Dovolte mi druhý pozměňovací návrh.
Článek 5 odstavec 2: "Po uplynutí jednoho
roku." Souhlasím s lepší formulací
Slovenské národní rady "uplynutím",
ale navrhuji místo jednoho roku dva roky. Jak známo,
rok má 250 pracovních dnů a já se
velmi obávám, že za 250 dnů nelze solidně
a klidně, bez emocí rozmotat to sedmdesátileté
klubko vzájemných vztahů, především
ekonomických. Ale nemysleme jenom na ekonomiku. Tisíce
Slováků žijí v České republice
a naopak. V našem společném státě
žije řada manželství, která nikdo
nepovažoval za manželství smíšená.
Děti mluví pochopitelně jazykem svých
spolužáků, ale jakmile stát rozdělím,
z těchto manželství se stanou manželství
smíšená. Já netvrdím, že
budou z tohoto důvodu rozvody, ale určitý
moment to také je.
Dovolte mi ještě dvě myšlenky. Uvažujeme-li
o tomto zákonu čistě jako o nutném
doplňku Listiny lidských práv, zákonu,
který bude někde v šuplíku a nikdy nebude
použit - tak je to v pořádku. Ale jestliže
nyní začínáme tento zákon tak
podrobně pitvat, tak se obávám, že už
v hlavách mnohých z nás se ta myšlenka
nějak "zabydluje". A to považuji za velmi
nebezpečné, protože všichni bychom si
měli uvědomit, že rozdělení tohoto
státu by nepřineslo zlepšení ani České
republice, ani Slovenské republice.
Druhou myšlenku vyslovil, když jsem vedl první
týden v červenci delegaci našeho parlamentu
na 7. Meziparlamentní unii ve Vídni, vyslovil jeden
německý poslanec, když se hovořilo o
Jugoslávii, asi takto: "Měli bychom si uvědomit,
že v dnešní Evropě, tedy v té dvanáctce,
ale i v tom budoucím evropském společenství
všechny národy, i ten největší,
i ten dnes osmdesáti miliónový národ
německý, jsou vlastně v Evropě menšinou.
A podle toho bychom měli žít. Každý
má právo na to, aby hájil svá práva,
ale každý by si měl uvědomit, že
vedle něho žijí druzí, že ti mají
stejná práva, a že jedinou cestou není
rozdělování, ale naopak vzájemná
úcta, spolupráce a vždy se dohodnout."
Děkuji vám.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Hanákovi. O slovo se přihlásil
zpravodaj Vild. Uděluji mu slovo.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
J. Vild: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, chtěl bych jenom upřesnit
to, co řekl pan předřečník
k tomu, že chtěl změnit v článku
4 v odstavci 2 nadpoloviční většinu.
To je nadpoloviční většina oprávněných
voličů, to znamená, že to nemůže
být jeden, to znamená, že to musí být
více než 50 % občanů oprávněných
volit v příslušné republice, takže
nestačí 1 ani 100.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji, nyní má slovo pan poslanec Skalický.
Poslanec SN J. Skalický: Vážený pane
předsedající, vážené Federální
shromáždění omezím se na stručné
zdůvodnění pozměňovacích
návrhů, které podal poslanecký klub
Občanské demokratické aliance. Tyto návrhy,
pominuly konsekvence, které by vyplynuly z jejich přijetí
a pominuly některé stylistické úpravy;
jsou v podstatě pouze dva. Jeden z nich spočívá
ve vypuštění odstavce 1 článku
1. Zdůvodnění v této věci podal
pan poslanec Kroupa. Vypustil-li by se tento odstavec, odstavec
2 článku 1 by se potom přečísloval
a změnil takto:
"V celostátním referendu (dále jen referendum)
rozhodují občané hlasováním
o návrhu na vystoupení České republiky
nebo Slovenské republiky z České a Slovenské
Federativní Republiky."
V názvu zákona navrhujeme doplnit slovo "celostátním",
neboť se domníváme, že, jak už tady
nakonec zmínil poslanec Benčík, tento ústavní
zákon neřeší komplexně problematiku
referenda a na úrovni národních rad např.
budou přijímány návrhy nebo zákony
řešící problematiku místního
referenda apod.
V článku 3, to jsou jen konsekvence, co teď
zmiňuji, přijetí vypuštění
odstavce 1 článku 1.
