Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Nepřítomní poslanci:

Sněmovny lidu:

Adam, Adámek, Bakšay, Bartončík, Baštigal, Battěk, Černý J., Danihel, Dienstbier J.st., Dlouhý, Honner, Hrušínský, Hrušovský, Miller, Rajnič, Ropek, Kavan, Klaus, Kňažko, Kocáb, Kováč, Tvrdá, Vysloužil, Žalud

Sněmovny národů zvolení v České republice:

Lux, Němec

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice:

Babálová, Dubček, Gémesi, Haško, Košnár, Kováč, Marián, Krištofík, Mečiar, Molnár, Peter, Posluch, Slota, Sýkora, Tahy, Viktorín, Vincze

(Řízení schůze převzal místopředseda FS J. Stank.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Vážené Federálne zhromaždenie, vážení hostia, otváram piaty deň 16. spoločnej schôdze Snemovne ľudu a Snemovne národov Federálneho zhromaždenia.

Všetkých vás srdečne vítam.

Zvlášť vítam členov federálnej vlády.

Podľa včerajšieho oznámenia, dnes máme na programe:

19

vládny návrh zákona o ochrane ovzdušia pred znečisťujúcimi látkami.

Pokiaľ bude v snemovniach potrebný počet hlasov, pristúpili by sme k hlasovaniu.

16

o vládnom návrhu zákona o súdoch a sudcoch a príslušného vládneho návrhu zákona.

K tomu ste dostali súbor pozmeňovacích návrhov, zaradených podľa paragrafov, eventuálne vám bude následne rozdaný, aby ste sa mohli v tomto prehľade lepšie orientovať.

Z hľadiska časového predpokladáme, že dnešné jednanie 16. spoločnej schôdze bude prebiehať do 13.00 hodiny, potom, bude nasledovať prestávka a obed a o 14.00 hodine budú zasadať jednotlivé výbory. Celkom 6 výborov zvoláva spoločnú schôdzu na dnešné popoludnie, aby prejednali predovšetkým tie body programu, ktoré boli dodatočne zaradené. Na 19.00 hodinu je plánovaný seminár.

Dovoľte mi, vážené kolegyne a kolegovia, aby som zahájil jednanie

19

o vládnom návrhu zákona o ochrane ovzdušia pred znečisťujúcimi látkami (tlač 695), návrh uznesenia Snemovne ľudu a Snemovne národov (tlač 743), a doplnok k nemu, ktorý ste dostali včera.

Prosím ministra, predsedu Federálneho výboru životné prostredie, pána Josefa Vavrouška, aby tento vládny návrh odôvodnil.

Ministr-předseda Federálního výboru pro životní prostředí J. Vavroušek: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění. Jsem velmi rád, že podruhé v krátké době mám příležitost odůvodňovat návrh zákona, který může zásadním způsobem přispět ke zlepšení kvality životního prostředí v naší zemi. Je to zákon o ovzduší, který by měl nahradit dosud platný zákon z roku 1967, který už v žádném případě po stránce technické ani po stránce věcné neodpovídá dnešním požadavkům.

Přesvědčuje nás o tom prostá skutečnost, že zhruba polovina obyvatel České republiky a zhruba jedna třetina obyvatel Slovenské republiky žije v oblastech s velmi drasticky znečištěným ovzduším. Je to kromě známých problémů v Severočeském kraji, kde jsou překračovány je vyšší přípustné koncentrace škodlivin v ovzduší po dobu více než 100 dní v roce, a to často i několik týdnů souvisle, Praha, kde je kvalita ovzduší, zejména v centrální části velmi špatná, a byly naměřeny koncentrace dvacetkrát překračující povolenou normu obsahu oxidu síry v ovzduší. Je to také záležitost severní Moravy, Ostravsko-karvinského revíru, kde dochází ke znečišťování ovzduší karcinogenními látkami, ale velmi špatná kvalita ovzduší je bohužel také na mnoha místech Slovenské republiky. Přestože průměrné zatížení slovenského území je menší než v českých zemích, tak právě v místech, kde žije největší počet obyvatel Slovenské republiky, je kvalita ovzduší nejhorší.

