Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Dovolte mi několik čísel. V roce 1990 (podle údajů mně dostupných) pracovalo 638 tisíc starobních důchodců a z toho v obchodě a službách 41,4 %. Jen 12,8 % pracovalo v administrativě. Důchodci tedy pracují v těch profesích, kde ani nezaměstnaní nebudou chtít pracovat. To raději - podle toho co mi někteří říkali - budou pobírat částku 1 400 Kčs než dělat strážného, šatnáře, pracovat v technických službách za 1 700 Kčs nebo 1900 Kčs.

Dnes, když říkáme, že tržní mechanismus potřebuje volnou nabídku pracovní síly, je také velice třeba, aby pracovní sílu mohli nabízet i důchodci. Na každém zaměstnavateli bude záležet, zda si vybere člověka v produktivním věku se špatnou pracovní morálkou, se špatným přístupem k práci, nebo zda si vybere důchodce s velmi odpovědným přístupem k práci, se svědomitostí a praxí.

Je třeba také přihlédnout k tomu, že ke ztrátám by nemělo dojít z toho důvodu, že statistiky neúprosně říkají kolik umírá důchodů ve věku 60 až 65 let a ve věku 65 - 70 let. Velká spousta důchodců se důchodu nedožije.

I když chápu, že jsou zde problémy se zvyšováním nákladů na životní úroveň mladých manželství, u rodin s velkým počtem dětí, u samoživitelek, samoživitelů a podobně, tak na druhé straně nesmíme zapomínat na důchodce, protože se nám to může vrátit. Může se to vrátit v tom, že celá řada důchodců nyní po zvýšení poplatků za teplo a teplou vodu říká, že nebude platit. Mají třeba už 2 roky požádáno o menší byt, ale nemají naději ho sehnat, protože jednopokojových bytů je málo. Znamená to, že důchodce chce jít pracovat proto, aby státu odvedl finanční prostředky za to, co od tohoto státu pobírá, to je za teplo, teplou vodu a byt. Myslím, že bychom všichni měli takovou snahu podpořit. Věřím, že nezaměstnanost se nezvýší tím, že důchodci budou pracovat. Vláda by měla dávat prostředky na záchrannou síť, ale dávat je mají do terciální sféry. Tyto finance by měly dostat městské a obecní úřady, aby mohly nezaměstnané zaměstnávat buď ad hoc na den při každodenní mzdě, nebo při stabilních pracích pro zkrášlování měst, životního prostředí, výstavbě a zlepšování komunikací, železnic apod.

Já osobně i za voliče, které zastupuji, musím říci, že s tímto zákonem nemohu souhlasit a poslanci z našeho klubu také ne.

Je třeba si uvědomit, že máme varianty, máme možnosti. Jednu navrhl poslanec Zeman, druhou navrhl poslanec Prokop. Myslím, že bychom měli hledat kompromisy, ale rozhodně bychom neměli přijmout zásadu - buď důchod nebo práce. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Nyní má slovo poslanec Novosád, připraví se poslanec Pánis.

Poslanec SL K. Novosád: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, kolegové a kolegyně, já bych na chvíli upřel vaši pozornost od § 98 na § 145 odstavec 4 písmeno g), kterého se týká můj pozměňovací návrh. Prosím, aby z § 145 odstavec 4 písemno g) byla vypuštěna slova "za vážný důvod, pro který manželka vojáka nemůže být výdělečně činná, se považuje zejména těhotenství počínající 13. týdnem."

Do jisté míry mě jako lékaře šokovalo, že v této normě je považováno těhotenství starší 13. týdnů za tak vážené ohrožení života matky, že tato matka může zůstat doma s určitou státní podporou, při čemž ostatní pracující ženy tuto možnost samozřejmě nemají. To je jedna věc.