V článku 3 odstavec 2 by bylo třeba vypustit
slova "podle článku 1 odstavec 2", dále
by se vypustil odstavec 3 v článku 3 a v odstavci
4 článku 3 by byla vypuštěna slova "nebo
3", víceméně odkaz na již neexistující
odstavec.
Odstavec 1 článku 4 by se vypustil a odstavec 2
článku 4 by měl toto nově znění:
"Na návrh předložený k referendu
je přijat, vyslovila-li se pro něj nadpoloviční
většina voličů alespoň v jedné
z republik."
V odstavci 1 článek 5 by se vypustila slova "vyhlášené
podle článku 1 odstavec 1".
Dále navrhujeme v článku 5 odstavec 2 toto
nové znění: "Je-li návrh v referendu
přijat, po uplynutí jednoho roku od vyhlášení
výsledků referenda bude příslušet
České republice a Slovenské republice plný
výkon státní svrchovanosti."
V případě, že by návrh na vypuštění
odstavec 1 článku 1 nebyl sněmovnami přijat,
navrhujeme, a to je druhý věcný pozměňovací
návrh, aby byl alespoň přijat v určité
modifikované podobě návrh, který původně
podaly kluby Občanského hnutí a ve Veřejnosti
proti násilí, a to zařazení určité
pojistky, kde by ústavní soud České
a Slovenské Federativní Republiky se mohl na návrh
prezidenta vyjádřit k tomu, zda návrh, který
ať už národní rady nebo Federální
shromáždění předkládají
k referendu, je jednoznačně či srozumitelně
formulován. Tento odstavec by potom měl znění:
"Prezident České a Slovenské Federativní
Republiky může požádat Ústavní
soud České a Slovenské Federativní
Republiky o stanovisko k předloženému návrhu
a odmítnout vyhlášení referenda, jestliže
se ústavní soud České a Slovenské
Federativní Republiky vysloví, že návrh
není jednoznačně a srozumitelně formulován."
V odstavci 4 by potom pro případ, že by došlo
k prodlení, protože nemůžeme Ústavnímu
soudu dávat žádnou konkrétní
lhůtu, v níž se má vyjádřit,
bychom museli pozměnit datum povinného vyhlášení
referenda a navrhované znění je:
"Referendum se vykoná do 75 dnů ode dne, kdy
prezident České a Slovenské Federativní
Republiky vyhlásil referendum dle článku
2. "To je vyhlášení ve Sbírce zákonů.
Číslice 75 dnů není podstatná,
prostě jsme odečetli 15 dnů od původní
lhůty; těch 15 dnů je lhůta, kterou
má prezident k vyjádření a k vyhlášení
referenda od doby, kdy obdržel návrh.
V navrhovaném znění odstavce 2 článku
5 by v této variantě bylo třeba znovu zařadit
slova "podle článku 1 odstavec 2", takže
by tento odstavec 2 zněl:
"Je-li návrh podle článku 1 odstavec
2 k referendu přijat... "atd., jak jsem citoval před
chvílí. Děkuji vám za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu poslanci Skalickému, dále je
přihlášen do rozpravy poslanec Jiří
Ruml. Připraví se poslanec Blažek.
Poslanec SL J. Ruml: Pane předsedající, vážené
Federální shromáždění,
býváme dotčeni, že Federální
shromážděnínemá tu vážnost,
jakou mu přisuzujeme, a jsme si tím do značné
míry vinni my sami. Stále častěji
mám totiž dojem, že při rozhodování
nám nejde ani tak o podstatu problému, jakož
spíš o to, kdo jej nastoluje, která strana,
které sdružení, hnutí, skupina či
podskupina. Málokdo tu hovoří sám
za sebe a téměř nikdo za své voliče,
kteří mu loni dali hlas. Jakoby se spekulovalo s
tím, koho si voliči vyberou příště.
A když konečně můžeme zjistit jejich
mínění, skutečné mínění
ve věci tak závažné, jakým je
státoprávní uspořádání,
váháme, uhýbáme, jako bychom se báli,
že rozhodnou za nás, když my sami si nevíme
rady. Jako bychom se báli, že občané
projeví větší vyspělost, než
jaké jsme dorostli my, jejich poslanci, že mohou mít
více rozumu než politici.
