Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Když jsem se seznámil s konkrétními výhradami vůči našemu návrhu zákona o bankrotu blíže, dospěl jsem k názoru, že tak jako v mnoha jiných ohledech, i v tomto případě nalézáme ve zcela nestandardní situací a že tedy takové signály bude užitečně chápat jako určitou výzvu pro velmi obezřelé pozorování a hodnocení celého komplexu problémů, s nimiž se bude uplatňování tohoto zákona podobně jako tomu je se zákonem o hospodářské soutěži setkávat.

Jiným způsobem naše situace bude vyžadovat velmi specifické přístupy, pří nichž potřeba úprav bude s postupem času sílit a toto vědomí již dnes nesmíme ztrácet ze zřetele. V současně době však nelze dosti dobře překlenout čtyřicetiletou mezeru v několika týdnech a aspirovat přitom na dokonalost. Nemáme ani dostatek zkušeností, ani dostatek těch, kteří by dokázali naplňovat ustanovení podobná například americké hlavě 11. bankrotového zákona, klíčové kapitoly pro nakládání s podniky, kterým úpadek hrozí.

Takový podnik může požádat o instituci tzv. správy podniku ještě dříve, než nastanou okolnosti, pro uvalení konkursu. Zkušení správci či amdinistrátoří mohou odhalit slabiny finančního hospodaření a napomoci jejich odstranění ještě před úplným úpadkem. Tak, jak budou přibývat naše zkušenosti s řešením insolvence, bude účelné zvažovat obdobné možnosti i v našem zákonodárství.

Z tohoto pohledu je jistě správné, že po jednání v ústavně právních výborech byl rozšířen okruh budoucích správ na obecném pojetí je to § 8 odstavec 1.

Vážené Federální shromáždění, omlouvám se za dosti značnou délku svého vystoupení. Chtěl jsem upozornit však na některé širší aspekt prostředí, do něhož budeme tento zákon umísťovat.

Závěrem mi dovolte vyjádřit nadějí, že zákon, zejména svým faktickým uplatňování umožní postupné vyplnit mezeru v pravidlech hry, zvané tržní ekonomika. Jakkoli se to může zdát tvrdé, okamžik, kdy podle něho dojde k prvním úpadkům, bude jedním z dokladů rozumu a předzvěstí ozdravění nemocného těla naší ekonomiky. Z těchto důvodů budu přijetí tohoto zákona podporovat. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Kudláčkoví. Slovo má poslanec Fišera.

Poslanec SN I. Fišera: pane Předsedající, dámy a pánové, poslanec Kudláček zde přede mnou říkal, že ozdravění nemocného těla bude nutné vyžadovat určité tvrdé zásahy a že je nutné tyto zásahy přijmout. Domnívám se, že opravdu nezbývá nic jiné, ale chceme-li tyto zásahy učinit způsobem, který by současně nebyl ničením tohoto těla, musíme opravdu u tohoto zákona postupovat velmi obezřetně.

Myslím, že onen pragmatický přístup, o kterém se zde začalo hovořit, který nás bude nutit, abychom neustále sledovali efekty tohoto zákona, je krajně na místě, ale neměli bychom hned od začátku rezignovat na některé možnosti, které nám již skýtá toto naše jednání při dnešní debatě.

Dovolte mi proto, abych podal v zásadě dva pozměňovací návrhy, dva ve smyslu odlišného druhu. V prvé řadě je třeba se podívat na to, jak budou uspokojovány nároky, vyplývající z hlediska pracovně právních vztahů. V případě konkursu i v případě vyrovnání je použita jiná formulace. Mohou vzniknout problémy se zaplacením např. pracovních úrazů. Chtěl bych na tento problém upozornit, a proto navrhuji, aby v § 31 odstavec 3 došlo k té změně, že za první řádek, kde je napsáno "pracovními nároky ve smyslu ustanovení odstavce 1 jsou" byla vložena slova, která zní takto: "všechny závazky dlužníka vyplývající z pracovně právního vztahu, pokud nepřesahují nároky na poslední tři roky před povolením konkursu".

Tato formulace je přesně použita z § 54 odstavec b) ostatní text by se zrušil.

