Vláda si uvědomuje složitou situaci podnikové
sféry a proto v přechodných ustanoveních
v závěru tohoto zákona navrhuje zmírnit
tvrdost aplikace zákona. Je navrženo, aby od jednoho
roku od účinnosti zákona mohl soud prohlásit
konkurs jen pro předlužení dlužníka.
To je první změkčující podmínka.
Druhá změkčující podmínka
se týká pouze státních podniků,
nebo obchodních společností s výlučnou
majetkovou účastí státu. V těchto
případech je podmínkou prohlášení
konkursu souhlas zakladatele věřitele o vyjádření
zakladatele dlužníka.
Původní vládní návrh předpokládat
poněkud jiný režim, ale domníváme
se, že tato úprava, která je obsažena
ve společné zprávě zpravodajů
vystihuje náš záměr přesněji.
Jsme si přitom vědomi, ze v některých
případech bude zakladatel věřitele
totožný se zakladatelem dlužníka.
V rámci závěrečných ustanovení
tohoto zákona je rovněž řešena
nezbytná vazba o loňského roku o zmírnění
následků některých majetkových
křivd a zákona č. 87 z letošního
roku o mimosoudních rehabilitacích.
Důležitá je i otázka terminu účinnosti
navrhovaného zákona. Podstatným důvodem,
proč byl návrh zákona zpracován jako
samostatná právní norma byla potřeba
urychlit jeho vydání. Jsme si vědomi souvislostí
a spojitosti této právní normy s úpravami
občanského soudního řádu, s
obchodním zákoníkem, zákonem o soudcích
a podobně. Přesto podporujeme návrh společné
zprávy, aby účinnost tohoto zákona
byla stanovena k 1. 10. 1991.
Chtěl bych říci, že úpravy vládní
předlohy vyjádřené ve společné
zprávě přispěly k je jímu věcnému
i legislativně technickému zpřesnění.
Doporučuji Federálnímu shromáždění
návrh zákona ve znění společně
zprávy přijmout. Děkuji za pozornost.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji panu ministru
Klausovi. Vládní návrh byl předsedy
obou sněmoven přikázán k projednání
výborům pro plán a rozpočet, výborům
hospodářským, výborům pro životní
prostředí a výborům ústavně
právním.
Ústavně právní výbory byly
podle § 39 odstavec 4 zákona o jednicím řádu
pověřeny, aby shrnuly výsledky projednávání,
připravily stanovisko i návrh usnesení pro
sněmovny. Písemně předložený
návrh usnesení je to tisk č. 746 jste řádně
obdrželi. Nyní žádám zpravodaje
sněmoven, aby přednesli ústní zprávy.
Nejprve vystoupí za Sněmovnu lidu zpravodaj poslanec
Zdeněk Kessler. Uděluji mu slovo.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
Z. Kessler: Vážený pane předsedající,
kolegyně a kolegové, dovolte, abych jako společný
zpravodaj Sněmovny lidu vám předložil
a doporučil k přijetí návrh zákona
o konkurzu a vyrovnání. Mohu říci
ze své dosavadní činnosti, že snad málokteré
předloze byla věnována taková mimořádná
pozornost, nejen proto, že tvoří důležitou
součást celého procesu ekonomické
transformace, ale i proto, že se o tento zákon zajímala
řada institucí, která od jeho výsledků
bude závislá. K předloze byla uspořádána
čtyři expertní jednání za přítomnosti
zástupců ministerstva spravedlnosti České
republiky, zástupců právnické fakulty
Karlovy univerzity a z praxe byli přizvání
pracovnici, kteří v současné době
bez existence tohoto zákona se zabývají likvidací
podniků, a to v takovém rozsahu, kde jde například
o zhruba 200 věřitelů konsignačními
sklady mimo území republiky a zčásti
věřitelů zahraničních organizací.