Druhá věc: zase § 98. Skutečně tato norma jako celek přispívá k určitému zlepšení sociálních jistot, ale § 98 je kontroverzní od samého začátku, protože problémy, které budou vznikat, řeší trochu zastaralým způsobem. Rád bych přečetl usnesení 86 výborů pro životní prostředí, kde jsme se o tomto paragrafu 98 bavili a doporučili jsme vládě toto: v souvislosti s novou komplexní daňovou soustavou vypracovat a předložit Federálnímu shromáždění takovou zákonnou normu, která bude řešit otázku souběhu důchodů s ostatními peněžními příjmy formou jejich zdanění. U nás je zvykem, že sociální příjmy nejsou nijak zdaněny. Konstrukce, které tady předvedl kolega Prokop i někteří ostatní, jsou skutečně velmi složité. Pokud bychom se chtěli zamýšlet nad konkrétním řešením tohoto problému, museli bychom se zamyslet hlavně nad tím, jakým způsobem a kdo bude počítat výši příjmů atd. To by bylo nesmírně složité. Navrhovali jsme tady jednu možnost řešení, a to takovou, že ať je důchod jakýkoli a příjmy jakékoli, po jejich součtu dostaneme určitou částku, kterou občan vlastně získá, je to jeho příjem za rok a ten by se dal jednoduše zdanit daní z příjmu obyvatelstva. Norma je vypracována, zavedení by bylo reálné a navíc by to mohly po finančním přiznání dělat finanční správy, které jsou konstituovány a ty by mohly vytvořit germinativní centrum, ze kterého by se pak zkonstruovaly sociální pojišťovny.

Další věc je sedm procent. To je motivující, to je jednoznačné, pokud by občan pracoval po věku 60 let. Domnívám se, že normální přírůstek, což je 1 %, by měl být dostatečný.

Pak je tady další věc, o které se nikdo z předchozích kolegů nezmínil, a to je zajímavá diskriminační částka 22 tisíc Kčs po 60 letech. Toto je diskriminační opatření třídního charakteru, které zatím v České republice - pokud mám informace - přetrvává. Jedná se totiž o to, že pokud bychom toto opatřeni odstranili, a bude se muset odstranit, zvýší se počet vyplácených dávek pro skupiny, které pracují v administrativních profesích. Většinou jsou to lékaři, znám své starší kolegy a ti mají 22 tisíc a ostatní občané pracující ve funkcích nedělnických. To je také jeden z aspektů, který nebyl zmíněn.

Ještě jednou bych zdůraznil, to poslední je to, co přede mnou řekl kolega Prokop, že dochází k nerovnosti těch, kteří vydělávají. Je rozdíl mezi zaměstnavatelem, který může pobírat neomezenou výši důchodu a příjmu, podnikatelem - živnostníkem. Zase se zde objevuje chudinka. Je to zaměstnanec, který bude samozřejmě nejrůznějším způsobem omezován.

Proto se připojuji ke svým předřečníkům a doporučuji úpravu, to je omezení § 98, přepracování celé této normy tak, aby už do jisté míry předjímala situaci, která nastane již v roce 1993. Nedokáži si totiž představit, že se konstituuje nějaká sociální pojišťovna, která začne z ničeho nic pracovat. To není reálné. Musí mít personální obsazení a vybavení, a to by se mohlo už dnes zkoušet ve finančních zprávách, protože důchodců, o nichž jsme mluvili, není tolik, asi 600 000 v celém Československu. To je asi všechno, co jsem chtěl k této problematice říci.

Ještě mám jednu poznámku k mým předřečníkům. Je to skutečnost, že občané odcházejí do důchodu podstatně později v demokratických státech na západ od nás, ale je zde také skutečnost, že výše jejich důchodu se pohybuje kolem 85 a více procent jejich platu, který měli na posledním místě, v posledním zaměstnání, takže i toto musíme určitým způsobem zohlednit. Děkuji.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Pokud jde o § 98, máte nějaké pozměňovací návrhy? Slovo má poslanec Pánis.

Poslanec SN S. Pánis: Som proti tomuto zákonu, ktorý svojím obsahom obmedzuje slobodu a je v rozpore s Chartou ľudských práv. Som presvedčený, že i ľudia v dôchodkovom veku sú stále ešte ľudia. Chcel by som vyzvať všetkých poslancov v dôchodkovom veku, keď sa rozhodnú hlasovať pre prijatie tohoto zákona, aby sa vzdali svojich poslaneckých platov v prospech ostatných dôchodcov s nízkym dôchodkom. Ďakujem.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Písemné přihlášky byly vyčerpány. Ptám se poslanců, zda se ještě někdo hlásí do diskuse. Pan poslanec Tomsa.

