumožňoval náhradu škody,
která byla způsobena odnětím majetku
občanů, kteří z důvodů
politických emigrovali do zahraničí po roce
1948 a znovu pak po roce 1968. Navrácení majetku
je podle tohoto zákona vázáno na podmínku
jejich trvalého pobytu na území tohoto státu.
Již v době projednávání návrhu
tohoto zákona ve výboru sociálním
a kulturním jsem upozorňoval na to, že se zde
děje křivda těm emigrantům, kteří
se již z rodinných důvodů nemohou dnes
vrátit do vlasti, ale kteří by rádi
svůj původní majetek vlastnili a do něho
investovali. Protože mnoho z těchto kdysi emigrujících
lidí se v době své emigrace oženilo,
provdalo, mají své rodiny, navázali nové
vztahy, které jim neumožňují jejich
přerušení. A žádným způsobem
nelze tyto lidi přinutit k trvalému pobytu na území
tohoto státu. Přesto však právě
oni by rádi vlastnili svůj majetek, který
jim byl z důvodu jejich emigrace vyvlastněn.
Zákon o mimosoudní rehabilitaci svojí podmínkou
o trvalém pobytu na území tohoto státu
vlastně opětně uvedl v platnost komunistický
zákon před tím již soudním výrokem
o rehabilitaci zrušený. Zákon svým opatřením
a podmínkou o trvalém pobytu na území
státu umožňuje dosavadním držitelům,
kteří tento majetek získali za směšně
nízkou cenu jako konfiskát, další držení.
Dosavadní uživatelé, kteří se
obohatili koupí tohoto majetku od státu, se vlastně
obohatili koupí ukradeného majetku. Majetek nikdy
nepatřil ani těm, kteří jej prodávali,
a nepatří ani těm, kteří jej
jako konfiskát za směšně nízkou
cenu získali. Ve všech právních státech
se takto získávaný majetek kupci zabavuje
bez jakékoli náhrady a vrací se zpět
původnímu majiteli.
Jestliže byl zákonem 119 Sb. zrušen § 109
zákona č.104/1961 Sb., přestal být
pobyt československých občanů v cizině
považován za čin trestný. Podle všech
v právních státech uznávaných
zásad, že nulum crimen sine lege, nemohou být
občané Československé republiky trvale
žijící v cizině jakkoli trestáni
jen proto, že žijí mimo území tohoto
státu. Mezinárodní zákony umožňují
kterémukoli občanu kteréhokoli státu
nabývat majetek kdekoliv na území kteréhokoli
státu. A navíc je v právních státech
takto nabytý majetek chráněn zákonem.
Ustanovení zákona o mimosoudní rehabilitaci,
který stanoví podmínku trvalého pobytu
na území tohoto státu, právně
sankcionuje bezpráví, kterého se na emigrantech
dopustil minulý režim, a navíc je v rozporu
s ustanovením ČSFR závazně přijaté
Evropské konvence o ochraně lidských práv
a svobod.
Navrhuji proto, aby podmínka o trvalém pobytu emigranta
byla zrušena, už také proto, aby byl umožněn
- jak se o tom zmínil kolega Štern - vstup jejich
kapitálu do této země.
Doporučuji, aby byl zákon přijat. Děkuji
vám.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Tomsovi, dalším přihlášeným
je poslanec Voleník, připraví se poslanec
Roček.