Stačí jenom připomenout fakt, že například koncentrace merkaptanu v Ružomberoku byla překročena 29 000 krát, což je skutečně údaj, který lze těžko jinde ve světě, v civilizovaných zemích naměřit. Také ovzduší horní Nitry, především v oblasti kolem Prievidzy a Nováků, je velmi silně znečištěno, a to jednak spalováním uhlí s vysokým obsahem síry a arzenu, ale také rtutí, vinylchloridem a ze sousední Žďárské kotliny fluoridy.

Špatná kvalita ovzduší je také v Bratislavě a v mnoha místech Východoslovenského kraje, především v Košicích a v Prešově.

Souhrnně lze konstatovat, že znečistění ovzduší je pravděpodobně nejhorším dnešním problémem našeho státu, co se týče životního prostředí a velmi výrazně negativně ovlivňuje jak zdravotní stav našeho obyvatelstva, tak stav přírody, především lesů.

Chtěl bych připomenout, že zhruba 8% lesů v České republice a 60 % lesů na území Slovenska je různým stupněm poškozeno a v pohraničních oblastech severních Čech, ale i na Moravě vlastně lesní porosty ve vyšších nadmořských výškách, díky synergickému působení škodlivin a nepříznivých fyzikálních faktorů odumřely.

Myslím, že není třeba dále odůvodňovat význam tohoto zákona z hlediska životního prostředí.

Chtěl bych se však zmínit ještě o faktoru sociálním a politickém, protože řada lidí, kteří žijí v postižených oblastech, zejména v Severočeském kraji, má oprávněný pocit, že jejich životy byly vlastně obětovány ve prospěch ostatních obyvatel tohoto státu a že se míra jejich netrpělivosti už blíží situaci, aby přetekla.

Myslím, že se všichni společně musíme oprávněně obávat nejbližšího období, kdy vlivem inverzí po dobu několika týdnů zůstává celá kotlina pod Krušnými horami uzavřena a všechny škodliviny se v ní hromadí.

Lze zcela oprávněně očekávat, ze pokud nepodnikneme zásadní opatření, tak mohou nastat zcela pochopitelné a opodstatněné výbuchy sociální nespokojenosti. Takže jak důvody humanitní, tak důvody sociální, ekonomické a samozřejmě také důvody životního prostředí a ochrany přírody svědčí o tom, že bychom se měli hlavně vážně situací životního prostředí obecně a ovzduší zvlášť zabývat.

V právním státě nezbytným základem musí být zákon. Proto jsme se pokusili připravit návrh zákona, který by byl moderní v tom smyslu, že by odpovídal zkušenostem zemí, které s touto oblastí mají dlouholeté zkušenosti, s tím, že bychom se především pokusili respektovat v plném rozsahu, ovšem na odpovídajícím stupni vývoje, také normy Evropských společenství. A to ze dvou důvodů.

První důvod je čistě praktický, protože země Evropského společenství do své legislativy přejímají poznatky světové, především americké a japonské a v tomto smyslu představují skutečně solidní srovnávací základnu, ale je tady i důvod pragmatický, protože chceme-li uvažovat o jakékoliv formě vstupu do Evropy, o jakékoliv formě asociace s Evropským společenstvím, tak první samozřejmě nikoliv postačující podmínkou je kompatibilita, slučitelnost norem obecně a norem v oblasti životního prostředí zvlášť.

Proto jsme koncipovali návrh zákona tak, že by měl být zaměřen především na odstraňování vlastních příčin znečišťování ovzduší. Měl by být především zaměřen na to, aby k znečišťování nedocházelo. Je koncipován především pro nové zdroje a měl by platit od okamžiku přijetí tak, že by z něj nebylo výjimek. V tomto smyslu by tedy měl určovat jakousi nepřekročitelnou hranici, minimální hranici na celém území našeho státu. Navrhuje práva a povinnosti především provozovatelům velkých, středních i malých zdrojů škodlivin uvolňovaných do prostředí a také mobilních zdrojů s tím, že u mobilních zdrojů (zejména u automobilů) bude podrobná úprava řešena tak, jako dosud, prostřednictvím předpisů federálního ministerstva dopravy.

Vycházeli jsme ze zásady, že je nezbytné najít v celém území našeho státu určitou minimální hodnotu ochrany ovzduší tak, aby bylo možno dostát základním lidským právům obsažené v Listině základních práv a svobod, ale také proto, abychom nezamezili případnému přesunu škodlivin do ovzduší.

Pokud by na území jedné republiky byla stanovena mírnější pravidla, tak by to znamenalo nejen narušování životního prostředí a ohrožování zdravotního stavu obyvatel příslušné republiky, ale díky přenosu škodlivin v ovzduší by se to dotýkalo bezprostředně jak druhé republiky, tak všech sousedních států. V tom smyslu jsme také respektovali všechna doporučení obsažená v materiálech Světové zdravotnické organizace tak, abychom navázali na dnešní stav světového poznání a abychom neobjevovali Ameriku. Abychom skutečně navázali na to, kam se dnes světová věda i praxe dostala.

Vycházeli jsme ze skutečnosti, že v evropských společenstvích dnes platí 15 direktiv v oblasti ovzduší které závazným způsobem určují nejrůznější aspekty ochrany ovzduší. Vzhledem k tomu, že těchto 15 direktiv bylo přijímáno v různých časových intervalech počínaje rokem 1974, nebylo možné ani vhodné postupovat takovým způsobem, že bychom tyto normy prostě přeložili, protože bychom tím získali vrstevnatou strukturu, která je zbytečně komplikovaná, ale snažili jsme se naopak všechny podstatné problémy shrnout do jednoho přehledného zákona.

Myslím, že v tomto smyslu je to skutečně norma, která odpovídá světové, nebo alespoň evropské úrovni, a že se do ní promítly také evropské konvence. Jde především o konvenci, která zdůrazňuje hodnocení vlivu na životní prostředí, které může přesáhnout hranice státu, protože podle této konvence mají nejenom obyvatelé příslušné země právo vyjadřovat se ke všem projektům, které mohou narušit životní prostředí, ale toto právo přiznává také občanům sousedních zemí, pokud by mohli být právě tím, či oním projektem poškození. A u ovzduší je zřejmé, že v tomto smyslu ovzduší nezná hranice a právě velké zdroje škodlivin jsou největším nebezpečím pro celou střední Evropu a vlastně pro Evropu vůbec.

Vlastní postup prací na zákonu byl shodný s tím, jak postupně vznikala institucionální základna o péči o životní prostředí našeho státu. Práce byly zahájeny v českém ministerstvu životního prostředí už počátkem minulého roku, po vzniku slovenské komise se zapojili do pracovního týmu také experti ze Slovenské republiky a před rokem, když vznikl náš federální výbor, tak i naši právníci a odborníci. V tomto smyslu je návrh zákona skutečně kolektivním dílem. Celý návrh byl podrobně projednáván v rozsáhlém připomínkovém řízení.

Musím konstatovat, že přesto, že jsme připravovali návrh zákona společně, tak v určité fázi, zhruba v únoru a v březnu tohoto roku, Slovenská komise pro životní prostředí změnila názor a obhajovala stanoviska, která vyplývala z rozdílné interpretace ústavního zákona v článku 21, písm. a), kde se do působnosti federace svěřuje zákonná úprava v zásadních věcech životního prostředí. Přestože jsme tedy připravovali tento zákon, stejně jako všechny ostatní společně, tak Slovenská komise na základě právní interpretace, nikoli tedy věcných důvodů, dospěla k závěru, že tento návrh zákona překračuje působnosti federace, zejména tím, že upravuje práva a povinnosti provozovatelů zdrojů, ale také práva a povinnosti orgánů státní správy, aniž by tím jakýmkoliv způsobem ovšem předurčovala způsob, jak se má státní správa vykonávat. Po dlouhých diskusích, které také vysvětlují, proč je tento návrh zákona předkládán s určitým zpožděním - snažili jsme se dosáhnout konsensu - musím konstatovat, že přesto se v průběhu jednání konsensu nepodařilo dosáhnout. Takže jak vláda Slovenské republiky, tak Slovenská národní rada vyjádřily nesouhlas s předloženým návrhem. Vzhledem k tomu, že jsme se chtěli intenzívně vyhnout tomu, aby se opakovala velmi nežádoucí, myslím jak pro životní prostředí, tak i pro celou naši republiku, situace z projednávání zákona o odpadech, tak jsme se za maximálního přispění poslanců Federálního shromáždění, především z výborů pro životní prostředí, pokusili najít nějaký rozumný kompromis. Společně s výborem pro životní prostředí, Slovenské národní rady a České národní rady jsme se dohodli na určitém souboru kritérií, respektive pravidel, podle kterých by měla být posuzována ústavnost jednotlivých zákonů i příslušných paragrafů. A včera došlo k dohodě všech tří premiérů a ministrů životního prostředí k tomu, že za základní z těch pěti, respektive šesti pravidel, které máte pravděpodobně k dispozici a který schválily také ústavně právní výbory Federálního shromáždění, že za základní kritéria budou považována dvě, a to míra souladu s právní úpravou Evropských společenství a jako druhé kritérium míra zasahování do výkonu státní správy republik.