Protože nemluvím za žádnou stranu, nýbrž
pouze sám za sebe a věřím, že
i za velkou většinu voličů, kteří
mě poctili svou důvěrou, budu návrh
zákona o referendu podporovat, budu pro něj hlasovat.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. To byl poslanec Ruml. Nyní je o slovo přihlášen
poslanec Blažek. Další přihlášený
je poslanec Pohanka a posledním písemně přihlášeným
je poslanec Miroslav Tahy.
Poslanec SN A. Blažek: Pane předsedo, dámy
a pánové, dovolte mi učinit několik
poznámek ke dvěma okruhům problémů,
o kterých se tady nejvíce mluvilo.
Ten první, to je problém referenda. Ozývají
se zde hlasy pro a proti. Já jsem zřejmě
poněkud jiné politické školy než
kolega Kroupa, a proto se zde pokusím říci
několik důvodů ve prospěch referenda,
jakožto legitimního nástroje projevu vůle
lidu, ovšem v situaci, kdy demokratický politický
systém je už pevně vytvořený
a není to tedy situace podobná situaci naší.
Především v tzv. závažných
případech, jako je "smrt státu",
jak to včera tady kolega Sokol nazval, myslím, že
institut referenda je plně na místě, je legitimní,
protože žádný poslanec, žádný
člen zastupitelského sboru nemůže ve
volbách dostat mandát k něčemu takovému,
jako je rozhodnutí o práci k zániku společného
státu nebo k vytvoření nějakých
nástupnických subjektů.
Jde tedy o to, že odpovědnost hledáme tam,
kde je zdroj naší moci, kde je zdroj našeho mandátu,
tj. u lidu.
Dále se domnívám, že je zapotřebí
uvést ve prospěch instituce referenda i okolnost,
která se může jevit jako sekundární,
ale může mít časem svůj význam.
Je to jistá forma ochrany a jistý kontrolní
mechanismus proti vzniku mocenských kartelů politických
organizací ve společnosti, která reprezentativní
funkci demokracie staví na tom, že tuto reprezentativní
funkci zprostředkují právě politické
organizace. Jinak to dost dobře v takovém typu společnosti
nejde.
Jak známo z dějin, tyto politické organizace
mívají často sklon vytvářet
nekontrolovatelná seskupení, nekontrolovatelné
mechanismy své činnosti a více či
méně, není-li jim v tom bráněno,
manipulovat veřejným míněním
a tím svoji moc, a zejména svoji nepostradatelnost
v politickém systému upevňovat.
Takovým kontrolním mechanismem může
instituce referenda být. Pořád ovšem
mluvím o systému fungující politické
demokracie, kde referendum nemusí nutně znamenat
ohrožení, jak zde již několikrát
zaznělo, samých základů demokracie,
naopak může svoji kontrolní funkcí a
zprostředkováním vůle lidu pomáhat
vytvořit něco, co bych nazval "gravitačním
polem" demokratického politického systému,
kde ústavní instituce, které vznikají
parlamentní cestou, zastupitelskou, reprezentativní
formou demokracie a prostředky demokracie přímé,
tvoří pevný celek, který tento politický
systém chrání proti jakýmkoliv otřesům,
tj. případ systému, který nám
budiž v této souvislosti vzorem, např. Švýcarsko.
V souvislosti s tématem, které dnes projednáváme,
se mi ovšem jeví užitečné podporovat
referendum jenom v té podobě, jak je navrženo
v návrhu mé politické strany, který
zde předřečník, kolega Skalický
přednesl, tj. v té podobě redukované,
kde otázka nebo soubor otázek, které mají
být položeny všelidovému hlasování,
se zužují na problém vystoupení z federace
či setrvání ve společném státě.
To je jeden okruh problémů.
Druhý je okruh problémů, o kterém
se zde mluvilo včera a já jsem si poznamenal zejména
vystoupení paní poslankyně Andelové.
Několikrát se zde skloňovalo téma
práva na sebeurčení národů
a já se domnívám, že bychom se měli
tímto tématem jednou kloudně a do hloubky
zabývat. Obávám se totiž, že se
tady směšují problémy, které
nemají žádné zakořenění,
žádné opodstatnění v nějakém
dokumentu, na který by se zdánlivě právem
mohli ti, kteří takové názory zastávají,
odvolávat.
