Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Poslanec SN R. Senjuk: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, návrh novely zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, který máte před sebou, vychází z téměř 6měsíční praxe uplatňování tohoto zákona. Většina ustanovení tak, jak je chápu já i ostatní navrhovatelé a jak je chápe i vláda, jsou v podstatě formulační a zpřesňující ustanovení tohoto zákona, která mají odstranit tyto nedostatky, které vlastně zapříčiňují to, že zákon č.87 o mimosoudních rehabilitacích je vykládán na různých částech naší vlasti různě. Jedná se v této novele pouze o tři meritorní oblasti, kdy se navrhuje úprava filozofie zákona.

Já bych se věnoval teď velice ve stručnosti jednotlivým bodům. Nebudu to rozebírat tak podrobně, jako jsem prováděl zdůvodnění tohoto zákona na výborech. U bodu 1 se zpřesňuje období, kdy je možné uplatnit nárok, pokud došlo k odnětí věci podle těchto předpisů v rozhodném období. Stávající dikce umožňovala vykládat slova "z let 1945 - 1948" tak, že rok 1948 mohl být zahrnut do výkladu, ale také mohl být vyloučen. Proto tam navrhujeme zařadit konkretizaci těchto dat, to znamená z období 1945 až 25. únor 1948. Je to čistě zpřesňující vysvětlení.

K bodu 2 je jeden zásadní zásah do filozofie zákona, a to je restituce majetku exulantů, to znamená majetku těch, kteří nemají v současné době buď státní občanství nebo nesplňují podmínku zákona o trvalém pobytu na území ČSFR.

Proti restituci majetku exulantů padlo mnoho argumentů, stále ještě se objevuje nejen v tisku, ale i v oficiální argumentaci proti tomuto zákonu nebo proti tomuto ustanovení ta teze, že to bude mít zásadní dopad na státní rozpočet. Chtěl bych upozornit, že podle stávající konstrukce zákona č.87 jediný dopad na státní rozpočet mají přímé finanční náhrady v jednom případě a v druhém případě na vracení kupních cen, když věc odkoupila fyzická osoba na základě politického nebo společenského zvýhodnění.

Politické nebo společenské zvýhodnění ovšem je už v stávajícím znění zákona č.87 vyřešeno § 34, kde v případě, že jakákoliv fyzická osoba získala věc, kterou stát získal v rozhodném období, jestliže to získala na základě politického zvýhodnění, stává se oprávněnou osobou stát. To říká § 34. Čili návrat kupních cen těm fyzickým osobám, které takto majetek získaly, je tak či onak dopadem na státní rozpočet a je už zahrnut do zákona č.87. Čili argumentace, že pakliže se rozšíří okruh oprávněných osob na exulanty, bude následný velký dopad do státního rozpočtu právě v oblasti vracení kupních cen, je naprosto lichý, protože kupní ceny se stejně tak jako tak budou vracet.

Druhý dopad, který by měl být na základě restituce majetku exulantů, je v oblasti přímých finančních vyrovnání, to znamená v případě, kdy majetek občana zdržujícího se v cizině byl zabaven soudním rozsudkem a jeho podstatou nebyla nemovitost. V tomto případě by se jednalo, počítáme-li, že emigrantů je 600 tisíc, že utíkaly rodiny, počítejme, že průměrná rodina měla tři členy a podle statistik každá desátá rodina v Československu vlastní nemovitost, odečteme-li tedy všechny tyto rodiny, dostáváme se k číslu kolem 400 tisíc emigrantů s tím, že všem nepřísluší finanční náhrada v hotovosti tak, jak to schválily národní rady, tedy v hotovosti maximálně 10 tisíc Kčs - podle statistik opět je úmrtnost 80 % v tomto případě - a dostáváme se na přímý státní dopad do státního rozpočtu kolem 20 - 30 miliónů Kčs v hotovosti.

