Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Voleníkovi. S faktickou poznámkou sa prihlásil pán poslanec Moric, potom pán poslanec Zlocha.

Poslanec SN V. Moric: Vážené dámy, vážení páni, otázka ochrany životného prostredia je otázka iste zásadná a veľmi pekne o tom, i keď dosť emotívne, hovoril môj predrečník. Ale povedal, že to nie je otázka národnej republiky, ale otázka celej Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky, pretože keď sa fajčí v Čechách, fajčí sa i na Slovensku a naopak. Keby sme to rozšírili, mala by to byť otázka celej Európy a nakoniec aj otázka celého sveta, bolo by teda potrebné prijať zákon pre celý svet. (Potlesk.) Samozrejme v konečnom dôsledku.

Hovoril tu niečo o kolbišti. Kolbište je obyčajne priestor, kde sa koná nejaký boj. My nechceme, aby to bol nejaký boj o prijatie tohoto zákona, chceme jednoducho, aby otázka ochrany ovzdušia pripadla orgánom jednotlivých republík, a nie aby sa prejednávala tu. Ďakujem.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Dávate to ako pozmeňujúci návrh, pán poslanec? Ale ako tomu mám rozumieť? (Poslanec Moric: Nie, to je len faktická poznámka.) Ďakujem. Odporúčal by som, aby sme kompetenčné otázky nediskutovali, musím konštatovať, že všetky veci, ktoré tu boli spomenuté, zazneli v spravodajských správach a vystúpení pána ministra Vavrouška. Slovo má poslanec Zlocha.

Poslanec SN J. Zlocha: Papierov mám síce veľa, ale nebudem hovoriť tak dlho. Zákon o hospodárení s odpadmi sme schválili v druhej polovici mája. Už koncom apríla slovenská komisia pre životné prostredie poslala materiály na okresné úrady životného prostredia, kde ešte pred schválením do vyhlášok a zákonov, ktoré budú mať platnosť Slovenskej republiky, presne používal paragrafy a jednotlivé body z tohto návrhu zákona. Mohol by som to ukázať. Je to v návrhu zákona o štátnej správe, o odpadovom hospodárstve Slovenskej republiky, kde je to skutočne presne rozdelené.

Dovolím si citovať z tohto návrhu zákona z dôvodovej správy: "Návrh zákona Slovenskej národnej rady o štátnej správe o odpadovom hospodárstve priamo nadväzuje na návrh zákona o odpadoch, ktorý bol vypracovaný v spolupráci Federálneho výboru pre životné prostredie s ministerstvom životného prostredia Českej republiky a slovenskou komisiou pre životné prostredie, ktorý má byť predložený ku schváleniu."

Podotýkam, že na expertných poradách, ktoré sme mali v našich výboroch, sa zástupcovia zo slovenskej komisie podieľali na tejto práci a so zásadami, dokonca s paragrafovaným znením v tejto dobe plne súhlasili.

Legislatívny plán Slovenskej národnej rady na prvý polrok má rozdelené právne úpravy do dvoch kategórií: Právne úpravy v pôsobnosti Slovenskej republiky - tu žiadny z týchto návrhov zákonov nie je. Potom sú právne úpravy v pôsobnosti Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky - tu nachádzame hneď ako bod č. 3, návrh zákona o životnom prostredí, bod č. 4 návrh zákona o ochrane ovzdušia, bod č. 5 návrh zákona o odpadoch. Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: S ďalšou faktickou poznámkou sa prihlásil pán poslanec Smržík.

Poslanec SN K. Smržík: Vážený pán predsedajúci, vážené kolegyne a kolegovia, priznám sa, že som pôvodne nechcel vystúpiť a vstúpiť do rozpravy k tomuto zákonu, i keď žijem 30 rokov v prostredí, ktoré sa tu často spomína, žijem v Ružomberku. Ale rozhodol som sa vystúpiť s faktickou poznámkou, na konci tejto rozpravy, po vystúpení pána Šedoviča a pána kolegu Voleníka.

Chcem len zdôrazniť, že v našej oblasti - nie len v Ružomberku, ale v celej Liptovskej kotline - deti majú už také dôsledky, že v podstate, ako konštatoval premiér Čarnogurský - každé tretie dieťa má zlý krvný obraz.

To je vec, ktorú nie je možné považovať len za krízovú, ale priamo za katastrofickú. Preto sa prihováram za to, aby sme tento zákon - i cez rôzne kompetenčné výklady - okamžite schválili. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Smržíkovi za jeho faktickú poznámku. Chce ešte niekto vystúpiť v rozprave? Pán poslanec Šedovič má poznámku.

