Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

V § 42 bych rád obrátil vaši pozornost na bod c), kde se píše: Předvedl, zajistil, zadržel nebo dodal do výkonu trestu odnětí svobody nebo do vazby osobu, která klade aktivní odpor.

Já bych doporučil vypustit slovo "aktivní", neboť jinak by uvedeného donucovacího prostředku nemohlo být použito při předvedení, zatýkání, pokud by osoba nevyhověla výzvě. To mám jako pozměňovací návrh.

Pak bych prosil o pomoc zpravodaje, nevěděl jsem, kam tento pozměňovací návrh mám zařadit nebo jestli vůbec mám právo ho zařadit. Ale jedná se o připomínky z odboru sociální péče.

Příslušník policie nemá právo vstoupit do bytu bez svolení prokurátora, výjimka je při ohrožení života apod. V případech, kdy se jedná o legální nezletilce, kteří jsou na útěku z ústavu, je tato skutečnost značnou komplikací. Příslušník policie ho nemůže předvést a nemůže ho vyhledat. Rád bych navrhl, aby se někde našlo místo a i v případech, kdy se jedná o hledání chovance ústavu, který je na útěku, u něhož je nařízena ústavní či ochranná výchova, příslušník policie měl právo vstupu do bytu, když je podezření, že se v něm dotyčný zdržuje.

Je důležité v této souvislosti připomenout, že byl zrušen rozkaz ministerstva vnitra č. 4 z roku 1969 a rozkaz hlavního velitele Veřejné bezpečnosti ministerstva vnitra České republiky č. 9 z roku 1970. Uvedené materiály se právě zabývaly postupem příslušníků v těchto situacích a dodnes nebyly ničím nahrazeny.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Hovořit bude poslanec Mynář, připraví se poslanec Zelenay.

Poslanec SL I. Mynář: Pane místopředsedo, vážené Federální shromáždění, obrátil bych vaši pozornost ke dvěma pozměňovacím návrhům. První se týká bodu 17 (tisk 744) a hovořil o něm i pan zpravodaj Soukup. V tomto bodě č. 17 (tisk 744) je uvedeno, že je třeba do § 15 vložit nový odstavec 3, který zní:

"Policista je rovněž oprávněn vyzvat osobu, aby prokázala svoji totožnost na žádost jiné osoby, jestliže má tato osoba na zjištění totožnosti právní zájem.

Inkriminující slovíčko, které se mě zde nelíbí, je "právní zájem". Když to trochu přeženu, tak se domnívám, že kdokoliv bude moci požádat o zjištění totožnosti kohokoliv a policista těžko bude v terénu zkoumat, zda je právní zájem žadatele oprávněný a co to vůbec je.

Tento pojem se do federálního tisku asi dostal z České národní rady a já doporučuji tento nový odstavec 3 vypustit.

Druhý návrh se týká § 58 (tisk 701), nový § 57 odstavec 2 a 3. Zde se hovoří o tom, že službu rychlého nasazení je možno použít i k záchranným pracím, zejména v případě vzniku živelných pohrom, katastrof, dopravních nehod apod. Jde mi o pojem "záchranné práce". Myslím, že to není nejlepší vystižení toho, co může služba rychlého nasazení dělat, protože se domnívám, že lépe než pojem "záchranné práce" vyhovuje pojem "záchranné akce", protože služba rychlého nasazení nedisponuje stavební technikou, aby mohla záchranné práce dělat, ale disponuje prostředky, aby mohla dělat záchranné akce.

V odstavci 2 a 3 § 58 navrhuji slova "záchranné práce" nahradit slovy "záchranné akce".

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má poslanec Zelenay, připraví se poslanec Jedinák.

Poslanec SN R. Zelenay: Vážený pán predsedajúci, dámy a páni, kolegyne a kolegovia, dovolím si predniesť niekoľko pozmeňovacích návrhov, ktoré budú zamerané na dve oblasti. Prvý návrh by sa týkal pohraničnej polície. Dovoľujem si oznámiť, že je to po konzultácii s príslušnými pracovníkmi, ktorí pracujú v tomto úseku. Tento úsek je teraz veľmi vyťažený, predovšetkým v súvislosti s otvorením československých hraníc svetu. Množia sa priestupky a je nutné zvýšiť právomoc pohraničnej polície.

