Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Druhá vec, pokiaľ sa vyskytla zmienka o politickom vydieraní, myslím, že je potrebné vec dotiahnúť do konca. Počuli sme rôzne vyjadrenia, a ja verím, že tak ako tu sme, že tak ako pán poslanec Mandler, zaujal pekný džentlmenský postoj, dokážeme ho zaujať i my, ako celok a že v žiadnom prípade, nech sa deje pri tomto zákone čokoľvek, nebudeme sa mstiť na úbohých rehoľných sestrách, ktorým často prší na hlavu. Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Též děkuji, nemohu si odpustit poznámku, že poslanec džentlmen, chlap Mandler je mým osobním přítelem. Jinak dovolte, ještě bych rád ukončil tuto vaši rozpravu, umožněte mi to tím, že nikdo nezvednete ruku, ale nestalo se to tak. Ještě prosím, to je pan poslanec Šlápota.

Poslanec SL J. Šlápota: Pane předsedo, pane předsedající, jsem rád, že i když jsem nesplnil vaše přání, vzal jste to s humorem, ale, vážení poslanci, nechtěl jsem původně k této problematice vystoupit, ale něco přece jen bych chtěl říci všem sporným stranám, měli bychom se zamyslet nad tím, že v tom případě, kdyby došlo zde k dělení našeho státu, bude se kreslit jinak mapa Evropy. Jen bych zavzpomínal, že v roce 1918 to nebyla ani česká, ani slovenská ruka, která nakreslila hranice tohoto státu; před rokem 1945 to opět nebyla ani česká, ani slovenská ruka, která nakreslila hranice tohoto státu. A velice nerad bych se zúčastnil na tom, aby tyto hranice byly opět jinak kresleny jinou než českou nebo slovenskou rukou, ale přitom celá hra byla sehrána tak, že o tom rozhodly naše národy. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Protože se již nikdo nehlásí, dovolte, abych prohlásil rozpravu za ukončenou. O slovo se ještě přihlásil pan místopředseda vlády pan Rychetský.

Místopředseda vlády ČSFR P. Rychetský: Vážený pane předsedo, váženy pane předsedající, vážené dámy a pánové, na závěr rozpravy, trvající dva půldny, bych měl jménem předkladatele říci závěrečně stanovisko.

Dovolte mi, abych úvodem připomněl slova, která jsem zde vyslovil před zahájením rozpravy. Řekl jsem: "Stojíme před velkou zkouškou z demokracie a věřím, že v ní obstojíme." Prosím, odložte pro tuto chvíli partikulární stranické zájmy a vyjádřete jedno přesvědčení, na které se často zapomíná: Víru v lidi, kteří vám odevzdali v prvních svobodných a demokratických volbách po více než 40 letech svůj hlas. Věřím, že jde o lidi moudré, čestné, prozíravé a uvážlivé.

V rozpravě zazněla celá řada věcných pozměňovacích návrhů, celá řada návrhů, které odrážejí základní skutečnost. Skutečnost, že koncept ústavního institutu referenda je možno pojímat v různých rovinách. V jedné rovině byl předložen koncept navrhovatelem, prezidentem České a Slovenské Federativní Republiky. Byla to rovina široká, rovina, která předpokládala referendum jako trvalý institut ústavního systému zastupitelské demokracie, jako institut, který je jedním z nástrojů rovnováhy mezi mocí zákonodárnou a výkonnou, jako institut, který má umožnit fungování zastupitelské demokracie. Ukázalo se, že nebyla a dosud není vhodná doba pro to, abychom v této definitivní podobě přijímali jako komplementární součást našeho ústavního systému referendum, když nemáme vyřešeny současné ostatní instituty, které musí být součástí celého systému - postavení moci zákonodárné, postavení moci výkonné i postavení hlavy státu.

Ústavně právní výbory proto předložily návrh takového ústavního zákona o celostátním referendu, který předpokládá, že referendum je institutem nouzovým. Je institutem, který má v této zemi plnit dvě funkce. Na jedné straně funkci, o které se zde hovořilo často, která není funkcí konstruktivní, není funkcí, která posiluje budování státu, ale je funkcí nezbytnou z důvodu dodržení ústavnosti a demokratických postupů a funkcí pro eventuální realizaci práva národů na sebeurčení. Tedy funkcí, která by umožnila tento princip v ústavě zakotvený skutečně realizovat, a nebo naopak odmítnout tím nejsvrchovanějším a nejsuverénnějším způsobem, hlasováním občanů této země.

V druhé poloze ovšem předloženy návrh ústavně právních výborů přikládá ústavnímu zákonu o referendu a takto zakotvenému institutu daleko vyšší důraz a větší význam. Předpokládá, že tímto zákonem, by bylo možné nikoliv pouze stát udržet, a nebo rozbít, ale že tímto institutem by bylo možné i stát budovat.