V těchto pečlivě uvažovaných
změnách a úpravách bylo zpřesňujících
tolik, že jsme nakonec pro přehlednost předlohy
při projednávání sáhli ke společné
zprávě, která vyjadřuje všechny
tyto změny a připomínky. V konečné
redakci byl potom ještě cely návrh předložen
Ústavu pro jazyk česky, aby byla provedena redakce
jazyková.
Z věcného hlediska pojmově navazuje tato předloha na zákon o konkurzním a vyrovnávacím řízení, který známe z doby přesně před 60 lety, ovšem ve změněných ekonomických podmínkách. Již tehdy byly prozřetelně přijat jako velmi moderní prvek tehdejšího legislativního procesu na začátku krizového období třicátých let, kdy byl tento zákon dost frekventován v ekonomické praxi.
O jeho významu a obsahu se za předkladatele zmínil
velmi lapidárně pan ministr Klaus, já bych
chtěl jen jako společný zpravodaj Sněmovny
lidu doporučit, abyste po projednání této
předlohy vyslovili kladné stanovisko k jeho přijetí.
Děkuji vám.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji panu poslanci
Kesslerovi za jeho zpravodajskou zprávu. Za výbory
Sněmovny národů vystoupí jako zpravodaj
poslanec Jozef Mišura.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
Z. Kessler: Ještě bych doplnil technickou připomínku.
při přepisování předlohy došlo
k jednomu drobnému nedopatření a prosím,
abyste si ho laskavě v textu zaznamenali. V § 15 odstavec
2 předposlední řádek "dlužníků
úmyslu zkrátit věřitelé"
místo slova"mohla" má být správně
slovo "nemohla".
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji, slovo má
poslanec Mišura.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
J. Mišura: Vážený pán predsedajúci,
vážené dámy, vážení
páni, v zmysle § 39 odsek 4 zákona č.
56/1991 Zb., o Rokovacom poriadku Federálneho zhromaždenia,
navrhli ústavnoprávne výbory Snemovne ľudu
a Snemovne národov schváliť predložený
návrh zákona o konkurznom a vyrovnávacom
konaní (tlač 675). Pred prijatím svojho uznesenia
posúdili ústavnoprávne výbory, a pred
tým skupina expertov, odporúčané pripomienky
jednotlivých výborov Federálneho zhromaždenia,
ktorým bola táto tlač prikazovaná.
Ďalej tieto výbory posúdili odporúčané
pripomienky Českej národnej rady.
Vládny návrh zákona o konkurznom a vyrovnávacom
konaní (tlač 657) prerokovali: Česká
národná rada ústavnoprávny výbor,
Slovenská národná rada ústavnoprávny
výbor, výbory pre plán a rozpočet,
výbory hospodárske a výbory pre životné
prostredie Federálneho zhromaždenia. Všetky výbory
odporučili vládny návrh zákona schváliť
s príslušnými pripomienkami. Bez pripomienok
zákon odporučili ústavnoprávny výbor
Slovenskej národnej rady.
Ako som už uviedol, ústavnoprávne výbory
Snemovne ľudu a Snemovne národov Federálneho
zhromaždenia sa zaoberali všetkými pripomienkami
doporučenými jednotlivými výbormi
a orgánmi. Tieto pripomienky vrátane niektorých
úprav legislatívne-technických, jazykových,
ako aj právne jasnejších, boli zohľadnené
a sú zapracované v tlači 746.
Vládny návrh zákona (tlač 746) bol
upravený so súhlasom zástupcov navrhovateľa.
Niekoľko obecných pripomienok z hľadiska predkladaného
zákona. Určite sa pýtate, a myslím,
že aj navrhovateľ to v úvode povedal, ako bude
v praxi zaistená realizácia navrhovanej zákonnej
úpravy. Ide o veľmi zložitú právnu
problematiku a je j realizácia bude vyžadovať
nielen zvýšený počet sudcov, ale hlavne
sudcov vysoko kvalifikovaných. Predovšetkým
mladší právnici na súdoch túto
problematiku vôbec nepoznajú a oboznámiť
sa s ňou bude pre nich znamenať istotne náročné
štúdium.