Poslanec SL J. Tomsa: Pane předsedající, dámy a pánové, nebudu mluvit dlouho. Chtěl bych se zmínit jen o jedné čistě specifické věci, která je dnes velmi aktuální. V souvislosti s propouštěním zaměstnanců dochází dnes i k propouštění vědeckých pracovníků, zaměstnanců ČSAV. Za totality nám vysokoškoláci utíkali za hranice, docházelo k velkému odlivu mozků, protože jim hrozilo, že budou zaměstnáni v kotelnách a mnozí z nich byli vystaveni nebezpečí vězení. Dnes už jim toto nebezpečí vězení nehrozí, ovšem nebezpečí zaměstnání v kotelnách zůstává.

Domnívám se, že každá společnost by si měla chránit vědecké pracovníky. Společnost, která jimi pohrdá, si podle mého názoru sama kope hrob. Je možné, že propuštěním vědeckého pracovníka dnes ušetříme pár miliónů korun, ale za několik let zjistíme, že jsme vlastně ztratili miliardy. Nehledě k tomu, že za několik let vzhledem k prudkému vědeckému rozvoji učiní věda tak velký skok dopředu, že vědecký pracovník, který je dnes propuštěn, se za pět až šest let vlastně vůbec nechytí a stane se neproduktivním ve svém vlastním oboru, který studoval a kterému věnoval programově celý svůj život. Domnívám se, že bychom se měli nad touto věcí zamyslet a že by se nad tímto problémem měli zamyslet především naši odpovědní ministři. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji panu poslanci Tomsovi. Hlásí se ještě někdo do diskuse? Prosím, poslankyně Záležáková.

Poslankyně SL E. Záležáková: Predchádzajúcemu režimu sme vytýkali jeho antihumánnosť. Tak nebudeme antihumánný ani my. Podľa toho by sme mali hlasovať v tejto veci. Ďakujem.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Paní poslankyně byla poslední, kdo se přihlásil do diskuse. Rozpravu prohlašuji za skončenou. Prosím kolegy, aby zaujali svá místa. Vystoupí pan ministr Miller a zpravodajové. Prosím nyní pana ministra Millera, aby zaujal stanovisko k diskusi.

Ministr práce a sociálních věcí ČSFR P. Miller: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení poslanci, vyslechli jsme tady celou řadu názorů, ale z celé té řady názorů já jsem si zapsal několik konstruktivních návrhů. Celá řada návrhů tady směřovala k různým úpravám, ale nikdo tady neřekl nějakou ekonomickou rozvahu, neřekl proč by se to tak mělo změnit a nepředstoupil s nějakou ekonomickou úvahou. Dokonce pan poslanec Burian zde vystoupil s jakýmsi politickým provoláním. Já bych se chtěl vrátit ke konkrétním bodům. Pan poslanec Prokop řekl, že vlastně se tím vyvíjí tlak na důchodce, co se tím chce. "Jak se bude chovat důchodce, který má 3 500 korun, zůstane pracovat dále." My se domníváme, že nevyvíjíme žádný tlak na důchodce, my mu dáváme zcela dobrovolně na vybranou mezi dvěma alternativami. Nic jiného tím neřešíme.

Masivní možnost výjimek. Já sem nikdy neviděl v našem materiálu, že bych mluvil o masivní možnosti výjimek. Ano, jsou výjimky a já bych vám o některých výjimkách řekl, a hned zároveň bychom si vysvětlili, třeba vstup poslance, který zde hovořil o Akademii věd. Současná právní úprava umožňuje federální vládě a vládám republik učinit v naléhavých případech opatření k výhodnějším podmínkám poskytování důchodů pro pracující důchodce, kteří jinak podléhají § 3 nařízení vlády a mohou pracovat v zaměstnání s výdělkem do 22 tisíc. Jaká je skutečnost? Výjimky povolené vládou České a Slovenské Federativní Republiky, například usnesení vlády č. 136 z roku 1980 pro jmenovitě určené politické pracovníky aparátu Svazu protifašistických bojovníků, kteří jsou poživateli starobního nebo vdovského důchodu - platnost neomezena.