Nyní mi však dovolte, abych pohovořil o něčem závažnějším, co si myslím, že nutně by mělo být v tomto zákoně obsaženo. Kdybychom totiž mohli to, o čem zde hovořil poslanec Kudláček, opravdu dosáhnout, to znamená zabývat se problémem insolventnosti a likvidity podniků včas, kdybychom měli dostatek firem, které by se tým zabývaly, kdybychom měli dostatečně vyvinutý vládní management, který nám chybí, mohli bychom si dovolit to, co mají v jiných státech, např. v Rakousku, kde si mohou všímat podniků, které se dostávají do té situace, že by mohly ohrozit zaměstnanost v určité oblasti. Tento požadavek je zřejmě pro nás zatím ne zcela nerealizovatelný.

Před našimi státními orgány, před soudci, bude stát nepřehledná fronta bankrotujících a zřejmě podle nového pojetí § 67 se budou točit v kolotočích velmi složitého rozhodování právě zakladatelé podniků, které budou před určitým pádem.

Co udělat za těchto okolností? já jsem hluboce přesvědčen, že je nutné se obrátit na lidi, kteří mohou se tímto problémem zabývat, a to je především na samotné zaměstnance, které postihne konkurs nebo vyrovnání velmi vážně a může mít pro ně velmi vážné následky. Samozřejmě, mohli bychom zde položit tvrdý požadavek, který by byl nesplnitelný, aby třeba odbory měly mít právo blokovat takové rozhodnutí. To bychom nemohli přijmout. Myslím si, že by to byl požadavek příliš tvrdý, nepřijatelný už prostě z toho důvodu, že to, co musíme preferovat, je ozdravění naší ekonomiky.

Mohli bychom požadovat dokonce, aby se doba, která je zde stanovena na jeden rok, u státních podniků prodloužila, protože naše zkušenosti s průběhem privatizace a odhady pravděpodobných problémů, které nastanou, by nás k tomu mohly vést. Domnívám se, že ani to by nebylo správně, protože měli bychom nasadit určité ostruhy naši ekonomice, aby se jednalo co nejrychleji.

Přesto jsem však přesvědčen, že je nutné a správné zařadit do tohoto procesu odbory, a to explicitně, a dát jim stejnou možnost jako zakladatelům, zakladatelům na straně dlužníka. Neznamená to, že bychom jim dali právo rozhodovat, ale měli bychom jim v každém případě dát právo se vyjádřit, a to proto, že velmi často dnes nejsou dodržována ani ta ustanovení zákoníku práce, ani tak ustanovení zákona o státním podniku nebo o akciových společnostech, která jsme přijali, protože bohužel minulý systém řízení naučil naše vedoucí pracovníky používat ne příliš participativních a v tomto smyslu ne příliš moderní způsoby řízení.

Myslím si, že když lidé přijdou a budou se moci podílet na řešení tohoto problému, sami budou často navrhovat řešení, která odstraní nebo pomohou odstranit příčiny, které ke konkursům vedou.

Dovolte mí proto, abych předložil tyto pozměňovací návrhy: K § 4 by se do odstavce 1 doplnila věta: "Bude-li návrh na prohlášení konkursu podávat dlužník anebo likvidátor právnické osoby, vyžádá si vyjádření příslušného odborového orgánu." Zdůrazňuji, vyžádá si vyjádření, to je vše. Toto vyjádření je ale velmi důležité, protože lidé dnes nejsou do těchto procesů vtahováni, zařazováni a zákonná norma je zde na místě.

V § 67 by se na konec, kde se vyjadřuje zakladatel dlužníka, k vyhlášení konkursu doplnila slova "a příslušného odborového orgánu dlužníka", čili vyjadřoval by se příslušný odborový orgán dlužníka.

Znovu zdůrazňuji, že smyslem tohoto opatření v žádném případě není vytvořit ekonomicky nerovnovážnou situaci. Smyslem tohoto doplňku je pomoci racionálnímu jednání a napomoci tomu, aby se odbory skutečně mohly podílet na případném řešení velmi svízelných situaci, do kterých se lidé budou dostávat. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Fišerovi. Nyní vystoupí poslanec Stome. Ještě poslanec Schneider má faktickou poznámku.

