V článku 5 odstavec 3 zmeniť takto; ide o majetkové
záležitosti, to je otázka, o ktorej by sa dalo
veľmi mnoho diskutovať, či skutočne patrí
i do tohoto ústavného zákona, alebo či
by nemal byť zvláštny ústavný zákon
alebo zvláštny zákon Federálneho zhromaždenia,
ale v návrhu je a preto predkladáme určitú
modifikáciu pôvodného návrhu. Dovoľte
prečítať tento návrh:
"Majetok spravovaný v dobe vyhlásenia referenda
Českou a Slovenskou Federatívnou Republikou doma
i v zahraničí, štátne finančné
aktíva i pasíva Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky, menové rezervy Štátnej banky československej
a federálne rezervy sa delia medzi Českou republikou
a Slovenskou republikou v zásade podľa počtu
obyvateľov. Podrobnosti stanoví zákon Federálneho
zhromaždenia.
V článku 6 navrhujeme túto zmenu: uplatňoval
som ju i v ústavnoprávnom výbore, opakujem
ju i v istej modifikácii:
"Podrobnosti uskutočnenia referenda stanovia zákony
Českej národnej rady a Slovenskej národnej
rady". Opakujem to, že nie je adekvátne, aby
fakticky i právne vykonávacím predpisom ústavného
zákona tohoto významu bolo nariadenie vlády.
Zaslúži si práve tento akt formu zákona;
zákonov Českej národnej rady a Slovenskej
národnej rady.
V článku 7 so zreteľom na navrhované
zmeny v článku 3, v ktorom ide o trojpätinovú
väčšinu, tak ako ju navrhujeme, doporučujeme
vypustiť navrhované písmeno n) ako ďalší
titul odôvodňujúci zákaz majorizácie.
Tam kumulácia neprichádza v úvahu. Kvalifikovaná
väčšina je podľa nášho názoru
primeranejšia významu tohoto právneho aktu.
Je to úroveň ústavného zákona.
Vážené Federálne zhromaždenie,
naším zámerom je skromne prispieť k precizácii
právneho vyjadrenia také... (šum v místnosti)
je to úsmevné, prosím, budem rád,
keď sa budeme chovať korektne jeden k druhému
bez ironických úsmevov. Je to náš zámer,
prispieť k zdokonaleniu tohoto právneho dokumentu,
ktorý bude v našom právnom systému a
bude prijatý skutočne historicky a bol by som rád,
aby sme ho prijali s plnou zodpovednosťou, opakujem: i politickou,
morálnou zodpovednosťou za tých voličov,
za naše národy i ostatných občanov,
ktorí nás do tohoto zákonodarného
zhromaždenia zvolili. A považujem tieto pripomienky,
ktoré som uviedol, za tak závažného
významu, aspoň väčšinu z nich -
že i hlasovanie viažeme v konečnom znení
na prijatie alebo neprijatie týchto našich návrhov.
Ďakujem vám pekne za pozornosť. (Potlesk.)
(Řízení schůze převzal předseda
SN M. Šútovec.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Teraz prehovorí poslanec Mandler. Pripraví sa poslanec
Vosček.
Poslanec SL E. Mandler: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, jménem klubu KDS -
LDS podávám pozměňovací návrhy
k zákonu o referendu. Dovolte, abych je uvedl stručným
komentářem.
Od chvíle, kdy prezident republiky předložil
Federálnímu shromáždění
návrh zákona o referendu, prošel tento text
zásadními změnami. Je to pochopitelné,
protože tento prvek přímé demokracie
- referendum - přinesl přinejmenším
tyto nové problémy:
Především rozsah otázek, které
lze obyvatelstvu předložit k diskusi, dále
kdo a jakým způsobem z tohoto okruhu možných
otázek vybere ty, které se předloží.
Ještě dále vztah referenda k zákonodárným
sborům a jejich kompetencím. (Složitost všech
těchto otázek vyplynula z toho, co tady říkal
předřečník.) A posléze - smysl
referenda jako prostředku pro řešení
aktuálních a životně důležitých
státoprávních otázek a prostředků
pro realizaci práva národů na sebeurčení.
Vzhledem k tomu, že první dva problémy jsou
komplikované a vyžadují čas i prostor
pro vyhovující ústavně právní
řešení, ale také vzhledem k tomu, že
otázky státoprávního uspořádání
se stávají den ze dne ještě více
ožehavými, začal se návrh zákona
při průchodu výborů obracet stále
více právě k nim jako prostředek jejich
řešení. Tak jak máme k dispozici návrh
našich ústavně právních výborů,
je to návrh na referendum jako vyjádření
vůle národa na vytvoření samostatného
státu. Národní parlament - v návrhu
zákona, Česká národní rada
nebo Slovenská národní rada - předloží
otázku o dosavadním státním svazku
a obyvatelstvo národní republiky, slovenské
nebo české, odpovídá ano, či
ne. To není nijak vymyšleno, to odpovídá
současné praxi v Evropě. Tak se konalo referendum
v Litvě, ale také třeba ve Slovinsku.