Nicméně i na jednotlivých výborech padly pozměňující návrhy, aby v případě majetku exulantů se poskytovala veškerá finanční náhrada pouze v cenných papírech a nikoli v hotovosti. Tím se domnívám, že zcela jednoznačně je vysvětleno, jaký by měla dopad restituce majetku exulantů na přímý státní rozpočet. Pokud se objevují v tisku argumenty, že majetek exulantů se pohybuje kolem 15 mld Kčs, slyšel jsem i 40 mld Kčs, chtěl bych upozornit, že se to týká objemu majetku, nikoli hodnoty, která by měla přímý dopad na státní rozpočet.

Naskýtá se nám tady otázka srovnání, že stejně tak se nepromítá na státní rozpočet dopad objemu privatizovaných prostředků podle zákona o velké privatizaci. Tam se jedná také o miliardové objemy, tuším že 6 mld Kčs v první vlně atd. Pokud bychom uvažovali o dopadu objemu tohoto majetku na státní rozpočet, museli bychom adekvátně zamítnout a odsoudit i velkou privatizaci, protože dopad by potom byl totožný. Tolik tedy k exulantskému majetku.

Další věc, která se tady řeší a navrhuje, je v podstatě zpřesnění - aspoň tak my to chápeme - to znamená, že okruh oprávněných osob se tady specifikuje na fyzické osoby, které byly účastníky nebo společníky obchodních společností složených výhradně z fyzických osob. To znamená, že se neprolamuje v žádném případě bariéra restituce právnických osob, protože těmto osobám se nevracejí ani práva, která příslušela obchodním společnostem, ale restituuje se pouze a výhradně ta část majetku fyzických osob, která sloužila nebo byla jejich vkladem do obchodních společností a která v každé demokratické společnosti by byla předmětem dědického řízení. Čili můžeme dokumentovat rozdíl mezi takto postavenou otázkou a restitucí právnických osob asi tím způsobem, pokud bychom chtěli restituovat právnické osoby, jako bychom restituovali ze zákona členství v politických stranách. To je také právnická osoba. K tomu v žádném případě nechceme přistoupit, protože pro někoho by to mělo nepříjemné následky.

Navíc bych chtěl upozornit, že majetky fyzických osob, které byly vklady do obchodních společností složených výhradně z fyzických osob, jsou blokovány zákonem č.427 o malé privatizaci, kde se v § 2 odst. 3 - nebudu citovat - ale meritorně praví, že majetek fyzických osob nebo fyzických osob, které byly účastníky nebo společníky obchodních společností slože ných výhradně z fyzických osob, který přešel do vlastnictví státu po 25.2.1948, nesmí být předmětem privatizace. To znamená, že ani toto ustanovení žádným způsobem nezpůsobí kolizi ať s malou či velkou privatizací. Tolik tedy k bodu 2.

Další body, které tady jsou, v podstatě doporučily a upravily už ústavně právní výbory, nebudu se k nim vyjadřovat. Jediným dalším zpřesňujícím ustanovením, které tady zařazujeme, je nové zpřesňující ustanovení § 5 odst.1, kde opět stávající vágní formulace umožňuje různý výklad na různých místech.

Proto tady specifikujeme režim, jakým způsobem se postupuje v případě, že uplatňuje nárok na vydání věci jen některá osoba nebo jenom některé z oprávněných osob.

Další věc, která se v tom zákoně upravuje je, že tento zákon je speciálním zákonem a že není možné na základě tohoto zákona majetek nabývat do bezpodílového vlastnictví manželů. A řeší se tam další následné úpravy, které pomohou při praktickém provádění tohoto zákona.

Druhá zásadní věc, kterou navrhujeme v tomto zákoně - o první jsem se zmínil, to byl majetek exulantů - je vypustit v § 6 odst. 1 písm. d), g) a h) slova: "v tísni". Tíseň je totiž velikým oříškem jak pro advokacii, tak pro justici vůbec a vykládá se od Aše až k Tatrám v každém okrese úplně jinak. To je jediný důvod, proč navrhujeme vypustit "tíseň". Předpokládáme totiž, že objem majetků, které byly dány skutečně z dobré vůle, je nesrovnatelně menší než objem majetků, které byly odevzdány státu na základě odevzdání nebo zřeknutí se dědictví.

Jak už přednášel kolega Stome, tíseň, ať tak či onak vyjádřená, byla v průběhu uplynulých 42 let vyvíjena na všechny - nátlak, aby jednali v tísni.