Úlohy Služby pohraničnej polície vymedzuje návrh § 2, kde v bode d) sa hovorí o tom, že zaistí ochranu štátnych hraníc vo vymedzenom rozsahu a v bode g), kde odhaľuje priestupky podľa zvláštneho zákona a pokiaľ tento zákon stanoví, rozhoduje o nich. Táto právna formulácia prijatá v tomto znení nie dostatočne presne vymedzuje úlohy a postavenie pohraničnej polície.

Služba pohraničnej polície vyplýva i z ďalších ustanovení návrhu zákona a je hlavnou službou, ktorá s federálnou pôsobnosťou zabezpečuje ochranu štátnych hraníc Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky. Jej úlohy preto nemôžu byť odvodené od iných zložiek, ktoré sa podieľajú na zabezpečovaní ochrany štátnych hraníc, napríklad colná služba, čo vyplýva z formulácie "zabezpečuje ochranu štátnych hraníc vo vymedzenom rozsahu". Vymedzenie a subsideritu ostatných služieb federálneho a republikových policajných zborov pri zabezpečovaní ochrany štátnych hraníc je preto potrebné odvodzovať od postavenia a kompetencie Služieb pohraničnej polície a nie tak, ako to vyplýva z návrhu zákona.

K právnej precizácii vymedzenia úloh Federálneho policajného zboru k zabezpečeniu ochrany štátnych hraníc preto navrhujem súčasné znenie písm. d) a g) § 2 návrhu zrušiť a nahradiť jednotným znením pod písmenom d) "zabezpečuje ochranu štátnych hraníc, odhaľuje priestupky na úseku cestovania do zahraničia a pokiaľ zvláštny zákon stanoví, rozhoduje o nich".

Teraz niekoľko slov k oprávneniu príslušníkov Služieb pohraničnej polície pri zabezpečovaní ochrany štátnych hraníc, to je § 25 a § 16.

Návrh zákona tu iba vymedzuje právomoc k vykonaniu prehliadky osôb, batožín a dopravných prostriedkov. Na základe naliehavej potreby praxe je však nevyhnutné rozšíriť právomoci príslušníkov Služieb pohraničnej polície o právomoc zaistenia osoby, pokiaľ sa dopúšťa priestupku na úseku cestovania do zahraničia, ak je dôvodná obava, že v ňom bude pokračovať a je to nevyhnutné pre riadne odhalenie a objasnenie veci. Inštitútom zaistenia sú vybavené i ostatné porovnateľné bezpečnostné zbory pohraničnej ochrany, napr. v Spolkovej republike Nemecko.

Priestupky na úseku cestovania do zahraničia za trestné činy sú spravidla sprevádzané i porušovaním devízového zákona, pašovaním a výnimku tu netvorí ani organizované prevedenie ľudí cez štátnu hranicu atď. Sú to kvalifikované skutkové podstaty priestupkov, ktoré bez právomoci zaistenia páchateľa nie je možné objasniť. Právomoc zaistenia osoby je preto naliehavé do návrhu zákona doplniť nasledovne:

V § 16 písm c) po slovách "bola pristihnutá pri spáchaní priestupku" doplniť "alebo sa dopúšťa devízového priestupku či priestupku na úseku cestovania do zahraničia, keď je dôvodná obava, že bude v protiprávnom jednaní pokračovať, má byť riadne objasnené, ak je to nevyhnutné pre odhalenie alebo objasnenie veci".

Paragraf 25 upraviť nasledovne: "V prípade dôvodného podozrenia spáchania trestného činu alebo priestupku, súvisiaceho s prekračovaním štátnej hranice, osobu zaistiť, vykonať prehliadku osoby, batožiny a dopravného prostriedku."

Toľko, pokiaľ sa týka mojich návrhov v oblasti pohraničnej polície.

Teraz by som sa ešte vrátil k § 2 týkajúceho sa úloh Federálneho policajného zboru. V § 2 odstavec a) navrhujem doplniť na koniec slová "Výkon ochrany ústavných činiteľov na území Slovenskej republiky zabezpečuje policajný zbor Slovenskej republiky v koordinácii s Federálnym policajným zborom." Takáto služba v rámci republikového policajného zboru vznikla, toto i vykonáva, a preto by bolo žiadúce, aby i v zákone, ktorý schválime, bolo toto zakotvené, aby nedochádzalo k zbytočným kompetenčným sporom.