K tomu prvnímu kritériu jsem si dovolil připravit materiál, který snad v nejbližší době dostanete do lavic - podrobný rozbor srovnání naší navrhované právní úpravy, našeho návrhu zákona o ovzduší s platnou direktivou, tzn. s platnými závaznými normami Evropských společenství. Už jsem se zmínil o tom, že těch direktiv je celkem 15. A musím konstatovat, že jsem přesvědčen o tom, že míra souladu tady v žádném případě nepřekračuje rozsah úprav, stanovených v Evropském společenství, v některých případech dokonce nezachází do takových detailů, jaké jsou třeba uvedeny v těch direktivách, a to z důvodů čistě technických, neboť se domníváme, že třeba způsob měření exhalací výfukových plynů automobilů nepatří do této normy a měl by být řešen vyhláškou ministerstva dopravy. Takže jsem přesvědčen o tom, že tomuto prvnímu kritériu předložená osnova vyhovuje. Totéž jsem přesvědčen u druhého kritéria, protože návrh zákona sice ukládá povinnosti orgánům státní správy, ale žádným způsobem nepředurčuje formu spořádání státní správy, ani způsob provádění výkonu státní správy, ani rozhodovací procesy. To všechno je zcela v plném rozsahu ponecháno v kompetenci republik. Žádným způsobem také nezasahuje do vlastního rozhodování.

Veškerá přímá účast federálních orgánů, tzn. jak exekutivních, tak legislativních, bude končit přijetím či odmítnutím tohoto návrhu zákona. Veškerá další přímá ingerence patří skutečně do kompetence republik. To znamená, veškeré rozhodování, počínaje posuzováním projektů a konče inspekční činností a rozhodováním o udělování poplatků, vyměřování poplatků, jejich způsobu využití nebo udělování pokut, všechno to patří do kompetence republik, už prostě proto, ze federace k tomu nemá - ani nehodlá budovat - speciální instituce. Federace tedy v tomto smyslu bude hrát roli čistě podpůrnou tím, že se podílí na vypracování celkové koncepce, ochrany ovzduší, že organizuje mezinárodní spolupráci, koordinuje informační systémy, prostě touto nepřímou činností, ale vlastní výkon státní správy je skutečně podle návrhu zákona plně v rukou republik a považuji to za velmi správné.

Nebudu už vás déle unavovat podrobnějším rozborem situace, ani podrobnějším popisem průběhu toho vlastního schvalování, ale chtěl bych jenom říci, že jsem rád, že se včera, byť na poslední chvíli, podařilo dospět k určitému modu vivendi, který by mohl být precedensem i při posuzování dalších zákonů, protože musím říci, že mně osobně i všem nám, jistě je velmi nepříjemné, že se právě zákony v oblasti životního prostředí, tedy v oblasti, která by měla integrovat pro všechny obyvatele této planety, že se právě tyto zákony staly předmětem sporu a jsem přesvědčen, že především pro nedostatek komunikací a tedy v důsledku nedorozumění.

Dovolte mi, abych úplně na závěr poděkoval všem poslancům, kteří se velmi intenzívně podíleli na přípravě toho zákona, zejména poslancům výboru pro životní prostředí obou sněmoven. A chtěl bych říci, že v průběhu toho legislativního řízení, které bylo velmi podrobné, ta předloha doznala určitých úprav, které znamenají její podstatné zlepšení. Takže jsem chtěl na závěr poděkovat všem, kteří věnovali tomuto návrhu zákona svoji pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem ministrovi Vavrouškovi. Návrh prejednali výbory sociálne a kultúrne, výbory hospodárske, výbory branné a bezpečnostné, výbory ústavnoprávne a výbory pre životné prostredie obidvoch snemovní. Opatrením oboch predsedov boli poverené výbory pre životné prostredie, aby zhrnuli výsledky prejednávania tohto vládneho návrhu.