V praxi môže pôsobiť určité
ťažkosti, že v týchto veciach budú
v prvej stolici rozhodovať krajské súdy, ktoré
budú pre účastníkov konania obtiažne
dostupné. V prípade oprávnených prostriedkov
budú potom rozhodovať Najvyššie súdy
republík.
Na záver je treba upozorniť čo je nakoniec
aj pripomienka Českej národnej rady a upozornil
na ňu aj minister financií že tento zákon
predbieha novelu občianskeho súdneho poriadku a
aj novelu zákona o súdoch a sudcoch, tento dnes
predpokladám schválime. Bez novely týchto
zákonov je táto norma istotne nevýhodná
a preto je treba zvážiť, či účinnosť
zákona ako je v návrhu navrhnutá v spoločnej
tlači je správna 1. 10., alebo by nemala byť.
Podobne ako vyššie citované zákony, t.
j. 1. 1. 1992.
Ako spoločný spravodajca Snemovne národov
Federálneho zhromaždenia v zmysle uznesenia ústavnoprávneho
výboru navrhujeme predložený návrh zákona
uvedený v tlači 746 schváliť.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Mišurovi.
Mám tu zatím několik přihlášek.
Nejsou napsány jako přihlášky jménem
poslaneckých klubů, čili budu dávat
slovo poslancům, jak se hlásili postupně.
První je poslanec Lacina, připraví se poslanec
Kudláček. Prosím o další přihlášky
do diskuse.
Poslanec SL J. Lacina: Pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
dnes projednáváme návrh zákona o konkursním
a vyrovnávacím řízení, tedy
zákon o bankrotu. Jistě právní normu
pro přechod k tržnímu hospodaření
zcela nepostradatelnou a nutno říci, že pro
naše poměry normu zcela neobvyklou. Konečně
dosvědčuje to i skutečnost, že předlohou
pro ní byl zákon z roku 1931 a jen několik
paragrafů z občanského zákoníka.
Jsme spolu s předkladatelem stejného mínění,
žel zákon bude nutno často novelizovat podle
zkušenosti, které budou teprve získány,
neboť, jak známo, v toto státě je pramálo
osob, které s řešením této problematiky
mají nějaké zkušenosti.
Již před několika měsíci někteří
čelní politici, včetně nejvyšších,
vyjádřili nedočkavost nad tím, až
bude první bankrotující státní
podnik. Skutečnost je však poněkud jiná,
neboť to vypadá tak, že v první řadě
to postihne zcela nerovnocenné podmínky ve srovnání
s podniky státními. Mimo základní
kapitálový a fyzický fond státních
podniků zde existoval i když ne zcela normální
určitý druh zaběhnutého trhu a navíc
záruka státní jistoty v zádech. V
té době soukromí podnikatelé začínali
od nuly, neměli své pozemky, ani výborní
haly a většina správních orgánů
se těšila na jejich daňový a poplatkový
odvod. Přitom jsme my pro jejich start udělali málo.
Snad jedině zákon o daní z příjmu
obyvatelstva snese kritiku, zatímco obratová daň,
celní přirážky, vysoké úrokové
sazby, libovůle monopolních dodavatelů a
velmi chabá demonopolizace jsou argumenty opačnými.
A tak, zatímco se státní podniky mohou dostatečně
dlouhou dobu bránit odprodejem určitých nemovitostí
a při svém v mnoha odvětvích monopolním
postavení a celních přirážkách
mohou přežívat značně dlouhou
dobu. Tento stav živoření vyhovuje v drtivé
většině starému vedení podniku
i jeho administrativě, ať již jen z důvodů
časových nebo proto, že vedení těchto
podniků, ředitelé, náměstci
a tzv. manažerské týmy, jejichž vznik
je v současné době módou, zejména
s novým platovým zařazením využívá
státní podnik jako štít pro své
soukromé podnikání. Houfně jsou vytvářeny
různé akciové společnosti stejného
výrobního či obchodního zaměření,
jichž jsou tito lidé buď přímo
představiteli nebo v nich (alespoň ve správních
radách) mají významné postavení.
Využívají přitom privilegovaných
informací, směrování výhodný
zakázek na úkor vlastních podniků
a nezřídka podnikají i se státním
majetkem.
Tomu velmi vyhovuje pozdní zahájení a pomalý
postup privatizace. Nejsou ani řídké skutečnosti,
že se pro případného zahraničního
partnera "připravuje" cena vlastního podniku.
A tak, dojde-li ke krachu podniku, odejdou v klidu tito ředitelé,
náměstci a ostatní bývali vedoucí
pracovníci do svých již v ochranné atmosféře
vybudovaných akciových společností.
Ozve-li se proti tomu někdo v podniku, má nejlepší
šanci stát se čekatelem na propuštění
z nadbytečnosti. Děje se tak při existenci
tří ministerstev kontroly, pod jejichž rukama
mizí nenávratně i majetek Komunistické
strany Československa, který měl být
vrácen lidu. Strašíme se obavami z výprodeje
státního majetku zahraničního kapitálu,
ale vůbec nám nevadí jeho vnitřní
výprodej či lépe řečeno rozkrádání.
Při kontaktu s voliči musí poslanec přiznat
svoji nemohoucnost, neboť má jen jedinou šanci
interpelovat ministry nebo v krajním případě
usilovat o vyslovení nedůvěry vládě.
Chápu, že v současné době nemáme žádný právní podklad, na jehož základě bychom celou řadu těchto neregulérních jednání řešili. Při revolučním nadšení se touto parlamentu podařilo zrušit § 132, postihující rozkrádání majetku v tzv. socialistickém vlastnictví, i zákon o akciových společnostech je v tomto smyslu nedostatečný. Beztrestně se tedy mezi námi pohybují ti, kteří v posledních 40-ti letech za každé situace dokázali žít na úkor společnosti a smějí se těm, kteří se snaží žít poctivě.
Určitým pocitem, zlepšujícím
bezmocnost, je skutečnost, že skupina poslanců
Občanské demokratické strany připravuje
zákonné opatření předsednictva,
jímž by se tomuto počínání
měla učinit přítrž.
Mně však v této chvíli zůstává
jedině, apelovat na ministry vlády, aby si alespoň
ve svých resortech udělali pořádek,
aby tak často proklamovaná "péče
řádného hospodáře" nabyla
konkrétního výrazu. Všichni vedoucí
pracovníci mohou totiž dodatkem k pracovní
smlouvě stanovit zákaz podnikání ve
stejném oboru, ve kterém jsou zaměstnávání
státem, stejně jako zákaz používání
vnitřních informací (podnikového tajemství)
mimo práci pro podnik.
Apeluji u vědomí toho, že každý
je povinen skládat účet ze svého jednání
a hospodaření se svěřeným majetkem,
můj apel však může být úspěšný
jen u těch, kteří sami nevyužívají
této slabosti našeho právního řádu
a bohužel nejsem přesvědčen, že
tomu tak na mnoha ministerstvech není.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Dále
vystoupí poslanec Kudláček. Připraví
se poslanec Ivan Fišera. S technickou poznámkou se
hlásí poslanec Kostya. Má slovo.
Poslanec SN L. Kostya: Já bych se rád ujistil, jestli
jsem se nepřeslechl v předchozím vystoupení.
Je skutečností, že bylo tomuto parlamentu sděleno,
že ještě v průběhu jeho zasedání
připravuje skupina poslanců návrh opatření,
který má být přijat formou zákonného
opatření v době parlamentních prázdnin?