Takovým mezinárodním dokumentem, kde se mluví
o právu národu na sebeurčení, je v
současné době prakticky pouze Mezinárodní
pakt o hospodářských, sociálních
a kulturních právech; ovšem v jaké podobě
se o sebeurčení národů v tomto paktu
mluví?
Cituji článek 1, odstavec 1: "Všechny
národy mají právo na sebeurčení."
To jistě potěší ty, které mám
na mysli. Text pokračuje dále.
Na základě tohoto práva svobodně určují
svůj hospodářský, sociální
a kulturní vývoj. Tedy nic víc. Nezakládá
se zde žádné právo na existenci nebo
na vytvoření svrchovaného státu. Nezakládá
se zde také žádný nárok na uznání
v rámci prostoru mezinárodního práva.
V odstavci 2 se mluví o tom, že národy mohou
pro své cíle svobodně disponovat svým
přírodním bohatstvím, přírodními
zdroji, a že národ nesmí být zbaven
svých vlastních prostředků k životní
existenci.
Článek 28 pak tvrdí, že ustanovení
tohoto paktu se vztahují na všechny ty části
federálního státu bez jakýchkoliv
omezení, nebo výjimek.
Chtěl bych upozornit, že nic z toho - podle mého
soudu - nezakládá oprávněnost tvrzení,
že sebeurčení národa, přiznáme-li
národu právo na sebeurčení, automaticky
znamená přiznání práva na existenci
státní svrchovanosti.
Je to otázka složitého procesu, ve kterém
ten národ, který se uchází nebo bude
ucházet o státní svrchovanost, bude muset
toto své právo teprve získat v konfrontaci
s právem dalších subjektů mezinárodního
práva, které musejí toto uznání
postoupit. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Blažkovi. Prosím, aby se ujal
slova poslanec Pohanka. Připraví se poslanec Tahy.
Poslanec SL M. Pohanka: Pane předsedající,
dámy a pánové, mám jen jeden pozměňovací
návrh a ten je ještě podmíněn
tím, že zůstane v zákoně odstavec
1 článek 1.
Dále je podmíněn výkladem tohoto článku,
a to pro případ, že k zásadním
otázkám státoprávního uspořádání
státu patří samotná existence tohoto
státu. Pro případ takového výkladu
by bylo vhodné, článek 4 doplnit způsobem,
který by u nás vyloučil, aby nastala situace
podobná dnešní situaci v Jugoslávii
ve vztahu ke Slovinsku, kde referendum proběhlo, a kde
zbytek federace upírá tomuto referendu účinnost.
V dosavadním článku 4 odstavec 1 se vyžaduje
k přijetí návrhu nadpoloviční
většina oprávněných voličů
v každé z republik. Předkládám
k úvaze návrh, aby článek 4 byl doplněn
dalším odstavcem, asi třetím, přičemž
další by se přečíslovaly.
Jedná se o toto znění: "Byla-li předmětem
referenda podle článku 3 odstavce 1 otázka
setrvání republik v jediném společném
státě, nastanou důsledky uvedené v
ustanovení článku 5 odstavce 2, 3 i v případě,
že se pro rozdělení tohoto státu vysloví
nadpoloviční většina oprávněných
voličů pouze jedné z republik." Doufám,
že k takovému případu nedojde, a bude-li
u nás referendum, že naopak náš společný
stát svým výsledkem posílí.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Prosím poslance Tahyho, aby se ujal slova.
Dále je přihlášen jako poslední
do rozpravy poslanec Roman.
Poslanec SN M. Tahy: Vážený pán predsedajúci,
vážené Federálne zhromaždenie,
vzhľadom k tomu, že tu máme pozmeňujúci
návrh, ktorý odporučuje vypustiť odstavec
3 z článku 5 a rieši majetkovú problematiku
po výsledkoch referenda, predpokladáme, že
riešenie tejto problematiky, až po zverejnenie výsledkov
referenda, je pre akýkoľvek zákonodarný
zbor veľmi obtiažna otázka. Z tohto dôvodu
v prípade, že by bol tento pozmeňovací
návrh prijatý, tzn. vypustenie odstavca 3 z článku
5, navrhujem nový odstavec 3 článok 5 tohto
znenia: