Záver prvého bodu je, že pán biskup
vyhlasuje, že celý areál zostane natrvalo školou
pôvodného zamerania. V druhom bode sa hovorí
- banskobystrický biskup v zastúpení príslušných
reholí dáva jedinú požiadavku, aby bola
vykonaná v rámci platných zákonov
patričná náhrada buď spôsobom
finančným, alebo pridelením primeraných
objektov v rámci mesta Banská Bystrica. Po tretie,
samotným rokovaním medzi riaditeľom strednej
priemyslovej školy a pôvodnými vlastníkmi,
ktoré sa uskutoční do 31.12.1991, dôjde
k spresneniu výšky a spôsobu náhrady.
Týmto len dokumentujem, že pri troche dobrej vôle
a pri obojstrannom pochopení sa dajú problémy
riešiť. Dá sa tiež napraviť krivda,
ktorá bola reholiam spôsobená a dá
sa riešiť i problém, aby doterajší
užívateľ mohol i naďalej plniť svoju
funkciu. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Ondrejkovičovi. Prosím
poslanca Kvasničku. Po ňom vystúpi pán
poslanec Tahy.
Poslanec SN L. Kvasnička: Vážený pán
predseda, vážený pán predsedajúci,
opakovane sa tu hovorilo o ústavoch so špecializovanou
starostlivosťou. Veľa rokov, viac než 30 rokov,
som pracoval v takýchto ústavoch. Chcel by som dať
určitý námet alebo akési odporúčanie,
ako by sa dal riešiť i ten problém "na kopečku".
Treba si uvedomiť, že v každom ústave, kde
sú deti, ktoré potrebujú špecializovanú
starostlivosť, či už lekársku, špeciálne
pedagogickú, že tam ide nielen o odbornú starostlivosť,
ale i výchovnú. Tieto dve veci treba vidieť
oddelene. Vôbec nevidím prekážky v tom,
aby objekt nemohli zdediť sestričky. Vykonávali
by tam výchovnú starostlivosť. Pedagógovia,
ktorí tam sú, by deti vyučovali.
V Trenčíne sa napríklad otvorilo piaristické
gymnázium. Navrátili sa im budovy, staré
objekty, kde kedysi pôsobili. Je tam otvorené gymnázium.
Vyučujú tam učitelia, ktorí sú
externisti. Okrem tohoto je tam galéria, ktorá ďalej
funguje. Pri dobrej vôli sa to dá riešiť.
Ešte na adresu pán poslanca Fišeru. Že oprava
škôlky stála veľa peňazí.
Koľko by to bolo asi peňazí, keby majiteľ,
ktorý neoprávnene vlastnil škôlku 40
rokov, zaplatil za tých 40 rokov nájomné,
pretože to bola ukradnutá škôlka? Ďakujem
za pozornosť.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem. O technickú pripomienku sa prihlásil
pán poslanec Doksanský. Potom bude hovoriť
pán poslanec Tahy.
Poslanec SL J. Doksanský: Abychom již tento problém
uzavřeli, myslím, že by bylo nejlépe
tyto specializované záležitosti řešit
pozměňovacím návrhem pana kolegy Dostála,
ke kterému se připojuji.
Poslanec SN M. Tahy: Vážený pán predseda,
pán predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, chýlime sa ku koncu rozpravy k tomuto
návrhu zákona. Atmosféra, ktorá sa
k tomuto návrhu zákona. Vytvorila, je iste ovplyvnená
špecifickými problémami, ktoré sa týkajú
takých závažných záležitostí,
akými sú starostlivosť o deti, ktoré
boli nejakým spôsobom postihnuté a ktoré
vyžadujú špecifické podmienky starostlivosti.
Treba si uvedomiť jednu skutočnosť. Jednáme
o takmer 2oo objektoch. Keď k tomu pripojíme tie objekty,
o ktorých sme tu už rozhodli, je to necelá
tretina objektov, ktoré kedysi boli rádom a kongregáciám
ulúpené. Keď z tých 18o objektov, o
ktorých dnes jednáme, sa vyskytne 5 alebo 10 takých
špecifických prípadov, osobne sa domnievam,
že by bolo obrovskou chybou, keby sme kvôli týmto
niekoľkým objektom vlastne zamedzili dobrú
vec - vrátenie majetku rádom a kongregáciám,
kde by sa mohli konečne ľudsky títo naši
spoluobčania, ktorí sa venujú charitatívnej
a duchovnej činnosti, cítiť, ubytovať,
žiť a pracovať.
Som presvedčený, že nie je potrebné,
aby kresťania, aby sa o ich povesť musel starať
niekto iný, prípadne ateisti. Myslím, že
vo vlastnom záujme kresťanov je, aby sa také
citlivé problémy, o ktorých hovoril pán
poslanec Doksanský, citlivo riešili. Som presvedčený,
že žiadny rád a kongregácia si nedovolí
necitlivo voči takýmto našim deťom postupovať.
Pán Ondrejkovič tu už jeden prípad uviedol.
I ďalších niekoľko prípadov sa dá
riešiť podobným spôsobom.
Treba si však uvedomiť, že proces prerokúvania
v našom parlamente je vlastne na hrote pyramídy nášho
legislatívneho jednania, ktoré začalo kdesi
dolu, keď sa hlásili rády a kongregácie
k majetku, keď sa majetky zhodnocovali, keď sa skúmalo,
na čo slúžia, aké sú možnosti
ich vrátenia. Prerokovávali tieto veci správne
orgány v republikách. V podstate federálna
vláda predkladá to, čo je vo väčšej
miere dostatočne preskúmané, že je vhodné
na vrátenie. Napriek tomu sa môže stať,
že sa vyskytne niekoľko prípadov, ktoré
po tejto stránke nie sú celkom v poriadku. Som presvedčený,
že tých pár prípadov sa dá riešiť.
V zoznamoch, ktoré dnes sú, tam figuruje ešte
viac než 6oo objektov, ktoré sa už nevracajú,
z tých by sa možno našli niektoré, ktoré
by boli vhodné, aby nahradili tie objekty, ktoré
nie je možné vrátiť.
Viac ako 40 rokov naši bratia a sestry, rádové
sestry a rádoví bratia trpeli za veľmi mimoriadne
ťažkých podmienok, v tých pár prípadoch
si myslím, že iste vláda spolu s ich vedením
dokáže tieto veci vyriešiť tak, aby sa nepoškodzovalo
meno cirkví a aby sa zachovali tie dobré veci, ktoré
boli v minulosti vybudované, ale zároveň
si uvedomte jednu vec. Rádové sestry a bratia okrem
svojich náboženských problémov, ktoré
si potrebujú riešiť, skutočne poskytujú
špecificky mimoriadne služby. V mnohých prípadoch
nikto iný nie je schopný také služby
poskytovať. Sám som to poznal v poslednej dobe na
vlastnom prípade, keď môj otec bol niekoľko
mesiacov v nemocnici, prešiel niekoľkými nemocnicami,
dnes je v opatrovaní rádových sestier a vidím,
čo je to za rozdiel. Preto vrelo odporúčam,
aby sme väčšinu objektov, ktorých vrátenia
sa zákon týka, aby sme týmto zákonom
podporili, aby sa mohli rádové sestry a bratia vrátiť
do týchto objektov a vykonávať tu činnosť,
ktorá nám také dlhé roky chýbala
v našich nemocniciach, sirotincoch a pod... Ďakujem
za pozornosť. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem, slovo má pán poslanec
Schneider, ďalej sa do rozpravy prihlásil pán
poslanec Jansta.
Poslanec SL J. Schneider: Pane předsedo, pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte mi několik slov, vesměs se bude jednat o poznámky, jichž jste si zcela jistě všichni dobře vědomi, ale přesto mi odpusťte, že je tady budu opakovat, protože mám pocit, že v takovéto atmosféře je někdy dobré, i za cenu několika minut ztráty času, náladu nebo atmosféru v parlamentu a v celé společnosti pojmenovat.
Ocitli jsme se, myslím, v situaci, kterou bych nazval prekérní,
protože po výtce dobrých pohnutek je možno
docházet k takřka neřešitelným
rozporům nad předlohou tohoto zákona. Důkazem
toho je i rozprava, která tady před tím probíhala.
Domnívám se, ze pramenem toho je problém,
který bych nazval obecností zákonů.
Máme všichni určité povědomí
o tom, že zákony by měly být co nejvíce
obecné, že by tedy zákonodárci při
jejich tvorbě neměli mít před očima
konkrétní jednotlivé případy
a na ty šít na míru zákon, ale že
by při vědomí všech možných
situací, které mohou nastat, měli zákonodárci
formulovat zákony pokud možno co nejobecnější.
V případě restituci tomu tak ovšem není
a ani být nemůže, a to je podle mého
názoru zdroj našich patálií. Jednak
proto, že křivdy, z nichž jen některé
se snažíme napravit, a to jenom zčásti,
byly prováděny podle desítek různých
právních norem či titulů a někdy
i bez nich. Proto je obecnost těžká. V případě
tohoto restitučního zákona je ta patálie
dvojnásobná, máme před sebou nikoliv
zákon, který má schéma "oprávněná
a povinná osoba", ale který má v příloze
výčet objektů, jichž se týká.
Vzhledem k povaze tohoto protiprávního aktu, ke
kterému došlo v roce 1950, tomu ani jinak být
nemůže. Ale domnívám se, že je
dobré, abychom si toho byli vědomi proto, že
mnoho z těchto diskusi, které tady máme,
bychom při formulaci obecného restitučního
zákona neměli. Možná jsme se měli
o takový zákon pokusit. Když jsme přijímali
zákon č. 298/1990 Sb., Měli jsme před
očima i určitý pragmatický požadavek,
aby řehole a kongregace, které po léta nemohly
vykonávat svoji činnost a nemohly působit,
mohly zdecimovány zahájit, obnovit svoji činnost.
Ani dnes nepochybuji, že existuje určitý pragmatický
argument pro přijetí tohoto zákona, nemyslím
si, že by vrácením těch 74 objektů
jsme dostáli tomuto argumentu, když navíc se
jednalo o vrácení do značné míry
nesymetrické, hlavně v České republice.
Stejně jako nepochybuji o nutnosti z pragmatického
hlediska vrácení dalších objektů,
a jak tady poznamenal můj předřečník,
jedná se celkem asi o jednu třetinu, nepochybuji
ale také o pragmatické potřebě, kterou
tímto zákonem nepokrýváme a která
je v některých případech ještě
aktuálnější a naléhavější,
a sice o pragmatické potřebě jiných
menších církví a ještě je
to výraznější u bývalých
náboženských spolků.
Dovolte mi, abych citoval z vyhlášky ministra vnitra z roku 1951, Úřední list 320, o dobrovolných organizacích a shromážděních, která se snažila včlenit všechny spolky do tzv. Organizací, posléze společenských organizací. Tam se praví, že náboženské spolky se mohou včlenit do náboženských společností, přeloženo, musí se včlenit, protože v dalším odstavci se říká - "ONV může rozpustit spolek, když dojde k přesvědčení, že jeho existence výstavbě socialismu nepomáhá nebo ji dokonce brzdí, při tom učiní opatření o majetku spolku, aniž by byl vázán jeho stanovami. " Další právní titul, podle kterého stát získal majetek i náboženských spolků.
Dovolte mi vyslovit hlubokou lítost nad tím, že
v souvislosti s touto novelou zákona, která je potřebná
nejen z pragmatických důvodů, ale i z důvodů
obecné spravedlnosti, nemáme zároveň
tak dlouho očekávaný obecný zákon
o restitucích náboženských společností
a církvi. Domnívám se, že mnohé
z těch patálií bychom si mohli odpustit.
Nechci podezírat vládu nebo kohokoliv z nějakých
vedlejších úmyslů, byli jsme ubezpečováni,
že se jedná o technické problémy, které
vedou k tomu, že tento zákon není stále
ještě v parlamentu.
Nicméně upozorňuji - a teď se vracím
k tématu atmosféry, že předkládání
seznamů, notabene várek seznamů, nepřispívá
k dobré atmosféře důvěry i
nenáboženské společnosti vůči
církvím, trochu se obávám, že
příprava obecného restitučního
zákona je sledována se stále větším
podezřením. Není divu. Žijeme ve střední
Evropě, na teritoriu, kde se po staletí odehrávaly
vášnivé náboženské spory,
boje, války, a domnívám se, že cosi
z tohoto historického povědomí se možná
podvědomé promítá do vystoupení
některých našich kolegů.
Nicméně chtěl bych upozornit na to, abychom
se bránili dojmu nebo pocitu, že jediné, co
udělal komunistický režim špatně
je, že řádům, kongregacím, ale
i dalším církvím a náboženským
společnostem začastí sebral majetek protiprávně,
že jedinou jeho chybou bylo, že to udělal protiprávně,
a že jinak nám v podstatě nevadí, že
to tak udělal, protože tak církev vychoval
k ideálu, o kterém si myslíme, že by
měla mít.
Před tím bych chtěl co nejsilněji
varovat. Domnívám se, že to je v podtextu mnohých
vystoupení, že bychom rádi poučovali
z vnějšku církve o tom, jak se mají
chovat k majetku. Nechme církve, ať se k majetku chovají,
jak uznají samy za vhodné. Je to jejich odpovědnost,
záleží jen na nich, jak se na ně ostatní
společnost bude dívat a záleží
jen na nich, jak naloží s majetkem, který z
pohledu církví může být hřivnou
velice užitečnou nejen pro ni, jak s touto hřivnou
naloží. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem Jiřímu Schneiderovi. Slovo
má poslanec Jansta, pripraví sa poslanec Filip,
ktorý je v súčasnosti posledným prihláseným
do rozpravy.
Poslanec SL M. Jansta: Vážený pane Předsedající,
vážený pane předsedo, vážené
kolegyně, vážení kolegové, když
jsme loni projednávali zákon č. 298/1990
Sb. O úpravě některých majetkových
vztahů řeholních řádů
a kongregací a arcibiskupství olomouckého,
prosazoval jsem v ústavně právním
výboru zásadu, že nejde tento majetkoprávní
vztah upravovat tímto zákonem, protože jím
potvrzují bezprávný a hrubý útok
na řehole v dubnu 1950. Prosazoval jsem, že stát
je nyní držitelem de facto, že vlastnická
práva řeholí nezanikla a stát by měl
jednat s nimi o tom, které objekty mu řehole a kongregace
ponechají s ohledem na celospolečenské zájmy.
Totiž stát nemůže vydržet vlastnictví.
Bohužel Federální shromáždění
přijalo tento zákon, čímž potvrdilo
legálnost nabytí tohoto majetku v 50. letech.
Stejné jako v předchozím zákoně
č. 298/1990 Sb., Který je touto novelou podstatně
doplňován, dopouští se v něm
navrhovatelé několika závažných
právních nepřesností. Patřili
navrhovaná norma mezi předpisy restituční,
mělo by být samozřejmé, že majetek
se vrací týmž bývalým vlastníkům.
Avšak subjekty tohoto vlastnického práva nebyly
před 25. Únorem 1948 ani po něm jednotlivé
řády a kongregace, jak uvádí článek
1. Doplňujícího odstavce 3 návrhu,
ale jednotlivé řeholní domy, jednotlivé
kláštery, o jejichž vlastnictví svědčí
příslušné zápisy v pozemkových
knihách. Zápis sám obsahuje toto vlastnické
právo.
Navrhovaná osnova tedy subjektivitu vlastníků
rozšiřuje na celý řád, z čehož
navíc není zjistitelné, zda se tím
- ale asi ano - myslí jen jeho česká nebo
slovenská provincie nebo celá klášterní
komunita, jejíž ústředí, alespoň
u většiny návrhů obsažených
řeholí, je mimo dosah československého
práva sídlíce mimo území České
a Slovenské Federativní Republiky. Z toho vyplývá
otázka, proč navrhovatel zákona nezjišťoval
skutečný stav vlastnického práva v
pozemkových knihách a nepřiložil do
návrhu osnovy jako doklad tyto zápisy, když
v individuální majetkové restituci občanů
se výpisy z pozemkových knih po žadatelích
požadují. Připojený výpis z evidence
nemovitostí totiž neříká nic
o skutečném původní vlastnictví.
Dokládá jen evidenčně jakousi právně
pochybnou transakci z doby tzv. Socialismu, prostřednictvím
níž se tento majetek ocitl v držení státu
a jeho institucí. Proto - ač důvodová
zpráva na straně 1 hovoří o "dokumentaci
právního stavu" - je toto konstatování
víc než nadnesené.
V určení vlastnického objektu neměl tedy zřejmě stát vlastní názor a přijal momentální údaje církevní bez ohledu na právní stav, který platil před 25. Únorem 1948, resp. před začátkem bezprávního úroku na řehole v dubnu 1950, neboť poúnorové předpisy církevně-právní, zejména zákon č. 218/1949 Sb. se řeholi nijak nedotkly a vlastnictví řeholí nijak nezpochybnil ani občanský zákoník z roku 1950, účinný od 1.1.1951.
V návrhu se však projevují nejasnosti státu
ohledně vymezení právní subjektivity
řádů a jejich částí
ještě z jiné stránky. Vláda nijak
nezkoumala právní problém, zda nyní
ožilé řády jsou právně
totožné s těmi, které byly násilím
likvidovány a zahnány do ilegality. Nepoložila
si otázku, zda nyní působí v České
a Slovenské Federativní Republice jen ta řády
a kongregace, vždyť mezitím došlo v kanovnickém
právu v roce 1983 k zásadně nové úpravě
tohoto církevního institutu a jejich součástí,
které tu legálně vyvíjely činnost
před násilnou snahou je vykořenit. Neboť
příchod řádu do země byl regulován
ministerským nařízením č. 95/1858
říšského zákoníku, které
nikdy výslovné zrušeno nebylo, a rovněž
vznik nových domů v rámci jednoho řádu
byl vázán na právní akt státního
orgánu správy.
Zákon si vůbec nedělá problém
a s tím, co stát má udělat, nebo nedělat.
Když řehole chce založit nový dům,
se je k tomu třeba, jaká je jeho způsobilost
získávat další majetek? Dříve
za první republiky, musela státní správa
být alespoň o tom informována, stejně
jako jí musely být oznamovány volby řeholních
představených. O tom dnes žádná
pravidla nejsou. Doufejme, že vláda tyto pravidla
brzy navrhne.
Vládní návrh nebere na zřetel ani
tu skutečnost, že v době před nabytím
platnosti občanského zákoníku z roku
1950 byli řeholnici, jednotlivci, omezení v nabývání
vlastnického práva, když vykonali slavné
sliby, zejména slib chudoby, nebo alespoň omezení
v nabývání vlastnictví určitých
věcí. To současná úprava občanského
práva nezná, ale nepočítá se
znova se zavedením této nezpůsobilosti, ani
zveřejněný vládní návrh
novely občanského zákoníku. Proto
tehdy nemusel být řeholní majetek tak velký,
aby zajistil vedle dalšího slušnou úroveň
výživy příslušníků
řehole, protože individuální majetek
po dobu příslušnosti k řeholi nemohli
řeholníci nabýt, a majetek nabytý
před složením řeholního slibu,
nemohli plně využívat, protože byl opatrovnicky
spravován. Nejsou ovšem, ani nebudou, v těchto
právech příslušníci řeholí
dotčeni. Tím je otázka úměry
rozsahu přiznávaného majetku rozkolísaná.
Nemohu pro tento zákona hlasovat z důvodu nekvalifikovanosti
a nekoncepčnosti, ne tedy z důvodu, že bych
usiloval o to, aby stát vlastnil to, co získal krádeží,
kterou Federální shromáždění
potvrdilo zákonem. Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Janstovi. Slovo má
pán poslanec Filip.
Poslanec SL V. Filip: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
já jen velice krátce. Chtěl bych říci,
že návrhem zákona, jak je předložen,
ale zejména po vystoupení některých
kolegů poslanců, jsem nabyl dojmu, že je sněmovna
uváděna v omyl.