Já se domnívám, že takováto slova
by snad na probíhajícím zasedání
zaznívat neměla. Je to obcházení parlamentu.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínsky: Žádný návrh
zákonného opatření předsednictvo
nedostalo. Zasedání není ukončeno,
žádné zákonné opatření
předsednictvo nemůže přijímat.
Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec SL L. Kudláček: Vážený
pane Předsedající, dámy a pánové,
původně jsem měl malý pozměňovací
návrh, ale byl mi rozmluven, takže mi dovolte několik
slov k zákonu samému. Dosti větru z plachet
mi také vzal předchozí řečník,
poslanec Lacina.
Opravdu projednáváme další z pilířů
právního rámce nejen hospodářské
reformy, ale zejména přirozené povahy tržního
hospodářství vůbec. Patří
jistě k cenné zkušenosti z neúspěšného
pokusu o socialismus, že právě úpadek
špatně hospodařících podniků
byl právně upraven velmi vágně a je
příznačné, že tato úprava
nebyla od padesátých let prakticky využívána.
Amorfní státní podnik nemohl zbankrotovat,
neboť patřil všem a nikomu, tedy i dlužil
všem a nikomu. Jelikož nelze dost dobře dlužit
sám sobě, nebylo možné a nebylo ani
důvodu ani zájmem nechat padnout sám sebe.
Ideologické pozadí této absurdity není
ani třeba s velkou námahou prokazovat. Dovolte mi,
abych se zastavil u některých souvislosti, které
se k tomuto zákon váží.
Předložený návrh je zpracován
především jako pečlivá esence
z velmi podrobné právní úpravy předválečné.
O tom zde už byla řeč. Je velmi propracovaný
tam, kde upravuje proceduru konkursního a vyrovnávacího
řízení. Poměrně jednoduše
je propracován naopak tam, kde charakterizuje hospodářské
důvody zahájení řízení.
Nicméně v důvodové zprávě
je skutečnost nepřímo vysvětlena odkazem
na provázanost zákona zvláště
s obchodním zákoníkem, občanským
soudním řádem, živnostenským
zákonem a dalšími právními normami,
které jsou připraveny. Přes veškerou
nezbytnost tohoto zákona je však třeba poněkud
poopravit netrpělivost, se kterou je tato právní
úprava očekávána. To je druhou stanou
mince, že totiž množství věcných
problémů při stále nesrovnatelné
převaze státního vlastnictví zůstane
s otazníkem prakticky až do dokončení
procesu privatizace. Bude jistě mnoho starostí s
tím, kdy a jak vlastně uplatnit tento zákon
v prostředí rozbujelé vzájemné
zadluženosti státních podniků. Stejně
tak bude třeba velké obezřelosti i ve stádiu
zrodu privátního vlastnictví, kdy nebude
ještě zcela zřejmé, kdo bude schopen
přežití a rozvoje, a kdo nikoliv. Z tohoto
pohledu myslím, že tento zákon mohl být
provázet větší diskusi, zejména
v ekonomické obcí. Nicméně nic nebrání
tomu, aby se tato diskuse rozvinula právě v souvislosti
o praktickém použití tohoto zákona.
V britském týdeníku Financial Times byla
před nedávnem otištěna stať obsahující
určité výhrady vůči některým
normám renesance hospodářského práva
u nás. V obecné poloze směřovala výtka
k tomu, že v naší situaci, kdy v jistém
smyslu začínáme u čistého stolu,
nepokoušíme se zkomponovat do naši legislativy
některé prvky moderního angloamerického
hospodářského práva, zvláště
v oblastí úvěru, bankovnictví, kontroly
hospodářské soutěže a také
v oblasti řešení insolvence podniků.
Tato úvaha stojí jistě za pozornost, třebaže
musíme respektovat okolnosti, tradice a zejména
poměrně pevné rámce hospodářského
práva Evropských společenství, s nimiž
chceme naši právní reformu slaďovat.