Usnesení vlády ČSSR č. 303/83 pro vědecké pracovníky konzultanty ČSAV a Slovenské akademie věd, profesory, konzultanty vysokých škol, kteří jsou poživateli starobního důchodu - platnost neomezena.

Usnesení vlády ČSSR z roku 1987 pro poživatele starobního důchodu, kteří se zúčastní práce na případě a provedení sčítání lidu - platnost do 31.12.1991.

Usnesení vlády ČSFR z roku 1990 pro 5 důchodců ve vedoucích funkcích státního podniku Kovosmalt Filakovo - platnost do roku 1991.

A tak bych mohl mluvit ještě o výjimkách povolených vládou České republiky, povolených vládou Slovenské republiky, takže výjimky tady jsou a například u Akademie věd jsou tyto výjimky a počítá se s nimi.

K podnikatelům - důchodcům: ano, samozřejmě, je tady tento problém, my jsme si toho vědomi, ale je to problém, který nemůžeme řešit tímto zákonem. Je to opatření hlubšího rázu a netýká se - jak správně pan Prokop řekl, jenom důchodců, ale týká se prakticky všech.

Zároveň zde vznesl otázku, proč je v návrhu zákona hranice 65 let, od níž bývalí pojištěnci byli považováni za staré občany s nárokem na zabezpečení ve stáří. Ukázalo se však, že hranice stáří je pojem zcela historicky podmíněný a velmi individuální. Proto moderní vyspělé systémy důchodového zabezpečení či pojištění postupně přešly na důchodové pásmo, v němž si pojištěnec sám může určit individuálně hranici svého stáří, kdy již nehodlá nebo nemůže pracovat a očekává zabezpečení důchodem. Ale to je náš cíl, k němu my taktéž chceme dospět.

Dále řekl pan poslanec Prokop, že by bylo lépe, kdybychom navrhli omezený souběh. Omezování příjmu limitem vyvolává řadu administrativně pracovních a mzdových problémů. Některé složky mzdy, odměny, prémie, podíly, které se vyplácejí za delší období, způsobují, že limit nelze přesně dodržovat v časových intervalech a fakticky dochází k překročení výdělků. Je-li ohlašovací povinnost splněna včas, je přeplatek vzniklý neoprávněnou výplatou plátcem důchodu nevymahatelný. Ale tomuto zjištění předchází přezkoumání nároku na výplatu a rozhodnutí referenda. Umožnění výplaty části důchodu ve výši půlky nebo třetiny při omezení příjmu limitem znamená, větší administrativní zatížení, a to jak organizaci, tak plátce důchodu, navíc i pošty. Příjem důchodce je regulován jak v oblasti mzdové, tak i důchodové. U samotného plátce důchodu je provádění zvlášť náročné, neboť vstup či výstup důchodce ze zaměstnání znamená pro něho klasické zpracování jednotlivého případu. Po ohlášení vstupu do zaměstnání musí být odvolán důchod na poště, pořízen záznam v počítači, provedena změna v důchodovém listě, v němž se vyznačí snížení důchodu na půl či třetinu, či do určité části a zaslán opětovně na poštu. Pro poštu je to také velká zátěž a pro důchodce naprosto nepřehledné.

Po skončení pracovní činnosti důchodce plátci trvá několik měsíců, než opět může obnovit výplatu důchodu opět v plné výši.

Pokud se týká paní poslankyně Šormové. Kritérium - výkon nezaměstnanosti... My přece nezpochybňujeme nějaké kritérium ani nenastolujeme problém kritéria věku. Kdo z nás někdy položil tento problém na stůl, aby řekl: "Tak, kritériem kdy skončí zaměstnání je 60 let věku." Sám jsem to nikdy neslyšel a sám jsem to nikdy neřekl, protože to by byla diskriminace a jako ministr práce a sociálních věcí, který hájí tuto problematiku v Ženevě u Mezinárodní organizace práce, právě proti tomu bych musel velice důrazně vystoupit. My si počínáme naprosto v souladu s úmluvami Mezinárodní organizace práce a není tady sebemenší kontraverze, sebemenší problém. Takto jsme to nikdy nedefinovali, nikdy jsme tuto otázku nepoložili.

Pan poslanec Burian: předkládaný návrh svědčí pro socialisticky uvažované nomenklaturní kádry. Proč musí převládat centralistické uvažování v současné době?

Pane poslanče, teď řeknu něco úplně kacířského. Máme řadu problémů, které v současné době nemůžeme řešit tak, že bychom překládali pravomoci někam jinam. Kdybych mohl, řešil bych v současné době - a celá řada těch, kteří posuzují naši situaci, uvažuje podobně - řešil bych to velice centralisticky a velice direktivně. Protože v současné době se řada problémů jinak řešit nedá, protože do řady problémů vnášíme velkou anarchii. To je problém, který tady budeme mít velice brzy, jestli jsme schopni zvládnout zabezpečení sociálně potřebných občanů. Velice brzy zde tento problém přijde na přetřes a budete vidět, že v této fázi je centralistické uvažování jedině možné. Samozřejmě nemusíte se mnou souhlasit, je to otázka úvahy.

Poslanec Zeman navrhuje § 98 odstavec 1, 2, 3 - nahrazení textu -"starobní důchod na dobu určitou". Ale co tímhle tím řešíme? Co navrhl poslanec Zeman? Pan poslanec Zeman samozřejmě navrhuje nějaké řešení, o kterém se domnívá, že bude fungovat. Ale jestliže řeknu, že tedy sjednám s občany zaměstnání na dobu určitou, tak řeším něco na trhu práce? Neřeším vůbec nic! A neustále dávám možnost jednomu ze sociálních partnerů, aby tento problém řešil za stát. Ale v současné době, znovu opakuji, od státu a od vlády by bylo velice nezodpovědné, kdyby tento problém ponechávaly na řešení trhu, - a trh neexistuje - to už jsme si řekli - a tedy na řešení zaměstnavatele. V tomto případě je to naprosto nepřijatelné.

Pan poslanec Senjuk řekl, že se tento náš návrh tváří, jako že šetří prostředky státu. A řekl zde, že peněžní prostředky lomeny vytvořenou hodnotou, že tvoří jistou ekonomickou úvahu. "Není zájem si hledat práci, stále převažuje nabídka nad poptávkou." Já s tímto nehodlám ani polemizovat. Protože v současné době podle mých údajů, které mám z dneška se zvýšila nezaměstnanost - a je to jenom odhad, který jsme si získali pro potřeby tohoto vystoupení a který jsme si zjišťovali na Úřadech práce, překročila nezaměstnanost již více než 300 tisíc. A jestliže v současné době klesá nabídka pracovních míst, která je s bídou 15 - 30 tisíc, nemůže převažovat nabídka nad poptávkou. Tento argument by snad ani neměl obstát.

Souhlasím s vámi, že existuje řada lidí, kteří jdou dobrovolně do nezaměstnanosti, v tom s vámi úplně souhlasím. Je potřeba, abychom pro to něco udělali a také v současné době jsme na setkání ministrů práce a sociálních věcí, které jsme měli v pátek, navrhli potřebné řešení.

Budeme to řešit, a myslím, že donutíme lidi, aby si skutečně práci hledali. Nemohu souhlasit s tím, že všech 300 tisíc lidí se práci vyhýbá. S tím nemohu souhlasit.

Jeden pan poslanec zde mluvil o tom, že jedna paní pracuje v šatně a se slzami v očích se obrací na mne atd. Samozřejmě, existují určité případy, které budeme řešit. Velice často jezdím na setkání s občany. Ještě se mi nestalo - jezdím prakticky po celé republice, že bych zaznamenal jediný argument, že bychom měli souběh důchodu a mzdy zachovat. Nikdy se mi to nestalo. Ti, kteří se mnou jezdí, mohou potvrdit, že naopak je naše vystoupení vždy odměňováno k tomuto problému velkým potleskem. Nemohu s tím souhlasit. Pokud jsou jednotlivé případy, samozřejmě řeší se to formou sociální působnosti.