Vedlo nás k tomu skutečně ne to, že bychom chtěli znovu otevřít problematickou otázku, která tu už byla projednávána, ale vedla nás k tomu snaha v praxi co nejvíce urychlit provádění tohoto zákona, který v současné době přes veškeré nedostatky, které má, je jedním z nejrychlejších privatizačních zákonů.

V bodu 14 opět jenom zpřesňující formulace, kterou jsme se snažili podchytit ty případy protiprávního jednání, které poškozovalo lidská práva a svobody, když k vyvlastnění došlo za náhradu, věc byla využívána pro účel, pro který byla vyvlastněna, a přesto tento titul přechodu vlastnictví porušuje hrubým způsobem ustanovení Listiny základní práv a svobod, a to i v případě, kdy k vyvlastnění došlo z titulu vysokoškolského zákona nebo z titulu zabezpečení splnění národohospodářského plánu.

Abych uvedl příklad: Když se vyvlastnil hotel za účelem splnění plánovaného veřejného stravování a ubytování. Z tohoto titulu je jasné, že původní majitel - hoteliér - by zřejmě hotel nepoužíval za jiným účelem než k zajištění veřejného stravování a ubytování. A z tohoto důvodu považujeme tento titul vyvlastnění za náhradu proti zájmům občanů a proti zájmům toho státu, který chceme budovat.

Proto jsme se snažili oddefinovat kladně oblast vyvlastnění za náhradu a tedy oddefinovat ta odvětví, kdy ve všech částech světa k vyvlastnění za náhradu docházelo, dochází a docházet bude. Ta definice se nachází v bodu 14.

Bod 15 je jenom technickou aplikací bodu 1.

Třetím zásadním problémovým okruhem, který navrhujeme vložit do zákona č.87, je problematika movitých věcí nebo příslušenství. V současné době většina nemovitostí, které jsou vydávány, je vydávána v dezolátním stavu, a to ne z důvodu, že by tyto nemovitosti byly v dezolátním stavu ke dni podání výzvy tak, jak praví zákon, ale z toho důvodu, že povinná organizace nejenom nedodržuje ustanovení hospodářského zákoníku, ale z nějakých nepochopitelných důvodů má zájem na tom, aby nemovitost vydávána fyzické osobě byla v co nejhorším stavu. Setkáváme se konkrétně s případy, kdy nemovitost, která prošla rekonstrukcí před 2 lety, v současné době se vydává tak, že ze zdí jsou vytrhány elektroinstalace, topení, chybí podlahy a jsou ob jeden vyřezány střešní trámy.

Domníváme se, že pokud zavedeme povinnost povinné osoby odprodat příslušenství nebo movité věci, které slouží k činnosti vydávané věci, zabráníme nejenom devastaci těchto nemovitostí, ale způsobíme i to, že se zachovají pracovní příležitosti a případně služby a sortiment, který ve vydávaných nemovitostech je. A proto ten režim, který navrhujeme v bodu 16, v novém § 7 a) odst. 2, 3 a 4 je tak přísný pro obě strany - jak pro oprávněnou osobu, tak pro povinnou osobu.

Druhý problematický bod tohoto ustanovení je restituce movitého majetku. Navrhujeme restituci movitého majetku z několika důvodů. Především jsme zjistili pátráním nejenom v archivech obvodních a okresních úřadů, ale i v jednotlivých účetních evidencích státních podniků a družstev, že dodnes jsou dokumenty o tom, jak velký objem majetku a v jaké výši kterého soukromníka byl zařazen do kmenového jmění kterého podniku nebo družstva. To znamená, že jsou doklady o převzetí movitého majetku např. inventářů dopravních firem nebo intentářů velkoskladů nebo obchodních skladů, v jaké hodnotě a v jakém počtu byly tyto majetky zařazeny do kmenového jmění jednotlivých státních podniků nebo tehdy národních podniků nebo družstev.

Čili argument, že není dopátratelná výše objemu těchto prostředků, které přešly na stát v tomto případě padá. A sice národní podniky, v současné době státní podniky, projdou v každém případě transformací na základě některého z privatizačních zákonů. Domníváme se, že by bylo jedině vhodné umožnit restituci těchto movitých majetků takto poškozeným lidem podílem na cenných papírech toho státního podniku, který majetek do svého kmenového jmění zařadil.

To je vše, co se týká zásadních meritorních otázek, které vláda odmítla - aspoň tak, jak já předpokládám - nebo protestuje, odporuje proti těmto zásadním okolnostem. To znamená, že diskuse se vedla tak, jak jsme ji vedli jako navrhovatelé jednak s panem premiérem Čalfou, jednak s panem místopředsedou vlády Rychetským. Znovu jsem si ověřoval tuto svoji ideu včera při rozhovoru s panem místopředsedou Rychetským a i pan ministr práce a sociálních věcí by tuto ideu potvrdil -, že meritum věci při odporu proti zákonu č.87 jsem nevedl proti zpřesňujícím ustanovením, ale proti meritu těchto tří zásadních problémových okruhů. V tom případě předpokládám, že zpravodajové zpraví plénum, jaké je stanovisko vlády, a já v podstatě k tomuto zákonu nemám co dodat. Pouze to, že pokud přijmeme tento zákon i s výhradami, které vláda má - a budeme akceptovat výhrady vlády, které má k tomuto zákonu - v každém případě zákon pomůže a přispěje k rychlejšímu provedení jak privatizace, tak restituce, tak i k dobrému jménu ČSFR.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci R. Senjukovi. Konstatuji, že návrh projednaly ústavně právní výbory, pro plán a rozpočet, zahraniční, branné a bezpečnostní, hospodářské, sociální a kulturní a pro životní prostředí obou sněmoven.

Předsedové sněmoven pověřili ÚPV, aby shrnuly výsledky projednávání v ostatních výborech, jakož i stanoviska orgánů, kterým byl zaslán návrh k vyjádření a připravily písemné usnesení a stanovisko, které přednesou sněmovní zpravodajové.

Zpravodaji za Sněmovnu lidu byli ustaveni poslanec V. Benda a za Sněmovnu národů poslanec V.Novitzský.

Prosil bych nejprve poslance, zpravodaje výborů Sněmovny lidu poslance V. Bendu, aby přednesl zpravodajskou zprávu s tím, že také zaujme stanovisko k návrhu výboru ústavně právního Sněmovny lidu. (Jde o tisk 866.)

Společný zpravodaj výborů SL V. Benda: Vážené Federální shromáždění, neodpustím si určitý metodický úvod ke své zpravodajské zprávě, protože jen na základě těchto vysvětlení je možno pochopit rozdílná a namnoze rozporuplná stanoviska k této novele zákona nejenom od různých orgánů, ale i jednotlivých výborů včetně různících se stanovisek v ÚPV SL a SN. Běží o to, že tato novela obsahuje zhruba tři kategorie změn.

Jednak jsou to změny v záležitostech, které již byly projednávány při přijímání zákona v zimních měsících tohoto roku, a o kterých bylo v té době meritorně rozhodnuto. Typickým příkladem takovéto změny je návrh na rozšíření restitucí i na čs. občany v exilu, resp. na bývalé čs. občany, a to bez vyžadování podmínky státního občanství v současné době či trvalého pobytu v Československu. K tomu musím jen poznamenat, že situace se výrazně změnila oproti období, kdy jsme o této věci rozhodovali minule. Ukázalo se, jak už o tom hovořil kolega Senjuk,že zatímco údajný dopad odškodnění emigrantů na státní rozpočet se ukázal velmi nadsazený, na druhé straně se velice reálně projevily negativní mezinárodně právní, mezinárodně politické a posléze mezinárodně ekonomické vlivy. Mám tady množství různých stanovisek organizací jak našich exulantů, tak organizací s nepopiratelným i ekonomickým vlivem. Jsou vážné signály, že poškození našeho státu tímto postupem by se mohlo bezprostředně promítnout v takové ekonomické důsledky, které jsou nesrovnatelné s případnými zvýšenými náklady.