Posoudíme-li to, co zbylo v předloženém
návrhu o referendu jako takovém obecně, pravděpodobně
uznáme, že je to dosti neuspokojivé. Jde hlavně
o odstavec 1 článek 1, který zní:
"V referendu mohou být předloženy občanům
České a Slovenské Federativní Republiky
k rozhodnutí zásadní otázky státoprávního
uspořádání České a Slovenské
Federativní Republiky."
Tím se nestanoví žádné mantinely,
kde zásadní otázky začínají
a kde končí, neříká se, co
vše lze spojovat s pojmem státoprávního
uspořádání, a právě
tak se neříká, jakým způsobem
mají a smějí být formulovány
problémy a otázky atd.
Všechny tyto věci ovšem je třeba nutno
velmi pečlivě propracovat, ale je k tomu přece
času dost. Stačí, aby byly důkladně
zpracovány, včleněny do článku
připravované ústavy. To, co dnes nutně
potřebujeme - jak to v drtivé většině
cítíme a víme - je referendum jako nástroj,
jímž národ legálně uplatňuje
svoji vůli po sebeurčení. Zdědili
jsme společný stát, který nám
bude hodnotou tehdy a jen tehdy, budou-li jej všechny národy
obývat a spravovat jako svůj vlastní zcela
dobrovolně. Předpokladem toho je, aby jak Češi,
tak Slováci měli možnost klidně, důstojně,
legálně tento společný stát
opustit.
Předložený návrh zákona k tomu
poskytuje základní předpoklady. Je jenom
třeba - jak jsme přesvědčeni - dojít
k dokončení již započaté přeměny
předloženého návrhu ústavního
zákona z obecné normy na normu pro vystoupení
republiky z federace. K tomu má sloužit vypuštění
odstavce 1 článku 1 tak, že by celý
článek 1 začínal nynějším
odstavcem 2:
"O návrhu na vystoupení České
republiky nebo Slovenské republiky z České
a Slovenské Federativní Republiky lze rozhodnout
jen v referendu. Tyto úpravy znamenají tolik, že
referendum by se mohlo konat jedině z podnětu národních
rad. (Tomu odpovídají i jejich návrhy, jak
jsme se právě dozvěděli. A to jen
v té republice, jejíž národní
rada podá návrh na vystoupení z republiky.
Podle našich návrhů by byla z předlohy
zákona vypuštěna ustanovení umožňující
dělat referendum v celé České a Slovenské
Federativní Republice na podnět Federálního
shromáždění. Dovoluji si zde připomenout,
že ostatně představit si shodu české
a slovenské části Sněmovny národů
Federálního shromáždění
v této věci předpokládá značný
díl tvořivé imaginace - v reálu, jak
víme, je to takřka vyloučeno. Přesto,
pokud by tyto naše dva návrhy byly přijaty,
spíše by to umožňovalo, než znemožňovalo,
konání referenda na celém území
České a Slovenské Federativní Republiky.
Obě národní rady přece mohou víceméně
současně podat návrh na konání
referenda.
Dovolte, abych pokračoval. Předložený
návrh předpokládá, že některá
z národních rad předloží návrh
na referendum o vystoupení z České a Slovenské
Federativní Republiky formou otázek, které
pak budou předloženy lidovému hlasování.
Prezident může a vlastně musí posoudit,
jsou-li tyto otázky jednoznačně nebo srozumitelně
formulovány - viz článek 3, odstavec 3 -
a může návrh vrátit s připomínkami
k zákonodárnému sboru atd.
Podle našeho názoru je celá tato procedura
nadbytečná a zavádějící.
Je třeba pochopit, v jaké situaci podá národní
rada návrh na referendum o vystoupení z České
a Slovenské Federativní Republiky - přece
vždy jen nanejvýš v kritické situaci.
Vzniká logicky otázka, proč se v takovém
případě nemají sloučit výhody
prostředků zastupitelské a přímé
demokracie, proč vlastně národní rada
má podat návrh na referendum s otázkami,
na které ona sama neodpoví. Myslím, že
se zde otevírá prostor pro jistý a úplně
zbytečný alibismus.
Doporučujeme proto přeformulovat dosavadní
odstavec 3 článek 3. Podle našeho návrhu
by bylo lze vyhlásit referendum jen když příslušná
národní rada přijme návrh na vystoupení
z České a Slovenské Federativní Republiky.