Poslanec SN J. Šedovič: Federálne zhromaždenie prijalo zákon o rozdelení kompetencií. Je pre mňa nepochopiteľné, keď sa na pôde Federálneho zhromaždenia poslanci prihovárajú za to, aby sa tu, práve v tomto sále, tento zákon porušoval. Z toho, čo som citoval, zo správ, zo stanovisiek Slovenské národnej rady, vlády a komisie jednoznačne vyplýva, že nie sú tieto vzťahy vyjasnené. Keď má dôjsť k porušeniu zákona, ktorý sme my prijali, tak sa prihováram za jedno: odložme rozhodnutie o tomto zákone do doby, než sa tieto veci vyjasnia a neporušujme zákon, ktorý sme si sami na rovnakej pôde prijali.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Pán poslanec, mám to chápať ako váš návrh? Žiadate, aby sa o vašom návrhu hlasovalo? (Poslanec Šedovič: Áno.) Žiadate teda, aby sa hlasovalo o tom, že tento návrh nebude prejednávaný, áno?

Poslanec SN J. Šedovič: Žiadam, aby sa jeho prejednávanie odsunulo, aby sa neporušoval kompetenčný zákon.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Nepočul som v žiadnom z vystúpení, že by tu niekto chcel porušiť kompetenčný zákon. Hovoríme tu o výklade kompetenčného zákona. Slovo má poslanec Tomsa.

Poslanec SL J. Tomsa: Prosím vás, nezaměňujme dvě základní věci. Věc životního prostředí se týká všech lidí a neplatí zde žádné kompetence. My musíme brát ohled na lidi a ne jako na Čechy a Slováky. My si nemůžeme dovolit říci, toto dítě má slovenské plíce a nebudeme je léčit v Čechách jen proto, že to jsou slovenské plíce a opačně, jen proto, že tu máme nějaký kompetenční zákon.

Já se domnívám, že jsme především lidé, tvoříme lidské prostředí a chceme v lidském prostředí žít. Tento zákon je bezpodmínečně nutný bez ohledu na jakékoli kompetence. Jestliže je tady něco špatného, tak je to kompetenční zákon a ten budeme muset nějakým způsobem revidovat. (Potlesk.) Nemůžeme kvůli špatnému zákonu odložit dobrý zákon, který leží před námi. Musíme dát přednost odhlasování dobrého zákona a pak revidovat špatný zákon, který jsme předtím schválili. To byl náš omyl.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Chce ešte niekto vystúpiť v rozprave? Slovo má poslanec Moric.

Poslanec SN V. Moric: Prosím vás, takto hovoriť je vyložená demagógia. Nikto nedelí ľudí na Slovákov a Čechov, ani pľúca na české a slovenské. Pán predseda, vy ste sa vyjadrili k poznámke pána poslanca Šedoviča. Poslanec vystupujúci pred poslancom Šedovičom povedal, že pretože nie sú vyriešené kompetencie, navrhuje tento zákon prijať. Sám teda priznal, že kompetencie vyriešené nie sú. Tiež vy ste povedali, že tento zákon nie je v otázkach kompetencií doriešený. O to tu teraz ide. O nič iné.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Dovoľte mi, aby som zopakoval, že tento zákon je spoločným dielom komisie pre životné prostredie Slovenskej republiky, ministerstva pre životné prostredie Českej republiky a Federálneho výboru pre životné prostredie. Všetky tieto tri inštitúcie sa zúčastnili jeho tvorby spoločne s výborom pre životné prostredie pre Federálne zhromaždenie, výborom pre životné prostredie a ochranu prírody Slovenskej národnej rady a Českej národnej rady. Pracujeme na tom najmenej pol roka intenzívne takto spoločne.

Naposledy bolo jednanie v tejto záležitosti - ako už bolo povedané - včera u predsedu vlády. S výsledkom ste boli zoznámení. Sústavne sme sa snažili postupovať konštruktívne a vecne. Pri tejto príležitosti sme samozrejme narážali na rozdielne pohľady na výklad kompetencií. Tieto rozdielne pohľady by bolo možné včera zjednotiť na základe kritérií, ktoré boli prednesené, a s ktorými súhlasili všetci zúčastnení, vrátane predsedu vlády Slovenskej republiky.