Poslanec SL J. Schneider: Pane předsedající, chtěl bych se jen zeptat kolegy Fišery, dříve než jeho nesmírně podnětné návrhy zapadnou, z jakých legislativních vzorů vycházel při svých pregnantně formulovaných názorech. Velmi mě překvapuje a zajímalo by mě, jestli existuje nějaká země, kde do těchto procesů, které mají hmotně právní povahu, zasahuje někdo jiný než vlastník nebo jeho zástupce.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Poslanec Stome má slovo. Ještě poslanec Fišera.

Poslanec SN I. Fišera: Pokud by bylo možné u nás přijímat zákony poněkud pomaleji a mohli bychom se třeba podívat do sousedního Rakouska a já jsem o tom už hovořil, řešili bychom patrně zákon o problému likvidity a insolventnosti podniků, jejich včasných indikátorů a řešení tohoto problému. Protože tomu tak v našem případě není a není to možné, proto navrhuji to, co navrhuji, a proto je tento návrh tak střídmý a opatrný, aby neznamenal v podstatě zásah do vlastnických práv vlastníka. Musíme si ovšem uvědomit, že to, co navrhuji, se týká především zásahu do státního vlastnictví, ovlivnění státního vlastnictví a to, co jsem zdůrazňoval, je vyjádření, které by mělo pomoci řešit problém. Myslím, že to je v zájmu nás všech a demokracie, kterou zde máme hájit.

Poslanec SL J. Pospíšil: Než budu hlasovat, potřeboval bych vědět, zda by to, že by odborný orgán nedodal to vyjádření, bylo důvodem k zastavení řízení. To v tom návrhu musí být, do kdy to musí podat.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Prosím, poslanec Stome.

Poslanec SN K. Stome: Pane Předsedající, dámy a pánové, vážení hosté, dovolte, abych reflektoval na předchozí návrh. Domnívám se, že hovořit o konkursu u státního vlastnictví není zcela při věci. Těžko bychom mohli odbory zatěžovat vyjadřováním ve věcech, o kterých předloha předpokládá, že teprve budou zjišťovány.

Nyní bych se chtěl vrátit k vládní předloze. Tuto předlohu bychom měli hodnotit jako možnost, kdy konečně máme právní způsobilost zjistit a vidět, jak kdo hospodaří. Je to po půl století konečně poprvé, kdy můžeme hovořit o úpadku. Ono to vypadá velmi varujícně, ale chtěl bych poukázat na demokratičnost této instituce. Demokratičnost vidím v tom, že jako možnost úspěchu se bere do ekonomické roviny i možnost neúspěchu a že se zde předpokládá solidní možnost rozchodu se svými věřiteli. Upozorňuji na solidnost.

Pokud hovoříme nejen o konkursu, ale i o možnosti vyrovnání, ukazujeme, jak zákonně a jak státem předpokládané se snažíme nevyřazovat ty ani ony subjekty z tržní ekonomiky, ale bereme to jako to, co se může přihodit a je nutno pokračovat dál. Tato stránka předlohy, kdy mechanismy, které jsou zde používány, jsou mechanismy, které upřednostňují konsensuální jednání mezi úpadcem a věřitelem, jsou mechanismy, které ukazují, jak tržní ekonomika potřebuje to, co v politice nazýváme demokracií.

Podíváme-li se na instituce, jako je věřitelský sbor a konkursní věřitelé, podíváme-li se na ochranu v obou pasážích, ve druhé a třetí části zákona o ochraně rodinných příslušníků, z institutu BSM, nemůžeme uzavřít jinak, než že tato předloha je jedna z nejlepších předloh, kterou tento parlament viděl, a to nejen zpracováním, ale dokonce i aktuálnosti a potřebnosti. Domnívám se proto, že i lhůta, do kdy má nabýt účinnosti, je stanovena tak, že bychom si neměli dovolit ji odkládat. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkují poslanci Stomemu a nyní má slovo poslankyně Šormová.

Poslankyně SL R. Šormová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte mi podat několik drobných pozměňovacích návrhů k předloženému zákonu a prosím zároveň o vyjádření pana navrhovatele nebo některého ze zpravodajů.

V § 3 odstavec 1 navrhuji v jediné větě, která odstavec tvoří, doplněni:" K řízení je příslušný krajský nebo městský soud, v jehož obvodu je obecní soud dlužníka." To by bylo vhodné s ohledem na ustanovení § 1 zákona o soudech a soudcích, který právě projednáváme a který mluví o tom, že v Praze a Bratislavě jako hlavních městech republik vykonávají působnost krajského soudu soudy městské.

Potom mám drobný pozměňovací návrh, který je vlastně stylistickou úpravou. V § 4 odstavec 1 první větu upravit takto:" Konkurs se prohlásí na návrh dlužníka, jeho věřitele nebo likvidátora právnické osoby." Je to jen formulační úprava.

V § 4 odstavec 2 navrhuji doplnit za poslední větu nakonec odstavce slova: "pokud neprokáže opak". V odstavci se mluví o tom, že jestliže dlužník zastavil platby, má se za to, že není schopen plnit své splatné závazky. Hypotéza "má se za to" by měla být vyvratitelná důkazem opaku. Proto navrhuji doplnění.

V § 8 odstavec 5 navrhuji, aby bylo za slovo "účastníků" doplněno slovo "správce". Věta by zněla: "Z důležitých důvodů může soud na návrh některého z účastníků správce nebo i bez návrhu zprostit správce funkce." Není třeba to příliš vysvětlovat, sleduji tím to, aby se správce mohl vzdát té funkce, aby o tom mohl rozhodnout soud, a aby on za to nebyl sankciován.

Pátý pozměňovací návrh se vztahuje k § 17 odstavec 1, kde navrhuji první větu upravit takto: "Úpadce je povinen neprodleně sestavit a odevzdat správci seznam svých aktiv a pasiv s uvedením svých dlužníků a věřitelů a jejich adres." Jedná se o doplnění seznamu dlužníků, nejen věřitelů.

Poslední pozměňovací návrh se týká § 31 odstavec 3, kde se mluví o pracovních nárocích u úpadkových pracovníků. Do třetího řádku v odstavci 3 navrhuji doplnit slova" z pracovních úrazů a nemocí z povolání". Celý odstavec by pak zněl: "Pracovními nároky ve smyslu ustanovení odstavce 1 jsou úhrada pracovních odměn úpadcových pracovníků a jejich nároky, vyplývající z pracovních úrazů a nemocí z povolání nebo z hmotného zabezpečení pracovníků při organizačních změnách včetně náhrad pracovních odměn." Děkuji.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslankyní Šormové. Ptám se poslanců, kdo se dál hlásí do diskuse? Mám písemnou přihlášku poslance Pohanky, který nyní zpracovává diskusi k zákonu o soudech. Prosím pana poslance Kesslera, aby to přečetl.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec Z. Kessler: Poslanec Pohanka navrhuje úpravu § 43 odstavec 3 a § 65 odstavec 2 a sice nahradit text "pro trestný čin poškození věřitele" slovy" za úmyslný trestný čin, kterým dosáhl nuceného vyrovnání nebo kterým zkrátil uspokojení svého konkursního věřitele". Je to identický text v obou částech předlohy § 43 odstavec 3 a § 65 odstavec 2.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Poslanec Jurečka může dostat slovo.

Poslanec SL J. Jurečka: Pane Předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych se velice improvizovaně vyjádřil k některým pozměňovacím návrhům našich kolegů.

Motiv, se kterým vystoupil kolega Fišera, byl formulován velice srozumitelně a chci mu beze zbytku věřit. Ale musíme si uvědomit, že tato norma je návrhem na řešení už mezní situace, ve které se podnikatelské ekonomické subjekty, ať státní podniky, jednotlivci nebo obchodní společnosti, ocitnou.

Úloha odborových orgánů jsem o tom přesvědčen je významnou před tímto mezním řešením velice složitou procedurou. To je spojenou s vyjednáváním věřitelů a dlužníka za kontroly i kolektivních orgánů i za dohledu soudů, které tuto záležitost řeší. Návrh v § 4, jakkoliv nechci zmenšovat úlohu odborů, naopak jsem si jí plně vědom, by měl směřovat někam jinam. Předpokládám, že odbory hrají a budou hrát aktivní úlohu nikoliv ve fázi, kdy už není jiné řešení než úpadek.

Co se týká dalšího návrhu kolegy Fišery, to je zpřesnění § 31, domnívám se, že je na místě.

Kolegyně Šormová přednesla řadu návrhů, které zpřesňují některá znění, ale v § 4 jsme si zcela neporozuměli.