A referendum má k tomuto návrhu říci
ano, nebo ne. V tomto případě může
odstavec 3 článek 3 věnovaný posuzování
jednoznačnosti a srozumitelnosti otázek referenda
odpadnout, protože otázka je položena tak jednoznačně,
že na ni lze odpovědět jednoznačně
jen ano, nebo ne. Myslím, že bude nejlepší,
přečtu-li místo dalšího vysvětlování
text článku podle našeho návrhu. Tyto
čtyři články zákona, který
by měl mít název: "Ústavní
zákon o referendu o návrhu na vystoupení
republiky z České a Slovenské Federativní
Republiky" - tyto první čtyři články
znějí:
"Článek 1 odstavec 1: V návrhu na vystoupení
České republiky nebo Slovenské republiky
z České a Slovenské Federativní Republiky
lze rozhodnout jen referendem obyvatel České republiky
nebo Slovenské republiky.
Odstavec 2: Hlasovací právo má v České
republice každý, kdo je oprávněn volit
do České národní rady. Hlasovací
právo má ve Slovenské republice každý,
kdo je oprávněn volit do Slovenské národní
rady."
Článek 2 zůstává: "Referendum
vyhlašuje prezident České a Slovenské
Federativní Republiky."
A nyní článek 3: "Referendum podle článku
1 tohoto zákona vyhlásí prezident České
a Slovenské Federativní Republiky na základě
návrhů České národní
rady nebo Slovenské národní rady na vystoupení
České republiky nebo Slovenské republiky
z České a Slovenské Federativní Republiky.
Učiní tak do 15 dnů od doporučení
tohoto návrhu."
Odstavec 2: "Referendum se vykoná do 90 dnů"
atd., dále to zůstává stejné.
"Článek 4 odstavec 1: Návrh na vystoupení
republiky z České a Slovenské Federativní
Republiky je přijat, jestliže se pro něj v
referendu vyslovila nadpoloviční většina
oprávněných voličů republiky."
Odstavec 2: Výsledek referenda vyhlašují předsednictva
národních rad republik ve Sbírce zákonů,
obdobně jako zákony národních rad.
Odstavec 3: Referendum podle článku 1 odstavec 1
se může v příslušné republice
opakovat nejdříve za 5 let."
Já doufám, že je zřejmé, které
úpravy jsme v těchto prvních čtyřech
článcích udělali. Já jsem je
v písemném znění označil podtržením.
Prosím, aby se o těchto našich pozměňovacích
návrzích článku 1 až článku
4 hlasovalo dohromady, najednou. Přikládáme
ještě jeden pozměňovací návrh
článku 5, aby za odstavec 3 článku
5 byla připojena věta: "Zákon Federálního
shromáždění stanoví rovněž
zásady pro úpravu vzájemných a mezinárodních
závazků."
Dámy a pánové, já bych chtěl
závěrem říci, že si jistě
všichni uvědomujeme onen velký rozdíl,
který je v tom, když nejenom my, ale kdokoliv v Evropě
se vyjadřuje k lidským právům a svobodám,
k takovým právům a svobodám jako je
právo na sebeurčení obecně, anebo
když dokonce tato práva chce pro sebe. Jak slavnostní
proklamace, tak požadavky těchto práv jsou
vždycky velice silné. Jestliže ale jsou nějakým
způsobem ohroženy zájmy těch, kdo o
této věci mají rozhodnout, anebo když
se zdá, že jsou ohroženy, tak se situace mění
a nastávají komplikace. My máme při
jednání našeho Federálního shromáždění
komplikací dost a bylo by velice krásné,
kdyby se nám podařilo nějak dosáhnout
shody o zákonu, který by právě toto
právo, jedno ze základních, uváděl
v život. Děkuji za pozornost.
(Řízení schůze převzal první
místopředseda FS Z. Jičínský.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji, slovo má
poslanec Vosček, připraví se poslanec Valko.
Poslanec SN J. Vosček: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, klub poslancov Kresťansko-demokratického
hnutia sa podrobne zaoberalo návrhom ústavného
zákona o referende. I napriek tomu, že pôvodný
návrh ústavného zákona mal vážne
nedostatky a medzery, pre ktoré ho nebolo možno podporiť,
nestavali sme sa proti potrebe tohoto ústavného
zákona. Sme toho názoru, že v právnom
štáte je takáto úprava nanajvýš
potrebná, pretože poskytuje ústavný
postup riešenia zásadných štátoprávnych
otázok. Poslanecký klub Kresťansko-demokratického
hnutia sa prikláňa k názoru, že nové
znenie ústavného zákona, tak ako je obsiahnuté
v návrhu uznesenia ústavnoprávnych výborov
(tlač 767), je v zásade prijateľné s
tým, že ho požadujeme pozmeniť v niektorých
ustanoveniach.