Druhá kategorie navrhovaných změn nebo navrhovaných bodů novely se týká těch záležitostí, kde vůle zákonodárce byla jasná, kde jsme to, co je dnes obsaženo v novele, vlastně přijali už minule, a kde došlo buď ke zkreslení nebo nepřesné interpretaci vůle zákonodárce, resp. kde došlo k disharmonickému nestejnému výkladu v různých částech republiky nebo v různých místech, kde se tento výklad odlišoval.

Typickými příklady takovéhoto chybného, z hlediska zákonodárců, výkladu zákona jsou právě obchodní společnosti složené výlučně ze soukromých osob. Vláda při jednání výslovně přislíbila, že se zákon bude na toto vztahovat ale v praxi jej pak neaplikovala. Jiným takovým příkladem toho územního velice divokého členění jsou dary, zřeknutí se dědictví a případně prodeje uskutečněné v tísni - výklad pojmů se liší případ od případu, region od regionu. To pokládáme za potřebné sjednotit, a proto tedy podporujeme tuto novelu, která tyto problémy odbourává, resp. vysvětluje zcela jednoznačně, aby nebyly pochybnosti.

Konečně třetí kategorií změn, které přináší novela, jsou změny, které vyplynuly ze zkušeností praxe, které nebyly k dispozici při projednávání zákona. Takových zkušeností je více, ale typickým příkladem je např. navrhovaná změna právní úpravy u příslušníků PTP (pomocných technických praporů), kde se zjistilo naprosto věrohodným způsobem, že zatímco podle zákona příznaně existovaly PTP od roku 1950 do roku 1954, tak ve skutečnosti - a máme dost jednotlivých důkazů o tom, jako např. příslušné rozkazy - byly tyto PTP s naprosto stejným režimem, pod jiným označením, zřízeny už na podzim 1948. Od roku 1948 do nich byli posíláni politicky nespolehliví občané. Proto bylo třeba rozšířit potřebné lhůty.

Tolik na úvod, abych vysvětlil, jak se potom liší stanoviska jednotlivých orgánů k této novele.

Pokud jde o stanovisko federální vlády, je v podstatě odmítavé, negativní k této novele. Připouští jedině ten bod, který se týká společností složených výlučně z fyzických osob. To patří do kategorie rozdílu interpretací - tam vláda nenamítá nic proti novele. Dokonce doporučuje novelu, pokud jde právě o některá upřesnění kolem PTP, některé věcné úpravy, které nebyly v době tvorby zákona známy.

Z dalších orgánů relevantních pro Federální shromáždění se touto novelou zabývala Česká národní rada, která v podstatě v plném rozsahu - s jedinou drobnou připomínkou - doporučila novelu k přijetí.

Slovenská národní rada přikázala projednání novely ústavně právnímu výboru, který ji dosud neprojednal. Jeho stanovisko není k dispozici.

Pokud jde o stanoviska výborů Federálního shromáždění, s předloženým návrhem vyslovily souhlas, v některých případech s připomínkami a dodatky, které potom garanční výbory se snažily zapracovat - výbor pro plán a rozpočet, výbor hospodářský, výbor zahraniční a výbor pro životní prostředí. Také branný a bezpečnostní výbor Sněmovny lidu návrh po jistých připomínkách a doplňcích schválil a podpořil. Většina výborů se postavila za návrh, byť s připomínkami. Pouze branný a bezpečnostní výbor Sněmovny národů a výbor sociální a kulturní návrh nedoporučily, stejně tak návrh nedoporučil - ale o tom bude vás podrobně informovat kolega zpravodaj - ústavně právní výbor Sněmovny národů. Naopak ústavně právní výbor Sněmovny lidu návrh zákona doporučuje s připomínkami, které vzešly jednak z ústavně právního výboru, jednak z připomínek ostatních výborů Sněmovny lidu i Sněmovny národů. Máme tyto připomínky před sebou v parlamentním tisku 866 a stanovisko ústavně právního výboru Sněmovny lidu.

Jako zpravodaj doporučuji projednat a přijmout novelu zákona o mimosoudních rehabilitacích a to ve znění připomínek, jak jsou zahrnuty v usnesení ústavně právního výboru Sněmovny lidu. Děkuji.