Chce ešte niekto vystúpiť v rozprave? Nikto sa nehlási. Považujem rozpravu za skončenú. Udeľujem záverečné slovo ministrovi-predsedovi Federálneho výboru pre životné prostredie, Josefovi Vavrouškovi.

Ministr-předseda Federálního výboru pro životní prostředí ČSFR J. Vavroušek: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, především chci poslancům, kteří vystoupili v rozpravě, poděkovat za doplnění charakteristiky stavu životního prostředí a dalších důvodů, které vedou k tomu, abychom se ekologickým problémem zásadním způsobem zabývali. Souhlasím také s názorem poslance Morice, že vývoj skutečně směřuje k tomu, že budou v nejbližší době přijaty celoevropské normy na ochranu životního prostředí. Tyto normy už prakticky existují ve všech 12 zemích Evropského společenství. Já jsem si dovolil vám přes noc připravit stručný výtah z norem, které závazně platí v celé evropské dvanáctce v oblasti ochrany ovzduší. Věřte mi, že stejný systém, stejně podrobná síť norem platí i v jiných oblastech. Jde prakticky o 200 ekologických norem, které všechny tyto státy povinně promítají do svého právního řádu, nikoliv proto, že by k tomu byly kýmsi nuceny, ale protože přišly na to, že daleko vhodnější pro každou z členských zemí je, aby respektovala právní normu, na jejímž vytváření se podíleli nejlepší odborníci z těch asi 370 miliónů lidí, nebo kolik jich dnes Evropské společenství má.

Myslím, že analogická situace je i u nás. Samozřejmě nepochybuji o tom, že i Slovenská republika i Česká republika (každá zvlášť) by byly schopny si připravit stejně kvalitní zákony. Myslím si ale, že právě to, co dává smysl tomu, abychom žili pohromadě v jednom státě je to, že se nějakým způsobem dělíme o práci a že společně v tomto případě vytváříme normy, které jsou nejlepší, jaké jsme momentálně schopni udělat.

Chtěl bych znovu upozornit na rozdíl mezi přijetím zákonné úpravy, která je zde předložena a mezi faktickým výkonem státní správy, to znamená faktickým rozhodováním. Skutečně (a byl bych rád, kdybychom prošli návrh třeba paragraf po paragrafu) žádné z navrhovaných ustanovení, žádný z paragrafů nezužují rozhodovací prostor republik. Jak všichni víme, energetika, průmysl a všechny aktivity ovlivňují životní prostředí jsou přímo podřízeny opět orgánům republik, tedy opravdu není porušeno jedno z pravidel, na kterém se včera dohodli všichni tři premiéři a ministři životního prostředí.

Nevím, jestli jste měli čas se podívat na těch 5 stran, které jste dostali do lavic. Myslím, že jak pravidla pro oblast ochrany ovzduší, tak pravidla nezasahování do státní správy jsou v souladu s pravidly Evropského společenství. Návrh je respektuje: ani při podrobnějším výkladu se nedá říci, že by šlo o narušení kompetencí. O tom jsem hluboce přesvědčen.

Jen bych si dovolil jednu upřesňující poznámku k názoru poslance Šedoviče. Oba výbory Slovenské národní rady, pro životní prostředí i zdravotnictví, přijaly předlohu zákona, ovšem s velmi rozsáhlými připomínkami, jak to tu bylo řečeno v předchozí zprávě. Ostatní výbory se však věcně, meritorně návrhem zákona nezabývaly. Odmítly projednávání tohoto zákona, protože byly apriori informovány o tom, že je protiústavní a že tudíž nemá smysl se jím zabývat. To jen na upřesnění.

Teď mi dovolte reagovat na řadu věcných poznámek a otevřených problémů. První, snad nejvážnější, je problém vztahů k existujícím zdrojům znečišťování. Musíme konstatovat, že žádná z dnešních velkých elektráren není vybavena odsiřovacím zařízením, to znamená, že veškeré emise jdou přímo do ovzduší. Naproti tomu v sousední bývalé Spolkové republice Německo v klasických zemích, byla už v roce 1989 odsířena poslední velká elektrárna. Takže my zde máme obrovskou časovou ztrátu. Podobná situace je v jiných vyspělých zemích. To neplatí samozřejmě jen pro elektrárny, platí to i pro cementárny, chemické závody atd. Kdyby tento zákon měl platit okamžitě pro dnešní existující zdroje, znamenalo by to skutečně okamžité zastavení veškeré ekonomiky.