Naše pozmeňujúce návrhy sú zamerané
na to, aby sa v takýchto zásadných otázkach,
ako je predkladanie návrhu na vyhlásenie referenda,
dosiahlo maximálnej zhody národných zákonodarných
orgánov a Federálneho zhromaždenia. Nemyslíme
si, že vynechanie dohody s národnými radami
by bolo práve šťastným riešením,
základné otázky nášho súžitia
v spoločnom štáte je možno skutočne
doriešiť len vzájomným rokovaním.
Z tohoto predpokladu vychádza i náš pozmeňujúci
návrh k článku 3 odsek 1 a článku
7 odsek 1.
V článku 5 odsek 2 považujeme za jediné
riešenie spravodlivý princíp majetkového
vyrovnania pre prípad zániku spoločného
štátneho zväzku. K tomu smeruje náš
pozmeňovací návrh v tom zmysle, aby základom
majetkového vyrovnania medzi republikami bol pomer počtu
obyvateľov obidvoch republík.
Konkrétne pozmeňovacie návrhy, ako ich v
niektorých prípadoch formuloval pán akademik
Čič, máme tieto: V článku 3
odsek 1 koniec upraviť takto: Federálne zhromaždenie
po dohode s Českou národnou radou a Slovenskou národnou
radou a to do 15 dní od doručenia návrhu.
Takže celý odsek 1 článku 3 by znel:
"Prezident Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky vyhlási referendum súčasne v obidvoch
republikách, pokiaľ mu to navrhne Federálne
zhromaždenie po dohode s Českou národnou radou
a Slovenskou národnou radou, a to do 15 dní od odporučenia
návrhu."
V článku 5 odsek 3 urobiť takúto úpravu:
"Majetok Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky
podľa článku 4 odsek 4 ústavného
zákona č. 143/1968 Zb., v znení neskorších
ústavných zákonov vrátane majetku
nachádzajúceho sa mimo územia Českej
a Slovenskej Federatívnej Republiky sa delí medzi
Českú republiku a Slovenskú republiku v zásade
podľa pomeru počtu ich obyvateľov. Rovnakým
spôsobom sa delia štátne finančné
aktíva a pasíva Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky, menové rezervy Štátnej banky československej
a federálne hmotné rezervy. Článok
6 navrhujeme pozmeniť v tom zmysle, že spôsob
prevedenia referenda upraví zákon Federálneho
zhromaždenia Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky.
V článku 7 odsek 1 navrhujeme vypustiť navrhované
písm. n) a navrhujeme to formulovať takto: "Ústavný
zákon č. 143/1968 Zb. v znení neskorších
ústavných zákonov sa doplňuje takto:
Článok 41 sa upravuje takto" a teraz by tam
bolo prijatie federálnej ústavy, ústavného
zákona Federálneho zhromaždenia a k ich zmene
k voľbe prezidenta Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky - a teraz je tá zmena: "K prijatiu návrhu
na vyhlásenie referenda atď. sa vyžaduje kvalifikovaná
trojpätinová väčšina", tak ako
to už podobne formuloval pán akademik Čič.
Z našej strany predpokladám, že snáď
ešte niektorí kolegovia vystúpia s vlastnými
pozmeňovacími návrhmi.
Za poslanecký klub Kresťansko-demokratického
hnutia by som chcel vysloviť presvedčenie, že
prerokovávaný ústavný zákon
pre jeho prijatie môže prispieť k stabilizácii
vzťahov medzi Českou a Slovenskou republikou. Ďakujem
za pozornosť. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Nyní vystoupí
poslanec Valko, připraví se poslanec Žáček
za klub Hnutí samosprávné demokracie - 2.
Místopředseda SL E. Valko: Vážený
pán predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, dovoľte, aby som v mene klubu poslancov
Verejnosti proti násiliu vyslovil pozmeňovací
návrhy k tlači 767, ktoré budú veľmi
stručné, pretože Verejnosť proti násiliu,
ako jeden z inšpirátorov opätovného prerokovávania
referenda ich predložilo v ústavnoprávnych
výboroch a jeho pozmeňovací a doplňujúce
návrhy boli z veľkej miery prijaté.
Pokiaľ ide o pozmeňovacie návrhy, navrhujeme
článok 3 odstavec 4 by mal znieť: "Referendum
sa prevedie do 180 dní odo dňa, kedy prezident Českej
a Slovenskej Federatívnej Republiky obdržal návrh
podľa odstavce 1, 2 nebo 3."