V písmene b) doplniť slová "ochranu zastupiteľských úradov a objektov zvláštneho významu na území Slovenskej republiky zabezpečuje v koordinácii s Federálnou policajnou službou policajný zbor Slovenskej republiky". Rovnako ako v bode a). Ďakujem.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má poslanec Jedinák, připraví se poslanec Musílek.

Poslanec SL Z. Jedinák: Pane předsedající, dámy a pánové, vážení hosté. Zaznělo tady několik názorů na to, do jaké míry jsou všechny tři policejní názory shodné nebo odlišné. Můj osobní názor je takový, že pokud jde o systematiky, jsou velice podobné, ale pokud jde o rozsah jednotlivých policejních oprávnění podmínek zajištění, podmínek vyžadování vysvětlení, myslím si, že parlament by se neměl zabývat pouze přijímáním zákonů, ale také s odstupem doby od přijetí zákona a nabytí účinnosti hodnocením efektivity, tedy tím, zda rozdíly nebo odlišnosti, které jsou ve všech třech policejních zákonech, nebudou bránit v boji proti kriminalitě. Aby rozdílnosti, které jsou v jednotlivých zákonech, v některých směrech jsou dosti výrazné.

A nyní k mým pozměňovacím návrhům a připomínkám, které mám k zákonům o federálních policejních sborech. Souhlasím s návrhy, které zde zazněly k § 15 a nově formulovanému odstavci 3, který se týká vyžadování vysvětlení osoby, která má právní zájem na prokazování totožnosti. Domnívám se, že tato formulace by způsobila nesmírné problémy. Policisté by byli v nevýhodě, je snadno zneužitelná osobami, které se snaží zneužít právo a těmto osobám je dána výhoda. V mnoha případech by to mohli být i pachatelé, či lidé, o kterých je podezření, že jsou pachatelé.

Další připomínku mám k § 34. Týká se použití zpravodajských prostředků, vlastně systému dozoru dohledu nad použitím zpravodajských prostředků. Domnívám se, že § 34 by měl mít podobnou konstrukci jako trestní řád - z hlediska vykonávání dozoru prokurátora na používání zpravodajských prostředků. Použití formulace je, že federální policejní služba kontroluje po celou dobu používání zpravodajských prostředků a prokurátor pouze sleduje. Tedy je kladen důraz na sledování trvalosti u federální policejní služby. Jestli chceme zavést účinný dozor prokuratury, tak by to neměl být nikdo jiný než on, kdo by měl soustavně kontrolovat po celou dobu používání zpravodajských prostředků. Kontrola spočívá v podání vysvětlení od policejních složek, které vykonávají tuto činnost a předložením spisového materiálu. Takže si myslím, že prokuratura by měla vykonávat dozor nad operativní činností na místě, ale pouze prověřováním spisových materiálů.

Můj pozměňovací návrh zní: Navrhuji formulovat v § 34 první odstavec tisku společné zprávy č. 734: "Prokurátor, který vydal povolení, po celou dobu použití techniky sleduje."

Mnou doplňovaná formulace je tedy: "Po celou dobu používání techniky sleduje." Jinak vše ostatní zůstává tak, jak je formulováno.

Další drobnou připomínku chci uplatnit v § 56, druhý odstavec, kde se mluví o používání speciálních zbraní a v písmenu c) je definována zbraň jako "zbraň s tlumičem zvuku nebo zařízením na osvětlení cíle". Domnívám se, že zbraň s tlumičem zvuku má tak speciální charakter, že je používána k závažnému působení proti pachateli, k jeho likvidaci.

Domnívám se, že tato zbraň by policejními složkami neměla být používána, ani útvarem pro rychlé nasazení. Mnou navrhovaná formulace je - v § 56 odstavec 2 písm. a) doplnit: "odstřelovací puška, zařízení na osvětlení cíle" a písm. e) v odstavci 2 vypustit. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má poslanec Musílek.

Poslanec SL J. Musílek: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovoluji si vám předložit dva pozměňovací návrhy.

První by se týkal § 2 tisku 744, kde je navrhován nový odstavec 3, který zní:

"Úkoly služby rychlého nasazení jsou upraveny v § 58 tohoto zákona."

Domnívám se, že toto ustanovení je nadbytečné, protože v § 58 a § 59 v šestém oddílu, který je nazván "Zákroky služby rychlého nasazení" lze považovat za speciální ustanovení pro působnost služby rychlého nasazení. Těmito paragrafy je působnost dostatečně vymezena, a proto si myslím, že § 2 není nutné doplňovat třetím odstavcem.