To není možné, jsou zde proti sobě krátkodobé zájmy ekonomické a ekologické, proto je navrhováno přechodové období. Podobu přechodového období, to bych rád odpověděl panu poslanci Jedinákovi, je třeba postupovat metodou utahování šroubu. Zákon předpokládá, že v průběhu přechodového období budou orgány ochrany ovzduší republik, protože žádný federální orgán není, stanovovat každé konkrétní továrně, každé konkrétní elektrárně ve spolupráci s ní, přechodový program tak, aby podnik byl schopen v dané lhůtě vyrovnat se s emisními limity a s dalšími požadavky zákona, ale tak, aby to nevedlo k jeho ekonomickému krachu. To je vážný problém ekonomický, stejně pro české podniky, jako pro slovenské, protože odsiřovací zařízení jsou skutečně mimořádně nákladná.

Jde ovšem o to, že tady musíme využít souběhu dvou nezbytností. Musíme na jedné straně zlepšit kvalitu ovzduší a na druhé straně musíme zlepšit strukturu a efektivnost ekonomiky. Z příkladu mnoha jiných zemí - abych jmenoval za všechny jen Japonsko - je zřejmé, že je možné využít ekologickou motivaci jako zdroj ekonomického růstu. Nově zaváděné technologie jsou jak ekologicky šetrnější, tak jsou efektivnější z hlediska ekonomického. V tomto smyslu je možné zabít dvě mouchy jednou ranou. Je to praxe 25 let Japonska. Japonci tím, že vyvinuli celou novou generaci technologií maloodpadových a méně narušujících prostředí a méně energeticky náročných, v podstatě dobyli světové trhy v obrovských rozsazích, i když původní motivace byla čistě ekologická. Prostě hledali způsob, jak zabránit otravě vlastního obyvatelstva rtutí, kadmiem a dalšími látkami, protože tam koncem šedesátých let byla podobná situace jako dnes u nás.

V tomto smyslu je přechodová lhůta klíčová. Tady se objevovaly názory 5 let nebo 7 let. Já osobně nejen proto, že se na tom usnesla vláda, ale i z osobního přesvědčení velice doporučují, aby tam zůstala pětiletá lhůta, protože skutečně je technicky i ekonomicky možné, aby po dobu 5 let příslušné podniky na to reagovaly. Když tam bude lhůta delší, je velké nebezpečí, že se problém odloží, a je tady zdánlivě technický detail, že ani příští vláda, která vznikne po příštích volbách, by se nemusela cítit zavázána, což bych považoval za krajně nešťastné.

V tomto smyslu je počítáno s podrobně propracovanými programy na snižování emisí i u existujících zdrojů a domnívám se, že pětiletá lhůta je dostačující. Samozřejmě závisí na tom, jak rychle se ekonomika uvede do efektivního provozu, a v tomto smyslu nikdo z nás asi nejsme prorokem, ale věřme, že pětiletá lhůta je dostačující. Ostatně kdyby se ukázalo, že přeci jen jenom jsme byli příliš optimističtí, je možné tuto věc měnit zákonem, ale v žádném případě by neměla být přijata dosavadní praxe posledních čtyřiceti let, kdy sice platily zákony, ale z nich zároveň stovky a tisíce výjimek. To je jeden základní problém.

Pan poslanec Mlynárik upozornil na zásadní význam hygienické služby. V žádném případě o tom nelze pochybovat a spíš jsme asi všichni znepokojeni tím, že hygienická služba v dnešní době prochází velmi složitým vývojem a v některých oblastech hrozí rozpad, takže problémy, které tady byly řečeny, se ještě prohlubují.

V tomto směru myslím, že spolupráce s republikovými ministerstvy zdravotnictví je dobrá, protože také hlavní hygienici obou republik jsou členy kolegia, společně se scházíme.

Když to vezmeme v souvislosti s tímto návrhem zákona, tak právě vyřešíme dnešní situaci, kdy existují dvě monitorovací sítě na kvalitu ovzduší. Jedna je v kompetenci hygieny, druhá v kompetenci orgánů české, respektive slovenské inspekce ovzduší.

Tyto sítě do dnešní doby prakticky nespolupracují. Proto bylo dohodnuto, že se vytvoří jedna síť, která by pokrývala celé území našeho státu se stejnou metodikou v České republice i ve Slovenské republice tak, aby byla zajištěna kompatibilita údajů. Hygienické službě zůstane zachována kontrola kvality pracovního prostředí a prostředí v obytných budovách, že dojde k jakési jasné spolupráci.