Ustanovení článku 1 odstavec 1 je ustanovení konstruktivní, pozitivní, pro případy, které mě - a jsem o tom stále pevně přesvědčen - se zdají být mnohem pravděpodobnější. Jsem totiž přesvědčen o tom, že v referendu, ve kterém by se rozhodovalo o tom, zda vystoupí či nevystoupí jedna z republik ze společného státu, bude výsledek nepochybný. Jsem totiž přesvědčen o moudrosti, prozíravostí a odpovědnosti občanů této země. Upřímně řečeno výsledek takového referenda by patrně nepřinesl žádnou zásadní změnu v rešení složitých politických problémů nového státoprávního uspořádání země. Kdyby takové referendum proběhlo zítra, nebudeme pozítří ani o centimetr blíže k řešení problémů, které před námi stojí pří budování nové demokratické federace.

Ustanovení odstavce 1 článek 1 je tedy ustanovení, které poněkud rozšiřuje pojetí referenda tak, aby mohlo sehrát - bylo-li by to potřeba, podle úvahy tohoto zákonodárného sboru a nikoho jiného - rozhodující roli při řešení některých základních otázek této země.

Proč k tomuto ustanovení zde zazněly další námitky - že termín "zásadní otázka státoprávního uspořádání" je obecný, vágní. Tyto námitky by byly zcela na místě, kdyby referendum mohl vypsat kdokoliv jiný, než tento zákonodárný sbor. Ale jakmile tyto námitky znějí z tohoto zákonodárného sboru, jsou to námitky proti sobě samotnému. Nikdo jiný, než tento zákonodárný sbor podle předloženého návrhu nemá mít právo referendum iniciovat. Nikdo jiný, než tento zákonodárný sbor tedy nemá právo tyto otázky formulovat. Z tohoto hlediska mně připadá celkem zbytečné, aby tento zákonodárný sbor dnes kladl sám sobě omezení pro zítřek pro to, jaké otázky bude nebo nebude smět formulovat pozítří. Myslím tedy, že není na závadu předloženého návrhu odstavec 1, v článku 1 - myslím, že by šlo o ustanovení pro tuto dobu prospěšnou, mohu však prohlásit jménem předkladatele, že zájem na tom, abychom měli možnost ústavní cestou řešit problematiku v odstavci 2 článek 1, je tak dominující, že i bez prvního odstavce by předkladatel souhlasil s návrhem zákona o referendu.

V diskusi též odezněly přípomínky k článku 2, zejména z úst pana poslance Romana. Chtěl bych říci, že článek 2, podle kterého vyhlašuje referendum prezident, nelze v žádném případě vykládat jako posílení funkce prezidenta, jako pragocentrismus nebo jakékoliv jiné posílení výkonné moci. Je to logický, normální obvyklý systém, že právě moc výkonná provádí vůli moci zákonodárné.

Je logické, že když zákonodárný sbor se rozhodne vyhlásit referendum, pověří moc výkonnou ať jeho rozhodnutí realizuje. Je to tedy podřízení prezidenta zákonodárnému sboru a nikoliv naopak. Myslím si, že ze strany pana poslance Romana šlo vskutku o nepochopení. Nejkontroverznější návrhy v předložené osnově se týkají článku 5, to jest ustanovení jeho odstavce 3 o právních účincích při zániku této země. Chtěl bych říci, že mi bylo velice smutno v okamžicích, kdy na půdě tohoto zákonodárného sboru se vedla rozsáhlá a zásadní diskuse o tom, jakým způsobem majetek dělit, přičemž byl vznesen pozměňovací návrh v tom směru, že nikoliv to, co leží - jde o nemovitosti - na území té či druhé republiky připadne této republice, nýbrž návrh, podle kterého by se měl veškerý majetek začít inventarizovat, sepisovat, oceňovat a poté, podle počtu obyvatel jednotlivých republik, jej rozdělovat. To je návrh, který, podle mého názoru, je velmi těžko prakticky realizovatelný. Soudím, že návrh Slovenské národní rady na to, aby odstavec 3 byl z článku 5 vypuštěn a nahrazen větou, že tento postup bude upraven zákonem Federálního shromáždění; návrh, který si osvojil pan poslanec Horský, je návrhem nejen ústavně právním, ale zejména politicky a lidsky nejprůchodnější. Doporučuji proto, abyste pro tento pozměňovací návrh hlasovali.