Druhý pozměňovací návrh se týká bodu 15 (tisk 744), kde je navrhován § 15 doplnit novým odstavcem 1. V tomto odstavci je druhá věta: "Důvod ke zjišťování totožnosti určuje míru spolehlivosti, s níž se zjišťování provádí." Tato věta je stylisticky i obsahově dosti pochybná.

Domnívám se, že policista buď zjišťuje totožnost, a pak by ji měl zjistit přesně, nebo ji nezjišťuje, protože to není zapotřebí. Pokud zjišťování totožnosti má probíhat s různou mírou spolehlivosti, pak to není zjišťování, ale bezdůvodné obtěžování. Proto navrhuji tuto druhou větu z § 15 odstavec 1 vypustit. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má poslanec Kostya. Připraví se poslanec Ladislav Kováč.

Poslanec SN L. Kostya: Pane předsedající, dámy a pánové, ve svém vystoupení chci předložit jeden pozměňovací návrh a krátce jej zdůvodnit. Jedná se o návrh vypustit § 63 a ostatní paragrafy přečíslovat.

Pokusím se krátce tento svůj návrh zdůvodnit. Domnívám se, že tento paragraf, který řeší povolování a vyčleňování vojáků k plnění úkolů policejního sboru, je velice problematickým paragrafem a byl v minulosti i v současnosti vzhledem k situaci, např. v Jugoslávii, velice diskutován. Jedná se o tzv. lidově nazývanou vnitřní funkci armády. Tento problém má dvě roviny.

Má rovinu meritorní a má rovinu procedurální. Z hlediska meritorní chci uvést tyto argumenty. Použití armády uvnitř státu je v přímém rozporu s vojenskou doktrínou, tak jak ji tento parlament před nedávnem přijal. V této vojenské doktríně je jednoznačně stanoveno, že úkolem československé armády je ochrana suverenity a bezpečnosti tohoto státu proti vnějšímu nepříteli. Je třeba podotknout, že byl podán v průběhu projednávání vojenské doktríny pozměňující návrh, domnívám se, že to byl návrh poslanců Deyla a Blažka, aby právě úkolem armády byla i ochrana ústavního zřízení.

Tento pozměňovací návrh toto Federální shromáždění nepřijalo. Navrhovatel se v dikci § 63 opírá o novelu branného zákona, která byla přijata v březnu 1990, kde je sice úkol ochrany ústavního zřízení, ale ne v souvislosti tak, jak je to v dikci § 63, cituji:

"Při udržování bezpečnosti uvnitř státu." Že to zákonodárce takto nemyslel, o tom svědčí i důvodová zpráva k této novele branného zákona, ve které je uvedeno, že hlavním smyslem této novely je omezit vnitřní funkci armády. Já bych nechtěl citovat vystoupení řady představitelů tohoto státu, včetně pana prezidenta nebo pana ministra obrany Dobrovského, který několikrát ve svém vystoupení v tomto parlamentu zdůraznil, že nedopustí použití armády uvnitř státu.

Chtěl bych na druhé straně ale říci i procedurální námitku k zařazení tohoto § 63, protože se mohu samozřejmě mýlit ve výkladu a mnohý z vás může mít jiný názor na způsob výkladu jak vojenské doktríny, tak novely branného zákona, a já to respektuji.

Moje procedurální námitka spočívá v tom, že v § 2 tohoto zákona, kde jsou stanoveny úkoly federálního policejního sboru, není úkol stanoven policejním sborům České a Slovenské Federativní Republiky k ochraně ústavního zřízení, ani jak je v § 63 - při udržování bezpečnosti uvnitř státu. Není-li tento úkol federálním policejním sborům zákonem vůbec stanoven, nelze k jeho plnění, čili k neexistujícímu úkolu, povolávat na posilu vojáky v činné službě. Tyto úkoly ochrany a udržování bezpečnosti uvnitř státu patří pravděpodobně jiným policejním složkám a ne policejním složkám České a Slovenské Federativní Republiky, tzn. tohoto zákona.

Zároveň bych chtěl ale upozornit na to, že tento paragraf má ještě svůj vnitřní rozpor. V první větě tohoto paragrafu se povolávají vojáci v činné službě, ale v závěru této věty je zdůvodnění "pokud síly a prostředky těchto policejních sborů nebudou dostatečné". Čili tedy nejen už síly, ale i prostředky.