Předpokládám, že jsem se v zásadě vypořádal se všemi základními problémy, které zde byly předneseny v pozměňovacích návrzích. Vynechal jsem toliko jediný. Některé pozměňovací návrhy předpokládají, že pokud by byl vypuštěn z článku 1 odstavce 1 - to znamená, že pokud by předmětem referenda skutečně bylo možno učinit toliko rozhodování o zániku či zachování tohoto státu - v takovém případě navrhovatelé předpokládají, že by bylo vhodné upravit i další text zákona, tak, aby nikdo jiný než národní rady nebyl oprávněn iniciovat takové referendum. Soudím, že je nesporné, že v této zásadní věci nelze upřít kterékoliv z národních rad právo iniciace. Soudím však, že ještě stále existuje Česká a Slovenská Federativní Republika, existuje její nejvyšší zákonodárný orgán a toto Federální shromáždění a soudím, že není možné v ústavním zákonu, který by pojednával o jediné věci, to jest o zániku tohoto státu, zcela eliminovat jako subjekt nejvyšší zákonodárný sbor tohoto státu. Pokud by tedy došlo k vypuštění odstavce 1 z článku 1, soudím, že by nebylo možné, aby současně byl vypuštěn i odstavec 1 v odstavci 3.

Na závěr mi dovolte vyjádřit se k vystoupení pana poslance Morice. Já nemám nahrán na magnetofonovém pásku záznam z mého živého vystoupení ve včerejším pořadu Události a komentáře. Pokud si pamatuji, řekl jsem, že politická strana, která veřejně požaduje samostatnost Slovenska a jeho oddělení, jako učinila i při jednání s prezidentem republiky v Budmericích, že tato strana se postavila na půdě Federálního shromáždění proti referendu jako ústavnímu prostředku realizace práva národů na sebeurčení. Já jsem tak pochopil včerejší vystoupení poslankyně Andelové. Teď jsem si nechal vytáhnout ze stenografického záznamu její vystoupení a zjistil jsem, že skutečně se zdá, že Slovenská národní strana byla jenom proti předloženému návrhu, není proti referendu, takže předpokládám, že se to projeví i při hlasování o tomto návrhu, neboť návrhy zde přednesené nejsou vůbec návrhy, které by zásadním způsobem osnovu pozměňovaly a je možno o ní samozřejmě jednat.

Na závěr mi dovolte vyslovit přesvědčení o tom, že i zbývající jednání a zejména vlastní hlasování nebude vyjádřením té či oné skupiny zákonodárného sboru urychlit zánik této země, ale bude naopak vyjádřením skutečně naplnit platný ústavní systém o jeden z dalších demokratických institutů. Děkují vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji místopředsedovi vlády za jeho vystoupení. S technickou poznámkou se hlásí pan poslanec Moric.

Poslanec SN V. Moric: Vážený pán podpredseda vlády, chcel by som vás ubezpečíť, že Slovenská národná strana je pre referendum, nie že sa to zdá, naozaj sme pre referendum, ale nie za tento predložený návrh. To je jedna vec.

A druhá vec - chcel by som vás požiadať, aby ste výrok, ktorý ste v televízii predniesli, podobným spôsobom i publikovali a opravili. Ďakujeme vám.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Konstatuji, že rozprava nebyla otevřena vystoupením místopředsedy vlády.

Nyní bych se chtěl dohodnout, jak budeme pokračovat v tomto bodu programu. Protože bylo značné množství pozměňujících návrhů, došlo k jejich patrně strojnímu zpracování. Bylo mi sděleno, že zpracování budeme mít k dispozici kolem 13.00 hodin. To znamená, že zpravodajové by se měli sejít s navrhovateli v místnosti č. 534 k projednání ve 13.00 hodin.

Je zde návrh, aby se případně sešly ústavně právní výbory, aby se k zpracování vyjádřily. Pokud proti tomuto postupu nejsou námitky, mohli bychom nyní přerušit naše jednání a udělat polední přestávku do 13.00 hodin.

Od 13.00 hodin budeme pokračovat dalším bodem programu - malou privatizací.

(Jednání přerušeno v 11.5o hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.09 hodin.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte, abych zahájil naše odpolední pokračování. Měli bychom projednat:

Návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby (tisk 752) a usnesení SL a SN (tisk 772).

Než přikročíme k projednávání tohoto bodu, přihlásil se o slovo poslanec Sacher s určitým sdělením. Dávám mu tímto možnost vystoupit.

Poslanec SL R. Sacher: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, mé sdělení bude ani ne padesáti vteřinové. Během naší polední přestávky řidiči pražské Taxislužby zablokovali tři ze čtyř pruhů dálnice, a to na protest proti tomu, že byl zavražděn další taxikář. Byl jsem těmito stávkujícími řidiči požádán, abych Federálnímu shromáždění tlumočil krajní nespokojenost se zajištěním bezpečnosti života občanů s tím, aby vláda, ministerstvo vnitra federace a republik a magistrát učinily odpovídající opatření pro bezpečnost a život občanů v tomto hlavním městě. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Sacherovi, samozřejmě k tomuto závažnému tématu nemůžeme vést rozpravu, ale rozhodně nemůžeme tyto otázky ponechat stranou svých zájmů. Učinit tak všichni ovšem musíme adekvátním způsobem.